Meditace je zdravá věc. Lidi se tomu věnují proto, aby usměrnili proud své nekonečné mysli. Taky to pomáhá vytříbit skvělé nápady a rozpoznat génia, který tam někde určitě je. Navíc holky říkaly, že je to dobrý na pleť.

Nic na tom není. Zvládne to kdejakej zašátkovanej maniak, tak proč ne já? Pche! Levou zadní!

Prostě si jen lehnu a budu se soustředit. Na dech.

Takže nádech, výdech.

Prokristapána! Co se to z obýváku ozývá za rány? Tam snad někdo štípe třísky... Copak nevědí, že se snažím meditovat?!

A někdo v práci mi už zase šlohnul kafe. Nevím sice kdo, ale pro jistotu šlohnu každýmu něco. Třeba propisku. Na oplátku.

Předem chci říct, že nejsem fanda a ani nevěřím na překyselení organizmu celkově, ale chemie v životě a ve světě funguje a hlavně pokud jde o trávení.

Jsem ve 26 týdnu těhotenství a jako spoustu těhotných i mě začíná trápit pálení žáhy. Byla jsem na to připravané, už jsem si tím 2x prošla, takže mě nic nepřekvapí. Och, jaká hloupá jsem byla! Hlavně, že na každém rohu se opakuje, jak je každé těhotenství jiné a jak ho každá žena jinak zvládá. Nástup pálení žáhy jsem prožila ve velkém, snědla jsem langoše s česnekem - podotýkám že do této doby mi nic nebylo po jídle, kromě občasného nafouknutí a tlačení bříška, takže jsem neměla důvod se domnívat, že teď to bude jinak, no ale bylo.

 Jak jsem předeeslala, moje pálení žáhy v těhotenství se odehrálo ve velkém stylu. Na parkovišti LIDLu  u keříků. Myslím, že jsem tam nechala obsah žalůdku za tři týdny zpět. Pak jsem do sebe během nákupu kopla dvě smetany. Pálení sice přešlo ale jen na chvíli.

No to se opakovalo, ještě párkrát. Po jídle mě do hodiny začala pálit žáha takovým způsobem, až mě to ochromovalo, většina jídla šla ze mě zase ven a nebo mě tak tlačil žalůdek, že jsem nebyla schopna se pohnout.

Vyhrotilo se to minulý týden, kdy jsem i po minimu jídla zůstala v křečích, pálilo mě to snad od spodku nahoru, nemohla jsem zaspat. Lila jsem do sebe Maalox a všechny osvědčené recepty které byli k ničemu. Myslím, že i tím jsem si to dost zhoršila. Nakonec jsem poslechla svoje chutě a udělala si citronádu s melasou. Chutná to divně, ale bolesti o něco polevily a já mohla zaspat.

Druhý den, jsem volala doktorovi, už jsem nevěděla co. Přeci nebudu následující tři měsíce jíst jídlo po lžičkách a jednu porci budu mít na celý den, protože po jakémkoliv větším množství mi bylo zle. A znovu jsem děkovala bohu, že mám doktora jakého mám. Který rozumí nejen své profesi, ale zajímá se i o alternativní způsoby a nepředepisuje hned na všechno zázračné pilulky. Pan doktor mi doporučil zásadotvornou dietu a na email mi poslal pár odkazů a ukázkový jídelníček. S tím, že když mi to do týdne nezabere, tak se mám stavit a potom mi zázračnou pilulku napíše.

Jsem na mateřské. Už tři roky. A protože jsem matka na mateřské, která nemá co dělat, stal se mým nejlepším kámošem v koupelně suchý šampon. Vzhledem k občasným změnám barvy vlasů bílý i tónovaný. Někdy prostě nemám čas na to, abych trošku zkulturnila své mastné háro a tak ho vytuním suchým šamponem, svážu do culíku a jde se. Samozřejmě také s povděkem kvituji nadcházející období, kdy bude většinu dne tma a nebudu moc vidět.

Po třech letech užívání zmíněného šamponu jsem opravdu matador, co se manipulace s tímto výdobytkem moderní doby týče. Zhruba před čtrnácti dny jsem si koupila novou značku, že ho vyzkouším. A vyzkoušela jsem ho dnes. Podotknu, že mám momentálně hnědé vlasy a koupila jsem tedy tónovaný šampon.

Podle zvyku jsem vlasy rozčesala, a ke kořínkům začala krátkými střiky šampon nanášet. Pak jsem vlasy promnula, ještě prodrbala ručníkem, rozčesala a byla jsem opravdu spokojená....dokud můj zrak nepadl na první poličku.

Byla HNĚDÁ, pomalu jsem očima přejížděla celou koupelnu. Vzhledem k tomu, že bydlíme v paneláku, to moc dlouho netrvalo. Výsledek nebyl moc povzbudivý. Na všem, opravdu na všem byl hnědý poprašek šamponu. Na parfému, sprchovém gelu, mýdle a všech poličkách...prostě všude. Nezbylo mi tedy, než koupelnu opět - po dvou dnech - kompletně vypulírovat. NIKDY se mi nic takového nestalo, šampon užívám pořád stejně, ale tenhle mně opravdu překvapil...nepříjemně. Asi má nějaký divoký rozptyl :-/. No, tak aspoň mám uklizeno, že?

PS: právě jsem si všimla, že mám hnědý obličej, uši a krk

PPS: Nechcete někdo suchý šampon? Jen jednou použitý...

Na preventivní prohlídce v prenatalni ambulanci jsem měla opakovaně špatné monitory a vzhledem k odhadu miminka (přes 4kg) jsem byla hospitalizována k vyvolání porodu...

Jelikož jsem v den příjmu měla den do termínu porodu (39+6tt), byla jsem na jednu stranu i ráda.

Ve čtvrtek 31.8. jsem kolem 13hod. dostala první tabletu na vyvolání porodu.... do pozdních večerních hodin se téměř nic nedělo "jen" tvrdlo břicho a pobolival podbřišek. Chvilku po půlnoci přesněji v 1hod. ranni mi praskla plodova voda a myslela jsem,že se rozjely kontralce-omyl 🙂 šlo "jen" o přípravu a takové slabé kontrakce (v tu chvíli jsem si nedokázala představit,že to bude ještě horší). Myslela jsem si, jak už to vše pojede jak po másle=opet omyl 🙂 Samozřejmě už jsem neusnula, i když bolest nebyla pravidelná a z každého pokusu o usnuti mě hned probudila. Nic víc se, ale "nerozjizdelo".

Následující den 1.9. se pokračovalo zavedením druhé tablety kolem 8h. ranni.

Ta vůbec nezabrala, naopak mi téměř vše utlumila. V 15h. doslo tedy k zavedeni třetí a opět bez reakce. Zde jsem nabrala potřebné síly. Vlastně mi vůbec nic nebylo....

Po fyzické stránce jsem byla v pohodě, mimcu se v bříšku libilo. Ale po psychické stránce mi nejlíp už nebylo....

Tak tedy: na prahu třicítky se mi zbláznily hormony a mě se začalo dělat akné. Mně, která na něj nikdy netrpěla. Vážně, dokonce ani v pubertě jsem neměla problémy s pupínky. Až před rokem. Moje kosmetička, ke které chodím jednou měsíčně na trhání obočí (mno jo, prostě to neumím) mi poradila: „Kupte si zinkovou mast. Je levná a báječně zabírá. Kam se hrabou drahé mastičky z drogerie. To je doslova navoněná bída“.

A taky že jo! Za mast jsem zaplatila asi 50 Kč a bylo po starostech. Pupínek vysuší a nepodráždí pokožku. Nestačí pouze jednou aplikovat, chce to minimálně třikrát v průběhu dne, ale díky tomu, že skvěle absorbuje nikdo nepozná, že ji máte na obličeji.

Kromě toho je báječná i pro miminka. Chrání jejich citlivou pokožku v místech, kde dochází k jejímu častějšímu pocení. Zklidňuje, chladí a pečuje o ni. Pokud tedy vzniknou potničky nadměrným pocením či třením plenkových kalhotek, klidně použijte zinkovou mast. Stačí vždy, když budete přebalovat nebo jak si vzpomenete.

„Dcera měla problém s ekzémem, vyrážku po celém obličeji, pak pod bradičkou a v záhybech na ručičkách. Doktorkanám na to dala Jarishův roztok, zinkovou mastičkou a vitamínovou mast a můžu říct že to zabralo." xjanex z diskuzního fóra Vyrážka a ekzém u čtyř měsíčního miminka, co zabralo?

Podle příbalového letáku jsem také zjistila, že tahle zinková mast slouží k ošetření drobných povrchových poškození kůže jsou oděrky a praskliny. 

Preventivně se používá také jako zklidňující prostředek v případě inkontinence. Moč dokáže pokožku agresivně podráždit a zinková mast ji dokáže ochránit.  

Cuketová sezóna pomalu končí a pokud, jako já, spotřebováváte poslední zásoby plodů, zkuste něco nového. Už jste měli plněné zapečené cukety ve vegetariánské verzi? Že ne? Tak vyzkoušejte a uvidíte, že i bez masa je to dobrota!

Na 4 porce budeme potřebovat:

• 2 hrsti ječných krup
• 2 větší cukety
• 2 cibule
• 3 stroužky česneku
• 3 - 4 rajčata
• olivový olej
• sůl
• pepř
• sladká paprika
• koriandr
• oblíbený sýr nebo tofu na posypání

A takto postupujeme:

1. Kroupy si musíme připravit dopředu. Propláchneme je ve studené vodě a namočíme asi ve dvojnásobku vody, nejlépe přes noc nebo alespoň 6 hodin dopředu.  Pak vodu osolíme (cca půl lžičky soli) a uvaříme je doměkka.

       Namočení krup zlepšuje jejich stravitelnost a zkracuje dobu varu. Vaříme ve vodě,                                                              v které jsme namáčeli.

Za poslední skoro rok jsem se z obyčejné role ženy musela převtělit do role těhule a následně matky. Jsem ve věku, kde kolem mě rodí snad všichni a já posbírala a sama si přišla na řadu vychytávek o které se s vámi ráda podělím.

Kapitola 1. Těhotenství

Zdravotní pantofle : jak přibíráte, vaše klemba opravdu trpí a tak na radu doktorky, jsem si na doma pořídila zdravotní pantofle, na pásky, co se dají povolovat, v tehotenství mi nohy natekly a využívám je i ted. Ono nosit stále na rukou miminko doma po tvrdé podlaze je na nohy stejný záhul, jako v těhotenství a měla jsem je i v porodnici.

Doporučuji i zdravotní vložky do tenisek, opravdu skvělá věc.

Jóga: na bolavá záda, na protaženi a uvolní kyčle, já chodila do domu jogy na Andělu na těhu jogu! Jediná joga, kde jste týden od týdne horší 🙂

Malinikový čaj: pila jsem od 36tt, nic tím nezkazíte

Pomalu končí sezóna měsíčku lékařského, sklízíme poslední čerstvé květy, a to je dobrý čas pro jejich zpracování do masti. Pokud máte rádi přírodní mazání, je dnešní článek přesně pro vás.

Měsíček lékařský je krásná a nenáročná bylinka. Jeho květy rozsvítí každý záhon, a ještě k tomu je léčivý. Dá se užívat vnitřně, jako čaj (1 lžička sušených květů na hrnek), na problémy jater, žlučníku, gynekologické obtíže. Nezapomeňte si proto nasušit jeho květy do zásoby. Nejúčinnější jsou prý ty oranžové - no mně bohužel letos vykvetly jen samé žluté.

Dnes ale budeme vyrábět mast, která je vhodná na suchou pokožku, rozpraskané ruce i paty, popáleniny, omrzliny, vyrážky a opruzeniny. Prostě takové domácí zlato! Já vyrábím raději malá množství a pokud dojde, ze sušených květů mohu kdykoli udělat další.

Na malý kelímek masti  (cca 80g) budeme potřebovat:

Měsíček lékařský - hrst

Kokosový olej - 2 opravdu velké lžíce

Den jako každý jiný a přesto něčím vyjímečný. Ráno jsem četla článek slečny na jednom webu, o tom ja si maminky dělají těžký život, protože používají slovo musím. MUSÍ uklidit, MUSÍ vyzvednout dítě ze školky, MUSÍ uvařit. Ano, je to pravda. Ovšem není to tak vždy, někdy se dobrovolně necháme hodit do slova MUSÍM jen svým okolím.

Není jistě problém dělat vše na 100%, problém je v tom dělat vše na 100% jen pro své okolí a sebe odhodit. V den, kdy jsem četla článek, jsem si říkala „Dost dobrá myšlenka.“  Ale večer už ta myšlenka měla úplně jiný rozměr.

V 3:15 v noci si Sam poplakává, poslední týden v tuto hodinu vstávám, dávám mléko a spí dál. Já do půl páté koukám do stropu, protože nemůžu zabrat a poté vstávám, protože v 6 hodin stejně vstávám do práce. Pak moje snídaně, přebalit Samíka odnést do postele k tatínkovi, kde si spokojeně spolu spí dál. Stihnu ještě v rychlosti něco poklidit a utíkám do práce. Rušno, věci, které řeším si jen matně pamatuju. Po práci pro mě tatínek se Sam přijedou, vidím je v autě před budovou a do toho mi volá kamarádka, jestli bych ji přes víkend šla párkrát kouknout na kočky a nakrmit je. Jasně, není problém. Večer se staví, dá mi klíče a vysvětlí co a jak. Je to pro mě samozřejmost, protože je to pro jeden z nejdůležitějších lidí, která mi nesčetněkrát pomohla. V autě probíhá debata, že bych mohla uvařit polévku. Jsem unevaná jako pes, jasně uvařím. Padá mi hlava. Odpoledne přijedeme domů. Jídlo Samíkovi a do postýlky. Jdu si lehnout, polévku uvařím až si odpočinu. Propadám se do snu, spím asi pět minut a zvoni telefon. Přítelovo maminka stojí se Samantiččinou sestřenicí před domem a chce otevřít. Přišli na návštěvu, aby si  holky mohly pohrát. Vstávám, utěšuji Samíka, která je stejně jako já rozespalá. Po chvíli se sestřenicí už řádí,piští, křičí a já dělám kafe a chystám svačinu...K večeru jedou všichni kromě mě za přítelovým tatínkem, který dělá hasiče a mají k dispozici tělocvičnu, kde se holky vyřádí. Na mě zůstává uklidit binec, který po bytě zůstal. Uklízím a uklízím, do toho začínám vařit polévku. Večer přijde kamarádka a říkáme si co je třeba s kočkami udělat. V osum přijde Samantička s tatínkem, ohřeju mléko, sprcha a dávám ji spinkat. Polévka dovařená. Jdu do sprchy, sedím na vaně, koukám do jednoho místa a uvědomuji si, že o ani jedno musím jsem se ráno dobrovolně nepřihlásila. Byla jsem to toho kruhu vhozena a neozvala se.

V žádném případě to není stížnost, jen možná zpětná vazba pro lidi, kteří přijdou a řeknou, Ty jsi naštvaná? Tobě něco je?  Ne není. Jsem prostě jenom člověk. Utahaná ženská v šestém měsíci těhotenství a nemám dobíjecí baterky.

    Mám za sebou dva porody. Každý byl jiný a přitom přesto do určité míry velmi podobný. Předesílám, že oba mé porody byly přesně takové, jaké jsem si vysnila (jasně, mohly klidně trvat kratší dobu, ale to už bych toho chtěla asi moc 🙂 ). Nicméně především u toho prvního nebyla cesta za mojí představou vůbec jednoduchá. Prvního synka jsem rodila v poloze koncem pánevním (obávané a tabuizované "kápéčko"), druhý synek byl ukázkový a už ve 30. týdnu se otočil hlavičkou dolů jako hodné miminko. Myslím, že nebudu nijak přehánět, když řeknu, že nebude moc maminek, které mají srovnání přirozených porodů v těchto polohách miminek a jelikož mi spousta z vás píše a ptá se na srovnání, rozhodla jsem se své zkušenosti sepsat do samostatného článku.

Těhotenství

    Těhotenství první: probíhalo bez jakýchkoliv problémů, nevolnosti mě moc netrápily a já pracovala až do poslední chvíle jako učitelka v mateřské školce. Nástup na mateřskou mi vyšel krásně a já tak přesně s koncem školního roku odcházela také na odpočinek před porodem. Naše tvrdohlavé miminko se ani jednou neotočilo hlavou dolů - po celou dobu si v břiše hovělo stále ve stejné poloze - zadečkem dolů a nohy až u hlavy. Přestože jsem zkoušela snad všechno možné, otočit jsem ho nepřiměla.

    Těhotenství druhé: provázely od počátku neskutečné nevolnosti. Byly dny, kdy jsem zvracela třeba i 15 x a nepopírám, že to bylo neskutečně náročné a já se těšila, až to přejde. Přešlo to - jenže až na počátku 6. měsíce, když už jsem v to ani nedoufala. Kromě této nepříjemnosti bylo i toto těhotenství naprosto bezproblémové,a jak jsem se zmínila už v řádcích psaných výše - naše miminko (pohlaví jsme nevěděli až do porodu) se otočilo velmi brzy hlavou dolů, a tak se i narodilo. Velice příjemná změna.

Obavy z porodu

    První těhotenství: Z prvního porodu jsem nějak neměla strach, byla jsem spíš na sebe strašně zvědavá, jak tuhle situaci zvládnu. Stres přišel až s tím, jak každý strašil s tím, že KP přece normálně rodit nemůžu - nutno podotknout, že to byli především lidé, kteří o tom věděli kulové, ale znali spoustu příběhů typu "jedna paní povídala". Přiznávám, žže mě dokázali vystresovat, opravdu hodně. Vše se zlepšilo, když jsem si promluvila s "rozumnými" lékaři, kteří nechtěli strašit, ale jen informovat o možnostech a případných rizicích. Byla jsem ujištěna, že je opravdu zbytečné dělat z toho hrůzu, protože při dodržení podmínek není tento porod o nic rizikovější. Hodně mi pomohly i příběhy maminek, které takto porodily. K porodu jsem šla už sebevědomě a beze strachu, prostě jsem si nepřipouštěa možnost, že to nebude v pořádku. Jen jsem se přinutila počítat s možností, že to může skončit i císařem.

Divadelní představení - Jste si jistí, že víte, co je důležité???

Nikdy nezapomenu, jak jsem se děsila, že budu s malým 3roky doma. Napadaly mě myšlenky typu "mě hrábne a skončím v blázinci"...nakonec... Naopak jsem neskutečně ráda, že můžu být matkou, tak úžasné bytosti, jako je náš syn - malý raubíř  (který se mi snaží při psaní těchto slov do bloku - ukrást blok i tužku 🙂 ) - ale to není téma o kterém jsem vám chtěla psát. ...slova k tomuto textu mě včera provázely před spaním a jen jsem se modlila, abych je do dnešního dne nezapomněla 🙂

To o čem vám tu chci psát - ráda bych vám ukázala jiný úhel pohledu - jak se dá také využít čas na mateřské  (rodičovské) - když pominu být tou nejlepší maminou, jak nejlépe žena svede. 

Naskytla se mi šance "zastavit se" a rozhlédnout se kolem sebe! Pohlédnout na život, který kolem proudí každou minutu,sekundu - zkrátka neustále. Upřímně mi z toho bylo zle a smutno zároveň. Nejvíc jsem si toho začla všímat, až od doby, co je malej na světě . Teprve mi začalo docházet v jaké době opravdu žijem. ..opravdu jsem to pocítila do poslední buňky svého těla . Nikdy dřív - i když jsem se občas snažila něco  vidět, prohlédnout - stejně jsem to vlastně vidět nechtěla. Jen díky roku a půl "volna" (dovolené :D) jsem měla  (mám) možnost sledovat naši společnost. Jak se od mého dětství "vyvinula" - někdo tomu říká pokrok, někdo úpadek - ať si to každý přebere podle svého. Prostě mám potřebu se podělit, když mi to nedalo spát.

Už delší dobu jsem se chystala do divadla - moc jsem se těšila - dlouho jsem na žádném představení nebyla a tahle hra měla i zajímavý název "život" - dost široké pojetí poskytuje toto jedno slovo.Nakonec jsem se odhodlala a šla. ....  Hra "život" byla depresivní, žalostná až groteskní.Hra plná lidí, který se neustále za něčím hnali. Měli jen vidinu svého chtění - "já chci nový telefon, počítač, televizi, auto, motorku" - a kdyby to šlo nejlépe každý rok nový. Jak jim to bylo vštěpováno v televizi u které vysedávali několik desítek  hodin týdně. Tyto herce nadchla jen vidina vlastnit hnotnou věc a když už ji vlastnili, tak je to omrzelo a hned chtěli další. Jak malé děti. Nic jiného je vlastně ani neuspokojilo natolik, jako vlastnit všechny ty "nepostradatelné" věci. A bohužel jim nedocházelo to podstatné....

Pak bylo k vidění několik rodinných sešlostí. Na které většina zúčastněných šla z povinnosti nebo ze slušnosti. Když už se akce účastnili, tak vysedávali u telefonu a nebo neustále sledovali čas, aby už konečně mohli domů  - aby přece stihli svůj oblíbený seriál. .. pak jste jen slyšeli několik výmluv, že už honem musí domů  (a kvůli čemu?? - aby stihli svůj film či seriál v televizi) - kolikrát v životě už jste řekli, či slyšeli - hele musím domů ať stihnu seriál - nebo poběží mi ten úžasný film (který už jsem viděl alespoň 10krát)...ruku na srdce..

Po pátečním setkání s Kateřinou Juřenčákovou jsem si uvědomila, že jsem na konci článku Menstruace při úplňku slíbila, že napíšu o cykličnosti ženy. A protože se mi spojily ještě nějaké informace s vlastními zkušenostmi, které už nějakou dobu považuji za samozřejmost, plním, co jsem slíbila a nabízím vám svůj pohled na moji cykličnost, jak jsem ji přijala na své životní cestě a jak mi ji pomohla sledovat ženská bylinná napářka.

 Paradoxem je, že článek plodím těhotná a tudíž svou cykličnost teď vůbec nevnímám, ale dost si pamatuji, nebojte. Nyní si užívám úplně jiný druh ženského bytí a vnímání sebe sama, těhotenské dvojjedinečnosti, splynutí dvou těl a duší, komunikaci s miminkem, vypořádávání se svým rostoucím tělem, pomatenými hormony, které způsobují totální návaly štěstí střídané s pocity lehkého vzrušení, jak zvládneme porod. Ale je mi v tom stavu tak dobře!

Něco málo teorie, ale fakt jen špetka.

Měsíční cyklus ženy se skládá ze 4 fází, které souvisí s dozráváním vajíčka a jeho vypuzením z těla. Mluvíme o fázi preovulační, ovulační, premenstruační a menstruační. S každou fází je spojena i určitá dominantní ženská energie, pojmenovaná jako energie panny, matky, čarodějnice a stařeny. Jde o energie, které je vhodné přijmout, ale nemusíte jim zcela podlehnout. Třeba v průběhu menstruace s energií stařeny můžete jen těžko vypnout a 5 dní prospat. Co ve skutečnosti můžete, je dovolit si více odpočívat a odmítat návštěvy, na které nemáte energii nebo s dětmi nejít na hřiště. Pokud to tak ale cítíte, můžete si jít klidně zaběhat nebo dělat to, co v jiné dny, jen je docela možné, že vám to úplně nesedne nebo se budete cítit více unaveně. Je to způsobeno tím, že z vás v tuto fázi odchází energie (i hmatatelně v podobě menstruační krve) a vy byste si to měla uvědomit a upravit svůj program, díky čemuž se úplně v tyto dny nevydáte a budete v rovnováze.

Ženské tělo, nálada a kvalita života, jsou měsíčně ovládány snižováním a zvyšováním hladiny hormonů, které tělo produkuje, aby připravilo ideální podmínky pro oplodnění vajíčka spermií nebo v případě, kdy k tomu nedojde, ho vyloučilo z těla. Každý měsíc přibližně ve stejných etapách probíhá celý cyklus znovu a znovu do té doby, dokud neotěhotníme nebo nedojde k menopauze. (Ale i po menopauze dokáže luna ženě její cykličnost připomenout.) Reagujeme tedy na fyziologické procesy, které právě probíhají v našem těle. Je to prosté. Moc ráda vždy připomenu, že se vlastně nejedná o nic ezoterického, nýbrž praktického.

Zjednodušeně řečeno, naše duševní rozpoložení je projevem fyziologie našeho těla, ale zároveň zdůrazňuji, že naším duševním nastavením, můžeme svému tělu poměrně hodně ulevit nebo mu naopak dát zabrat ještě víc.

Toto je 10 věciček, které mi v prvních týdnech a měsících s mým prvním miminkem hodně pomohly a bez kterých bych se už neobešla. Jsou to vychytávky, které v běžném seznamu, kdy se na miminko teprve chystáte, asi nenajdete. Já jsem je tedy nenašla a postupně jsem na vše přicházela sama. Seznam vychází z mé vlastní zkušenosti, ale určitě stojí za to si je pořídit 🙂

1. Zavinovací body & overálky

Na první dny do porodnice a první týdny doma je nejlepší nakoupit si pro ty nejmenší velikosti, zavinovací body a overálky ! Pohodlně se oblékají, což novopečená maminka jistě ocení 😉 A hlavně jsou pohodlné také miminku. Rozhodně nedoporučuji podléhat roztomilým, avšak nepraktickým oblečkům, které mimču třeba nakonec ani nestihnete obléct.

2. Pletené čepičky & ponožky

Určitě jste slyšely o tom, že miminka nemají po narození plně funkční termoregulační systém. Překvapilo mě, jak moc může být miminku zima a ani v oblečené v několika vrstvách, pod třema dekama a v zavinovačce jsem nebyla schopna splnit limitní teplotu 36,3 °C. A to bylo jaro - květen. Takže není nic lepšího než pletená čepička a pletené ponožky, protože hlavička a nožičky potřebují být v teple nejvíc 😉

3. Deky & zavinovačky

Jaro pomalu odcházelo a atmosféra doma by se dala krájet. Už pár měsíců nám to doma docela solidně skřípe. Nějak nemůžeme najít společnou řeč. Ke konci května po jedné obzvláště vydařené výměně mi manžel řekl, že už další dítě nechce. Nejprve to beru jako poslední kapku, ale po pár dnech musím uznat, že má vlastně pravdu. Nemůžeme do této situace přivést dalšího malého tvorečka. Začínám tedy řešit můj návrat do práce.

Najednou se mi tak nějak i uleví. Doma se atmosféra kupodivu lepší a huráááá začínají prázdniny. Poslední, co trávím bezstarostně sama s holkama a tak si je teda užijeme. Hned na začátku měsíce nás čeká dovča na Slovensko. Po dlouhé době si s manželem rozumíme a dokonce si jeho přítomnost vysloveně užívám. Holky jsou nadšené.

Jeden večer se nám podaří obě příšerky uspat v rozumnou dobu a tak máme taky čas sami na sebe. Vše si v klidu vyříkáme, tulíme se a konečně je tu dávno ztracená pohoda. Noc zakončíme krásným tuleníčkem. V noci mám sen, že se nám narodí chlapeček. Hned ráno se tomu společně zasmějeme. Od toho dne je vše tak jako dříve, milujeme se, je nám krásně.

Prázdniny šíleně letí a je tu srpen a s ním odjezd na další dovču. No jo, ale něco není úplně v pořádku.  Tři dny před odjezdem mi dochází, že se nedostavila MS. Na tajňačku si kupuji testík a večer po uspání holek hned zkouším. Ani né po minutě koukám na dvě čárky. Nastává hrozný zmatek. Co teď? Co naše dohoda? Nechci narušit náš konečně fungující vztah zrovna teď, když nám to tak krásně klape. Nakonec se rozhodnu, že to manželovi řeknu po dovče. Druhý den po večeři za mnou manžel přijde a sám se ptá, co se děje. Chvíli váhám, ale pak mu podám testík. Je naprosto nadšený – objímá mne. Jsem neuvěřitelně šťastná.

Od prvního okamžiku cítím, že to bude chlapeček. Kupodivu tentokrát i manžel nemluví jinak než v mužském rodě. Ani nevím proč, ale nechci nikomu nic říkat. Tak si to tak tajíme a jsme ti nejšťastnější na světě. Cítím se docela dobře, jen bych prospala celý den.

A máme tu 12 tt a s ním nadcházející genetiku. Vůbec to neumím vysvětlit, ale genetika mne neděsí. V pondělí ráno jdu ke své Dr pro průkazku a výsledky krve. Mile mne pozdraví – vše mi vyplní a nabídne mi, že mrkneme alespoň na ultrazvuk. Mám dost času, tak souhlasím

Ráda bych navázala na článek https://www.modrykonik.cz/blog/anetka1701/article/z-8aukyg/

Asi se shodneme, že hledat si práci po či při rodičovské dovolené není právě jednoduché. A to i v dnešní době, kdy se říká, že "berou všechny". Neberou, nebudeme si nic nalhávat - skloubit rodinný život s pracovním umí být opravdu zapeklitá věc a vůči ženám s malými dětmi je zakotveno mezi zaměstnavateli stále dost předsudků.

Vracíme se do práce povětšinou po určité pauze (mnohdy i pěti a víceleté) - chybí nám potřebné znalosti, nejsme extra časově flexibilní, na rozdíl od bezdětných nám extra nezbývá sil na pracovní "dodělávky" večer či o víkendech.

Spousta z nás by však asi ráda práci, která nás baví - přece jen v zaměstnání trávíme mnohdy více času, než co se nám podaří naspat za noc s malými dětmi.

Anetka1701 nás v základu provedla úskalím napsání životopisu. A co dál?

Zaujme vás inzerát a říkáte si: "Jo to by mohlo být právě pro mne!". Jenže podobných jako vy, jsou třeba desítky. Takže jak zaujmout? Motivačním "dopisem". Respektivem oslovením potenciálního zaměstnavatele v e-mailu (asi už nás moc není, co bychom životopis v dnešní době posílaly poštou).