Moje první těhotenství probíhalo asi tak, jako dnes probíhá zhruba u většiny prvorodiček. Těšíte se, ale zároveň máte strach z každého vyšetření. Vše co Vám je řečeno a doporučeno hltáte a snažíte se vše dodržovat do posledního detailu. Hlídáte si co jíst, co nejíst, pít a nepít. Četla sem nejrůznější články jaký bude porod, na co se mám připravit, co budu muset jíst po porodu, čemu se budu muset vyhýbat, zkrátka a dobře sem si mozek nakrmila nejrůznějšími informacemi a zahltila se tak euforií těšení a zároveň obrovského strachu. Nechodila sem ale na žádná cvičení, prohlídky porodnice a ani sem necvičila s aniballem, tohle pro mě byly věci zcela zbytečné. 

Jako prvorodičku mě samozřejmě zajímala ale  otázka, jestli vůbec poznám až budu rodit a ze všech stran jen předčítala, že to stoprocentně poznám. 

Když přišli první poslíčci, byla sem vystrašená, nevěděla sem co se děje a neváhala sem a raději jela do nemocnice. Po vysvětlení, že jde jen o poslíčky, sem se cítila jako naprostý idiot, ale byla sem klidná, nic se neděje. 

Když přišlo období přenášení, četla sem nejrůznější rady a pomoci na to jak vyvolat porod a kromě porodního “koktejlu” sem vyzkoušela opravdu vše. Nezabíralo nic a já se tedy smířila s tím, že si miminko řekne samo, ovšem po provedení dvou Hamiltonů už sem si zoufala, že nechci vyvolávaný porod. 

22.7 jsem měla v porodnici další kontrolu, termín porodu 12.7 byl už ta tam a já se zkrátka už dozvěděla ortel že termín vyvolání bude 27.4. 

Druhý den mě ve 3:30 vzbudili šílené bolesti břicha a já naivka opět jela do porodnice a odcházela s tím, že to jsou opět jen poslíčci. Celá zoufalá, že když tohle jsou poslíčci, tak porod nemůžu přežít. Bolesti přetrvávali, pravidelně každých pět minut celý den. ANO! Celý den. Prodýchávala sem poslíčky na naší chatce na zahradě, v bazénu, byla sem vyčerpaná, unavená a v 19:30 večer už zoufalá. Šla sem tedy domů dát si horkou sprchu s tím, že už to snad přestane. Bolest se náhle zvýšila, šla jsem znovu ven na čerstvý vzduch, když sem se podívala na čas telefonu, všimla sem si, že bolesti jsou najednou po dvou minutách. Všichni kolem mě (maminka, tatínek i partner) mě začali přemlouvat,

Víte, že úklid má svá pravidla a někdy se dopouštíme chyb? I když se nám zdá, že o této rutinní a neoblíbené činnosti víme vše. Zaběhnutá praxe, kterou kopírujeme od maminky, ale nemusí být efektivní.

V českých domácnostech je zažitá představa: čím větší množství čisticích přípravků, tím lépe. To je omyl! Příliš chemikálií nám škodí, navíc se může poškodit povrch materiálů.

Velkým nešvarem je použití známého přípravku Jar na vytírání podlahovin, stírání nábytku. Ten je určen pouze na mytí nádobí, dřevěné povrchy totiž odmastí, poškodí a konkrétně podlaha se nám pod nohama lepí a postupně ničí její povrch.

Špatně zacházíme i s leštěnkami: chybně je stříkáme několikrát za sebou rovnou na povrch, čímž se tvoří další a další vrstvy. Stačí jemně nanést na hadřík a pečlivě materiál ošetřit.

Pravidla správného úklidu:

• při úklidu postupujeme systematicky. V rodinném domě je to směrem odshora dolů. V jednotlivých místnostech po směru hodinových ručiček. Začínáme vždy koupelnou a toaletou
• máme-li v ruce během úklidu jeden hadřík, může se případná bakterie přenést po celé domácnosti. Odborníci doporučují zakoupit mikrovláknové utěrky, minimálně ve čtyřech barvách, a používat je na zvolený prostor v domácnosti (rozlišujeme čtyři barevné zóny - červená, zelená, žlutá a modrá)
• podlahové plochy vždy čistíme naposledy a před závěrečným vytíráním je pečlivě vysajeme. Na stírání podlahovin používáme mopy s teleskopickou tyčí s návlekem z mikrovlákna. Vytíráme vhodným přípravkem rozpuštěným ve vlažné vodě

"Indiánskou metodu jsem zkoušela už v osmnácti měsících, protože bylo teplo a ona byla pořád nahá, přišlo mi to jako ideální příležitost. Nezdařilo se. Druhý pokus přišel ve dvou letech a dvou měsících a bylo to úplně jiné..."

Teplé dny jsou ideální příležitost k tomu, zkusit začít dítě zbavovat plenek. Metod, jak k úplnému odplenkování dojít, je několik. Každá maminka si může vybrat tu, která nejvíc vyhovuje hlavně rodinnému životnímu stylu a dennímu programu. Indiánská metoda je i u nás známá a využívaná a některé maminky na ní nedají dopustit.

V čem indiánská metoda spočívá? V porozumění.

Tato metoda zbavení se plenek a naučení se na nočník opravdu pochází od indiánských kmenů a je podrobně popsána v knize Harveyho Karpa. Indiáni obvykle žádnou formu plenek pro samostatně běhající děti nepoužívali, děti prostě vykonávaly potřebu, kudy chodily. V době, kdy dětem bylo kolem dvou let, začínali starší obyvatelé kmene s hygienickou osvětou, kdy malému indiánovi sdělili, že potřeba se vykonává jen na určitém místě. Ve věku kolem 24 měsíců má totiž dítě natolik vyzrálou nervovou soustavu, aby svou potřebu dokázalo udržet tak dlouho, než najde nočník. Rovněž je už schopné pochopit, proč se je nutné chodit na nočník či záchod.

Jak poznáte, že je dítko na odplenkování zralé?

Kolem druhého roku života dítěte už je dítě natolik chytré, že dokáže i bez nátlaku pochopit, jak to s tím čůráním a kakáním je. Poznáte to i tak, že množství počůraných plen se zmenšuje, dítě čůrá méně, ale větší množství, což je známka toho, že močí vědomě. Když vykonává velkou potřebu, poodejde od společnosti nebo se někde schová, aby mělo klid. I to je známka toho, že je zralé.

Aktualizace: Víte jak se dobře pere? Šikovně, efektivně, ekologicky a moderně. Dvě maminky otestovali pračku Samsung Quick Drive a zde si můžete přečíst jejich recenze. Trošku napovíme - tuto pračku si určitě připíšete na svůj vánoční seznam dárků!

---

Máme tu pro vás skvělé testování. Až dvě maminky můžou získat po jednom kusu prémiové pračky Samsung Quick Drive a konečně prát šikovně, rychle a prakticky. Jednoduše bomba.

Tak čtěte dál, pokud chcete jednoho pomocníka značky Samsung získat domů i vy.

Co testujeme

Tato chytrá kráska oblíbené značky Samsung se vyznačuje hned několika vlastnostmi, které jistě oceníte:

Aktualizace: recenze maminek, které se svými drobečky testovaly hračky Fisher-Price, si můžete přečíst v našich diskuzích. 

---

Význam hry a hraček je možné vypozorovat z nadšení a radosti dětí, když uchopí první hračku... Když hračky pomáhají batolatům v dosahování prvních úspěchů nebo když rozvíjejí představivost předškolních dětí.

S hračkami Fisher-Price, které s námi můžete otestovat, vykouzlíte svému děťátku úsměv na tváři a postaráte se o radostné výskání a zářící očka, když je uvidí.

Co testujeme

Pro testování dostanou vaše dětičky 3 krásné hračky.

Celý týden se nese v duchu soutěží s Ambasadorkami. I dnes je pro Vás připravena další soutěž a bude to soutěž se mnou a s firmou Vileda. Trhneme rekord a budeme mít nejvíc soutěžících? Pojďme se o to alespoň pokusit 🙂

Dávali jste včera pozor a četli článek od úžasné Irči @vanea

Pokud ne, tak si ho určitě přečtěte, protože se v něm ukrývá odpověď na dnešní soutěžní otázku (https://www.modrykonik.cz/blog/vanea/article/hola-hola-skola-vola-cas-na-odpocine-0m29wb/)

A jaká je dnešní soutěžní otázka?

Co není cílem života?

O co budeme dnes soutěžit?

Všem, kteří se rozhodli přečíst můj článek předem děkuju a snad právě pro Vás bude v určitých věcech přínosem. Ráda bych Vám povyprávěla, co předcházelo mému těhotenství a především o porodu, který proběhl v porodnici ve Vyškově. 

Přesně dne 30.6. 2017 jsem úspěšně dokončila vysokou školu v Brně. O pár měsíců později jsem se dostavila na přijímací zkoušky na navazující studium v mém oboru. Ačkoliv jsem zkoušky udělala, na další studium jsem se necítila, a tak jsme si s přítelem řekli, že se pokusíme o miminko. Náš plán byl takový, že pokud TO vyjde, tak ukončím studium a pokud ne, tak půjdu dál studovat. Těsně před zápisem se mi ukázaly na testu dvě jasné čárky - mé pocity byly velmi rozporuplné. Já i přítel jsme miminko chtěli, ale rodiče si přáli, ať dál studuji - nechtěla jsem je zklamat. Nicméně poté, co se dozvěděli, že čekáme přírůstek se začali všichni velmi těšit. 

Asi v 8. týdnu těhotenství jsem začala krvácet a tak jsem navštívila pohotovost, kde jsem dostala léky na udržení těhotenství, které jsem dále brala až cca do 3. měsíce těhotenství. Poté už nebyly třeba a jediné, co mě trápilo, byly těhotenské nevolnosti (jako mnohé z nás), které jsem se snažila zmírňovat zázvorovými lízátky a doušky chlazené coca coly. Ve 3. měsíci na velkém screeningu jsme se dozvěděli, že naše miminko je holčička, což nás oba velmi potěšilo. Vždycky jsem si přála mít svoji malou princezničku, kterou budu krásně oblékat a všude se s ní chlubit 🙂. Poté jsem podstoupila triple testy, které ukázaly vysokou pravděpodobnost na rozštěpové vady. Pan doktor mi vysvětlil, že je mít nemusí, že tento test ukazuje pouze procentuální pravděpodobnost, ale i přesto mě tato informace velmi rozrušila. Následně jsem byla zaslána do prenatálního centra, kde jsem absolvovala jeden screening navíc. Paní doktorka mě potěšila informací, že žádné rozštěpové vady nejsou viditelné ani na páteři, ani na obličeji.  Tím mé starosti o malou však nekončily. Zhruba ve 25. tt  začaly další problémy a já si díky nim musela poležet v nemocnici.  Holčička se na nás asi tak těšila, že chtěla ven o mnoho dříve, a proto se mi snažili porod oddálit. Díky klidovému režimu a lékům se jim to povedlo, a Emča zůstala v bříšku až do mého 38. tt těhotenství, za což jsem byla moc vděčná. Od pobytu v nemocnici jsem dále dodržovala klidový režim a žádné další problémy se nevyskytly až do porodu. 

Těsně před porodem jsme ještě stihli těhotenské focení, na kterém moc ráda vzpomínám a když se zpětně dívám na fotky, mám trošku slzičky v očích 🙂 

 A teď už k samotnému porodu! 🙂

Dne 26.4. 2018 jsem jako každý čtvrtek chodila do poradny pro těhotné ve Vyškově na rutinní prohlídku a měření ozev miminka. Pamatuji se, že v poradně jsem byla ten den už brzy ráno, protože tam později už bývá hodně maminek a já to chtěla mít co nejdříve za sebou. Poté, co přišla sestřička, tak mě hned napojila na monitory a já čekala půl hodiny, až bude měření hotové. Sestřička však za mnou neustále chodila, že malá zřejmě spinká a není tam taková aktivita, kterou by doktor potřeboval vidět. A tak jsem začala pojídat čokoládu a hroznový cukr ve snaze ji probudit. To se však nepodařilo ani po mé menší "rozcvičce" a tak lékař usoudil, že se měření bude muset opakovat za 3 - 4  hodiny a pouze mě vaginálně vyšetřil s tím, že pak mu jen přinesu ukázat výsledky měření. Během 3 a půl hodinovém procházení se po nemocnici jsem začala cítit mírné bolesti, kterým jsem však nepřikladála váhu, protože jsem si myslela, že se jedná o poslíčky. Po uplynutí této doby jsem se pomalu vracela do poradny, aby mi natočili znovu ozvy. Výsledek nebyl nijak uspokojivý, nicméně byl lepší než předchozí, tak se s ním pan doktor spokojil a následně vyhodnotil, že nález je fyziologický a já mohla slavnostně ve 13:00 odpoledne domů. Jak jsem dorazila domů bolesti začaly být silnější, ale zatím nepravidelné, tak jsem si stále myslela, že je to jen důsledek mé "delší procházky". Šla jsem si lehnout a nachvíli usnula, probudila mě během půl 4 docela silná bolest v kříži a podbřišku, která se začala pravidelně opakovat a trvala cca 45 - 50 sekund. Zhruba v 16:00 jsem volala příteli, že už "asi" rodím, tak ať pro mě přijede. Samozřejmě jsem čekala do poslední chvíle než jsem si šla dát vanu a v ní jsem se ještě následně rozhodla si umýt vlasy (přece nebudu rodit s mastnými vlasy :D ), což byla chyba, protože jsem byla ráda, že jsem z té vany vůbec nějak sama vylezla a oblékla se. Přítel měl vcelku velké zpoždění, přijel za víc jak půl hodiny od telefonátu a já už se doma bolestí svíjela. Byla jsem vcelku nervózní, nebála jsem se, že bych porodila doma, ale že mi nestihnout podat dostatečně včas antibiotika - měla jsem pozitivní nález na streptokoka. 

„Posledních pár dnů na mně prcek (8m) pořád visí. Původně jsem si myslela, že se jedná o onu úzkost, ale řve i se mnou a vyžaduje vyloženě jenom chovat. Když ho třeba položím na postel, abychom si hráli, tak pořád řve a skáče na mě, ať ho vezmu. Hračky ho nezajímají. O klidném WC nebo poklizení si můžu nechat zdát. Donedávna se vzbudil a další 3/4 hodiny si dokázal hrát sám v postýlce, za tu dobu jsem udělala, co bylo potřeba. Teď to nejde. Znáte to některá? Případně jak na to a kdy to odeznělo?“

Ještě nedávno bylo vše naprosto bez problémů a vaše dítě si mohl pochovat prakticky každý. Najednou, v podstatě ze dne na den, to už není možné. Dítko pláče sotva jen naznačíte, že byste se od něj měla vzdálit. Chce jen vás, odmítá dokonce i tatínka. Bez něj si nedojdete ani na záchod. Vy jste nešťastná a unavená, přemýšlíte, zda je s vaším dítětem vše v pořádku. Babičky zase s oblibou tvrdí, že jste si ho rozmazlila. Pravda ale není ani na jedné straně. Prostě i k vám zavítala tzv. separační úzkost. V tomto období může mít dítě prostě a jednoduše jen strach z toho, že vás už nikdy neuvidí, že o vás přijde. Vy jste jeho středobod vesmíru a vše ostatní jen vzdálené a nezajímavé miniaturní hvězdičky.

Co je to separační úzkost?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že separační úzkost je úplně normálním zdravým vývojovým stadiem dítěte. V tu chvíli se vytváří pevné citové pouto k osobě, u které se cítí nejlépe – u maminky. Je na ní doslova závislé a bojí se lidí cizích i známých.

„Než měl Tomášek 8 měsíců, klidně si sám hrál v postýlce a já si mohla jít na WC nebo si prostě odskočit uvařit kávu. Ovšem ze dne na den, při opuštění místnosti, slzy jak hrachy, řev. Zajímavé je, že když jsem dala Tomáška na hlídání k rodičům i na noc, pohodička. Ovšem jak jsem přijela, tak jako by přijel magnet a museli jsme dělat vše společně. Teď už se staví k nábytku a tak, takže člověk na něj musí dávat pozor, takže jsme zase pořád spolu. Ale je pravda, že když ho dám do postýlky nebo ohrádky, můžu si v klidu zajít na WC, o čemž jsem asi měsíc jenom snila.“

Období separační úzkosti se začne projevovat v době, kdy se začíná více pohybovat a uvědomovat si svět kolem sebe. Toto období je velmi dobře načasované zejména z hlediska bezpečnosti dítěte. Vzniká proto, že dítě řeší uvnitř sebe psychický rozpor. Na jedné straně chce začít objevovat a zkoumat svět, protože už to dokáže, ale na druhé straně má strach se vzdálit od maminky, protože doposud se vše dělo jen v její blízkosti. A celý tento problém řeší tak, že si mámu mnohem víc hlídá a nechce se od ní hnout ani na metr. Musí se mu neustále věnovat, všude ho doprovázet a nechat ho zkoumat. Z toho všeho je ale velmi unavené, a proto se po nějakou dobu jakémukoliv kontaktu s cizí osobou brání. A nejsou to jen ostatní lidé, ale i cizí prostředí může hodně vadit.

Jako svou diplomovou práci jste navrhla řadu erotických pomůcek. Proč právě toto téma?

Nebylo to hned tak jednoznačné. K tomuto tématu jsem doslova musela „dospět“. Měla jsem rok před dokončením školy a přemýšlela jsem, jak s tím posledním svobodným časem smysluplně naložit. Jako svojí bakalářskou práci jsem dělala návrh tramvaje pro Prahu. Byl to velký projekt a taky dost klučičí téma. Takže jsem chtěla dělat něco menšího, co bude mít blíž k výrobě. Ale na to, že to budou právě erotické pomůcky pro ženy, mne navedl můj kamarád. Řekl mi, že všechno, co navrhuji, je čisté a jemné, takže bych byla prý schopná udělat i erotické pomůcky, za které by se nemusela žádná žena stydět. K mému překvapení mi téma prošlo i u mého pana profesora, takže už nebylo cesty zpět. A stala se z toho pro mne výzva.

Vaši sadu intimních pomůcek pro ženy, jste nazvala Whoop.de.doo. Co to znamená a co pro Vás Whoop.de.doo znamená teď?

Nejprve k tomu názvu. Chtěla jsem něco zvukomalebného, co nebude lascivní a prvoplánové a Whoop.de.doo zní pěkně. Někde jsem dokonce našla, že to znamená řádit. Tím, že to byla školní práce jsem neřešila, jestli to funguje marketingově. Když se pak ze školního projektu stal projekt skutečný, různí lidé, většinou z oblasti obchodu, mi radili, abych název změnila. Jsem ale ráda, že jsem to nakonec neudělala. Už několikrát jsem ze zahraničí dostala zpětnou vazbu, že název skvěle funguje. Jinak celá ta značka pro mne znamená hodně. Je to takové moje dítě☺. Netušila jsem, že okolnostmi se z diplomové práce stane moje skutečná práce a, že budu mít firmu, která navrhuje, a i vyrábí erotické pomůcky.

Proč jste se rozhodla jít vlastní cestou, bez investorů?

Celé to bylo nečekané. Když jsem za tu mou sadu erotických pomůcek dostala Studentskou národní cenu, bylo to pro mne velké překvapení, a i pro novináře. Spustila se velká mediální smršť a spoustu lidí si chtělo pomůcky koupit, ale byly to jen prototypy. Také se mi ozvalo spoustu potencionálních investorů a já absolvovala nespočet schůzek. Ale s nikým jsem si lidsky moc nesedla. Většinou obchodníkům nezáleželo na tom, kde a jak se to bude vyrábět, spíš je zajímalo kolik a za kolik. Po roce peripetií jsem se rozhodla začít s prvním produktem sama. (sada Whoop.de.doo má v návrhu 4 typy pomůcek pozn. redakce). Dala jsem dohromady svoje úspory a stavební spoření a začala od nuly budovat značku. Chtěla jsem vyrábět v ČR nejprve v malém množství, ale hlavně kvalitně.

„Jsem učitelka na ZŠ. Loňský zápis jsem měla 17 dětí, z čehož pouze 3 byly bez logopedické vady. Je fakt, že je to rok od roku s řečí dětí horší. Od zápisu je do začátku školy ještě daleko a některým to do září naskočí. Ale nečekejte, že nástupem do ZŠ se dítě naučí hlásky, které neumí.”

Vývoj řeči vašeho děťátka je jedna z hlavních věcí, kterou jako maminka u svého dítěte sledujete. Napjatě očekáváte, jaké první slovo vaše dítě vysloví a kdy začne mluvit ve větách. Někdy děti projdou obdobím vývoje řeči naprosto bez problémů a před nástupem do školy krásně a bezchybně mluví. Některé děti ale mají s mluvením problémy, ať už takové, že nemluví vůbec, nebo jen vyslovují špatně některé hlásky. Kdy je ta správná doba navštívit logopeda? A jak takové sezení probíhá? Na co se připravit? 

„Já jsem neuměla v první třídě R a Ř, chodila jsem na logopedii ještě na gymplu a nedaří se mi to vyslovit správně doteď, akorát jsem se to naučila v řeči zamaskovat, tak to většina lidí nepozná. Nejstarší syn chodí na logopedii od 4,5 let (ve školce tvrdili, že je to brzo, logopedka, že pozdě). R se naučil, Ř vázne doteď, respektive maskuje to jako já. Druhý syn začal s logopedií ve 3 letech, mluvil hodně, ale lajdal výslovnost, po dvou měsících uměl vše, kromě R a Ř, to trénuje teď už druhým rokem a nic. Jinak mluvení trénujeme opravdu až na výjimky denně. Návyk se výborně hodil při nástupu do školy.”

Správný řečový vývoj od miminka až po školáka

1. První řečové (předverbální) projevy se objevují u miminka již v matčině břiše, kdy se objevuje takzvané nitroděložní kvílení, polykací pohyby nebo si plod cucá palec. Je to vlastně taková příprava na pozdější artikulační pohyby a samotnou řeč.
2. Pro správný vývoj řeči je důležité, aby dítě zvládlo sání, polykání a žvýkání. I když to tak nevypadá, jde o další přípravu na samotné mluvení (trénink artikulačního ústrojí).
3. První verbální projev novorozence je křik, který je z počátku reflexivní
4. Proces kojení je mimo jiné považován za “komunikační obřad”, kdy miminko se svojí maminkou neverbálně komunikuje, prostřednictvím doteků, pohledů, navazuje oční kontakt...
5. Ve 2.-3. týdnu života miminka můžeme pozorovat první úsměv
6. Mezi 2.-3. měsícem miminko zareaguje na váš úsměv a usměje se také
7. Následuje období broukání a žvatlání a od 6. měsíce se objevuje napodobivé žvatlání, to znamená, že dítě je už schopné připodobnit vydávané zvuky hláskám mateřského jazyka
8. Od 10. měsíce se objevuje stadium rozumění, kdy je dítě schopné reagovat na to, co slyší, například udělá paci, paci nebo zamává, když ho vybídnete
9. V jednom roce se objevuje první slovo (vzniká opakováním slabik, nejčastěji mama, tata, baba), postupně začíná dítě používat slov více a přidává i víceslabičná slova. Všechna tato slova mají funkci vět, když dítě řekne “ham” myslí tím “mami, dej mi, prosím, najíst, mám hlad”.
10. Do dvou let jde o období dvouslovných vět, kdy dítě spojuje dříve naučená slova, například “máma pápá”, ve dvou letech je slovní zásoba dítěte cca 200 slov
11. Mezi 2. a 3. rokem přidává dítě k podstatným jménům a slovesům přídavná jména a osobní zájmena a začíná skloňovat, ve třech letech je slovní zásoba dítěte cca 1 000 slov
12. Po 3. roce užívá jednotné a množné číslo, začíná tvořit souvětí, snaží se komunikovat a udržet rozhovor
13. Čtyřleté dítě umí cca 1 500 slov a čím dál více komunikuje přiměřeně situaci
14. Před nástupem do školy má dítě dokončený vývoj výslovnosti hlásek, respektive vyslovuje všechny hlásky mateřského jazyka správně a zná cca 2 500 - 3 000 slov

„Mám tříletého syna a kromě pár slov říká od všech jen první slabiky a i když se soustředí, nedokáže vyslovit třeba dvouslabičné slovo, takže nás čeká logopedie. Vypadá to na opožděný vývoj řeči nebo vývojovou dysfázii.”

Pokud jde příští týden vaše dítko poprvé do školky, možná vás přepadají obavy z toho, jak přechod do nového režimu a první odloučení od vás zvládne. Přinášíme vám rozhovor s paní učitelkou Janou, která ty nejmenší děti doprovází prvním školkovým rokem více jak třicet let. Jak projít prvními dny a týdny ve školce bez slziček na obou stranách? Rady zkušeného odborníka, který pomohl vyrůst desítkám dětí, vám mohou pomoci zbavit se strachu z nového a poradit vám, jak si první školkové dny nezkazit.

Nástup do školky je pro děti velký životní krok. Musejí se najednou odloučit od rodičů, kteří byli dosud stále k dispozici. Učí se větší samostatnosti a nezávislosti. Ve školce je čeká spousta nových situací, které se musí naučit zvládat a noví spolužáci, se kterými se budou učit vycházet. Zvládněte spolu první den ve školce s úsměvem.

1. Paní učitelko, vy pracujete v mateřské školce již od doby, kdy jste dokončila pedagogické studium, a od té doby máte každý rok na starosti ty nejmenší, tříleté děti. Vybrala jste si toto poslání sama?

Ano – od roku 1987 – po dokončení školy jsem nastoupila do své první práce, kde však byla smíšená třída, jelikož to byla malá, vesnická školka. V tu dobu tam ale těch nejmenších bylo nejvíce, nějak se jim to tam v okolí povedlo, že všechny děti v okolí byly od sebe pár měsíců. O rok později jsem se vdala a přestěhovala do Prahy, kde jsem ty nejmenší dostala, a byla jsem moc ráda. Od té doby mám ty nejmenší každý rok a vnímám to jako takové malé poslání.

2. Myslíte si, že je to těžký úkol, provázet ty nejmenší těmi prvními týdny a měsíci, kdy si zvykají na čas bez rodičů, domova?

Teď už ne. Po těch letech sledování získá člověk nadhled. Ale nesmí být úplně profesionální – tahle práce pořád obnáší city a blízkost. Ty nejmenší děti, často zvyklé jen na své nejbližší, jsou taková nepopsaná, křehká kniha, se kterou je třeba zacházet opatrně. Líbí se mi pozorovat, jak se jejich osobnosti vyvíjejí, jak se začíná ukazovat, jaký človíček tu vyrůstá.

Tak jak začít...

Tohle bylo moje první těhotenství bylo bez jediného problému žádné nevolnosti komplikace nic takže jsem si říkala: "no super teď si to určitě vyžeru u porodu" naštěstí ne ale zážitek to byl výborný.

Termín jsem měla 12.7.2018 v tento den jsem byla na kontrole ještě u svého gynekologa který mě vyšetřil a nic na porod nevypadalo (to přesně potřebujete slyšet v tom horku kdy už toho máte plné zuby :D) tak mě předal do porodnice kam jsem volala ten den a měla jsem přijít hned druhý den.

V porodnici jsem byla 4x pokaždé udělán monitor vyšetření a nic na předposlední kontrole mi udělali Hamiltonův hmat který samozřejmě nezabral takže na poslední kontrole objednaná na indukci.

21.7.2018

Nástup ráno v 9 hodin. V 8:45 uz jsem tam byla jelikož jsem celou noc nespala jak jsem byla nervózní. V 9:15 mi zavedli tabletu na vyvolání.. Do 10:00 mi dělali monitor ale od 9:45 jsem uz pociťovala mírné bolesti které velmi rychle stoupali :D 10:05 me dali na Hekárnu.. bolesti opravdu rychle nabíraly na síle tak jsem šla do sprchy byla jsem tam půl hodiny pak jsem vylezla a chodila ale nešlo to takže jsem se kroutila na posteli v bolestech do 12:00.

Už od nepaměti vídáme miminka s dudlíky v puse. I když jsou rodiče, kteří je striktně odmítají, některé děti se bez nich zkrátka neobejdou. V každém obchodě s potřebami pro děti, lékárnách i hypermarketech na vás čekají hromady různých dudlíků v nepřeberných barvách, velikostech i provedeních. Podle čeho dudlík vybírat a na co si dát pozor?

I když někdo tvrdí, že dětem by se dudlík neměl, protože jim může poškodit chrup nebo zdeformovat dásně, mnoho maminek na ně nedá dopustit. Prostě platí - všeho s mírou. Když ho nebude mít dítě ještě ve škole, určitě se mu zuby nezničí. A je stál lepší mít klidné dítě s dudlíkem, než neklidné bez dudlíku a maminku vyčerpanou.

Naše maminky a babičky to měly jednodušší, v obchodech byl obvykle jen jeden druh dudlíku, takže měly vybráno rychle. Ale dnes? Dnes je jich tolik, že se jen těžko vybírá.

Zásady pro správný výběr dudlíku:

Přinášíme vám několik zásad, které jsou při výběru dudlíku nejdůležitější.

1. Počet

Milé maminky, 

některé z vás už to mají za sebou, pro jiné je to daleká budoucnost, ale mnoho z vás to čeká zrovna letos! Mluvím o odchodu vašich dětí z rodinného hnízda a začátku předškolní docházky. 

Sama jsem učitelkou v MŠ a mám doma ani ne dvouletého syna.. I když vím, že ve školkách pracují většinou hodné paní se srdcem na pravém místě, i tak mám slzu v oku, když si představím, že ten můj drobeček bude trávit den co den beze mě- resp. já bez něj. 🙂

Dělala jsem před pár lety v rámci diplomové práce výzkum na téma adaptace dětí v mateřské škole a velkým zjištěním mi bylo to, že existuje výrazná souvislost mezi prožíváním maminek a dětí. A často je začátek předškolní docházky mnohem náročnější pro mámu, než pro dítě. 🙂 Některé děti adaptaci zvládají lépe, jiné hůře, dobrá zpráva ale je, že většinou se všichni brzy aklimatizují a do školky chodí rádi! 🙂

Vy svým přístupem a několika činnostmi můžete dětem ale na začátku školního roku lecos usnadnit. 

Tady je pár bodů, které se mi za roky praxe zdály nejdůležitější, nebo které se osvědčily maminkám z výzkumu:

"Na první koupání mladšího syna v porodnici asi nikdy nezapomenu. Přišla starší rázná sestra, která syna strčila do vody, namydlila a šup šup utřít, obléknout. Syn řval jak tur a já měla chuť tu sestru kopnout. Taky mi kladla na srdce, že mám dítě koupat každý den, mycí gel je prý samozřejmostí a po koupeli prý ničím nenatírat. Koukala jsem na ni, jak na exota. Za hodinu přišla jiná sestřička - mladá a moc milá, dala jsem se s ní do řeči a rozesmálo mě, že mi říkala, aby se dítě nekoupalo každý den, prý stačí koupat v čisté vodě a každopádně miminko natírat olejíčkem. Oba syny jsem koupala od den, v čisté vodě a vždy je natírala dětským olejíčkem. Na třetí dítko už nenechám v porodnici asi nikoho sáhnout."

Z koupaní novorozených miminek má většina čerstvých maminek velký strach. Zpočátku to opravdu nemusí být úplně snadné - miminko může plakat, bude kluzké, křečovité... Některé děti si koupání užívají hned od začátku, zatímco ostatní potřebují trochu více času na to, aby si na nové pocity zvykly. Stejně tak, jako vy. Věřte tomu, že postupem času si tento rituál oba zamilujete!

Co si připravit ke a po koupání?

Je důležité, abyste si všechny potřebné věci přichystala a měla je po ruce. Pokud byste zjistila, že vám něco chybí, zapomeňte na to, že byste si pro to rychle odběhla - nikdy nemůžete nechat miminko ve vaně samotné!

Co budete potřebovat ke koupání?

• dětskou vaničku nebo koupací kyblík
• lehátko do vany
• teploměr do vody (případně postačí váš loket)
• osušku
• žínku
• hračku do vody
• dětskou kosmetiku