Neustále mi někdo komolí příjmení a už mě to pěkně štve! Že mi nerozumí v telefonu, jsem si už zvykla, takže buď musím hláskovat, do toho je tam uprostřed čárka místo kroužku, protože je nás jen do deseti v republice a vlastně jen z manželovy rodiny nebo se rovnou představuju svým rodným a zároveň druhým příjmením, např. když rezervuju stůl v restauraci nebo řeším něco, kde na skutečném příjmení nesejde, ušetřím si tím čas. Ještě že jsem byla tak prozíravá a nechala si obě, je to pro mě teď praktické 🙂. Ale co mě vytáčí do běla je, že se v emailu podepíšu a oni mi ho stejně zkomolí! Právě teď jsem si četla odpověď z banky, kam jsem psala dotaz a zas, tohle mi hlava nebere.
Máte to někdo taky tak?
Dneska mám v bříšku ródeo 🙂
Balím děti na tábor, největší zádrhel u dopisního papíru a známek co mají mít s sebou... rozesmálo mě vysvětlování proč má známka písmeno a ne číslo, kam se píše adresa a že ten papír se opravdu může přeložit 🙂 děti si myslí, že jedou do nějaké divočiny, když tam prý není internet, aby se mohl poslat email 🙂 jiná generace!
prosim o zkusenosti - kdo bydlite s detmi ve vyssich patrech (4., 5. patro napr.) bez vytahu, jak to zvladate? kocarek, nakupy...diky🙂
Dobré ráno, při psaní předešlých příspěvků jsem si teprve uvědomila, jak je město, ve kterém žiji vlastně zajímavé, jak denně chodíme okolo míst, která jsou krásná, mají zajímavou historii a nevážíme si jich. Krupka je město docela malé a někdo by mohl říct i na první pohled nezajímavé. Pravda je, že sever Čech je turisticky nejméně atraktivní a má své proslulé neduhy, ale když se člověk podívá blíž a oprostí se od předsudků, objeví opravdové poklady, které třeba jinde nenajde 🙂
Dnes vám představím krásnou Barokní baziliku Panny Marie Sedmibolestné. Najdete ji v centru města Bohosudově a je dílem italských architektů Giulia a Octavia Broggiových z let 1701-1706. Nedílnou součástí poutního kostela je i komplex bývalého jezuitského kláštera s biskupským gymnáziem založeným v roce 1679. Bazilika je významným poutním místem a je jedním z hlavních poutních Severočeských kostelů. Počátky poutní tradice sahají až do období husitských válek.
S bazilikou se pojí zajímavá pověst - Pověst o zázračné sošce.
V místech nynější baziliky byly tehdy husté lesy, které se staly úkrytem pro uprchlé jeptišky z husity vypáleného světeckého kláštera. Jedna po druhé v těžkých podmínkách umíraly a poslední z nich schovala jejich jediný majetek, sošku Matky Boží, do kmene vykotlané lípy. Po bitvě Na Běhání u Ústí n.L. pronásledovali vítězní husité saské a lužické rytíře a v prostoru dnešního Bohosudova jich údajně na tři sta pobili. Obyvatelé sídla se na jejich hrob chodívali modlit za pokoj padlých. Někdy po roce 1434 sem přišla dívka vyžínat trávu. Náhle se jí ovinul kolem ruky had. Dívka leknutím vykřikla a zdvihla paži s hadem ke koruně lípy, kde se zjevil zářící obraz Panny Marie. Omámený had sjel z dívčiny ruky zpět do trávy. Ve stejný den našli lidé v kmeni stromu ukrytou sošku. Po dohodě s místním knězem byla nad hrobem křižáků vystavěna dřevěná kaple, do které byl nalezený klenot umístěn. Později byla také postavena kaplička nad nedaleko vyvěrajícím pramenem.
Ahoj holky,chci se s vámi poradit ohledně
zvýšene teploty u půlroční holčičky. Včera jsme byli na očkování 3.davka hexa a v noci jsme meli teplotu 37,2 a dnes ráno se
pohybuje teplota od 36,9-37,2 a nejsem si jista,zda s ni mohu ven.Dnes má byt hezky a chtěli jsme se jet podivat za babičkou a dědou, cesta cca 90km autem.Myslite,že můžeme a nebo raději byt doma a počkat do zítřka. Moc děkuji a přeji hezkou sobotu☺
Je možný, že mee z oparu bolí celá půlka obličeje včetně uzlin? :-O dělá se mi pravidelně pod nosem, ani jsem dlouoe nevěděla, že jde o opar bolí mě fakt celá tvář, uzliny na jedné straně nateklé, no super!
Dnes krátká kontrola u gyn. A heleme se někdo se otočil hlavou dolů! a já pořád proč mě tak divně kope. A odpo dokonalá depka z přirozeného porodu a mého rozhodnutí se těhotná se zadkem jak pivovarská valach nevdávat. To jsou problémy, co?
Dnešním zajímavým místem v Krupce, se kterým vás seznámím, je její křížová cesta. Je k ní velmi pěkná procházka lesní cestou. Najdete ji severně od Mariánského náměstí v centru města - Bohosudově, na skalním ostrohu nedaleko dolní stanice lanové dráhy, byla koncem 18. století vybudována křížová cesta se čtrnácti zastaveními znázorňujícími jednotlivá Kristova zastavení na cestě k ukřižování. Tvoří je jednoduché hranolové kaple s trojúhelníkovým štítem a s obdélnými reliéfy.
Křížovou cestu uzavírá v terénu vystavěná barokní kaple s Božím hrobem pod nynější Kalvárií, zbudovaná kolem poloviny 18. století. Kaple je obdélníková s nárožnými pilastry ve štítové stěně, v ose stavby je pravoúhlý vchod s kamenným ostěním s uchy, nad vstupem vidíme čtyřlaločné okno a nízký štítový nástavec s volutovými křídly. V roce 2004 byla křížová cesta zrestaurována a je vedená jako chráněná jako Kulturní památka České republiky.
Botičky pro Sofii od tatínka 😀
Nevím, jestli neporušuji pravidla MK a dobrý mrav, když Vás milé dámy poprosím o hlasování o nejkrásnějšího koníka. Prosila bych přidat hlas poslednímu krásnému černému Mérenskému koníkovi. Patří mé kamarádce.
http://www.nejkuncr.cz/?p=588
Předem moc děkuji
Viera
Co myslíte? Jen doufám, že né neštovice
jedna společná po ránu 🙂
Ma někdo zkušenosti s tim, ze i roční dite vyžaduje hodne kojení a tim nemyslím pres noc? Mala bude mit ukončeny 12. mesic a pres den se mi stále sape do vystrihu. Nekdy to vyjde, ze kojim i 6x za den a pak 3x v noci. Trochu me to vyčerpává a to i psychicky. Nemáte nejake rady, jak trochu zasáhnout? Rada bych kojila jen na noc.
dnešní návštěva (manželův kamarád se šestiletým synem Pavlíkem) - Pavlík nám v předsíni otevírá skříně a tak se ho ptám, co hledá?
P: "bordel"!
Já: bordel?
P: jo, máma říkala, že se mám podívat, jakej máte bordel...
Já: no a jakej?
P: no, menší jak u nás!
😀 😀 😀
Otcovské radosti #55: Všude kolem mne je bílo. Ne, to nemám vánoční náladu, to jenom princezna jedla jogurt.
Asi to sem nepatří, ale já mám nové auto 🙂. Pořídila jsem si nové auto... Stále tomu nemohu uvěřit a mám z něj ohromnou radost 🙂
Jdu si pro radu co dál... Malému budou za pár dnů 2 roky, a tohle pondělí jsem se rozhodla že seberu plíny na den, a dostane jen na denní spaní a na noc, jenže dneska je pátek, a on stále čůrá a kadí do gatí a absolutně mu to nevadí. Nočník má na očích a stále ho pobízím zdali chce na nočník čůrát. odpovídá ne, když ho posadím, je řev, pak ho zabavím na nočníku ale stejně nic. Tak co dál? vzdát to a znovu nasadit plínu? prosím poradte
A zase jedna událost, které se zúčastním ráda 🙂 Pro sedlčanské účast povinná 😀
Prostějovský Pepco 😀 to jsem tam nemohla nechat 😍😍😘😘
Hlavně v klidu Jirko...
V naší rodině jsem já ta, co panikaří. A nemusí se nutně jednat o zásadní problémy. Vlastně i utíkající mléko z hrnce, mě vyvede z míry do takové míry, že bezhlavě běhám po bytě za doprovodu onoho zoufalého volání „Co budu dělat?“ Jenže v den mého porodu jsem to nebyla já, kdo panikařil, ale můj jinak chladně uvažující, pragmatický manžel, který je placen za to, že má schopnost rychle a velice efektivně najít nejlepší možné řešení. Inu, i manažeři nadnárodních korporací jsou jen chlapi a v případě, že jim jejich žena hodlá porodit druhé dítě a prvorozeného syna, panikaří stejně, jako ženy, tedy já, když jim utíká mléko z plotny.
Termín jsem měla mít zhruba čtrnáct dní před sestřinou svatbou. Ne že bych byla nějak vedle z toho, že ségře na svatbě budu v šestinedělí, ale zase na druhou stranu jsem byla ráda, že tam vůbec budu. Jenže můj malý byl jiného názoru. Odmítal se narodit v termínu, i v tom druhém a nakonec i v tom třetím. Takže se čekalo co bude či nebude. Jasné ovšem bylo, že ségry svatbu nestihnu, tedy možná nestihnu. Jak se sestřin den D blížil a se mnou se pořád nic nedělo, kromě toho, že mi po hmatu, který učinila paní doktorka odešla hlenová zátka, napadla mě myšlenka, že bych se mohla sestřiny svatby zúčasnit ještě jako 2v1. „Ani omylem. Zapomeň na to.“ Zněla odpověď od mého pragmatického berana, a pro jistotu schoval klíče od auta na skříň. Rezignovaně jsem tedy pokrčila rameny a jala se vytírat, abych malého přesvědčila, že je už čas nás poctít svou přítomností. Kašlal na to pěkně z vysoka a vesele si kopal do mé stěny břišní. „Tak aspoň holku jí tam odvez. Má jí dělat družičku.“ Manžel málem vylétl z kůže a udiveně na mě vykulil ta svá nádherně modrá kukadla, která dokonale odrážela jeho jinak klidnou a vyrovnanou povahu. „Sakra, máš ty vůbec rozum? To jsou dvě hodiny na silnici. Co když mi tu začneš rodit? Tvoje sestra má smůlu. Bude se muset obejít bez tebe, beze mě a bez družičky.“ Rezignovaně jsem pokrčila rameny podruhé a dál vytírala už jednou vytřenou podlahu. Synátor stále nic. „Tak alespoň zavolej mámě, že jí tam nevezeme.“ Moje maminka se s touto zprávou nehodlala smířit a rozhodla se, že si pro dceru dojede sama. Nikdy bych nevěřila, jak prozřetelné to bylo rozhodnutí.
Den poklidně ubíhal a Jiřík se stále neměl k tomu, se narodit. Bříško bylo klidné a bez bolestí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se nám právě tuto noc měl narodit. Vzdala jsem tedy několikáté vytírání podlahové krytiny a odebrala jsem se do koupelny. Zanadávala jsem si na své tělesné proporce a vzpomněla jsem si na největšího mořského savce, ostatně jako posledních pár měsíců pokaždé, a říkala si, jak těžký by měl život, kdyby se stal savcem suchozemským. Přidala jsem si trochu teplé vody a doufala, že lázeň Jiříka přesvědčí, že je na světě krásně. Nepřesvědčila. Okolo desáté hodiny večerní jsem už ležela v posteli a snažila se najít nejpohodlnější pozici pro spánek. Zase jsem si vybavila velrybu a záviděla jí mořské hloubky. Najednou se ozvala první bolest. Zapsala jsem si do notýsku čas a poctivě prodýchávala. Další bolest se objevila po dvaceti minutách. Do porodnice to byla po dálnici tak hodinka, usmyslela jsem si, že když se bude bolest objevovat pravidelně po deseti minutách jedeme. Kolem jedenácté se tak stalo. „Drahý, nechci tě děsit, ale asi je to tu.“ Jirka starší vyskočil z postele a začal nás spěšně připravovat k odjezdu do porodnice. V klidu jsem vylezla z postele a prodýchávala další kontrakci. „ Kde máš tašku, pro boha, kde máš tu tašku?“ Bolest ustala a já se uvolnila. „Je na chodbě, tam co byla včera.“ Jirka starší jí popadl a letěl s ní dolů po schodech. Mezi tím jsem se já soukala do těhotenských kalhot a navlékala na sebe neforemné bavlněné tričko. „Tak pojď, jedeme!“ Další bolest a další prodýchávání. Jirka nervózně poskakoval u dveří a obličeji se mu značila panika. „V klidu tatínku, nebude to tak rychlý.“ zavtipkovala jsem, když bolest v břiše povolila. Sešla jsem po schodech a pohodlně jsem se usadila na sedačce. Kola zaskřípěla a vyrazila do předu tak rychle, že mě to až zarazilo do sedačky. Kontrakce se objevovaly co pět minut. Přesto jsem se snažila uklidnit svého, snad poprvé, panikařícího muže. Povedlo se. Trochu se uklidnil a dokonce zavtipkoval „Vždyť to je sen, každého táty beztrestně se řítit dálnicí a policajti ti k tomu blikají a prorážejí ti cestu.“ Jenže mě bylo do smíchu čím dál tím méně. Kontrakce se objevovaly po třech minutách a už mi bylo opravdu ouvej.
Do porodnice jsme dorazili k půl dvanácté. Sestřička si mě vyšetřila a natočila mi monitor. Otevřená na sedm, zněl verdikt. Vyzvedl si mě porodní asistent, podle všeho přítel oné sestřičky, a odváděl mě na porodní sál. Jirka šel za námi a nesl mi tašku. Na porodním stále další kontrola. „Otevřená na devět, dítě drží jen voda, která dosud neodtekla. Dáme klystýr a připravíme se na porod.“ Druhá, asi prvorodička, která strávila na hekárně celý den, na mě vrhla napůl závistivý a napůl naštvaný pohled. Kdyby nepřicházely kontrakce tak záhy, pokrčila bych k jejím směrem rameny. Místo toho jsem se ale zkřivila bolestí a pohled prvorodičky se změnil na chápavý. Voda stále neodtekla, ale já nutně potřebovala na záchod. Zapůsobil klystýr. Kromě toho, co se mělo díky klystýru vyplavit, povolila i plodová voda. Sestřička přiskočila podala mi můj ručník a sprchový gel. „Sestřičko já ten sprcháč asi nepoužiji. Obávám se, ze se stihnu jen osprchovat vodou.“ Vypravila jsem ze sebe.
Sestra se zeptala manžela, zda bude u porodu. „Ne děkuji, nemusím vidět všechno.“ Srabe, zanadávala jsem si v duchu a jala se uložit na porodní sál. Manžel se rozloučil se zjevně potěšenou sestřičkou. „Váš pan muž má rozum. Ví kde nemá překážet.“ Pochválila mi manželovo jednání a postavila se k mému pravému boku. Vyfasovala jsem mladého pana doktora. Který provedl nástřih. Díky mu za to. První porod jsem skončila potrhaná. Pak už jen stačilo párkrát zatlačit a Jirka mi přistál na břiše. Moje malé, upatlané miminko. Byl tak krásný a měl plno černých vlásků. Pak ho dětské sestry otřely a já jej mohla poprvé pochovat v náručí. Byl krásný a já zase šťastná. Vzpomněla jsem si, jak jsem před šesti lety takhle držela v náručí svojí malou holčičku. Byli si tak podobní.
Celý můj porod trval asi tři hodiny. Jirka mladší se narodil 56 minut po půlnoci.
Miluji ji
Chystáme se na Šumavu, Radek v práci, já to pacifikuju doma.
Výsledek?
Doma je teď větší bordel, než byl ráno. I přes mojí snahu od rána uklízet. Dítě imrvére píchá psa do očí, olizuje podlahu, vyhazuje věci ze stolu, šuplíků a skříní. Když má hlad, obědem pohrdne, ale hlínu od palmy v ložnici cpe plnými hrstmi. A když se mu zdá, že ta Molavcová už je až příliš otravná svým zpěvem, tak si stoupne k televizi a milou Molavcovou plácá po papuli.
Mám nezvladatelnou chuť zalézt si před ním do jeho ohrádky. Aby na mě nemohl 😅 😀 😀 😀
Dnes proběhla první návštěva u zubaře 😉 šikula opět přítulná ke všem 😘
Dneska mě čeká taková netradiční rozlučka se svobodou 😀 s bříškem a chvilku i s mými dětmi 🙂 🙂 těším se moc ♥ P.s. 111 dní do termínu ♥
