Co si budu namlouvat.Vždycky jsem byla trochu divná. V dětském kolektivu jsem rozhodně nepatřila k průbojným holčičkám,

v zájmovém kroužku "Sportovní hry" jsem nevynikala, a ani tenis, na který mě rodiče zapsali s vidinou wimbledonského talíře, se nestal mým koníčkem. Nejraději jsem si četla zašitá někde v koutě, maximálně jsem se vypnula k pro mě nadlidskému výkonu a šla si hrát se dvěma kamarádkami na rodinu. Většinou jsem představovala excentrickou tetičku z Německa, která přijíždí na návštěvu, přiveze balík s čokoládou, sní pískovou bábovku, vypije bahnitou kávičku, podrncá panenku v kočárku a zase odjede někam na cestu kolem světa.

Asi mám štěstí, že komunisté to zabalili dřív, než jsem se hlásila na střední, protože někoho tak nekolektivního, navíc se zálibou ve hře na imperialistickou tetičku, by určitě soudruzi na střední nepustili.

A nebo smůlu? Možná bych zvolila povolání, kde se to mužskými jen hemží a nemusela kolem třicítky řešit otázku - Kde HO ulovit?

Na sřední s námi do třídy chodili celkem tři osoby mužského pohlaví. Jednoho hned první den klofla prozíravá spolužačka a dodnes se ho nepustila. Druhý byl silně věřící jehovista. Třetí byl fakt divnej... Lépe nebylo ani na vysoké. Při vzpomínce na dětská léta jsem si podala přihlášku na pedagogickou fakultu. Obor němčina - dějepis. Dva z celých třech spolužáků nás velmi brzy informovali, že mají přítele, třetí měl těsně před svatbou. Bída... Občas jsme se s ostatními nezadanými spolužačkami pokusily navštvit párty pořádanou studenty některé technicky zaměřené fakulty. Bída... Volní jen mimoni, ostatní v doprovodu dámy. Tu tam se nějaký zájemce objevil, ale láska jako trám z toho nikdy nebyla.

Ani nástup na základní školu, kde jsem pár let učila, neznamenal zásadnější obrat. Doufala jsem v nějakého toho pohledného tělocvikáře či osamělého tatínka. Na rodičovské sdružení ale chodily jen maminky a tělocvik učila důchodkyně, která nehodlala místo potenciálnímu sličnému tělocvikáři přepustit.

Nikdy jsem příliš nedala nějakému extra líčení a pěstění. Ráno vysprchovat, vyčistit zuby, nakrémovat obličej, případně ho trochu vybarvit a hurá do práce. V kanceláři mě stejně vidí jen mé tři kolegyně. Kolegy - muže potkám maximálně v kuchyňce, když si vaří ráno kávu a soustředěně zírají do svých smártfounů, aby si čekli novinky na fejsbůku. Občas si po práci zajdeme na pivo, kde vyřešíme problémy s Islámským státem a po čertech povedený gól Jardy Jágra.

Svoji vizáž jsem neřešila až do doby, než přišla ONA. ŽENA. Vstoupila do naší kanceláře jako náhrada za kolegyni odcházející do důchodu a spustila lavinu.

Během chvíle se naše jindy poklidná kancelář stala rušným místem. Kolegové ŽENU zmerčili a od té chvíle se dveře kanceláře nezavřely. Přicházeli řešit různé problémy, které jindy řešili prostřednictvím interní sítě. Přicházeli se zeptat, jak se dnes máme, a při té příležitosti nezapomněli pozvat ŽENU na oběd či na kávičku po práci. Samozřejmě vše platili a během popíjení pěli ódy na ŽENINY krásné oči, vlasy, jemné způsoby i intelekt.

A to jednoho zamrzí, že ano. Po podrobnějším prokoumání situace jsem došla k názoru, že bude třeba stát se také ŽENOU, protože pozornost mužů jistě není nepříjemná.

Nakoupila jsem příslušnou literaturu. O rafinovaných Francouzkách, elegantních Italkách,o tom, jak v sobě probudit ženskost...

Co je k tomu potřeba?

"Co kdybychom zkusili IVF?" vypálil na mě manžel při odpolední kávě.

V poslední době se zaobírám myšlenkou, jestli se o mě náhodou nepokouší předčasný přechod. Střídání nálad, návaly, no znáte to z internetových diskuzí. A manžel na mě s takovým dotazem. Zrovna jsem se nacházela v lítostivém rozpoložení. Mladší krásnější a úspěšnější sestra nedávno povila extrémě roztomilého chlapečka a i ostatní příbuzenstvo se nějak rozrodilo. V práci mi taky poslední dobou jdou všichni na nervy. Tak by se taková tříletá dovolená docela hodila. Takto oslabena souhlasím.
"Tak fajn. Jsme už na středu na třetí objednaní." opáčí manžel klidně zpoza novin.

A tak se spouští kolotoč schůzek, vyšetření, ultrazvuků... 

V nemocnici jsem do této doby byla pouze na návštěvě, z bílého pláště mám fobii a injekční stříkačka je pro mě synonymem středověkého mučícího nástroje.

Všichni zaměstnanci CARu (to znamená Centrum asistované reprodukce - to už jsem si zjistila. Jinak v celé proceduře figuruje tolik zkratek a záhadných pojmů, že jsem se dobrovolně rozhodla do problematiky příliš nepronikat) jsou velmi vstřícní a .... soucitní. Při pohovoru s nebohým párem nasadí velmi soucitný výraz, hovoří uklidňujícím hlasem a za každé situace drží palečky, aby se mimi podařilo. Stejně pořád nevím - jde vám o blaho bezdětného páru nebo o jejich peněženky...

Hned při první schůzce zaplatíme tučnou zálohu a vyfasuji tašku plnou léků. Zmocňuje se mě panika. Tolik léků, injekcí, globulí! Při své chaotičnosti to nemůžu nikdy zvládnout aplikovat ve stanovené časy.

Těhotenství není pro mnoho žen zrovna procházka růžovým sadem. V jeho rané fázi jej většinou doprovází nevolnosti, které postupem času vystřídají další nepříjemné komplikace. Asi nejčastějším a velmi palčivým problémem jsou otoky dolních končetin. Co dělat, když vaše kotníky postrádají svůj původní tvar, nepříjemně pnou a vy se téměř nevlezete do svých kdysi pohodlných botiček? Máme pro vás pár tipů, jak svým chodidlům můžete ulevit.

Hlavní příčiny nepříjemných otoků jsou především hormonální změny a nárůst hmotnosti budoucí maminky. Když se k tomu přidá navíc špatná cirkulace krve, je jasné, že na tyto dny nebudete zrovna radostně vzpomínat.

Nohy vzhůru, otokům klid

Základním klíčem k úspěchu je, že nohy musí být výše než hlava. Přes den raději více odpočívejte. Výsledný efekt této metody je sice krátkodobý, ale přesto příjemný.

Zapojte také tatínka

Požádejte svého partnera, aby vám pravidelně masíroval chodidla. Vzniklý tlak, jenž bude na nohy působit, podpoří mikrocirkulaci krve a přebytečná tekutina, která se vám ovinula jako had kolem končetin, se pozvolna vyplaví.

Na to, aby bol rozhovor potešením a prínosom pre každého z nás, aj od nás vyžaduje veľa. Dobre to opisuje jedno príslovie:

 Predtým, ako niečo vyslovíš, musia tvoje slová prejsť 3 bránami.

Na prvej bráne sa spýtaj sám seba: Je to skutočne pravda?
Na druhej bráne sa spýtaj sám seba: Je skutočne potrebné povedať to?
Na tretej bráne sa spýtaj sám seba: Je to odo mňa milé?

Až keď si odpovieme na všetky tri otázky "áno", vtedy môžeme s čistým srdcom vetu vysloviť. Kiežby sme sa to skutočne pýtali pri každej našej vete 🙂

Povedzme si však ešte niečo viac o rozhovore.

Myšlienky, ktoré sa raz napíšu, patria všetkým, nielen autorovi

Dobrý den maminky, chci se zeptat jaké značky tašek na kočárku máte a jak jste spokojené?

Já jsem si vybrala např. tuto: Babymoov Messenger přebalovací taška hibiscus.

Ahojte holky, tak i já jsem se pro Vás rozhodla sepsat naší ´´porodní story´´ 🙂

Tak konečně jsme se dočkali, myslela jsem si, že ten den už snad nepřijde... Čím blíže bylo k termínu, tím více jsem se nudila a byla opravdu v očekávání, takže domácnost neminulo každodenní uklízení apod. 🙂 Krátila jsem si tím čekání..

Byl pátek 29.5.2015 a mě čekala kontrola v termínu, takže přesně ve 40tt... Kontrola dopadla dobře, dle UZ váhový odhad na 3300g, méně plodovvky, ale vše v pořádku, k porodu nic nenasvědčovalo. Pokud by se nic samo nespustilo, čekalo by nás zhruba za 10 dní vyvolání... Uběhl pátek...

Byla sobota 30.5,2015 🙂 A ten den to začlo... Mimořádně po dlouhé době mě přítel vyvezl na jeho fotbalový zápas, těšila jsem se, že alespoň přijdu na jiné myšlenky a mrknu konečně na přítele 🙂 No už od rána jsem měla divné tušení, lítala jsem na záchod snad každou chvíli, ale moc jsem tomu nedávala, protože tenhle stav už tu jednou byl... Po cestě na fotbal mě tak podezřele 2x píchlo v podbřišku, nějak jinak, tak jsem si říkala, že by? Ale bylo to fakt jen 2x, pak už nic.. Nutno dodat, že cesta byla fakt jak polní, takže jsem si dělala srandu, že ze mě to dítě přítel nejspíš vyklepe už po cestě :D

No fotbal byl celkem vzrušující, několikrát na mě letěl balón, takže párkrát jsem se tak skrčila, že bylo mimčo snad až za páteří :D A to už jsem se známou po boku vtípkovala, že teda jestli to nebude dneska, tak už fakt nevim :D Skončil fotbal a my vyrazili domů, vlastně ještě na obědo-večeři k rodičům.. Tchýňka dělala obalovanej květák.. S tak velkou chutí jsem se nacpala a po jídle vtipně prohlásila: Tak jsem nacpaná a teď už můžu jít rodit :D No bůh mi požehnal a tak se i stalo...

Dorazili jsme domů, ulehli k telce, koukali na filmík a najednou byl večer okolo desáté... bolístka sem, bolístka tam a já si toho ani nevšimla.. Najednou kolem půl jedenácté začli být ´´bolesti´´ pravidelné, tak jsem si říkala, že by? Vzala jsem tužku a papír a zapisovala... jejejej máme tu kontrakce po 5 minutkách 🙂) Bolestí se to fakt nazývat nedalo :D Tak jsem si říkala, počkám 2 hodinky, aby to nebyli poslíčci.. dvě hodinky pryč a stále to jelo 🙂 Jenže mě bylo až moc dobře :D Tak jsem si řekla, že to půjdu zaspat.. jojo haha :D nešlo to samozřejmě... čas mezi kontrakcemi se krátil, ale plodovka nepraskla, nic se nedělo a mě pořád bylo dobře 🙂 Kolem druhé ráno jsem si tedy dala sprchu, pak vanu a čekala a čekala... čas mezi kontrakcemi se opět krátil a už byli tak po 3 minutkách... Tak jsem tak chodila po bytě, dobalila poslední věci do tašky do porodky, udělala jsem si sebou čaj do termosky, nějakou sváču a hups, najednou byli 4 ráno 🙂 Kontrakce už byli cítit trochu více, ale pořád to bylo v pohodě.. šla jsem teda probrat přítele, abychom vyrazili, že nás maximálně pošlou domů...

Po narození Adrianky jsme s manželem oba byli názoru, že jedno dítě stačí.

Jak šel čas, tak se náš názor změnil na "možná jednou bude druhý".

Ale Valinka se rozhodla, že chce mezi nás teď a ne až za pár let 😀

V dubnu 2014 jsem vysadila antikoncepci. Ale vůbec ne, abych otěhotněla, ale proto, že mi dělala v těle neplechu.

V pauzách kdy se antikoncepce nebere mi už tři měsíce po sobě nepřišla menstruace.

Jedna hodná maminka mi poradila bylinky na srovnání cyklu a já, i když jsem na bylinky nikdy moc nevěřila, jsem to zkusila s tím, že lepší než do sebe začít cpát hned nějakou chemii.

Cele to zacalo nekdy v noci,ale to jsem neresila a snazila se spat. V pul pate rano uz jsem se koukla na budik. Kontrakce byli pravidlne asi po 5 minutach. Tak jsem zustala v posteli a jen sem to prodychavala. Ta intenzita se dala snest. Kdyz uz to bylo v posteli nepohodle sla jsem si dat vanu. Tam jsem stravila ani nevim mozna hodinu i vice. S moji dulou,protoze je zaroven i mou dobrou pritelkyni jsme se dohodli ze zavolam brzy a ona prijede a muze pomoci i treba uvarit nebo tak.. Tak jsem ji z vany poslala sms ze uz se neco deje. Tepla voda byla prijemna.pri kontrakcich jsem vymyslela ruzne polohy a rozdychavala to. Kdyz sem vylezla vzbudila manzela a sla si dat neco k jidlu. Cas bezel a dula dorazila ani nevim asi za hodinu po te sms. Pak jsem cely dopoledne prodychavala a hledala vhodne pozice. Pohupovala jsem se ve stoje nebo se opyrala o zed a krouzila boky. Dula se o me pekne starala. Uvarila mi polevku. a hlavne mi porad davala napit.Skvele osvezeni byla kokosova voda ktera prej pomaha predejit dehydrataci. Kontrakce byli porad tak 5 jednou sedm minut od sebe. Silily velice pozvolna. Ale vetsinou to slo do zad.Ocividne byla mala natocena hlavickou spatne takze me tam tlacila. Teplo sem nesnasela. Zvlaste pri kontrakci. Chvilemi jsem si prisla jak na drogach a kupodivu mi delala dobre pri kontrakci stat pohupovat se a dat uplne ruce vzhuru a plne se uvolnit. S kazdou kontrakci jsem se musela proste uvolnit a prodychat to a pak to bylo v pohode. Dula mi pak nabidla takovou elektromagnetickou pomucku proti bolesti.mela sem to na zadech a sama si mohla stelovat jak hodne si to pustim.Jde to az na 15,ale ja cely porod zustala na 5. Bylo to prijemne a nerusive.Myslim ze to trochu pomahalo na tu bolest.Bylo to jako takove mravenceni. Nevim jak se tomu presne rika ale kdysi na rehabilitaci se zadama mi to taky davali.

Cas plynul a porad se jako nic nedelo. Odpoledne uz to zacalo silit.Kontrakce byli cim dal silnejsi. Premysleli jsem kdy vyrazime na cestu. Meli jsme to celkem daleko.No bez provozu asi 45min ale s provozem klidne hodinu a vice. Kolem ctvrte jsem rozhodli ze radeji pockame az nebude takovy provoz. Sla sem si lehnout a zkusit se trochu vyspat. Diky tem elektro-neco se to dalo se i trochu vyspat. Cele se to tim trochu zpomalilo ale pak zase zacli kontarkce a byli vice intenzivni. Kolem osme vecer uz byli kontrakce kazde tri minuty a my zacali premyslet nad odjezdem. No nez se tak stalo zase to vzalo nejaky cas. Hlavne sme pak nechteli jet zase zpatky. Nakonec celkem pozde kolem asi jedenacte jsme teda jeli. Sedela jsem vzadu.Uz to bylo fakt intenzivni.mela jsem tam polstar a na nem sem odpocivala. Manzel jel po prazdne silnici a prislo mi ze celkem rychle ale tvrdil mi pak ze ne. Te cesty jsem se bala asi nejvic ale nakonec i to se dalo.

Prijeli jsem a sli na prijem. Tam nas zkontrolovali.Prohlidli me a rekli ze jsem otevrena na 3cm. Udelali ultrazvuk a sledovali monitorem dite. Vsecko vypadalo ze nas poslou se projit ze se stale nic moc nedeje. No pak porodni asistentka prisla na to ze se ji zda ze je tam malo plodove vody takze si nas tu nechaji a budem muset byt sledovani monitory nepretrzite. Nastesti pak moje dula si vyzadala takovy ty monitory s kterejma sem mohla jit i do sprchy.Byla noc a pak rano. Dali mi i kapacku proti dehydrataci prej pro jistotu. No chvilemi sem si pripadala napojena na moc pristroju a bylo to vse nepohodlne ale byl semnou stale muj manzel i dula. Nejak sem to vsecko vnimala ze uz je to dost dlouho ale kontrakce me vzdy hazeli do toho byt tady a ted. Uprimne sem se celou dobu vazne hodne modlila a to mi fakt pomahalo asi nejvic. Modlila sem se abych mela silu a zvladla to. Uz to bylo dost dlouhe a zacinala sem byt trochu unavena. nastesti me dula v prubehu celeho toho cekani obcas nahnala si lehnout a odpocinout. Po te co sem se trosku odpocinula jsem sla do sprchy.tam sem byla asi fakt dlouho.Bylo to prijemne ikdyz sem zacala mit pochybnosti zda to zvladnu. kdyz sem vylezla ze asi uz zacneme neco resit moje dula spala na gauci.no tak tim me asi zachranila abych si o nic nerekla.  Nechala jsem se zkontrolovat a byla jsem otevrena asi na 5cm. Vsechen personal byl musim rict vazne super. Byli moc hodni a podporovali me. Porad chodili a rikala ze si vedu skvele.

Pak najednou kdyz sem lezela v posteli na boku a manzel stal u me sem citila jak mi praskla voda. Tak mu rikam at da pozor at nema spinavy kalhoty. No najednu stranu jsem byla trcohu mimo ale na druhou jsem porad zustavala samasebou tou v realite. Pak se mi pochvili zacalo chtit na zachod. Tak jsem sla a ja si fakt jako potrebovala dojit  na zachod. Sedela sem tam nejako dlouho.Celou dobu jsem na sobe mela ty moitory. Najednou me prisla zkontrolovat sestra ze se jim ty monitory nezdaji. Tak jsem musela na postel. Pak se to cele nejak rychle zacalo hemzit vice presonalem. Celou dobu tam totiz jen obcas prisla porodni asistentka a nejake sestry to kontrolovat. Ted jich tam bylo nejak hodne a oznamili mi ze detatku klesaji ozvy. Sama jsem uz zacinala mit nutkani tlacit, ikdyz sem spis myslela ze chci jen na zachod. Uz sem z toho vseho byla takova dost mimo a zas az tak sem je vsechny nevnimala. Byli tam ale jako by tam nebyli. Pak uz prisel i doktor,coz tady v te porodnici znamena ze uz jsou komplikace. Vetsinu porodu kdyz jde vse normalne odrodi jen porodni asistentky. Rekl ze ozvy jsou slabe ze musim to dite vytlacit na jednu kontrakci jinak budou muset pouzit ten vysavac nebo jak se to rekne. No ja na ne jen nechapave koukala jak jako muzu na jednu kontrakci vytlacit cely dite. Vubec sem necitila ze by to bylo mozne. Porodni asistentka byla tam dole a pomahala mi se otevrit. To bylo asi z celeho porodu nejhorsi,ale chapu ze to bylo potreba. O malou jsem se zase tolik nebala porad sem nejak mela pocit ze vsichni jen zbytecne plasi. Vyhoda tlacici faze byla ze vsechny bolesti v zadech byli pryc. Rikali ze uz jsem plne otevrena. Snazila jsem se je poslouchat co po me chteli ale necitila jsem kdy je ta kontrakce. Rikam to i sve dula ale pak najednou citim ze tlacim.telo si proste tlacilo samo. Nevim kolikrat jestli 5 nebo 10 zatlaceni ale najednou byla venku a oni mi podavaji ten uzlicek. To jsem nechapala jak je to vubec mozne. Je to jak magicky zazrak. Jak by se tam mohla proste protahnout? No kvuli smolce v plodove vode a tem slabym ozvam mi ji zase hned vzali a kousek ode me ji trochu otreli od krve a zjistovali zda je v poradku. Zacala hned silne brecet. Chtela sem ji co nejdriv zpatky. Taky jsem se toho dost dozadovala. A po vazne asi minutce nebo dvou mi ji vratili. Ikdyz mi to prislo dlouhy,prijmula sem ze to bylo nezbytny. Bohuzel museli i hned prerusit pupecni snuru any ji zkontrolovali. Tak nic neni vzdy uplne jak by jsme si mohli prat ci predstavovat.

Pak jsem spolu byli uz porad. Snazila jsem se hned o samoprisati.Hledala urputne ikdyz prisati se hned nepovedlo. Na pokoji jsme pak stravili jeste asi 2 hod. Trochu me stvalo ze tam porad nekdo chodil a na neco se ptal. Predstavovala sem si trochu vetsi klid ale po case se tak i stalo. A byli jsme jen mi tri. Kdyz uz jsme byli trochu seznamen po tech 2hod.tak jsme ji nechali premerit a zvazit a nechat tedy dat ten vit K a neco do tech ocicek. Dopredu jsme se s manzelem rozhodli to podstoupit pro jistotu.Dosla jsem si na zachod a celkove se citila plna energie ikdyz moje nohy dostali dost zabrat. 

Nejak sem tomu ani neverila ze jsme to nakonec cele zvladli po tech 29hodinach bez jakychkoliv leku. Jsem na nas na obe patricne hrda a ikdyz to nebylo dokonale,bylo to presne takove jake to melo byt. Proste jsme si na ni museli dlouho pockat a pak muselo byt trochu drama, kdyz uz tedy kralovna prichazi. Mimochodem jmenuje se Devaki podle jedne kralovny. ;) To jsem se jeste zapomela zminit ze ke konci jsem taky mela 4minutove kontrakce.Proste jedna skoncila a hned jakoby sla dalsi..Nemela jsem v te chvili ani cas o tom premyslet proste sem jen dychala. Dula z toho byla prekvapena ze to nikdy jeste nezazila.

Dětem bývá jedno, jestli venku prší nebo pálí sluníčko – venku je zkrátka větší zábava! Na jarní počasí se ale nedá spolehnout a nikdy si nevíte, jestli vás přes den čekají letní teploty nebo třeba kroupy. Proto je výběr jarního oblečení právě ten nejsložitější. Poradíme vám, s jakými kousky vaše děti přežijí jaro bez úhony.

Voděodolnost – klíčová vlastnost jarní výbavy Na jaře často prší a nic neláká ke hře tak jako louže. Základním kusem je tedy dětská nepromokavá bunda. V poslední době se velké oblibě těší softshell, který je ideálním materiálem pro outdoorové aktivity.

Tip: Na jarní procházky nezapomeňte přibalit dětskou pláštěnku, ale myslete na to, že není prodyšná a sice ochrání před deštěm, ale zato se pod ní děti zpotí. Určitě ji tedy nepoužívejte jako náhražku bundy.

Při vybírání dětské bundy dbejte na prodyšnost a kvalitu. A nepodceňte ani údržbu – když se materiál snadno pere, nemusíte děti omezovat v řádění.
Aby děti neprochladly Jaro je zrádné období – sluníčko krásně hřeje, ale zem je ještě studená a rýma na sebe nikdy nenechá dlouho čekat. Takže vždy přibalte jednu vrstvu oblečení navíc.

Kromě základní nepromokavé bundy dětem určitě pořiďte zásobu mikin – hodí se ke každé příležitosti, zahřejí a snadno se perou – co víc si přát?
Outdoorové kalhoty nebo tepláky jsou na jarní řádění naprosto ideální – naším favoritem jsou kalhoty Loap Kids Valerie – jsou nepromokavé, prodyšné a snadno se perou!

Triček není nikdy dost Tričko je nejzákladnějším kouskem v dětském šatníku a zásobu triček s krátkým i dlouhým rukávem oceníte v každém ročním období.
Aby vám nebylo líto, že v zápalu řádění vaše dítko tričko zničí, pořiďte hned několik obyčejných „na ven“, ve kterých si může vaše ratolest bez obav hrát kdekoliv, a která navíc v chladnějším počasí poslouží jako spodní termo vrstva.

U zdravého dítěte je prořezávání prvních zoubků pro rodiče velmi náročným obdobím. Některé děti mají pusu plnou zubů už ve dvou a půl letech, jiným se prořežou až později. I samotné začátky se mohou různit – kdykoli mezi třemi a patnácti měsíci není první cinknutí lžičkou výjimkou.

K normálnímu vývoji dítěte patří, že se učí dávat si věci do úst. Obvykle s tím drobečkové, i přes značnou nelibost rodičů, začínají okolo třetího měsíce. S tím se pojí i značně nepříjemné slintání.

Uplakané období

Ať už zoubky začnou růst hned během třetího měsíce nebo později, doprovází to i řada nepříjemných projevů. Dítko nemá chuť na pevnou stravu, kouše, slintá, tře si ouška. Může se objevit i zvýšená teplota a v oblasti obličeje se může vyskytnout vyrážka. Děti bývají často podrážděné a mají problémy se spaním. Některé děti dokonce trpí i průjmem, což může způsobit i zarudnutí nebo vyrážku na zadečku.

K běžným symptomům však nepatří snížená chuť na tekutiny, kašel, vyrážka jinde než v obličeji a vysoká horečka. Pokud dítko některou z uvedených potíží trpí, obraťte se na svého dětského lékaře.

Ani při nepříjemných bolestech nenamáčejte dudlík dítěte do medu nebo jiné sladkosti! Jednak to může vést k zubnímu kazu, jednak by med neměl být podáván dětem mladším 12 měsíců. Dudlík také neolizujte, aby nedošlo k přenosu bakterií. Dále se vyhýbejte tvrdým hračkám s ostrými hranami – mohly by poškodit zoubky i dásně.

Schovávám si dopísky svých dětí, ať už jsou to čmáranice fixkou na žlutých lepíkách nebo slova napsaná s kaligrafickou pečlivostí na linkovaném papíře. Ale veršíky, které jsem nedávno na Den matek dostala od své devítileté dcerky, byly pro mě opravdu moc důležité. První řádka mě přiměla k slzám.

“Důležité je, že … maminka je vždycky se mnou, i když se mi něco přihodí.“

Musím se přiznat, že vždycky to tak nebylo…

Na vrcholu svého naprosto šíleného života jsem se náhle začala projevovat tak, jako nikdy předtím. Začala jsem křičet. Nestávalo se to často, zato to mělo děsivé rozměry. Doslova jako když přepumpujete nafukovací balónek a ten náhle praskne, a všechny kolem tak přinutí sebou škubnout leknutím. Strachem.

V jakých chvílích mě má tříletá a šestiletá dcera dokázaly vytočit tak, že jsem ztratila veškerou trpělivost? Když jedna z nich trvala na tom, že se ještě musí vrátit a vzít si tři korálkové náramky a své oblíbené růžové brejle, když už jsme tak jako tak měly zpoždění? Nebo tehdy, když se ta druhá snažila sama si nasypat vločky a vysypala na linku celou krabici? Nebo když upustila a rozbila mého osobního skleněného anděla, ačkoli jsem prosila, aby na něj nesahaly? Nebo když tvrdohlavě vzdorovala spánku a já bych byla tolik potřebovala klid a ticho? Nebo když se spolu praly o naprosté hlouposti: která dřív vystoupí z auta nebo kolik si nalije sladké polevy na porci zmrzliny?

Ano, právě takové věci, obyčejné chyby a typické dětské hádky a strkanice mě vydráždily do takové míry, že jsem se přestala ovládat.

1. Má-li tvé dítě problémy s nočním buzením, děti kamarádek zpravidla spí celou noc.

2. Den, kdy tvé dítě konečně začne opakovat celé věty, bude stoprocentně ten, kdy najednou řekneš: "Do háje, zapomněla jsem si klíče."

3. Pokud se tvé dítě večer budí pravidelně po třech hodinách, v den, kdy se jej rozhodnete po uspání nechat hodinku s tátou, se pravděpodobně vzbudí po půl hodince. Naopak, kdyř večerní program zrušíte, bude zřejmě spát neobvykle dlouho.

4. Když potřebuješ brzy vstávat a nenastavíš si budík, protože se spoléháš na to, že tě dítě stejně vzbudí v sedm, to ráno bude najednou spát do devíti.

5. Jakmile se ti přes den podaří uchránit svoje oblečení od upatlaných ručiček, hlenů a slin, zřejmě na sebe stejně sama vyliješ kafe.

6. Uložte dítě přes den ke spánku a na ulici se najednou spustí sirény, začne houkat záchranka, policie, sousedi zrovna budou potřebovat něco vyvrtat nebo přesunout nábytek.

Na zamyslenie: Barefoot znamená "bosá noha" Barefoot boty teda musia čo najviac umožňovať "bosú chôdzu". K bosej chôdzi patrí jak rovná podrážka bez vyvýšeného opätku a stielky, tak i tenká, mäkká podrážka, cez ktorú je možné čo najviac cítiť nerovnosti povrchu, čo je dôležité pre stimuláciu reflexných bodov, celé telo si môžeme jednoducho premasírovať prostou bosou chôdzou.  Takáto podrážka nijako nebráni chodidlu v pohybe. No ani tá najlepšia BF obuv neumožní naozajstnú bosú chôdzu. Boty s podrážkou 1 cm hrubou, i keď ohybnou, už niesú BF. Boty s tenkou podrážkou, no tvrdou, typu bežných balerín, už niesú BF. Chodidlo necíti nerovnosti, kamienky, preliačiny...neohýba sa dostatočne. Prejdite sa bosé po tráve, piesku, štrku, i asfalte, a potom si obujte tieto "BF" boty, a pocítite rozdiel.

A hic jak hic, v balerínach to už nejde....naboso v meste je to blbé...treba niečo vymyslieť.)

Khaleesi

Textilné pásky sa dajú uviazať na milion spôsobov, kožená kvetina je odnímateľná, podrážka dvojitá tuhá hovädzina, no ešte dosť barefút, lepená. 20 - 29 cm.

Jak moc účinné jsou v těhotenství krémy proti striím? Ochrání vás pečlivé mazání od vzniku nevzhledných jizviček a prasklin na pokožce, nebo je jejich výskytspíše otázkou genetického vybavení? Podívejme se společně, kde se ukrývá pravda.

Během těhotenství prodělává pokožka mnoho změn. Pružná vlákna pod jejím povrchem nemusejí takto velké napětí zvládnout a mohou se snadno poškodit a popraskat. Klíčovým obdobím je kritický šestý měsíc těhotenství, kdy dochází k největším změnám v přírůstku váhy a současně probíhají také hormonální změny. Jestliže v této době není pokožka dostatečně hydratovaná, hrozí zvýšené riziko výskytu strií především v hlubších vrstvách kůže, nikoliv na jejím povrchu. Nejvíce ohrožená místa jsou v oblastech, kde je kůže nejvíce napínána – bříško, stehna, zadeček a také prsa.

Genetika nebo nedbalost?

Genetické předpoklady ani hormonální změny nemůžete nikterak ovlivnit. Dosud nebylo prokázáno, že genetické vybavení budoucí maminky má přímou spojitost se vznikem strií. Proto by se maminky měly přestat vymlouvat, a svou pozornost by měly spíše zaměřit na vhodnou péči o pokožku.

Nečekejte, jednejte, vybírejte!

Ideální je začít masírovat pokožku hned z počátku těhotenství, aby se dostatečně vyživila a byla připravená na nevyhnutelné změny. Olejíčky, gely a tělové krémy… Všechny tyto pomocníky, díky kterým můžeme se striemi mnohokrát úspěšně zápasit, je dobré mít vždy po ruce. Jaký přípravek si ovšem z obrovského množství na trhu vybrat? Zaměřte se spíše na kvalitní a osvědčení prostředky určené pro nastávající maminky. Jedná se o přípravky se specializovaným složením, které byly vyvinuty speciálně pro potřeby namáhané pokožky v období těhotenství a po něm. V průběhu posledního desetiletí se jedničkou na trhu staly produkty značky Elasti-Q, které si ověřilo tisíce spokojených maminek. Produkty jsou speciálně přizpůsobené pro zvýšené nároky pokožky těhotných žen. Proto poskytují vhodnou a komplexní péči. Ta se zaměřuje jednak na prevenci vzniku strií a současně na strie již vzniklé, které je potřeba redukovat.

V souvislosti s mojí KZ ( http://www.modrykonik.cz/blog/janamal37/message/jak-tak-obcas-procitam-nektera-temata-ccxcv4/ ) a opětovné nepochopení její podstaty některými uživateli, rozhodla jsem se uveřejnit zde článek, který mě velice zaujal. Zachovávám jeho původní znění. Poznáváte se v něm 😀? Poznáváte v něm někoho jiného?... "A vo tom to je..!"

Motto: „Argumentovať s neznalými ľuďmi je ako hrať šachy s holubmi: Nezáleží na tom akí ste dobrí v šachu, holubi poprekacujú figúrky, oserú šachovnicu a nakoniec vyletia späť k svojmu kŕdľu hlásať víťazstvo.“ upravené a parafrázované od Scott D. Weitzenhoffer

Holubí šachista je druh trotla, ktorý sa dá rozpoznať ľahko: nezáleží na tom aký kvalitný je argument proti, vždy si bude húsť to svoje. Tento jedinec do debaty nevstupuje, aby konfrontoval svoje poznatky a názory, ale aby vylial svoje potreby do pléna (analógia s holubími exkrementami). Zväčša neovláda a nerešpektuje základné pravidlá konštruktívnej debaty. O téme ktorá sa preberá, vie veľmi okrajovo (často len názov) alebo má o nej nepravdivé, za to o to silnejšie obhajované „vedomosti“.

Holub rád rieši témy „Pravdy“ a problémov ľudstva, či už duchovný pokrok alebo alternatívne pseudovedecké nezmysly. Neberie ohľad na poznatky, ktoré by mal mať osvojené zo ZŠ, je schopný sa vyhecovať až do takej miery, že by bol schopný ponoriť ruku do kyseliny, len aby dokázal že má pravdu (čo by sa ale nestalo). Holub chce pravdu mať, nie ju spoznať.

S holubom nie je možné uzavrieť debatu normálnym spôsobom. Namiesto rozumného formulovania svojich postojov ovláda mnohé tematické klišé, ktoré sú obsahom ubíjajúce. Holub nedokáže rozpoznať, kde je chyba jeho argumentu a preto ku koncu útočí z pohľadu „Hlásateľa Pravdy, Lásky a Porozumenia“. Umlčanie holuba (zastavenie jeho kydania) je doprevádzané plačom, ako je utláčaná pravda a akí sú ostatní tyranskí diktátori (bez ohľadu na to, koľko krát sám nerešpektoval pravidlá slušnej komunikácie).

Nad holubmi sa nedá vyhrať diskusia – nemajú dostatok sebareflexie aby si uvedomili, že sú ostatným na smiech. Nemajú schopnosti zamyslieť sa nad svojimi názormi komplexne a hľadať na nich chyby. Nie sú schopní základného logického myslenia.

Milujete módu? Připadají Vám všechny kousky nabízené v Českých obchodních domech jako přes kopírák? My to cítíme stejně, a proto jsme se rozhodli Vám zpřístupnit na našem eshopu www.amodio.cz módní kousky od vybraných dodavatelů z celého světa tak, abyste mohli přímo v klidu domova nakoupit výjimečnou módu, kterou v kamenných prodejnách běžně neseženete, takže nemusíte mít strach, že na každém rohu potkáte někoho v obdobném outfitu. Ba právě naopak- v designových kouscích od nás si můžete být jistá, že zazáříte, ať už se vydáte na důležitou pracovní schůzku, luxusní společenskou událost, nebo jen obyčejnou procházku večerním městem.

Znáte ten pocit, když se chystáte na důležitou událost, běháte po obchodech, ale nedaří se Vám najít ten správný kousek. A když už se podaří a natrefíte na krásné šaty vhodné pro danou příležitost, pak se Vám nad jejich cenovkou protočí panenky a Vy odcházíte s nepořízenou, nebo o půlku výplaty chudší? Toto se Vám na našem e-shopu stát nemůže. Nabízíme kolekci dámských šatů nejrůznějších střihů, barev a materiálů vhodné pro spoustu příležitostí. Díky přímému napojení na výrobce jsme navíc schopni schopní Vám tyto krásné kousky nabídnout za velmi nízké ceny, protože neplatíte marži celému kolektivu obchodníků a spedičních firem, kteří se podílejí na dodání Vámi vybraného kousku. Všechno od prvotního nákupu vzorků až po jejich uvedení na trh a následné dodání k Vám domů zajišťujeme vlastními silami, takže jsme schopni ušetřit velké množství nákladů a nabídnout Vám krásné kousky za super ceny.

Vyberte si z naší nabídky například, které působí velmi žensky a dokážou Vám dodat punc exkluzivity a elegance. Tyto šaty z krajky jsou povětšinou tvořené dvěma vrstvami kdy spodní vrstva je příjemně měkká a elastická, takže se dobře přizpůsobí Vašemu tělu a kopíruje jeho křivky. Horní krajková vrstva pak dodá šatům na kráse a vytvoří úžasný plastický efekt. Tyto šaty jsou vhodné pro všechny výjimečné příležitosti, při kterých chcete zvýraznit Vaši ženskost, ale přitom zůstat elegantní. Najdete je jak v krátkých, středně dlouhých, tak i v dlouhých variantách, z nichž si určitě vyberete tu správnou, ať už vyrážíte na ples, maturitní večírek, svatbu, nebo jinou důležitou společenskou událost.

Pro formálnější příležitosti a každodenní nošení budou vhodnější středně dlouhé koktejlové šaty, které je možno zakoupit v různých provedeních od zcela klasických až po luxusní kousky. V těchto šatech můžete bez obav z módního faux pax vyrazit na pracovní schůzku, zahradní párty s přáteli, nejrůznější společenské události, ale i krásnou večerní procházku městem.

V horkých slunečných dnech se budete nejlépe cítit v letních šatech vyráběných z lehkých, splývavých materiálů. Tyto šaty jsou volnějšího střihu, mají povětšinou velmi výrazné barvy a jsou hodně přizpůsobivé, takže jsou vhodné i pro plnoštíhlé, nebo nastávající maminky. Ať už vyrážíte na letní dovolenou k moři, nebo chcete jen po práci relaxovat na zahradě- letní a plážové šaty budou výbornou volnou.

Chystáte o víkendu divokou jízdu večerním městem a pořád nevíte co na sebe? Proč nezvolit sexy minišaty krátkého přiléhavého střihu, ve kterých nezůstanete bez povšimnutí. Zvolit můžete z velké nabídky střihů s nejrůznějšími designovými prvky, jako jsou třpytivé flitry, výrazné barevné vzory, průstřihy atd. V těchto těsně padnoucích šatech se stanete zajisté královnou každého večírku a párty.

Dnes vás vezmu po Českolipsku pěšky, na kole, na bruslích, zkrátka po svých! 🙂 Máme to tu hodně prochozené a rádi se na naše místa vracíme. Pojďte se se mnou projít naším krásným okolím. 🙂

Přírodní památka Peklo. Jednoznačně první místo v naší místní cestománii. Bažiny, mokřady, mohutné pískovce. To vše můžete obdivovat v přírodní rezervaci Peklo. Procházka není vhodná pro kočárky ale zdatnější maminka nebo tatínek jí hravě zvládne s miminkem nebo batoletem v šátku či nosítku. (Náš Kubíček s námi Peklo prošel poprvé když mu bylo 7 týdnů. 🙂 Peklo je údolí řeky Karby, kterou lemují skály,  bažiny a mokřady - těmi se však brodit nemusíte - místo je turistům upraveno a jsou zde nové mostky. Při procházce Peklem se mi někdy i tají dech. Manžel mi vypráví, jak se zde jako malí skautíci pod stanem báli, že tu na ně někde číhá čert, jak by název rezervace napovídal. Kdepak..Peklo je pro nás turisty učiněný ráj! 🙂 A jak se k Peklu dostanete? Pokud přijedete autem, stačí zaparkovat u Svojsíkovy stezky, projít jí a vstoupit do pomyslné pekelné brány. Autobus staví taktéž opodál. Pokud však dorazíte do České Lípy vlakem, stačí vystoupit na hlavním nádraží, projít snad jedinou nelichotivou částí České Lípy a napojit se na již zmíněnou Svojsíkovou stezkou. 

Kam dále? rozhodně na cyklostezku Varhany, vedoucí do nedalekého města Kamenický Šenova. Tady najdete známou Panskou skálu, kde se natáčela legendární pohádka Pyšná princezna.  Cyklostezka vede z jednoho našeho sídliště, je vhodná jak pro pěší, tak pro rodiny s kočárky, cyklisty i bruslaře a rozhodně se na ní nebudete nudit. Pokud holdujete jako my hře Geocaching (vysvětlení principu hry níže :D) je na ní série ,,kešek,, k objevení. Hledání pokladů je pro děti zábava a pro dospělé zpestření cesty na Panskou skálu. 

Česká Lípa je na cyklostezky bohatá, a tak Vás teď zvu na jednu kratší do Žizníkova.  Procházka vhodná pro každou mamku s kočárkem, co nechce chodit dálky, ale přesto procházky ráda má. Dá se jít pouze po asfaltce až k místní hospůdce, nebo to lze zpět projít přes lesní cestu k rybníku, kde kvákají žabky a hnízdí labutě. Skvělý způsob jak si zarelaxovat po náročném dni je posedět u rybníčku a zaposlouchat se do zvuků přírody. My máme tuto kratší prochajdu moc rádi a chodíme jí i několikrát do měsíce.  

Delší procházkou až do krásného skalního města Sloup v Čechách vás zavede cyklostezka do Svojkova. Tam se dostanete na všech možných kolech i kolečkách po asfaltce. Dále do Sloupu musíte pěšky lesními cestami, které vede z kopce, do kopce a zase z kopce. Minete Modlivý důl, Studánku, rozhlednu Na stráži, Sloupské skalní divadlo a známý skalní hrad Sloup v Čechách. Po letní procházce se můžete svlažit v místním známém rybníku, který je vyhledávaným rekreačním střediskem. Doporučuji vzít na tuto náročnější procházku i vaše psí mazlíčky. Naše dvě fenky větších rozměrů se vždy dostatečně vyběhají. 

To je z dnešního výletování vše! 🙂 těším se na vaše otázky, nebo připomínky 🙂 

Je léto, čas dovolených. Všichni cestují, a tak i Modrý koník se chce podívat do nových koutů světa. Ale i u nás v České republice je krásně. 🙂

Modrý koník cestuje s vámi

Vezměte Koníka s sebou na dovolenou a dejte nám vědět, jak se mu daří.

• Koníka si můžete vytvořit také z čehokoli samy. Na příklad si jej ušijte - stáhněte si střih a návod.
• Nebo si můžete zažádat o našeho Šemíka, který už procestoval 3 světadíly. 
• Vezměte Koníka na dovolenou a napište nám, kde právě Koník je a co všechno viděl a s kým se setkal. Zprávy doplňte obrázky, všechny příspěvky označte #konikcestuje a vložte do svého blogu + do skupiny Modrý koník cestovatel.

• Každý Koník má svůj cestovní pas. Vytvořte mu deníček, kam přidáte fotku a krátký text CO KDY KDE...

• Až přijedete domů, Koníka upravte a vyčistěte.
• Nabídněte svého Koníka i s cestovním pasem dalším maminkám - cestovatelkám, aby se mohl podívat i do dalších exotických nebo domácích opojných míst.

Včera poobede sme si s deťmi urobili prechádzku k blízkemu rybníku, a šli sme už od domova bosí.

Smiešne som skackala po štrkovom úseku, ktorý ma prinútil na prvých 5 minút behania obuť si tenisky.

Skackám-skackám, a tu vidím čo? Deti normálne idú. Vykládajú si, neskackajú. Valím oči. Som divná? Pýtam sa 5-ročného:"Nebolí ťa niečo?" Odpovedá:"Né, mami, a co?" Pýtam sa 9-ročnej:"Boženka, nepichajú ťa nožičky?" Ona:"Né, a proč?" Len vzadu 2,5-ročný mraučí, do bosých drobných nožičiek ho pichá štrk. Ukludním sa, nie ja, ale niektoré moje deti sú divné.)

A došli sme k rybníku.

Tam na hladinu jazera svieti slniečko. A okolo rastú v hustom rade topoly. Ktoré tam zasadil jeden dobrý človek, ako sa volal, neviem, no určite nechodil bosý. Lebo tie kliatby, čo som púšťala z úst, by si za klobúk veru nedal. Po pár krokoch v tej prekrásnej aleji sme mali všetcia chodidlá oblepené sv******m, ktoré teraz padá z topolov. Bio-podrážky. Kolesá na kočiari, bio-gumy.

Deckám to nevadilo, no ja som celú dobu premýšľala, čím to doma dám dolu. Tie ekologické prípravky, ktoré doma mám, na to budú určite krátke. Benzín odišiel v aute s mojim mužom do práce. Alkohol vypili remeslníci deň predtým, keď robili plot...Nakoniec stačila pemza a mydlo. Nohy ešte máme trocha fľakaté, ale to po pár dňoch zmizne.

Některé nemoci jsou ve srovnání s jinými opravdu „brnkačka“. Dítko něco pár dní bolí, možná se mu lehce zvýší teplota, ale není to nic, čeho by bylo potřeba se bát. Některé choroby jsou ale zákeřné a nebezpečné. Naštěstí žijeme v době, kdy se proti řadě z nich můžeme nechat očkovat.

Očkování s přehledem

V současné době se v České republice povinně  očkuje proti devíti nemocem: záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, hemofilové infekci a žloutence typu B. U očkovaného dítěte je výrazně menší pravděpodobnost, že se danou nemocí nakazí, když se s ní setká. Očkování navíc napomáhá vymýcení příslušné nemoci tak, že po proočkování dostatečného množství lidí se nemoc již nešíří a vymizí.

Očkovací kalendář je pravidelně aktualizovaný. Ve 2., 3., 4. a nejpozději do 18. měsíce se dítě očkuje proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a hemofilové infekci. V 15. a 21.-25. měsíci proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. V pátém až šestém roce proti záškrtu, tetanu a černému kašli a o pět let později navíc ještě proti dětské obrně. Když si nejste jistí, kdy by mělo dítě podstoupit další očkování, stačí se poradit se svým dětským lékařem nebo sestrou.

Jak si poradit po očkování?

Očkování má několik nepříjemných vedlejších účinků. Patří mezi ně například mírně zvýšená teplota, bolest, otok nebo zarudnutí v místě vpichu, únava, bolest svalů, ztráta chuti k jídlu nebo celková nespokojenost. Naštěstí to není nic, co by brzy neodeznělo. Své malé ratolesti však můžete pomoci tím, že zvýšíte příjem tekutin, nebudete ji příliš oblékat, pokud je venku teplo a v případě horečky jí dáte paracetamol.

Braňte se striím, než nevzhledně poznamenají vaši pokožku. Platí na ně oblíbený Elasti-Q® Exclusive tělový olej, který nyní můžete vyhrát v naší soutěži!

Elasti-Q® Exclusive tělový olej kombinuje několik unikátních přírodních složek. Obsahuje 5 účinných olejů (olej ze semene granátového jablka, pupalky dvouleté, světlice barvířské, vinné révy a olivový olej). Elasti-Q® Exclusive tělový olej napomáhá nejen chránit kůži před striemi, ale také pokožku hydratuje, vyživuje a eliminuje její nepříjemné svědění. Zároveň přípravek neobsahuje parafin, barviva ani konzervační látky.

Soutěžte s Elasti-Q® Exclusive zde

Zistila som, že mi paradoxne chôdza naboso robí väčšie problémy, než bosý beh.

Také domáce popochádzanie od sopľavého nosa k nočníku, hore do skrine podať hračku a nato pitíčko a medzitým ešte utrieť zadok a vysvetliť anglické slovíčko, pobehnúť a zachrániť padajúci pohárik,to je v pohode. Ale dlhšia prechádzka na poštu, k rybníku s deťmi či do mesta je ťažšia. Neustále sa musím sústrediť na správne našľapovanie ( a možno nieje správne) cez špičku, či skôr na celé chodidlo. Nepríjemné nárazy vzadu v hlave mi dajú vedieť, že zase dupem cez paty. Ešte tomu dávam čas, uvažujem i nad tým, že je to proste nezvyk, po toľkých rokoch v obuvi...holt s opätkami, čo som nosila celý rok 2012, 2013 a prvú polovicu 2014. A následne, po mesiaci nekompromisného bosého alebo "bosobotého" chodenia, chcem všetko a hneď.

Mmch. k behaniu: ten teda po mesiaci zhodnotím. Mám už akýsi ustálený systém. Z domova vybieham obutá v obyčajných, plochých teniskách, bežím prvých 500 metrov po asfaltke, a štrkom vysypanej ceste, hlavne to druhé proste bosá nedávam. Byť som sa spočiatku snažila to ustáť, tréningy sa stali nepríjemné a moc som sa netešila. Takže po 500 metroch, za rybníkom, sa zúvam a pokračujem podľa radosti a množstve kofeínu v ten deň prijatého, asi 40-50 minúť, po príjemnne chladivej poľnej ceste, čiastočne tvrdá hlina, čiastočne tráva, a pretože sa vraciam tou istou cestou, opäť sa pred cieľom obúvam a dobieham dom. Po vyzutí cítim hlavne chlad od chodidiel, čo je teraz, v teple, naozaj príjemné. A prsty na nohách si to začnú užívať. Po obutí zase cítim, ako sa mi zmení nebadateľne postavenie chrbtice, z čoho usudzujem, že boty majú predsa len kapku zvýšenú podrážku na päte. A musím sa hlídať, pretože hneď mám tendenciu predĺžiť krok a zrýchliť.

Záverom: nevzdávať sa, pokračovať a znova sa učiť  to, čom sme vinou vymožeností civilizácie zabudli...prostej chôdzi.

Výraz v nadpise je vypožičaný a pozmenený z internetu.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám u nás Ivanu Konigsmarkovou, která je prezidentkou Unie porodních asistentek (UNIPA) v ČR.

Paní Konigsmarková, Vy jste královnou porodních asistentek UNIPA v ČR. Chtěla jste vždy pracovat jako porodní asistentka (PA)? Jaká byla Vaše cesta?

Moje maminka byla dětská lékařka, vyrůstala jsem tedy ve zdravotnickém prostředí. Původně jsem chtěla medicínu vystudovat, ale moji rodiče nebyli v té době těmi “správnými” rodiči, proto jsem kvůli minulému režimu bohužel nemohla jít studovat. Práci porodní asistentky jsem vnímala tak, že PA má určité kompetence a je ženě společníkem, pečuje o ni a zároveň pomáhá. To se mi moc líbilo, proto jsem si vybrala tuto práci.

Jaké musí mít žena předpoklady, znalosti a zkušenosti, aby mohla jako PA pracovat?

Porodní asistentka je zdravotnický pracovník, je dnes vzdělávaná výhradně na vysoké škole, kde studuje péči o ženu a její dítě. Měla by pojmout celé období ženina života od narození až po smrt (měla by umět poradit ženě, která přestává menstruovat, stejně tak jako holčičce, když menstruovat začíná). Jednoznačně největší část její péče se ale soustřeďuje na přivádění dětí na svět. Mám na mysli nejen porod, ale i období těhotenství, péči při porodu a po něm.

A důležité – péče PA zahrnuje ženu i dítě. PA by například měla umět zkontrolovat ženu po porodu, tzn. jestli se jí dobře hojí porodní poranění, jestli nekrvácí, apod. Zrovna tak by měla umět zkontrolovat dítě – jak se hojí pupík, jestli dítě neohrožuje např. novorozenecká žloutenka, měla by umět poradit s kojením a s celkovou péčí o dítě.