Neuplynuly ani dva měsíce od souboje krémů (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/01/souboj-bepanthen-krem-proti-striim.html) a já mám zase příležitost k dalšímu. Pojďme společně porovnat klady a zápory kapek do očí. Já i Luky jsme je tento měsíc potřebovali a každý z nás vyzkoušel něco jiného...

Proč jsme po kapkách sáhli?

Já jsem před měsícem nastoupila do práce a je to velká změna. Stálé vysedávání u počítače mým očím nesvědčí a tak se mi navečír stávalo, že jsem vše na monitoru viděla rozmazaně a řízení za šera cestou domů také nebylo vůbec příjemné. Pořídila jsem si Bepanthen oční kapky.

Luky začal s příchodem jara pracovat víc na střechách. A jak se to sluníčko odráží, tak oči trpí. A to ani nemluvím o zedničině. Nezávisle na sobě jsme vyrazili do lékárny a on přišel domů s Visinem.

Jak dlouho už kapeme?

Téměř dvacet dní.

Hlavní složení

Rozkopnutá houba, rozšlapané borůvčí, rezavá konzerva, odhozená PET láhev. Známe je všichni a nikomu se nelíbí. Nikdo se nepřizná, ale zjevně byl někým tento nepořádek vytvořen. Sami jej neděláme a chceme, aby i naše děti věděly, že nepořádek do lesa nepatří. Také chceme, aby věděly, jak se v lese správně chovat.
Les patří především rostlinám a živočichům, kteří zde žijí a rostou. V lese se chováme tiše, a to proto, abychom nikoho nerušili a neplašili, a také proto, abychom sami více viděli a slyšeli. Ještě než do lesa vejdeme, dětem toto pravidlo připomeneme. Chodíme pohromadě nebo tak, abychom na sebe bez potíží dohlédli a nemuseli na sebe halekat. Ukazujeme dětem rostliny, které známe, spolu si opakujeme jejich názvy a chválíme je za správné odpovědi.
Děti se nejvíc těší na sběr lesních plodů. Jahody a maliny si s ničím nespletou, u borůvek jsme je museli upozornit na vraní oko čtyřlisté. Šestiletá dcera pozná borůvkový keřík bezpečně a za vraní oko by jej nezaměnila. Tříletého syna je potřeba kontrolovat - plody ještě příliš nerozlišuje a záměna by u něj byla pravděpodobnější. Pokud jsou plody nezralé nebo naopak přezrálé či  rozmáčené, nesbíráme je. Pokud děti najdou něco, co neznají, nebo čím si nejsou jisté, zavolají nás na pomoc. To platí zejména u hub. Vysvětlili jsme jim, že jakmile začneme se sběrem hub, ruce už do pusy nepatří. U některých druhů hub může i olíznutí potřísněných prstů vyvolat nevolnost. A nikdo nemá bolení břicha a zvracení rád, nač tedy riskovat.
Houby sbíráme do košíků, látkových tašek nebo v nouzi do součástí oblečení - vždy jen tam, kam může vzduch, nikdy ne do igelitových tašek nebo kamkoli, kde by se houby mohly zapařit. Bereme jen dobře rozvinuté plodnice, ale nikdy přestárlé nebo rozmáčené. Hub, které neznáme, se nedotýkáme. Učíme děti, že houby rozkopávají jen zlí a nenechaví lidé. To, že my některé houby neznáme, nesbíráme a nejíme, neznamená, že je nemůže znát, sbírat a jíst někdo jiný, ať už se jedná o člověka nebo zvířátko.
Jakmile přijde čas svačiny, najdeme si příhodné místo, třeba pařez, v klidu se najíme, napijeme a veškeré zbytky a odpadky zabalíme zpět do tašky, vezmeme s sebou a cestou z lesa si zahrajeme hru "Kdo dřív najde odpadkový koš". Pečlivě prohlédneme místo, kde jsme jedli, zda tam po nás něco nezůstalo. Pak teprve místo opustíme.
Nenosit se s odpadky někdy láká. Necháme děti, aby si zkusily představit si, jak by to v lese vypadalo, kdyby tam všichni lidé nechávali své odpadky. Výraz jejich tváří mi dává naději. Naději na to, že právě ony původci civilizačních odpadků v lesích nebudou.

Zdroj: Slune-cz.cz

   Být sesazen z trůnu jedináčka a středobodu rodinného vesmíru bolí. Aby příchod sourozence bolel co nejméně, je dobré na to prvorozeného (druhorozeného či kteréhokoli v té době nejmladšího) připravit, o což jsem se pokusila v době, kdy mi viditelně začalo růst těhotenské bříško.  Zatímco nejstarší dcerka kdysi odmítala myšlenku mladšího sourozence a tvrdohlavě trvala na tom, že chce místo miminka kozu, prostřední tříletý syn se na miminko těšil už v době, kdy ještě netušil, že jej vůbec budeme mít. Na ulici se hrnul ke každému kočárku a kdykoli slyšel dětský pláč, šel uplakánka těšit.    
     Zpráva o tom, že bude mít mladšího sourozence, jej nadchla. Hladil bříško, poslouchal, povídali jsme si, co miminko dělá, co bude potřebovat, až se narodí, a jak to bude krásné, až nás bude zase o jednoho víc. Že bude velký bráška a zároveň pořád můj malý milovaný chlapeček. Po narození nejmladší dcerky se zdálo být vše v pořádku. Nejstarší dcerka nesla příchod nemladšího člena rodiny daleko statečněji než kdysi příchod mladšího brášky, zapojovala se do dění a k mladší sestřičce si rychle vytvořila pěkný vztah. Prostřední syn na tom byl hůř – byl to tentokrát on, kdo byl odstrčen z benjamínkovské pozice. Dal to najevo upozorňováním na sebe, kňouráním, denním i nočním pomočováním a vynucováním si pozornosti ve chvílích, kdy jsem kojila nebo koupala miminko.
    Na upozorňování na sebe jsem reagovala klidně, věcně, na kňourání taktéž. Na pomočování jsem reagovala prostými pokyny: „Svlékni se, dej věci do pračky a pojď se osprchovat.“ Ptala jsem se, jestli chce být jako miminko a chce taky plenu. Rozhodně vrtěl hlavou s tím, že není žádné mimino. Jakmile jsem mohla na chvilku položit miminko, vzala jsem si na klín prostředního. Chovala jsem ho, broukala mu, říkala, jak moc jsem ráda, že ho mám. Že je můj milovaný chlapeček a vždycky jím bude. Snažila jsem se co nejvíc věnovat starším dětem – povídat si s nimi, smát se, pohladit je, kdykoli prošly okolo mě. Dávat jim najevo, že jsem tu pro ně. Že mám sice hodně práce s miminkem, vařením a úklidem, ale že neztratily mou lásku a můj zájem, že máma je tu pro ně pořád. Hodně pomohlo a pomáhá, když si se staršími povídám, jaké to bylo, když oni byli miminky. Nejstarší dceru uklidnilo, když slyšela, že jsem na ni měla spoustu času, protože byla první. Že právě ona mého času a pozornosti měla nejvíce, ale prostřední se už o pozornost musel dělit. A nejmladší je na tom z nich nejhůř, protože času na ni mám logicky méně. Proto se snažím čas využívat co nejlépe tak, abych měla dostatek času na všechny tři a nikdo z nich se nemusel cítit odstrčený.  
   Šestiletá i tříletý to pochopili. Vynucování si pozornosti ustalo a ustává i pomočování (které zároveň může souviset i s nástupem do školky). Metoda vysvětlování a mazlení u nás jednoznačně zabírá.  

Zdroj: Slune-cz.cz

Terys design aneb jak to všechno začalo:....

….“Stojíte před zrcadlem ve vybraném outfitu a přemýšlíte, čím jej oživit a jak mu dodat patřičný šmrnc? V tu chvíli Vás téměř pokaždé zachrání zajímavé doplňky. Zamilujte se stejně jako my a ozdobte sebe a Vaši ratolest zajímavým doplňkem vyrobeným mýma rukama ♥.
Naše módní doplňky jsou vhodné na běžné každodenní nošení. Tak proč nevypadat každý den super a stylově?“.-)….

Své dceři Elišce jsem chtěla vyrobit nějakou pěknou parádu, co by té malé slečně slušelo! A jak to tak bývá, nezůstalo jen u jednoho. Tvoření doplňků mě úplně pohltilo a sbírku jsem postupem času rozšířila o doplňky pro velké parádnice, které je možné báječně sladit s doplňky pro Vaše dítko. Proto jsem se rozhodla nenechávat si své výtvory jen pro nás, ale ukázat je i vám ostatním. Nejsem profík, ale amatér, který se neustále inspiruje, zkouší, vymýšlí a hledá nové a nové věci. Neuvěřitelně mě to baví a doufám, že se Vám moje dopňky zalíbí a díky nim nasadíte třešničku na dort svému stylingu, popřípadě stylingu Vašich malých parádnic! ♥ Pozor! Máme něco málo pro klučíky. .-)    

Specializuji se především na módní doplňky do vlasů jako jsou, čelenky, mašle, sponky, gumičky do vlasů, dále brože na oděv, naušnice, náramky, sady pro miminka, maminku nebo sourozence, šátky, šálky, slintáčky, aplikace na trička…..pro klučíky mohu nabídnout šátečky, slintáčky, motýlka, kravatku, kšiltík, opasek – to vše na Vaše přání .-). Sady se snažím propracovat do maximálního detailu a barevně sladit.

Vyrobím Vám doplňky buď zde vystavené nebo dle Vašeho přání a požadavků .-) Neváhejte mě proto prosím kontaktovat, přijímám OBJEDNÁVKY.

Odkazy:

Zelenina upravená způsobem, který uchovává velké množství vitamínů a obsahuje řadu enzymů podporující trávení.

A NAVÍC JE MOC DOBRÁ.

Soutěžíme teprve týden a už se nám sešlo 17 receptů. Myslím, že brzo vyzkouším tento: 

Jarní zeleninka: 3 kedlubny, 15 - 20 velkých pálivých ředkviček, 4 - 6 mrkví, 5 jarních cibulek, lžičku sekané rozmarýny, 5 - 7 koriandrových semínek, 1 - 2 lžičky soli.

Kedlubny, ředkvičky a mrkev nastrouháme na hrubém struhadle. Cibulky nakrájíme na jemné kroužky. V míse vše, nejlépe rukama, dobře promícháme s bylinkami a solí. Napěchujeme do kvašáku a přelijeme vodou, která zůstala na dně mísy. zatížíme Uzavřeme a necháme kvasit 4 - 7 dní při stálé teplotě kolem 20°C.

Výborná je smíchaná s bulgurem a zakápnutá olejem z vlašských ořechů.

Všechny najdete tady: http://www.simira.cz/s-revue/mazer/203-kujme-pikle-ale-ne-pripravme-si-pickles

 Říká se, že všechny děti rády malují. Pokud by toto tvrzení mělo platit, pak můj tříletý syn není dítě. Pastelky a papír mu nic neříkají, nezkouší kreslit. Párkrát čmárne a hotovo – jde dělat něco jiného. Přemýšlela jsem, jak jej k výtvarnému vyjádření motivovat, jak jej pro malování nadchnout. Hledala jsem, pátrala a… našla. Dvě různé pomůcky, které obě ve výsledku zafungovaly tím správným způsobem.
Tou první jsou prstové barvy. Dítě nepotřebuje ani tužku, ani pastelky, fixy nebo štětec, jen vlastní ruce. Syna barvy nadchly. Možnost patlat se v barvách, zanechávat otisky, stopy, kombinovat, míchat, zkoumat, co vše se dá prsty vytvořit… Ačkoli za normálních okolností nesnáší cokoli ulpívajícího na rukách a ruce si sám myje velmi ochotně, barvy mu na rukách kupodivu nevadí. Pro mě je synovo hraní s barvami náročnější než jiné aktivity – musím nejen zabezpečit stůl a okolí, ale i bedlivě hlídat, aby syn od „rozdělané práce“ neutekl a neotlapkal rukama od barvy cokoli v dosahu. Když ale vidím, jak září spokojeností, ráda mu tento způsob hraní dopřeji.
   Druhou trefou do černého se staly mýdlové pastelky do vany. Naše děti vodu milují a dokáží se rochnit ve vaně velmi dlouho. Jakmile mají k dispozici barvičky do vody, nelze je pomalu z vany dostat. Vesele si čmárají (tříletý syn) i vytvářejí krásné barevné obrázky (šestiletá dcera). Trénují tak nejen jemnou motoriku, ale následně i úklid. Když přijde čas na finální osprchování, dám dětem do rukou houby, aby mohly své výtvory z obkladaček zase smýt. Užívají si pak nejen malování, ale i proces ničení a následné očisty.
   Než se děti naučil s pastelkami zacházet tak, aby je nerozmáčely, nelámaly nebo aby vybraly pouze takové povrchy, ze kterých jdou pastelky bezezbytku smýt, chvilku to trvalo. Občas jsem musela zasáhnout a po malířském dýchánku dočistit spáry mezi obkladačkami, ale za pohled na syna, který si se zaujetím maluje, to rozhodně stojí.

Zdroj. Slune-cz.cz

Mateřská dovolená skončila. Já nastoupila do práce, Nikolka do školky a tak teď žijeme trochu ve spěchu. Nyní hlavně kvůli mé práci, která je moc fajn (ale o té až v jiném příběhu).

A tak jsem se až teď dostala k tomu, abych si sepsala, jaké byly naše tři roky na "dovolené".

Když píšu tenhle článek, tak mi k tomu zpívá Tomáš Klus a jeho slova se sem přímo hodí.  Tak si ho také pustťe. Ta písnička je krásná, i když já to pochopila až na druhý poslech 🙂 http://www.youtube.com/watch?v=KQtzVOAQobc

Vzpomeň, jaks očima dítěte,
hleděl na letící ptáky.
Jak krásné bylo být na světě,
s vědomím, že umíš to taky.
Dnes už nelétáš, neboť okolí
zmátlo tě strachem, že pády bolí.

Ty tři roky na mateřské byly nezapomenutelné. A i když si z tohoto ranného dětství nikdo nic moc nepamatuje, dává snad nějaký základní pilíř, na kterém se staví dál. A já doufám, že jsme ty základy s Nikčou společně vybudovaly stabilní🙂 

První dny - porodnice a doma

 
Taky bych byla moc ráda, kdyby si ten dětský  pohled uchovala ještě dlouho, i když jí ho mamka s tátou občas zakryjí. Třeba dnes... Potřebovala jsem ještě něco pracovně zařídit v jednom obchodním domě, tak za mnou Niki s taťkou přijela. Byla plná elánu a chtěla se po obchoďáku honit. Lidí už tam moc navečer nebylo, tak jsem si řekla proč ne a docela jsme se u toho nasmály, ale tatínek byl nervózní, že rušíme okolní zákazníky. Nakonec jsem to utnula i já, unavená z celého dne... Nikču to zklamalo a mě to pak mrzelo. Proč ji tu chuť do života upírat?

První rok

Plánovala jsem to do detailů. Věděla jsem, kdy chci otěhotnět, během kterých měsíců chci být těhotná a kdy chci asi tak porodit. Obešla jsem si doktory, abych věděla, že mám všechno v pořádku, začala si čistit tělo, přešla hlavně na práci z domova. A měla obrovské štěstí, protože to vyšlo.

„Budeme dělat rentgeny teď, nebo až příště?“ ptala se mě zubařka. „Dneska. Příště budu těhotná,“ oznámila jsem jí s naprostou jistotou. Pousmála se, brala to jako žert a já se musím přiznat, že když jsem jí volala a objednávala se na další prohlídku, s gustem jsem jí sdělila, že těhotná jsem a potřebuju razítko do průkazky.

Vím, že jsem měla štěstí a že se všechno (těhotenství nevyjímaje) naplánovat nedá, ale když se jde štěstí naproti… Přesto musím přiznat, že mě hodně věcí překvapilo.

Věstonická venuše, nebo anglická královna?

Věděla jsem, že přiberu, ale doufala jsem, že to nebude nijak dramatické. Když jsem se v osmém měsíci dívala do zrcadla, čím dál tím víc jsem si připomínala Věstonickou venuši. Přibrala jsem 20 kg. Při mých necelých 160 cm to bylo docela dost. Musela jsem si nechat dorůst vlasy, abych alespoň trochu zamaskovala kulatící se tváře a dvojitou bradu. Do těhotenského oblečení, které jsem si nakoupila v prvních měsících, jsem se ke konci už nevešla. Nezbývalo než se těšit na porod, doufat, že co nejvíce kil zůstane v porodnici a že ta, která mi zůstanou, jsou jen zásobou pro kojení a zmizí spolu s ním.

Pozorovala jsem své opuchlé kotníky, nateklé prsty a zápěstí a nemohla si nevybavit Annu z Kleve a Jindřicha VIII. Tudora, který proslul velkou spotřebou manželek. Tihle dva se vzali čistě z politických důvodů, před svatbou se v podstatě ani neviděli, a o tom, zda si užili alespoň svatební noc, se dodnes spekuluje. Kromě jiného Jindřich kritizoval Anniny kotníky. Tenkrát si vznešené dámy nemohly dovolit ukázat nic víc než ty kotníky. Měla je prý tlusté. Po několika měsících se rozvedli (samozřejmě nejen kvůli kotníkům), ale když jsem pozorovala ty svoje nafouklé, tak jsem jen doufala, že můj manžel si pamatuje, že jsem mívala krásné kotníky. A nejen kotníky, což? Že jsem vždycky nebyla podobná ideálu pravěké matky kmene.

Každý z nás zná fráze "spát jako miminko". Není pochyb, že mnoho z vás by s tímto asi nesouhlasilo. Napište nám, jak spí vaše děťátko a budete zařazeny do soutěže o 5 cen od společnosti CEUMED.

Výherní ceny jsou:

2x odsávačka nosních hlenů zn. Nosátko + Sudocrem 125g
2x odsávačka z plastu zn. Nosátko + Sudocrem 60g
1x CEUMED Baby Lipo cream 100g

Pokud vaše dítě v noci trápí ucpaný, zahleněný nosík, určitě tohoto praktického pomocníka na odsávání nosních hlenů oceníte. Nosní odsávačka Nosátko, je správná volba pro vaše děťátko. Proč?

- protože se zakládá na nejúčinnější vysávací technologii.
- protože její konstrukce je ideální pro odsávání nosního hlenu miminek.
- protože účinně a rychle odstraňuje hlen z nosní dutiny.
- protože se může použít jak pro miminka, tak i pro dospělé.
- protože ji lze rozebrat na jednotlivé díly, a proto se snadno čistí a sterilizuje.

A miminko si může spokojeně myslet “...a opět cítím maminčinu vůni”.

Pokud přemýšlíte o dovolené, kam se člověk vydá vlastním autem, připadají v úvahu především dvě země - Chorvatsko a Itálie. Chorvatsko netřeba příliš představovat, je takovou českou klasikou. Co se Itálie týče mnoho let se nabídky českých cestovních kanceláří omezovaly především na východní pobřeží. A když se klient nechtěl vydávat na cestu delší než tisíc kilometrů, mohl zamířit jen do známých letovisek typu Bibione, Caorle, Rimini. Jenže tato oblast Itálie nenadchne úplně každého. Naštěstí už je všechno jinak. V dobré dojezdové vzdálenosti a za slušné ceny mohou rodiny s dětmi vyjet až na západní italské pobřeží. Do poetického Toskánska, jehož dlouhé písčité pláže lemují piniové háje, voda je průzračně čistá. A kde můžete vyrazit na výlety za renesančními perlami Itálie do Florencie či Pisy. Nebo trajektem doplout až na ostrov Elba. 

Dobré ubytovací možnosti v Toskánsku i pro velké rodiny s dětmi nabízejí prázdninové vesničky, což jsou vlastně kvalitní a perfektně vybavené kempy. Často s bazény, vodními atrakcemi, restauracemi, obchody, animačními programy, někdy i wifi sítí. Představím vám tři z nich, které jsou velmi dobře hodnocené klienty, kteří už tam svou dovolenou strávili. V těchto prázdninových vesničkách se jedná o pobyt v mobilních domech se sociálním zařízením, kuchyňkou a terasou. Výhodou je, že oproti hotelovým pokojům se zde můžete bez problému ubytovat i se dvěma nebo třemi dětmi. Do jednoho z nich dokonce můžete dokonce vzít i svého čtyřnohého mazlíčka.

Jestli je ale váš rozpočet i nároky vyšší, nabídnu vás i jeden z hotelů dobře připravený na pobyt klientů s dětmi. Také s výbornými referencemi. 

Ať už se rozhodnete pro hotel nebo mobilní dům, možná vás kvůli cenám bude lákat pobyt mimo sezónu. Hlavně u prázdninových vesniček je propad cen v červnu a září velmi znát. Co se počasí týče, je pravé léto v Toskánsku s teplými dny i nocemi od konce června do začátku září. Předtím (od května) a poté (do října) je klima mírnější, dny jsou teplé, ale noci o poznání studenější. Mimo sezónu je ale třeba počítat s tím, že animační programy nemusí probíhat. To je vždy třeba ověřit předem.

New Camping Le Tamerici ***+

 míra doporučení předchozími klienty 89% 

neděle 30.3.2014, Třebíčské “mateřské” centrum

Věci přineste ráno před burzou od 9.00 hodin.

Prodej je od 10.00 do 14.00.

Od 14.00 věci hned vyúčtujeme a neprodané vracíme.

Dvojčatovská burza probíhá podobně jako klasická Modrý koník Burza (má i stejný formulář), jen má tyto odlišnosti:

1. Jednou přidělené pořadové číslo již mamince zůstává na další burzy (má pořád stejné)

Poradna - Motorický vývoj dětí

Ve skupině naleznete rady k manipulaci s miminky, polohování při spánku a výběru matrace a polštářku, vývoji kyčlí a širokému balení, nošení na rukách, pasení koníků, otáčení z bříška na záda, lezení, vývoji sedu a chůze, výběru venkovních botiček a domácí obuvi, správnému a přirozenému motorickému vývoji, poruchám motorického vývoje a možnostem jejich nápravy, důvodech, proč miminko nepřitahovat do sedu, neposazovat, výběru a vhodnosti/nevhodnosti používání "posazovacích" a posazovacích prostředků při péči o dítě (jako jsou lehátka, autosedačky, jídelní židličky, chodítka, klokanky, ergonomická nosítka, šátky).

V poradni radí Eva (eficenka), dětská fyzioterapeutka. Vystudovala fyzioterapii na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a nyní pracuje na dětské léčebně Vesna v Janských Lázních. V této léčebně využíváme metody jako je Vojtova metoda, Bobath koncept, Klapp, Schrottová, dechová a respirační fyzioterapie, elektroléčba, tejpování.

Pridajte sa do skupiny - Poradna - Motorický vývoj dětí

Kojení přirozeně a intuitivně

Máte plné zuby nepravdivých tvrzení typu, že je fuk, kdy se dítě po porodu přiloží, že si první noc maminka nejlíp odpočine bez miminka, které bude na novorozeneckém oddělení, že máte kojit po třech nebo alespoň dvou hodinách, že při častejším kojení pije miminko jen přední mléko, že při špatném přisávání a bolavých bradavkách vše vyřeší kloboučky, že nevadí, když miminko bude dokrmováno z láhve, že kojíte moc často a dítě rozmazlujete, že máte na kojení blbá prsa, že máte slabé mléko, že umělé mléko je stejně dobré jako mateřské, že do mateřského mléka jde hodně škodlivin, které v umělém mléce nejsou, že je dítě plačtivé a tedy rozhodně hladové, že je třeba kojit podle tabulek a časových harmonogramů, že máte miminko vážit před a po kojení, protože musíte vědět, kolik mlíčka vypije, že dítě nemáte kojit, když má průjem nebo zvrací, že se máte stydět, protože kojíte na veřejnosti, že nemáte kojence, natož batole, uspávat u prsa, aby nebyl rozmazlený, že po kojení musíte dítě položit do postýlky, že už musí pít čaj, že má víc jíst a méně se kojit, že máte řešit noční buzení necháním vybrečet nebo umělým mlékem, že máte zrušit noční kojení, protože ho dítko nepotřebuje a aby se mu nekazily zuby, že je potřeba odstavit dítě, protože je už na kojení staré a nic mu to nedává nebo je to jen o psychice? Pak je tato skupina ta pravá pro Vás.

Přehlídka nových jarních kolekcí kočárků, autosedaček, dětského oblečení, vybavení nebo hraček, přesně tak bude vypadat jubilejní 10. ročník jediného odborného veletrhu pro děti a jejich rodiče v Čechách FOR KIDS.

Připravili jsme pro vás soutěž o 30vstupenek na veletrh, který proběhne 3. – 6. dubna 2014 v PVA EXPO PRAHA v Letňanech.

Pravidla soutěže:

Do soutěže se můžete zapojit během následujících dnech, tedy od 24.3. do 30.3. 2014. Jak? Stáčí udělat následující kroky:

1. ve svém fotoblogu si vytvořte album s názvem "Soutěžím o 30 vstupenek na veletrh FOR KIDS”.

2. do alba si vložte fotku FOR KIDS. Najdete ji v albu loginu Soutez, ve fotoblogu, anebo přímo přes tento link: http://www.modrykonik.cz/blog/soutez/album/soutez-o-30-listku-na-veletrh-forkids-xgkw7s/ Uložte váš link na váš fotoblog.

Přehlídka nových jarních kolekcí kočárků, autosedaček, dětského oblečení, vybavení nebo hraček, přesně tak bude vypadat jubilejní 10. ročník jediného odborného veletrhu pro děti a jejich rodiče v Čechách FOR KIDS. Aby vám nic neuniklo, tak si raději už teď poznamenejte datum a místo konání, které je 3. – 6. dubna 2014 v PVA EXPO PRAHA v Letňanech.

Za dobu konání si veletrh vybudoval pozici lídra mezi podobně zaměřenými veletrhy. Každoročně jej navštíví více než 30 000 návštěvníků. Kromě expozic předních vystavovatelů v oblasti dětského vybavení si veletrh renomé vybudoval také zásluhou kvalitního doprovodného programu včetně zábavných aktivit pro nejmenší.

A jaký bude desátý ročník veletrhu? „Pro letošní jarní veletrh potřeb pro děti jsou připraveny nové, jarní kolekce od vystavovatelů, jakými jsou například Depemo, Babydirect, Baby Partner, Babypoint, Kočárky Daniela a Eshop Baby. Těšit se můžete na nové kolekce kočárků a autosedaček. Výrobky určené dětem nabídne opět společnost Dvě plus dvě. Jako každým rokem bude na výběr i široký sortiment jarní kolekce dětského oblečení značky Farmers nebo se můžete těšit na letní kolekci oblečení pro malé plavce firmy Active Holiday. Sortiment plínek a nosítek představí firma Mamaja, Plinky.cz a Babynositka.cz,“ říká manažerka veletrhu Hana Kovářová.

Významné místo na veletrhu bude patřit kromě potřeb pro děti také firmám nabízející hračky, hry a potřeby pro volný čas. Vzhledem k termínu akce, která se koná začátkem jara, nebudou v Letňanech chybět ani dětské dopravní prostředky. Odrážedla a koloběžky zde budou na svých expozicích zastupovat například společnosti Yedoo – Čtyřlístek nebo First Bike. Inspiraci zde najdou také rodiče, kteří potřebují poradit se zařízením dětského nebo studentského pokoje.

Dětský koutek ocení také kojící maminky

Co by byl veletrh dětských potřeb bez dětského koutku, ve kterém budou moci maminky využít soukromí k nakrmení svých dětí. K dispozici budou maminkám a jejich dětem dětské výživy, hygienické potřeby pro miminka a batolátka, stejně jako sponzorské dárkové balíčky.  Chybět nebude ani tradiční soutěž Dětská tvář veletrhu, kterou organizátoři pravidelně pořádají ve spolupráci s fotoateliérem Jana Hozová. Kromě možnosti získat hodnotné ceny si rodiče mohou odnést profesionální fotografii na památku.

Milé maminky,

připravili jsme pro vás soutěž s Liškou na téma “Můj vysněný dům”, aneb “Naše rodina a spoření s Liškou”. Podělte se s námi o vaše představy, či dokonce zkušenosti, jak by mělo vypadat vaše vytoužené bydlení. Do soutěže můžete zapojit i své děti. Fantazii, a zvláště té dětské, se meze nekladou. Stačí vaše myšlenky a sny o bydlení, převést do prezentavané podoby (fografie, malba, psaný text). Záleží jen na vás, fantazii se meze nekladou 🙂.

Jaká na vás čeká odměna? Báječný mluvící Méďa, zn. Chicco.

Odměnou, pro tři nejkreativnější výtvory, bude Mluvící méďa, zn. Chicco. Je to roztomilý medvídek, který rozvíjí jazykové a paměťové dovednosti. Dítě se učí nová slova a čísla v rodném jazyce nebo v angličtině. V první fázi se dítě učí jednodušší názvy těla – nožičky, ručičky. V další fázi se učí zábavné dětské říkanky a čísla. Chicco vytvořilo celou řadu dvojjazyčných hraček, které doprovází dítě, když roste. Více se dozvíte zde.

Do soutěže se můžete zapojit během následujících dnů, konkrétně od 24.3. do 6.4. 2014. Jak? Stáčí udělat následující kroky:

1. ve svém fotoblogu si vytvořte album s názvem " Soutěžím s Liškou o ceny Chicco.

Jako první sem vkládám fotku naší malé holčičky (2 týdny), když nám byla naordinovaná Frejkova peřinka. Nevím jak vám, ale mně to připadá šíleně veliké a vůbec jí do toho ty nožičky roztáhnout bylo fakt těžký a měla jsem pocit, že jí je zlomím. Prostě to bylo strašný a měli jsme to nosit 24 hodin denně po dobu 6 týdnů - pak následovala další kontrola.

Na vyšetření v porodnici měla nález kyčlí IIA (A2). V rychlosti nám ukázali, jak to připevnit a poslali nás s tímhle obludným vycpaným "něčím" domů. Týden jsme to nechali zapadlé ve skříni, že prý to máme dávat, až se zahojí pupíček. OK, pupíček zahojenej a my to vyndali a zjistili jsme, že je nereálné to dávat. Ve zkratce malá neustále plakala, bolelo jí bříško a chtěla být pořád v mé blízkosti, v náručí.... Nošení tohoto jsme tedy odložili, ovšem skoro každý večer jsem buď brečela nebo vyhledávala na netu, co se stane, když to nebude nosit... měla jsem z toho hrůzu. Ale mateřská intuice mi říkala: nedávat. Tak jsem balila naširoko a při každém přebalování poctivě cvičila s kyčličkama...

Na internetu jsem našla, že diagnóza IIAI je pro novorozence fyziologická a že není důvod Frejkovu peřinku nosit! Radila jsem se s různými lékaři u nás v rodině, ale všichni slepě říkali: věřit ortopedovi....nosit! Já i přesto prostě nedávala...

Přiblížila se kontrola po šestinedělí a já se strachem, co bude, přišla na řadu.... a světe div se, kyčličky v pořádku! Ve zprávě napsáno: nosit Frejkovu peřinku na noc. TŮŮŮDLE. Ani náhodou jí už tohle nedám!

Další kontrola ve 3 měsících - kyčle zdravé, nemusíte chodit!

Nechci tímto nikoho nabádat, aby neposlouchal rady lékařů, ale trápit vytoužené milované miminko naprosto ZBYTEČNĚ 24 hodin v nějakém obludáriu - to je nejspíš běžná lékařská praxe!

Pod pojmem sport se obvykle každému vybaví pohybová-fyzická aktivita provozovaná podle určitých pravidel či zvyklostí, popř. s určitým nářadím, jejíž výsledky bývají často měřitelné, porovnatelé s dalšími, co daný sport provozují.

Sport – běhání, plavání, cyklistika, fotbal, tenis, házená, veslování a mnohé a mnohé další odvětví 🙂

Pokud Vy sport rádi nemáte a to ani na rekreační úrovni, tak asi velmi těžko přimějete, namotivujete svého potomka k nějakým sportovním výkonům, ale samozřejmě dá se. Chce to ale alespoň projevit pasivní zájem, např. kladně komentovat sport v televizi, neboť slova, proč se honí za tím míčem, že se jim chce jet taková dálka na kole každého maximálně odradí.

Pokud Vaše dítko již dobře chodí, tak je dobré začít sportovat. Nemyslím tím žádnou přípravu na olympiádu. Ale např. vzít ven míč a zkusit si házet, klidně kutálet, kopat jakože do branky, cokoliv, jen aby se dítě s míčem seznámilo.

Pořiďte dítěti odrážedlo (kolo bez šlapek) nebo kolo (na začátek pro bezpečnost s postranními kolečky) a dělejte výlety za dobrodružstvím. Žádné mega dlouhé trati, abyste dítě neodradili, opět jde jen o to naučit se stabilitě, šlapání a pokud dítě bude kolo bavit, tak věřte, že samo další zájem projeví 🙂

Choďte s dětmi plavat – na bazén, klidně i do rybníka. Samozřejmě nezapomeňte pro nejmenší než se plavat naučí na nějaké bezpečnostní prvky jako jsou kruh, křidélka aj. Zpočátku si třeba ve vodě jen hrajte, jde přeci o to získat lásku k vodě, nebát se potápět a na učení plavání je skutečně dost času. Někdo bude umět dříve, někdo později.

Nicméně nemusí jít o konkrétní sport, jde zkrátka o radost z pohybu, která je potřeba se také naučit. Takže vemte ven švihadlo, zkuste ať děti podlézají, přeskakují. Hrajte na honičku. Válejte sudy. Zkuste v trávě kotrmelec.

Děti mají samozřejmě rádi parťáky, takže nějaká organizovaná činnost není na škodu. Nicméně z vlastní zkušenosti bych pro nejmenší nevolila sport s konkrétním zaměřením, i když chápu, že pokud jste v mládí veslovali, že si tajně přejete, aby Vaše dítě minimálně veslování trochu ovládalo, mělo jej rádo. Každopádně jaký sport bude dítě dělat si vybere samo, nátlak nemá význam a především nikam nevede. Pokud dítě daný sport nebaví, tak v něm vynikat nebude a hlavně nebude šťastné. Takže pokud projeví zájem o atletiku, tak jej přihlašte na atletiku, ať vyzkouší to, o co má skutečně zájem.

A abych se vrátila k těm nejmenším. Jsem přesvědčena, že nejlepší pro mrňousky je např. cvičení v Sokole. Kdy získají přehled o možnostech, jaké jsou sporty, naučí se běhat, skákat, vylézt na žebřiny, skočit ze švédské bedny apod. A všestranost! Všestranost je důležitá 🙂

A závěrem. Pokud jste rodina, kde je sport doma, tak není, co řešit. Uvidíte, dítě zvládnete zapojit, a přijde mu sportování normální, příjemné strávení volných chvil. A určitě budete pyšní na jakékoliv úspěchy v jakémkoliv odvětví. No, a pokud se úspěchy nedostaví, tak se se svým dítkem radujte i tak. Že krásně uběhlo danou trať, že jste výlet na kolech super zvládli, že jste si to s ním na  bazénu moc užili, zkrátka že je Vám společně při fyzické aktivitě dobře!

Zdroj: Slune-cz.cz

Jsem zde na MK už několik let. Nejdříve jako "přesthpitelka" z beremese, co tak trochu uvažuje o miminku, pak jako urputná snažilka a nakonec jako máma. Četla jsem fórum, ofázky, diskuzes, přidávala fotky a KZ, kladla otázky, odpovídala na ně.... klasika. Ale až nedávno jsem zde narazila na opravdu jedinečné skupiny, které mě přinutily se nad vším skutečně zamyslet a "stát se lepším člověkem". Jasně, i v minulosti jsem přispívala na charitu, pomáhala zvířátkům... ale až tady se ve mě probudila 100% snaha pomoci. Vždy jsem si myslela, že to nemám v životě zrovna růžové. Od narození mám oční vadu končící slepotou a velmi špatně vidím, můj táta již několik let bojuje s rakovinou jater (nekonečný koloběh chema, transplantace, zase chemo....), potýkali jsme se s velkými finančními problémy, momrntálně čekám na biopsii jestli mám rakovinu nebo ne... Ale až tady jsem poznala, že jsou skutečné rodiny, co jsou na tom ještě hůře. Někteří se také ocitají ve velké finanční tísni, nemají střechu nad hlavou, jiné utrpěly velkou strátu, kdy jim navždy odešel nejbližší a jiné mají nevyléčitelně nemocné děti. Ano, člověk je velmi lituje, popláče si, ale můźeme udělat více! Díky skvělým skupinám jako jsou například Charitativní dražba nebo Pomáháme konkrétním maminkám máme možnost pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. Maminek v nouzi jsou tisíce, pojďme pomoci alespoň některým. Nemusí se vždy jednat o finanční prostředky, pomohou UM, mléka, oblečení či hračky po Vašich dítkách. Určitě někomu leží v krabici overálek, co by padl Aničce, jejíž maminka nemá peníze na to jí koupit oblečení. Nebo máte doma balík plenek které jste koupili v akci, Vašemu mimču nesedly a Tomáškova maminka tak tak vystačí s penězi na jídlo. Pomůže skutečně kaźdá maličkost.

Neustále okolo sebe slyšíme, jak je dnešní doba uspěchaná a jak jsou na sebe lidé zlí. Pojďme to alespoň z malé části změnit, otevřít svá srdíčka těm, kteří to potřebují.

Začněte tím nejjednodužším a staňte se také členy skupin 

http://www.modrykonik.cz/group/5955/detail/

http://www.modrykonik.cz/group/4603/detail/

Děkuju moc úžasným a skvělým maminkám, které se skupinek ujaly. Moc si vážím jejich obětavosti.

Ve třech letech už se naše děti při nákupech dožadovaly „korunek“, aby mohly samy zažít pocit vlastní důležitosti, že to jsou ony, kdo vytahuje peníze a platí. Cenu peněz sice znát nemohly, ale věděly, že když venku najdou na zemi minci, nepatří tato do koše, ale do peněženky, a je možné si za ni později něco koupit.
Vědí také, kde se co kupuje. Kam chodíme pro potraviny, kam pro drogistické zboží, kam zajít, pokud potřebujeme koupit květiny. Vědí, že existují obchody, kde mají vše výše uvedené na jednom místě, a vědí také, že v menších obchodech s jedním druhem zboží mívají větší výběr.
Mezi třetím a čtvrtým rokem už se s mincemi v ručičkách samy hrnuly do pekařství, aby si koupily oblíbenou pochoutku. Vysvětlila jsem jim, že musejí počkat ve frontě, až na ně přijde řada, pak pozdravit a nahlas a srozumitelně požádat o to, co chtějí. Musejí mluvit zřetelně, aby jim bylo rozumět, a dívat se přitom paní prodavačce do očí, případně očima vyhledat to, co si přejí koupit, přes sklo pultu ukázat a paní prodavačku tak na produkt navést. Jakmile paní prodavačka oznámí cenu, mají podat peníze, počkat na drobné, poděkovat, vzít zaplacené zboží, rozloučit se a odejít.
Může se stát, že paní prodavačka požadované zboží nemá. Pak musejí mít dopředu rozmyšleno, zda si budou přát něco jiného, nebo zda raději poděkují a odejdou s prázdnou.  Nesluší se stát, přemýšlet a zdržovat tak ostatní. Samy by si jistě nepřály, kdyby je někdo dlouhým rozmýšlením zdržoval.
Pokaždé jsem při jejich „samostatných nákupech“ stála hned vedle nich, a pokud došlo k zádrhelu, zasáhla jsem. Občas samou trémou zapomněly děti pozdravit, jindy by nechaly na pultě zaplacené zboží. Vždy to ale nakonec dobře dopadlo. Dcera v čerstvých šesti letech nakoupí bez problémů sama, syn ve třech letech s dopomocí, nápovědou. Oba si to ale náramně užívají a já jejich pokroky sledují s pocitem uspokojení.

Zdroj: Slune.cz-cz

Ahoj!

Zveme Tě na setkání maminek-koníkovek v Třebíči, spojené s dětskou burzou 🙂

Kdy?

Ve středu 2. dubna mezi 13:00 až 15:30

Kde?

Třebíčské “mateřské” centrum v Třebíči  (Fr. Hrubína 753, areál bývalé MŠ)  http://mapy.cz/s/9tuD

Že se jídlo v lednici a ve spíži nezjevuje samo od sebe, vědí naše děti už od dob batolecích. Aby bylo doma co jíst, je potřeba jít nakoupit a jídlo domů přinést.
Proces plnění spíže začíná doma. Napíšeme na papír, co nám doma chybí, na co máme chuť, rozhodujeme se, jaká jídla budeme v následujících dnech vařit, a sepíšeme, jaké suroviny k jejich uvaření potřebujeme. Děti tak třeba vědí, že k rajské omáčce je zapotřebí koupit čerstvá rajčata, rajský protlak a koření nebo že na výrobu palačinek potřebujeme mléko, mouku, vejce a olej na smažení. V obchodě pak oba, pokud dosáhnou na správnou polici, přinášejí do vozíku jednotlivé položky ze seznamu. Je to pro ně nejen hra na nakupování, ale také trénink paměti – ani jeden z nich ještě neumí číst, takže si musejí vybavit, co jsme s mou pomocí na papír napsali. Občas se mě ptají, proč kupuji konkrétní produkt, a ne jiný, který je umístěný hned vedle. Pronikají tak pomalu do světa konkurenčních výrobků, cen a složení. Dozvídají se, že některé věci stojí více, jiné méně peněz. Že některé věci nám chutnají, zatímco stejný výrobek vyrobený jinou společností nám nechutná.  Někdy volíme levnější výrobek, abychom si za ušetřené peníze mohli dopřát něco jiného, jindy volíme výrobek dražší, protože je kvalitnější nebo pro nás zajímavější. Vědí, že na závěr nákupu musíme vyložit vše z vozíku na pojízdný pás, nechat paní pokladní zboží namarkovat, věci naskládáme do tašek, zaplatíme, poděkujeme, rozloučíme se a odcházíme. Zhruba od dvou a půl let měli oba tendenci mi pomáhat vyskládat zboží na pás. Občas zkusili přidat i něco svého, například čepici nebo hračku. Hned jsem jim vysvětlila, že to jsou věci, které nám již patří, za které nebudeme platit, protože už našimi jsou, nemusíme je tedy kupovat.
Děti bedlivě sledují, co dělám a jak se chovám. Pokud něčemu nerozumějí, zeptají se a očekávají odpověď. Ne vždy ji dostanou hned, ale k průběhu nakupování se vracíme i cestou domů.  Děti spolu s nabytými informacemi získávají i větší sebedůvěru a jistotu při pohybu v obchodě.  A pomalu se připravují na to, že budou brzy schopné nakupovat i samy.

Zdroj: Slůně-cz.cz

Přesně tuto širokou škálu dalších nových článků přineslo uběhlých 14 dní v naší Wiki knihovničce Modrého koníka, kterou si tady všechny společně tvoříme buď napsáním nového článku a nebo tolik potřebnými a cennými zkušenostmi.

Když jsem byla těhotná, chodila jsem občas plavat, ale vím, že existuje hned několik různých aktivit pro těhotné, jako je například tolik oblíbené Cvičení na míči v těhotenství. Klidně se o tom rozepište i Vy, pokud Vás to zaujalo a nebo nakoukněte na tipy, jestli třeba cvičení právě zvažujete.

Dále jsem z různých směrů slýchávala, jaký že je "strašně odporný" test na těhotenskou cukrovku. Ovšem pro jiné maminky a těhulky to bylo úplně v pohodě, stejně jako pro mě. Každá jsme prostě jiná... No a jak jste na tom byly Vy? Jestli Vás to ale zatím čeká, v tomto článku najdete super informace o tom, jak to probíhá a co od toho čekat.

Asi každé z nás je důvěrně známá činnost zařizování výbavy a prostředí pro naše miminko. Toto je úžasně popsáno v článku Instinkt hnízdění během těhotenství, který je tak přirozený jednak pro savce, ptáky, tak hlavně i pro nás, lidi. S tím souvisí i má x-krát přebalená taška do porodnice, která prošla asi tisícerou kontrolou, jestli mám vše a co když... no, asi to znáte 🙂

A i já sama znám ten pocit, kdy už doslova odpočítávám poslední dny do termínu porodu a tak nějak i pomalu přemýšlím nad tím, jak to naše zlatíčko "vyhnat" z bříška ven, když plodová voda ne a ne odtéct... No a už i ve Wiki máme článek Jak urychlit porod, takže vím, kam si jít pro příště pro radu.

Pak se nám to malé klubíčko narodí, přejde nějaký čas a už zase přemýšlíme nad tím, co dále pořídit, protože na seznamu je toho stále dost 😀 Přemýšlíme nad tím, kdy ho vzít poprvé plavat, viz. článek Plavání kojenců, nebo které golfky jsou pro dítko ty pravé a budou sedět i mě, mamince. No a když už povyroste a je z něj skoro sportovec/sportovkyně, chystáme se pořídit první odrážedlo (Strider, Puky, aj.), kolo, nebo kolečkové brusle.

Zažila jsem atypický porod, na který se mě pořád někdo ptá, jak probíhal. Proto jsem se rozhodla jej sepsat a dát možnost si ho přečíst.

V úvodu bych jen poznamenala, že jsem proti porodům doma 🙂

Při druhém snažení o miminko se nám zadařilo hned na druhý pokus a pozitivní test se nám ukázal již 10 DPO. Moc jsme s manželem toužili po holčičce, abychom měli "páreček" 🙂. Ve 13 tt nám Dr. Vlašín řekl, že to bude holčička a ve 20 tt to znovu potvrdil. Celé těhotenství bylo jiné než první. Měla jsem celodenní nevolnosti a zvracení do 16 tt, atypickéscreeningy - konzultace s genetičkou a nakonec  oligohidramnion, zjištěný ve 31 tt. Dostala jsem nařízený klidový režim a každotýdenní kontroly v rizikové poradně v porodnici. Modlila jsem se za každý další týden, kdy Dr. řekl, že malá prospívá, že zatím není třeba ukončení těhotenství. Ve 36 tt jsem šla na zátěžový oxytocinový test, který dopadl dobře. Pan doktor řekl, že budeme čekat na ukončený 38 tt a pak se rozhodne co dál.

Dne 6.3. 37+5 tt ve čtvrtek ráno jsem se chystala opět na kontrolu. KTG byl v pořádku, ULZ také, otevřená na 2 cm. Myslela jsem, že se tedy bude čekat na to, až si malá řekne sama, kdy chce na svět. Pan doktor byl ale opačného názoru a na pondělí domluvil vyvolání. Byla jsem z toho přepadlá. Po prvním nepovedeném porodu jsem chtěla druhý "dle představ" bez zásahů. Řekla jsem si, že udělám vše pro to, aby do pondělka malá vykoukla sama 🙂

Přijeli jsme s manželem v poledne domů a hned zahájili "přirozené vyvolávání" 🙂. Asi hodinu "po" mě začlo lehce bolet  břicho, tak 5-ti sekundové velmi slabé menstruační bolesti, které se opakovaly. Tak jsem si v 16 hod. vlezla do vany a bolesti přestaly. V 18 hodin jsem si uvařila svařák a pak šla koupat syna. Protože jsem před porodem trénovala s epi-nem, tak jsem v 19:45-20:00 ještě cvičila. Ve 20:00 začal seriál vyprávěj a já se k němu usadila. Při sledování jsem použila další přirozené vyvolávání a třela si bradavky 🙂.

20:30 přišla ale silná bolest břicha při které jsem si i zakřičela a manžel vedle mě jen koukal, co se děje. Za 5 až 10 sekund byl ale klid, tak koukám vesele dál. Po dalších snad 3 minutách opět stejně silná bolest a takhle to bylo asi do 20:50. Už jsem ani moc nevnímala TV. Manžel se ptal, jestli jedeme do porodnice? Na to jsem řekla, že po 20 min. bolestí se do porodnice nejezdí, že tam nechci trávit celou noc. Řekla jsem, že si napustím vanu a uvidím. Ve vaně se to trochu zlepšilo, ale bylo to stále pravidelné cca 3 min. ale krátké max. 10 sekund. Tak jsem kolem 21:10 zavolala manžela, že si namíchám homeopatika do půl litra vody 🙂. Mezi kontrakcemi jsem počítala 10 kuliček 🙂. Chvíli na to jsem vylezla a řekla jsem mu, že teda raději pojedeme, když je mám tak časté. Ve 21:25 jsem volala mamce. Mamka pracuje v porodnici na neonatologii a její spolužačka - porodní asistenkta ze školy měla být opět u našeho porodu. Měla jí zavolat, aby dojela do služby. Po tomto telefonu šel manžel za tchánem, že za 15 min. jedeme, aby pohlídal syna ( v jednom baráku jsme 4 rodiny - vše z manželové strany). Mezi tím ale já měla kontrakce jednu za druhou u kterých jsem křičela. Manžel se vrátil a chtěl se ještě osprchovat. Na to jsem na něj ale zakřičela, že už musíme jet, že je to hrozný. Rychle se teda jen oblékl. Já měla oblečené spodní prádlo a rifle a ve chvíli, kdy jsem si chtěla obléct tričko, jsem cítila při velmi silné kontrakci "roztažení děložního čípku" a volám na manžel, ať volá rychlou. Prý jaké číslo? 🙂 155. První telefon na rychlou byl tedy ve 21:32, nahlásil adresu a zavěsil. Byla jsem v ložnici a cítila jsem odcházení vody, došla jsem do obývacího pokoje pro ručníky. Vracím se po chodbě a cítím jak hlavička sestoupila a nutí mě to tlačit. Stáhla jsem si kalhoty, klekla si, pod sebe dala ručník a houkla na manžela ať znovu volá RZP, že už cítím hlavičku. Manžel znovu volá 21:35 a naprosto v šoku blekotá do telefonu, že rodím. Křičím na něj překotný porod během necelé hodiny. Na to on operátorce, manželka do hodiny porodí 😀. Já křičím, ne já rodím teď!!!!!! Klečím na zemi, ruku mám na hlavičce a cítím s nadcházející kontrakcí jak leze "sama" ven. Cítila jsem teplou a měkkou hlavičku. Hlavička byla venku a v tu chvíli NIC. Na pár sekund mně prolétlo hlavou, co teď, co mám dělat? Manžel "blekotal" s operátorkou, že vyezla hlavička, stál ale u dveří celý zelený. Přišla ale druhá kontrakce a malá SOFINKA vyklouzla celá ven. Byla tak teplá a tak heboučká. Dala jsem si ji na prsa, otevřela očička, viděla jsem jak dýchá, měla krásnou růžovou barvičku a její tělíčko bylo od mázku. Přikryla jsem ji dalším ručníkem, který manžel za asistence operátorky donesl. Vzala jsem si od vyklepaného manžela telefon, protože on nebyl schopný slova. Odběhl o patro níž pro švagrovou. Ta přiběhla a zůstala stát celá opařená ve dveřích. Hovor s operátorkou jsem ukončila a řekla, že sanitka je skoro před barákem, ať  jdou otevřít. Manžel seběhl dolů. Švagrové jsem řekla, kde je foťák, at nás vyfotí 🙂. Fotky jsou sice trochu rozmazané, ale památka na celý život 🙂. V okamžiku, kdy se ve dveřích objevila posádka sanitky to na mě dolehlo a já začala brečet. Podvázali pupečník a po manželovi jsem chtěla aby přestřihl šnůru. Ani neprotestoval a jako 100% levák stříhá pravou ( toho jsem si všimla až na fotce 🙂 ). Paní doktorka se ptala, kdy se holčička narodila? Říkám nevím 🙂. Tak kolem 21: 40 asi. Zabalili ji do plínky a zavinovačky, mně dali savé podložky, oblékla jsem si pyžamo a odkráčela do sanitky 🙂.

Zveme vás všechny maminky do jarní dražby, která se uskuteční po dobu celého měsíce dubna. Uživatelky Modrého koníka ve spolupráci s Občanským sdružením For Jane pořádají sbírku pro Leušku, dcerku maminky známou na Koníku jako Jitek.

Dáš-li, dostaneš, dáváš-li stále, zaslouženě dostáváš.

Proč dražba na Koníku?

"Hlavním a nejviditelnějším cílem dražby na Koníku je pomoc konkrétnímu dítěti, konkrétní rodině. Když té pomoci dáme nějakou formu, přitáhneme pozornost hodně lidí a společně dokážeme velké věci. Takhle je to hrozná fráze, ale na podzim jsme se přesvědčili, že to tak opravdu funguje. Doteď mě nepřestává fascinovat, jak je možné prostřednictvím internetu a MK dát dohromady úplně cizí lidi, kteří se s ohromným nadšením do takové akce vrhnou a dovedou ji do úspěšného konce.
Je to také příležitost uvědomit si, jaké máme sami štěstí, vážit si toho, pomáhat, mít z toho dobrý pocit, myslet víc na druhé, šířit pozitivní atmosféru a udělat svět o kousek lepší. A i to je důvod, proč taková dražba patří na MK. Jsou to hodnoty, které bychom jako rodiče měli předávat svým dětem."

"Lidi mají obrovská srdíčka a nejen první dražba mě o tom přesvědčila. Kdo nemůže přispět finančně, nabídne svoji pomoc v podobě výrobku, lidé chtějí pomáhat a hlavně pomáhají dobrovolně a to je na tom to úžasné."

(Citace organizátorek dražby)

Jak to má se školkou další maminka Péťa a její syn Vojtík?

V kolik ráno vstáváte?

 Když vodím do školky já, budím Vojtíka už v 5:50 hod. a odcházíme v půl sedmé. Když odvádí taťka, tak si kluci pospí do sedmi a chodí až na devátou. 

Máte nějaký ranní rituál?

Ráno má rád svoji oblíbenou pohádku Peppa pig a odpočinek na gaučíku. 

Co snídáte, pokud snídáte?