Ne, nebojte se, tento článek nebude smutný.. teda možná bude, ale tak nějak lidsky 🙂 Když mi bylo 10,12,14 přála jsem si mít občanku, ochutnat víno, mít konečně 15,18.. být dospělá.. Týdny se táhly jako měsíce, měsíce jako roky a roky jako desetiletí. Občanku mám už 16let, nemusím se dovolovat mamky jít večer ven a kino už pro mě není s hvězdičkou a desetiletí se mi zdá jako rok, rok jako měsíc, měsíc jako týden, týden jako den a samotný den je tak trapně krátká záležitost..

Nedávno jsme předělávali ložnici a já konečně protřídila lejstra, obrázky z dob, kdy jsem byla dítě školou povinné... Držím v ruce pozdrav mamince, stáří 25let?? A uvědomuji si, jak rychle ten čas utíká. Maminka má už 31let mladou 🙂 dceru, která už je sama máma a přitom nedávno to byla malá holka, co se bála večer usnout bez lampičky. Pamatuji si, jak má maminka slavila 30ku a já měla 9let a brácha 4🙂) Přišla mi tak stará, jak já se styděla za svou starou maminku.  Já si k 30ce nadělila druhorozeného... 

Cas je tak pomíjivá záležitost, s manželstvím a hlavně mateřstvím nabral neskutečný sprint.. už i já se loučím se svými chlapečky.. s tak krásně vonícími novorozenečky, s malými miminky, s chlapečky, kteří měli vzor jen maminku a tatínka.. U Pat'ulky jsem se loučila s tou krásnou bublinou "nezkaženosti" 🙂 Vedle mne tu oddechuje mladší a i on brzy projde loučícím obdobím..

Loučíme se, abychom posunuli sebe a hlavně děti zase dál.. Sedím a hlídám jejich spánek, občas se nekontrolovatelně a bezmyšlenkovitě k nim vrhám a pevně je obejmu a dám pusu. "Mami, co je? Patričku nic, to jen tak..."

Klikla jsem na tento článek a absolutně mě rozbil na tisíce kusů, souhlasím s ním do posledního písmena a čárky.. i já jednou budu hladit hustou kštici svých synů a "loučit se s nimi"... 

Míjela jsem otevřené dveře a na okamžik jsem se zastavila, abych zhasla světlo. Pohlédla jsem na člověka ležícího na posteli a pomyslela jsem si: „Mladý muž. To už není můj malý chlapeček, už je to mladý muž“.

Dobrý den, dobrý den, dneska máme krásný den. Mám dvě ruce na tleskání a dvě nožky na běhání.

Dobrý den, dobrý den, dneska zlobit nebudem (sejdeme se za týden)!

Všechny moje prsty schovaly se v hrsti, spočítám je právě teď: jeden, dva, tři, čtyři, pět.

Ruce, ruce, ručičky máte pěkné prstíčky. Máte hebké dlaně, zatleskáme na ně. Ručičky si spolu hrají, mnoho práce nadělají. Bum, bum na vrátka, to je pěkná pohádka.

Houpala se s kočkou kočka, přivíraly slastně očka. Prask jim provaz, jaký div, skoulely se

do kopřiv.

Článek č. 8 ze série DÍTĚ JAKO PARŤÁK

Moje 3 děti ve věku 6-25 let ode mě dostaly na zadek za ty celé dlouhé roky dohromady 5x. Možná si teď říkáte, jak si to může 25 let pamatovat? Pamatuji si to úplně přesně, protože jsem tovždy vnímala jako svoje velké selhání. Ano, SVOJE SELHÁNÍ.

Fyzický trest používáme v situacích, kdy neumíme najít jiné řešení. Je to nejjednodušší, rychlé, ale je to k ničemu. V dítěti vyvolá pouze strach, ponížení a vztek. Co se týká nápravy situace a ponaučení, je k ničemu.

Velmi často je fyzický trest k dané situaci neúměrný. Nejčastějiho používáme, když jsme unavení, naštvaní (práce, partner, šéf ….) Neumíme situaci vyřešit jinak.  Je to tedy jen obyčejné vybití si vlastní zlosti a neschopnosti situaci vyřešit nebo změnit.

Ptám se: „uhodili byste svého kolegu v práci, svého partnera, souseda…..?“ Proč tedy své dítě?

Vídáte venku před domem, před školou děti, které bijí mladší kamarády a spolužáky? Slýcháte o šikaně ve školách?

 Mám toho plnou hlavu, tak bude asi nejlepší, když se z toho vypíšu. Filípek byl připravený v porodních cestách od osmé hodiny ranní kdy hlavička krásně naléhala a já byla otevřená na 8 centimetrů. Pak se něco pokazilo možná porod zbrzdil můj strach a malý se narodil až o půl druhé odpoledne. Díky téhle nekomfortní zastávce, kdy 6,5 hodiny naléhal už narotovaný v porodních cestách se Fildovi na hlavičce vytvořil hematom tatkzvaný kefalhematom, což je krevní podlitina, která je pouze pod kůží, někdy se tomu taky říká poporodní nádor. Brr to je strašný pojem. Když se malý narodil vypadal, jak ta postava z lebkounů. Hematom byl obrovský, během prvních dní se trošku vstřebal, ale i tak byl stále dost veliký asi 12x 10 cm. V porodnici si dělali srandu, že než se hematom vstřebá,  musíme ho teď fotit pouze z levé strany než je hematom.

 Museli jsme chodit na kontrolu každý týden k pediatričce, aby hemtom zkontrolovala. Ve třetím měsíci hematom začal tvrdnout a bylo vymalováno. Obeslala jsem čtyři neurochirurgické kliniky v republice s fotkama s prosbou o radu. U nás v práci, protože jsme neurochirurgie pro dospělé mi neuměli moc poradit. Lékaři mi odpověděli vesměs stejně, že pokud hematom takzvaně zosifikoval (zkostnatěl) nelze už s tím nic moc dělat. Lebka ho vzala za svůj tvar. Před osifikací by se dal jehlou a stříkačkou odsát. Ale ať nezoufáme, že i tak lebka nadále roste a vyvíjí se a pokud by se nám v roce zdál být neakceptovatelný můžeme přejít k chirurgickému řešení. Bože jak my byli namíchlí na dětskou doktorku, na co ty všechny kontroly byly, tak tomu do teď vážně nerozumím. Zjistila jsem, že i od odsávání hematomu se v dnešní době upouští a nechává se to až se to samo upraví, ale myslím si že v našem případě, kdy byl hematom tak veliký se nemělo na nic čekat. No jo jenže člověk věří doktorům.

 Malý kvůli této mechanické překážce na pravé straně hlavičky upřednostňoval více levou stranu. Požadovala jsem od pediatričky alespoň žádanku na Vojtovu metodu, tu cvičíme už přes pět měsíců a musím říct, že je efektivní a vše se vyrovnává. Ale občas mi je malýho fakt líto, jak u toho pláče, že se mu to nelíbí. No díky bouli na hlavě spával především na levé straně a začal si jí tím pádem slehávat a tak jsem se objednala na neurologii, protože jsme se s fyzioterapeutem dohodli, že by nebyla pro Filípka špatná remodelační helmička. Doktor Fildu vyšetřil a díky bohu po psychomotorický stránce byl naprosto v pořádku. O helmičce nechtěl ani slyšet, prý by se mi taky nelíbilo mít hlavu celý den v nějaký helmě a že se to časem srovná a objednal nás až na půlroční kontrolu. V půl roce byl doktor opět s výsledkem spokojený i přesto, že tvar hlavičky připomínal stále lebkouna, řekla bych, že byla i více placatá. A tak jsem sama zaslala fotky hlavičky do Ostravy, kde je klinika, která helmičky vyrábí. Odpověděli nám, že dle fotek se jedná o těžší deformitu a objednali nás. Bohužel jsou tam dlouhé čekací doby. Také jsem oslovila neurochirurga z Brna, který nás okamžitě objednal, vyšetřil, helmičku doporučil a také vypsal všechny potřebné papíry pro pojišťovnu. Mimochodem pořízení helmičky pokud vám jí neproplatí pojišťovna stojí 15 tisíc. V Ostravě mu opravdu ze scenu zjistili deformitu nejtěžšího stupně a helmičku nám vyrobili.

Teď je to pomalu týden, kdy Filípek helmičku nosí. Měla jsem veliké výčitky svědomí, že mu dáme helmu a že z toho bude nešťastný. Nedokázala jsem si vůbec představit, že jí bude nosit celý den i v ní spát, ale musím říct, že on je naprosto v pohodě. Vůbec si jí nevšímá a ani neuvědomuje, že jí vůbec má. Už v ní i první noc spinkal a neměl s tím taky žádný problém. Snáší jí opravdu dobře, ale i tak už se nemůžu dočkat až uplyne těch pár měsíců a bude zase bez helmičky. Já vím, že si hodně často přeju novou kabelku, boty  nebo jiné marnivosti, stěžuju si na počasí nebo na nevyspání a podobně, ale klidně budu chodit do konce života ospalá kalužema s igelitkou jediný co si z hloubi duše přeju, aby byl Filípek zdravý. Třeba tenhle článek pomůže nějaké mamince s podobným problémem 🙂

Aktualita na začátek: Petice, o které se v článku píše, Anička zveřejnila 30.5.2016 a svůj hlas můžete přidat tady.

Dnes vám chci představit privátní porodní asistentku Annu Kohutovou, zakladatelku a lektorku Cvičení s dětmi v šátku podle Anny Kohutové. Na koníku ji najdete jako @anjilu 🙂

Aničko, proč jste se rozhodla začít pracovat jako privátní porodní asistentka? 

Pracovala jsem 10 let na porodním sále. Tato práce mne tam po čase začala frustrovat. Nedokázala jsem ženám pomoci tak, jak jsem si to představovala při rozhodnutí, že tuto profesi chci ve svém životě vykonávat. Vnímala jsem práci porodní asistentky  jako odbornou a lidskou pomoc ženy ženě, na její transformační cestě, kdy se z ženy stává matka a rodí se nový život.

Byla to doba převážně medicínských porodů, do kterých se rutinně zasahovalo. Ženy rodily pod vlivem chemických léků, v krutých bolestech, nepřirozené pozici a od svých dětí byly ihned po porodu separovány.  Všechny děti své narození musely oplakat.

Dnes vím, že to nebyl zdravý pláč plný síly, ale pláč plný zoufalství a strachu, protože tyto děti ztratily kontinuitu se svou matkou, ztratily náhle svou nejdůležitější existenční lidskou potřebu, na kterou byly v děloze zvyklé, a to potřebu bezpečí a kontaktu s matkou. Děti byly velmi často dokrmovány umělým mlékem, místo aby pily mléko z matčina prsu. Přebalovaly, koupaly a staraly se o ně naprosto cizí ženy, ne jejich matky.

Jdu si vylít srdíčko protože s pěkným počasím to na mě padá překvapivě nejvíce...

Vyrostla jsem na vesnici. Žila jsem tam do svých, téměř, 19 nácti let. A celé dětství a dospívání jsem byla absolutně přesvědčena o tom že to je to nejlepší co mě mohlo potkat. Milovala jsem to a nikdy, opravdu nikdy, jsem nezatoužila bydlet ve městě. V zimě jsem milovala hory sněhu, na jaře jak všechno krásně kvetlo, mohla jsem chodit bosa do schránky anebo si jít lehnout do trávy kdykoliv mě to napadlo, a v létě.. V létě to bylo naprosto dokonalé... Čerstvý rybíz, jahody, angréšt, maliny,.. Stáli jsme u keřů a přímo si to dávali do pusy, celé dny jsme strávili v bazénu a na večeři si grilovali maso nebo ryby, slyšeli jsme jen zvuky sekaček a kokrhání sousedova kohouta, žádné auta. A pak jsme museli dům z vážných rodinných důvodů prodat.

Ze začátku mi to ani tak nepřišlo, pracovala jsem a "doma" jsem byla velmi málo a tak jsem nestíhala ani vstřebávat to že bydlím ve městě. V králíkarně, jak jsme tomu v dětství s oblibou říkali.

Od té doby co jsem doma se to ale změnilo. Nenávidím to tady. Nenávidím žít v bytě a někdy mám pocit, že se tady vyloženě dusím. Nesnáším jak slyším televizi od sousedů a nebo  někoho jak dupe po schodech, nesnáším opilce kteří, zvláště v létě, řvou pod okny, nemám ráda hluk z dopravy, chybí mi moje zahrada, chybí mi možnost strávit celý den venku a domů jít jen na wc, chybí mi zvuk sekaček, vůně čerstvě natrhaného libečku nebo čerstvě posečené trávy, chybí mi to jak jsem mohla chodit bosa,.. Občas se tu cítím jako vězeň.

Můj chlap část svého dětství taky žil na vesnici, ale nesnáší to tam. Proto nechce slyšet ani slovo o tom, že bychom se tam měli stěhovat. Občas mu řeknu jak mi chybí to bydlet na vesnici, ale mám pocit že i kdybych se mu svěřila více tak stejně nedokážu pořádně vyjádřit to jak neuvěřitelně mi to chybí a jak mě to v bytě ubíjí.

Zajímalo by mě: kolikrát za den se přistihnete, že jste ve stresu, protože něco musíte udělat? Sebereflexe je taková moje zábava. Když se přistihnu u opakování programů, které mi už neslouží, tak to je bingo! Dnes bingo hned po ránu. Pohodové ráno a přesto se cítím ve stresu, v hlavě sotva polojasno a nevím proč. Využila jsem Bachovky, v hlavě je místo polojasna jasno a ejhle, celý stres pochází od dvou drobností, které jsem si (opět) sama zadala jako úkol. Samozřejmě jsou obě hrozně důležité 😀 

V pátek večer začal Pesach, jeden z nejdůležitějších židovských svátků. Ale pozor neslaví se dárkama, ale jídlem. Ano, Pesach je především o jídle, tak samozřejmě, je taky o osvobození Židů z otroctví o odchodu z Egypta, ale hlavně je o tom jídle.

Základem Pesachu je maces neboli nekvašenej chleba, do kterýho se po století podle antisemitských pověstí přidává střídavě buď krev panen nebo krev novorozenců popřípadě pokud byla nálada šiřitele fakt drsná tak tam šoupnul oboje. Maces je nekvašenej chleba udělanej z mouky a vody a totálně bez chuti. Velice oblíbený jsou pak macesy hlavně u dětí. Takovej mini chlapík kupříkladu macesy úplně zbožňuje jednak mu chutnají a jednak se dají božsky nadrobit do náklaďáků, postýlky, gauče, velký postele, prostě je to jídlo k nezaplacení. Matčino srdce plesá nad pohledem mini chlapíkových prstíčků trénujících si jemnou motoriku na krabici macesů.

No, ale předtím než se dostaneme k jídlu se musí pořádně uklidit a to jako pořádně no nebo taky ne, záleží samozřejmě na tom, jak moc se v rodině dodržuje míra tradice. Nejhůř jsou na tom ženy z rodin ultra ortodoxních, kde úklid začíná už tak měsíc před Pesachem, musí se uklidit celej dům nebo byt, vyprat všechno oblečení, odmraznit mrazák a lednice a vyklidit de facto celá kuchyně a to všechno pod záminkou hledání chamecu. No a chamec je vlastně cokoliv z kvašenýho těsta nebo z fazolí, prostě z čehokoliv co prošlo varem a nabylo, takže de facto jakejkoliv drobek je chamec. No potěš, jenom při představě úklidu chamecu u nás doma s mini chlapíkem a Amíkem mi způsobuje zažívací problémy.

Takže když je uklizeno, vytáhne se sada Pesachovýho nádobí, na který se po osm dní Pesachu nedá nic co by prošlo kvašením, na pivo se může rovnou zapomenout. 

Nejdůležitější chvíle Pesachu kterou dodržují i úplně asimilovaní Židé je Seder. Seder, česky znamená pořádek a je to večeře na první a druhý večer Pesachu. Seder se to jmenuje proto, že večeře má fakt strukturu a všechno se dělá pěkně popořádku. Nebudu tu popisovat celej sedeer, protože ten když se dělá pořádně, tak trvá klidně klidně hodinu, dvě a to se nezačalo ani jíst. No a k sederu pak patří i sederovej talíř,  středobod stolu a král pesachovýho nádobí.

Na sederovej talíř se dává:

Keanu Reeves píše "Přítelkyně mé matky jedla celý život zdravé jídlo. Nikdy nevypila ani kapku alkoholu a nebo nesnědla "špatné" jídlo, cvičila každý den, byla velmi pružná a ohebná, aktivní, užívala všechny doplňky stravy doporučené jejím doktorem, nikdy nešla na sluníčko bez ochranného krému a brýlí a pokud to udělala pak jen na nezbytně nutnou dobu.. Chránila sebe tak, jak asi nikdo koho ve svém okolí znáte. Dnes má 76 let a rakovinu kůže, rakovinu kostní dřeně a extrémní osteoporózu.

Přítel mého otce jí slaninu, která je ale sakra slanina , máslo, které je fakt máslo, tuky, které jsou vrcholem tuků. Nikdy a tím myslím nikdy necvičil.. Vždy byl v létě na sluníčku spálený a po té sloupany a to každé léto.. Ve své podstatě si užíval všeho naplno ve smyslu žít a neposlouchal co mu říkají ostatní. Dnes má 81 let a doktoři mu říkají, že má zdraví jak mladík.. Lidé nemůžete se skrýt před vlastním jedem. Je tady a najde si Vás.. Pokud na něj myslíme. Tedy slovy přítelkyně mé pořád žijící matky.. Kdybych věděla, ze můj život skončí takto, žila bych životem na 100 % se vším co mi nabídne a užívala bych si všeho co mi bylo řečeno abych nedělala..

Nikdo z nás nevyvazne ze života živý.

Prosim Vás přestaňte se tryznit myšlenkami co jste zase udelali špatně..

Jezte všechno chutné, voňave, delikátní. Procházejte se jak při svítání, tak při západu slunce. Skočte do oceánu.. Řekněte vše co máte na srdci a schovávate to před ostatními. Buďte blázniví. Buďte přátelští. Buďte crazy.

Nemáte čas na nic jiného".

Červen 2014

Užívám si poslední den školního roku a zároveň také poslední pracovní den. Těhotenství si užívám a na mateřskou se strašně těším a mám ohromné plány, co všechno stihnu, než se miminko narodí. Všechny nevyžádané rady okolí pouštím jedním uchem tam a druhým ven.

Červenec 2014

Z počátku ještě zvládám všechny své velkolepé plány, s přibývajícími dny a také s přibývajícími stupni na teploměru toho zvládám čím dál méně. Chůze do schodů je pro mě výkon hodný výstupu na Mount Everest a snažím se tuto činnost provádět co nejméně. Nejlépe mi je na koupališti a je mi úplně jedno, že na mě velká většina lidí kouká jak na zjevení. V závěru ještě zvládáme těhotenské focení - na fotkách si připadám nádherná a štíhlá - samozřejmě v rámci možností. Jsem nadšená. 

Chci už rodit, nechci ještě rodit, nechci nikdy rodit. Bojím se...jsou chvíle, kdy jsem úplně paralyzovaná strachem. Lumpiáš je navíc stále hlavou nahoru, takže dělám všechno možné, aby se otočil. Samozřejmě naprosto zbytečně. Rozhoduju se, že se musím sebrat a začít myslet pozitivně🙂

Srpen 2014

Plno lidí mi píše ... já se stále opakuju, ne že by mi to vadilo, ale takhle to bude lepší i pro ty, co to čeká ... ,co mě neznají, nebo co se chystají zeptat, rozpošlu tento článek, kde budu psát o svých skorodvojčátkách 🙂

Když se nám 7.10.2013 narodil náš milovaný syn Šimonek, byli jsme pevně rozhodnuti, že druhé počká, až Šimonkovi padnou dva roky. No přece, aby jsme si miminko dostatečně užili.

Jenže osud tomu chtěl jinak. Rozhodli jsme se skoromanželem, že si koupíme větší byt, oproti dosavadnímu 1+1 v podnájmu si koupíme 3+1 v osobním vlastnictví.

Když konečně nastal den změn v našem novém bytečku, muselo se malovat... a tak Šimonek šel pěkně na víkend k dědovi a babičce. Hnízdečko jsme si krásně zútulnili a byli fakt rádi, že časem bude mít Šimonek i svůj vlastní pokojíček.

Koupili jsme si nový nábytek, a všechno jsme si s chlapem odnosili a smontovali sami. Konečně se dalo bydlet, a my byli spokojeni 🙂 

Asi týden po dokončeném stěhování mě začali dost bolet prsa, taková ta těžkost ... asi jí zná plno z nás. Jenže dalších pár dní mě začalo být po ránu špatně ...  už jsem začala tušit a tak si dle internetu ,sahala na čípek, který byl zavřený a vysoko, a to bylo před menstruací, už jsem si bylo skoro jistá, že jsem určitě v tom, přitom jsme se hlídali ?! :-O samozdřejmě menstruace se nedostavila a 5.7.2014 mi testík ukázal dvě čárky... ♥ Šimonkovi v tu dobu bylo 8měsíců .... 

Nezisková organizace Asociace neúplných rodin z.s. spustila počátkem roku 2016 nový projekt VašeVýživné.cz, který samoživitelům s samoživitelkám pomáhá při vymáhání dlužného výživného, které jim je na jejich děti či je samotné dluženo. Průměrné náklady na advokáta a exekutora se dříve pohybovaly okolo 15 tisíc korun a tyto náklady musel v případě neúspěšné exekuce hradit oprávněný, tedy matka či otec, kterým bylo dluženo.

Právě díky tomu, se do faktického vymáhání dluhu nepustilo více než 40% rodičů. Výše zmíněné náklady však spuštěním projektu VašeVýživné.cz rodičům-samoživitelům odpadly a oni díky tomu nemají při vymáhání dlužnému výživného skrze nový projekt asociace co ztratit, jelikož služby advokáta, popř. exekutora jdou v případě neúspěšného vymáhání na vrub asociace. Právě díky tomu se na asociaci v prvním čtvrtletí obrátilo už přes 3 000 rodičů. Problém s neplacením výživného se však týká zhruba 400 000 tisíc rodin, tudíž je a stále bude komu pomáhat.

A jak to celé funguje?

Na stránkách www.VaseVyzivne.cz vyplníte jednoduchý formulář, na základě kterého vás následně zkontaktuje odborný poradce asociace a domluví se s Vámi na dalším postupu. Po prověření oprávněosti nároku a zkontrolování všech potřebných dokumentů a náležitostí nutných pro faktické započetí procesu vymáhání, Vám poradce následně zašle dokumenty k podpisu a tím Vaše práce končí. O vše další se už postarají zaměstnanci asociace potažmo advokát s exekutorem.

Pro rodiče je tedy celá služby vždy ZDARMA, a to včetně možných konzultací s psychologem, má-li o ně matka či otec zájem. Proto neváhejte projekt VašeVýživné.cz doporučit všem, kteří se s problémem neplacení výživného na vlastní kůži potýkají.

Již více než 14 piji odvar z bylinek. Ta charakteristická vůně se vařením ještě umocňuje. Po užívání odvaru 2x denně cca 1 dl mám pocit, jako by se mi více prokrvoval podbřišek. Jenže to zatím nemá vliv na ustálení cyklu. Nyní jsem 50 DC a MS ani náznak. Řešily jsme to s terapeutkou, která mi poradila doužít bylinky (ještě mám asi na týden užívání) a pokud MS nedorazí, tak ji zkusíme vyvolat akupunkturou. Jestli nepomůže ani akupunktura, tak se budu muset spolehnout na umělé hormony. Hold někdy prostě přírodě neporučíš...

Pro příklad vkládám fotky odvaru. Věřte, že to ještě 3x hůř chutná, než vypadá 😉

Prádlo je nekonečný cyklus: vyprat, usušit, vyžehlit, poskládat, uložit do skříně, obléct, zašpinit, hodit do koše a zase pěkně od začátku. Čím méně času tedy s prádlem strávíte, tím budete spokojenější – o tom žádná. Jak toho ale docílit? Nejprve musíte zapojit členy své domácnosti a naučit je, jak správně prádlo třídit a kdy vůbec do koše patří – a že to rozhodně není po pěti minutách nošení. Ale to samozřejmě nestačí. Potřebujete i kvalitní pračku.

Vybrat pračku je většinou úkol spíše pro muže, přestože nejvíce je využívají ženy, matky, hospodyňky. Proč? Předpokládáme, že více rozumí všem moderním technologiím, novým funkcím a výdobytkům poslední doby. Co vše od pračky očekáváme? Že prádlo vypere dobře, rychle a úsporně. Populární kombinace pračky se sušičkou od LG navíc nabízí všestranné funkce a chytré technologie, jako Eco Hybrid™ šetřící vodu. A bez složitých pojmů, ve kterých se vyznají jen techničtí nadšenci.

14 programů

Nacházíte ve vašem prádelním koši vše od bavlněných triček a košil, přes sportovní kousky až po huňaté svetry a šaty z jemných materiálů? Díky výběru ze 14 speciálních programů určených nejen pro tyto typy látek se nemusíte bát, že by se kalhoty „přes noc“ zmenšily o číslo nebo se jemná a drahá halenka po několika praních téměř rozpadla. Díky mobilní aplikaci LG Smart Laundry navíc můžete do pračky nahrát další program z široké nabídky.

Pouhých 80 minut vám postačí i na vyprání a vysušení několika lehce zašpiněných košil či triček. Stačí zvolit program Rovnou na sebe. Ostatně sušení je velkou přidanou hodnotou této kombinované pračky. Ušetří vám nejen čas, který byste věnovali věšení prádla na sušák, ale zároveň místo v bytě, které sušení zabírá. Když navíc prádlo ihned po vytáhnutí poskládáte nebo pověsíte, nemusíte se věnovat ani žehlení. Funkce EcoHybrid nabízí volbu mezi rychlejším sušením, nebo ekologickým, které trvá o něco déle, ale šetří vodu (kterou pračka potřebuje během sušení ke chlazení), protože chladí vzduchem.

Mezi další skvělé vlastnosti tohoto modelu patří například chytrá diagnostika Smart Diagnosis, díky níž snadno poznáte během pár sekund závadu svého přístroje pouze pomocí chytrého telefonu.

Milé budoucí maminky,když jsem byla těhotná pročítala jsem různé diskuze,články a poslouchala kamarádky ohledně výbavičky a seznamu pro miminko a pro mě.Co koupit,co nekoupit,ale až zkušenost mě hodně naučila,že bohužel většina vychytávek je jen marketingový tah,jak z budoucích rodičů vymámit peníze,Rozhodla jsem se proto,napsat pár rad a vytvořit seznam,předávám ho už několika mým kamarádkám co čekali,nebo čekají miminko a určitě jim pomohl.

První co ženu napadne,když zjistí,že bude maminkou je co vše pro své dítě koupí,tady pozor,nejdříve se klidně nechte unést,ale poté zpátky na zem a na praktičnost a penízky.

Seznam věcí do porodnice pro maminku:

3 noční košile s rozepínáním( nekupujte přímo kojící,jsou zbytečně drahé jen kvůli tomu názvu,najdete s rozepínáním i u vietnamců za pár korun)

2 kojící podprsenky( s jejich výběrem počkejte až po porodu,až budete vědět přesnou velikost nalitých prsou,prozatím poslouží sportovní podprsenky)

1 vložky do podprsenky-určitě Johnson,mají největší savost

1. Někdo pozitivně komentuje projekt, na kterém jste pracovali.
Jaká je vaše úplně první reakce?

a) Řeknu něco jako: "Měl/a jsem štěstí na spolupracovníky, nebylo to těžké." (3 body)

b) V těchhle situacích obvykle nevím co říct. Horečně přemýšlím jak ten moment překlenout. (2 body)

c) Cítím klid. Prostě poděkuju. (1 bod)

2. Nějaká věc se vám dost líbí, ale nepořídíte si ji.

a) To se mi nestává. Pokud  je pro mě něco důležité, tak si to s radostí pořídím. (1 bod)

Belobaza® krém je vhodný pro každodenní péči, ochranu a regeneraci velmi suché, citlivé, podrážděné i poškozené pokožky. Navíc je doporučován i jako doplněk léčby kortikoidy pro pokožku postiženou ekzémy, lupenkou a dermatitidami.

Pravidelné používání krému pokožku dlouhodobě hydratuje, zklidňuje a chrání. Díky upravené hodnotě pH pomáhá udržovat přirozené prostředí a fyziologickou rovnováhu pokožky. Belobaza® krém neobsahuje lanolín, parabeny, syntetická barviva, ani parfemaci a díky tomu je vhodný i pro alergiky a citlivou pokožku dětí již od narození.

Právě nyní máte jedinečnou šanci získat 10 krémů Belobaza® 400g, každý v hodnotě 350 Kč! Stačí pouze správně odpovědět přímo zde na Modrém koníku.

Každá pokožka si zaslouží být sexy. A každá pokožka si zaslouží MARKa. MARK je unikátní přírodní a hlavně kávový peeling, který ti dopřeje pocit princezny už při prvním použití.

Netradiční kombinace pečlivě vybrané kávy robusta s mandlovým olejem, organickým kokosovým olejem, hnědým cukrem, mořskou solí a vitamínem E tvoří celek, který znásobuje účinky v boji proti různým nedokonalostem pokožky jako jsou celulitída, akné, strie, drobné žilky ,ale i ekzém a psoriáza. Odbourává odumřelé buňky, čistí, detoxikuje a zanechá dětsky jemnou pokožku hned po prvním použití.

MARK neobsahuje žádné konzervační látky a je dostupný ve 4 vůních - coffee original, citrus, coconut a peppermint , které osvěží a povzbudí nejen pokožku,ale i smysly. Objednat se dá na www.markscrub.cz.

Sleduj MARKa i na Facebooku nebo na Instagramu (@scrub_mark) a zapoj se do různých soutěží. Nezapomeňte se na Instagramu s MARKem vyfotit a označte fotku

# mujMARK.

Doporučujeme navštívit i stránku s recenzemi na které tě přesvědčí o kvalitách MARKa.

Listopad 2013 - duben 2016...

Psát si deník, toto období ve svém životě zarámuju do výrazných barev a velkým písmem nadepíšu ADOPCE NAŠEHO CHLAPEČKA. V listopadu 2013 jsme podávali žádost na příslušný sociální odbor a minulý týden jsme tuhle kapitolu ukončili převzetím rodného listu s chlapečkovou novou identitou a s našimi jmény v kolonce MATKA, OTEC. Je opravdu oficiálně náš, máme to černé na světle zeleném...

Nechci se rozepisovat znovu o tom nejosobnějším a nejcitlivějším, to si každý schovává stejně v koutku srdce sám pro sebe, nebudu nadávat na nový občanský zákoník ani malovat vzdušné zámky pro ty, co o podobném kroku uvažují, nebylo by to fér...

Byla to totiž zatracená dřina, maximální výdej fyzických i duševních sil (podruhé v životě jsem si fakt hrábla až na dno...), boj s byrokracií (mám snad i potvrzení o tom, že mi na pravé ruce opravdu narostlo pět prstů...), se zákonnými lhůtami  (nesnáším přístup "ty musíš hned všechno a já mám na zbytek nekonečně mnoho času...") a postupné přijímání věcí, které stejně nezměním, i když moc chci...

Ale na druhé straně toho všeho někdo stojí, můj chlapeček s velkou nadějí... Má nádherné čokoládové oči, hluboké a přemýšlivé, věčně otevřenou pusu (mluví nebo zpívá prostě pořád...), neustále potřebuje mít své lidi blízko, velmi vyžaduje fyzický kontakt, tulím, mazlím, hladím, držím za ruku a špitám naše mazlivé špitánky, je to sice čtyřleťáček, ale v noci k němu vstávám jako k miminku, má neklidné spaní, takže si o prospané noci můžu nechat jen zdát (akorát nevím kdy, protože toho s ním fakt moc nenaspím...)... Je tady, je tu s námi a je NÁŠ se vším všudy...

A já? Strašně unavená, nevyspalá, zuby nehty si držím alespoň svůj milovaný tančící babinec, protože vydávám tolik ze sebe, že už mám strach, aby mi něco zbylo. Prostě pracující matka se třemi dětmi a jedním malým tanečním bonusem pro radost, víc se mi do života nevejde. Ráno si připadám jako stoletá stařenka, ale nakonec vstanu a když je nejhůř, celá se vlastně otočit taky můžu (řečeno slovy klasika), tak co si stěžuješ, Bedřichu... Škoda, že je Pelhřimov od nás tak daleko, takhle ani nevím, do čeho jdu...

6 měsíců na mateřské:

máme nejkrásnější dítě na světě, jako objektivně, každej to říká, jak se nám vůbec podařilo něco tak dokonalého?

12 měsíců na mateřské:

nevytahuj to, nelez tam, netrhej to, nedávej to do pusy, tady máš rohlík, nech si tu čepici na hlavě, kde je dudel? To vaše ještě nechodí? To nevadí, má čas = to naše už jo, heč peč.

18 měsíců na mateřské:

stůj, poběž rychle, pomalu nebo spadneš, já ti říkala, že spadneš! Ty kaštany už se mi nevejdou do igelitky, nechoď do té louže, no tak jo, ale ne, že si do ní sedneš, vstávej! Hele, poslední bábovka a jdem domů, je tma.

Bohužel, už mě toto téma začíná rozčilovat.
Doba je zlá a každý se bojí zaslat korunu. Což v dnešní době chápu. Ale už se mi stalo tolikrát, že zákaznice mi píše: "já potřebuji strašně rychle dodat ten set, můžete mi ho zaslat na dobírku?" Samozřejmě, že ráda zašlu. A tak jsem často poslala na dobírku. Bohužel, ne vždy, ale stalo se, že zboží leželo na poště, paní už nereagovala a tak jsem začala tušit, co bude následovat. Zboží se mi vrátilo zpět. Poštovné v luftě. Od roku 2016 končím se zasláním na dobírku, bez úhrady poštovného. Samozřejmě jsem člověk, i po Novém roce jsem zaslala dvě dobírky. A výsledek? Jeden balíček k zákaznici dorazil, druhý se mi vrátil zpět. A to mě nutí opravdu k tomu, že i čím víc paní bude pospíchat, pokud nezašle aspoň poštovné na účet, já zboží již neodešlu.

Zaslechla jsem, že je možné poštovné vymáhat. Ale chtělo by se Vám kvůli korunám chodit sepisovat dokumenty? Je to zase můj čas. A myslím si, že je lepší prostě chtít poštovné předem, než poslat z dobré vůle a balíček se vrátí zpět.

Co tím vším chci říct? Je to hrozně špatná doba. Podvodníku na netu je čím dál víc a poctivci na to doplácí.

Chápu zákazníka, že nedůvěřuje, když má pár špatných zkušeností, ale musí se pochopit i druhá strana

Ke všemu naše milovaná pošta zdražuje :(

7. článek ze série DÍTĚ JAKO PARŤÁK

PROČ?  Nejčastější důvod dětského lhaní je, že se dítě chce vyhnout nepříjemnostem, trestu. Lhát ze strachu ze svého rodiče je pro mě ten nejhorší důvod ke lhaní. Vždyť máma s tátou by měli být ten přístav bezpečí, místo, kam můžu přijít kdykoliv a s čímkoliv. Jejich náruč, blízkost, účast a pochopení by měly být spojeny s oporou a porozuměním. K mámě a tátovi by se děti měly obracet v případě, že způsobily nějakou nepříjemnost, když jsou v „průšvihu“ a společně hledat řešení nápravy. Rodičovská náruč by měla být místo, kam se mohou přijít schovat, když mají nějaké trápení, když je jim nejhůř. Velmi často to tak ale není a děti zůstávají se svými malými i velkými problémy a smutky sami. Nedůvěřují nám.

Doma se lže jistě i z jiných důvodů než je strach. Chci si prosadit svou, nechci jít do školy, nechci jíst, chci se vyhnout povinnostem, nechci být sama….. Těch důvodů je spousta. Otázkou zůstává, kde se to děti naučily?

Nejspíš to pro Vás teď bude překvapení. Děti učíme lhát především my, rodiče. Nejmenší děti okoukávají lhaní od nás, ty větší pak dál ze svého okolí.  Nesouhlasíte? Hned Vám to vysvětlím.

Říkáte tyhle a podobné věty?

„Jestli budeš zlobit, přijde na tebe čert!“ Přišel někdy? 

Ahoj děvčátka, má prosbu, s kamarádkou si chceme jet oddychnou ale bohužel i z dětma, skoro tříletýma a dvouměsíčním mimčem. Existuje nějaké ubytování, kde si prďolky můžou pohrát jak uvnitř tak i venku a poblíž i nějaké to vyžití a příroda. Ubytování pěkné a kde jsou i milí lidé. Doufám že nejsem moc náročná, ale chceme z dětičkama na chvilku vypadnout z města. A ještě aby to byla morava. děkuji

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli muj porod sepsat a nebo ne... Na konec to je pro me velka potreba, abych ho aspon vypsanim,trosku dostala z hlavy.

Hned na zacatku vam pisnu, ze jsem rodila ve Svycarsku v soukrome klinice.

Prenasela jsem pouze 5 dni po terminu, muj pan doktor se rozhodl pro vyvolani, kvuli tomu, ze maly mel trosku vetsi hlavicku. Cele tehotenstvi jsem se porodu vubrc nebala, az jsem se tomu sama nekdy divila. Abych to zkratila 🙂 ... Prislo pondeli a tudiz den D_vyvolani. Nastup do kliniky jsem mela v devet rano a po celou dobu byl se mnou muj uzasny pritel. Ihned po prichodu me napojili na pasy a podali prvni tabletu. Mezi pusobenim tablety jsme se s pritelem prochazeli a nic se nedelo. Vlastne se nic nedelo dalsich x hodin az do 6 do vecera, kdy me mezi tim kazdou hodinu posilali na monitor a pokazde zavedli tablety na vyvolani. Po seste hodine vecer jsem zacala citit slabounke kontrakce. Postupne se stupnovali a okolo pulnoci uz to bylo docela citit. Ve dve rano, to uz bylo utery, jsem kontrakce mela po 2 minutach. Dalo se to rozdychat, pokud jsem chodila. Chvilinku po ctvrte mi sestra rupla vodu a potom uz to byl pekny ficak. Hezky jsem si funela, pritel me hladil, prochazeli se... byl neskutecna opora. Ja se zarekla, ze za cely porod ani jednou nezakricim, tak jsem si odfukovala a musim rict, ze mi to usetrilo neskutecne energie. Vzdy po prohlidce a pasech mi rekli, na kolik cm jsem otevrena, zdesila jsem se, protoze po tolika hodinach kontrakci to slo strasne pomalicku...

Konecneee po jedny hodine odpoledne mi oznamili, ze muzeme zacit rodit. Byla jsem v soku, protoze na sale jsem byla jen ja, zdravotni sestra a muj pritel. Mel dorazit muj doktor, ale co jsem se potom dozvedela, tak mu volali a pry byl nekde na motorce... no nic, hodila jsem se do pohodlny polohy a zacala jsem tlacit... Holky, ja se tak snazila... Jsem na zacatku psani o primym porodu a uz zase brecim...Pritel me podporoval jak mohl a ja ho nechtela zklamat. Sestra mi radila ruzne polohy a ono to sakra proste neslo. Vzdy se hlavicka vratila. Bylo to asi po hodine a pul, kdy sestra bezela pro detskou doktorku, aby nam pomohla. Uz sme tam teda byli 4. Stale to neslo, uz jsem vedela, ze neco neni spravne. Byla jsem totalne vysilena. Uz jsem chtela mit toho prdolku u sebe. Chvilinku po ctvrty hodine odpoledne se tam objevil vyletnik 

MUJ PAN DOKTOR. Koukl na monitor a najednou se zacalo neco dit, vsichni byli nejisti a on usoudil, ze maly musi jit ihned ven vexem. Mne uz bylo vse jedno, at oni radili jak chteli, ja uz byla tak moc slaba, ze jsem slysela jen myho pritele, ktery mi stal za zady a rikal, co mam delat, ze jsem statecna, ze uz to bude... tlacila jsem co to dalo, vykoukla hlavicka a to uz jsem v hlave mela vetu, do hajeee, pojd, jeste jednou a polozi ti ten poklad na brisko...tak jsem teda zatlacila a maly Romanek byl venku... Jenze to jsem nevedela, ze prijde za cely ty dva dny ta nejhnusnejsi pul hodina. Neslysela jsem plakat malyho, nikdo mi ho na to brisko nedal... najednou vsichni zacali behat okolo nej. Byl cely modry a nedychal. Ani se o to nesnazil. Sestra bezela pro nejakeho paba, ktery se na sale objevil v civilnim obleceni a zacal malyho pumpovat. HOLKY, nikomu tohle nepreju... ja strasne brecela a ptala se dokola, co se stalo, co se deje. Pritel me pevne drzel a rikal,ze to bude dobry, ze se to zvladne...kdyby nam aspon nekdo neco naznacil... Po ty dlouhy pul hodine jsem slysela takovy zvoucky slaby, prdolka zacal dostavat barvu a hybat nozickama. Boze.. To byl neskutecny pocit, ten se opravdu neda popsat nijak a vzdy kdyz si na to vzpomenu, tak vim, ze se na toho bojovnicka nebudu nikdy mracit. Jeste nejakou dobu tvalo a donesli nam ho ❤. Byl a je, neskutecne nadherny. Konecne jsem byla ta nejstastnejsi maminka a mela po boku toho nejlepsiho chlapa

, bez kteryho bych ten porod nedala, tim si sem jista.