Čeká mě třetí porod...čtvrté dítě....vypadá to jako: V pohodě, co mě ještě může překvapit...ale...ALE!!!!

Opět podotýkám, že se jedná o můj názor, můj náhled, můj postoj...nechci nikoho napadnout, pošpinit, nutit číst 🙂

Porod číslo jedna....

21 letá holka, která od 15ti touží mít miminko a hrozně se trápí tím, že všichni okolo si maminkovství užívajií "zrovna teď"...no jo, pořídit si o 6 let staršího partnera nese s sebou jistá rizika...ale co, v 21 už sem byla těhotná, těhotenství sem si maximálně užila ( aby ne, hned od dvou čárek na testu jsem byla doma (rizikové pracoviště, ranní+noční 12ky)...ale porod...

...je 17.9.2008...už od rána je něco jinak. Není mi špatně, není mi divně, ale prostě se něco děje. Kolem 10 už cítím mírné kontrakce. Nastartuju počítač a studuju, co, jak, kdy - mám hlídat - vesele konverzuju na foru s holkama, co a jak...na 15 sem si zarezevovala kino (odpoledne pro seniory - Taková normální rodinka- bohužel, večerní promítání je pro mě nereálné, protože v 19 hod uléhám 😀 ), kino vypouštím...v 18 opouští mě budoucí tatínek, protože mu začíná služba v jeho počítačové herně (nabádám ho, aby byl na drátě- call of duty, sluchátka na uších- trošku ruší mou vidninu, že mám koho zavolat, kdyby něco)...a samozřejmě se odehrálo "kdyby něco"...kontrakce se stupňují, vana nezabírá, volám...tatínek je tu cobydup a frčíme směr porodnice. Tam jsem dali do pořádku dokumenty, ale PA naznala, že na prvorodičku jsem ještě moc v pohodě a jestli chceme a nemáme to daleko, ať ještě zajedeme domů (na cestu sem dostala tabletu)....vzali sme to do herny, dali si lehkou večeři a zkusili jet domů....tam sme si pustili asi 2 díly Dr. House a já začala (chtěla sem napsat konečně rodit, ale...) spíš přestala - si hrát na hrdinku a začala brečet bolestí....Do porodnice to máme ani ne 5 minut, takže sem nasedli do auta a jeli...a tam nás hned převlíkali ( podotýkám, že táta nechtěl k porodu, ale naznal, že teda chvilku zůstane...když už je v tom fialovým). Vzali sme si nadstandart a koukali na telku..teda já moc ne, ono kontrakce po 5ti minutách, který trvaj víc jak minutu sou docela náročný....nebudu to zdržovat...momentálně je tak cca 21 hod...takhle to trvalo cca do 8mi ráno s různýma polohama, povchodováním, sprchováním,balonem (táta samozřejmě nervozní, prtože už chtěl být dávno doma -hahaha)...ráno sem byla tak vyřízená (kontrakce kolem půlnoci vzali frekvenci 3 minuty, do toho píchnutí vody - zakalená, ozvy, když sem na zádech nic moc)...každopádně...18.9.2008 - v 9:40 se Lukášek narodil...tatínek byl u toho (byly nějaký komplikace, šňůra kolem krku, zakalená voda, já vyřízená s velikostí pánve na hraně...tak pro jistotu zůstal a musím říct, že on mi nejvíc pomohl, asistoval doktorům - kteří se do toho pokojíčku nemohli skro vejít, byl prostě skvělej)...porod katastrofa na n-tou..ztráta krve, vůbec si konec nepamatuju, poporodní poranění hrůza....

Porod číslo dvě...

Dýňové cukrovíčko pro mrňouse

100g jemně strouhané dýně Hokaido
120g mouky ( spaldová, ovesná, lze 80g ovesné a 40 g jáhelné)
100g sádla

2 lžíce hruškové nebo broskvové přesnídávky jako sladidlo,může být jakékoliv jiné tekuté sladidlo (agáve sirup, rýžový sirup, atd.)

Těsto se dost lepí,chce to trpělivost Péct na 180°C asi 10 min - dle zkušeností s troubou.

Řepové kuličky - famózní:

1 hrnek - červené řepy

1 hrnek - dýňového semínka drceného (mixlého) nebo kokosu

Poslední dny a hlavně noci trávím spoustu času ve svém vnitřním světě, ve své hlavě, většinu činností vykonávám automaticky a u toho si přemýšlím. Možná i proto, že je to časoprostor, kam zamnou nikdo jiný nemůže, jinak je totiž můj svět plný syna, manžela, celé rodiny, zpráv z domova a ze světa atp. Někdy kolem čtvrté ranní mě nejčastěji napadají chmurné myšlenky, analyzuji všechny své životní kroky a říkám si, že až vyjde zase slunce nového dne, tak bude všechno jinak, lepší. Dnes, právě v tomto čase, mě konečně napadlo to pravé slovo, které definuje mé poslední měsíce života: Překvapení. 

Bylo mi velkým překvapením, že místo nádorového či bůhvíjakého onemocnění mám v břiše zárodek nového života. 

Ještě větším překvapením však bylo, jak obtížné může být těch 9 měsíců vydržet ve zdraví. Vždyť na tom přeci nemůže nic být, budu pracovat až do konce, všechno zvládnu s nadhledem... Nikdo se nemohl více plést.

Bylo mi překvapením, jak zapeklité je připravit vlastní svatbu. 

Bylo mi překvapením, kolika lidem za to stálo prožít s námi ten den.

Bylo mi překvapením, jak moc těhotenství mění partnerský vztah v dobrém i ve zlém.

Dostal se ke mně tento článek a nemohu jinak než sdílet. Je v něm obsaženo ohromné množství pravdy a minimálně stojí za to přečíst si ho a zamyslet se nad ním. Protože ruku na srdce, není to jen záležitost otců. Už mockrát se mi ve školce stalo, že jsem zaslzela nad tím, jak se někteří rodiče chovají ke svým dětem. A nyní jako máma to vnímám ještě mnohem silněji ☹

"Stáli jsme se synem ve frontě na reklamaci zboží, když jsem si všiml malého chlapce – nebylo mu víc než šest let. Díval se na svého tátu a nesměle se ptal, jestli až to tady vyřídí, koupí mu zmrzlinu. Otec na něj zvysoka pohlédl a procedil skrz zuby, ať je zticha a nevyrušuje.

Chlapeček se okamžitě přitiskl ke zdi a stál bez pohnutí a hlesu nějakou dobu.

Když se fronta trochu pohnula, odvážil se klučík jít znovu za tátou. Potichu si zpíval nějakou dětskou písničku. Zdálo se, že už zapomněl, jak hněvivě ho táta prve zakřikl. Teď se otec znovu otočil a s křikem mu vynadal, že dělá kravál. Chlapeček se honem znovu postavil ke zdi.

Byl jsem úplně bez sebe. Jak to, že ten člověk neviděl to, co jsem viděl já? Jak mohl nevidět to krásné stvoření stojící v jeho stínu? Proč bez chvilinky zaváhání „vytlouká“ každý náznak štěstí z vlastního dítěte? Proč si necení toho kratičkého času, kdy je pro svého syna vším?

Zbyli jsme před pokladnou tři, když se klučina znovu odvážil přiblížit k tátovi. Otec bleskově vykročil z řady, popadl rukama chlapce za ramena a stiskl ho, až se mu obličejík zkřivil bolestí:

Během posledního týdne mi asi tři kamarádky nezávisle na sobě řekly, že by nejradši zrušili Vánoce. Že je to jen samej stres, rychle z práce domů, tam uklízet, péct, shánět dárky, tlačit se ve frontách na nákupy a do toho se samozřejmě starat o rodinu. Pořád jen honem honem, honem... Sypaly to na mě a já měla sto chutí zakřičet "STOP. Posloucháš se, co říkáš"? Vážně je tohle nutné? Někdo nám ženám (protože přiznejme si, je to jen naše výsada) snad přikázal, že se v předvánočním čase musíme uštvat? Neocení rodina místo uklizené klícky spíš manželku, přítelkyni a maminku svěží a v dobré náladě?

Vzpomínám na předvánoční shon u nás doma. Moje mami byla i přes rok posedlá úklidem, ale před Vánoci se echt gruntovalo. Člověk lezl pomalu po štaflích, aby utřel prach z obývací stěny, který se tam hromadil celý rok. Všechny vitríny se musely rozebrat, umýt skla, porcelán...a že toho tehdá v bytech bylo. Otíraly se rámy obrazů, lezlo se pod radiátory...A do toho se samozřejmě peklo minimálně 10 druhů cukroví, které se po Silvestru mrazilo nebo vyhazovalo, protože jsme jedli stejně jen linecké, perníčky a pracny.

Pořád mám v paměti, jak jsem to nesnášela a hlavně nechápala, proč se takhle šílí. Jasně, rozumím, že čas od času je potřeba vysmýčit i ty nejnepřístupnější kouty našich domovů, ale kde se proboha vzal ten zvyk dělat to všechno najednou, a navíc v čase, který by měl být plný pohody a klidu? Copak nám nějaká návštěva snad bude kontrolovat, zda máme uklizeno? A to pečení? Každý rok mamina říkávala, jak další svátky už tolik péct nebude a ve finále? Možná jsme měli o další druh víc.

Domů se přeci chodí odpočívat

Když jsem se párkrát ozvala, odpovědí na mé námitky mi bylo klasické: to pochopíš, až budeš mít svou domácnost. Tak nevím. Mám jí téměř 7 let a stále to nechápu. Vánoce miluju a snažím se vytvořit doma pohodu. Maličko ozdobím byt, nechám si udělat věnec (protože na vlastní tvorbu jsem vážně levá) a domluvím se s mužem, o jaké cukroví by letos stál. A podle toho tři čtyři druhy napeču, případně přidám nepečené. Stejně víc nejíme. Pustím si k tomu film, muziku, uvařím čaj a užívám si vůně koření.

Úklid neřeším vůbec. Uklízím průběžně celý rok a to, co z nějakého důvodu nestihnu, tam na mě počká i po svátcích. Dárky, s výjimkou těch, pro které do maličkých spešl obchodů musím osobně, řeším přes e-shopy. Pohodlné, rychlé a bez stresu. Z davů, front a zářivek v obchodech omdlívám a na strkanice nemám nervy. Na Štědrý den máme povinnosti rozdělené, muž dělá salát, já řízky, on chlebíčky a já zdobím stromeček. Odpoledne jdeme na procházku nebo se válíme u pohádek.

Me ohlednutí za rokem 2015 ?

Začnu "od začátku". 

Tento rok pro mě byl nejtěžší zkouškou v mém životě.

Odešel od nás otec mých dětí. Začátek roku pro mě/nas/ nebyl jednoduchý. Problémy v těhotenství kdy jsem myslela,že malou ani nedonosím, stres,únava a slzy.

ALE!!

Díky tomu jsem se postavila na vlastní nohy,dokázala porodit nejúžasnější a nejkrásnější holčicku na světě přirozenou cestou po císaři, umím se postarat o dvě malé děti i když je to někdy nárocné i ve dvou.

Hned na začátku přicházím se zajímavou prosbou:

Vyrobte anděla, jakoukoliv technikou a třeba i s dětmi. 

Nadace Ruah ho předá nemocnému nebo ho prodá přes web ruah-ops.cz a výtěžek opět pomůže nemocným nebo jejich rodinám.

A jaké články jsem vybrala tentokrát?

•  Přenádherný adventní čas. Je to článek, který vás zahřeje u srdce. @leiladelly popisuje nenahraditelný okamžik. "Není důležité, proč tu jsme, to nemůžeme ovlivnit. Ale jak tu jsme."
• Malá miminka si dožadují pozornost. Jaké jsou jejich praktiky se můžete dočíst v zápisníku malého teroristy od @liss_durman.
• Zkušenost z porodu popisuje @ jpejpova:

    "Ihned mi naší princeznu dali na bříško, kde jsem jí povídala a hladila. To jsme ještě nevěděli, že je to holčička. Pronesla jsem něco jako, co máme? A dětská lékařka říkala, no mi ještě nevíme."

Ahojte. Niektorí začínajúci kuchári majú zbytočný rešpekt pred pomalým pečením celého kusu mäsa. Ide však o jednoduchú techniku, ktorú keď zvládneme, budeme opakovane a radi používať v nasledujúcich rokoch, ba i desaťročiach.

Prečo piecť celé kusy mäsa?

1. Bude nám chutiť viac ako to nakrájané, ktoré doma bežne varíme.
2. Nechce sa nám krájať. Mäso očistíme, marinujeme, možno špikujeme a varíme.
3. Šetríme svoj aktívny čas. 
4. Upečené a na tanieri priťahuje pohľady hostí a závisť iných gazdiniek.
5. Mäso, ktoré na varenie použijeme, je lacnejšie a výživnejšie ako to minútkové.
6. Použijeme jeden hrniec (áno, jeden).

Čo treba ešte vedieť?

• Varenie je najmä funkcia času, teploty a tlaku (napr. pri tlakovom hrnci). Čím nižšia teplota, tým viac času (zhruba) - niekedy dusíme prikryté v rúre pri teplote 120°C,
• na dlhé varenie použijeme tvrdú koreňovú zeleninu,
• marináda prejde do vrchných vrstiev mäsa a vynikajúco ochutí aj výpek,
• táto technika vyžaduje tuhšie druhy mäsa s vyšším obsahom kolagénu, ako napr. stehno, lýtko, koleno, chvost, krk, plece,
• výsledok je chuťovo atraktívny takmer pre všetky typy manželov, priateľov, partnerov.

Čo robíme PRED varením?

Čas adventu a Vánoc sebou přináší uvědomění opravdových hodnot. Vyzývá nás k zamyšlení, co je to ryzost života. Například víme, co je to láska, avšak otázkou je, jak ji dokážeme projevovat ostatním?  Jak milujeme. Víme, že je důležité odpouštět. Dokážeme to?

A Vánoce jsou ročním mezníkem, který nás vrací zpět k původnímu bohatství. Lásce, naději, radosti, zdraví, spokojenosti. K tomu, co nasytí skutečný smysl života.

A tak pojďme sdílet tuto sílu Vánoc našemi příběhy.

• Napište vlastní příběh, který se odehrál nebo stále odehrává během adventu nebo vánočních svátků. Může být veselý, poučný. Radostný nebo k zamyšlení. Napište o tom, co život skutečně přinesl. Můžete také popsat, jakým způsobem trávíte čas během Vánoc nebo jak tradičně prožíváte chvíle Štědrého dne.
• Svůj příběh napiště jako článek a označte ho #vanocnipribeh
• 21.12. 2015 vybereme 3 nejzajímavější články s příběhy a autorům zašleme vánoční dárky od Modrého koníka. (Máte se na co těšit, dárky budou pestré 🙂 )

Těším se na vaše příběhy a přeji nádhernou atmosféru adventu.

Isolda

Vše co, teď napíšu je jen můj subjektvní pocit, můj pohled na věc, prostě můj názor. Pokud se někomu nelíbí, nenutím ho číst a taky neříkám, že mám stoprocentní pravdu nebo, že ji chci někomu vnucovat...Pokud nechcete, právě nadešla chvíle, kdy přestat číst 🙂

Už dlouho totiž přemýšlím, kdo - nebo snad kde? - určuje, co je správně a co je špatně. Kdo má právo nám říkat, že to a to děláme blbě... Už nějakou dobu přehlížím příspěvky na facebooku a spoustu skupin jsem musela opustit, protože prostě nechápu, jak se někdo může zeptat na otázku: "Co mám dělat, potřebuji zahustit buřtguláš, ale došla mi hotová jíška, kterou vždycky používám!"....

Zdrojem dalšího kroucení hlavou je moje kamarádka-známá-příbuzná (dosaď si, nechci jmenovat), která se snaží být tak perfektní, že je všecko ke škodě...Bohužel k té její, mě, ač mi způsobuje ono kroucení hlavou, posouvá dopředu a pomáhá mi vlastně nedělat chyby, nad kterými bych se normálně nezmýšlela...

Ale spíš mě zajímá, proč, když někdo něco dělá jinak a zrovna to není "trend", pro je pranýřován ostatními, že to dělá špatně? Mohla bych tady rozebírat spoustu témat...očkování, strava, šátkování, látkování, dudlíky, spaní na břiše, spaní s dítětem v posteli, nevýchova, Montessori...prostě témat, kde se "pohádat" je spousta, ale proč? Není lepší řešit všechno zravým selským rozumem, vyslechnout si jiný názor než je můj a vzít si z něj "něco"...

A to "něco" je důležité, protože nás nepohltí dav, jsme spokojení, že "jdeme s dobou" a vlastně, když budeme dělat od všeho něco nebudeme tak " na ráně" 🙂

A teď ke mě, klidně půjdu s kůží na trh...Myslím, že každé dítě je jiné, potřebuje jiný přístup a vlastně i výchovu, což ale, pokud se sejde v jedné rodině víc dětí, není absolutně možné dvěma rodiči (někdy třeba jen mámou, protože táta musí být od rána do večera v práci) zvládnout...a že vím o čem mluvím, tak konkrétně u nás je to 7mi letý druhák a 2,5 letá dvojčata a prcek, co se má každou chvilkou vyklubat...

NA konci října 2015 se nám narodila Alžbětka. Narodila se s vývojovou vadou nožiček, o které jsme nevěděli. Po porodu mi dětská lékařka šetrně, ještě na křesle sdělovala, že se jedná možná o polohovou vadu a po posouzení ortopedem, budeme vědět víc. V tu chvíli mi to bylo fuk, mám nejkrásnější miminko na světě a moc ho miluju, nožičky nenožičky. Krize nastala druhý den po porodu, když přišla ortopedka a vysvětlila mi, že nás čeká sádrování, korekce, zřejmě i operace, rehabilitace apod. To už mi spadly hračky do kanálu a já se držela, abych před sestřičkami nebrečela, to jsem si nechala až na pokoj. Dále mi sdělila, že ona to dělat nemůže, přece jen bydlíme daleko a bude to chtít sádrovat minimálně každý týden, ne – li častěji. Prý mi zkusí najít kontakt na někoho z mého okolí, kdo třeba mimo to pracuje i v Motole. OK, důvěřuju, budeme čekat, necháme si poradit. Navíc bojuju s hormonama a kojením, nemám přístup k netu, nemůžu nic o vadě a postupech hledat. Za další dva dny se dozvím, že v mém okolí nikoho nenašla, ať zkusím, zda mi neporadí má pediatra a popřípadě Motol. První zklamání.

Miminku je týden, jedeme k pediatře a prosíme o radu. Dostaneme kontakt na primáře dětské ortopedie do jeho soukromé ordinace. Super! Telefonnicky se objednáván a sděluji, že nejdeme na kyčle, ale máme potíže ty a ty. Sestra nás objedná za týden, pan doktor se na to podívá. Týden se mi zdá dlouho, ale co, řekla jsem jí, jak jsme na tom, tak asi ví, co dělá.

Za týden se v ordinaci dozvím, že to není prkotina, že naše vada je prevít (díky, to mi pomohlo), že on na to nemá čas, že to chce tak dvakrát týdně sádrovat, že pojišŤovna to sádrování špatně hradí a že by to měl dělat někdo kvalitní, kdo to neodbude, jo a chce to začít co nejdřív. Pak pošle sestru zavřít otevřené dveře do ordinace a řekne nám, že nám doporučuje, abychom si někoho zaplatili. Dál to nerozvádí, my s manželem stojíme jak opaření a já nechápu, co tím myslel. Pak nám napsal tři jména, koho zkusit kontaktovat. Druhé zklamání.

Před ordinací venku na lavičce začnu brečet, manžel vezme telefon, hledá kontakty na doporučené lékaře. Já přemýšlím, jestli si řekl o úplatek, nebo jak to myslel.

Snažíme se hned volat první lékařce. Moc se jí do toho nechce, a když zjistí, že nemá smlouvu s naší pojišťovnou, dělat to nebude. Já bych pojišťovnu hned změnila, to už ale nemám komu říct.

Další kontakt je na lékařku přímo z oddělení pana primáře, po telefonátu na oddělení se dozvídáme, že je dlouhodobě nemocná. Hm, že by o tom pan primář nevěděl?

Hlavním tématem setkání se staly hranice ve výchově v období věku dítěte těsně před vstupem do tvz. ,,první puberty" je dítko, zatím poklidné, v ledasčem si nechá říct, avšak občas nepřijímá s povděkem, to co mu předkládáme. Často již chodící kojenec, se umí pěkně ozvat. Získává zkušenosti, jak okolí reaguje na jeho souhlas a hlavně nesouhlas s tím, co mu předkládáme, kam jej vedeme. A když je slovo rodiče nejisté dvakrát ne a potřetí ano, bude při další příležitosti jeho vyžadování urputnější. To je logické, když cítíte, že můžete svůj názor, svou věc,  prosadit, jste odhodlanější, vynalézavější. Pokud však víte, že neporazíte, přizpůsobíte se, zanadáváme si, ale na příště si můžete vyladit očekávání na základě jasné a srozumitelné zkušenosti v dané situaci. Pokud ne, následuje nejistota, neklid.  Rodič vede a dítko následuje. Tak to má být, protože kdyby vedlo dítko, je to na něj moc a moc velká zodpovědnost, která jej zneklidní a přivede do zmatku. Rodiče jsou pro dítě jistotou jako pro řidiče bílá krajnice na silnici, kterou jinak obklopuje tma. Také se plně spoléhá na ni, protože
ví, že za ní vjet je nebezpečné. Bílá čára na kraji silnice nám říká, kam můžeme a kam ne. Dokonce uprostřed silnice nám v některých místech zakazuje předjíždět. A posloucháme ji, protože víme, že pokud ji  neposlechneme, můžeme spadnout ze srázu, do příkopu a nebo způsobit autonehodu.  Děti však důsledky svého konání zatím neumí domyslet. Proto se opírají o své rodiče. Ve výchově však málo kdy nastává v současné společnosti situace, kdy jasnost a důslednost rodičů je vedena vnímáním nebezpečí, 
jako například přecházení silnice.  O to je těžší si uvědomit, že hranice je opravdu důležitá. Pokud nejsou nastavena pravidla soužití, řád, dítko se nenaučí jej respektovat. Nevejde se do hranic a očekávání společnosti, do které roste. Často se nenaučí soustředěné pozornosti, je neklidné a u ničeho nevydrží  (televize se nepočítá, u ní vydrží i jinak neklidné dítko). Děti obvykle pak narazí ve školce, ve škole na to, že nebude schopné akceptovat povinnosti, respektovat autoritu učitele (avšak učitele, který dokáže dítě vnímat, jeho názor, nápady, připomínky, motivace, dokáže diskutovat  a nestát na podstavci, jako že on je tu ten chytrý, to není moderní pedagog. Dítko může vyjádřit svůj názor, ale do školy přijít včas musí, např.)  A toto se začíná formovat ve chvíli, kdy dítko začíná slézat z klína. Chce poznávat, ale někdy to není možné, někdy by mělo přeci jen na klíně setrvat. Ale i hranice a řád věcí lze nastavovat s vnímáním potřeb a rytmu dítěte.  Pokud je řád v souladu s postoji a životní filosofií rodiče, je lépe udržitelný, než-li pravidla stanovená jen tak, aby byla, a nebo, že se to píše.   Dítko rádo šlape do vody? Vezmeme si holínky. Chce papat čokoládu, když jí papá tatínek, tak ji nebude tatínek papat před dítětem. Kdy dodržíme určitá pravidla soužití, děti si na ně zvyknu a v období vzdoru je budoudokonce vyžadovat. Současné rodiče malých dětí,  vedli jejich rodiče dosti přísně. To smíš a to nesmíš. Zároveň se však většinou, nepozastavili na tím, jak se cítí mezi tolika zákazy a příkazy. My jako rodiče můžeme vést dítko v řádu a ne v chaosu,  aby mělo pocit jistoty očekávaného ve vztahu s maminkou
a s tatínkem, aby pro ně byli jeho rodiče čitelní. A co můžeme přidat, je porozumění a svoboda adekvátního vyjádření emocí, možnost komunikace. Mohli jste Vy vyjádřit, že se Vám rozhodnutí rodiče nelíbí? Svůj vztek, ukázat slzičky? Vaše dítko  může, i když občas musí také poslechnout. Asi moc ne  a umíte to nyní?
Děti budou umět to, co je naučíme.  Pokud si uvědomíte a zpracujete  své pocity vzteku, lítosti z dětství, jež Vás
nyní vedou k odmítání hranic vlastním dětem a vnímající hranice jako špatné, získáte  sebejistotu při stanovení požadavku na dítě, zjistíte, že nenaplňujeme jen polovinu potřeb malého dítěte, ,,pouze jistotu v jasné Ano a NE rodiče, pevnost a řád" ale dáváme mu také svobodu vyjádření emocí, možnost emocím porozumět, dialog,  porozumění a můžete pěstovat lásku bez podmínek, mám tě rád, i když se vztekáš, a rozumím ti. Naplňujeme všechny potřeby, které děti mají.  Malé děti křikem, větší již slovy mohou povědět, proč se jim Vaše rozhodnutí  nelíbí. A když komunikujeme, lze dojít ke kompromisům, tam kde to lze, a tam kde ne, je zde možnost dát
dítěti pocit přijetí i s emocí vzteku, za současného vyjádření pochopení. 

Řešíte svou důslednost a vzdorovitost dítka? Přijďte
si ne jen o tom povídat 13. 10. od 10. 00 hodin do Baby Officu na Praze 4 - Krč.

Volně a svobodně se lze s jistotou  pohybovat v mezích hranic, 

které nám stanoví přírodní podmínky, osobní limity, společnost a

rodiče nás učí tyto hranice kriticky přijímat.

Článek je také na stránce http://www.katkaen.cz/news/ditko-zaciname-vychovavat-od-chvile-kdy-sleza-z-klina-jak-pracovat-s-opozici-a-se-vzdroem-batolat/

Je středa 28. října. Dnes k nám přijedou na hlídání synovci, moc se na ně těšíme, pak po porodu asi nebude chvilku čas. Termín mám stanovený na 12. 11., osobně si ale myslím, že by to mohlo být ještě později. Přece jen se znám líp než doktoři. Den probíhá skvěle, zvládneme procházku, blbneme na dětském hřišti, řádíme doma a hrajeme si. Večer kolem sedmé na mě padá únava, jakoby mi tělo říkalo - odpočiň si. Jenže mě čeká koupání, pohádka, uklidit kuchyně a kdo ví co ještě.

Po uložení si jdu dát vanu a trochu se zkulturnit. Je po jedenácté a já ulehám s knížkou Aktivní porod – zbývá mi ještě dost stránek k pročtení. Ach jo, nemám vyzkoušené úlevové polohy, zatím nevím, v jaké poloze bych asi mohla rodit – věřím ale svému tělu, že mi poradí. Ještě si procvičuju hluboké dýchání, protože s ním mám celý život potíže. Při tíživých situacích se stahuji do sebe a neumím se uvolnit, to u porodu rozhodně nemůžu potřebovat. Mám ale přece jen ještě čas trénovat, s tím usínám.

Je půl třetí, pravidelné čůrací vstávání, žádné lupnutí jsem nezaznamenala, jen najednou větší množství teplé vody. V tu chvíli jsem se přepla ze spánkového režimu do pohotovostního. Že by to bylo ono? Po několika dalších chlístech vody a bolesti v podbřišku mi to začíná docházet. Panika se nedostavuje, spíš mírné radostné rozechvění. Jdu tedy zbudit manžela a poradit se, kdy pojedeme do porodnice. Musíme ještě odvelet synovce k babičce, která naštěstí bydlí naproti nám. Manžel mě líbne a obejme a ptá se, co tedy – jedeme hned? Jenže tady začíná problém – necítím žádnou bolest. Zřejmě ji vyplašil nastoupivší adrenalin. A i když říkali v poradně, že po odtoku vody jet hned, rozhodnu se čekat. Voda byla čirá, voňavá, tak co.

Napouštím si vanu a zkusím se trochu uklidnit a uvolnit. Miloše posílám ještě do postele. Po chvíli se rozhodnu, že si zkusím také ještě zalézt do pelíšku. V obětí manžela probíráme nastávající okamžiky. Hodina pryč a cokoli podobné bolesti nikde. Poprosím manžela, ať se jde raději balit, kdyby se to pak rozběhlo, ať jsme připravení. Sleduji ho, jak trochu zmateně a rozespale chodí a přemýšlí co s sebou. Společně zabalíme, já kontroluji dokumenty, manžel ještě upravuje a tiskne porodní přání. Budím Tomáška a vysvětluji, že miminku už se chce na svět a my musíme jet do nemocnice. Je úplně zlatý, v klidu se oblékneme a jdeme k babičce. Je půl šesté, rozhodnu se u babičky nikoho nebudit, s Tomáškem se loučíme se slovy, budete tu dřív, než řeknu švec.

Je před šestou a my odjíždíme do porodnice. Kontrakce stále nikde, kocháme se alespoň podzimní krajinou, porodnice je 30 kilometrů od nás a úplně nespěcháme. Za 40 minut jsme na místě, ještě se stavíme v Lídlu pro nějaké dobroty, energii k porodu, pomelo, čokoládu a hroznový cukr.

Vybaveni jdeme tedy na příjem. Sestřička na příjmu se ptá, s čím pak jdeme, povíme o prasklé vodě. Ptá se, zda vydržím chvilku čekat, než přijde porodní asistentka. Vzhledem k absenci bolestí v pohodě čekáme v krásných křesílkách na chodbě. Ujímá se nás mladá a velice příjemná PA. Sepisujeme dokumenty a předávám svá porodní přání. Pročítá a k jednotlivým bodům něco dodává, je to ale prý naprosto ok, jen monitor chtějí každé dvě hodiny, kvůli ozvům miminka. Když zjišťuji, že není potřeba být přikurtován vleže, ale mají bezdrátové sondy, se kterými je možno být i ve sprše, nemám problém.

Zítra slaví moje babička 73. narozeniny a jelikož je to člověk, který pro nás strašně moc znamená, chtěli jsme jí dát něco speciálního. S manželem jí vděčíme opravdu za mnohé, a samozřejmě se k ní podle toho chováme. Máme ji moc rádi a ona má zase moc ráda nás. Jako většina lidí v tomto věku už samozřejmě nic nechce a "nepotřebuje", takže už je čím dál těžší udělat jí radost a nenaštvat ji super dárkem, který určitě stál strašně moc peněz🙂 (její slova).

    Před časem zaplavila internetový svět vlna homemade přání vyrobených ze sušenek a mně se ten nápad opravdu moc líbí. Mohli jste si všimnout, že jsem v tomto duchu vyráběla přání pro manžela k našemu výročí a mělo ohromný úspěch. Manžel byl opravdu nadšený (neznal to), a tak jsme se dohodli, že vyrobíme podobné přání i pro babičku. Nechtěli jsme však jen nikoho kopírovat, tak jsme si poměrně dlouho lámali hlavy nad textem - aby dával smysl a hlavně, aby vtipným způsobem řekl to, co jsme říct chtěli. Babička dobroty miluje, tak jsme se zároveň snažili, abychom se trefili do jejího chuťového vkusu🙂

A teď už k realizaci. Nejprve bylo potřeba sehnat velký kus kartonu (díky bohu za Tesco), který jsem nejprve pomalovala akvarelovými pastelkami - a poté jsem barvy rozpila vlhčenými ubrousky (čím jiným, jsem máma🙂 ). Na tento podklad už jsem pak začala přenášet text a výrobky - nejtěžší bylo vymyslet, jak to tam napsat a naskládat, aby se vešlo všechno, ale povedlo se a je hotovo🙂

Text přání:

"MILÁ BABIČKO HANIČKO,

k narozeninám ti chceme popřát všechno nejlepší, hodně ŠTESTÍ, abys byla pořád FIT a každý moMENT tvého života byl sladký jako CARAMEL, aby každý problém měl řešení snadné jako maLINA a aby byl tvůj život prostě jedna veliká SIESTA.

Milé ženy,

už se stalo pravidelností a tradicí, že vám posílám výběr z článků, které píšete za poslední týden.

Musím říci, že uplynulý týden byl velice pestrý a obsáhlý tématy článků a dokonce se i zvýšil jejich počet. 

Vybrala jsem jich jen pár, tak si najděte, co vás nejvíce zajímá:

Celkově nové články najdete tu

• Jak se rodí Jéžíšek? Nádherný dárek pro @gumovamedvidka.
• Zázraky se dějí, stále. A máte-li nějakou tu sílu navíc, tak ji pošlete mamince @jancaul  a její dceři. Potřebují ji právě teď, můžete si přečíst článek o tom, jak je každý okamžik důležitý.
• Znáte tu nějakého anděla? Já si myslím, že jich tu je spoustu a určitě jich bude stále více. Maminka @susanking sepsala nádherný článek I na modrém koníku jsou skrytí andělé.
• Víte, o čem přemýšlel Steve Jobs před svou smrtí? O skutečných hodnotách života. O lásce, která je nejdůležitější. Děkujeme @leiladelly za uveřejnění článku.
• Cvičíte se svaly porodních cest? Uživatelka @no_title  nám vytvořila malou anketu a následně i zveřejnila Výsledky "průzkumu" o vlivu Aniballu a Epi-no na porod.

Skrytou reklamu řešíme ve fóru už dlouhou dobu. Dodnes však neúspěšně. Proto jsme se rozhodli vytvořit označení Nedůvěryhodný diskutér.

Při čtení diskusí ve fóru pravidelně narážíme na příspěvky, které působí reklamně. Stačí nám zkontrolovat pár informací a je vysoce pravděpodobné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky / služby nebo účelově manipulovat diskusi. Takovému chování jsme se rozhodli zabránit.

Záleží nám na tom, aby bylo fórum využívané pro účely, na které bylo vytvořeno. Na diskutování, pomáhání si a výměnu skutečných názorů a zkušeností. Nepovažujeme za správné, když do upřímné a osobní komunikace někdo vstoupí s úmyslem propagovat své služby či jinak diskusi manipulovat.

Doposud jsme takové příspěvky zastavovali a blokovali jsme i účty a přístup na stránku daným uživatelům, avšak často se vrátili a diskutovali dále. Blokace nezabíraly a dlouho jsme uvažovali, jak je nahradit. Nakonec jsme se rozhodli neblokovat, ale označovat takové příspěvky za nedůvěryhodné. Rozhodli jsme se tak proto, aby v tom bylo jasno. Stačí, že někdo zveřejní pár reklamních příspěvků a označené budou všechny jeho příspěvky. Tento postup jsme zavedli minulý týden.

Navíc, po kliknutí na Podívej se na příspěvky od "login" (viz výše na obrázku) se vám zobrazí všechny jeho příspěvky ve fóru.

Rozhodnutí o tom, že je někdo nedůvěryhodný a nemusí jít o reálnou osobu, je dlouhodobý proces. Do velké míry to závisí na nás a vás. Žádná technologie ani počítač totiž není natolik citlivý, jako lidský úsudek. Dokážeme se mýlit, ale stejně dokážeme číst mezi řádky a cítit, komu o co jde.

S příchodem studených měsíců a sychravého počasí přibývá zejména mezi dětmi případů nachlazení. Jedním z jeho běžných projevů je kromě rýmy a bolesti v krku také kašel. Akutní kašel je způsoben nejčastěji virovou infekcí a k jeho zmírnění postačí často volně prodejné léky. Jak ze široké škály přípravků, které lékárny nabízejí, vybrat ten správný, který by Vašemu dítěti pomohl ulevit od nepříjemných a vyčerpávajících příznaků?

Běžný akutní kašel při nachlazení

Kašel je přirozeným obranným mechanizmem organizmu, který slouží k odstranění cizorodých částic a sekretu  z dýchacích cest. Podle délky trvání rozdělujeme kašel u dětí na akutní (trvá do 2 týdnů), protrahovaný kašel, který trvá déle (až 4 týdny) a je často přerušovaný a chronický, který trvá déle než 4 týdny. Zatímco léčba chronického a protrahovaného kašle bezvýhradně patří do kompetence lékařů, běžný akutní kašel při nachlazení lze řešit samoléčbou za pomoci volně prodejných léků. Při výběru a podávání léků je zásadním měřítkem charakter kašle – tedy jedná-li se o kašel vlhký, či suchý dráždivý. V průběhu onemocnění se může charakter kašle měnit, v prvních dnech obvykle převládá kašel suchý a dráždivý, který postupně přechází v kašel vlhký.  Poté se často opět vrací kašel suchý, který může přetrvávat i několik týdnů;  v tomto případě hovoříme   o kašli postinfekčním.

Jak rozlišit suchý a vlhký kašel?

Při suchém dráždivém kašli, který je charakteristický pro první dny onemocnění, není produkován hlen (proto je také někdy označován jako neproduktivní kašel), je záchvatovitý, jeho frekvence se zvyšuje při nádechu,  kašel je na poslech sípavý, drsný, suchý, dítě si stěžuje na šimrání, škrábání až bolest  v krku, kašlání mu nepřináší úlevu, spíše dráždí k dalšímu kašli, stav se zhoršuje večer, po ulehnutí znemožňuje spánek, v noci pacienta budí a je pro něj velmi vyčerpávající. Často je provázen bolestmi hlavy, může nutit ke zvracení, mohou se objevit  i bolesti způsobené namožením břišních a mezižeberních svalů.

Vlhký produktivní kašel se vyznačuje především zvýšenou tvorbou hlenu, který je vykašláván (malé děti obvykle hlen polykají), frekvence kašle se zvyšuje při výdechu. Po odkašlání se dostavuje úleva. Zvukový projev připomíná vlhké bublání, chraplání, přítomnost hlenu lze doslova „slyšet“. Nejvíce se projevuje ráno, kdy je třeba dýchací cesty očistit od hlenu nahromaděného během noci.

Přiznám se, že většina těch klasických tradic mi nic moc neříká. To platí i o Mikulášském večeru, který jsem vlastně ani nikdy pořádně nechápal. A nechápu ho dodnes, ale to je asi jedno.

Dnešní svět je pro jednu mysl příliš komplikovaný. Všechny ty žabomyší války, od sousedských vztahů až po nejvyšší patra politiky, zástupné problémy, které jen odvádějí pozornost od skutečně důležitých věcí, které ale nikdo doopravdy řešit nechce. Jeden prostě musí dřív nebo později kapitulovat.

Žít v tomto světě je čím dál obtížnější, i když je to – pravda – asi subjektivní pocit způsobený neustálým přesycením naprosto nepotřebnými informacemi.

Naštěstí jsou stále ještě věci, na které nemá žádná politická ani mediální reprezentace vliv.

Říkali mi, že vlastní dítě všechno změní. Jenže znáte je – oni toho nakecaj. Nikdy za těch osmnáct měsíců mne ani na vteřinu nenapadlo, že bych ho neměl rád, ale pravda je, že jsem si s tím vším ze začátku trochu nevěděl rady. Naštěstí je to v přírodě tak zařízeno, že jak přestává být malý raubíř absolutně závislý na mamince, začne si nekompromisně omotávat kolem prstu tatínka.

Já jsem přirozeně omotaný až na půdu.

Bylo mi asi 5let, když se moji rodiče začali rozvádět. Pamatuji si tu dobu jako dnes, táta odcházel, s mojí mámou na sebe moc křičeli, hádali se a oba mi říkali věci, které jsem nechápala, byli plné zloby a hněvu. Travil  adventní čas s jinou paní se stejně starou holčičkou jako jsem tehdy byla já. Definitivně jsme zůstaly s mámou samy na Mikuláše.

Protože moje maměnka neměla peníze skoro ani na složenky natož, aby mi mohla dopřát to, co měli moje kamarádi... Proto když jsem psaly Ježíškovi a já chtěla panenky, kočárky, stavebnice, knížky... říkala mi:

"A ty nechceš, krásně svítící stromeček? Ten nosí taky jenom Ježíšek"

"JOOOOOOOOOOOOooooooo, chciiiiiiii" a další přání byla na obrázku.

"A co cukroví? To taky nosí Ježíšek, jen těm dětem, co si ho přejí."

"Joooooooooo, rohlíčky chci a pracinky a......"

Z televize na nás kouká prasátko a má ty velký zahnutý zuby nahoru. Jasný signál, že se blíží Vánoce. A my po roce opět řešíme otázku, jakými dárky potěšit své blízké. Že bychom to odbyli tolik oblíbenými ponožkami či kosmetikou? Inspirujte se, jak být originální.

Tip 1: Pro tatínky?

Dárky mohou být originální a praktické zároveň. Tohle je přesně ten případ. Dostat mimčo do bodýčka je někdy “nadtatínkovský” úkol. Od teď už to bude ovšem mnohem jednodušší. Komu je ale takový dárek vlastně určený? Dítěti, tatínkovi nebo dokonce mamince? To už necháme na vás.

Nemáme rádi návody, tenhle je ale k nezaplacení

http://www.vyrobsitricko.cz/vyrob-si-tricko/?userdesign=45165232

Tip 2: Pro sportovce tělem i duší

Ahoj. K sepsání těchto článků mne inspirovala @isoldaeva (a tímto jí také děkuji). Jsem moderátor ve skupince Lékařské termíny a zkratky, kde se snažím vysvětlit základní zkratky, co jsou v lékařství používány. Jelikož toto je stránka o mateřství a vše kolem týkající se, začnu s prvním článkem o těhotenské průkazce.

Každý gynekolog může používat jiný typ průkazky, ale v podstatě se v ní píše to samé s lehkými odchylkami ať už vzhledovými či psanými J. Průkazku obdrží (nebo by měla) každá těhotná žena. Tento dokument slouží k zaznamenávání průběhu těhotenství a vývoji plodu. Těhotná žena by ji měla nosit vždy u sebe!

Přední strana je určena k identifikaci matky (jméno a příjmení, rok narození (popřípadě i datum), bydliště, zaměstnání, pojišťovna) a detekci nynějšího těhotenství.  Někdy je zde i uveden ošetřující gynekolog.  Na titulní straně bezesporu najdete termín porodu označený jako TP a to podle poslední menstruace- PM nebo podle ultrazvukového vyšetření -UZ/USG. Můžeme zde najít kolonku MD- mateřská dovolená, což je datum od kdy žena nastupuje na mateřskou. Dolní polovina stránky se věnuje předchozím těhotenství (komplikace, počet, porod, míry aj.). Většinou tam lékař ručně dopisuje např. primipara – žena co rodí poprvé (secundi- podruhé atd.). A povětšinou úplně dole jsou kolonky určené k datu další návštěvy gynekologické ordinace. Přední strana může také posloužit k dalším důležitým údajům, jako jsou alergie- AA (zkratka alergologická anamnéza), závažné onemocnění těhotné nebo vícečetné těhotenství.

Další strana u novějších průkazek je věnovaná všeobecné anamnéze, nynějšímu těhotenství a předchozímu těhotenství. Jde většinu o tabulku, která se pouze zaškrtává, popřípadě se něco důležitého ručně dopisuje.

Následuje povětšinou dvojstránka zvaná Porodnické vyšetření, kam každou návštěvu gynekolog zaznamenává údaje o těhotné. Datum návštěvy, aktuální hmotnost, otoky (K B G-přítomnost otoků dolních končetin), moč (A-aceton, B-bílkovina, C-cukr, sed-sediment-vyšetření moči pomocí papírků-zjišťují se tím třeba leukocyty v moči, krev apod.), TK- tlak krevní (od tlaku 140/90 začínáme mluvit o hypertenzi), OP- ozvy plodu (povětšinou do nich gynekolog zapisuje, čím byli zjišťování-např. UZ/USG-ultrazvuk, CTG-cardiotokografie (monitorace plodu pomocí současného záznamu srdeční činnosti), výška fundu (výška dělohy).

U výšky fundu se trochu zastavíme. Gynekologové sem často zapisují jedno písmeno (P nebo X) a jedno číslo. Písmeno P značí pupek a písmeno X je tzv. Xyphoidní výběžek (je to spodní část sternální-hrudní kosti). A číslo pak udává počet prstů, které můžeme mezi fundus děložní a daný bod, např. pupek, vložit. Myslíme tím prsty uložené v horizontální poloze. Takže příklad: 1/P znamená 1 prst nad pupek, X/2 znamená 2 prsty pod xyphoidní výběžek.

Protože už nemůžu ve fóru najít původní příspěvek, kde jsem vás prosila o vyplnění dotazníku, posílám výsledky sem 🙂. "Průzkum"  v uvozovkách je to hlavně proto, že šlo o malý vzorek, vyplnilo jej 182 žen, nicméně mnohé se z něj vyčíst dá. Samozřejmě přesnější výsledky by byly, kdyby vyplnilo tak 1000 maminek 🙂.

Nejzajímavějšími fakty, byl vliv cvičení na natržení či nástřih. V případě nástřihu na tom byly cvičitelky s balonkem o 15% lépe a v natržení o 5% lépe než ty, které necvičily. A další překvapení? Pokud NEcvičíte s balonkem, je o 7% vyšší pravděpodobnost komplikací po porodu (hemeroidy, inkontinence, bolestivý styk aj.). Cvičení s balonkem dokonce snižuje pravděpodobnost císařského řezu o přibližně 6%. Vysvětlením může být psychická příprava cvičících maminek a tím klidnější vnímání porodu, navíc si tyto ženy často z vlastní zkušenosti nenechávají píchnout "zlepšováky" v podobě umělého oxytocinu, který zvyšuje riziko ukončení porodu akutním císařským řezem.

A teď už čísla: 🙂

Pravděpodobnost nástřihu maminky cvičící           23%            - maminky necvičící 38%           
Pravděpodobnost natržení maminky cvičící         13%                 - maminky necvičící 18%

Těhotenství bylo ukončeno císařským řezem:
                  - maminky cvičící 5%                             - maminky necvičící 11%

Porod byl zcela bez komlikací

                 - maminky cvičící 50%                            - maminky necvičící 33%

Doba 1. doby porodní:    

 - maminky cvičící prům. doba 1. doby porodní: 7,7 hod
 - maminky necvičící prům. doba 1. doby porodní: 7,7 hod


Doba 2. doby porodní: 

 - maminky cvičící prům. doba 2. doby porodní: 22 min
 - maminky necvičící prům. doba 2. doby porodní: 19 min


Vnímání bolesti:
Bolelo to, ale dalo se to vydržet           

                    - maminky cvičící 52%                     - maminky necvičící 58%    

 
Bolelo to, bylo to nesnesitelné  

Když se vám narodí dítě, čeká vás v dohledné době několik fází, kterými si musíte projít. Rodičovství prochází postupně vývojem a vás čeká emoční a fyzická centrifuga.

1. Fáze – nadšení

Bezprostředně po porodu. Dítě je na světě. Nový život, který jste stvořili. Paráda. Konečně má ten život nějaký smysl. Jak je to malé miminko roztomilé a jak něžně plakušká.

2. Fáze – vystřízlivění

Ten malý zmetek pořád řve. Nic jiného neumí. Jenom řvát. Nenechá vás dělat nic jiného, než kolem něho běhat, chovat ho, krmit, přebalovat a snažit se ho uspat.

3. Fáze – já to nedám

Každý den čtu spoustu příběhů o cestě za miminkem. Bohužel ještě hodně moc jich není veselých a proto jsem se rozhodla napsat náš příběh....

Všechno začalo narozením Lukáška. Lukášek byl neplánovaný, ale přes prvotní šok moc chtěný 🙂 Hlavně babičky měly velkou radost. Těhotenství s ním bylo ukázkové o to víc nám dal zabrat porod. Ale najednou bylo po všem a my byli nejšťastnější na světě...než...

Bolest porodu byla za pár dní za mnou, všecko šlapalo a zatoužili sme neskončit jen u jednoho prcka, ale co nejdřív mu pořídit parťáka. Snažit jsme se začali vlastně hned po prvních měsíčkách, což bylo asi půl roku po porodu. A jaké bylo překvapení, když se zadařilo na první pokus. Vůbec jsem si nepřipouštěla, jak to budu zvládat, prostě jsem žila v euforii, že všechno šlape a jde to podle mých představ...než...

Asi v 8tt jsem začala lehce špinit, trošku mě to vyděsilo, protože jsem si nic takového z prvního těhotenství nepamatovala. po kontrole, kde paní doktorka naznala, že miminko odpovídá 5tt a nevidí akci srdeční už mi trošku zatrnulo, ale pořád jsem ještě doufala...než...

O dva týdny jsem měla po revizi a všechno se mi zhroutilo, soucitný pohledy, rady typu, že je pohnojeno a příště to vyjde atd atd...Navíc jsem se přesně týden po revizi vdávala a těšila se, že naši tajnou svatbu oznámíme spolu s novinkou, že nás bude víc...

Čas běžel, ránu trochu zacelil, ale nikdy úplně nezahojil...než...