Můj přítel se do mě udělal  v neděli 26.února a já mám poslední 3 dny bolesti v podbřišku mužů být těhotná ? 

Naše čekání na miminko bylo nekonečné, dlouhé. Myslela jsem si, že budu vědět až začnu rodit, ale opak byl pravdou...

Přenášela jsem, chodila často na kontroly do porodnice a výrazně se sledovala. Jediné co se mi v posledních dnech objevilo bylo tvrdnutí bříška, nic víc. Byla jsem objednána na poslední monitor/kontrolu a byla jsem rozhodnutá požádat o Hamiltonův hmat.

V sobotu na oné kontrole mi mladý Dr. řekl že mě trochu "prošťouchne". Pokud to nezabere, nastupuji v úterý na vyvolání. Byla jsem za to ráda, třeba to pomůže... Všechny svaly v těle jsem měla zatnuté a očekávala bolest (jak jsem se o něm dočetla). A ejhle, vůbec to nebolelo! Domů jsem šla celá natěšená. Těšila jsem se, že se zbavím toho pupku. Jenže už byl večer a kromě starého známého tvrdnutí břicha nic :( Tak jsem si napustila vanu, jenže když jsem do ní vlezla tak vše se máchalo v teplé vodě kromě břicha, které panovačně trčelo ven 🙂 Šla jsem tedy spát, ale už jsem nedoufala...

V neděli ráno mě vzbudilo pobolívání podbříšku. Že by, konečně ? Nebo poslíčci? začala jsem měřit v aplikaci tyto bolesti. Bylo to dosti nepravidelné, normálně jsem fungovala. Dokonce jsem s manželem ten den ještě přestěhovala skříňku. Uzavřela jsem si to tedy jako poslíčky. Bolest se plíživě stupňovala a večer mi nedala spát. Přestěhovala jsem se do obýváku, koukala celou noc na tv a chvilkama upadala do mikrospánku. Věřte mi, stále jsem si myslela že ještě nerodím, přece to musí být něco víc...

Pondělí ráno byla bolest už dosti nepříjemná, ale stále nebyla pravidelnost (jak všude píší). Interval byl někde kolem 8 - 11minut. Když jsem vstávala, odešla mi hlenová zátka (ale ta může odejít i týden před porodem). Neměla jsem hlad, pouze jsem pila. Lehla jsem si do pokoje, relaxovala, smskovala.. Občas mě zkontroloval manžel, ale byla jsem raději sama. Říkala jsem si, že se asi něco začíná dít.. Kolem 9hodiny jsem měla bolesti stále dosti nepravidelné, kolem 6minut. No nic, zavolám do porodnice a optám se. Bylo mi řečeno, že si mám dát sprchu a uvidím. Šla jsem tedy do sprchy, ale intervaly se prodloužily na asi 10 minut, stále nepravidelné. Zato bolest zesílila. V duchu jsem zato děkovala PA :(

Takhle se to táhlo celé dopoledne a poledne. Vlastně ani už si nepamatuji kdy mě to začalo nutit si při těch bolestech prodýchávat. Před 16hodinou se intervaly opět zkracovaly, bylo to opět kolem 6minut. Začínala jsem být unavená, nevyspalá, rodina mě telefonicky kontrolovala a mamka byla nervozní, že jsem nejela ještě do porodnice. Ale já pořád čekala ještě něco.. Volám tedy opět do porodnice a prosím, jestli bych tedy nemohla dojet, že jsem unavená ... stejně druhý den nastupuji na vyvolání, tak mi dají třeba něco na vyspání a zítra to vyvolají. Hlavně né další sprchu! Naštěstí PA řekla ať dojedeme, že se domluvím s Dr. Tak jsme se dobalili, nikam nespěchali a v 16:30 přijeli do porodnice. Bolesti byly stále nepravidelné, od 4-6minut. Jaké bylo mé překvapení když mi PA oznámila, že jsem otevřená na 6cm !! V tu chvíli jsem si byla už stoprocentně jistá že rodím 🙂

Tuto pastu jsem zaznamenala uz driv a zvazovala jeji koupi. Kdyz se naskytla prilezitost ji testovat, zkusila jsem sve stesti a byla jsem vybrana, z cehoz jsem mela a mam velikou radost.

Co me prekvapilo, byla velikost baliku na jednu zubni pastu, ale to je vedlejsi🙂

A ted k samotne zubni paste.

Zubni pasta ma prijemny obal, ktery nekrici milionem barev a spoustou napisu, jak je dana pasta super, ale i tak je obal zapamatovatelny a hlavne je vzhledny.

Pasta sama o sobe je bila a ma prijemnou konzistenci - neni ani prilis tekuta ani prilis tuha. Velice ocenuji to, ze temer nepeni.

Chut pasty je nevyrazna a skutecne neovlivnuje ani chut jidla ci piti po vycisteni, jak jsem zvykla u beznych past. Ano, normalne si zuby cistim vzdy az po jidle, ale kvuli testovani jsem to vyzkousela i obracene a take se mi to bude hodit na mnou oblibenych poznavacich zajezdech, kdy cas snidane a cas odjezdu z hotelu jsou cast naplanovane tak, ze jsem nucena si zuby cistit pred snidani.

Byla jsem vybrána jako jedna z deseti testerek zubní pasty Zendium Complete Protection, za což jsem moc vděčná, protože jsem konečně objevila pastu na moje trápení - citlivé zuby. Hurá! Po týdnu používání se citlivost vytratila.

Celkově mám problematické zuby, vysoká kazivost, krvácení dásní... Takže zůstanu věrná této pastě. Téměř nepění, to je pro mě také velké plus. Pasta má příjemou vůni i chuť a opravdu neovlivňuje chuť jídla ani pití před nebo po vyčitění zubů.

Všem doporučuji vyzkoušet, nebudete zklamaní.

Děkuji za možnost testovat!

Hezký den

Vstávám a je mi špatně od žaludku, hladem a nedostatkem energie, to už poznám a taky uznávám, že tímhle stylem by to moc dál nefungovalo, musím být fit, v noci se nevyspíme, malého stále něco trápí i když nevíme co, ale musíme to vydržet.. podezřívám možná i nedostatek mléka. Uvidíme v co se to vyvrbí. Ráno i když se sotva držím na nohách věnuju přípravě jídla na tento a další den, pondělí bývají krizové. Odjíždíme z wellnes u rodičů a většinou další den potřebujeme na aklimatizaci.. 🙂

Snídaně: polévka se špenátem, mrkví, cuketou a dvěma vajíčky
Svačina: obírám kosti z vývarů, dýňovo-cuketovo-mrkvovo-porková polévka ve vepřovém vývaru s masem a kvašené zelí a poté se žaludek kroutí
Oběd: pečená cuketa, dýně a mrkev ve vývaru a kuřecí maso z vývaru, točí se mi hlava, bez energie
Svačina: dýňová polévka viz svačina ráno s masem a zelím, je mi hned líp, takže si myslím, že jsem to předtím dost podcenila se sacharidy, zvládnu i procházku s kočárem, podezřívám že mě začíná pálet i žáha, o bublání v břiše nemluvím, zkusím zítra vysadit zelí
Svačina II: kousek pečeného masa a cuketovo - patizonová polévka se zelím 
Večeře: kuřecí maso z vývaru, pečená cuketa+dýně+mrkev s ghee (mňam)

Celý den cítím poměrně dost těžký žaludek, který by se rád vyprázdnil, ale bohužel, na záchodě to vypadá s prominutím jako v kozím chlívku.. no nic zkusíme zítra.. stav malého je takový, že už dva dny taky nebyl na velké a přijde mi že ho v noci trápí i bříško..

Předtím než se vrhnete na tento článek, doporučuji přečíst článek "Má první doba porodní aneb tři dny trápení". Manželovi jsem nechala v psaní plně volnou ruku, protože já si některé části "díky" vyčerpanosti nepamatuju. Tak hurá na to 🙂

30.10. 22:50 přijíždíme do porodnice, Klárku si přebírá porodní asistentka a já se procházím po chodbě a sem tam škvírou ve dveřích pozoruju Klárku, která buď spí nebo hodně přemýšlí nebo prostě jen hibernuje.

Do vyšetřovny vycházím na výzvu asistentky "Kde jste? Co tam děláte? Pojďte dovnitř!"

Vcházím, manželka se apaticky pousměje a já ji to vrátím lehce křečovitým úsměvem. Manželka sedí na křesle a na obnaženém pupku má gumové pásky, které drží zařízení na měření ozev. Klárka střídavě spí a sleduje papír který leze z přístroje.

Snažím se o humor, ale bavím se už jenom sám.

Klárka s hrůzou sleduje lejstro, které vyjíždí z přístroje na měření ozev a s výrazem ve tváři, který byl kombinace hrůzy a beznaděje, mi sděluje, že nějaká čára by měla být ve větších křivkách a že asi zase nic.