Co bude dál? Nevzdávám se. Stále věřím, že zvládneme s přijatým miminkem alespoň „jako kojení“ pomocí sumplementoru nebo novorozenecké cévky. Sice to nebude mým mlékem, ale kdo ví - zázraky se přece dějí!

Proč adoptivně kojit?

Jsem žena, která nikdy nebyla těhotná a nikdy nerodila. I přes to jsem mámou úžasné holčičky, za což jsem osudu nesmírně vděčná.  Kojení nám chybí oběma, cítím a vidím to. Díky kontaktnímu a respektujícímu rodičovství jsme dohnaly opravdu mnohé a myslím, že vztah, který jsme si spolu vybudovaly, mohu nazvat silným a nádherným. 

Proč chci tedy kojit své přijaté dítě? Důvodu je mnoho. Mateřské mléko je jednoduše mnohem zdravější a pro výživu miminka vhodnější než kterákoliv umělá výživa. Dále bych mohla pokračovat výčtem dalších a dalších důvodů, ale jeden vede. Je to potřeba zažít si ten pocit intimnosti a napojení se na své dítě, možnost navázat vztah tímto jedinečným způsobem a nakonec pomoci přijatému dítku touto cestou léčit rané trauma odmítnutí jeho biologickou rodinou.

Příprava začíná

Věšteckou koulí bohužel nevládnu, nicméně jednou ráno jsem se prostě rozhodla „dneska by to šlo“. Neptejte se mě na racionální zdůvodnění, myslím, že vůbec neexistuje. Prostě s přípravou na adoptivní kojení je třeba začít s velkým až několikaměsíčním předstihem, tak jsem začala.

"Nemám ráda ten pocit vyčerpání, když mě všechno přemůže. Pocit, že se nic nedaří a já nic nezvládám.

Ale nejsem sama, ani Vy nejste sama, kdo se cítíte vysílená.
Kdo se modlíte každý večer, aby už šly děti spát a zažíváte příval radosti, když konečně opravdu SPÍ.

Je to těžké, ale i pocit, kdy jsme na pokraji sil, nás něco učí."

Když se v kalendáři přetočí den na pátek, jsem opravdu ráda.

Zažívám pocity úlevy a nadšení, ale hlavně klidu.

Řeknu Vám to upřímně.

Důvod k radosti mám jediný, protože zítra je víkend. A to znamená, že nemusím vstávat, hlídat ráno dcery, aby se oblékly, nasnídaly a vypravily do školy.

A odpoledne nemusím jet pro ně do školy  a do školky.

Rozhodla jsem se napsat průvodce alternativní medicínou. Vždy, když někdo zjistí, že naše bezdětnost není způsobená moji nezdravou touhou po kariéře, ale línými spermiemi a ještě línějšími vaječníky, vytáhne z rukávu zaručenou radu. Zkus tibetskou medicínu, kineziologii, regresní terapii, kraniosakrální terapii, EFT, dianetiku (To jako vážně? Scientisty?), andělskou terapii, urinoterapii, fytoterapii, Bachovy kapky, bioterapii...  Kup si ptačí jeřáb, kontryhel, maliník, ostružiník, ptačí zob, Zdravé miminko, Šťastné miminko, Veselé miminko, Zoufalou neplodenku....A na zklidnění nezapomeň meduňku. A musíš opravdu chtít otěhotnět, jinak se to nepovede. Jde mi z toho už hlava kolem. A hlavně na to nemysli.

Musela bych být plodná do 70, abych všechno stihla vyzkoušet! Ale protože čas kvapí, zkouším, co to dá. Ráno si zacvičím hormonální jógu, v poledne Mojžíšovou, večer provedu meditaci. K tomu vypiju asi 5 litrů různých bylinkových čajů, takže v noci se musím několikrát vyhrabat z hromady léčivých kamenů, kterými jsem se obložila. A pokaždé, když se opět vrátím do postele, nezapomenu na pozitivní afirmaci.

Ale jinak na "to" vůbec nemyslím 🙂 Tak mi to, prosím, při každém setkání nepřipomínejte soucitnými pohledy a novými radami. Já vím, že to se mnou myslíte dobře a chcete mi pomoct, ale protože nevíte, co prožívám, tak mi tím spíš škodíte.

Cítím se potom jako neschopná hysterka, která si nedokáže srovnat vlastní psychiku a vlastně si dítě až tak moc nepřeje.

(Napsáno poté, co jsme do sebe vrazily u dveří reprodukčního centra s kolegyní, která bydlí poblíž. Následovala 20min cesta autobusem plná dobře míněných rad. Musela jsem si dát na firemní toaletě panáka, abych se z toho přívalu dobré vůle vzpamatovala...)

Termín porodu jsem nikdy nějak neřešila, ono to ani nešlo brát vážně s mým cyklem… Ale dle početí to bylo 11.10.2016, dle utz taky, takže jsem byla ráda, že to alespoň takhle sedí.

Celé těhotenství jsem si od začátku moc užívala, ze začátku mi bylo trochu špatně, ale rychlá snídaně a pár doušků vychlazené coca coly to vždy zachránilo.

Už od začátku jsem měla jasno, spoustu věcí bych chtěla jinak… Prvním krokem bylo si najít svou soukromou PA, kterou jsem díky z Hypnoporodu sehnala. Setkaly jsme se hned na zač.těhotenství  a hned mi E. sedla.

Čas plynul, my zjistili, že se v bříšku ukrývá chlapeček a moc jsme se těšili a chystali a udělali spoooostu fotek 🙂

K dr.jsem chodila do 32tt do posledního utz. A od té doby jsme se scházely už jen s E.

Termín porodu se blížil a já se moc těšila…Původně jsme měli vykomunikovaný v porodnici ambulantní porod, ale tato varianta se v den porodu lehce změnila ... 🙂

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru.

----

Už i vy jste přesáhly třicítku a přecházíte na novou péči o svou pleť? Nemusíte dlouho hledat, na koníkovi budete moci otestovat prvotřídní krém Eyelift od společnosti Medik8. Čtěte dál a dozvíte se více 🙂

Co testujeme:

V nové kampani testujeme krém na oční okolí - Eyelift. Eyelift reprezentuje neinjekční technologii pro vyplnění rýh a vrásek, navíc redukuje výskyt tmavých kruhů a opuchlin pod očima bez drastického přístupu. Eyelift, jako ostatní výrobky značky Medik8, neobsahuje parabeny a petrochemické látky, takže je vhodný i pro citlivou pokožku.

Vyvážené a účinné složení zaručí nejen redukci očních vrásek, ale celkovou regeneraci očního okolí.

Milý Ježíšku,

letos mě čekají už druhé Vánoce a naši říkali, že se ti prý píše dopis a v něm má být, co si moc přeju. A protože neumím psát, tak ti za mě píše máma.

Moc bych chtěl dostat kočičku! Měla by mít krásná očička, chobot jako slon a kromě uší by měla mít taky rohy, jo a bylo by prima, kdyby měla osm nohou jako pavouk, taky by mohla bečet, mečet, řehtat jako koník, štěkat, nezapomeň prosím na žábry a ploutve, protože když naši kočku hodím do vody, tak se jí to nelíbí, tak týhle aby se to líbilo. Bylo by prima, aby jí chutnaly kameny, tráva, kaštany, hlína a tak, no vždyť víš, čím krmím kočku, co máme. Jo a když bude tak velká, že na ní budu moct jezdit, tak to bude úplně nejvíc nejlepší!

Dále bych si moc přál knížku. Stačí mi jedna, ale musí v ní být všichni hrdinové z filmu Auta, traktor, kombajn, bagr, vozík, paprika, jablíčko, zmrzlina, brambory, vlk, karkulka, kočka, pes, kůň, kráva, prase, pavouk, koala, velryba, krokodýl, delfín, krab, koblížek, kamion, motorka, plameňák, děda, babička, tyčky, kytky, stromy,...

Všichni ať jsou hlavní postava a příběh už nechám na tobě.

A jako poslední bych si přál jednu hračku, aby se vešla do pusy (máma mi tam totiž pořád něco hledá, tak se jí to taky bude líbit), aby uměla dělat děsnej kravál, třeba jako když vezmu krabici se všema padesáti autama, co v ní mám, a vysypu je na podlahu (bez koberce teda, to mají rádi všichni, co jsou se mnou v tu chvíli v jedný místnosti), aby kromě tohohle kraválu měla asi 2 melodie, který můžu ohrávat pořád dokola (je jedno jaký, ale ideálně aby to byly ty, co už naši znají a tak rádi si je celé dny zpívají, oni vůbec nesnáší učit se něco novýho), mohlo by to taky vypadat jako mamky mobil (on tatínek je na mě děsně pyšnej, že mu ho nosím, když si ho mamka zapomene na podlaze, to jí potom říká něco o tom, že za 3 roky je to šestej), aby měla kola a dalo se s ní jezdit jako s autem (naši furt říkají něco o tom, že asi nechají vymalovat, až se budeme stěhovat, tak ať ty kola nechávají na zdech šmouhy jako ty, co už mám), aby byla měkká jako modelína (nevím proč mi pořád dokola lžou, že to není k jídlu) a aby byla barevná (protože jsem prostě dítě, no).

Mít 3 děti je fajn. Ovšem jen dokud jsou všichni bez zdravotních problémů. Princezna má zánět močových cest a protože tatínek musel být v práci a nebyl po ruce nikdo jiný na hlídání zbytku smečky, tak jsem je měla sebou všechny. V čekárně u paní doktorky začalo peklo, protože při tom ranním fofru, aby jsme mohli co nejdřív vyrazit k doktorce jsem sebou nevzala žádnou zábavu ve formě náročné literatury, aneb - jak dělají zvířátka a co je toto za barvičku. Princezna brečela, že furt chce na záchod a že to bolí. Smíšek vymýšlela, co by vymyslela a když už jí došly nápady, tak si uvědomila, že má hlad a žízeň a mlela to pořád dokola. Stihla si i rozdělat culík, protože ho nechtěla mít nahoru, ale na boku. Prcek začal křičet hlady taky, takže jsem ho tam krmila, u toho chytala smíška, která lezla na židli a zase dolů. (Jen v tu dobu, co jsem krmila). Pak jsem prcka dala do sedačky, abych mohla smíškovi podat kapesník, protože nutně potřebovala smrkat. Mezitím se prcek poblindil a začal brečet, protože ho to studilo. Tak jsem ho vytáhla, že ho převlíknu a přebalím. Smíšek samozřejmě taky potřebovala na přebalovák a vysvětlení, že tenhle je jen pro miminka nehodlala akceptovat, takže začala kňourat. Nakonec ustoupila, když jsem vytáhla z peněženky všechny možný karty, ať si je prohlíží. To jí ale dlouho nebavilo, takže začala hledat princeznu, která už po třetí šla na záchod. Čapla jsem prcka a běžela chytat smíška na chodbu, kde už jsem slyšela, jak princezna zase brečí na záchodě. 

Když už byli všichni 3 relativně v klidu, tak se na mě podívala jedna paní, vedle které spořádaně seděla jedna hočička, cca 10ti letá a řekla: Vy by jste se potřebovala naklonovat, že?

Asi každý z nás to někdy zažil. Dítě sebou v záchvatu vzteku hází na zem, jde po ulici a křičí, nebo začne vyvádět uprostřed obchodu. Takové situace jsou známy snad každému rodiči malého dítěte, říkáme tomu období vzdoru. Obvykle se jedná o děti ve věku od jednoho roku do 6 let. Jak na období vzdoru u dítěte tedy reagovat?

1. Snažte se uklidnit

Nám se to říká velmi jednoduše, to je pravda. Říkáte si, kde ten klid vzít, když byste své dítě nejraději vzteky roztrhli? Máte jej potrestat? Nebo ustoupit? Na dětskou agresi není dobré reagovat agresí.

Dítě by nemělo dostat na zadek, když sebou plácne na zem. Ani jiný trest není to nejlepší řešení. Křičí-li dítě, nebo sebou hází na zem, pak jako rodič nic neříkejte, pouze dítě obejměte či jej chytněte, aby neublížilo lidem okolo a hlavně sobě.

Slova, která jako rodič z pusy vypouštíte, mohou dítě ještě víc dráždit a vzdor vystupňovat. Jakmile je dítě klidné, můžete mu k tomu něco říci. Promyslete dopředu, na čem trvat a na čem naopak ne.

2. Děti takhle většinou reagují, když něco chtějí a nemůžou to mít

Rozhodla jsem se sepsat příběh, který je o mé naivitě, zoufalství a také pevné vůli. A o tom, že vše není tak, jak bychom čekali a je třeba být připraveni. A především o kojení.

Moje těhotenství bylo plánované a chtěné. I přes zcela nepravidelný cyklus jsem otěhotněla po 4 měsících, kdy jsme nepoužívali ochranu. Hormonální antikoncepci jsem nikdy nebrala. Tedy jen asi necelý rok v sedmnácti letech. Teď je mi sedmadvacet.

Těhotenství probíhalo bez komplikací, kromě malého zakrvácení ve 4.týdnu a dobře kompenzované těhotenské cukrovky zjistěné ve 13.týdnu. Nic mi nebránilo být aktivní. Do konce 6.měsíce jsem pracovala jako zdravotní sestra na interním oddělení, dva týdny před porodem jsme s manželem ušli 9km v Jizerkách a pár dní před porodem jsem stále chodila svůj čtyřkilometrový „kondiční okruh“. Na porod a na mateřství jsem se vůbec nepřipravovala, čekala jsem, že vše přijde samo, přirozeně. Nečetla jsem knihy, ani nechodila na přeporodní kurz. Doma jsem vše pečlivě nachystala a těšila se na příchod našeho chlapečka. Teď už vím, že jsou důležitější věci než nažehlená bodíčka v komodě. Bohužel pozdě.

Rodit jsem začala ve 39.týdnu těhotenství. V pátek večer jsme byli posedět s kamarády v restauraci. Než jsem šla z domova, odteklo mi malé množství tekutiny. Jelikož jsem měla výtok celé těhoteství, nevěnovala jsem tomu větší pozornost. Toto se opakovalo večer ještě jednou. Znovu ráno, to byla tekutina slabě růžová. Trochu jsem se bála, jestli mi po troškách neodtéká plodová voda. Jela jsem se tedy nechat zkontrolovat do porodnice, kterou máme hodinu cesty autem. Plodová voda to nebyla, jednalo se o hlenovou zátku. Nález skoro žádný, tak jsme jeli domů.

Ale postupně začaly přicházet bolesti. Nejprve nepravidelné. Potom po pěti minutách. Vana nepomohla. Věděla jsem, že už se něco děje, bolesti zesilovaly, ale ještě se to dalo. Před půlnocí už jsem je musela prodýchávat. Nechtěla jsem být za hysterku, když jsme byli v porodnici ráno, ale vydali jsme se tam znovu. Nález byl o něco větší, bylo jasné, že porod začíná. Ale stále ne dost velký na to, aby si mě v porodnici nechali. Tak jsme jeli zase domů. Měla jsem kontrakce po pěti minutách. Noc byla hrozná. Nemohla jsem spát, ležet, chodit, sedět. Nad ránem už jsem vždycky na pět minut usnula, protrpěla kontrakci a tak stále dokola. Celé dopoledne už mám v mlze. Brečela jsem bolestí a hlavně beznadějí, že nepoznám, kdy jet do porodnice. Tohle je pro mě první selhání systému. Že pošlou domů ženu, která má pravidelné kontrakce, je prvorodička a cesta do porodnice jí trvá hodinu. Po poledni už se na mě manžel nemohl dívat a vyrazili jsme.

Byla jsem rozhodnutá, že když mě nepřijmou, pojedu do jiné porodnice. Volala jsem svému porodníkovi (účastnila jsem se výzkumu souvisejícího s cukrovkou) a ten slíbil, že už to vyřešíme. Po příjmu mi natočili monitor. Porodní asistentka mě vyšetřila a konstatovala, že mimčo je ještě dost vysoko a jsem otevřená jen na dva prsty. Na nic se mě neptala a udělala Hamiltona. Nastínila mi další postup, trochu porodu pomůžou.

Mrtva padam do postele v 22:00...

Lehnu si na jeden bok a za chvilku me boli klicni kost.. Je to celkem unosne, tak lezim dal. Za 5 minut se ozyva kycel a musim si lehnout jinak. Otacim se na druhy bok a pri zapreni nohy pri otaceni myslim, ze mi kycel praskne...

Dobry, na druhy bok jsem se dohrabala, snad uz ted usnu.

A jej! Zjistim, ze mam i druhou klicni kost a druhou kycel. Po chvilce prijde mala na to, ze mamca chce spat a rozhodne se, ze bude delat "bugr". Predvede mi par ukazkovych premetu, ze by ji kdovi jaka gymnastka mohla zavidet. Po radne namaze nasleduje oblibene protahovani, kdy se zapre nozickama o muj mocovy mechyr a hlavickou se opre uz o tak utiskovany zaludek a ostatni organy. Chvili to snasim, ale pak me zacina byt spatne od zaludku, jakobych tu gymnastiku cvicila ja. S bolavyma kyclema se zvedam a prochazim se po pokoji. Po dvaceti minutach usoudim, ze uz bude klid a pro jistotu jdu jeste "curknout", at se za par minut nezvedam znova.

Tak, vsechno vyrizene, jsem opet v posteli, hodinova rucicka uz prekrocila jednicku a ja jsem opet na boku s polstarem mezi kolenama. Moje kycle si asi mysli, ze ten polstar mam jen na okrasu a opet se zacinaji ozyvat. Lehnu si na zada a je mi uplne jedno, co na to rika nejaka duta zila!

Po 15 minutach zkoumani stropu nad posteli, opet oziva ta moje podnajemnice. Pripada mi, ze mam v brise cihlu, ktera se cas od casu otoci, nebo se sem tam vybouli. Po dalsich dvaceti minutach to vzdavam a pracne se otacim na bok. Mala je konecne tuha, akorat pri me smule si ustlala na mocaku a ja zas musim na zachod.

Železo vrací maminkám energii

Únavu v období těhotenství a kojení raději nepodceňujte. Může být projevem nedostatku železa.

Těhotenstvím to začíná a kojením zdaleka nekončí. Samy to možná znáte. Mateřství je zpočátku jedna velká změna. Nejdříve měnící se vlastní tělo, potom nový režim přizpůsobený miminku. Zkrátka, mateřství je synonymem jak pro péči, tak i pro měsíce nekončící únavu. Ne vždy je však spojena s celodenním maratonem a probdělou nocí. Únava a bledost patří k nejčastějším projevům nedostatku železa.

Jíst za dva? Železo určitě!

Železo nutně potřebujeme například k tvorbě červených krvinek. Naše tělo se bez něj neobejde, ale samo si ho vytvořit neumí. Proto je důležité průběžné doplnění železa. A v těhotenství obzvlášť. Potřeba železa totiž v těhotenství stoupá z průměrných 15 mg u žen v produktivním věku přibližně na dvojnásobných 30 mg. „Řada žen však vstupuje do těhotenství jen s minimálními zásobami tohoto stopového prvku. Organismus pak nároky na něj nestačí pokrýt, a tak až 60 % žen trpí v těhotenství tzv. anémií, tedy chudokrevností,“ říká gynekolog MUDr. Mário Bumbera. Některé formy anémie přitom mohou souviset právě s nedostatkem železa. Ten se dále prohlubuje krevní ztrátou při porodu. Vyšší nároky na množství železa pokračují v období kojení, kdy ho maminky potřebují přibližně 20 mg denně. Už kvůli doplnění energie si hlídejte, zda jste z jídelníčku nevynechala na železo bohaté potraviny, případně sáhněte po doplňku stravy.

Železo ve vhodné formě