Řekla Vám někdy tetička, maminka  či tchýně, ať si dáváte pozor na vodění dětí za ruce ve vzpažení, protože dítě se opře o chodidla, pověsí se váhou těla vpřed a kráčí bez potřeby rozvoje rovnováhy a necvičí tak správné svalové skupiny potřebné ke vzpřímené chůzi? A že stejný problém nastává při posazení dítěte, které si správné svalstvo ještě nevybudovalo? Asi těžko!

    Spíše dítě najdete posazené, protože to přeci vypadá tak rozkošně. My ale víme, že musíme dbát o tělíčko dítěte a jeho správný vývoj již od narození zhruba do 3-4 roku věku dítěte, protože to je to nejkritičtější období, které předurčí budoucnost jeho pohybovému aparátu. Protože na dobrém začátku závisí všechno…

   Celá řada rodičů se domnívá, že čím dříve dítě bude umět sedět, stát a chodit, tím je to větší důkaz o jeho dobrém prospívání. Taky se nás každý nezapomene pravidelně zeptat, jestlipak to naše dítko už leze, sedí či chodí. Málokdo řeší, že předčasné posazování a vodění za ruce, nesprávná manipulace a nošení miminka, udělá více škody než užitku. A to, že se to může na pohybovém aparátu člověka podepsat celoživotně, už neřeší snad nikdo.

    Když můj otec psal dopis z vojny, sdělil mamce zajímavý poznatek z vlaku: „Tak jsme se Jarko s kámošem bavili, že ta jejich Verunka krásně chodí a ta naše Terezka pořád nic.  A dospěli jsme k LOGICKÉMU ZÁVĚRU, že tu naši Terku málo dáváme do chodítka. Verunka byla v chodítku pořád a jak krásně běhá. To musíme napravit.“ Informace byly jiné, ale i vy jste se snažili aplikovali jako rodiče vždy to nejlepší – přirozeně😊. Stejně jako my dnes!

    Eva Kiedroňová ve své knize Rozvíjej se, děťátko… říká: „Chceme li, aby se psychika i motorika našeho dítěte rozvíjela co nejlépe v rámci jeho možností, pak nezbývá než se o všestranném vývoji dítěte informovat a dovednostem směřujícím k přiměřenému působení na dítě se naučit.“

    Tato a další knihy autorky měsíc po měsíci doprovázejí maminku psychickým a motorickým vývojem dítěte. Knihy Vám řeknou, proč miminko neposazovat, nevodit za ruce a nedělat z něj cvičenou opičku. Pomůže Vám dítě krásně stimulovat, ale hlavně zodpoví otázku: „CO S TÍM MIMINEM MÁM VLASTNĚ DĚLAT???“, kterou si pokládá většina prvorodiček, když už mají porod za sebou (porod, na který byly mimochodem do detailu připravené, ale na další přípravu už nějak nezbyl čas-nevadí, knihy Vám poradí).

Bylo 5.4.2017 (takže včera) večer a já se marně snažila usnout. Přišlo mi to skoro jako noc před Štědrým dnem ( i ve svých 32letech se každou zimu těším na Ježíška) a mě to prostě nešlo. Taková ta nervozita, očekávání, natěšenost. Pořád jsem si říkala: Zítra už to svoje zlatíčko konečně uvidíš ... 

No, co vám budu povídat. Samozřejmě, že jsem toho skutečně moc nenaspala. Což znamená, že jsem spala ještě méně než normálně, když chodím vyprazdňovat močový měchýř (pozn. už od cca 8tt a lepší to asi už nebude). Nechápu, jak mi můžou říkat: Spi, dokud můžeš. Pak už se nevyspíš. Hahaha ... 

A najednou bylo ráno. Tatínek se nám vrátil z noční, šel spát a já se zašila do obýváku, abych nerušila a vyčkávala jsem 12 - 13h až se vzbudí a následně vyrazíme. Vždyť přece ve 14.30h tam máme být. SAKRA !!! Koukám znovu pro jistotu do mailu a zjišťuju, že mám hlavu děravou a jedeme až na 15.30h. Ouha !!!! Další hodina čekání :D 
Nicméně dočkala jsem se, přítel vstal, ,,nasnídal se" a jeli jsme.

Zasedli jsme do čekárny. Ufff!!! 15.30 , 15.35 , 15.45 , 15.55

A pak: 16.00 se ozvalo: Paní Malá, pojďte si 🙂

Pana doktora jsem viděla poprvé v životě a hned na mě udělal dobrý dojem. Prostě sympaťák. Zalehla jsem na lehátko a přítel stál a koukal na obrazovku co se bude dít. Pak to známé studění na bříško a začal další ze spousty krásných zážitků, kterých je mé těhotenství plné. První miminko a já vše neskutečně prožívám, ať už to byl gestační váček, bijící srdíčko, pohybující se ručičky a nožičky nebo sdělení pohlaví ( dobře, to byl šok).

Miluji kabelky. Bílé, černé, koženkové či látkové, hranaté i kulaté. A hlavně prostorné. Typ, který můj kolega vtipně nazývá "násypné zavazadlo." Potřebuji do něho nacpat svačinu, knihu, náhradní punčocháče, někdy tepláčky na cvičení a občas bochník chleba a štangli salámu.

Jsem žena praktická a ekologicky smýšlející. Proto mám s sebou většinou nějakou pěknou ekologickou kabelu, kterou při nákupu vytáhnu z násypného zavazadla a nákup do ní pěkně ekologicky uložím. Někdy si ráno při odchodu do práce nejsem jistá, jestli je ekozavazadlo na svém místě, tak pro jistotu přihodím nějaké další. Někdy tak nahromadím poměrně slušnou sbírku.

Také jsem trochu chaotická a lehoučce nepořádná. Často u mě převáží filozofie "Co oko nevidí, to srdce nebolí", což může mít, zejména ve vztahu k obsahu kabelky, fatální následky. Můj manžel dodnes dává k dobru historku, jak jsem v bance místo peněženky překvapeně vytáhla značně zetlelé kiwi. Snažím se být disciplinovaná a každý týden v kabelce poklidit, ale někdy si kabelka žije vlastním životem.

Mám ráda při ruce propisku, proto má kabelka vždy minimálně jednu někde skrývá. Minulé pondělí jsem vložila svoji oblíbenou propisku do postranní kapsičky. Druhý den tam  nebyla. Vložila jsem tedy svoji druhou oblíbenou propisku do stejné kapsičky. Když jsem si ve středu chtěla udělat poznámku, propiska tam nebyla. A tak se to opakovalo až to pátku, kdy jsem pojala podezření a kabelku pořádně prohledala. V rohu kapsičky zela díra a pod podšívkou odpočívalo nejenom všech pět propisek, ale i docela slušná sumička v drobných, dvě pomády na rty a minilahvička parfému, kterou jsem již pokládala za nenávratně ztracenou. Slušný úlovek, není-liž pravda?

Po přečtení předchozího odstavce tedy jistě pochopíte paniku, která se mě zmocnila, když jsem se o víkendu vypravila prozkoumat, jak pan prezident dbá o ochranu národa a zvědavě se postavila do fronty před Pražským hradem. Poklidně jsem postupovala s davem turistů a prohlížela si statné policisty. Když jsem přišla na řadu, pohledný svalovec mě vyzval, ať otevřu kabelku. Nonšalantně jsem zavazadlo otevřela. Byla jsem nachystána a obsah zakryla elegantní šálou. Což v ochránci zákona a blaha turistů vzbudilo podezření, že jsem dobře maskovaná teroristka, šálu vyndal a jal se prohrabovat obsahem kabely. Postupně tedy shlédl nakousanou bagetu, obal od čokolády, polovypitou lahvičku vody a pár hygienických potřeb, které obyčejně na odiv nevystavuji. V hlavě jsem si přitom zoufale snažila vybavit, kdy jsem si naposledy brala na svačinu kiwi...Při pohledu na můj rudý obličej poznamenal: "Vy tam máte pořádek, to byste se divila, co tam některé ženské mají!" 

Uklidnil mě, ochránce. Nejsem na tom až tak špatně. Bombu v kabelce zatím nenosím.

Jsou porodnice, které lákají klienty na novou metodu bonding. Pojďme tedy poodhalit slovo bonding. Pro některé novinku, módní výstřelek lesan a biomatek, pro jiné zas přiložení dítěte po jeho zvážení a změření, nabídka, vybojovaný bod v porodním plánu.

Slovo bonding se setkalo s velkým nepochopením, ať už ze strany některých  zdravotníků, někdy i samotných rodičů, kteří mi píší radostnou zprávu, že rodili metodou BONDING.

CO ZNAMENÁ V PŘEKLADU SLOVO BONDING?

 Z angličtiny přeloženo jako  připoutání, propojení, a je to proces utváření vazby mezi dítětem a rodičem v průběhu raných dětských let. V českém jazyce je tento termín používán pro vysvětlení procesu vytváření prvotní, bezprostředně poporodní vazby mezi matkou a novorozeným dítětem.

Považování bondingu za moderní metodu je daň za to, že  žijeme v traumatizované společnosti, odpojené od svých vlastních kořenů, tradic, moudrosti předků, přírody, kde v živočišné říši je bonding jedinou možností pro přežití mláděte.

Citace z eBooku 50+10 mýtů o kojení:

Na konci roku 2015 jsem začala toužit po druhém děťátku. Manžel byl nejprve proti, ale pak si uvědomil, že dcera potřebuje parťáka /parťačku, tak tedy souhlasil. Řekli jsme si, že na jaře se začneme snažit a doufali jsme, že si k nám miminko najde brzy cestu. Na začátku května jsem zjistila, že jsem těhotná a byla jsem štastná jako blecha.

Ještě šťastnější jsem byla, když nám na 1.screeningu oznámili, že 20. nebo 21. ledna máme očekávat zdravou holčičku. Celé těhotenství bylo bez problémů (bez nevolností, bolestí zad, otoků atd se to ale neobešlo .....)

  Byl tu leden a já už pomalu mlela z posledního. všechno mi bolelo, nohy jak konve a tak jsem si řekla, že počkám na 38.týden, kdy už malá bude donošená a budu se snažit, aby mezi nás zavítala co  nejdřív.  Zasedla jsem k internetu a hledala rady maminek - skoro všechny doporučovaly sex. Ok, 14. ledna jsme si tedy řekli, že to zkusíme. No a světe div se - 2 hodiny po sexu se ozvaly první bolesti po 7 min a za chvilku už byly po 5. Šla jsem si tedy dát vanu a vzbutit manžela. To už jsem měla bolesti po 3 minutách. Byla 1:00 hodina a my dorazili před porodnici, kde mi u vchodu praskla voda. Na příjmu zjistili, že jsem otevřená na 1,5 cm (což jsem byla už skoro týden). Bolesti  v tu ránu nikde, ale vzhledem k odtoku vody už mě domů nepustili. Uložili mi na hekárnu, a že se mám prospat (copak to ale jde, když každou chvilku se mě sestra ptala na bolesti a když kontrolovala malou). Ráno kolem 5 hod sestra zjistila. že jsem stále na 1,5 cm.  takže opět to samé - lehnout a snažit se spát 🙂 V 9:30  jsem byla na 2 cm a nechápala jsem, že to jde tak pomalu (vždyť se říká, že druhý porod je rychlejší -první dcerka byla za 3 hodiny venku od prvních bolestí). Sestra  mi řekla, že si můžu zavolat manžela, pokud chci, ale že nemusí spěchat, že na porod to zdaleka není. Zavolala jsem mu, aby přijel a šla jsem do sprchy. Tam mě přepadly z ničeho nic šílený bolesti. Horká voda mi dělala dobře, takže jsem tam trávila minimálně 15 min. Když jsem vylezla, tak jsem měla najednou nutkání tlačit. Říkala jsem to PA a ta jen, že to  není možný, že jsem před chvilkou byla na 2 cm. Já si ale stála za svým a trvala jsem, aby mě zkontrolovala. Bolesti jsem měla snad po minutě a tak šílený, že jsem nemohla ani chodit. 10 metrů  na sál jsem šla snad 5 minut 🙂 Asistentka mě zkontrolovala a jen  se usmála a řekla, že jsem na 10 cm, že jsem se v té sprše otevřela o 8 cm a při další kontrakci můžu začít tlačit. To jsem ale nechtěla, protože manžel ještě nepřijel a nechtěla jsem, aby to propásl. Najednou se tam objevil a mě spadl kámen ze srdce, že to stihl a nepřijde o ten krásný zažitek. Na 1 zatlačení byla hlavička venku a na další i tělíčko (bez jakéhokoliv poranění a nástřihu). Bylo 10:30 když se Terezka rozkřičela na celé kolo. Po zvážení a změření mi ji položili na břicho a užívali jsme si krásné první 2 společné hodinky. 

 Terezka se narodila 15. ledna v 10:30 s mírami 3250 g a 50 cm. 

Budík mi sice nezvonil, ale probouzí mě Filip, který si něco v postýlce mumlá. Od doby, co mám děti, mě dokáže vzbudit každé šustnutí oddělené od naší ložnice dalšími dvěma panelovými stěnami. Přála bych si získat jinou super sílu :-/ Co třeba přinutit děti spát déle? Snažím se znovu usnout a v duchu se modlím, aby se stejně rozhodl i on. Zůstalo ticho a já se zachumlám hlouběji do peřin. Byla to ale pouze sluchová fatamorgána, řev mě v průběhu pár sekund postavil na nohy. Letím do pokojíku, aby se nevzbudila i Laura. Marná snaha- ta už sedí na posteli a usmívá se od ucha k uchu. Zoufale si vzdychnu- no nic. Spát budu snad jindy.

Beru z postýlky Filipa. Skoro ho nevidím přes všechny hračky, které mu tam Laura před chvílí naházela. Poslepu hledám vypínač a žmourám do ostrého světla. Snažím se probrat a u toho oblékám Filipa, kterému se to tedy vůbec nelíbí. Kde jsou časy, kdy mi ležel na přebalováku a ani se nehnul? Teď se snaží vší silou spadnout. Přetáčí se, křičí, nechce si nechat nasadit plenu. Sahám po svém esu- zpívám o pavoučkovi a snažím se u toho dělat grimasy. Zabírá to. Trhám rekord v rychlosti oblečení bodyčka, punčoch, ponožek a tepláků. Mezitím už Laura sedí v obýváku u pohádek a dožaduje se kakaa. Loudavě otevírám lednici a jakoby náhodou zavadím zrakem o hodiny. Půl šesté ráno????

Snažím se sama sebe přesvědčit, že jsem nic neviděla. Zbytečně, hlavou se mi honí, že se vlastně posouval čas a ono je ve skutečnosti půl páté. Jsem zralá na litr kafe.

V půl osmé odvážím Lauru do školky. Než se vrátím domů, Filip mi samozřejmě usne v autě. Klasika. Snažím se ho opatrně odepnout a přenést domů, do postýlky. Taková naivní představa- mám ji pokaždé a doufám, že to jednou vyjde 🙂 Nicméně se samozřejmě budí u otevření dvěří. No nic, beru ho do náruče a funím do třetího patra. Konečně se můžu nasnídat!

Malý si chvilku hraje a já usedám k pc. Práce čeká. A je jí hodně. Pracuji a pracuji. Hodiny utíkají. Filip se dožaduje pozornosti. Vstávám tedy chtě- nechtě od rozdělaných věcí a jdu si hrát. Mezitím dám ještě vařit oběd, přebalím, dám čaj a po pár minutách blbnutí ukládám unavené dítě.

Zvoní mi budík, abych nezapomněla jíst.

Jaro už je tu a s ním na nás ze všech stran útočí reklamy na všemožné detoxikační preparáty a články o zázračných detoxikačních dietách.  Zajímalo mě, jak to s tou jarní detoxikací opravdu je, a proto jsem oslovila  Tomáše Broučka, který se detoxikací úspěšně zabývá již řadu let, a na světě je 13 otázek a odpovědí na téma očisty organismu.

Tomáš  je naturopat a  specializuje se na oční vady a onemocnění, detoxikaci organismu a zdravý životní styl.

Pomáhá lidem na cestě za lepším a spokojenějším životem, vypořádat se s jejich zdravotními problémy a vracet jim zrak.

Řadě klientům pomohl zbavit se  „neléčitelných“ nemocí, jako třeba makulární degenerace, ale také alergií, kožních onemocnění, astmatu, chronické bolesti a jiných potíží. 

1. Co to ta detoxikace organismu vlastně je? Proč bychom jí měli vůbec věnovat pozornost?

Jak je uvedeno v samotném názvu, de-toxikace by měla znamenat, že své tělo zbavíme toxických látek. Já to však vnímám v širším kontextu: detoxikaci beru jako proces, při kterém svému tělu odlehčíme, přestaneme ho zanášet, podpoříme funkci důležitých tělesných orgánů a dodáme tělu výživné látky, kterých je obecně nedostatek.

Téma hubnutí je nekonečné a staré jako lidstvo samo. Vědec i laik se shoduje v tom, že rozumné hubnutí zahrnuje pravidelný pohyb, úpravu stravování a doplňky stravy, které pomáhají při cestě k dokonalé postavě. Že už jste slyšeli snad o všech možných i nemožných vychytávkách, které vám mají pomoci zhubnout? Vsaďme se, že právě vláknina je tou hlavní složkou! Pomůže Vám shodit přebytečná kila po porodu a působí příznivě při problémech s těhotenskou zácpou.

BOJUJTE ZA DOKONALOU POSTAVU

Nejdůležitější pro každý start hubnutí je silná motivace! Máme pro vás pár tipů, které vám pomohou zhubnout a cítit se lépe. V prvé řadě zkuste nakupovat potraviny on-line. Tam hrozí nebezpečí nákupu „zakázaných“ dobrot v mnohem menší míře. Nastavte si pohybový režim a zapojte do denních činností také pravidelný přísun tekutin a vlákniny. Právě správným přístupem dokážeme urychlit výsledky a dosáhnout těch všude zmiňovaných 90-60-90! Produkt PSYLLIUM FIT&SLIM přináší na trh vlákninový produkt, který podporuje nejen hubnutí, ale zároveň nabízí i další benefity.  Glukomannan schválila Komise Evropské Unie jako látku, která přispívá ke snížení tělesné hmotnosti! Příznivého účinku se dosáhne při přívodu 3 g glukomannanu denně ve třech dávkách po 1 g zapitých 1–2 sklenicemi vody, před jídlem a v rámci nízkoenergetické diety.

ZÁZRAK NA HUBNUTÍ ZVANÝ GLUKOMANNAN

Vyzkoušeli jste již mnoho přípravků na hubnutí, které nemají kýžené výsledky nebo pouze zaručí rychlý úbytek váhy? Tento rozdíl na váze dělá hlavně voda, kterou z těla odvádíme. Vláknina psyllium zabezpečuje normální funkci trávicího traktu a střev a ve spojení s glukomannanem harmonizuje střevní mikroflóru. Dejte tukům červenou a nebojte se jojo efektu!

AŽ 4 KG NA VÁZE ZA MĚSÍC

Maruška se narodila jednu květnovou neděli...byl den matek a já se jí právě stala... Byla zdravá, krásná, okatá a ....moje.

Vždycky jsem si totiž přála mít holčičku, dokonce holčičku co se s ní člověk nenudí a která pronáší jednu perličku za druhou...A přesně to se stalo, najednou jsem měla přesně tu holčičku. Když začala mluvit, bylo to boží, jela jednu hlášku za druhou a já se nestačila smát.

Jen jednu vadu to vše mělo....Maruška neměla tatínka. Tatínek vzal prostě kramle bez slůvka vysvětlení... Ale to je jiný příběh....nakonec, on potrestal sám sebe tím že se připravil o tuhle krásnou, čistou bytost kterou mi dcera byla.

Až na jednu vyjimku jsem s Maruškou byla sama, po mnoha nevydařených pokusech někoho si najít jsem to vzdala... Narážela jsem na muže, kteří nechtěli rodinu...Jo, jen tak se občas sejít, do toho by šli, jenže já potřebovala stálého partnera pro mě a tatínka pro dceru. Prakticky neřešitelná záležitost... 

V jednu dobu jsem to regulérně vzdala...Říkala jsem kamarádkám z legrace: "Já počkám až si Maruška najde tatínka sama...." Kde by mě to tenkrát napadlo......

A najednou bylo léto, na koupáku byl festival metalové hudby... Kapela mých kamarádů tam hrála někdy během odpoledne, tak jsem malou vzala taky. Kluci odehráli a všichni jsme si sesedli k jednomu stolu...Maruška se po nějaké době nudila (nejdřív pařila, pak si hrála na přilehlém hřišti a pak už to bylo dlouhé...) no dala jsem ji do ruky svůj stařičký telefon (na něm už nebylo co rozbít) a ona si vše fotila... nás všechny, okolí, cedule...bubeníka 🙂 No ten ji opravdu zaujal, ode mě byl mladší, kde by mě napadlo ho považovat za možného nápadníka? JI ALE ANO!!! A proto ho vyzpovídala, vyfotila ze všech stran a úhlů (vlasy, bradu, oko, ucho, loket, koleno....atd), nakonec se s ním vyfotila sama a domluvila svatbu na srpen (za asistenci kolegů z jeho kapely, ti se samozřejmě chytli a začali jí napovídat).... No moc jsem si toho nevšímala, spíš jsem řešila aby kluky neobtěžovala, ale oni byli všichni v pohodě a brali to jako legraci..když se Maruška s "novým tatínkem" loučila, vypadali oba smutně jako kdyby se neměli již nikdy vidět... A po cestě domů mi to vše Maruška ještě jednou vyprávěla...jak se jí líbí, kdy bude svatba a nevím co všechno ještě...

Tak po týdnu doma hurá k DR na kontrolu. Do té doby jsem Utrogestan polykala protože jsem stále špinila, ale už méně. Ale občas když tam toho bylo více hned se mi rozbušilo srdce-snad nepotratím.

U Dr to bylo fajn, udělala UTZ a já tam koukám na obrazovku, paní doktorka vysvětluje tady bije srdíčko, taky je váček atd...a já si  říkám no fakt tam je....a pokračujeme v neschopence samozřejmě.Vysvětlovala mi co je ten první screening a kam se objednat...

Počítáme v kolikátém TT jsem, jelikož MS byla rozhozená nedokázala jsem říct kdy jsem ji měla. Na to kdy jsem říkala že byla MS bylo embryo moc malé..no ale dala mi 2 verze velikosti prcka.,jeden podle MS druhý podle jeho velikosti (no spíš maličkosti)

Koleno se mi taky dává do cajku, tak si doma hovím, odpočívám..ono taky dělat na 3 směny pomalu 12 let se někde projeví a člověk je fakt unavený i když je tu teprve 31 let..

Tak první krev mě čekala 14.2 a malý UTZ...a zase si říkám No fakt tam ten prcek je...Mrňous vyrostl tak se i trošku pozměnilo označování ve kterém TT jsem...

Kontrola u paní dr v poradně až 9.3 jelikož u nás byli jarňáky a měla volno...no vleklo se to a pak najednou říkám týjo už budu mít průkazku a budu ofiko těhule...

Alergická reakce je přehnanou odpovědí našeho imunitního systému. Proč k takové "hysterické" reakci dochází? Tím zásadním v imunitě je rovnováha - imunitní buňky potřebují poznat co je ještě v normě a co naopak rychle zlikvidovat.

Pokud jsme často napjatí nebo unavení, jíme pro nás nevhodnou stravu, nejde nám "vypnout" a relaxovat nebo se dostatečně vyspat, pak je naše imunita oslabována a bombardována mnoha látkami (stresové hormony, chemické látky v jídle, lécích atd.).

Velmi lehce se pak může stát, že tělo vyhodnotí nějaký signál chybně a vnímá obyčejný pyl nebo prach jako extrémně nebezpečnou látku... Na sliznicích se pak vytváří hlen, kýcháme, teče nám z nosu. Proč? Přece aby se cizorodé látky nedostaly dál do těla.

Jak můžeme alergickou reakci zmírnit nebo se jí postupně úplně zbavit?

1. Trávit více času venku po celý rok = přirozené posilování imunity.
Dobré je také nezdržovat se často v nepřirozeném prostředí kde se používá hodně čistících nebo antibakteriálních prostředků, kde je klimatizace, kde chybí denní světlo atd.

2. Upravit stravu

"Dostala jsem chuť na Chia pudink 😂 Dávám si svou dnešní denní dávku Chia a proč? Pojďte si o tom přečíst s přídavkem receptu na mojí poslední Mango verzi ...😂 " 

Chia semínko … v poslední době skloňované ve všech pádech.  Co je to chia semínko a proč je tak dobré ho pravidelně konzumovat?

Chia neboli šalvěj španělská má drobná semínka, jemné, lehce oříškové chuti.  Jsou hydrofilní, což znamená, že velmi dobře absorbují vodu.

Když se semínko namočí, vnější slupka nabobtná (zvětší 9x svůj objem) a vytvoří želatinový obal. Díky této vlastnosti (a také tomu, že je tvořeno 38% vlákninou) chia rychle vyvolává pocit sytosti, drží pod kontrolou chuť k jídlu, zabraňuje kolísání hladiny cukru v krvi a zklidňuje trávení.

6 důvodů proč pravidelně konzumovat chia semínko:

• Obsahuje 8 krát víc omega-3 mastných kyselin, jež mají na tělo antioxidační a protizánětlivé účinky, než maso lososa.
• Z 20% je tvořené kompletní bílkovinou (obsahuje tedy všech 8 esenciálních aminokyselin, které lidské tělo potřebuje).  1 polévková lžíce = 2 gr bílkovin.
• Má vysoký obsah vlákniny. 1 polévková lžíce = 5 gr vlákniny.
• Jsou plná vitamínů a minerálů, z nichž nejvyšší hodnoty dosahují vápník, fosfor, hořčík a draslík.
• Není GMO (geneticky modifikovaná potravina).
• Neobsahuje lepek a je nealergenní.

Krásný den!

Mám velkou radost, že se vám ode dneška mohu představit jako nová ambasadorka pro značku Joie! Jmenuji se Marcela a momentálně jsem na mateřské dovolené se svým čtyřměsíčním synem Mikuláškem. Předtím jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole, takže mít nyní na starost jen jedno dítě, které navíc zatím většinu dne prospí, je pro mě příjemné zpestření a opravdová dovolená, kterou si užívám. 🙂

O projektech ambasadorek jsem samozřejmě věděla, ale až když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a přemýšlela, v čem bych se mohla mimo péči o syna ještě realizovat, začalo mě to opravdu lákat! Být ambasadorkou ale není jen tak. Aby to člověka hlavně bavilo, je potřeba reprezentovat značku, se kterou má opravdu dobrou zkušenost, a které věří. Číhala jsem a číhala a když se vypsal konkurz na Joie, zaplálo mi u srdce a věděla jsem, že za touto značkou chci opravdu stát! Okamžitě jsem odeslala přání do Vesmíru a pro jistotu plánovala odeslat i přihlášku do konkurzu. 🙂 Nějak se vše ale sešlo, byly tu poslední dny do ukončení konkurzu a mě skolila chřipka. Z posledních sil a za psychické podpory manžela a @pipetulaaa (tímto oběma děkuji) jsem na poslední chvíli odeslala přihlášku do konkurzu a pevně věřila, že to prostě klapne a mě se za pár týdnu objeví pod nickem logo firmy Joie. A ono to prostě klaplo. 🙂

Firma Joie byla založena v roce 2011 a již nyní je jednou z nejprodávanějších značek ve Velké Británii. Já jsem se s jejími produkty poprvé setkala, když jsme vybírali autosedačku pro syna. Prioritou pro nás byla hlavně bezpečnost a jelikož autosedačka Joie dopadla v testech nejlépe a navíc byla za rozumnou cenu, byla pro nás jasnou volbou a nyní po čtyřech měsících se stále řadíme ke spokojeným uživatelům. Začala jsem se o značku více zajímat a zjistila, že jejich nabídka je daleko širší, ale bohužel značka u nás v České republice prozatím ne příliš známá a to bych jako její ambasadorka chtěla nyní napravit.

Moc se mi líbí filozofie a styl Joie. Vytváří dle mého názoru kvalitní, funkční a praktické produkty v jednoduchém designu a z velmi příjemných a kvalitních materiálů, které se prodávají za rozumné ceny a jsou tak dostupné širokým vrstvám spotřebitelů.

Mým cílem je vás se společností Joie a jejími produkty postupně seznámit. Budeme mít se synem možnost vyzkoušet širokou nabídku jejich produktů, takže se můžete těšit na podrobné recenze lehátek, autosedaček, kočárků aj. Na svém blogu bych chtěla otevřít k diskusi témata týkající se autosedaček, kočárků, lehátek a dalších pomocníků v péči o děti. Chybět nebudou samozřejmě ani soutěže o srdíčka a hodnotné ceny, fotosoutěže a snad se letos podaří zrealizovat i historicky první videosoutěž na Modrém Koníkovi! Máte se na co těšit 🙂.

Jako malá jsem byla neustále v pohybu. Celé dny jsme s kamarády trávili venku, hráli míčové hry, jezdili na kolech, šplhali po stromech. Pamatujete si to? Celé sídliště venku. Bylo to něco kouzelného. A taky to byl jediný pohyb, který jsem měla. Jako rodina jsme k sportu vedení nebyli, takže žádné lyže se nekonaly, žádné výlety na kolech nebo sportovní kroužky. Nic. A nevadilo mi to, nikdo v mém okolí podobné věci nedělal (žili jsme na vesnici).

Pak jsme se ale odstěhovali do města, pohyb se přirozeně vytratil, na mě přišla puberta a kila letěla nahoru. Nekecám, byla ze mě malá/ vysoká kulička. Pamatuji si to období moc dobře- cukry byly nejlepší přátelé a pubertální deprese na denním pořádku.

Když už jsem toho měla dost, samu sebe jsem přesvědčila, že nejlepší způsob, jak se dostat zpátky do formy, je přestat jíst. Za jedno léto jsem zhubla z 67kg na 50kg. Nikdy mou hlavou ani neprolítla myšlenka, začít cvičit nebo upravit stravu. A vlastně mě k tomu nikdo ani slovem nenavedl.

Období to bylo velmi těžké, protože jsem jako vzor měla svoji nejlepší kamarádku, baletku, věčně hubenou, krásně zpevněnou a fakt nádhernou holku, která neměla nouzi o kluky- a dobře víme, že v období kolem 15 let jsou kluci všechno 😀

Nikdy jsem se nepovažovala za hezkou holku a vždy jsem tuto skutečnost přisuzovala mé postavě... Tak jsem nejedla.

Moje váha kolísala nahoru a dolu vždy podle toho, v jaké fázi vztahu jsem byla.

Střevní viróza je definitivně jedním z nejefektivnějších nástrojů pro rodinný teambuilding.

Aktivní pobyt, kde trávíte většinu času spolu, povětšinou na záchodě. Mezi společné aktivity lze zařadit blití, uklízení zvratků, sezení na záchodě, řvaní, celonoční sledování Krtka.

Tímto pobytem značně vylepšíte své vyjednávací schopnosti v oblasti diplomacie při boji o záchodovou mísu,  kyblíček na blití nebo panáka pálenky.

Poznáte další level mateřské lásky. Pokud to doteď bylo jen „Maminka mi utře zadek, maminka mě uloží, maminka mě vykoupe“, nyní přibyde ještě: „S maminkou blinkat.“ Přes to vlak nejede.

Průběh podle Pažouta:

První dítě lehlo – Pažout dezinfikuje Metaxou.