Ahojky, najdu tu nějakou maminku, která by se ráda seznámila s jinou maminkou?Mám holčičku 9 měsíců, jsem z MIkulova, budu moc ráda, za každou odezvu, děkuji a krásný večer, Lenka

Těhulkování

Základní aspekt rodičovství. Bez toho si dítě se svou vlastní DNA nepořídíte. A protože těhotenství vyšlo z módy zhruba před deseti lety, mluvíme teď o těhulkování. Dotyčná postižená těhulkováním je samozřejmě těhulka. Jinak tento stav vykazuje stejné znaky jako těhotenství, to znamená zvracení, nízký tlak, neustálé citové výlevy u reklamy na prací prášek, nadýmání, pohybová zdatnost velryby právě vyvržené z moře.

Porod

Jestli jste dospěli až do 40. týdne těhotenství, porodu se nevyhnete. Můžete se za úplatek nechat dobrovolně praštit palicí po hlavě a vydat se do spárů zlých a neschopných doktorů, a přijít tak o krásy přirozeného porodu i se všemi lahůdkami kolem.

Pokud ne, platí další pravidlo. Rozhodující slovo má nastávající matka. Doktor do celé záležitosti nemá co kecat. Jeho úkolem je pít kafe s dalším personálem a v pravidelných intervalech chodit děkovat rodičce, že vůbec do porodnice dorazila a nezůstala rodit doma. Po porodu může dítě zvážit a změřit, ale pouze ve chvíli, kdy to schválí matka. Poté jí pořídí rodinnou fotografii s dítětem a placentou a neprodleně ji pustí za zvuku fanfár domů. Může připojit i slavobránu.

Kojení

Tak a je to. Sátlo mě to hoooodně hodin práce a hoooodně probdělých nocí, ale mám hotovo. Nejsem švadlena, stroj jsem si půjčila od mojí mamky a přestože to má svoje chyby, jsem neskutečně pyšná, že se mi to povedlo tak, jak se mi to povedlo ;)

Na obalu jsou v ponorce písmenka na patentky, lze z nich složit jména obou mých kluků.

Na každé stránce jsou navíc vždy dvě srdíčka, někde víc někde míň schovaná, která musí kluci odhalit.

Jeřáb s posuvným hákem, na který se díky suchému zipu dají připnout cihly na dům.

Pro Vojtíška boty na trénink zavazování tkaniček.

Na balónu puzzle na suchý zip, kytičky na knoflíky a mráčky na patentky.

Jaký vybrat kočárek pro miminko, aby ta procházka zkrátka stála "za to"? Také jsme tuto otázku řešili... Barva byla jasná, jen jakou značku, jaký tip? Prochodili jsme kupu prodejen, nalistovali hromadu prospektů a časopisů a pak jsme se rozhodli řešit to jinak... Prvotně jsme totiž chtěli pro to naše miminko takový kočárek, který bude i zdobný a pyšně se za ním poneseme na každé procházce. Ovšem ihned po tom co jsme prozřeli, jsme se na kočárek koukali jako na svou vlastní postel na kolečkách...

Nechceme se v posteli mačkat - měl by tedy být prostorný... Občas se rádi pohoupeme (což zrovna v posteli moc nejde, ale přišlo nám to v roli miminka jako super), tedy by měl být houpací, ne moc tvrdý... Budeme chodit po městě, ale i na procházky v přírodě - pak se budeme soustředit na kolečka a jejich pohyblivost a možnosti jízdy i v menším terénu... Budeme s naší "postelí" jezdit i autem - koukneme se tedy i na skladnost... Občas třeba vyrazíme někam, kde budou výtahy - bude fajn, když se do nich kočárek vejde... Nechceme stále dokupovat další a další kočárky, jakože od vajíčka do auta po sporťáček - pak tedy budeme volit více-dílné varianty... Bude super, když k němu budeme mít i padnoucí fusak a slídy... A protože nebude stále jen "tlačit" manžel, měl by také být lehký... A hezký? No to samo také, přece jen je to událost, která má být i vidět, ale hlavní bude aby prdečkovi bylo fajn...

Tak jo... Vybaveni parametry jsme vyrazili znovu... A přišel další a ne zanedbatelný parametr - cena. Hmmm... Kdo by nechtěl aby jeho kočátek splňoval parametry a ještě měl cedulku - Versace, jenže 90 tisíc, to je spíš jako dát kauci na rodinný vůz... Inu nebudu již dlouze popisovat jak jsme se dostali na cenu, která pro nás byla přijatelná a kočárek splňoval, když ne vše, tak alespoň většinu... Dá se to najít, jsme důkazem. Značky kočárků a jejich prodejce zde propagovat nebudu, od toho tento krátký postřeh není - spíš takový malý tip pro budoucí rodiče - jak na kočárek.

A co bychom to byli za tvůrce, kdybychom ovšem zcela otevřeně nenabídli k tomu Vašemu kočárku - naše doplňky... Je vskutku z čeho vybírat, věřte nám, sami je používáme a tak Vám možná přijde vhod dnešní variace 6x jinak 🙂

Přejeme plno krásných, harmonických, vzdušných, příjemných, zdravých a spokojených kilometrů s kočárkem - ať už bude jakýkoli... LittleEYE

Dlouho jsem přemýšlela, zda má vůbec smysl průběh mého porodu sepisovat, jestli to vůbec bude někoho zajímat. Ale nakonec jsem usoudila, že by těchto pár řádků mohlo někoho povzbudit a někoho možná i pobavit.

Byla jsem nadšená, jako každá maminka a nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy poprvé uvidím ten malý uzlíček. Každý den jsem si říkala, jak by asi mohl vypadat, komu bude podobný a jestli bude vlasatý. Co si budeme povídat, která z nás o tutom nepřemýšlela? Ale samozřejmě jsem chtěla, aby moje miminko bylo hlavně zdravé.

Hodně dlouho jsem si myslela, že se nic nezměnilo, a i když mám břicho, přes které si nevidím ani na špičky prstů u nohou, tak přeci zvládnu všechno ne? Do práce jsem chodila téměř až do porodu, i když, asi bych neměla používat slovo chodila, ale spíše se valila :D Moje velká výhoda byla, že bylo teplo, takže jsem svoje oteklé ploutve narvala do žabek a úchvatné tělo do šatů, no a bylo to bez starostí🙂

Celé těhotenství probíhalo naprosto skvěle, žádné nevolnosti, málo nabraných kil ( bylo jich ve finále 13, ale pro mě to bylo málo :D), čas mi rychle utíkal díky už zmiňované práci a jedinou komplikaci, kterou jsme s rampelníkem měli byla, že nám přestala fungovat ledvina. Jako při každé kontrole u svého gyndaře se mě pan doktor zeptal, jak se cítím a já jako vždy odpověděla, že naprosto skvěle a pan doktor mou odpověď obdařil smířlivým úsměvem a myslím si, že v hlavě mu vždy problesklo „no to určitě“ :D Po tom, co mi na ultrazvuku ukázal rampleníčka, řekla jsem mu, že mám tak zlobivé dítě, že mi zarývá nožky pod žebra, na což jsem dostala odpověď, že tam malinkej nedosáhne. Dostala jsem tedy za odměnu ještě jeden ultrazvuk a verdikt zněl, že ledvina nefunguje a je plná močového vaku. Ve finále jsme to ustáli, bolesti byly velké, někdy nesnesitelné, ale co bych pro tu svojí lásku nezvládla.

Už jsem odpočítávala každý den a přišlo mi to někonečný. Měla jsem jít na kontrolu do nemocnice dva dny po řádném termínu. Byla jsem zoufalá, protože minulou kontrolu mi provedli Hamiltona a jemu se stále nikam nechtělo. Když mě zavolali, modlila jsem se, aby byla nějaká změna. V kabince jsem odložila svůj stan, tak mi totiž přišlo oblečení, které jsem nosila. Přišla jsem za panem doktorem, který si hned v úvodu ze mě udělal srandu, že bychom s partnerem spolu měli spát alespoň třikrát denně, abychom malému pomohli na svět. To se snad zbláznil? :D Jediná odpověď, na kterou jsem se zmohla byla, že partner určitě netouží po ničem jiném, než obšťastnit přežranou anakondu (to jsem měla být já)...Po chvilce jsme tedy přešli ke kontrole a mé srdce z jedné strany zaplesalo, když jsem uslyšela, jste připravená a je to otázka pár hodin, ale z druhé strany, co když zase kecá? :D Tak jsem se oblékla a vyrazili jsme si s partnerem na dobrý oběd, mohl být na dlouhou dobu poslední. :D

Přišel večer a stále se nic nedělo, tak mi bylo jasné, že se nic nejí tak horké, jak se to uvaří a zase to byl planý poplach. Lehla jsem si do postele a rozhodla jsem se, že i přes bolavou ledvinu a dost mělké dýchání, způsobené tím malým mrňouskem, si tu noc užiju a pořádně se vyspím. Ale to jsem si jen myslela. S půlnocí přišly první kontrakce, já jsem byla plná rozporuplných pocitů, protože jsem stále netušila, jaký je rozdíl mezi poslíčky a kontrakcemi. Ležela jsem nehnutě a koukala na digitální hodiny, které se nám promítají na strop ložnice. Kontrakce se mi vracely po osmi minutách. Vydržela jsem do půl druhé a potom jsem si šla dát horkou vanu. Partner spokojeně spal a snažila jsem se být potichu, ať ho zbytečně nestresuju. Ve vaně se mi kontrakce zkrátily a zintenzivnily, přesně jak chytré knížky píší 🙂 Po půl hodině jsem z vany vylezla a šla jsem se zachumlat pod deku do obýváku. Pozorovala jsem tu tichou noc a moje dvě kočičí lásky neváhaly a šly si lehnout ke mně, byla to pro mě v tu chvíli úžasná terapie a relax. Kontrakce už se držely na čtyřech minutách téměř do půl páté ráno, tak jsem se rozhodla, že partnera vzbudím a měli bychom asi za chvíli vyrazit. Uvařila jsem mu čaj a připravila snídani. Po tom co jsem ho probudila slovy, miláčku vstávej, už je to tady, na mě vytřeštil oči a vylítnul z postele, jako kdybych už byla v druhé době porodní :D V klidu si vypil čaj, ale druhý koláček už nedojedl, protože mi začaly tak silné křížové bolesti, že už jsme museli jet. Mezi dvěřmi, kde nás naše kočičky vyprovázely a já už sotva funěla, mi partner říká a nevrátí nás domů? No to teda nevrátí!!! :D

Nevím, jak pro koho, ale pro mě Vánoce rozhodně nejsou synonymem svátků klidu. Manžel i já pocházíme z poměrně početných a družných rodin, proto 25.12. nastane nekonečný kolotoč návštěv, cukroví, slivovice a více či méně pitelných káv. První zastávka je tradičně u švagra a švagrové. Kromě nich dvou byt obývají ještě dva obří celoročně línající a neuvěřitelně slintající psi, papoušek, který se naučil štěkat jako jeho spolubydlící (ten sice neslintá, ale peří mu padá neméně hojně) a protivná kočka, která terorizuje lidi i psy. Na papouška do klece nemůže... Srst jí líná také. Když přijede návštěva, jsou zvířata vykázána z hostinského pokoje a jejich pohodlné pelíšky se přesunou do chodby. Návštěva je uložena na pohovku připomínající Záhořovo lože. Při posledních dvou návštěvách to pohovka ještě vylepšila a při prudším otočení jí upadne kus čela, což způsobí podezřelý hluk, který vzbudí psy i papouška a jejich štěkot vzbudí nerudnou sousedku, která poté vytrvale buší pět minut do topení. I přes způsobený hluk, psi odmítají vyměnit pelíšky za pohovku.

Před odjezdem ještě cvičně počůrám svůj letos už asi desátý těhotenský test, aniž bych si něco od výsledku slibovala, a snažím se nenápadně nacpat do cestovní tašky karimatku, na které bych mohla přečkat noc. Z povinnosti mrknu na test - poprvé po deseti letech se na něm krčí slabounká druhá čárka. Hurá, mé vyjednávací pozice jsou tímto velmi silné a ihned využívám manželovy zjihlosti k podpisu přísahy, že na noc jedeme ke kamarádce Pavle, která bydlí jen pár metrů od švagra a disponuje rozhlehlou vilkou, kterou vysoudila na svém exmanželovi.

V první pracovní den těhotenství potvrzuje i krevní test. Takže postup do vyššího levelu.... Sestry i ošetřující lékař v CARu jsou nadšením bez sebe (to možná dělají i ty Vánoce). Bude se mi po nich stýskat...

Načasování na dobu vánoční sice vyžaduje vymýšlení rafinovaných způsobů, jak se nenápadně zbavovat servírovaného alkoholu, protože při odmítnutí by veškeré příbuzenstvo propadlo panice, že jsem onemocněla nějakou příšernou chorobou, která vyžaduje ještě zintenzívnit přísun léčebného alkoholu.

Postupně se přidávají nevolnosti, takže zbytek návštěv rušíme pro střevní chřipku. Pozřu pouze jeden druh jogurtu a hromady banánů. V obchodě už musí manžela podezírat, že si doma zřídil chovnou stanici opic... Kromě toho, že jím banány a jogurty, každou půlhodinu musím na toaletu. Předpokládám, že mě tak tělo připravuje na noční vstávání. Doufám, že mimino se budí méně často než jednou za půl hodiny a že se po porodu konečně vyspím.

První ultrazvuk nás posunuje do další úrovně budoucího rodičovství. S potěšením musím konstatovat, že ač jím za tři, tak váha zůstává sympaticky nezměněna. Co se mění, je břicho. Po pár týdnech ho už horkotěžko maskuji. Kalhoty zatím improvizačně zvětšuji pomocí gumičky, na doma jsem vylovila prastaré tepláky. Asi před dvaceti lety jsem cestou na povinný tělocvik zjistila, že jsem si zabalila dvě krásná sexy třička, ale kalhoty ani jedny. V nastalé panice (hrozilo, že nedostanu zápočet a kvůli zapomenutým gatím nedokončím vysokou), jsem v obchodě lapla první tepláky, které mi padly do oka. Teprve při převlékání jsem zjistila, že ona pohodlná vsadka není pro zahřátí zad namožených sportem, ale že jde o vsadku těhotenskou. Kalhoty jsem shledala jako velmi pohodlné. Ženy našeho rodu mají genetické dispozice k ukládání tuku na břiše, takže když se sejdeme na některé z mnoha oslav, vypadáme jako smečka rozjařených mufů. Některé máme i hubu od ucha k uchu. Nakumulovaní chudovlasí strýčkové zase připomínají plato obřích vajec, takže si pohlaví nemají co vyčítat...

Když se tak zpětně zamýšlím nad vývojem našeho ekzému:

Co všechno bylo špatně?

V porodnici dávají "obyčejné" počáteční mléko (ne s naštěpenými aminokyselinami). Nejsem lékař, ale řekla bych, že bez jistoty, že dítě nemá alergii na kravské mléko (ABKM), by se tato podávat neměla. Maminky se obyčejně do pár dnů rozkojí a další umělé mléko pak již není potřeba.

Bohužel se stává, a to velmi často, že maminky jsou domů poslány dřív, než se rozkojí. Je jim pak doporučeno v "zajetém" umělém mléku pokračovat. Maminky také většinou nejsou lékařky a neví, že jeho používáním mohou svému miminku škodit, pokud se mu projeví sklony k alergii.

Alergie je mnohdy záludná. U někoho se projeví blinkáním, u jiného průjmy. V našem případě to začalo seborhoickou dermatitidou, suchou kůží a postupjícím ekzémem.

Dětská lékařka věděla, že jsme zezačátku přikrmovaly umělým mlékem. Až s neúspěšnou léčbou ekzému nás objednala na alergologii, a to až v půl roce věku (kdy se prý dají dělat testy na ABKM).

Návštěva dětské kožní lékařky a alergoložky

Tak v pondělí jsme navštívily další 2 lékařky. Je velmi zajímavé, v čem se shodly a v čem se fatálně rozcházejí.Nejprve jsme šly do fakultní nemocnice na kožní ambulanci za dr. Komorousovou, kam nás doporučila kožní lékařka z Třemošné a také známá z porodnice, jejíž sestra ve FN pracuje. Prý je to odbornice a i s dětmi to prý umí. Vzhledem k tomu, že jsme měly průvodku od kožařky z Třemošné, už se vezlo téma atopického ekzému. Dostala jsem k němu brožuru a řadu rad. Léčba by spočívala v dietním opatření (hlavně nekonzumovat nezakysané mléčné výrobky) a zevně velmi častým promašťováním. Kortikoidy prý v této fázi nejsou k ničemu, když kůže není ekzematická, ale suchá. Doporučuje kortikoidy pouze na případná mokvající místa - klasicky 3 dny kortikoidy, 3 dny vynechat atd.

S touto doktorkou bych souhlasila v tom, že kortikoidy dávat nechce. Ovšem s promašťováním si myslím, že pokud nyní nepovažujeme kůži za ekzematickou, ještě bych s oleji počkala. Po zkušenostech, kdy od 2. měs. mažeme a mažeme, od 100% mandlového oleje přes dělané masti a také kupované mastičky z lékárny (Lipobaze, A-derma emolient atd.) po sádlo, a ekzém se pouze zhoršoval a rozšiřoval, to nepovažuji za správnou léčbu. Takže konstatování, že "kůže teď nevypadá jako ekzematická, ale hodně vysušená", považuji vlastně za kompliment 🙂 Zvláště, když se řídím léčbou kvasinek podle Věry Zíkové, kde léčba probíhá bez předčasného promašťování. Kvasinkám se totiž v teplém a vlhkém prostředí velmi daří...Druhá lékařka je alergoložka. Udělala nám testy na alergii na bílkovinu kravského mléka (ABKM). Od V. Zíkové i z jiných stránek vím, že tato alergie je u miminek zdaleka nejčastější. Nyní už mám výsledky testů - pozitivní. Takže léčba V. Zíkové se opět ukazuje jako správná cesta (u nealergiků na BKM doporučuje mléčné výrobky, a to pouze zakysané či tvrdé sýry, jen 2x týdně), takže omezení se u nás určitě vyplatilo, jen po tomto testu musíme mléčné vyloučit zcela - i stopy...

Léčba alergoložky spočívá tedy ve vyloučení mléčné stravy a zevně v podávání kortikoidů. Je přesvědčena, že v kůži je zánět, který je způsoben špatným hospodařením kůže s tukem a vodou. Touto nerovnováhou jsou vyplavovány histaminy, které kůži dráždí a z toho vzniká zánět. (Popisuji přibližně, nejsem lékař.) Prý nemůže souhlasit s dětskou kožařkou z FN - nepomůže promazávání, ale jedině léčba zánětu pomocí kortikoidů. Její doporučení zní aplikovat kortikoid Locoid (který je prý umělý a tudíž neškodný) týden každý večer, poté týden obden a další týdny do zahojení již jen v neděli. Za měsíc si máme zavolat, jak to vypadá a co dále... Tento postup je prý novým trendem používaným v Praze. Prý klasická léčba 3 dny ano - 3 dny ne atd. je zbytečně zdlouhavá...K této léčbě mám zásadní výhradu. Dle mého názoru jsme s léčbou V. Zíkové již po necelých 2 týdnech zaznamenaly zlepšení. Souhlasím s tím, že je kůže vysušená - ale myslím, že ne s akutním ekzémem. Ano, máme červené tvářičky a čelo, občas záhyby a sem tam se dočasně objeví ložisko, které ale většinou za chvíli zmizí. Ale aplikovat kvůli tomu kortikoidy?

S vyloučením mléčných produktů samozřejmě souhlasím, ale jinak budu pokračovat v léčbě V. Zíkové!

Chci se zde podělit o zkušenosti s kojeneckým ekzémem.

Dcera má od narození suchou kůži. Dětská doktorka nejprve radila nic nedělat, nemazat. Maximálně prý olej (např. slunečnicový). Souhlasila jsem s ní a po radách z předporodního kurzu přidávala do koupele a někdy i po koupeli 100% mandlový olej (jediný prý na miminka už od narození). Nepoužívali jsme jinak nic, ani vlhčené ubrousky (ty jsou prý také do 3 měs nevhodné).

Během 2. měsíce věku už jsme měli problémy se seborreou a dětská dr. začala psát dělané masti z lékárny a vyzkoušeli jsme také Lipobasi a Linolu do koupele. Stav se nelepšil, takže nás poslala ke kožní lékařce. Ta nám na konci 2. měs napsala také dělanou mast, dále Jarische k omývání a krém s pontinem. Po 14 dnech nám napsala kortikoidy.

V té době už jsem surfovala po internetu a hledala informace. Kortikoidy jsem dát nechtěla, i když přítel je sám ekzematik a nedá na ně dopustit. Při další kontrole (malá 4,5 měs) nám kožařka řekla, že bez kortikoidů se nehneme. Prý za 2 dny budeme mít od atopického ekzému, je to nejmenší zlo. A do konce měsíce bychom mohli směle očkovat (nyní nedoporučuje).Mezitím jsem dostala několik osobních rad ohledně kvasinek či jiné vnitřní poruše. Kvasinky jsem konzultovala s dětskou sestrou (dr. byla nemocná), gynekologem a magistrou lékárnicí. Všichni shodně tvrdili, že o kvasinky nejde.

O 3 týdny později, kdy jsme už 2x aplikovali místně kortikoid Advantan, nám napsala jiný druh - Locoid. Prý se toho nemáme bát. Ale pokud se to nezlepší, máme jet do fakultní nemocnice na dětskou kožní ambulanci. I podle ní to prý nejsou kvasinky...

To už jsem ale měla načteno https://www.modrykonik.cz/atopicky-ekzem/ a https://www.modrykonik.cz/kvasinkova-infekce-u-deti/ a další a rozhodla se zkusit léčbu podle Věry Zíkové. Jde o pročištění organismu, nemám co ztratit. Podle dostupných informací se léčba příliš neliší - jen v první fázi se u kvasinek nepromašťje, ale spíše vysušuje zinkovou mastí (příp. genciánovou violetí). Nyní je to necelý týden, co se snažím malou uzdravit. Držím bezcukernou, bezmléčnou a bezlepkovou dietu. Doufám, že brzy bude zase zdravá!

Nad touto otázkou jsem se už několikrát musela pousmát i pozastavit.
Vždy jsem chtěla mít velkou rodinu, už od dětství jsem si představovala, jak mám tři děti a jsem spokojená. Postupem času jsem číslo změnila na čtyři, ale nějak jsem se na to neupínala, nikdy člověk neví. Jak se říká "člověk míní, život mění" .

A tak se stalo, že jsem ve 26 letech porodila své první dítko a dlouho jsem si myslela, že poslední. Vztah nevyšel, na malého jsem od porodu zůstala sama, ale byla jsem vděčná, že ho mám. Mít dítě je dar. Co bylo okolo za patálie asi nemusím popisovat, spousta žen si tímto projde. 

Nicméně se časem objevil muž mého života, který přijal syna za svého. Tak se stalo, že se nám narodila dcera, dva roky na to druhá dcera.

Myslela jsem si , že je to zcela normální, mít více jak jedno či dvě dítka. V okolí potkávám maminky se třemi dětmi, mám spoustu kamarádek se třemi dětmi, ale chyba lávky... Asi není normální v dnešní době mít více jak jedno nebo dvě děti.

Kkdyž jsem přišla do obchodu , tak na mne dost lidí koukalo skrze prsty. Ochranka šla za mnou po celou dobu nákupu v domění, že jim tam chci asi něco ukrást. Poté, co jsem pánovi poděkovala, že mě a děti chrání, aby nás snad někdo neukradl, se zarděl a odkráčel na druhý konec obchodu. Nicméně mi to bylo líto. Syn to vnímal a ptal se, proč za námi jde, že jsme mu přece nic neudělali a sdělil mi, že se ho bojí. Nevím, asi mají v popisu práce děsit malé děti. Synovi jsem to vysvětlila, uklidnila jsem ho, ale v hlavě mi ještě několik dní běhalo spoustu myšlenek, otázek a vykřičníků.  V MHD to bylo dosti podobné, nastoupit s kočárem a dvěma dalšími dětmi, tak si něco vyslechnete. Obtěžujete okolní lidí už jen tím, že nastoupíte, děti posadíte na jednu sedačku, takže nezabírají mnoho místa, ale to je špatně. V pořádku je, že si dáma nastoupivší na druhé zastávce sedne a na vedlejší sedačku si odloží tašku, takže si už nikdo jiný nemůže sednout.
Takových příhod je spousta, už jsem to pak řešila jen úsměvem a mlčením. Oponovat někomu, kdo se hádá o místo k sezení s dvouletou dcerou nemá cenu. 

Abych nekřivdila těm, co se naopak usmívali nad počtem dětí. Utkvěla mi v hlavě paní, co v drogerii pronesla, že mít okolo sebe spoustu dětí je nádherné, a že kdyby byla mladší, tak si to šesté dítko s manželem taky ještě pořídí. Musím se přiznat, že mi opravdu zvedla náladu. 🙂
A tak, jak šel čas, přestala jsem si z těchto lidí dělat vrásky.Po dvou letech jsme se dobrali s manželem ke čtvrtému dítku, to se má narodit každým dnem. Opravdu se bavím nad těmi výrazy v obličejích některých lidí, když jdu po ulici s dvěma cácorkama, synem a bříškem, jsme v pohodě a dokonce si třeba zpíváme. Přemýšlím, co se jim asi tak honí hlavou, ale nakonec to vzdávám a říkám si, že je přece jedno, kolik kdo má dětí, hlavní je, že je rodina spokojená a šťastná!!

Uf… tenhle článek mi dává pěkně zabrat. Vím přesně, co chci napsat, ale buď je to jalové, nebo moc kritické. A já chci být přitom tak hojivá! Tak začnu od sebe a třeba se v tom najde i někdo jiný.

Často se mi stávalo, že za mnou přes den chodily děti a já jim nemohla dát okamžitě svou pozornost, protože jsem zrovna vařila, uklízela nebo vyřizovala něco, co nešlo odložit. Jejich dotazování, kdy už budu moci, ve mně vytvářelo napětí a k pocitu pohody mi nepřidalo. Nakonec se ještě ozvala trýznivá výčitka v duši, že jsem strašná matka, protože jsem nedokázala naplnit potřeby svých dětí.

Taky se stávalo, že děti přicházely a plakaly, protože se jim něco událo a potřebovaly utišit a já se je snažila ukonejšit, co nejrychleji, abych mohla pokračovat dál ve své činnosti. Proto má náruč vlastně až tak hojivá nebyla, když byla takto „honem honem“.

Už dlouho je to jinak. Přestalo mi vyhovovat neustále sebeobviňování, sebehodnocení a sebelítost, kterou vytvářelo mé ego jako obranu před bolestí mého srdce. Uvědomila jsem si, že být spokojenou matkou je v mé moci, a že mám právo nevyhovět svému dítěti pokaždé, kdy se mu zamane. Asi bych totiž žádnou práci nedokončila, kdybych dokola lítala od jednoho k druhému. Navíc děti od určitého věku dost dobře chápou, že maminka nemůže kdykoliv odskočit od plotny a celkem dobře si vystačí samy. ALE!!! Obejmu je vždycky, když cítím, že přichází bolavé.

Mám na to jednoduché pravidlo: Když za vámi přijde vaše dítě pro objetí nebo soucit, všeho nechte a dopřejte mu láskyplnou náruč.

Když za mnou přijde uplakané dítě a já mám zrovna něco na práci, zastavím se a uvědomím si, že nic v tu chvíli není důležitějšího než obrátit pozornost na něj. Všeho nechám a obejmu ho tak, jako bych objala sama sebe, když jsem byla malá, a z nějakého důvodu se mi laskavosti nedostalo. Takto hojím mé biologické děti, i to vnitřní.

PRAVDA O KLIKAČKÁCH.ODHALENÍ PRŮZKUMU NA INTERNETU.

PRAVDA O KLIKAČKÁCH.ODHALENÍ PRŮZKUMU NA INTERNETU.Zdravím vás.

Předem se omlouvám pokud jsem minulým článkem uvedla někoho do pochybností o mém zdravém rozumu.

Ne vše je v pořádku,i když jsem se dostala mimo téma zdravý životní styl.

Ne však mimo téma oblbování lidí jako už jsem popsala v článcích o výživových poradnách nebo keto dietě.

Hledala jsem nějaké téma a zcela náhodou jsem padla na článek tedy spíše negativní názor na klikačky a jim podobná internetová lákadla.

Nádherná mandala od mé kamarádky, kterou si dovolím sdílet 🙂 Vzpomněla jsem si dneska na tuhle kresbu, protože mi dává pocit síly a toho, že je možné opravdu naprosto cokoli. A přesně tak se teď cítím, krásná volnost 🙂

Je moc důležité naslouchat tomu jak se má naše duše - a podle toho se chovat 🙂 Nečekat až si duše už neví rady a potlačované napětí se projeví nemocí, úzkostí, agresí, apatií nebo třeba tím, že nám chybí ta pravá radost ze života. Proč přehlušujeme svoje pocity neustálou činností? Je dobré se jen tak zastavit a zapsat si jak se cítíme, psát volně co nás napadne, nejlépe ráno hned po probuzení, kdy jsme ještě v hladině alfa. Když máme přes den pět minut klidu, jen tak si lehnout a dýchat. Jak se mám dneska? Zastavit se uprostřed rozhovoru a všimnout si jak nám je.

I když máme doma menší děti, nejdřív je potřeba nasadit pomyslnou "kyslíkovou masku" sobě, pak teprve jim.  Často totiž míváme chuť raději řešit životy ostatních (dětí, manžela, rodičů, kamarádek, kolegů) - tahle nespokojenost s okolím nám ale ukazuje, že se potřebujeme postarat o svůj život.  Je to povinnost vůči tomu člověku, se kterým trávíme celý svůj život, každou minutu....

Celé těhotenství bylo fajn, kromě tvrdnutí břicha, na které jsem si ale postupně zvykla a nijak ho dál neřešila, a asi 3 týdny trvající bolesti v okolí pupku (dnes už vím, že to bylo rezestupem břišních svalu), bylo vše opravdu v pohodě. Přibrala jsem necelých 10kg, měla jsem poměrně malé bříško, ani přesto mě princezna v břiše nijak extra bolestivě nekopala. V pohodě jsem zvládala každodenní několikakilometrové procházky se psem, do práce jsem chodila nejdýl co zákon umožňuje, netrpěla jsem na otoky, autem jezdila do posledních dní před porodem, chodila si s kamarádkami na kávičky, atp. Jednoduše mohu říct, že jsem si těhotenství užívala, taky asi proto to tak neskutečně uteklo a já ani nevím jak, byla jsem najednou v 9. měsíci. Jsem velká citlivka a poměrně bolestín a vždycky vidím vše jen v těch nejhorších scénářích (přítel mi říká, že jsem jeho malá "katastrofa" 🙂, a tak hned, když jsem zjistila, že jsem těhotná, mě napadlo jediné, že já přece nemužu zvládnou něco tak strašnýho jako je porod! Nakonec ale asi zapracovaly hormony a já překvapila sama sebe a z porodu jsem se blížícím se termínem nijak nehroutila, tak nějak jsem to přijala Co taky dělat, že? Navíc začala strašná tepla a já si už i říkala, že by už klidně holčička mohla na svět, ať se mi v tom břiše neuvaří. Ale nic se nedělo, žádná zátka, žádní poslíčci, ono snad i to tvrdnutí přestalo. 🙂 V sobotu 18.7. 2015 jsem poprvé ucítila nějaký takový jiný pocit v břiše s mírnými pravidelnými bolestmi. Ještě jsem si psala s kamarádkou a psala ji, že teda asi konečně aspoň ti poslíčci že dorazili. Bylo teplo a přítel měl ten den v plánu, že se ješte zajede projet na kanoji. Nechtěla jsem plašit a tak jsem mu nic neřekla a v klidu ho poslala, ať jde. A začalo to být trošku podezřelé, bolesti lehce zesilovaly, byly v dlouhých intervalech, ale naprsto pravidelných. No ale já přece mám rodit až za týden! A tak jsem zustala celkem v klidu. Zpětně ale vím, že už v tuto chvíli jsem věděla, že to už bude ono, žádní poslíčci. Přítel se vrátil večer, kolem 9 hodiny. To už jsem si slušně prodýchávala, intervaly kolem 9 minut. Přítel neřešil, řekla jsem mu, že mi jen tvrdne břicho a jeho snad ani nenapadlo, že by to už mohl být porod. Na vysvětlenou. Muj chlap je takový ten tabulkový a diářový typ. Něco si zapíše do kalendáře a když pak změním z nějakého duvodu plány, je z toho nervózní. Takže nějaký porod o týden dřív, to prostě v jeho hlavě vubec nepřicházelo v úvahu, on má přece v diáři 26.7.2015! A já ho v tom ještě raději nechala. Chtěla jsem jet do porodnice, kterou máme asi 1 km od bytu, co nejpozději a nechtěla jsem, aby začal plašit zbytečně brzy. Šel si večer sednout k PC a já si v obýváku pochodovala. Intervaly byly stále kolem 9 minut a tak jsem to kolem 1 v noci zabalila a šla si zkusit lehnout. To jsem ale dlouho nevydržela. Ve 2 jsem už byla opět v obýváku a pokračovala v pochodovacím maratonu. Intervaly bolestí se začaly krásně ukázkově zkracovat - 8 minut, 7, 6, kolem 4. ráno jsem byla na 5 minutách a tyto vydržely cca 2 hodiny. Když jsem se kolem 6 ráno dostala na interval po 4 minutách a bolesti byly už vážně dost silné (to jsem si v tu chvíli fakt myslela, teď už vím, že to ještě nic nebylo), šla jsem konečně vzbudit přítele, že teda asi je to tady. Chvíli koukal, neodpustil si poznámku, že přece máme termín až za týden :D Poslala jsem ho ještě vyvenčit psa, osprchovala jsem se, mezi vydýcháváním jsem příteli ještě nachystala snídani, sobě maliníkový čaj, a že potom vyrazíme. KOntrakce byly na 3,5 minutách, naprosto pravidelné. Až jsem si řikala, jak to jde hladce.

Během snídaně mi přítel zapisoval intervaly, které byly stále ukázkově pravidelné po 3,5 minutách. Já nesnídala, vlastně jsem už „radši“ nejedla od sobotní pozdní snídaně. Jenže, pak jsem dopila maliníkový čaj a ejhle, najednou interval skočil zpět na 8 minut! V tváři chlapa jasný výraz „vždyť jsem říkal, že termín máme až za týden“ 🙂 A já byla mimo, nechápala jsem, co se děje. Zpětně už vím, že zřejmně zapracovala psychika, byl tu ten okamžik, kdy jsme měli vzít tašku a vyrazit, já začala být nervózní a moje tělo to vyřešilo po svém.

A tak jsme si to dali znovu. Intervaly se opět zkracovaly, i když na 6 minutách zustal interval několik hodin. Kolem jedné hodiny se dostal na 5 minut a já už začala být nervózní, že to trvá už dost dlouho, bála jsem se o malou. A tak i přes své puvodní předsevzetí, že dřív jak na 3 minutách nepojedeme, jsem se začala pomaličku opět chystat.

Do porodnice jsme šli bez tašky (zustala v autě), muj chlap stále uplně nevěřil, což tedy zpětně moc nechápu, protože to už jsem se vážně hodně slušně svíjela a než jsme došli na příjem, musela jsem se mu několikrát pověsit na krk. V neděli, v době návštěvních hodin nemocnice. No potkali jsme hodně soucítících pohledu žen a vyplašených pohledu starších pánu J

Na přijmu byla milá PA. Natočila mi křivku, zjistila, že miminku se daří dobře. Mně se ulevilo a mohla bych jít bývala zase klidně  trpět domu. Po vnitřním vyšetření mi ale oznámila, že porod začíná a že už zustaneme. Tak za prvé, věděla jsem, že to přijde, ale ještě se mi nechtělo být v nemocnici. A za druhé, oznámit mi po mých už v bolestech prochozených 15 hodinách, že porod začíná. Taky žádné povzbuzení, řeknu vám.

Dostala jsem moc pěknou noční košili, která mi ovšem byla tak o 5 čísel větší, takže i když jsem zapnula všechny knoflíčky, měla jsem pocit, že mám výstřih až na pupku :D A čekali jsme ještě chvíli na příjmu, lékaž byl totiž zrovna u finálé jednoho porodu. Pořádný křik snažící se rodičky se nesl až k nám a v tu chvíli jsem se jen podívala, trošku vyděšeně trošku popuzeně, na přítele a pronesla tu nejblbější věc, co jsem snad kdy řekla: „ Je to hrozný, že se někdo takto nedokáže ovládnout a tak křičí“. Za necelých 12 hodin bych si za tento svuj výrok nejradší nafackovala.

VALENTÝNSKÁ SOUTĚŽ:

Milé zákaznice, zákazníci a přiznivci , připravili jsme pro vás VALENTÝNSKOU SOUTĚŽ O KALHOTKOVOU PLENU DLE VLASTNÍHO VÝBĚRU:

nakupte na našem eshopu http://www.pulzsro.cz od 31.1.-13.2.2016 a vyhrajte jednovelikostní plenu dle vlastního výběru

🙂

- vybírat můžete z plenek, které máme skladem - výběr je velký

🙂

Už dlouho jsme neměli na českém koníkovi konkurz. Hned to napravíme! Vileda totiž hledá svoji Ambasadorku.

Vileda nabízí celou řadu výrobků pro starostlivost o domácnost a prádlo, abychom si

ulehčili každodenní domácí práce. Je to sympatická moderní společnost, která si zakládá na kvalitě a velmi si váží každého zákazníka. Vileda je velmi zajímavá firma, například díky tomu, že jedním z tajemství úspěchu značky Vileda je její "vědecký" uklízecí systém. Své zákazníky zná velmi dobře a díky dlouhodobým zkušenostem dokáže předvídat jejich potřeby a problémy a starat se o ně.

Ambasadorka pro Viledu

... je maminka, která je komunikativní, vždy pozitivní a má smysl pro humor. Samozřejmě budeme ambasadorovat samostatně, proto musí mít představivost a být proaktivní. Ráda uklízí, úklid je pro ni nejen součást péče o domácnost, ale většinou i něco jako hra.

Ambasadorka Viledy bude na koníkovi blogovat o domácnosti, prezentovat novinky a všechny výrobky, které Vileda nabízí. Bude tvořit zábavný obsah okolo úklidu a tím ho zlidšťovat.

Milé maminky,
taky se Vám stává, že si nevíte rady se zdravím, krásou anebo hledáte trik, jak na skvrnu, a to vše bez chemie?
U nás doma se aktuálně usídlila chřipka, rostou zoubky a tak všechno najednou a dokola. Proto, když mi, tuhle v noci, došly čípky pro tu moji hořící princeznu, rozhodla jsem se poradit se se strýčkem gúglem a vyhledat domácí (babské) recepty, jak zatočit s horečkou bez použití antipyretik. A povedlo se. Rozhodla jsem se proto pro sebe, i pro Vás udélat seznam toho, na co jsem při mém pátrání natrefila a taky zvýrazním už ověřené triky. které vážně zabrali. Budu moc ráda, když mi do komentářů přidáte další tipy, co s horečkou, když dojdou všehny Paraleny, Nurofeny, Panadoly, anebo, když chce prostě člověk bojovat sám 🙂

1. Brambory ve fuskách. První OVĚŘENÝ recept je prostá brambora. Nastrouhanou bramboru přiložíme na chodidla a navlečeme tenkou bavlněnou ponožku. Z horečky přes 39° jsme u ani ne ročního mimča srazili takhle teplotu na hezkých 37°.
(tip od @linee: brambory aplikovat i na zápěstí)

2. Olivový olej s česnekem. Zahřejeme dvě lžíce olivového oleje a přidáme dva velké rozmačkané stroužky česneku, potřeme chodidlá, zabalíme do igelitového sáčku anebo potravinářské folie a navlečeme teplé fusky, ideálně vlněné.

3. Citron. Ano, citrón je taky možností, jak stáhnout teplotu. Stačí ho, stejně jak předchozí, vložit do ponožky a navléct další vrstvu ponožek, ideálně vlněných.

- anebo jíme na tenko nakrájené plátky citronu
(tip od @rzymani: Citron nemusí být ani do ponožek, stačí potřít plosky nohou a v případě potřeby opakovat)

4. Ocet. Nožky jsou cestou do těla ideáln pro srážení teploty. Octových zábalů je hned nekolik, ale POZOR! ocet odvápňuje kosti, proto s ním opatrně. Já osobně bych po něm sáhla jen ve vážně vysokých horečkách.

- nejmenším miminkům lze omotat kapesníčky namočené do octu kolem kotníčků
- plátek syrové brambory namočte na deset minut do octa, poté přiložte na čelo a překryjte žíňkou
- přidejte půl šálku octa do vlažné koupele a lehněte si do ní na pět až deset minut

- ponožky namočené do octu navléct na nohy, a přikrýt (nikdy ne na víc než hodinu)

Milé ženy,

máte před sebou zajímavou příležitost pracovat pro Koníka. 🙂

Hledáme obchodníka

Aby Koník mohl fungovat a mohl tu být bezprostředně (zdarma) a stále pro vás maminky, tak potřebuje finanční zdroje. A proto jsou na stránkách reklamní prostory.

Obchodník kterého hledáme, se věnuje prodeji online reklamy. V Praze máme kancelářskou pobočku.

                       Obchodní tým, který působí v Bratislavě, kde má Koník zázemí. 

Dlouho jsem tu nebyla a chci se s vámi podělit, co mi ten poslední půlrok přinesl. Půlrok pracovního vytížení, každodenního kolotoče, ze kterého není moc úniku. Přinesl mi odpověď na otázku: co opravdu funguje ve výchově?

Co postupně a pracně nalézám a rvu si vlasy, proč jsem na tak jednoduchou věc nepřišla už dřív? Jednoduše - být skutečně s dětmi!

V čase s nimi stráveném jim být opravdu k dispozici. Pokud nemusí bojovat o mou pozornost, jsou o mnoho klidnější a já poté taky. Nenapadá mě žádná běžná domácí i mimodomácí činnost, kde by nemohly být zapojeny, pokud si to jen trochu přejí. Že pak vše trvá delší dobu? No tak trvá! Však co potřebujeme tak nutně stihnout? Kolik let našeho života jsou děti ve věku, kdy touží po naší neutuchající pozornosti? A že musíme do práce? Někdy bohužel musíme, ale i ten kratší čas s dětmi prožitý se dá strávit se "zapnutou aktivní pozorností".

Moderní technologie, být pořád online a k dispozici desítkám a stovkám lidí známých i neznámých, neuvěřitelně okrádá naše děti o naši aktivní pozornost. Chceme být v obraze, bavit se nebo pořád pracovat. K tomu domácnost a děti jsou kolikrát na druhé koleji. A ony "zlobí", hledají si zástupné způsoby, jak naši pozornost přitáhnout. A většinou se jim to daří, no radost z toho nemá nakonec nikdo. Proto chci věnovat svým dětem vědomou pozornost. Nejsem samozřejmě první, kdo na tuto pro mě zásadní myšlenku přišel, ale považuji za důležité ji šířit dál. Děti totiž nestačí milovat, když spí...

P.S.: Velmi poučně na toto i jiná žhavá témata mateřství a rodičovství píše autorka v knize Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem. Úžasná kniha, číst ji je jako prožívat jedno deja vu za druhým - v hloubi jste spoustu věcí tak cítily, ale z tisíce důvodů je tak nedělaly.

Zdravím vás.
V dnešním příspěvku se budu snažit všem vysvětlit co to jsou doplňky stravy jak a kdy fungují.
Ne každý chápe ,že se jedná pouze o DOPLŇKY STRAVY a ne jídlo ,kterým se budeme cpát místo pestrých ,zdravých,čerstvých potravin a jídel z nich připravených.
Říkáte si,že je to snad jasné?
Mělo by,protože na každém z těchto doplňků je poznámka,že mají sloužit jako doplněk stravy a né její náhrada.
Proč takové vysvětlování?Protože v dnešní době získávání informací na internetu by jste si řekli,že neinformovanost neomlouvá,ale bohužel.
Na jedné nejmenované stránce k mému komentáři ohledně hubnutí jedna ANONYMKA napsala asi toto....mám po dětech 35 kg nadváhu ,ale raději budu stravovat zdravě než se cpát tyčinkami,koktejly a tabletami.

První co mě napadlo,jak se někdo může zdravě stravovat a něco dělat,když má 35 kg nadváhu .
Druhá věc.Jak přišel anonym na to ,že by se měl cpát něčím z uvedených příkladů.
Třetí věc ,proč mystifikuje věci,které by ji naopak se zbavením nadváhy mohli pomoci.
Čtvrtá věc.Představila jsem si sebe při svých 178 cm s nadváhou 35 kg.To je slušných pár kilo přes metrák. No nevím,ale chudáci kolena,kyčle,páteř...


A proto chytrému napověz,hlupáka trkni.jolbart.blogspot.cz

S sebou na cesty nezapomeňte přibalit léky na:

• TEPLOTU – Paralen čípky, sirup Nurofen (2 druhy-např.Panadol a Ibalgin, jeden lék v sirupu-tbl., druhý v čípcích), ev. pokud dítě trpí na vysoké teploty, pak i Diazepam tbl.(na předpis!), z homeopatik Belladona CH5(nebo 9).
• PODPORU IMUNITY (pokud bývá dítě opakovaně nemocné) – Echinacea nebo Oscillo.
• BOLESTI V KRKU – pastilky např. Septilen, NeoAngin, nebo z homeopatik Homeogéne (angínový typ), Homeovox (chrapot, laryngitis).
• PRŮJEM – Lactobacil, Imodium, černé uhlí.
• ZVRACENÍ – lze běžně použít pouze homeopatikum Ipecacuanha CH 5 (nebo 9, nebo 15) 5gr. na dávku a 2-3 dávky po hodině, pak podle potřeby.
• RÝMU – Vincentka, nebo mořská voda, Olynth, nebo Nasivin, z homeopatik Coryzalia cucavé tbl. nebo Euphorbium sprej.
• KAŠEL – odkašlávací (např.Mucosolvan, Bronchipret), tlumící (např.Stoptussin), z homeopatik – Stodal nebo Drosetux (vhodnější pro alergiky).
• ZÁNĚT SPOJIVEK – Omisan baby, Ophthalmo Septonex kapky.
• ZÁNĚT UCHA (pokud na něj dítě trpívá) – Otobacid, Otipax kapky (oboje na předpis!)
• ŠTÍPANCE – krém Cicaderma, gel Dapis (může se s ním na slunce), gel Fenistil.
• RÁNY – náplasti, mýdlo a voda, Peroxid, po vyčištění nejdříve kolem rány, pak po vytvoření strupu i na strup -Cicaderma krém, pokud je modřina, podvrtnutí, namožené svaly-Arnigel.
• POPÁLENINY – Panthenol, Arnigel, pak Cicaderma, ev. Calcium Pantothenicum, na sluneční kopřivku – Dapis gel.
• KOPŘIVKU – Dapis gel, Fenistil gel.
• BOLAVÝ KRK – je vhodné mít s sebou šátek na ovázaní.
• KLÍŠŤATA – kleštičky na vytočení klíštěte a jakákoli dezinfekce (nejlépe Iodisol), také jako novinku doporučujeme IXODERM, tím se klíště zakape, ono uschne a cca za po 5 min. se sloupne.

zdroj: www.pumrova.cz/lekarnicka-na-cesty/ upraveno podle našich zkušeností

Občas mi připadá, že mezi některými maminkami panuje až bojovná nálada k tomu, aby ukázaly, že to, že nosí nebo naopak to, že vozí svoje dítě je ten jediný a správný způsob "jak". Nejednou jsem slyšela nebo četla povzdech nad netaktními poznámkami k nosícím maminkám (když si na to ony nosící maminky stěžovaly), ale někdy mám pocit, že některé nosící maminky dokážou být také velmi netaktní k vozícím maminkám (oným povzdechem směrovaným "na oko" ke svému nošenému dítku /ale zcela jasně mířeném na vozící maminku/ ve znění podobném tomuto: "tobě je tu u maminky tak dobře a chudáček malej, musí sedět v kočárku a vůbec se mu tam nelíbí"). 

A já tu nechci a nebudu jmenovat pozitiva jednoho nebo druhého, vlastně ano, ale jen ty z vlastní zkušenosti. Chci se s vámi podělit o to, jaká je moje malá, jaké má potřeby, jak se případně mění její preference s věkem a jak není důležité jestli vozit nebo nosit, ale jak to nejlépe zkombinovat, aby to bylo pro ni i pro mě pohodlné. 

Malá je od malinka kontaktní miminko, 4 dny byla v porodnici pod  lampou s novorozeneckou žloutenkou, po příjezdu domů první dvě noci proplakala, třetí noc jsem si ji vzala k nám do postele, kde spí doteď. Myslím, že právě kvůli separaci v prvním týdnu života byla malá po příjezdu domů neodložitelná, v šestinedělí jsem to extra neřešila, po šestinedělí jsem se s nošením seznámila blíže i kvůli nízké tvorbě mlíčka, naučila se nějaký ten úvaz, ale pořád jsem raději preferovala s malou ležet v posteli a mít ji na sobě, než ji v šátku nosit. Zhruba ve 3 měsících jsem koupila nosítko - bondolino. Byl to malý zázrak k večernímu uspávání, dala jsem si ji do nosítka, malá se přisála k prsu a za chvilinku spinkala. Efekt rychlý a okamžitý. 

K šátku jsem se postupem času pokoušela několikrát vrátit, ale s mojí nešikovností povolit úvaz tak, aby malá mohla pohodlně pít (protože navázaná nedělala krom spánku nic jiného) a s Terezčinou potřebou mít volné ručičky (už v porodnici to nesnesla jinak), jsme zůstali u nosítka. V Bondolinu jsem malou uspávala do cca 13ti měsíců, pak si sama "řekla", že už se takto uspávat nenechá (několikadenním šíleným jekotem a prohýbáním při večerním uspávání) a přešly jsme na uspávání kojením v sedě. Krom toho na nosítko nedám dopustit při procházce se psy (dva velcí psy a kočár v terénu, to je pekelec), pobíháním po doktorech a úřadech. Až s kočárem si člověk uvědomí, jak málo "bezbariérová" města jsou...A nejen města, co potom tůry po horách... 

A samozřejmě skvělé je nosítko při domácích pracech, malá nikdy nebyla moc spavec a bez nosítka bych doma neudělala skoro nic.

Naopak kočárek malá ze začátku hodně bojkotovala, v hluboké korbičce nechtěla být od chvíle, kdy se uměla otočit na bříško, zlepšilo se to až po přechodu na sporťák, kdy už mohla sedět a koukat ven, ale i tak, nezbytnou výbavou kočárku vždycky bylo nosítko. Malou bych v kočárku nenechala křičet, raději jsem si ji vzala k sobě a kočárek posloužil jako nákupní taška 🙂 Teď má malá 15 měsíců a protože od 11 měsíců chodí, tak už v kočárku taky dlouho nevydrží, ale jak já říkám, na spaní je to ideální a jenom nosit bych nezvládla.

Hledáme šikovné ženy, které mají rády společnost, umí psát a umí se ptát.

Přesně tak, sháňka je po novinářkách, reportérkách, blogérkách a těch, které dokáží popsat poutavé příběhy. Nehledíme na profesionalitu, ale na odhodlání.

• Máte-li kamarádku, která se věnuje netradičnímu povolání, udělejte s ní rozhovor.
• Znáte-li člověka, který je na pravém místě a pomáhá ostatním, napiště o něm. Oslovte ho, ať nám o sobě něco řekne.
• Vnímáte-li kolem sebe situace, životní příběhy a zkušenosti, které stojí za to zveřejnit, napište o nich.

To je ve stručnosti představa o novinářce Koníka, která má možnost pozvednout dění na našich stránkách. Neberme to strojeně, příliš "vyžehleně", ale jako hru, kde se můžeme zdokonalit v psaní a zároveň se zabývat něčím prospěšným a udělat si tu pěknou atmosféru pro všechny.

Přidáte se do týmu maminek, které občas, tu a tam, napíší o něčem zajímavém? Hlavu si lámat nemusíte nad tím, jak si to konkrétně představujeme, co je potřebné udělat a jak. Postupovat můžeme společně, krok po kroku. 🙂

Přidejte se k ostatním spisovatelkám a kreativním ženám.

Unuo softshellové kalhoty - představujeme NOVINKU, nově u nás koupíte úžasné softshellové kalhoty Unuo vhodné na látkovou plenu. Jsou na cestě k nám, dnes je vložím na web a zítra už budou připraveny k odeslání Emotikona smile

Pokud softshellové kalhoty neznáte, můžete si zatím přečíst, co o nich píše výrobce Emotikona smile

Dětské softshellové kalhoty ideální do každého počasí. Kalhoty jsou vhodné na nošení v šátku ale i pro plenkující děti. Český výrobek, certifikované materiály, funkční oblečení pro děti, oblečení na látkové pleny. Podšité funkčním fleecem.
Dětské softshellové kalhoty jsou naší vlajkovou lodí a jejich vlastnosti si zamiluje každá maminka malého rošťáka! Kalhoty krásně přiléhají a tak výborně plní svou termoizolační funkci. Náplet v pase je vyšší a tedy nahradí kombinézu a nepotáhne Vašemu miláčkovi na záda. Další vychytávka je v nohavici, kde se žížalí další náplet, aby nohavice nenabíraly sníh a vodu v podzimních plískanicích. Výhodou nápletu je variabilita délky kalhot a i v šátku jsou kotníčky a zádíčka Vašeho děťátka v teplíčku. Vyzkoušejte naše super gatě a šup na saně! Dětské Dětské softshellové kalhoty jsou ušity tak, aby vyhovovaly standardům oblečení na látkové pleny, ale i nelátkující maminky nemusejí mít strach, protože náplet softshellových kalhot je hezky přilnavý.

Když jsem potřetí otěhotněla, zářila jsem jako slunce na nebi a neměla jedinou pochybnost o tom, že poslední těhotenství si užiju jako nikdy předtím. Sebejistě jsem se objednala po pár týdnech k doktorovi, aby mi tu radostnou událost ještě pěkně po medicínsku potvrdil. Jenže život nám obvykle udělí další lekci ve chvíli, kdy si myslíme, že už všechno víme, známe a že jsme zkrátka dosáhli všeho, čeho jsme mohli dosáhnout. Ne jinak tomu bylo v mém případě. Co mě tak napotřetí mohlo překvapit? Stačila jedna věta, když se doktor mrknul ultrazvukem do mé dělohy, a začala jsem plavat v neznámých vodách: „Paní magistro, budeme teď spolu počítat!“ Kdo sleduje náš blog, tak ví. Pokud čtete můj první článek, tak už je vám to asi taky jasné – doktor našel dvě bijící srdce!

 Odcházela jsem z kontroly a nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Paradoxně, se mi od té doby tento stav vrací stále častěji, ale to jen tak mimochodem. Byla jsem zmatená, okamžitě se mi zbortila představa o tom, že třetí těhotenství bude brnkačka jako domek z karet. Doktor mi nezapomněl říct, že do příští kontroly už tam může být jen jedno, což byla první z mnoha negativních informací, které jsem v průběhu těhotenství z dvojčaty dostala a musela se s nimi poprat. „Jak jedno, já je chci obě!“

Ucítila jsem velký strach. Brouček zalezl do mé hlavy a rostl a rostl a rostl, až už růst nemohl, protože by se tam nevešel a já se rozhodla, že toto těhotenství prostě pohodové bude, že nebudu mít žádné zdravotní potíže, porodím tříkilové děti a hlavně porodím přirozeně, pokud budou děti chtít! Těmto rozhodnutím předcházelo několik věcí, některé z nich jsem už zmínila ZDE. Velmi důležitou úlohu ve znovu získání mého sebevědomí však sehrál Dr. Michel Odent. Jeho průlomové názory, mě něžně podporovaly v mém rozhodnutí až do porodu. Pokaždé, když jsem se podívala na jeho fotku, ubezpečil mě, že je úplně jedno, jestli jsou v bříšku jedno nebo dvě miminka. Potřeby ženy v těhotenství a při porodu zůstávají stejné, navzdory tomu, že někdo říká opak. A protože moje tělo je schopné přijmout dvě miminka najednou, je schopné je i donosit a porodit, jediné co proto musím udělat je, říct sbohem STRACHU!

Od té doby uplynuly tři roky. Dvojčata mají dva a půl roku a zrovna mi zahřívají mou půlku postele, zatímco já plná dojmů nemůžu spát a cítím potřebu se vypsat z velkého zážitku. Před Vánocemi jsem se rozhodla, že pojedu v lednu do Bratislavy, kde uvidím Dr. Odenta naživo, což se mi podařilo zrealizovat. Poslouchala jsem jeho přednášku a několikrát u ní plakala a zároveň se usmívala a nešlo mi přestat ani jedno z toho. Byla jsem jedním slovem dojatá!

Všechny Odentovy názory uvedené do praxe prostě fungují. Vsadila jsem na správnou kartu, což se mi potvrdilo už mým porodem. Stačilo jen vypnout mozek, zapnout srdce a zajistit si bezpečné prostředí. Takto rodit je pohádka! A ta končí vždycky dobře!

Poděkovala jsem mu z očí do očí a ze srdce do srdce.