"Náš syn má nyní 20 měsíců a vyrostl z něj velmi citlivý a empatický chlapeček. Spolehlivě rozpozná, když někoho něco trápí, a hned se mazlí a pusinkuje. Když večer usíná, častokrát nyní hladí on mě. Když se probudí, dá nám pusinku a hladí nás, dokud neotevřeme oči. Jsem přesvědčena, že jsou to stopy přirozeného kontaktního rodičovství... Od začátku jsem měla docela jasno v některých věcech. Věděla jsem, že tu vždy budu pro své dítě, že ho nikdy nenechám vyplakat, že ho budu kojit podle jeho potřeb. Od začátku byla má péče intuitivní," popisuje jedna z maminek na Modrém koníku, jak ze svého syna vychovala empatické dítě.

Představte si situaci, kdy do školky vašeho dítěte přijde nový spolužák. Stojí nesměle vedle paní učitelky, která ho představí a přemýšlí o všech těch nových dětech a o tom, že by si s nimi chtěl hrát. Ale neodváží se zapojit do kolektivu a raději se straní a jen smutně pokukuje po svých nových spolužácích. Děti o něm vědí a občas se po něm také zvědavě podívají. Najednou za chlapečkem přijde jedno z dětí, bere ho za ruku a ptá se ho “Chceš si s námi hrát?” a rovnou ho vede mezi ostatní. S největší pravděpodobností má právě toto dítě vyšší schopnost empatie - vycítilo, že se chlapeček cítí nejistý, vžilo se do jeho pocitů a podalo mu pomocnou ruku.

Co je vlastně empatie?

Slovo empatie označuje schopnost vcítění se do pocitů ostatních lidí kolem sebe a zároveň také schopnost s těmito pocity pracovat. Pro některé z vás je empatie samozřejmostí běžného dne a to, že se vaše nejlepší kamarádka špatně vyspala “cítíte” i v jiném městě, pro někoho jiného je slovo empatie a empatické chování tak trochu španělskou vesnicí. Někteří z nás mají větší předpoklady oplývat empatií než jiní.

Tato skutečnost je ovlivněna částečně geneticky, ale vstupují do ní i další faktory. Vědeckému výzkumu empatie se věnoval britský psycholog Simon Baron-Cohen, který se zaměřil právě na dědičné faktory empatie. Výstupem jeho zkoumání je fakt, že empatie je skutečně dědičná, z větší části je ale tvořena v průběhu života neovlivnitelnými skutečnostmi (například hormonálními - ženy jsou v průměru více empaticky naladěné než muži) a ovlivnitelnými skutečnostmi. A právě ty ovlivnitelné jsou pro vaše děti to důležité - protože vy sami s nimi můžete pracovat a v dětech je rozvíjet.

Vraťme se ještě jednou k situaci, která byla popsána na začátku. Podívejte se na ni očima svého dítěte. Jak by se pravděpodobně zachovalo - bylo by právě ono v roli pomocníka a průvodce? Nebo by bylo s ostatními dětmi a hrálo si? A všimlo by si vůbec, že je nový spolužák nesvůj a bojí se? Všechny tyto otázky vás trochu nasměrují k tomu, jestli je vaše dítko empatické, jak moc, či nikoli.

Před 14 dny jsme obdržely balíček s panenkou Baby ALIVE od Hasbro. Sofi už balíček netrpělivě očekávala, takže radost po otevření byla neuvěřitelná. Uvnitř balíčku byla panenka, mixér, 2x balení s kašičkou, lžička, lahvička, 2x plenka a hřeben. Vše plastové a dle mě velmi kvalitní, materiál tvrdý a bezpečný. Plenky jako pro úplně reálné miminko! 

Panenka je úžasná. Krásné velké oči, je hladká na dotek. Po nakrmení nikde nic neprotékalo, propláchnout stačilo pod tekoucí vodou. Plenky držely, nic nevyteklo a obsah opravdu reálně vypadal jako "cosi" v plence, až z toho Sofi málem vypadly oči 😂

Panenka Klárka se stala součástí dětského pokojíku, Sofi s ní spinkala v postýlce a nosila do školky. 

Výhody: 

Je menší, skladná, akorát do ruky

Dobře se udržuje a proplachuje

"Maminky, jen by mě zajímalo, kolik toho kupujete dětem na Vánoce jako dárečky a jestli koupíte vše co si přejí a nebo si z toho vyberete?" Touto otázkou velmi často začínají diskuze, které se objevují se železnou pravidelností před vypuknutím Vánoc. Kolik dárků dětem dáváte, které vybíráte, jaký máte finanční limit. Všechny tyto odpovědi maminky zajímají a my se na ně dnes zaměříme.

Počet vánočních dárků je velmi často diskutované téma a jen stěží najdete nějaké konkrétní číslo, které je doporučováno. Například maminka blandik v diskuzi Kolik dárků dětem kupujete na Vánoce píše: "My kupujeme jeden velký dárek, pak po jednom od každé babičky, taky větší dárky. Máme tříleté dítě, myslím, že to stačí. Dáváme dárky průběžně během roku jen tak, že ho máme rádi."

Kolik dárků už je moc?

Pohled psychologů na počet vánočních dárků pro děti bývá jasný - není dobré děti dárky zahlcovat, protože v určité chvíli to již není o tom, co dostanou, ale kolik toho mají. A na takový způsob myšlení je velmi jednoduché si zvyknout - děti se již nedívají na to, co jim dárky přinesou, ale jestli je jich například o něco víc než při předchozí události (Vánoce/narozeniny/svátek apod.). Tímto způsobem se může velmi jednoduše stát, že vychováte malého materialistu, který je silně zaměřen na množství, a to čehokoli.

To, co pro které dítě znamená už moc, můžete nejlépe vysledovat vy sama - některé děti reagují již na 5 dárků tak, že vlastně nevědí, co přesně dostaly. Okamžik, který by vám mohl napovědět vypadá asi takto - dítě sedící v balícím papíru, které do ruky bere dárek, rozbalí ho, téměř ho ani neprohlédne a jen odkládá. V tu chvíli je nastaveno v tzv. "rozbalovacím" módu, kdy už ho skutečně ani nezajímá, co dostalo, ale jestli jsou ještě nějaké další dárky k dispozici. Tato situace má pak velmi často jedno konkrétní vyústění - potomek stojící v balícím papíru před hromadou dárků se raději vzdálí ke svým původním hračkám, protože v těch nových se těžko orientuje a představují pro něho neznámo.

"S vánočními dárky pomáháme dětem vytvářet si vztahy. K lidem i věcem. Jestliže dítě dostane 1 – 2 dárky, ze kterých má radost, vytvoří si k nim vztah a bude se z nich těšit i dále. Když dítě zahltíme hračkami, jediné, co mu tím do života dáváme, je přesvědčení, že hodnota se měří množstvím," říká Doc. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Před 14ti dny jsme doma zrovna všichni bojovali s nějakým bacilem, právě, když bylo vyhlášeno testování od značky Veroval na bezdotykový teploměr a tlakoměr. Jelikož já svůj tlak radši ani nechci vidět, jak je nízký, tak jsem se zapsala na testování teploměru, kterého já osobně s dětmi beru jako super pomocníka. No ten, kdo tohle čte, ví, že to vyšlo a já se svýma marůdkama byla vybrána 🙂 Ovšem, než dorazil, my svůj boj vyhráli a radovali se, že to máme za sebou a zase můžeme vesele skákat přes kaluže. Jooooo, ale co by to bylo za testování, že jo, takže tomu bacilovi se u nás tak líbilo, že se vrátil. Takže další kolo nudlí, odsávání a teplůtek, teď tedy jen u nejmladšího člena rodiny Tobiáška.

PŘIJELA POŠTA

Když balíček dorazil, celkem jsem se zděsila, jak je ta krabice velká. Už sem viděla, jak tahám večer do ložnice nějaký monstrum. No nebylo tomu tak, v krabici byla naštěstí jen malá krabička a takové ty polystyrenové cosi, co mají děti děsně rádi. Takže já s radostí začala zkoumat teploměr a Tobík ochutnával ty bleděmodré křupínky :D

BALENÍ

V krabičce je malé plastové pouzdro, které obsahuje teploměr i s bateriemi, 10 jednorázových násad na měření v uchu a krásně přehledný návod. Zapíná se tlačítkem SCAN a hned po zapnutí od vás chce teploměr nastavit. Když přidržíte tlačítko na 3 sekundy, tak se na display zobrazí nastavení roku. Pak pomocí tlačítek S a M nastavíte datum a čas.

HURÁ DO TOHO

Dobrý den,

moc bychom chtěli poděkovat MK za možnost otestovat úžasnou věcičku, jako je Veroval Duo control pažní tlakoměr od Hartmann. Vůbec jsem to nečekala a strašně moc to potěšilo celou naši rodinku. Už jen ta zpráva, že jsem byla vybrána, prostě "Wau" a ihned, co balíček přišel domů, bylo radostné rozbalováním a následné focení.

Testování tlakoměru proběhlo úžasně. Je to skvělý pomocník s Top funkcemi. Jelikož náš tatínek prodělal aneurysma v mozku (cévní mozkovou příhodu), při které měl obrovské štěstí, že přežil, i když mu moc šancí nedávali, jsem vážně strašně nadšená, že jsem mu mohla dopřát tento úžasný přístroj. A vlastně celé naší rodince. Bylo skvělé zjistit při testování přístroje, kdo z rodiny má jaký krevní tlak. Dokonce přístroj odhalil i nepravidelný srdeční rytmus, o kterém jsme doteď nevěděli.

Přístroj jsem jako první vyzkoušela na sobě, na manželovi a pak i na tatínkovi a manželové mamince. Všem se měření přístrojem líbilo. Rozhodně je dobré vzhledem k manželovu vyššímu tlaku, že budeme mít tlakoměr doma a můžeme průběžně tlak hlídat bez nutnosti návštěvy lékaře, protože jsme žádný tlakoměr doma neměli.

Veroval Duo control výhody:

· Display přístroje je velký a krásně osvětlený, perfektně čitelný i za přímého slunce.

Dlouho jsem se do testování s Modrým koníkem nezapojovala. Chodila jsem sem méně a
méně, nebo mě bolelo, že nám se miminko stále nedaří. Anička už potřebovala sourozence. Nakonec se štěstí usmálo i na nás a já měla v bříšku miminko. Tehdy dcera začala řešit vše okolo miminek a začala si hrát na maminku. V televizi zrovna běžela reklama na novou panenku Baby Alive. Samozřejmě, že ji zaujala a chtěla ji. V té samé chvíli jsem si i já všimla nového testování zrovna této panenky. Pod příspěvkem již bylo spoustu komentářů, ale i tak jsem zkusila štěstí a napsala i já. Ani v nejmenším jsem nevěřila tomu, že zrovna nás na testování vyberou. Na MK jsem testovala dvakrát a vždy hračku od HASBRO. Dcera je prostě dítě štěstěny.
Přišel mi mail, že jsme vybrané jako testerky panenky. Mohla jsem napsat i své přání,
jakou panenku si představuji. Chtěla jsem chlapečka, protože i chlapečka mám zrovna v bříšku. A teď už jsme jen netrpělivě čekaly na balíček. Konečně došel!

A došel chlapeček ♥ Dcera ho ihned pojmenovala jako Matyášek. A už to začalo. Ihned
všechno rozbalit a vyzkoušet, pokud možno hned! Obrnila jsem se trpělivostí a šla jsem do toho.Vybalily jsme spolu Matyáška z krabice a zjišťovaly, co všechno obsahuje.
Součástí poslaného balení byla nejen panenka, ale i lahvička na pití, lžička, mixér, plenky, hřebínek a dva druhy pytlíčků na přípravu jídla. Dcera byla samozřejmě zvědavá a hned panenku vysvlékla. Měl to přece být chlapeček! Tady přišlo mé první zklamání, myslela jsem, že to opravdu chlapeček bude. Ale mezi nožičkami nic. Ani náznak rozdílu mezi holčičkou a chlapečkem. Proto jsem chlapečka
chtěla. Ale zklamání bylo jen u mne, dcera byla spokojená. Nasadily jsme Matýáškovi
plenku a pustily se do přípravy jídla.
Bylo to celkem snadné, rozmíchat pytlíček v troše vody a mohlo se jít na první krmení!

Krmily jsme přesně podle uvedeného návodu. Ale Matyášek neměl snězenou ani polovinu a už nám plenka začala protékat. Naštěstí jsme měly po ruce nachystané vlhčené ubrousky. Bez těch se celé testování prostě neobešlo. A v plence to vypadlo opravdu opravdově 😀

Ale narazily jsme na další problém. Jakou plenku mu dáme, když přišly jen dvě. A jídlo nám zůstalo už jen jedno. Dcera byla smutná, že přece Matyáška nemůžeme nechat hladem. Takže mamince nezbylo nic jiného, než jídlo a další plenky objednat. A bjednala jsem i nočník, který byl přesně dělaný na Matyáška. Díky němu jsme ušetřily další plenky. Protože tady je za mě další negativum. Cena panenky je opravdu vysoká a náhradní jídlo a plenky jsou neadekvátně drahé. 6 ks plenek se pohybuje kolem 200,- a 8ks jídel cca 250,-, pokud někde nenarazíte na akci. Což mi přijde opravdu hodně. Přikoupeným nočníkem jsme tedy šetřily plenky a krmením vodou jsme šetřily jídlo.
Nebyl den, kdy by si Anička s Matyáškem nehrála. Přidělila mu kolébku, ze které vystrnadila jinou panenku a kolébku umístila vedle svojí postýlky. Ihned po probuzení se začínala starat. Školka - neškolka.

Matyášek dostal čestné místo mezi všemi hračkami a opravdu není den, kdy by si s ním dcera nehrála. Je nadšená. Našla mu dudlík, další oblečky a vždy když může tak ho bere všude sebou. Už se moc těší až nám přibude opravdové miminko a bude moct pomáhat. 

Matyášek jí to čekání na to opravdové miminko jistě aspoň o trošku zkrátí. 

„Ženám, trpícím na PMS nebo bolesti při menstruaci, může homeopatie nabídnout šetrné prostředky bez obsahu hormonů. Cílem homeopatické léčby je harmonizace menstruačního cyklu přirozenou cestou,“ říká MUDr. Eva Kettmannová, odbornice na homeopatii.

Premenstruační syndrom, zkráceně PMS, se objevuje pár dní před tím, než se spustí menstruace. Často se projevuje různými obtížemi (plačtivost, citlivost, úzkost a podrážděnost). Syndromem trpí až 2/3 žen.

Tyto potíže často ženy omezují v běžné aktivitě, snižují jejich výkonnost apod. Můžete třeba z ničeho nic přibírat na váze, protože vaše tělo zadržuje tekutiny, prsa bolestivě natékají a zvýší se chuť na sladké.

Co je to premenstruační syndrom a jak se projevuje?

„Prosím máte nějaké fígle na zmírnění PMS? Mám cca tři dny do termínu MS a hrůza. Nikdy jsem tím netrpěla a najednou děs. Hormonální centrifuga. Mám alergii na partnera, který chudák neví, co provedl. Neprovedl nic. Jsem neustále zralá jít spát. Podbřišek už pobolívá a jako vždy bych klidně snědla mamuta. Antikoncepci neberu a s ničím se neléčím. Prosím, jak na to? Úplně mě to překvapilo. Dřív jsem měla maximálně chuť k jídlu a pocit nafouklosti,“ prosí o radu jedna z maminek v diskuzním fóru. 

Každý měsíc se toho bojíte. Nejprve se objeví nafouklé břicho a stačí se podívat na nějaké jídlo a je to tu. Pak se začnou měnit nálady, chvíli jste podrážděná, pak vás přepadne úzkost, vztek, pocity méněcennosti, neschopnosti. Ve výsledku máte potíže vydržet i samy se s sebou. Co to je? Je to premenstruační syndrom v celé své kráse.

Chřipkové období je v plném proudu a málokdo ho zná tak dobře jako maminky. Kašel, rýma a bolest v krku, které často trápí všechny děti od kojenců až po školáky. A ke všem těmto obtížím se často přidá zvýšená teplota. Na trhu je spoustu typů teploměrů, ale ne všechny je možné pohodlně používat u malých dětí. Každá maminka batolete jistě chápe, jak je těžké udržet svojí ratolest v klidu během běžných činností. Natož ho zaujmout minimálně na pět minut, které jsou potřeba pro měření teploty běžným teploměrem.

Klasické rtuťové a digitální teploměry jsou poslední dobou nahrazovány tzv. infračervenými teploměry. Jedná se o dotykové teploměry, který změří teplotu již během jedné vteřiny. Lidské tělo vyzařuje infračervené záření, které je senzor teploměru schopen zachytit, a takto pohlcené paprsky jsou následně převáděny na teplotu. Já jsem měla to štěstí, že jsem byla vybrána na testování jednoho z těchto teploměrů. Jedná se o teploměr Veroval. Jeho výhodou je, že teplotu měří dvěma způsoby, a to buď v uchu nebo na čele. V paměti přístroje si můžete prohlížet posledních deset měření. Podle výrobce je přístroj vyvinut na základě přísných směrnic a splňuje nejvyšší požadavky na stabilitu. Na teploměru je možné aktivovat či deaktivovat tón tlačítek. A pro mě největší výhodou je již zmíněná rychlost měření, díky čemuž se děti nestihnou začít nudit a měření je pro ně zábava.

Součástí balení je samotný teploměr včetně baterií, český návod, ochranné pouzdro, nástavec na měření teploty na čele a několik jednorázových ochranných krytů pro měření teploty v uchu.

Na začátku testování jsem byla z výsledků poněkud rozpačitá, protože každá naměřená hodnota byla zcela odlišná. Po seznámení s přístrojem a dodržení zásad, které výrobce doporučuje, jsem získávala poměrně konstantní výsledky. Pro získání přesných hodnot by se například teploměr i osoba, které teplotu měříme, měly nacházet 30 minut v prostoru, kde budeme teplotu měřit. Měli bychom dbát na to, aby pokožka byla čistá, zbavená potu a kosmetických přípravků. Při měření v uchu by měl být teploměr umístěn do polohy v přímém kontaktu s bubínkem a zvukovod by měl být čistý.

Poté, co jsem získala více zkušeností s používáním tohoto přístroje, rozhodla jsem se ho porovnat s ostatními teploměry, které jsem doposud používala pro měření teploty všech členů naší rodiny. Máme doma klasický rtuťový teploměr, který já osobně považuji za nejpřesnější, a digitální teploměr, který jsem doposud používala nejčastěji pro měření teploty u dětí, protože doba měření je o něco kratší. Digitálním a rtuťovým teploměrem jsem teplotu měřila v podpaží, infračerveným teploměrem na čele a v uchu. Pro získání objektivnějšího výsledku jsem u digitálního teploměru a infračerveného teploměru provedla vždy tři měření. U infračerveného teploměru jsem teplotu porovnala v obou uších. Výsledky měření přikládám níže v tabulce:

Z měření vyplívá, že z 13 měření byla nejnižší naměřená teplota 36,1 °C teploměrem Veroval v levém uchu a nejvyšší 36,8 °C teploměrem Veroval na čele. Porovnám-li tři teploty měřené po sobě na jednom místě, největší odchylka je u teploměru Veroval 0,5 °C při měření v pravé uchu.

“Vloni na Vánoce jsme 3 dospělí lidé ztratili tříletou holčičku. Montovali jsme baterky do foťáku, ona byla u vytržení, koukala všude kolem jen ne na nás a už to bylo. Naštěstí tam byl jeden inteligentní městský policista, když ji plačící našel na druhé straně náměstí, vzal ji na ramena a tak jsme ji našli. Ten pocit, ta půlhodina hrůzy, nikomu to nepřeju. Tam by se nám náramek s telefonním číslem opravdu hodil,” popisuje chvíle strachu jedna z uživatelek Modrého koníka

Ještě před malým okamžikem si vaše nejmladší dítě hrálo kousek od vás a najednou nikde není. Začnete se zmateně rozhlížet všude kolem a dostanete strach. Kam jen mohlo zmizet? Hlavou se vám samozřejmě honí ty nejčernější scénáře. Uklidněte se. Takové věci se čas od času stávají a je nutné je co nejrychleji vyřešit. Jak v takových případech tedy postupovat?

Jak dítě připravit na možnost zatoulání?

Pokud se svým dítětem/dětmi plánujete vyrazit na akci, kde se dá očekávat velká koncentrace lidí, je dobré jako základ dítě naučit říct své jméno. Pokud se jedná o větší dítě, naučte ho i adresu (z důvodu bezpečnosti ale vysvětlete případy, kdy ji smí říkat cizím lidem). Především malé děti tato dovednost velice baví. Co ale dělat v případech, kdy je vaše dítě ještě tak malé, že tahle možnost nepřipadá v úvahu? Nebojte, i zde se samozřejmě najde tip právě pro vás. Existují identifikační náramky, které můžete dětem připnout na ruce a vyplnit zde důležité údaje. Doporučuje se napsat křestní jméno dítěte a číslo na mobilní telefon na vás. Pokud zrovna náramek nemáte a přesto jdete někam, kde hrozí, že by se dítě mohlo ztratit, vezměte úplně jednoduše lihovou fixu a své číslo dítěti napište na předloktí. Všechno je lepší než nic, takže se klidně nebojte improvizovat.

Mluvte s dítětem o tom, že by se mohlo ztratit

Každá máma chce pro své dítě to nejlepší a dává na něj pozor. I tak se ale občas může stát, že se dítko ztratí. Mluvte o této situaci s dítětem (samozřejmě je potřeba zohlednit jeho věk). Vysvětlete, že pokud se náhodou ztratí, je potřeba nepanikařit. Nebát se a počkat, až ho rodiče zase najdou. V případě ztracení dětí se doporučují 2 taktiky:

Ahoj holky, 

všimla jsem si tady na MK, že spousta z vás tu píše o svých porodech a rozhodla jsem se, že vám to napíšu také. 🙂

Jak už tu většina z vás ví, tak jsem porodila předčasně ve 32tt.

Začalo to 8.1.2018, kdy kolem 16h mě bolelo břicho a tvrdlo mi často než normálně. V tu dobu jsem musela brát prášky na sklidnění dělohy, protože miminko chtělo ven už ve 29tt. Při těchto bolestech jsem si teda vzala tyto prášky, většinou to pomohlo do 10ti minut, ale tentokrát ne. Dala jsem si sprchu s tím, že jsem si myslela, že to ustoupí. Ne. Bylo to stejné. Tak jsem si spočítala kdy přijde bolest a jak dlouho trvá. Bolest po 30ti mimutach a trvala minutu. Jelikož jsem byla unavená, šla jsem spát kolem 18h, v noci mě to budilo. 

Ráno 9.1.2018 v 7h vstával brácha do školy a máma zrovna musela k lékaři. Tak jsem ji řekla co se děje. Jeli jsme spolu autobusem. (V prosinci jsem díky bolestem byla hospitalizovana), tak jsme si obě mysleli, že si mě tam nechají na kapačkách. Jenže to jsem netušila, že jsem v autobuse prodýchávala kontrakce.😄 

Tak jsme přijeli do porodnice a sestřička mi dala pásy, kontrakce už byli větší. Pan doktor mě vyšetřil, před nim jsem měla zrovna tu největší kontrakci a nejbolestivější, že jsem začala málem brečet. Pan doktor volal primáři a slyšela jsem jak říká "No, ale paní je ve 32 týdnu a už tu prodýchává kontrakce. Budeme muset odvézt do Mostu, dítě bude malé". Tak jsem si řekla no super. Po chvílí se přišel na mě podívat primář, prohlédl mě, koukl na papír s kontrakcemi a řekl, že převoz ruší, že nebude riskovat porod v sanitě. A mě řekl s úsměvem " Tak maminko dnes uvidite své děťátko, dnes porodíte"

„Víte, já dodnes nedokážu normálně žít, i kdybych chtěla - je to ve mně stále, protože mi zemřel v náručí,“ říká maminka malého Jakubka, podle které jsou na vině špatné lékařské postupy a přístup lékařů. Případ jeho smrti se nyní prošetřuje na Slovensku. Maminka Jakubka hledá spravedlnost nejen pro něj, ale i jiné děti, které zemřely zbytečně ve slovenských nemocnicích.

„Viete, ja dodnes nedokážem normálne žiť, aj keby som chcela - je to vo mne stále, pretože mi zomrel v náručí.“

25.1.2018: rodina Jakubka podala žiadosť – podnet na prešetrenie zdravotnej starostlivosti mŕtveho Jakubka. V súčasnosti je táto kauza prešetrovaná...

Jakubko zomrel v bolestiach, zomrel mamičke v náručí. Tá si zažila peklo a tvrdí, že nikto neakceptoval jej požiadavky, jej naliehanie a že jej synovi nebola poskytnutá patričná zdravotná starostlivosť.

„Iba ho plnili klystírmi“

Dňa 20.11.2017 bol Jakubko hospitalizovaný v Dolnooravskej nemocnici v Dolnom Kubíne, pretože nemal stolicu už 8 dní.

„Naše děti mi pomáhají hodně. Máme na ledničce rozvrh prací, kdo má který den co dělat, každý den tři činnosti, o víkendu volněji,“ pochvaluje si maminka na Modrém koníku svůj systém, který pro děti vymyslela.

Každý rodič jednou musí zapojit děti do chodu domácnosti a naučit je pomáhat. Kdy je ale ten správný čas? Existují na to nějaká pravidla? A co dělat, když se dítě k pomoci nemá?

„Od malička jsem se snažila malého začlenit do domácích prací. Měla jsem odstrašující příklad ve švagrové, která své dcerky nenechá s ničím pomáhat a ony třeba v šesti letech neví, kde mají pračku nebo kam patří hrnky,“ píše jedna z maminek v diskuzi.

Začněte co nejdříve

Vést děťátko k domácím pracím je vhodné už od co nejmenšího věku. I batolata jsou totiž schopna s něčím pomoci, i když to vyžaduje dozor a častokrát i opravu od rodičů. Berou to spíše jako hru a toho je potřeba využít. Samozřejmě úkoly pro ně musíte vymýšlet takové, aby byla schopna je zvládnout, například aby si po sobě uklidila hračky nebo krmila domácí mazlíčky.

Čím je dítě starší, tím je schopnější, a proto mu pak můžete zvedat laťku v tom, co už dokáže. Může pomáhat s utíráním prachu, s věšením prádla a s drobnými pracemi na zahradě. Některé maminky popisují své zkušenosti, jak jsou jejich děti nadšené z pomoci a hrnou se do všech možných činností. Vede vyndávání prádla z pračky a sušičky nebo vysávání.

 Co je to vlastně imunita? Jednoduše řečeno jde o schopnost lidského organismu bránit se všemu, co vyhodnotí jako škodlivé. Tato schopnost se rozvíjí nejvíce v dětském věku, a i když to, jak bude fungovat, je z velké míry dáno geneticky, můžeme ji zásadně ovlivnit. Jak? Vcelku jednoduše – co nejlepším způsobem života. Základ tvoří co nejkvalitnější a nejpestřejší strava s dostatkem vitamínů a minerálů, dostatek pohybu - hlavně na čerstvém vzduchu, psychická pohoda, ale také vhodné hygienické návyky (ne však přehnané!).

Imunita člověka se začíná budovat ihned po narození. Vlastně by se dalo říci, že ještě dřív, protože úplné základy se utváří již v prenatálním období – tedy u maminky v bříšku. Nejvíce se pak rozvíjí v kojeneckém, batolecím a předškolním věku.

Jedním z nejdůležitějších orgánů pro co nejlepší vývoj a funkci imunitního systému je střevo. Přijde vám to zvláštní? Je to opravdu tak. Ve střevě totiž sídlí až kolem 70 % imunitního systému. Zásadní význam při rozvoji imunity má správná střevní mikroflóra - tedy osídlení střeva vhodnými bakteriemi. K prvnímu osídlení dochází již během porodu, a proto je způsob porodu jedním z prvních faktorů ovlivňujících osídlení střeva miminka (před porodem je střevo miminka sterilní). Při vaginálním porodu si miminko „nasbírá“ prospěšné bakterie při průchodu porodními cestami od matky.

Další bonus je pak co nejdřívější kontakt kůže na kůži, kdy se kůže miminka pomalu osidluje bakteriemi z kůže maminky. Nezralý imunitní systém novorozence je pak také konfrontován s bakteriemi a viry, které matčina imunita zná a umí se proti nim účinně bránit vhodnými protilátkami. Ty se pak k děťátku dostanou v mateřském mléce. Naopak děti narozené císařským řezem jsou o toto prvotní osídlení ochuzené. Namísto toho je jako prvotní osídlují bakterie z nemocničního prostředí. Zajímavé je, že některé lékařské studie se již zabývají tím, jak o tyto prospěšné bakterie miminka narozené císařským řezem neochudit. Jedna studie například zkoušela metodu, kdy se novorozenec narozený císařským řezem potřel vaginálním sekretem matky. Metoda z této studie má však mezi odborníky jak své příznivce, tak své odpůrce.

Zdravý novorozenec i přes svůj nezralý imunitní systém v prvních měsících svého života onemocní naštěstí jen výjimečně. Jak je to možné? Rodí se totiž s tzv. novorozeneckou imunitou, kterou tvoří např. makrofágy (druh bílých krvinek, který dokáže rozpoznat a zničit škodlivé mikroorganizmy), ale hlavně s obrannými látkami získanými od matky během těhotenství. Jsou to tzv. mateřské protilátky IgG, které procházející přes placentu. Jejich množství je u novorozence velmi vysoké, ale již během prvních měsíců rapidně klesá, až kolem 7. měsíce téměř vymizí. Přechodný nedostatek protilátek, kdy hladina mateřských protilátek značně klesne, ale tvorba vlastních ještě není dostatečná je hlavně mezi 3. a 6. měsícem života dítěte. Proto je v tomto období miminko obzvláště náchylné k získání různých infekčních nemocí. Dostatečnou imunitu mívá dítě až kolem 5. Roku. I proto je období školkové docházky doprovázené zvýšenou nemocností. Do podobné úrovně jako má dospělý člověk se imunitní systém dopracuje nejdříve kolem osmého, spíše ale až kolem desátého roku dítěte.

Další velmi důležitou roli v budování imunity hraje kojení. Mateřské mléko obsahuje obrovské množství prospěšných látek, které jsou tvořené přímo na míru každému dítěti. Mezi hlavní patří mimo jiné ochranné protilátky a prebiotika, která jsou v podstatě „potravou“ pro prospěšné střevní bakterie, tudíž podporují růst i aktivitu správné střevní mikroflóry. Mateřské mléko obsahuje například také živé leukocyty (bílé krvinky), které hrají důležitou úlohu v boji s infekčními nemocemi.