Co jíst a nejíst při kojení

Vyhněte se:

• luštěniny (čočka, hrách, květák, hrášek, fazole..)
• cibule, zelí syrové i kysané
• perlivé nápoje, džusy, limonády (umělá sladidla)
• čerstvé pečivo, chléb, sójové maso (nadýmavé, alergenní), kynutá těsta, celozrnné pečivo
• kapusta, kedlubny, ředkvičky
• citrusové plody, jahody, hrušky, rajčata, ostré koření, česnek
• alkohol, káva, cigarety
• čokoláda, oříšky, broskve (může a nemusí být alergenní), kakao, mák, exotické ovoce, vaječný bílek, kravské mléko, rajčata, celer (vše alergenní)
• omezit konzervy, uzeniny, majonézy, nekvalitní a ve velkém množství sladkosti, instantní výrobky
• bylinky: máta a šalvěj (tlumí tvorbu mléka)

Doporučuje se:

• bylinky: heřmánek, kmín, kopr, anýz, fenykl, jestřabina, koriandr, bazalka, meduňka, majoránka, benedikt lékařský (podporující laktaci)
• rýže, brambory, těstoviny, kus kus, staré pečivo
• mléčné výrobky - sýry, tvaroh, jogurty, kysaná mléka, podmáslí, syrovátka, kefír, acidofilní mléko
• mrkev - čerstvá i vařená, banány, jablka, ledový salát, špenát
• ryby: kapr, pstruh, treska, mořská štika, platýz, mořský vlk, konzervovaný tuňák, sleď, sardinky
• maso: drůbež, králík, krocan, telecí
• kvalitní rostlinné oleje, v menší míře margaríny a máslo
• čaje pro kojící ženy a ovocné čaje (z jahodníku, maliníku, ostružiníku, lipový květ nebo šípky)
• atestovaná neperlivá voda

Pojem Patchwork rodina se v posledních desetiletích etabloval stále více.  Ale co tento výraz vůbec znamená a proč jetato nová rodinná konstelace tak složitá pro děti i dospělé, to bychom Vám rádi vysvětlili v tomto článku. Vzhledem k tomu, že v současnosti troskotá každé třetí manželství, je počet Patchwork rodin velmi vysoký, nedá se ale naprosto přesně stanovit. Pokud sami v Patchwork rodině žijete, mohou Vám naše tipy pomoci k harmonickému soužití.

Co je vůbec Patchwork rodina?

Patchwork je z angličtiny pocházející označení pro sešívání různých látek. Z různých materiálůa zbytků textilií nejrůznějšího druhu vzniknou např. pestré koberce. Přeneseno na rodinu neznamená Patchwork rodina více, než nevlastní rodina. Jeden rodič pozná po rozchodu nebo rozvodu nového partnera nebo partnerku a přivede vlastní děti a případně děti nového druha dohromady. Časem mají třeba ještě další děti společně.

Obavy dítěte

Pro právě zamilované dospělé se všechno udává jako za růžovými brýlemi. Nalezli nové štěstí, plánují společnou budoucnost a těší na vzrušující nastávající čas. Co je tady ale často zanedbáno, jsou reakce a pocity dětí.

Nejdříve se musí srovnat s tím, že se rodiče rozešli. Od věku základní školy si děti samy dávají vinu za to, že se jejich rodiče už nemají rádi. V hlavě přemítají, zda něco špatně udělaly nebo se nechovaly dost dobře. Nový partner a tím potencionální náhrada za druhého rodiče je přitom často jen extra faktor, který vede k naprostému přetížení dítěte. Strach, že mámin nový přítel může např. maminku vzít, je obrovský. Často chtějí mít děti své rodiče jen pro sebe. Zejména pokud musí ještě bojovat s odchodem jednoho rodiče. I když Vaše dítě časem dokáže vytvořit vztah s Vaším novým partnerem, představuje nové spojení enormní potenciál konfliktu. Koho má dítě loyálně milovat? Když dítě náhle začne mít rádo nového tatínka nebo novou maminku, cítí se provinile vůči svému „pravému“ rodiči, protože ho v jeho očích zraňuje.  

Dítě pláče, odmítá jíst a stěží se nechá uklidnit. A vy se cítíte unavení a bezradní. Za vyčerpávající situací může stát alergie na bílkovinu kravského mléka. Jak dlouho bude trvat, záleží do velké míry na vaší správné interpretaci chování a projevů miminka. Rozpoznat příznaky této alergie totiž není snadné. Objevit se může nejen po zavedení náhradní kojenecké výživy ale i při kojení mateřským mlékem. Proto byl vytvořen CoMiSS, který rodičům pomáhá s určením projevů alergie a včas je navede k neodkladné návštěvě pediatra. Ten doporučí vhodný postup léčby.

Rozpoznat projevy alergií, které se v posledních letech projevují ve stále větší míře, není vůbec snadné. Když vaše dítě trápí zvracení nebo průjem, hledáte příčinu problémů ve stravě spíše, než když ho obsype kopřivka. Přitom v obou případech se může jednat o příznaky alergie na bílkovinu kravského mléka. A může jich být mnohem víc. „Ukazatelem mohou být například i méně obvyklé projevy odvozené od dýchacích cest. Dítě dostane kašel nebo se mu hůř dýchá,“ uvádí MUDr. Pavel Frühauf, CSc., z Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze.  Příznaky alergie na bílkovinu kravského mléka, zkráceně ABKM, se obvykle projevují u dětí do tří let. V České republice se jedná přibližně o 5000 dětí každý rok, což je 90 % dětí, u kterých se nějaká potravinová alergie objeví. Po diagnóze ABKM se doporučuje vynechat při kojení všechna savčí a sójová mléka i výrobky z nich. Předejde se tak zkříženým alergickým reakcím. Zároveň se přistupuje na náhradní mléčnou výživu. „Základem diagnostických i terapeutických postupů je nutriční intervence s použitím terapeutických preparátů, v nichž jsou bílkoviny extenzivně štěpeny a nezpůsobují tak alergickou reakci,“ vysvětluje MUDr. Frühauf.

Často se bohužel stává, že si rodiče jednotlivé příznaky kvůli jejich různorodosti nespojí a na možnou alergii ani nepomyslí. K lékaři se tak kvůli podezření na ABKM dítě dostává s velkým zpožděním a zbytečně tak strádá i několik měsíců. Zásadní je proto vnímavost rodičů vůči obtížím jako jsou průjem, ekzém, ale i příznaky typické pro nachlazení, nespavost nebo zvýšená dráždivost dítěte.  Jelikož se jedná o poměrně širokou škálu různorodých a těžko specifikovatelných projevů, byl vytvořen skórovací systém CoMiSS (Cow’s Milk-related Symptom Score). Rodič během pár minut zodpoví několik snadných dotazů a CoMiSS ihned vyhodnotí, zda je podezření na ABKM oprávněné a je nutné bez prodlení zamířit k dětskému lékaři.

Návštěva pediatra či alergologa je nezbytná, protože pouze odborník může stanovit konečnou diagnózu. U kojenců a batolat se však alergie na bílkovinu kravského mléka potvrzuje nesnadně, protože pro to neexistuje jednoznačný laboratorní test. V dnešní době se pro stanovení diagnózy užívá jako zlatý standard tzv. eliminačně-expoziční test. MUDr. Pavel Frühauf, CSc. popisuje: „Nejprve ze stravy zcela eliminujeme bílkoviny kravského mléka. Pokud matka dítě kojí, musí dodržovat bezmléčnou dietu, kdy vynechává nejen mléko, ale všechny mléčné výrobky. Nebo převedeme miminko na speciální formuli. Přibližně po dvou týdnech od upravení stavu je dítěti znovu podáno běžné mléko. Jestliže se potíže opět objeví, diagnóza ABMK se potvrzuje.“  Bezodkladné zavedení specifické diety může v tomto případě představovat velkou úlevu pro celou rodinu. Alergie se léčí přibližně půl až tři čtvrtě roku. V jejím důsledku se však mohou u jedince v budoucnu objevit další alergické obtíže postihující nejčastěji dýchací cesty.

Poprvé přespat u babičky a dědy – to není jen vzrušující pro děti, ale pro maminku, tatínka a prarodiče je to napínavá, nová situace, se kterou je třeba se nejdříve seznámit. Odevzdat zodpovědnost prarodičům není často jednoduché a i děti jsou i přes často demonstrovanou sebedůvěru přeci jen trochu úzkostlivé, když vidí maminku a tatínka odcházet. Aby nestálo vydařené návštěvě nic v cestě, sestavili jsme pro Vás několik typů a rad.

Je už moje dítě připravené?

Mnozí rodiče to znají: jednou mít čas pro sebe, jednou se jít bavit, jednu noc se vyspat. To jsou věci, které v prvních letech, kdy dítě potřebuje nejvíce pozornosti, většinou nejsou možné. Také pro pracující rodiče, kteří jsou v práci a musí na služební cesty, vyvstává otázka, zda mohou své dítě nechat přespat u prarodičů. Nejjistější si můžete být, když samo Vaše dítě vysloví přání, že chce přespat u babičky a dědy. Rádi můžete toto téma už dříve sami nakousnout, abyste přivedli dítě na tuto myšlenku, ale v žádném případě byste ho neměli nutit. Obecně platí, že neexistuje žádný konkrétní věk, kdy je dítě připraveno. Mluvte se svým dítětem o tomto návrhu a zjistěte, jak se k tomu staví.

Pomocná opatření před prvním přespáním

Než dítě poprvé přespí mimo domov, je doporučení hodné, aby například babička a děda přišli jeden večer k Vám, aby uložili dítě ke spánku, aby poznali všechny zvyklosti. Vysvětlete svým rodičům v každém případě, jaké zvláštnosti Vaše dítě má a např. se kterou pohádkou na dobrou noc nejlépe usne. Mimo to může dítě nejdříve jen přespat po jídle u prarodičů nebo u nich strávit několik hodin. Pokud má dítě z přespání ještě strach, dají se obavy ještě trochu rozptýlit tím, že necháte dítě těšit se u babičky na překvapení, výlet do Zoo nebo pečení oblíbeného cukroví. Dítěti můžete také nabídnout, že ho vyzvednete, když vůbec nebude moci usnout nebo se nebude cítit dobře.

Dohodnout se sprarodiči

Je to doménou nás otců.

Jelikož byl včera státní svátek, měla školka zavřeno a tím pádem jsem musel vymyslet pro mladýho program, aby se mi tu doma neflákal. Nesnáším státní svátky.

Z nedostatku lepších nápadů, jsme se vydali do aquacentra, ačkoliv jsem již několikrát proklamoval, že tam už nikdy nepáchnem, neboť to pokaždé zavání nějakou ostudou.

Po jednom obkroužení divoké řeky a asi dvou minut ve vířivce, mladík usoudil, že už jsem se bavil dost a teď je načase, aby taktéž on z toho aquacentra něco měl. Z toho důvodu mě odtáthl do dětského brouzdaliště plného cizích fakanů a matek, kam mě usadil na okraj a jal se skotačit.

Jak tak sedím na kraji dětského brouzdaliště s chodidly ve vodě a koukám kamsi do blba, najednou se to stalo. Z čista jasna, nikým nezvána dorazila má ranní erekce. Dnes poněkud opožděně. Předesílám, že ranní erekce nemá nic společného s nějakým vzrušením. Je to prostě nikým nezaviněný jev, se kterým se musíme smířit. Muži jistě chápou.

Situace nebyla příliš pozitivní. Seděl jsem na kraji bazénku obklopen dětmi a měl jsem erekci. Pokud bych byl někým odhalen, měl bych co vysvětlovat. Bylo proto potřeba nehybně sedět a doufat, že se co nevidět vše vrátí zpět do zajetých kolejí.

Přiznejme si to - na světě je zlo i dobro od jeho počátku. Jejich poměr si ale určujeme sami. My, lidé. Pokud si myslíte, že teď chci psát o míru a válce, přistěhovalcích nebo teroristech, pletete se. Na srdci mě velmi tíží jiná věc. Hlavou mi kvůli ní prolétá stále dokola několik stejných myšlenek, otázek, hesel. Mísí se ve mně různé negativní pocity. Vztek, strach, bezmoc, nepochopení, lítost... Měli bychom se zase naučit pomáhat. Opravdově, těm nejbližším a ihned. 

Ano, existuje řada charitativních organizací, stáváme se dobrovolníky, přispíváme penězi, sběrem plastových víček, oblečení nebo jídla. Plníme vánoční přání dětem z dětských domovů. Venčíme psy umístěné v útulcích. Fakt, že toto vše a ještě mnohem víc náš svět potřebuje, považuji sice za smutný, ale tiše jej přijímám. Slzy, někdy zamáčknuté v oku, jindy stékající po tváři, mě doprovází ve chvíli, kdy na mě nejvíce dopadá tíha jiného příběhu.

Občas se mi na tomhle světě opravdu těžce dýchá. Ocelová maska rázné, nekompromisní holky mi sice jistou obranu zajišťuje, ale co člověk zmůže, když jej něco zasáhne zevnitř. Nejspíš to bude pro některé z vás znít jako naprostá hloupost, ale zkuste si žít se srdcem bohéma a hlavou realisty v jednom těle. Neměnili byste se mnou, na to vsadím boty.

A tak se ptám. Jak si mohu vykračovat s lehkostí, když někdo blízký trpí? Jsem sice zastánkyní teorie, že bychom se museli cítit provinile 24/7 za cokoli, kdybychom mysleli neustále pouze na ty, kteří žijí ve válce, na sirotky, na nemocné... a proto, zejména v Evropě, můžeme být i částečnými sobci, jenže co když je ten problém, neštěstí, smutek nebo nespravedlnost na dosah ruky?

Někdo v mé blízkosti měl a má velmi, velmi těžký život. Po všech stránkách. Ošklivé zážitky v dětství i v (pozdější) dospělosti. Nemoc. Finanční problémy. Někdo, kdo si ani jedno z toho absolutně nezaslouží. A přestože by toto všechno vystačilo na moře mých slz, nic z toho ještě není tím pomyslným "3-2-1-start".

Kámen úrazu je především selhání lidského faktoru. Je až neuvěřitelně ironické, jak je člověk inteligentní a zároveň naprosto hloupý tvor. Určité věci prostě nejsou a nebudou přenosné vzduchem. Ano, jistě, teď se svět snaží frčet na vlně pozitivní energie. Obklopujme se pozitivními lidmi, Mysleme pozitivně. Bla, bla, bla. Pokud se nepletu, četla jsem to kdysi v jednom z rozhovorů s Michalem Vieweghem - někdy je potřeba přiznat si, že je něco v prd*li. A já tedy říkám, že v prd*li je především lidská soudržnost, empatie, síla přátelství a základní lidské hodnoty vůbec.

Článek jsem psala průběžně hned po porodu hlavně proto, abych si uspořádala myšlenky a dala si dohromady všechno, co se stalo... A tak nějak se s tím srovnala. V té době mi moc pomáhalo číst si podobné příběhy a vědět, že v tom nejsem sama. Odhodlávala jsem se dlouho a protože dnes, ve Světový den předčasně narozených dětí, je více než příhodná doba, rozhodla jsem se jít s kůží na trh a podělit se s vámi o náš příběh.

Celé moje těhotenství probíhalo naprosto bez problémů. Bylo plánované, ale i tak si pamatuju, jak jsem překvapeně hleděla na to, jak se zbarvovala druhá čárka. Naše krásné sladké tajemství. Týdny postupně plynuly, 1. screening výborný, miminko zdravé, oznámení rodině a známým, 2. screening výborný, čekáme chlapečka! Chodila jsem na poradny, vždy všechno v pořádku, pan doktor se radoval, jak vše krásně vychází a nic se nechystá, miminko krásně prospívalo, já byla šťastná a cítila jsem se strašně dobře.

Až jsme se takhle v poklidu dostali přesně na konec 7. měsíce. Byl pátek, těšila jsem se, že za pár týdnů nastoupím konečně na mateřskou a připravím se v klidu na příchod našeho drobečka. Na víkend přijeli kamarádi, poseděli jsme, podívali na fotky z manželova výletu. Pak už jsem byla unavená, tak jsme si šli kolem půlnoci lehnout. Prakticky hned jsem usnula.

Noc. Tma. Vzbudilo mě jakési mokro. Do háje, co to je? Rozsvítila jsem a zjistila, že mám mokrou noční košili. Polilo mě horko a zároveň mi přejel mráz po zádech, začalo mi bušit srdce. V první chvíli mě napadlo a snažila jsem si vsugerovat, že mám hodně slabý pánevní dno a nějak mi to "ujelo", ale tušila jsem... Šla jsem na záchod a po návratu mi to začalo téct i po nohách. Neumím popsat myšlenky, které se mi v té chvíli honily hlavou. Nechápala jsem to. Absolutně vůbec. Ještě před třemi dny jsem byla na poradně… Strašně jsem se o malého začala bát. S manželem jsme se oblékli a jeli hned do nemocnice. Všude bylo naprosté ticho, byla zhruba jedna v noci.

Přešli jsme vrátnici a našli porodnické oddělení. Otevřela sestřička, já jí sdělila své podezření na odtékající plodovou vodu ve 31. týdnu. Vyděsila se a se slovy „Ježiši!“ mě ihned pustila dovnitř. Manžel zůstal na chodbě.

Uvnitř mě sestřička požádala o intimku. Ta se po polití roztokem okamžitě zbarvila do modra, obavy se bohužel potvrdily.

Včera v noci jsem nemohla usnout (znáte to, muž někde  na oslavě, dítě spí v pokoji..) a najednou jsem se vrátila v čase. Vzpomněla jsem si na dny na koleji. Každé ráno (pokud to šlo) jsem si nakrájela banán na co nejtenčí plátky (kupodivu mě to na chvíli nasytilo), sedla jsem si s tím k oknu na stůl a jedla. Výhled z 16. patra byl nádherný...no nebyl nic moc, ale ta výška. 

  Co je ale podstatnější, vzpomněla jsem si na lidi, které jsem tam potkala, stali se nedílnou součástí mého každodenního života a kteří...jsou pryč. Byla tam moje první spolubydlící Eva, takový malinký "plašoň", Janča, která se pořád učila, nikdy s náma nikam nemohla a nakonec procestovala celý svět a ještě se nevrátila. Dále Hanka, se kterou jsme v neděli odpoledne "poslouchaly" rozhlasové pohádky a spoustu večerů strávily hraním karet při flašce vína a Zuzka, která jediná mi zbyla.

  Jsem od přírody zvědavá a moc by mě zajímalo, jak to se všemi (nejen jmenovanými) dopadlo - kolik mají dětí, jaou mají práci, život..ale jsou pryč. Kontakty se ztratily s mobilním telefonem, starým diářem..prostě s časem. Člověk by si řekl, že v době internetu je jednoduché je vypátrat a musím přiznat, že ze zvědavosti jsem už pár jmen do googlu zadala - ale kupodivu mi nic nevypadlo. Pravda nemám facebook, ALE otázkou je - chtěli by i oni, abych je našla?

  Jak jednou řekla nějaká paní spisovatelka v rádiu - zakořenění lidé nemají čas a chuť navazovat nová přátelství, protože mají svůj okruh přátel, které nestíhají navštěvovat, mají rodinu, děti, které zabírají opravdu spoustu energie a času, práci..a toto by přece bylo "nové přátelství", protože na zarostlých základech nejde stavět, protože co bylo, může být teď jinak. 

  A tak na ně mám jen vzpomínky a protože neblednou, tak asi silné. Otázkou je kolik přátel jsem takto už ztratila a kolik jich ještě ztratím.

  Teď mě napadlo, že už jich moc nebude, protože člověk se v mládí pohybuje mezi spoustou nových skupin lidí a utváří si svůj život, který v druhé části vede - a tam už nejsou příležitosti a čas - jak řekla ta paní spisovatelka v rádiu...

Je to jako dnes,i když uplynulo 11 let...mám strach v břiše a zároveň velkou touhu po poznání, bude se mi líbit jeho domov?Jeho rodiče?Ty krpály všude kolem?Hned na začátku Komárova továrna....budovy z 30. let se směskou socíka....hmmm průmysl, potěš koště. Tady se na kole jako jezdí?No horalové asi jezdí....tak tady pojdu.

Tak toto všechno se mi točilo v hlavě, když jsem jela se svým partnerem k němu domů na seznámenou.Uvolnila jsem se až při vzpomínce na tátův vítězný obličej,když jsem řekla,že je drahý z Komárova.Ty budeš v Komárově?Tam se i lišky bojí dávat dobrou noc.Táta myslel jiný Komárov,jednu prdelinku ve východních čechách......po čase uznal,že v našem Komárově se nebojí ani lišky a moc rád za námi jezdí........................

Když přijíždíte k nám do Komárova směr od Hořovic, vidíte opravdu budovy továrny,nyní Buzuluk,dříve Komárovské železárny.....je to místo úzce provázané s historií Komárova. Nebudu vás trápit výčtem uměleckých a užitkových předmětů,které se tu vyráběly,ale kdo miluje litinu (šperky,  formy, psací potřeby, busty, sochy, kříže, náhrobky...)zkrátka krásné věci, navštivte naše muzeum. V ČR najdete jen málo míst, které ukojí vaši litinovou vášeň (ano, já jí propadla).

Malebné náměstí s dominantou kašny s čápem žije svůj maloměstských život,ale když se setmí a svitne světlo v lampách,máte zvláštní pocit, jako ze starých časů.Vídíte tu, jak jinak, spoustu litinových soch. Pak rozhodně doporučuji vydat se po naučné stezce (při světle) kolem Červeného potoka a dýchat a dýchat a dýchat...rozhodně si odpočinete.Čeká vás poučení a seznámení s krajem formou naučných tabulí,ale číst je nemusíte 🙂 stačí se dívat a když vezmete rohlíky místním kachnám na Červeňáku (rybník),budete mít zábavu i pro děti. Pak se projdete lesem kolem letního tábora a další nádrže, tentokrát Drátenický rybník. Na kopečku vás čeká vesnička Mrtník s krásným hřbitovem. Nejsem divná, jen trošku archivář a tak oceňuji litinové kříže a náhrobky a taky typický vesnický kostelík s pěkným výhledem do okolí. Přes chatovou oblast dál k další nádrži - Záskalské. Tady je v létě hezké koupání a můžete si vybrat stranua místo. Nicto nestojí,ale s sebou doporučuji něco k zakousnutí - inu krásná příroda bez KFC a Mekáče. .... No a tady jsme už u brány Brd. Odsud podnikámečasto výpravy např. ke zřícenině hradu Valdek, nebo k nově opravené štole Barbora....nebo jen tak po lese na houby a borůvky.Každopádně,když pomažete do Brd, mějte dobré boty, pití, telefon a mapu...nebo místního Komárováka,aby vás nemuseli hledat místní hasiči a Brdonoš......Naučná stezka není tak dlouhá,ale můžete jí zkrátit dle potřeby...Komárov také žije společenským životem,takže vásmohu krom přírody a muzea pozvat na některý z trhů farmářských,nebo jarmark. Také se tu hrává divadlo a konají sem tam přednášky.Komu vyhládne, může skočit do místní nekuřácké restaurace U šneka a pár místníchšneků sníst...no a nebo si dát steak a točenou zmrzlinku.

Už vás budu šetřit:mám to tady moc ráda, i když původně z velkého města 🙂 Komárov je pro mě jen jeden, ten náš...

Růžová sukýnka s volánky pro holčičku, pro chlapce modrý batoh s roboty – v naší společnosti  je téměř nemožné se vyhnout stereotypům ohledně pohlaví a vychovat děti neutrálně bez jakéhokoli rázu. V našem příspěvku Vám chceme některá klišé ohledně pohlaví ukázat. Zejména se jedná ovliv na děti a jak je jejich vnímání ovlivněno přednastavenými vzory. Dozvíte se mimo to, jak se můžete bránit šílenství perfektního vzoru a otevřít taksvému dítěti cestu, kterou chce jít samo.

Klišé ohledně dívčího pohlaví

Jedním z klasických klišé zajisté je, že holčičky nosí spíše růžovou barvu a podle toho se i klidně a harmonicky chovají. Vyhýbají se konfliktům, jak je to jen možné a řeší problémy, když se jim nelze vyhnout, slovně a ne násilně. Stereotypické holčičky jsou hodné a spíše slabé, protože jsou stále více ochraňovanány rodiči a také společností. Těžké předměty nesmějí nosit a také navštěvování baletu je lepší než box nebo fotbal. Mimo to jsou spíše ješitné a dbají více na svůj účes a vnějšek. Kritiku neumějí tak snadno zpracovat. V matematice jsou dívky často hůře hodnoceny. To je ale hlavně kvůli tomu, že je klukům připisováno lepší matematické chápání. Tento úsudek stačí, aby byly zastrašeny méně sebevědomé dívky, čímž dosáhnou v mnoha případech skutečně špatné výsledky. Analogicky ktomu jsou dívky podle statistik lepší ve čtení. Principielně ale téměř neexistují rozdíly vzhledem k výkonům ve škole, protože obě pohlaví přináší stejné základy.

Klišé ohledně chlapeckého pohlaví

Kluci se perou, hrají si ve špíně a rádi se zašpiní, protože to rodiče dovolují. Vzhledem k hormonu Testosteronu je každopádně také biologicky dokázáno, proč jsou kluci považováni za obecně agresivnější než dívky. Ve věku 4 let vylučuje tělo více tohoto hormonu, čímž se kluci stávají dravější a vyzývavější. Identifikují se spíše s akčními hrdiny, kteří se silou a odvážně stavějí potížím. Proto jsou tak osvědčené výrobky se Supermanem apod. I když to protiřečí všeobecnému názoru, tak kluci brečí stejně tolik jako holky. Protože ale ukazování emocí není považováno za mužské, naučí se kluci už brzo své emoce schovávat. Jediné konkrétní rozdíly se ukazují převážně ve fyzické stránce. Chlapci mají v průměru více svalstva, širší ramena a jsou větší, čímž jsou také silnější.

Dívky vs. chlapci

Dopis matky pro dceru:

„Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím. Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu sa...mou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi. Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá? Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami…

V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou. A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit.

Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… má milá dcerko.“

Tak i já jsem se rozhodla "vyplodit" pro vás nějaký článeček o tom, jak můžete udělat ne jeden, ale třeba hned 2 dobré skutky!

Je to velice jednoduché... V předvánočním čase mají lidé tak nějak více potřebu pomáhat a dělat dobré skutky (aby se jim to tam nahoře pěkně sečetlo i pro letošní rok a tak nějak splnili konečně jedno Novoroční předsevzetí 😉)

A díky šikovným maminkám, nemaminkám i tatínkům z Modrého koníka i jiných sociálních sítí můžete udělat radost a pomoci hned dvakrát!

Ač jistě všichni víte, že v těchto dnech probíhá dražba pro Amálku naší @catry v charitativní skupině https://www.modrykonik.cz/group/4603/detail/, tak vězte, že pomoci můžete také Damiánkovi, synovci naší @herminka 🙂

Jak a kde? Již v sobotu 14. listopadu ráno přímo na webových stránkách spolku, který zde pro vás aukce od letošního roku pořádá: http://damian.spolek-sikulek.cz

I tam se můžete těšit na krásné originální hand-made výrobky, některé z nich jsou práce zdejších maminek, které přispěly svými krásnými kousky i do aukce pro Amálku 🙂 Pokud vaše finanční limity nestačí na získání výrobků zde na Koníkovi, můžete se pokusit získat krásné dárky právě v aukci pro Damiánka. Můžete se těšit na pletené, háčkované, šité, plstěné, korálkované, pedigované, polymerované a všehochuťmateriálované výrobky, stejně jako na 3 speciální bonusy 😀.

Být rodičem malého dítěte, to není nic složitého. Nicméně být super rodičem, to už chce fištróna. K dosažení levelu super rodič je potřeba získat řadu dovedností.

1. Zvládnout spát i pouhé tři hodiny denně po dobu minimálně tří let a při tom nezemřít.

2. Nakrmit dítě i přes to, že má zavřenou pusu a zdrhá před vámi.

3. Obléknout dítě, které se „roztéká“ po podlaze a odmítá se „neroztékat“.

4. Dítě, které neposlouchá, je drzé, kouše, kope a rozbíjí věci, neumlátit šutrem.

5. Znát nazpaměť všechny ty debilní dětské říkanky a na požádání je recitovat.

Když se řekne druhý porod, každá maminka asi doufá v rychlejší a hladší průběh než u porodu prvního. Já jsem nebyla výjimkou. I když první porod zvládnutý za 7,5hodiny nebyl až tak špatný 🙂 Ani ve snu by mne ale nenapadlo, že můj porod bude takový, jaký ve skutečnosti byl.

Neděle 20.9.2015 a já dva dny po termínu porodu (40+2). Jako každou noc jsem se několikrát vzbudila na záchod. V 5:30 jsem vstávala asi po třetí s pocitem, že mě i trochu bolelo břicho.  Došla jsem si proto také na velkou a myslela jsem, že bolest poleví... Bolest břicha ale nepřešla a naopak jsem zjistila, že v určitou dobu břicho bolí víc.

Vrátila jsem se do postele a říkala jsem si, že jestli mě právě čeká porod, tak si musím ještě trochu odpočinout. Vzala jsem si k ruce mobil, kde jsem měla staženou aplikaci na měření kontrakcí a snažila jsem se mezi stahy ještě usnout.

Manžela jsem prozatím nebudila. Jelikož dost chrápe a já se na konci těhotenství moc nevyspala, tak jsem ho večer před tím poslala spát do obýváku 🙂 Alespoň jsem nemusela vysvětlovat co mi je a hned ho plašit, kdyby se jednalo třeba jen o poslíčky.

Aplikace na měření kontrakcí ukazovala, že bolesti jsou nepravidelné (4min, 8min, 4min… trvání cca 15-20 vteřin). Pořád jsem se snažila odpočívat. V 6:45 jsem už šla vzbudit manžela, protože jsem se chtěla jít osprchovat a hlavně oholit, dokud jsem byla v pohodě. Manželovi se zrovna zdál nějaký sen, že se nestihl zúčastnit porodu, a tak byl za moje slova „BUDEME RODIT“ celkem rád 🙂 Zároveň jsem zavolala mojí babičce, která bydlí kousek od nás – jelikož starší dcera ještě spala a nevěděla jsem, kdy budeme muset vyrazit do porodnice, tak aby v případě nutnosti zůstala u nás a pohlídala jí.

V klídku jsem se osprchovala. Mezitím dorazila babička a tak jsem zaúkolovala manžela, aby si uvařili kafe. I když vypili kafíčko, dcera pořád chrněla, už bylo ale nějakých 8 hodin a tak jsme jí probudili s tím, že jí odvezeme k tchýni a pak pofrčíme rovnou do porodnice. Původní plán byl takový, že bude během porodu hlídat tchýně a né moje babička, které je už 74 let. Zároveň jsem se s dcerkou chtěla ještě rozloučit, protože jsem věděla, že jí několik dní neuvidím (do Mostecké porodnice děti nesmějí).

Máte ráda dámské šaty?

Milujete dámské šaty? Připadají Vám všechny www.a-moda.cz/damske-saty nabízené v Českých obchodních domech jako přes kopírák? My to cítíme stejně, a proto jsme se rozhodli Vám zpřístupnit módní kousky od vybraných dodavatelů z celého světa tak, abyste mohli přímo v klidu domova nakoupit výjimečnou módu, kterou v kamenných prodejnách běžně neseženete, takže nemusíte mít strach, že na každém rohu potkáte někoho v obdobných dámských šatech. Ba právě naopak- v designových dámských šatech od nás si můžete být jistá, že zazáříte, ať už se vydáte na důležitou pracovní schůzku, luxusní společenskou událost, nebo jen obyčejnou procházku večerním městem.

Minišaty na párty i do města

Chystáte o víkendu divokou jízdu večerním městem a pořád nevíte co na sebe? Proč nezvolit sexy www.a-moda.cz/minisaty krátkého přiléhavého střihu, ve kterých nezůstanete bez povšimnutí. Zvolit můžete z velké nabídky střihů s nejrůznějšími designovými prvky, jako jsou třpytivé flitry, výrazné barevné vzory, průstřihy atd. V těchto těsně padnoucích šatech se stanete zajisté královnou každého večírku a párty.

V Podyjí je mnoho nádherných tras ke krásným výletům. Některé cesty jsou pro kočárky a malé děti nevhodné, ale jsou zde i nádherné trasy, kam jsme vyrazili s dítětem v břiše a v kočárku. Tak se nechte pozvat na malé výlety!

Mezi naše nejoblíbenější výlety patří ten z hraniční obce Čížov do rakouského města Hardegg. Po příjezdu do Čížova půjdete po vyznačené asfaltové cestě přes vesnici, kde se můžete občerstvit v místní hospůdce nebo zajít do návštěvnického centra Národního parku Podyjí. Na konci obce si nelze nevšimnout zbytků tzv. železné opony – strážné věže, jehlové a ježkové zátarasy a oplocení z ostnatého drátu. Tato železná opona oddělovala státní hranice s Rakouskem za dob komunismu. 

Naštěstí dnes je již dnes tato hranice průchozí a tak se můžete vydat směrem na Hardeggskou vyhlídku, odkud vidíte nejmenší rakouské městečko Hardegg jako na dlani. Toto město vzniklo jako podhradí hradu Hardegg z 11. století, známé jako centrum řemesel. Jeho slávu mi však v historii vzalo město Retz, známé především svou produkcí vína, nicméně v 19. století znovu přilákalo spoustu návštěvníků za účelem jejich rekreace. Bohatý cestovní ruch ale zkazila výstavba Vranovské přehrady s elektrárnou, neboť se tím ochladila voda na 10°C, znemožnila koupání v řece a odlákala návštěvníky. Definitivní konec dovolených v Hardeggu přinesla 2. světová válka a uzavření hranic s Československem. Celá trasa měří 10 km (včetně cesty zpět), dá se projet i na kole. Těsně před cílem je trasa docela z kopce, takže je potřeba šetřit síly na cestu zpět (do kopce) a dávat pozor na děti na odrážedlech. 

Další pěknou procházkou je cesta na vyhlídku Králův stolec. Naše trasa začíná na historickém Hradišti, odkud se napojíme na cyklotrasu 5000 dobře sjízdnou i pro kočárky, po ní projdeme Hradiště, okolo polí až do lesa, kde se napojíme na žlutou turistickou značku.  Na vyhlídce je nádherný rozhled na údolí řeky Dyje ve všech ročních obdobích, v dřevěném altánu je možno posvačit a odpočinout si. Tento altán byl zbudován v roce 1922. A proč se jmenuje Králův? Podle pověsti odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 přechod svých vojsk přes Dyji, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni. Na Králův stolec vedou i jiné trasy, jedna z nich z nedalekých Mašovic a touto trasou jdeme okolo bývalého Andělského mlýna.

Když už jste v Podyjí, neměli byste zapomenout navštívit také jednu z nejznámějších a nejstarších vinic v Česku - Šobes. Auta necháme na kraji obce Hnanice a dál už půjdeme pěšky, možno i s kočárkem do terénu. Po značené cestě jdeme podél vinic, od kterých zabočíme doprava do lesa. Po cestě, která je mírně z kopce, dorazíme k řece Dyji a přejdeme přes visutý most. Na malebné louce, která se před námi rozprostírá, můžeme obdivovat jedinečnou floru Podyjí a trochu si odpočineme, protože nás čeká stoupání do kopce na vinici Šobes. To je naštěstí jen krátké a tak po zasloužené námaze si zde dospělí mohou objednat sklenku místního vína ve stánku. Zpátky můžeme stejnou cestou, nebo můžeme pokračovat po navazující cyklostezce až do obce Podmolí.

Samozřejmě, že výletů v Podyjí, ať už na české nebo rakouské straně hranice, je nespočet - na zámek Vranov nad Dyjí, odkud vede několik tras do Podyjí, na Kraví horu ze Znojma, na Havranická vřesoviště a další. Krajina okolo patří mezi největší unikáty u nás vzhledem k charakteru říčního koryta se svými meandry, skalami a nádhernými lesy, které střídají pestré louky. I díky tomu, že bylo za dob komunismu toto hraniční pásmo přísně střežené a vstupovala sem pouze hraniční stráž a ojediněle sem zbloudil nějaký odvážný místní houbař, je zde příroda opravdu panenská a je třeba se k ní také takto chovat.

Miminka a děti obohacujíkaždý den, že stojí za to žít. První úsměv, první zoubky, první narozeniny –existuje tolik momentů, které chtějí pyšní rodiče zachytit. S každým krokem,který děti urazí a každým centimetrem, o který poporostou, jsou dělány novéfotky do rodinného fotoalba. Koneckonců má být vše zachyceno pro pozdější připomínku. Ale fotografování miminek adětí není vždy jednoduché – než se člověk otočí, je moment už zase pryč. Cozbylo jsou roztřesené a rozmazané fotky, kde se nedá nic poznat. Aby se Vámfotky s miminkem povedly, sestavili jsme pro Vás deset tipů.

1. Dobře  naladěné a zdravé dítě

Miminko by mělobýt zdravé a fit. Správný okamžik je u fotografování velmi důležitý. Která mámato nezná? – Když je dítě unavené nebo nemocné, nemá veškerá námaha smysl. Dobřenaladěné, vyspané miminko Vám usnadní focení.

2. Bavit se

Když se dětibaví, vyjde to samo od sebe. Postarejte se proto před a během focení ouvolněnou atmosféru. Dělejte s dětmi hlouposti a nestesujte se.

3. Přirozené obrázky

Myslím, že nejsem od přírody pesimista, ale okolnosti mě časem dotlačily vidět všechno černě. Až nedávno jsem si uvědomila, že tím vlastně poškozuji hlavně sama sebe a také naše manželství. Tento článek píšu, abych nezapomněla na to, co jsem si slíbila, ale také pro ty, kteří bojují s tím samým.
Znáte to, jste celý den doma, venku je šero, nic se nedaří, tu připálíte oběd, tu zakopnete s připáleným obědem a vychrstnete jej podlahu i na strop. Andulky ječí (kdybych měla dítě, tak by ječelo i ono 😀 ). Pak přijde unavený a otrávený manžel z práce a je vymalováno, hádka přijde vlastně tak nějak sama.

Uvědomila jsem si, že s tím musím něco dělat. Na střední se mnou dokonce holky kvůli tomu, že vidím všechno černě nechtěly dělat skupinky. Nechtěla jsem přijít i o manžela. Navíc se snažíme o dítě a znáte to, když je v pohodě máma, je v pohodě i dítě. Ale já jsem v pohodě nebyla. Samozřejmě jsem zkoušela i psychologa, dokonce jsem brala i antidepresiva (po kterých jsem měla spíš hysterické než klidné stavy), psycholog mi doporučoval nějaké relaxační techniky a jógu, ale já na tohle moc nejsem.
Nakonec jsem si pomohla sama 🙂. Změnila jsem 3 věci, na tu první jsem přišla, když jsem si dávala novoroční předsevzetí.

1. Udělat si každý den s něčím radost - u mě to většinou skončilo jídlem, teď se snažím najít i jiné věci, třeba masáž, abych zas nebyla jako koule. Ale vždycky jsem se těšila, až si udělám radost a dám si koupel nebo pytlík chipsů.

2. Večer si vzpomenout na věci, co mi udělaly radost.

3. Třetí a nejdůležitější moment pro mě bylo, kdy jsem přestala potlačovat tolik emoce. Když mi bylo do pláče, plakala jsem (ještě že pracuju doma a ne v normálním zaměstnání 😀). Když jsem byla šťastná, prožívala jsem to.

4. Čtvrtý zatím nerealizovaný nápad je dodržování "dne odpočinku". Bohužel se většinou nedonutím odpočívat a nic nedělat 🙂 Snad někdy časem...

Milé maminky, 

ráda bych vám představila zajímavé články, které vznikly za poslední týden. 

Myslím si, že tvoření článků je velmi přínosné a obohacující pro čtenáře. Totiž jde o sdělení, které nám odhaluje hlubokou pointu. Hlavní myšlenku můžeme barvitě a květnatě popsat. Spisovatel, autor článku tak může předat vlastní kouzlo v podobě myšlenek, úvah a zkušeností.

1. V čem je náhradní rodičovství jiné. Zajímavá úvaha od @wrtulka. Až zamrazí, když si to všechno člověk uvědomí. Rodiče jsou rodiče. 
2. Včera se nám narodila dcera. Doma. Čerstvě sepsané dojmy z nádherného porodu od maminky @biscuittt. Gratuluji k narození dcerky.  
3. Co se draží ve 3. kole. V článku se seznámíte s tvořilky, které věnovaly předměty do 3. kola dražby. Maminka @helulela si dala záležet a úchvatně představila holky šikulky. Mě se líbí vidět autorky věcí, které mohu vydražit. 🙂
4. A proč, tati? A proč? A proč? Taky to znáte? Tatínek @netipa opět bravurně zaznamenal, jak děti dokážou být zvědavé, což je důležité pro jejich vývoj. 
5. Procházka Bělským lesem. Na profilu @domov_muj najdete další pozvánku a seznámení s krajinou, tentokrát kousek od Ostravy.

Toto je jen výběr ze zajímavých článků. Víte-li i o jiných, které vznikly během uplynulého týdne a stojí za to, tak napište jejich odkaz do komentářů.

Máte-li nějaké téma, o kterém je potřeba napsat, neváhejte a vemte "tužku a papír" a zkuste napsat pár řádků. Vždy je o čem psát. O vašich odborných znalostech, které obohatí další ženy (kojení, dětské příkrmy a jídla, móda nebo třeba kontaktní rodičoství), o zajímavých příhodách a situacích, jejímž režisérem je sám život (veselé příhody z výletu, jak jste zjistili, že vaše dítě je talentované nebo co jste si uvědomili v nepřijmné chvíli). Nebo o vašem porodu, to je oblíbené téma článků u nás na Koníku. 🙂

Měnící se teplotya povětrnostní podmínky od sluníčka po silné přeháňky jsou zkouškou imunitníhosystému zejména pro děti. Rýma, kašel, horečka – to jsou často symptomynachlazení, které může být za určitým podmínek i nebezpečné. Jak můžete svédítě podpořit v tom, aby zůstalo zdravé a fit i na podzim, to se dozvíte vnašem seznamu s deseti nejdůležitějšími tipy.

1.    Správné oblečení

Protože to nenípři podzimním počasí často vůbeclehké rozhodnout, jak teple nebo málo dítě obléci, doporučuje se všem známýcibulový způsob. Vícero vrstev Vám a Vašemu dítěti umožní bezproblémovévysvlečení bundy, pokud bude dítěti příliš teplo. To je hlavní příčinanachlazení, protože děti se v silném oblečení spíše potí, když se hodně pohybujía lítají po venku. Používejte proto prodyšné bundy, které dávají dítěti přezevše potřebnou volnost pohybu. V našem e-shopu najdete velký výběr kojenecké a dětské módy.  

2.    Pohyb na čerstvém vzduchu

I když venkutrochu prší, pořádně fouká vítr a nemáte dvakrát chuť jít ven, měli byste se ipřesto překonat a jít. Pohyb na čerstvém vzduchu posiluje imunitní systém apřispívá ke zdraví dítěte. Co tak jít sbírat barevné listí nebo pouštět draky?

3.    Sluneční krém a čepice

.Dokonale napsané !!! Neřekla bych to lépe !!!...

Nikdo z nás se nenarodil jako "osoba pečující o osobu blízkou". Prostě jednoho dne nastal v rodině průšvih a my jsme neutekli. Milovali jsme doopravdy, a tak jsme často ze dne na den přijali svůj životní úkol. Vzdali jsme se svého osobního (často i partnerského) života, a povýšili jsme život svého bližního nad svůj vlastní. Začali jsme žít jeho potřebami, nikoliv svými. Na ty už nám nezbývá čas.

Přijmout péči o osobu blízkou neznamená odpracovat si svých 8 hodin "a padla". Znamená to být celý den ve střehu. Ve dne v noci, den po dni, týden po týdnu, rok po roce bez vyhlídky na důchod, na společenské postavení. Ten, kdo začne pečovat o osobu blízkou, je nucen vzdát se svého zaměstnání, často velmi dobře placeného, žít z podpory a stát se tak "parazitem" společnosti, i když ve skutečnosti právě této společnosti šetří dost značné finanční prostředky, protože na sebe převzal "ústavní péči", která stojí těžké peníze.

Ihned však nastává řada problémů. Chceme-li např. zabezpečit potřeby osoby, o kterou pečujeme, dozvíme se, že nejsme právní subjekt. Často nemáme nárok, protože nemocný nesplňuje věkovou hranici pro přidělení sociálního příspěvku, nemůže sám s příspěvkem disponovat apod. Obvodní úřad vám na léčbu v domácnosti nepřispěje - není to v jeho kompetenci a Všeobecná zdravotní pojišťovna jen na určité léky, nikoliv podpůrné. Např. rehabilitaci, bez které se ležící pacient jen těžko obejde, hradí pojišťovna pouze ve zdravotnickém zařízení, a to jen krátkodobě. A tak si sami ničíte páteř, často nemocného i neunesete. "Přátelé" se většinou vytratí a Vy zůstanete sami. Přestože jste nikdy ani na vteřinu svého rozhodnutí nelitovali, litujete, že nemůžete nemocnému více ulehčit utrpení, protože máte svázané ruce nedostupností zdravotního ošetření, peněz na rehabilitaci, na léky, na doplatky za plenkové kalhotky apod. Postupně získáte pocit, že vás vlastně společnost trestá za to, že jste milovaného člověka neopustili, a to se ještě musíte vyrovnat s otázkou "Proč zrovna on?"

Často nastane problém, kdo mne zastoupí, abych mohla jít k zubaři? Když není, kdo by vás vystřídal, sama k lékaři nejdete. Nemáte peníze - chcete si půjčit? Nemůžete. Nejste přece výdělečně činní. Manžel rovněž nemůže, když jeho žena nepracuje. Pracuje .... Pracuje denně často víc jak 18 hodin a po zbytek nocí spí jen na jedno oko. Péče přeci nocí nekončí. Ta bývá často pro nemocného horší, nežli den. Ale tato práce nemá pro společnost cenu. Nestaráte se totiž o pro společnost produktivní lidi. Staráte o lidi, kterým pomáháte zmírnit utrpení, bolest. Podat vodu, poškrábat se ve vlasech apod., když oni sami nemohou. Zkuste si nepromnout oko, když vás svědí - jak dlouho to vydržíte? Jak dlouho vydržíte ležet bez pohnutí a čekat....? A co když my sami onemocníme? Takový luxus si přece nemůžeme dovolit. Není, kdo by nás vystřídal.

Je to nepřetržitá dřina, jejíž odměnou je úleva a radost nemocného, popřípadě zdravotní zlepšení trpícího. Cítíte, že to, co děláte, má smysl a že vás to naplňuje pocitem seberealizace. Přestává vám vadit, že tvrdý život, který žijete, na vás zanechává nesmazatelné stopy. Žijete naprosto přítomností. Minulost bolí a do budoucnosti nemáte zrovna vyhlídky na kus obyčejného života.A tak žijete dál odkázáni na životní minimum až do konce života. Z čeho by Vám totiž jednou měli vypočítat důchod? Jste dále parazitem společnosti, žijete bez nároku na odpočinek, volný víkend, dovolenou, jste plně odkázáni na náhodnou a nezištnou pomoc cizího člověka, snažíte se příliš nezatěžovat ostatní, protože právě vám se stal ten průšvih a jste vděční za každou minutu, protože tlukot srdce a spokojený dech milovaného člověka je tou rajskou hudbou, která Vás naplňuje a dává Vám sílu všechno to strádání vydržet.

Ráda bych Vám něco pověděla i o Ostravě, ale opět to nebudou žádné historické údaje, spíše jak jí vnímám, kam chodíme rádi z návštěvami z jiných měst.

Určitě jste už slyšeli Černá Ostrava, Ostrava ocelové město republiky a jiné názvy, ale já myslím, že tyto zažitá klišé už dávno neplatí. Když máme návštěvu většinou se všichni diví jak moc je Ostrava zelená, přijedou a čekají černé špinavé město, které je zalaleno kouřem, ale většinou narazí na spoustu zeleně a krásnou oblohu (máme štěstí, že většinou když máme návštěvu není inverze 😉).

Jinak s čím souhlasím jsou slova písně Jarka Nohavici "Ostrava je region specifičny", i když asi každý si myslíme, že místo kde jsme se narodili a žijeme je jedinečné 🙂

Hornické muzeum Landek

Většina našich návštěv chce jako první vidět hornické muzeum. Muzeum je jedinečné v tom, že v něm provází havíři v důchodu, kteří kromě strohé historie mnohdy přidají i vlastní zážitky. Ovšem některým návštěvám vadí, že používají spoustu ostravských výrazů, kterým oni nerozumí.

Navštivit muzeum lze i s dětmi, byli jsme tam s 2,5 letým synovcem a zvládl dvě hodinové exkurze, ale pravda je, že jsme na něho byli 3 dospělí. Cestou z muzea je možné se občestvit v místní harendě, zatím jsme se tam vždycky dobře najedli.

Pro dnešek jsem si říkala,že bych Vás ráda pozvala na procházku Bělský lesem, je to místo, kam na procházku s kočárkem míří skoro všechny maminky z Hrabůvky, Dubiny, Zábřehu a Výškovic, které jej mají jen trochu na dosah. Tedy alespoň podle množství maminek s kočárkem, které jsem tam vždycky potkávala.

Když jsme se přestěhovali z Hrabové do bytu, tak jsme měli les kousek od domu, dokonce na něj z balkonu vidíme, ale vůbec jsme jej s manželem neznali. Sice jsme tam několikrát vyrazili na procházku, ale až když se nám narodil syn tak jsem poznala les skutečně důklad.

Jedná se o lesopark a co si pod tímto pojmem představit? Když si přestavím "Bělák" (jak se mu říká) tak je to les, kde jsou cesty vyasfaltované a člověk se po nich může vydat s kočárkem za jakéhokoliv počasí, v zimě se ohrnují a když se po nich vydáte tak se nemůžete ztratit. Kromě toho tam je ale i značné množství klasických lesních cest, po kterých když jdete déle a už nevidíte žádnou civilizaci máte pocit,že jste skutečně v lese. Když jsme tady měli na návštěvě rodinu z Plzně a vzali je do lesa tak sami říkali, že kdyby nevěděli, kde do lese vešli, měli by pocit, že jsou v lese uprostřed divočiny. Což když bydlíte na sídlišti je něco úžasného, protože ne každý může jezdit s dětmi pravidelně na hory či jinam.

Bělský les je sice hodně velký (podle internetu má 160 ha, ale kdo si to umí představit kolik to vlastně je? já ne). Ale máte-li dítě, které požaduje pro spánek dvouhodinnou rychlou chůzi brzy vám začne být malý a vyzkoušíte všechny cesty.

Moje oblíbené cesty byly ty lesní. Člověk tam byl často sám a skutečně měl pocit, že je v lese a krásně si odpočine a když jsem se po nich vydala směrem do Staré Bělé (městká část Ostravy s rodinými domky) tak byla procházka i dostatečně dlouhá. Při jedné takové procházce jsem narazila na ukazatel, Stará Bělá léčebna, nikdy jsem o ničem takovém neslyšela a tak jsem se rozhodla, že se půjdu podívat co to vlastně je. Došla jsem až na konec avšak nic co by mi připomínalo léčebnu jsem nenašla a tak jsem po návratu domů rozjela internet a poptala se kamaráda google 🙂 a zjistila, že ve Staré Bělé byla skutečně léčebna Rekonvalescent pro zaměstnance Vítkovických železáren, která fungovala od roku 1900, ale už dávno nefunguje. Je to fajn, že i na procházkách s dítětem si můžete rozšířit obzory.

Další možností pro dostatečně dlouhou procházku bylo vydat se po asfaltových cestách a projít les od Hrabůvky, přes Zábřeh až do Výškovic, to zabralo tak 45 minut. Cestou jsem šla kolem areálu zdraví, je tam okruh pro běh a nějaké stroje pro cvičení na čerstvém vzduchu. Poprvé jsem viděla něco podobného na dovolené u moře a moc jsem litovala, že něco takového není i u nás a ono ejhle, ono to existuje i u nás a dokonce kousek od mého bydliště a i tak jsme děsná zdechlina, která tam ještě nebyla ☹.

Děkuji týmu Modrého koníka za možnost vkládat videa a hned toho využiji 🙂