Určitě každý rodič se za svůj život setká s tím, že se zeptá svého dítěte na tu úžasnou otázku "Tak jak bylo dnes ve škole?".

A pak dostane odpověď jako je "fajn" nebo "dobrý", což vám toho moc neřekne. 

A rodiče toho chtějí vědět spoustu!!!

Tady je seznam poutavějších otázek, které z vašich dětí dostanou alespoň celé věty 😉 ... a některé z nich vedou k zajímavým rozhovorům... a veselým odpovědím...

# 1. Jaká byla ta nejlepší věc, která se dnes ve škole stala? (Jaká byla nejhorší věc, která se dnes stala ve škole?)
# 2. Řekni mi něco, co tě dnes rozesmálo.
# 3. Kdyby sis mohl vybrat, s kým bys chtěl sedět ve třídě? (S kým bys nechtěl sedět ve třídě? Proč?)
# 4. Kde je to nejlepší místo ve škole?
# 5. Řekni mi divný slovo, který jsi dnes slyšel. (Nebo něco divné, že někdo řekl.)
# 6. Kdybych dnes zavolala tvému učiteli, co by mi o tobě řekl?
# 7. Pomohl ti dnes někdo s něčím? S čím? 
# 8. Pomohl jsi dnes někomu s něčím? S čím?
# 9. Řekni mi jednu věc, co jsi se dnes naučil.
# 10. Když jsi byl dnes nejšťastnější?
# 11. Kdy jsi se dnes nudil? 
# 12. Pokud by mimozemšťané navštívili tvoji třídu a chtěli někoho unést, koho bys chtěl, aby si vzali? Proč? 
# 13. Se kterým spolužákem by sis chtěl hrát o přestávce, se kterým sis nikdy nehrál?
# 14. Řekni mi, co se stalo dnes dobrého?
# 15. Jaké slovo tvůj učitel dnes řekl nejvíckrát?
# 16. Co si myslíš, že byste měli dělat/dozvědět se více ve škole?
# 17. Co si myslíš, že byste měli dělat/naučit se méně ve škole?
# 18. Kdo by mohl být milejší ve tvé třídě?
# 19. Kde si hrajete nejvíc o přestávce?
# 20. Kdo je nejzábavnější osoba ve vaší třídě? Proč je on/ona tak k smíchu?
# 21. Co ti nejvíce chutnalo z dnešního oběda?
# 22. Pokud bys byl zítra pan učitel, tak co byste se učili?
# 23. Je někdo ve vaší třídě, kdo potřebuje více času?
# 24. Pokud by sis mohl vyměnit místo s kýmkoli ve třídě, s kým? Proč?
# 25. Řekni mi tři různé situace, kdy jsi použil tužku dnes ve škole.

*****

Například # 12 dává dětem způsob, jak říct, koho by raději neměli ve své třídě, a otevřít vám dveře pro diskusi, zeptat se proč, případně odhalit problémy, které jste dříve nevěděli.
A odpovědi dostaneme někdy opravdu překvapivé. Například z otázky # 3 můžete zjistit, že vaše dítě nechce sedět se svým nejlepším přítelem - ne proto, že by byl zlý, ale v naději, že by dostali šanci spolupracovat s jinými lidmi. 

Amarant neboli Kiwicha, česky Laskavec 

Amarantu se daří kdekoliv na světě. Ve střední Evropě roste od nepaměti. Pravěké nálezy dokazují, že zrna amarantu měli pevné místo už v jídelníčku našich předků. Z nějakého důvodu se ale konzumovaly převážně zelené listy amarantu.

Úplně jinak tomu bylo jinde ve světě. Amarant totiž znali už Mayové, pěstovali ho hlavně Inkové a Aztékové. Indiáni jako první využívali výjimečných nutričních hodnot amarantového zrna a určitě o stravování tolik nepřemýšleli, jako lidé v dnešní době.

Každopádně si amarantu velice považovali a prohlásili Kiwichu za posvátnou rostlinu, kterou používali při náboženských obřadech. Poznali, že pokrmy z amarantu nejsou jako pokrmy z obilovin a věřili v jejich zázračnou sílu. Amarant nahradil indiánům i potraviny jako maso, mléko, vejce a ryby.

Bohužel spousta lidí netuší, že tohle všechno umí amarant.

Bílkovina amarantu je svojí kvalitou podobná bílkovině živočišné, ale neobsahuje nasycené mastné kyseliny a cholesterol.Zrno amarantu obsahuje čtyřikrát více vlákniny než jiné obilniny, má vysoký obsah cenných nenasycených kyselin, zcela mimořádný obsah železa, vápníku, hořčíku a zinku. To všechno a ještě víc je Amarant.

Za celý život prý stráví člověk až čtvrt roku spánkem, dva měsíce domácími pracemi, měsíc dojížděním a hned celých 6 dní nakupováním potravin. Do zásoby se za vás bohužel nikdo nevyspí, zato se můžete přestěhovat blíž, na uklízení si někoho najmout a s nákupem potravin vám pomůže Tesco Potraviny on-line.

O tom, že nakupování s malým dítětem v košíku se někdy podobá výpravě na Severní pól, už toho bylo řečeno mnoho. Ono ale i nakupování bez dětí není zrovna lákavou kratochvílí. Ruku na srdce, kterou z nás to doopravdy baví? Snad všechny bychom si místo toho raději dopřály více času s našimi ratolestmi, romantickou večeři s partnerem (a bez dětí) nebo kávu s kamarádkou.

A co kdybych vám řekla, že to vše se může snadno stát pravdou? Jak? Pomocí služby Tesco Potraviny on-line. K dispozici jsou vám webové stránky http://nakup.itesco.cz, kde se jednoduše přihlásíte a do nákupního košíku si vyberete věci tak, jako byste byla v obchodě, jen bez zbytečného stresu. A pokud si nejste jistá, zda zrovna dochází to či ono, prostě se jdete podívat.

Můžete si zde vytvořit vlastní nákupní seznamy zboží, které opakovaně nakupujete, a to vám ušetří spoustu dalšího času. A pokud nemáte čas ani na nákup „od stolu“, máme pro vás mobilní aplikaci TESCO Potraviny on-line, která umí totéž co ta webová. Můžete s ní nakupovat během procházky s kočárkem, při cestě pro dítko do školky, během televizních reklam, nebo třeba když nebudete moci usnout.

Naši pracovníci za vás vše pečlivě vyberou, zabalí a oddělí jednotlivé typy potravin tak, aby váš nákup dorazil v té nejvyšší možné kvalitě. A náš řidič následně doručí celý nákup až k vašim dveřím. Čas doručení si můžete vybrat v rámci dvouhodinových intervalů denně od 8:00 do 22:00. Cena dovozu se pohybuje od 49 Kč do 99 Kč a ovlivňuje ji pouze vytíženost doby, kterou si zvolíte pro obdržení nákupu. Za nákup pak můžete zaplatit hned při objednávání platbou přes internet nebo platební kartou přímo řidiči. 

Milé maminky, už na nic nečekejte, ověřte si, zda jezdíme také k vám, a pusťte se do svého prvního nákupu potravin on-line. A pokud k vám ještě nezavážíme, nezoufejte, ušetřit čas můžete také pomocí služby Klikni a vyzvedni, kdy si můžete nákup vyzvednout po cestě z práce, návštěvy nebo výletu.

Dnes se mi stala nepříjemná věc. Na začátku jsem byla naštvaná, na konci dne neskutečně vděčná. Ale od začátku.

Ráno jsem se probudila, slyšela jsem, jak za manželem zaklaply dveře a chtěla jsem vstát ... chtít a udělat tuhle naprosto automatickou činnost byl ale problém. Blokly se mi záda a já se nebyla schopná otočit z břich na záda, natož vstát. Mobil mívám pod polštářem, tak jsem mu volala, že potřebuji pomoct. Během chvíle byl zpátky a pomáhal mi vstát. Vzal si na dnešní den dovolenou, protže mě každý pohyb neskutečně bolel, nebyla jsem schopná se posadit a co pro mě v tu chváli bylo nejhorší - nebyla jsem schopná postarat se o naši dceru. 

Během dne byly chvíle, kdy mi pomohl sednout si a já se bolestí rozbrečela. Malá byla nevrlá, nechápala proč ji nevezmu, nepochovám. Ale v tu chvíli na ni čekala tátova náruč. Buď ji pochoval sám, nebo ji ke mě zvedl, aby se mohla pomazlit, nakojit ...

Připadala jsem si hrozně. Byla jsem neštěstná ze své neschopnosti. Celý den mi pomáhal - podával mi pití, pomáhal vstát, obléknout se a do toho vlastně zcela převzal péči o dceru i o domácnost. 

A najednou jsem si uvědomila, že jsem k němu často nespravedlivá, když ho peskuju za nějakou, vlastně vyslovenou, kravinu. Uvědomila jsem si, že mám vedle sebe rovnocenného partnera. Že jsem si vzala muže s velkým M. Děkuji Bohu za svého muže. Jsem na něj po dnešku opravdu upřímně hrdá. 

Dnes jsem si díky tomu velmi nepříjemnému pocitů selhání uvědomila, jak jsem bohatá. Mám dceru, za kterou bych dýchala. Mám muže, který je pro mne vším. ...

MK Bazárek - Brno 16. 10. 2015

1. Přidej se ke Skupině “MK Bazárek – Brno”: http://www.modrykonik.cz/group/6944/detail/

2. Napiš do skupiny, že chceš na bazárku prodávat

3. Interní poštou dostaneš potvrzení registrace a dotazník s upřesněním Tvého zboží. Jestli Ti potvrzení nepřijde do 3 dnů, napiš nám na BazarekBrno@email.cz.

Zaregistrovat se můžeš do 15. 10. 2015. Počet míst je omezený.

Jak bude Bazárek 16. 10. probíhat?

MK Bazárek - Brno 16. 10.

1. Jsme upřímní a důvěřujeme si.

2. Společně na Bazárku udržujeme pořádek a pohodu.

3. Pokud zaznamenám jakýkoli problém nebo nejasnost, poradím se se zástupcem Modrého koníka.

4. Tento Bazárek je zaměřený na dětské oblečení, hračky, obuv a sportovní potřeby pro děti 0-10 let a na těhotenské oblečení.

5. Jako prodávající jsem zaregistrovaná ve Skupině Bazárku na Modrykonik.cz

MK Bazárek - Brno 16. 10.

Pořadatel: Modrý koník s.r.o., Martinská 56, 821 05 Bratislava, IČ: 35936851, DIČ: 2022011046, DIČ pro účely DPH: CZ682750590, tel. 226 213 413, email: bazarek@modrykonik.cz , www.modrykonik.cz

Název bazárku: Modrý koník Bazárek (dale jen “Bazárek”)

Místo konání: Obchodní dům Klášter, Josefská 1 602 00 Brno

Termín konání: pátek 16. 10. 2015 13:00 – 17:00

1. Zaměření Bazárku a definice zboží

MK Bazárek - Brno 16. 10.

Zveme vás na bazárek dětského oblečení

v pátek 16. 10. 2015 mezi 13:00 – 17:00

v Obchodním domě Klášter, Josefská 1, Brno

Přijďte prodat věcičky, které už vaše děti nenosí a nakoupit přesně to, co právě potřebují:

* kojenecké oblečení a potřeby

Ahojte. V minulej časti sme hovorili o "klasickom" pečení kurčaťa vcelku - tentokrát si ukážeme, ako môžeme skrátiť dobu pečenia takmer o polovicu a kuriatko zostane fantasticky šťavnaté.

Jednoduchú techniku určite zvládnete aj vy doma - a navyše funguje aj na grile.

Dobrú chuť a príjemné experimentovanie! S pozdravom,

Ľuboš.

Výsledok zasýti aj štyroch mlsných (nie hladných...) chlapov:

Nazvala jsem porod naší cestou. Mojí a naší Sam. Do 36tt jsem házela ramena, že ta naše cesta je pohodová, nemáme žádné problémy a jsme vysmáté. Z omylu mě vyvedly výsledky jaterních testů. Diagnóza těhotenská cholestáza a následná hospitalizace na oddělení šestinedělí. První den pan doktor operoval dokonce s tím, že pokud by se testy nelepšily bylo by nejlepší řešení cisařský řez. Okamžitě jsem se vylekala, ten jsem totiž opravdu nechtěla. Naštěstí se pod kupou léků testy alespoň trošku lepšily. Každopádně z nemocnice jsem se dostala až po šesti dnech, kdy doktoři sami uznali, že léky můžu brát i doma a budu chodit na kontroly. Bylo ale jasné, že přenášet mě určitě nenechají.

Poslední týden před termínem bylo jasno úplně. Pokud do neděle neporodím, tak v pondělí ráno nástup na vyvolání. Neměla jsem téměř žádné poslíčky ani bolesti, takže mi bylo jasné, že vyvolání se mi nevyhne. Měla jsem trochu strach, ale zároveň jsem byla ráda, že to je takto naplánování. Nemám ráda nárazové akce 🙂

V pondělí jsem přišla do porodnice, rychlá prohlídka u pana doktora a už mě vedli na porodní box, kde zavedli první tabletu. Poté mě dali na pokoj a celkem nic se nedělo. Ani jsem nečekala, že by se hnedka něco změnilo. Po jedenácté hodině opět na porodní box a další tableta. Na pokoji jsem si lehla s mobilem do postele a zabíjela čas na internetu. V půl jedné mi začly lehké menstruační bolesti. V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by tableta už zabírala. Paní, se kterou jsem byla na pokoji měla návštěvu, tak jsem si říkala, že se schoulím do klubíčka, protože se bolesti začaly stupňovat , i když mezi nimi nebyla žádná pravidelnost. Za další půlhodinu už jsem se přistihla, že pofňukávám nahlas, bez ohledu na to, že jsou na pokoji dva pro mě cizí lidi a dokonce jsem už viděla pravidelnost asi co 6 minut. Čím dál více jsem se na posteli kroutila. Když jsem se rozhodla, že to zkusím jít na chodbu rozchodit, tak jsem si nejprve sedla na postel, ucitíla jsem pod sebou mokro. Praskla mi voda a pode mnou louže. Zavolala jsem sestru a ta už mě vezla na porodní box, plodovka pořád odtékala a na porodním boxu už jsem si kontrakce vychutnávala. Volala jsem příteli ať přijede, že rodíme. Bylo něco po třetí hodině odpoledne.

Když přítel dorazil už jsem jen chodila po boxu a dýchala. Tekly mi slzy a pořád jsem se opírala o předloktí ať naberu síly. Porodní asistentka mi poradila pár věci, které mi trošku ulevily. Stála jsem kroužila pánví a dýchala. Otevírala jsem se hezky, jen při každé kontrole porodní asistentky jsem myslela, že vyskočím z kůže. Od sestry jsem jen zaslechla:"Paní doktorka, tam má jen dva prsty a tudma musí projít miminko." Jako kdybych to nevěděla! Před osmou hodinou už jsem neměla sílu ani kontrakce vydýchávat, sprcha už nepomáhala a mě bylo na omdlení. Byla jsem neskutečně vyčerpaná a měla jsem tušení že je zle. Kontrakce jsem měla co minutu a najednou se mi podlomily nohy. Sedla jsem si na židli, kterou jsem měla poblíž a usnula jsem. Jenže zase za minutu mě vzbudila kontrakce, takhle se to opakovalo asi třikrát. 

Po osmé hodině už jsem byla otevřená a nutilo mě to na tlačení. Bohužel jsem už neměla sílu tlačit. Paní doktorka běhala mezi mnou a vedlejším porodním boxem, kde taky rodila jedna maminka. To mi na klidu nepřidalo. Byla jsem zmatená nutilo mě to na tlačení, křičela jsem a nevěděla jsem co se děje "dole". Paní doktorka přišla a řekla příteli:"Až budete mít tři zatlačení, tak řekněte." Kdybych mohla, tak se nervnu. Byla jsem nervozní, že tam je jen přítel a ten si taky moc nevěděl rady, jak mi pomoct. Pořád jsem tlačila, ale vždy jen krátce, protože jsem neměla vůbec žádnou sílu. Když přišla doktorka, jen jsem opakovala, že už nemůžu. "Musíte tlačit déle, jinak vám nemáme jak pomoct." Byla jsem těmito větami vyloženě namotivovaná! Propadla jsem panice, že v tom jsem sama a nikdo mi nepomůže. Ba ani slovně.

Celé mi to připadalo jako věčnost. PA mě pořád přes můj odpor nutila měnit polohy, nejdřív na jeden bok, což mi na porodním křesle bylo nepříjemné, pak na druhý bok, což mi přišlo ještě horší. Nakonec mě opět přesunula na záda. Přišla další sestra s tím, že mi zatlačí na břícho. Začala jsem tlačit, sestra mi tlačila na břicho, ale vůbec mi to nepomohlo. Po deváté hodině, bylo vidět, že jsou obě bezradné a poslali pro doktora. Přišel doktor, sedl si ke mě a vysvětlil mi, že mi zatlačí na břicho, aby mi pomohl, jen potřebuje, abych tlačila stejně dlouho jako on, a že mi vždy řekne. Byl úžasný, povzbuzoval mě a já jsem najednou cítila, že v tom nejsem sama, že tam nikdo nepobíhá, ale že je tam někdo, kdo mi chce pomoct. První zatlačení můj křík, další a na třetí byla naše Sam venku. Ihned jsem dostala malou na hrudník, tekly mi slzy, hladila jsem ji a líbala.

Ahojte. Pečené víkendové kuriatko určite patrí k stáliciam česko-slovenskej gastronómie. Obzvlášť v rodinách s malými deťmi. Ak je tomu tak aj u vás, pozrite si toto 7-minútové video - možno vám poskytne inšpiráciu na nasledujúci víkend.

Dobrú chuť! S pozdravom,

Ľuboš.

Měď je životně důležitý prvek. Řadí se mezi tzv. stopové prvky, které jsou důležité pro látkovou výměnu v lidském organismu. Má antibakteriální účinky. Nedostatek může způsobit problémy pojivových tkání a kloubů a způsobit artritidu.

Přítomnost mědi je důležitá zejména při bolestech kloubů, artritidě, revmatismu, pro tvorbu a růst kostí, imunitní systém, zlepšení prokrvení, pocit, tepla, v těhotenství, u kojenců, pro růst a vývoj organismu, aktivace enzymů a bílkovin, pro syntézu hemoglobinu, správnou funkci kardiovaskulárního systému, funkci centrálního nervového systému, anémie, močových infekcích, problémy s pletí, slabostech, problémy se žílami, jako prevence proti tuberkulóze, diaberu a epilepsii.

Působení mědi není jen v místě nošení náramku ale lidské tělo může během jednoho měsíce absorbovat z nošeného náramku až 13mg mědi.

Nošení náramku - uživatelé si často stěžují, že jim zezelená ruka, zvlášť na začátku nošení. Když měď obarví ruku, znamená to, že ji tělo potřebuje a že pracuje. Stačí občas náramek přetřít zubní pastou a ruce si umít. Důvodem je, že pot rozkládá měď tělo jí potom přes kůži absorbuje, čímž velmi rychle účinkuje na některé bakterie, zejména na 30 stafylokoka (MRSA), který způsobuje mnohé nevyléčitelné infekce a záněty uší.

Z esoterického hlediska je meď ženskou, venušanskou kvalitou, podporuje naši vnitřní ženu.

Náramky jsou dovezeny z Indie, od hory Arunačály. Je nanich napsáno v sanskrtu, prastarém jazyce bohů, ÓM (nejstarší posvátný zvuk vesmíru) NAMAH ŠIVAJA (mantra vzývající vládce všech pěti elementů, tvůrce i ničitelé všech světů, Boha Otce Šivu) nebo jiné silné mantry.

Náramek je vhodný i pro děti.

Náramek není nutné sundávat na noc ani do sprchy, lze ho nosit nepřetržitě několik let.

Milé maminky,

připravily jsme pro vás SOUTĚŽ o "nejvydařenější" fotku dítka s látkovými plenkami!

Fotky projdou užším výběrem, kdy se bude hodnotit kvalita (splnění tematiky, nápaditost, ostrost, barvy apod.) Poté vylosujeme čtyři vítězné fotky, jejichž autoři obdrží následující ceny:

• 1.místo - plenka Pop-in NEW GEN V2 + 6% sleva na nákup
• 2.místo - přebalovací podložka Anavy dle vlastního výběru (a dle skladové dostupnosti na e-shopu) + 5% sleva na nákup
• 3.místo - Zdravá láhev o objemu 0,5l dle vlastního výběru (a dle skladové dostupnosti na e-shopu) + 4% sleva na nákup
• 4. místo - Vlhčené ubrousky Jackson reece + 3% sleva na nákup

(pozn. Sleva se nebude vztahovat na výrobky v sekci "Výprodej, slevy, akce )

Fotky posílejte na e-mail: soutez.ekopleny@seznam.cz

Píše se červenec 2014, kdy prodělávám biochemické těhu a už nevěřím na zázraky po x měsících snažení, ale přeci jen poslední MS byla 6.8, takže očekáváná byla na začátku září, která ale už díky bohu nepřišla. V den očekávané MS už jsem měla krásné // 🙂 poslušně 8.9 nastupuji k lékaři a hlasím mu, že už se konečně zadařilo a mám // na tt 🙂 lehla jsem si s tím, že mi udělá utz. Bohužel na utz nic ☹ byla jsem hrozně zklamaná a brečela jsem, dr mě poslal na krev a že druhý den se uvidí. Ráno v sedum jsem nakráčela do odběrové místnosti úplně bez nálady, ubrečená. Noc pro mě byla šílená, ale odpoledne stálo za to... Je to tam! 1500jednotek :-* .... těhu probíhalo dá se říct v klidu, na začátku jsem měla hrozné nevolnosti, bylo mi zle i z pachu z kuchyně 😀 takže jsem každé ráno musela stát cca 15 minut na balkoně a vydejchavat 😀 jak plynul čas, plynulo i těhotenství. TP byl stanoven na 13.5.2015 krásný termín, ale víc se mi líbilo 12.5 😀 no ona si to stejnak Nelinka rozhodla sama. Takže na tp se nic nedělo, ani další dny se nic nedělo. Jo jinak mi ve 12tt bylo sděleno pohlaví a to, že čekáme další holčičku, ale zpět k porodu. 19.5 jsem byla u dr. Sotva jsem se vysoukla na kozu, celá zpocená a ufuněná 😀 a on mi opět neřekl nic nového, prostě jako při každé kontrole - nic se neděje, hlavička nízko, ale furt se dá zastrčit 😀 otevřená niic moc noo 😀 takže jsme byli domluveni, že pokud v pátek 22.5 nic, pošle mě do porodnice na vyvolání . A jelikož jsem poseroutka, tak jsem se šíleně bála vyvoláni, všichni kolem mě mě strašili, jak vyvolávaný porod boli. No na pocitu strachu mi to moc nepřidalo, co si budem povídat. Takže poslední možnost ve čtvrtek ráno 21.5 přišla moje milovaná babička (Porodní asistentka) a udělala mi silnej svařák, ještě jsem si z ní dělala srandu, že mě nametenou poveze do porodnice a ejhle ani ne hodinu po svařáku přišla první kontrakce, vzala jsem dcerku a šly jsme k babi, babička mi měřila kontrakce a poslouchala maličkou, jak je na tom. Kontra byly po půl hodině,ale nic extra. Cca v 18hod už byly co 10min a Nelinka už měla špatné ozvy, takže rychle sprcha, tašky a jelo se do porodnice. Celou cestu jsem se modlila, aby ve zdejší porodnici nebyla tolik odsuzovaná a podle rodiček zlá doktorka. Zazvonila jsem a přijela pro mě úžasně otrávená PA, která od mého příchodu jen nadávala že todle a tamto. A že už jsem dávno měla mít dítě na světě. Ale copak já to mám vědět? .... dala mě na monitor, monitor furt skákal kolem 200 ☹ takže babi měla pravdu, že ozvy jsou nic moc. PA mě prohlídla, že jsem na dva prsty a žádný porod se nekoná, ale domů už nejdu z důvodu přenášení. Ok, zůstanu 🙂 přišla mnou nejvíc obáváná doktorka, bála jsem se i promluvit, ale projevila se že je vcelku fájn. Jen mi vynadala, že jako mám šílenou váhu ( 96kg, 178cm) začínala jsem na 87kg, takže jsem nabrala houby. No nic, to jsem hodila za hlavu, pak mi vynadala za tetování a barvené vlasy, které jsem měla už odrostlé, jelikož jsem se celé těhu nebarvila, čert to vem. Hrábla do mě a otevřená, pacientka rodí. Nechápu, co teda PA prohlížela a kam sahala, když podle ní jsem nerodila 😀 udělaly mi klysma, bála jsem se, ale nakonec v pohodě. Těch 5min na záchodě stát pro mě tedy nebyl žádný problém 😀 asi mám dobrý svěrač 😀 ještě jsem si dělala srandu z toho, že mi čůrá zadek 😀 😀 dostala jsem injekci buď na spaní nebo na rozjetí porodu. Injekce byla úplně k ničemu, neporodila jsem a ani jsem celou noc nespala 😀 ráno přišla obávaná dr, mluvila s primářem, že mi to vyvolá ať to mám za sebou. Takže mi udělala hamiltona, nebolel, ale byl šíleně nepříjemný a pak už jen ze mě šla lavina krve ☹ za 15 min mi píchly vodu, a za dalších 15min jsem dostala kapačku oxytocinu a začal kolotoč. Já připojená na pásech a přikurtovaná v posteli, jsem zadržovala bolest a zarejvala se do postele 😀 pak přišla druhá PA, která měnila službu (těhule) jako obdivovala jsem jí, né že ne. Že je těhotná a rodí druhé 😀 ale tak když na to má 😀 ani nevím, po jakých intervalech jsem měla kontra,ale přišlo mi to, že furt jedna za druhou 😀 a moje milá těhotná PA do mě každých 10 min hrabala při kontrakaci, ptám se jí, jestli mám už zavolat příteli, že to má půl hodiny autem. Sestra mě odpálkovala,že určitě ne, jelikož porod je na dlouho a todle nevypadám že bude hned. Takže v bolestech píšu příteli, ať nejezdí, že budu rodit dlouho. Díííky bohu mě neposlechl a vyjel.. a ejhle za dvacet minut jsem byla otevřená na 8 prstů. Sestra se divila 😀 jakože cože? 😀 takže mě kooonečně odpoutaly a šla jsem stepovat ke koze,aby malá dorotovala kam má, lenoška už od porodu 😀 přítel vletěl do dveří, já nadávala, on mě miloval a já ho nenáviděla 😀 ještě mi v těch bolestech dokázal naštvat tím,že mi ukazoval, co dělá v práci ( dělá sádrokartony na stropy) myslela jsem, že ho v tu chvíli vykastruju 😀 Během chvilky jsem už měla pocit na tlačení a futr příteli opakovala,že se asi podělám 😀 přišla sestra a že si mám lehnout opřít nohy a blabla, však to znáte. Doktor a dětská se ještě volat nebude, prý času dost. Moje těhotná sestra měla na všechno spoustu času, proto to asi dopadlo, jak dopadlo. Přišla druhá PA a že teda doktora okamžitě, já tlačila. Nešlo to zastavit, doktor přišel navlíkl si rukavice, že udělá nástřih, než to dořekl chytal hlavičku 😀 pak už jen jedno zatlačení a bylo po všem. Moje veliká holka se narodila 22.5.2015 s 3560g a 53cm . Byla velká 😀 mě při porodu ještě PA cévkovala a poranila mi moč.trubici, takže jsem pak po porodu měla záněty a furt brala antibiotika. Poranění bylo šílené a měla jsem snad roztrhaný i nohy. Nelinka měla krátkou pupeční šňůru a já poranění hráze 2 stupně, nádhera! Ale co.. měla jsem to už za sebou a svojí milou u sebe 🙂 Na porod nezvpomínám v dobrym, ale vím, že ta bolest za to stála, i když mohlo být vše jinak 🙂

Pro všechny maminky, které v blízké době očekávají narození svého miminka jsme ve spolupráci s našimi stálými zákaznicemi připravili seznam oblečení a potřeb sloužících k snadnějšímu usíníní miminka, které by neměly ve výbavičce miminka chybět. Jedná se samozřejmě o seznam orientační, který každá maminka přizpůsobí svému vkusu, možnostem a vlastním zkušenostem. Doufáme, že zejména prvorodičkám tento seznam poslouží ke snadnější orientaci na trhu kojeneckých potřeb.

OBLEČENÍ

Množství a značka oblečení, které maminky pro svá novorozeňata pořizují se vždy liší dle vkusu, zkušeností a finančních možností maminek. Doporučujeme si nákup novorozeneckého oblečení dobře promyslet také dle ročního období, kdy miminko přijde na svět.  První kousky novorozeneckého oblečení by měly být z kvalitního, prodyšného a přírodního materiálu. Nikdy nelze předem odhadnout, jak pokožka miminka zareaguje na syntetické či směsové materiály, nebo zda děťátko nebude trpět ekzémem.

Není nutné kupovat velké množství oblečení ve velikostech 50/56. Z těchto oblečků miminka rychle vyrostou a téměř každá maminka jistě dostane tyto velikosti také jakožto dárky. Stačí tedy jen pár kvalitních a dobře barevně a stylově kombinovatelných kousků.

 Oblečení z biobavlny, certifikované GOTS, www.naturbabyshop.cz

Pozor: při nákupu kojeneckého oblečení se vždy zajímejte potvrzení o vhodnosti použití těchto výrobků pro děti do 3 let. V současné době se na trhu vyskytuje celá řada nekvalitního kojeneckého textilu, který ve snaze o minimalizaci nákladů (resp. cen) nesplňuje tyto požadavky. Může pak miminkům způsobit kožní onemocnění, nebo uvolňuje zdraví škodlivé látky.

Moje práce je úžasná ne jen v tom, že vyrábíme pomůcky pro maminky a miminka, ale i v tom, že se setkávám se spoustou zajímavých a skvělých lidiček.

V pátek jsem se byla podívat na neonatologickém  odd. ve FN Plzeň.
Bylo to něco úžasného, tolik lidí zapálených pro sviji práci jsem už dlouho neviděla.
Na každé miminko je tam snad jeden zaměstnanec, sestřička, doktor nebo chovací sestřičky.
Jejich práce spočívá ve správném chování miminek. Je velice důležité, aby miminka měla kontakt s maminkou nebo chovací sestřičkou, která nabízí bezpečnou náruč a dětičky se úžasným způsobem rehabilitují.

Viděla jsem miminko narozené ve 20týdnu těhotenství, díky péči všech ve FN Plzeň má velikou šanci na normální a plnohodnotný život.

Na druhé straně jsem viděla úžasného, vlasatého chlapečka, který bych zdravý jako řípa, ale jeho maminka pár hodin po porodu utekla a nechala jej v porodnici.
Bohužel nepodepsala souhlas s adopcí, prostě zmizela a chlapeček musí do kojeneckého ústavu. Je strašné se koukat na dva chlapečky, kteří leží vedle sebe a mají každý tak pohnutý osud hned od začátku. Jednoho maminka miluje a strašně ho chce mít už doma, ale nemůže a musí se jenom modlit, aby malý všechno zvládl a oni si jej za pár měsíců mohli vzít domů. Hned vedle leží zdraví miminko, které mohlo jít domů okamžitě, ale bohužel jej maminka nechce a utekla.

Při těchto příbězích děkuji „pánu bohu“, že mám zdravé děti.

Tato návštěva mi otevřela oči. Ne všichni jsme měli toto štěstí – mít zdravé děti. Proto jsme se rozhodli, že pro neonatologii ušijeme polohovací pomůcky, pelíšky a polštáře, které potřebují.

Že je pořízení zavinovačky správnou volbou pro vás i vaše miminko?
Přesvědčte se o kvalitě zavinovačky s funkčním materiálem od českého výrobce.
http://bit.ly/1NkTxKt

Dnešní den, 5. září, byl organizací Pierre Robin Sequence Foundation http://pierrerobin.org.za/ vyhlášen jako Den osvěty o Pierre Robinově Sekvenci.

Tato vada je pojmenována po profesoru Pierre Robinovi (1867 – 1950), který byl profesorem zubního lékařství ve Francii a od roku 1914 působil jako šéfredaktor Revue de Stomatologie. V roce 1923 publikoval případ dítěte se znaky syndromu, u kterého popsal mikrognácii (malá čelist), glossoptosis (zapadávání jazyka) a dýchací obtíže. V roce 1934 připsal rozštěp patra, jako zhoršující příznak.
Až do roku 1974 byla výše uvedená triáda příznaků nazývána Pierre Robinovým syndromem, ale právě od roku 1974 je nazývána Pierre Robinovou sekvencí – „PRS“ (to znamená, že v dnešní době už pojem Pierre Robinův syndrom neexistuje - laicky řečeno. Pojem syndrom je v dnešní době rezervován pro současný výskyt několika příznaků způsobených jedinou příčinnou. Vznik sekvence zahrnuje jakoukoliv příčinu, která způsobí vznik série anomálií, které vznikly kaskádovitě na podkladu jedné malformace).
Informace o Pierre Robinově sekvenci naleznete i na našich webových stránkách http://stastny-usmev.cz/informace-o-prs/

Oba moje porody byly krásné, nádherné, nezapomenutelné. Lišily se od sebe ale tolik, jako se od sebe liší (a nejspíš ještě budou lišit) naše děti. Porod naší dcery byl hluboký, intenzivní, řekla bych až spirituální zážitek. Porod našeho syna byl, jak to nejlíp vyjádřit, vtipný. A jeho popis je skoro delší než celý porod 😀 

Už v prvním těhotenství jsem měla představu bezbolestného porodu. Myslela jsem na všechny ty domorodé ženy, které během práce na poli pocítí blížící se porod, přidřepnou na kraji pole a klidně porodí. Věřila jsem, že můj porod proběhne přesně tak. Upřímně, úplně tak pohodově neproběhl. Vzpomínám na něj pouze v dobrém, ale ty bolesti v poslední hodině před porodem mám spojené s křikem, ze kterého jsem ještě druhý den trochu chraptěla. Brala jsem to trochu jako své selhání, že se dcera mohla narodit poněkud klidněji. Během druhého těhotenství jsem objevila metodu hypnoporod a některé momenty mého prvního porodu mi najednou připadaly mnohem jasnější. Nebyla jsem na kurzu, jen přečetla knížku, ale byla jsem rozhodnutá některé věci zkusit podle ní. Jak píšu, zkusit. Nebyla jsem si úplně jistá, že kombinace dýchání a uvolnění může dokázat, že tentokrát nebudu klečet zavěšená v šátku nad sebou a řvát jako zuřivá lvice. Ale byla jsem odhodlaná tomu dát šanci. A světe div se, ono to fungovalo! Během celého porodu jsem nepocítila bolest horší než silnější menstruační. Takže ani jednou nenastalo nic, co by mě donutilo křičet, jen jsem v zásadě klidně prodýchávala. A vlastní porod? K tomu se dostanu za chvíli – i k tomu, proč jsem ještě hodinu po porodu mezi slzami dojetí ze synka v náručí slzela i smíchy.

První těhotenství jsem si užívala do posledního dne. Vlastně jsem doufala, že budu přenášet, abych si své milované bříško užila co nejdéle. Dokonce jsem říkala, že bych Bublinku nejraději nosila až do jejích osmnácti – v břiše jsem měla jistotu, že jí nic neschází, milovala jsem cítit, jak se ve mně hýbe. Porod patnáct dnů před termínem jsem brala jako zradu a měla jsem pocit, že mi byl zbytek těhotenství ukraden. Zaplaťpámbů za šátek na nošení, čtvrtý trimestr jsem potřebovala i já a díky nošení si jej opravdu užila. To druhé těhotenství bylo mnohem náročnější. Po prvním mi zůstalo pár kilo navíc, takže ke konci jsem už horko těžko zvládala všechna ta kila nosit, dcera je hodně živá a běhání s ní mě hodně zmáhalo, do toho letošní šílená vedra a vůbec. Vážně jsem doufala, že ani Lentilka si nebude dávat moc na čas. K tomu se přidaly obavy, jak budeme řešit hlídání první. Protože přijela na prázdniny patnáctiletá neteř, říkala jsem si, že by bylo prima porodit, dokud tu bude. Odjet měla pět dnů před termínem, to znělo zvládnutelně. A do toho předpověď ohlásila ochlazení 11 dnů před termínem a potom o víkendu týden předem. A protože těch 11 dnů před to vycházelo přesně na můj svátek, našeptávala jsem Lentilce, jak by to bylo hezké, kdyby se mi nadělila k svátku. Termín porodu ji sice sliboval jako narozeninový dárek mému tátovi, ale člověk někdy musí být kapku sobec, ne?

Bylo pondělí. To je taková naše neděle, jediný den, kdy má Ondra volno. Byl krásný letní den, ne moc horko, slibované ochlazení nastalo, ale svítilo sluníčko a bylo opravdu hezky. A měli jsme na návštěvě naši neteř Elišku. Patnáctiletou Elišku, která si na brigádě v Ondrově restauraci vydělala hezkých pár franků. Sice říkala, že je jí jedno, co podnikneme, že s námi pojede kamkoliv, ale co byste na našem místě dělali vy? Ano, vzali jsme ji na nákupy. Do Německa, protože je tam levněji. Do obrovského nákupního domu. Ráj na zemi! Eliška byla v rauši, pobíhaly jsme z obchodu do obchodu, vybíraly, Eliška zkoušela a nakupovala. A já samozřejmě s ní, protože samotnou by ji to nebavilo. Bylo to náročné, ale ta její radost mi za to stála. A já zase měla radost, že si koupila i pár kousků, které jsem jí vybrala já. Hurá, nejsem až takový dinosaurus! Ale když jsme pak hledali restauraci, kterou nám doporučili kamarádi, nesmlouvavě jsem si sedla na lavičku a poslala Ondru zjistit, kde to přesně je – na další procházení se po městě už jsem se opravdu necítila. A cestou do restaurace jsem ještě vtipkovala, že pokud neporodím po takovéhle „procházce“, budu těhotná až do Vánoc.

Ta restaurace byl vlastně tapas bar, místo, kde si můžete dát spoustu malých porcí, velkých sotva několik soust, a ochutnat tak spoustu věcí. My si objednali skoro celý jídelní lístek odshora dolů. A někdy v polovině večeře se ozvala první kontrakce. A za deset minut další. A pak za dalších deset. A zase… Po hodině dorazili do stejné restaurace náhodou naši kamarádi a já se už šla zeptat Tinky, která měla mít další den volný, jestli by si mohla nic neplánovat a počítat případně s hlídáním. Všichni mi přáli hodně štěstí, já se tvářila, že se vlastně nic neděje a možná jsou to poslíčci, ale vlastně jsem už věděla, že rodím...

 Cestou domů se kontrakce trochu zpomalily, ale pořád přicházely docela pravidelně. Dcerka usnula v tu chvíli, kdy ji Ondra uložil do postýlky, ani svlékáním šatů jsme ji netrápili. Ondru jsem poslala spát a sobě napustila vanu. Během prvního porodu jsem se snažila dělat vše, co by mohlo kontrakce povzbudit a zrychlit. Když jsem si sedla a kontrakce se zpomalily, zase jsem vstala a snažila se je opět rozjet. To tentokrát jsem usoudila, že cílem není porodit co nejrychleji, ale co nejvíce v klidu, takže jsem dělala to, co jsem v dané chvíli cítila jako nejpříjemnější. Takže jsem si dala dlouhou, klidnou vanu, pak si šla lehnout a dokonce se mi podařilo i na pár hodin usnout. Uprostřed noci jsem vstala, zapálila si svíčky v koupelně (světlo už mi vadilo) a dala si další koupel, potom jsem si vlezla do hnízdečka připraveného v obýváku. Peřiny, polštáře, gymnastický míč a nízké sofa, střídavě jsem polehávala, posedávala, skákala a opírala se. Kontrakce zrychlovaly a zesilovaly, já pořád prodýchávala podle techniky hypnoporodu – pomalé dlouhé nádechy do břicha směrem nahoru a vzhůru a pak zase pomalé výdechy.

  Jak už to tak bývá... žila byla v jednom království za několika mnoha kopci, loukami, lesy a nevím čím vším.. kráááásná princezna...

  Kdo království a zvláště královnu znal jen tak od vidění, nebo žil v království krátce, se neměl důvod čemu divit.. když uviděl princeznu a zároveń i její rodiče.. krásní rodiče.. přeci dělají krásné děti.. 

  Ovšem, kdo žil v království déle jak patnáct let.. ten se sakra divil, že je princezna taková pěkná a milá, celá k zulíbání...

  Královna matka by totiž mohla zcela najisto vyhrát miss šereda.. Ale její Král, druhým povoláním plastický chirurg, vše hravě napravil.. no hravě.. stačilo jen zhruba 20 plastických operací a bylo to..zbytek doladí správné osvětlení v trůním sále a fotograf.. A tatíček král? Těžko se dělají operace přímo na sobě. a navíc se odjakživa děsil toho, že by do něj někdo řezal...to dá rozum.. Tak začal na sobě trochu makat v královském fitku ....a obličej... ten už spraví maskéři..aspoň trochu.

  Takže vlastně dva totálně oškliví královští rodiče mají zcela přírodně krásnou holčičku..

  A království...? Co do krásy se nedá rovnat s žádným jiným... o to větší ostuda by byla, kdyby byli panovníci přeci oškliví...Tato krása a honosnost však trošku zavání příchutí náměstím Telče.. Ale vše funguje jak má, poddaní jsou šťastní a spokojení.. tak nač to řešit...

Aneb deset jednoduchých kroků k lepšímu životu

1)      Na počátku všeho bylo slovo

Mluvte jen o věcech, činech a emocích, které chcete. Nemluvte o tom, co nechcete. Slova, která pronášíte, ožívají energií, kterou jim denně věnujete. Změňte svá slova za pozitivní výrazy, mluvte o lidech kladně, nepomlouvejte je, nehaňte. Naučte se své emoce, myšlenky a postoje formulovat pozitivně. Je to jednoduché. Začněte ihned.

2)      Myšlenka několikrát prolétne hlavou a stane se skutečností

Hlídejte si, o čem celý den přemýšlíte. Myšlenky nelze brát na lehkou váhu. Pokud o něčem smýšlíte negativně, se záští, nenávistí, špatné to opravdu bude. Pokud jsou Vaše negativní myšlenky silnější než Vy, vytvořte si takové myšlenkové řetězce, které vyvolají pozitivní emoce.

Každou negativní myšlenku ihned nahraďte pozitivní. Postupem času se naučíte smýšlet pozitivně. Naučte se také dobře smýšlet o sobě. Nelze o sobě smýšlet negativně, nemít se rád, nenávidět se. Pokud se tak ovšem děje a Vy to nehodláte změnit, zaručuji Vám, že Váš život bude velmi obtížný. Hlavně zde platí nahrazování pozitivními myšlenkovými řetězy.

Poslední dny si organizuji čas jinak. Opravdu ho zrovna na to či ono nemám nebo je pro mě prostě něco jiné důležitější? Rodinné a partnerské štěstí na vzorně uklizené domácnosti nestojí, přesto je občas potřeba přivítat muže do pořádku. Jindy zase neuteče prádlo čekající na vyžehlení. Jednou dostane přednost procházka se synem, podruhé psaní s kamarádkou z druhého konce světa.

Poslední dny si organizuji čas jinak. Snažím se dávat přednost věcem, které mi mohou utéct. Opravdu si chci přečíst zprávy nebo se raději podívám na krásný západ slunce, který za chvíli zmizí? Proč bych si nechávala úklid na odpoledne, když mám nejvíc energie před obědem? Proč spěchat domů kvůli (nesmyslnému) režimu, když právě prožívám příjemnou chvíli s rodinou.

Poslední dny si organizuji čas jinak. Miluji psaní. Přesto blog nedostal přesně měsíc ani jeden nový řádek. Pomíjivost okamžiku a hodnota vydané energie nyní sestavují můj žebříček priorit pro daný den, pro danou hodinu. Navzdory starostem, strachu i obyčejné únavě je potřeba nezapomenout... Nezapomenout se vědomě nadechnout. Prožívat a nejen žít. 

Poslední dny si organizuji čas jinak. Život je totiž jako vilová čtvrť. Oslní lehce svou krásou. Má svá tajemství. Kdybyste ale vynechali tu a tam jednu cihličku, vil by nebylo. A proto je potřeba jít cihlu po cihle. Prohlédnout si detail za detailem. Umět prožít malé i menší. 

Poslední dny si organizuji čas jinak. Nabírám sluneční energii do zásoby. Neberu nic jako samozřejmost. Od malicherných nákupů, přes přírodu až po rodinu a přátelství... Nic není jisté. Předem to poslední ne. Až si budu zase organizovat čas, stavět vilu... mohla by mi některá cihla chybět. A jak bych bez základů dosáhla až ke hvězdám?!

Poslední dny si organizuji čas jinak. Nechávám si radit od přítelkyně intuice. Protřídit oblečení, vysát, vymazat aplikace z telefonu, hrát si se synem, povídat si s mužem, zavolat mámě, projít se... Nemá v tom logický systém, ale vždy, když se její radou řídím, objeví se ve vilové čtvrti další cihla.   

Září je pro nás, rodiče dětí narozených s rozštěpovou vadou obličeje a aktivní členy sdružení Šťastný úsměv, ve znamení osvěty.

Rozštěp je už 10 let součástí mého života a hlavně nedílnou částí života mého syna Adama. Snažím se společně s mnoha dalšími o to, aby se o této vadě vědělo a mluvilo. Aby nebylo toto téma ve společnosti tabu a aby ti, kterým rozštěp vstoupil do života věděli, že na to nejsou sami. Že je tady Šťastný úsměv www.stastny-usmev.cz, který se snaží podat pomocnou ruku všem, kteří o to stojí.

Proto sem dnes sdílím slova mé kamarádky a zároveň předsedkyně sdružení Šťastný úsměv, Mgr. Anežky Rouš-Dvořákové. Děkuji všem, kdo si ho přečtete a pomůžete nám tak rozšířit řady těch, kteří vědí o čem je řeč 🙂 Článek je z našeho webu http://stastny-usmev.cz/proc-je-osveta-tak-dulezita/ Lucie Hornofová

Rozštěp obličeje je pouze kosmetická vada. Po operaci zbude jen malá jizvička, a když si kluci nechají narůst knír, ani to nebude vidět. A děvčata to zakryjí makeupem. Ale na druhou stranu…Pokud už v těhotenství víte, že čekáte dítě s rozštěpem, je na zváženou, zda má v těhotenství smysl pokračovat. Dítě s rozštěpem celé dětství stráví v nemocnicích. 

Připomíná Vám to něco? Tu první část můžete zaslechnout od nezasvěcené laické veřejnosti, tu druhou bohužel občas od té odborné. Rozštěp obličeje, i když se situace postupně lepší, je stále opředen mnoha omyly a předsudky. Proč tomu tak vlastně je?

Představte si dobu řekněme zhruba před 30 lety. Internet je slovo neznámé a rozštěp má ne zrovna příjemný hovorový název. O rozštěpu se ve většině případů šeptá a není to vůbec téma běžné konverzace. Ostatně jako další vady či postižení. Je to něco, za co se hodně lidí stydí a o čem se prostě nemluví a co se neukazuje. Sklopí se hlava… Když se ale o něčem nemluví, začnou se na téma nabalovat informace, které se nemusí zakládat vždy na pravdě.

Knihy omalovánek nabízím v anglickém originálu. Sluší se tedy, abych přidala překlady průvodních textů 🙂. Třeba se někomu budou hodit. Nejedná se o otrocký překlad, ale volnou koncepci toho, co autorka texty zamýšlela 🙂.

Přidávat budu postupně 🙂

ENCHANTED FOREST

Vyřešíte hádanku Začarovaného lesa?

Uvnitř této knihy je úžasná inkoustová lesní říše plná zvláštních stvoření, která čekají, až budou objevena a vybarvena.

Najděte si svoji cestu do zámku v samém srdci lesa skrze kapradí, květenu, magické stromové domky a trnitou révu.

První školní týden je tu a Vy jste stále nenakoupila pomůcky pro Vašeho školáčka? Odpovězte nám na soutěžní otázku a my Vám tyto školní shony rádi ulehčíme. Vyhrát můžete poukaz na nákup v PEPCO v hodnotě 1000 Kč! 🙂

 Soutěžní otázka:

Kolik podle Vás stojí oblečení školáčka, kterého vidíte na obrázku?

Indice: Je to méně než 250 Kč. 🙂

Podmínky soutěže

 1. Na soutěžní fórum s názvem “Vyhrajte PEPCO poukaz v hodnotě 1000 Kč” nám napište správnou odpověď na soutěžní otázku.