Jak vidí Pardubice @malformatio

Ahoj jmenuji se Zuzka (malformatio) a budu vás celý týden provázet městem, ve kterém bydlím již 9 let. Tímto městem jsou Pardubice. Jsem naplavenina. Jela jsem sem s batůžkem na pracovní pohovor, poslouchala v mp3 místní kapelu Vypsanou Fixu, která zpívala o Pardubicích a já poznala místa, o kterých zpívá. Po pohovoru jsem si sedla na lavičku a říkala jsem si, že tohle je super město, kde bych mohla žít. Za pár dní jsem se dozvěděla, že jsem přijata a po ukončení školy jsem si zabalila krosnu a odstěhovala se do Pardubic nebo také jak zpívá Vypsaná fixa do San Piega.

1) Něco málo o Pardubicích:

Jak už jste psaly v anketě (oslovuji ženy, protože muži to pravděpodobně nesledují), tak většině z vás se v souvislosti s Pardubicemi vybaví perník, hokej a dostihy. Vzhledem k tomu, že zvířátka a koně jsou mi nejbližší, tak se některý den budu věnovat dostihům a koníkům. Ještě připíši menší zajímavost k perníku. Recept na pardubický perník pocházel původně z Hradce Králové. Takže pardubický perník vlastně není pardubický perník.

Pardubice se nachází ve východních Čechách. Leží uprostřed Pardubické kotliny u soutoku řeky Labe a Chrudimky. Dominantu kraje tvoří Kunětická hora (295 m n. m.), odkud je rozhled po celé rovině, na Železné hory, Českomoravskou vysočinu, na Orlické hory i Krkonoše, někdy až na Kozákov a Ralsko.

Pardubicko je krajem prosluněných luk, řek, starých kanálů a rybníků, jejichž břehy jsou plny kvítí a ptačího zpěvu. Může se pochlubit několika chráněnými krajinnými oblastmi a přírodní rezervací pralesem Bukačkou, krásným parkem platanů a staletých dubů v Cholticích i typickou polabskou krajinou kolem Lázní Bohdaneč, městečkem se staletou tradicí slatinných a minerálních koupelí, kam lze zavítat městskou hromadnou dopravou z Pardubic.

MyMayu jsou barefoot gumáky, se zateplovací vložkou můžou být používány i jako sněhule.

Vyrábí se dva modely - typ Explorer, který je vodotěsný, a Muddy Munchkins, které nemají nepropustné švy a můžou jimi pustit vodu. MM jsou dostupné jen v menších velikostech - do EU 23/25, Explorer až do vel. 33.

Koupila jsem je přímo od výrobce v Kanadě, větší Explorer ve slevě jako vadné zboží s kosmetickou chybou nebo výrobní vadou bez možnosti vrácení či výměny. Jedinou vadu, které jsem na našich Explorer našla, jsou malé zbytky lepidla na nártu boty a trošku horší ušití tamtéž, jinak jsou v pořádku.

Vlevo Explorer (pro pětiletého), vpravo Muddy Munchkins (pro dvouapůlletou):

Gumová podrážka je vytažená vysoko, až po horní šev, zhruba 6 cm nahoru u větší velikosti, 5 cm u menší.
Vstup do boty (otvor v gumové části boty, tedy v podrážce) je u obou velikostí stejně velký, u menší velikosti je tedy menší špička, bota drží na noze jen díky utažení gumičkou okolo nártu - utahují se okolo nártu, ne okolo kotníku, gumička vede zhruba od kotníku k nejvyššímu bodu nártu.

Mojí dceři, která má úzkou nohu, se botky vyzouvají, nesnese je příliš utažené a na noze jí nedrží.


Vnitřní míry, fotky a video ohebnosti, měřeno měřidly Plus12 a Clevermess:

Explorer má o něco ohebnější podrážku, u obou typů je podrážka víc ohebná podélně něž příčně, nejtužší je ve špici.

Muddy Munchkins (s aplikací), vel. 7/8 (EU 23/25)

vnitřní délka 15,5 cm
vnitřní šířka 6,7 cm

Porod, stále velké téma, stále je to něco silného ve mně, něco nad čím dokola přemýšlím. Bylo to bolestivé a přece krásné. Už dvakrát jsem to zažila, ale víc porodů neplánuji. 

U prvního porodu to bylo velké očekávání, nechtěla jsem vědět rizika, problémy a tak.  Vlastně jsem nestihla jít ani na předporodní kurz, nějak moc práce a taky jsem to nechala až na poslední chvíli. V den předporodního kurzu jsem musela s vysokým tlakem do nemocnice a z té už jsem se vrátila ve dvou kusech.

Pokaždé, když jsem byla na poslechu miminka, tak jsem měla velké nutkání pokukovat po porodních asistentkách, tak nějak jsem si vybírala, kterou bych chtěla mít u porodu. Při hospitalizaci, jednoho večera, tam byla jedna hodně sympatická porodní asistentka zhruba stejně stará jako já, moc se mi líbila a byla jsem z ní nadšená.... Přesně takovou asistentku chci. No nic, nechám to osudu.....

Jenže ten celý den už mě pobolívalo břicho, byla jsem nervózní z hospitalizace, tak jsem to neřešila, jenže "ten" večer už to bylo šílený, sestřička na oddělení poprosila doktorku o vyšetření a najednou mi oznámila, že rodím. Zavolala jsem manžela, ať se vrátí zpět do nemocnice i s taškou, kterou mám doma nachystanou.

Najednou jsem si uvědomila, že budu mít u sebe i tu porodní asistentku, co s mi tak moc líbila.....byla úžasná, moc mi pomohla, perfektně mi vysvětlila dýchání a tak.... Jsem ráda, že viděla mého syna jako první ( pak byl manžel a pak teda už i já 😃). 

Malému se ven moc nechtělo, dal mi hodně zabrat, ale prý na prvorodičku celkem dobrý. Celé šestinedělí jsem si nemohla sednout, ale v jiné poloze mi kojení moc nešlo, tak i pár slziček ukáplo, ale stálo to za to, bohužel jsem dlouho nekojila.

Tak a je to tady…třešnička na dortu…závěr celého kolotoče jménem těhotenství – porod.

Musím říct, že jsem se na porod těšila. Nejen pro to, že ten velrybí look už mne moc nebavil, ale také proto, že jsem byla strašně zvědavá jaké to je z té druhé strany…a musím říct, že úplně jiné, než jsem si do té doby myslela 🙂

Byla jsem 39+0 a asi v 8 hodin večer jsem začala vnímat takové divné tlaky v podbřišku…. A tak jsem se jako bystrá lékařka v duchu zaradovala…aaa už je to asi tady…no ale co když ne, že jo... Říkám si, že když přijedu na své pracoviště s tím, že rodím a přitom nerodím, tak si ze mě budou všichni utahovat ještě tak minimálně 10 let…inu dobrá když si nejsem jistá, přijde na řadu samovyšetření 😀 Myslím si, že hadí žena z cirkusu se ode mě má co učit….ale i tak jsem až TAM prostě nedosáhla… No a jelikož se jindy hyperaktivní Míša najednou moc nehýbal, tak jsem vzala tašku a frčeli jsme.

Když jsme dorazili na porodní sál mého pracoviště, tak jsem si hodila tašku přes rameno, odemkla  a šla jsem na příjem. A teď nastala vtipná situace…první dotaz jedné ze sloužících porodních asistentek : ,, Jani a máme ti volat lékaře ?´´  …a jelikož jsem pracovitá, tak jsem se přijmula sama. Sepsala jsem papíry a napojila se na monitor. To už jsem si byla jistá, že mi začínají kontrakce, divný pocit v podbřišku se opakoval každých  5 minut a já jsem si v duchu říkala, že ten porod je docela v poho….hahaha…na monitoru jsem viděla pro kontrakce typické ,,kopečky´´ a tak jsem se cítila moc fajn a byla jsem sama se sebou spokojená…. Potom se mě Petra Š. – porodní asistentka - opatrně zeptala, jak to teda uděláme s vaginálním vyšetřením a jelikož z lékařů sloužili jen samí mladí kolegové, se kterými si tykám a beru je spíš jako kamarády než jako lékařské autority, tak jsem požádala zkušenou porodní bábu.

 No a vaginální nález nebyl nic moc - tak jsem rozhodla, že si na vlastní kůži vyzkouším,  jak moc vlastně bolí Hamilton (pro ty co neví, vysvětlím na konci). A ještě jsem já cvok řekla: "A udělej mi pořádnýho Hamiltona.."  Tak milé dámy občas čtu v různých recenzích na lékaře, že si stěžujete, když vám lékař udělá tento úkon bez vašeho souhlasu a předchozího upozornění…a do této chvíle jsem trochu nechápala proč to tak strašně řešíte…??? MÁTE MOU VELIKOU OMLUVU!!! Jako přátelé TOHLE mi někdo nečekaně udělat, tak mu ukopnu hlavu a uteču.  Jako opravdu to bolí a je to hodně nepříjemné…ale u mě to skvěle zafungovalo a já jsem za to Petře moc vděčná. Za další hodinu jsem už měla kontrakce po 2 minutách a vaginální nález super – porodnická branka 4 cm (vaginální nálezy také rozeberu na konci). Což znamená, že jsem po hodině byla najednou skoro v půlce 😀 Dělám tady smějícího se smajlíka, ale do smíchu už mi moc nebylo…procházela jsem se po chodbě před porodním sálem a co dvě minuty jsem křivila obličej…a všichni moji přející kolegové se na mě přišli podívat a pozdravit a hlavně pánové měli takové povzbuzující komentáře jako: ,,… bolí co?...´´ No bolí no…

Potom mě čekala příprava…tzn. sprcha a hlavně klystýr. Tady u toho bych se zastavila. Mnoho žen si stěžuje, že je klyzma před porodem narušování jejich práv a osobních svobod a kdesi cosi…A jelikož jsem si nikde nevšimla, že by někde někdo toto téma rozebral "natvrdo" a bez cenzury, tak se do toho pustím já. Když hlavička plodu prochází pochvou tak logicky úplně stlačí i okolní tkáně včetně konečníku a ten se tedy vyprázdní. To znamená, že pokud není konečník předem vyprázdněný, tak se Vaše miminko narodí do obsahu konečníku….jemně řečeno. Chápu jsou situace, kdy je porod tak rychlý, že se klystýr nestihne, ale pokud je na to čas, tak nevidím důvod proč to odmítat. Ono to vůbec není kvůli nám porodníkům, jak si některé maminky myslí…my jsme na medicíně strávily první dva roky zkoumáním mrtvol, takže nás jen tak něco nerozhodí… ale myslím si, že miminko by se nemělo rodit do maminčiných exkrementů…Já jsem klystýr měla a jsem za to ráda. Nebylo to nic příjemného, ale než abych riskovala, že to všechno půjde ven při porodu, tak jsem tu půlhodinku na záchodě ráda absolvovala. Navíc v tom úplném finále musíte opravdu vší silou tlačit a pokud člověk tlačí a zároveň se instinktivně snaží držet svěrač, tak to tlačení nemá ten správný efekt. A mě v tom tlačení moc pomohlo to vědomí, že mám prázdné střevo a můžu tedy vší silou zabrat beze strachu, že vytlačím i něco jiného, než hlavičku mého dítěte.  Takže to bylo ke klystýru.

V poslední stále intenzivněji uvažuji o pěstounské péči. Na adopci jsme už asi krapánek starší, ale pěstounů prý není nikdy dost... Opatrně jsem tuto ideu nadhodila před manželem. Opravdu jsem nečekala, tak prudkou reakci. "No to ses zbláznila! To bych nepřežil ve zdraví!" Trochu mě jeho postoj zamrzel, myslela jsem, že je člověk otevřený a láskyplný.

"Umíš si představit, že by k nám paní ze sociálky přišla kontrolovat, jak máme uklizeno?" Zírám na jeho vysvětlující argument s otevřenou pusou. "Vždyť by ses prošúrovala k sousedce pod námi! Musela bys PŘÍSAHAT, že nebudeš uklízet každý den celý byt a přilehlé okolí..."Tak, trochu manža přehání. Ale je pravda, že co se pořádku týče, jsem nevyrovnaná extrémistka. Moc toužím po tom, mít doma naklizeno stejně jako teta Vlasta, která i se třemi dětmi, dvěma psy, třemi kočkami, papouškem a křečkem, vždy dokázala mít prostorný dům naklizený, třásně na koberci srovnané, zrcadla vyleštěná a hrnečky v lince vyřazené podle velikosti. A k tomu stihla chodit do práce a ve volných chvílích háčkovala sněhobílé přehozy.  Marně se snažím zjistit, jaký byl a je (i přes pokročilý věk pokoje připomínají propagační leták architektonického studia) Vlastin fígl.

Je pravda, že jsem od přírody žena lenivá a radši si čtu, než uklízím. (Mohla bych tvrdit, že jsem žena intelektuálka a potěcha ducha vítězí nad přízemními zájmy, ale bohužel většinou nečtu Kafku, ale nějakou brutální severskou detektivku, nebo, a k tomu se příliš veřejně nepřiznávám, pokleslý ženský časopis.) Také jsem bytost chaotická a uklízím nárazově. Někdy mě to zkrátka popadne a pak uklidím vše, včetně vytření balkonu. V okamžiku, kdy má přijet pořádkumilovná tchýně, své úsilí zdvojnásobuji a jen moje nešikovnost mě chrání před nadzvedáváním dlaždic v kuchyni a vytírání pod nimi.

Naposledy, při návštěvě knihkupectví, puzena touhou po krvavé severské story, jsem narazila na knihu ..... O ÚKLIDU. Rychle jsem mrkla na jméno autorky, jestli to náhodou není teta Vlasta. Nebyla. A tak jsem se v knihkupectví lehce začetla a rozhodla se pár myšlenek aplikovat. Nejvíc mě nadchlo pravidlo 15 minut. To radí uklízet denně pouhých patnáct minut, zato intenzivně. Aplikuji, většinou 15minut nestačí. Také jsem v zápalu pořádkumilovnosti přerovnala šuplíky se spodním prádlem. Místo jsem sice neušetřila, ale v temných rozích jsem našla několik ponožek, o kterých jsem si už dávno myslela, že je pozřeli Lichožrouti, a jejich protějšky použila jako prachovku...

Došlo i na šatník. S těžkým srdcem jsem vyřadila pár kousků a rozhodla se je věnovat na charitu. Bohužel jsem nešla hned, takže více než polovina vyřazenin se zase nenápadně přesunula zpět do skříně. Co kdyby se to někdy hodilo, aspoň na doma....A zjistila jsem, že ale opravdu nemám co na sebe!!! U manžela jsem neuspěla vůbec. Zjistil, že všechna trika s nápisy ACDC a Brychta je bůh nutně potřebuje. (I když Brychta se teď trochu zbláznil, ne?)Zítra musím vyrazit do knihkupectví nastudovat další tipy a triky. Jednou na to přece musím přijít... A nebo si koupím novou detektivku 🙂

Seboreická dermatitida není to nic, co by většina z vás neznala. V prvních měsících života si tím projde spousta kojenců a tudíž s tím ne jedna z vás má osobní zkušenost. Tímto článkem bych vás chtěla poprosit o vaše rady a příběhy se seboreickou dermatitidou, které by nám mohli jakkoliv pomoc. 

U nás se to projevilo nenápadně, Danečkovi se na obličeji objevilo pár puchýřků, vypadalo to jako potničky a tak jsem to natírala černým čajem a nevěnovala tomu moc pozornost. Asi za dva dny se mu to rozlezlo po celých tvářích a měl to zarudlé (nebyli viditelné žluté šupinky, které se při seboreické darmatitide objevují) šla jsem k MuDr. a ta mi hned řekla, že to vypadá jako atopický ekzém.. Napsala nám Lipobase a že máme mazat a za týden v pořádně se uvidí jak na tom je. Byla jsem úplně mimo z toho, že moje malé miminko má atopický ekzém.. Pořádně jsem nevěděla, co to obnáší a po přečtení různých příběhu maminek se stejnou zkušeností jsem si říkala, že je to běh na dlouhou trať. No druhý den jsem stále hledala na internetu a radila se co s tím, co pomáhá a naopak co nepomáhá.. Došla jsem k závěru, že je to možná i alergie na bílkovinu kravského mléka. Jelikož dokrmujeme UM spousta maminek mi doporučila, abych si koupila Nutrilon HA a že uvidí zda to zmizí..

Opět jsem se vydala k MuDr. a ta řekla, že si nemyslí, že by to byla alergie, ale že pokud budu klidnější mám si koupit ten Nutrilon HA. Koupila jsem si ho ještě ten den a dala ho malému a doufala, že tím vyvrátím tvrzení MuDr. o tom, že je to atopický ekzém. Dále jsem ještě koupila kokosové mléko a potírala tím. Večer to měl Daneček mnohem lepší tak jsem šla s klidným svědomím spát, ale ráno mě čekal šok. Žluté šupinky po celém obličeji, na ouškách, na obočí, u nosu.. (Viz foto) Hledala jsem na internetu a zjistila, že popis sedí přímo na seboreickou dermatitidu.. Neváhala jsem ani minutu a opět jsem se vydala k MuDr. ta tam bohužel nebyla tak jsem šla k doktorce která za ní zaskakovala.. Ta mi hned řekla, že se jedná o seboreu, ptala jsem se jak je možné, že mi naše MuDr. tvrdila, že je to atopický ekzém.. Přece jen je to dost časté a měla by to poznat. Doktorka mi řekla, že seborea se někdy může zdát jako atopický ekzém a nebo právě ta alergie.

Hrozně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že je to "jen" ta seborea. Doktorka mě hned uklidnila, že to není na kortikoidy, ale také řekla, že na to žádné zázraky ve zdravotnictví nejsou.. Prý mám používat kokosový olej a dále mazat Lipobase a ono by to časem mělo zmizet samo. Mažu a omývám mu to, ale pořád to má hrozně suché a je mi ho líto. Máte některá nějaké zkušenosti co vám opravdu pomohlo?? Moc děkuji za rady a za přečtení. 

Aktualizace: recenze uživatelek, které testovaly produkty značky Belupo naleznete zde. 

-----

Nový týden začíná s novou výzvou. Belupo vyřeší vaše palčivé problémy. Už vás nebudeme napínat a prozradíme vám vše o produktech, které budete moci vyzkoušet na vlastní kůži. A to doslovně! 🙂

Co testujeme?

Budete testovat dva produkty na dva různé problémy.

1. Belcura - revoluční technologie emulze ve spreji dopřeje vaší suché a podrážděné pokožce konečně relax. Vysoce čisté mikrostříbro působí proti podráždění pokožky a má antibakteriální účinky. Obsažené látky, kterými jsou ceramidy III, glycerin a laktát posilují lipidovou bariéru pokožky a zároveň ji hydratují. Hydrofobní lipidy vytvářejí na pokožce ochranný film a hloubkově ji vyživují. Díky tomu je pokožka schopná rychle obnovit svou přirozenou ochrannou vrstvu. Přípravek byl testován a bylo prokázano, že neobsahuje konzervační látky, parabeny, PEG, alkohol, ani silikony.

Je to neuvěřitelné, ale prázdniny jsou  za námi, že to ale uteklo! Jaké byly ty Vaše? Naše cestovatelské, byli jsme ve Vranově, kde jsme strávili příjemný týden a s holkama si do sytosti užily koupání a snědli tuny zmrzliny  🙂 Byli jsme ubytovaní přímo na Vranovské pláži a protože velká parta (Kája a Terka) - ano máme děti rozdělené podle MP=malé party a VP=velké party 😀, takže VP byla na táboře a my jsme tak byli jen se třemi menšími dcerkami ubytovaní v moc pěkném Mobilheimu. Pokud někdy zavítáte na prázdniny právě na Vranovskou pláž a nebude Vás víc jak pět, určitě doporučuji tyto malé, plně klimatizované domky. Bylo to moc pohodlné ubytování, vše krásně čisté, paráda 🙂

Měli tam hodně atrakcí pro děti od klouzaček po houpačky a hrozně rádi jsme chodili do jedné pizzerie, kde před vchodem měli postavičky Mickey Mousse a víly Ariel, kam děti mohly strčit hlavu a tak jsme nelenili a fotili 🙂

Protože je Vranovská pláž velmi dobře položená, přímo vybízí k návštěvám do okolí. Několikrát denně z ní jezdí vláček až na Vranovský Zámek a protože všechny děti vláček milují, ani my jsme nemohli odolat a jeden den si výlet udělali. Já jsem čas  aspoň využila k poslání pohledů a dopisů velké partě na tábor 🙂

                                            RAKOUSKO A SLANÁ LAGUNA

Co ale nás nadchlo, myslím, úplně všechny, byla návštěva Rakouska a Termálních Lázní Laa, jak to tam vypadá, můžete mrknout tady ,  kde jsme s holkama pluli divokou řekou i slanou lagunou. Pro takto malé děti to tam moc není, všechny bazény jsou hodně hluboké, takže jsme stejně povětšinou byli uvnitř v dětském bazénku, ale i tak si to, myslím, holky užily a my s nimi. Rozhodně to stojí za návštěvu, jen se připravte na větší částky za jídlo a pití. Třeba ledová káva nás vyšla téměř na 5 euro.

                                            OÁZA V LA FAMILIA

Miluji dětské knížky, které jsou nejen krásné a barevné, ale i něco dětem dávají. U nás v rodině je to má tchýně, která obstarává čtivo pro naše dcery a musím říct, že ať koupí jakoukoliv knížku, vždycky je to prostě nádhera.

Dnes bych Vám chtěla představit dvě encyklopedie pro nejmladší děti do zhruba pěti let v sérii  Larousse. Ať už koupíte jakoukoliv knihu od dvojice S. Bézuelová C. Vallageasová, vždycky dostanete stránky plné zábavy a rozvoje přesně podle věku. Proto má u nás v knihovničkách své stálé místo 🙂 #mk_blog_academy  #blogujeme

LAROUSSE: NA FARMĚ
V první knížce  se dozvíte, kde bydlí různá hospodářská zvířátka, i  co se na statku děje během roku.Jak se sklízí obilí nebo k čemu se používá motyka?  Na krásně ilustrovaných stránkách si nejmladší děti "přečtou"  spoustu cenných informací. A protože je to knížka pro nejmenší, jsou jim všechny důležité věci podávány formou hry, takže se vlastně děti ani nic "neučí" a jen se baví. Kniha je plná okének, které když dítě otočí, zjistí  odpověď na otázku nebo nějakou zajímavou informaci. Třeba jak se jmenuje Myší rodinka nebo kdo se skrývá pod kopečkem hlíny na zahradě.

LAROUSSE: ZVÍŘÁTKA 
Pokud je Vaše dítě  milovník zvířátek všech druhů, radost mu udělá druhá malá encyklopedie. V ní najde zvířátka z celého světa od slonů, přes medvědy až po tuleně a dozví se, jak dělá svišť nebo čím se liší parohy od rohů. Kdo jsou býložravci nebo rybožravci ?
Opět je knížka plná nejen nádherných ilustrací, ale i poučných okének, pod kterými se schovávají  odpovědi.
Víte, co je nektar a kdo ho rád jí? Nebo jaké zvířátko má dva růžky, ulitu a je strašně pomalé? To vše a mnohem více se dozvíte právě v obrázkové encyklopedii Zvířátka 🙂

Knížky můžete zakoupit třeba zde: Larousse : Na farmě a tady Larousse : Zvířátka

Příště ukáži i další knížky nejen od Larousse 🙂

Po úspěšném pohádkovém muzikálu Kapka medu pro Verunku a neméně oblíbené Sněhové královně přichází tým rodiny Pixových s dalším fascinujícím příběhem. Rodinný muzikál Alenka v kraji zázraků na motivy knih proslulého spisovatele Lewise Carolla zavede velké i malé diváky do říše za zrcadlem již od 22. září v pražském Divadle Hybernia.

Muzikál Alenka v kraji zázraků je moderní poutavý příběh s výpravným obsazením, ve kterém se prolíná současný příběh s původními románovými výjevy. Alenka (hrajíAnna Julie Slováčková, Michaela Sejnová či Brigita Cmuntová) je nešťastná šestnáctiletá dívka vyrůstající v nefunkční rodině, která hledá sama sebe. Díky zrcadlu však objevuje kouzlo zázračného světa s neomezenou fantazií, nad kterým se tají dech. Při svých dobrodružstvích se setkává s podivuhodnými postavami, které Alence o životě mnohé vysvětlí.

“Je to o tom, že já, jako pohádková Alenka z říše divů, zavedu do kraje zázraků Alenku ze světa lidí, aby si dokázala poradit se svými problémy. Každá postava z říše divů jí nějakým způsobem pomůže k tomu, aby si začala věřit a všechno zvládla,” říká představitelka malé Alenky Kateřina Průšová.

Dle spoluautora scénáře Jana Pixy je možné se příběhem Alenky nechat inspirovat a najít v něm mnoho současného. Alenka, Bílý králík, Kloboučník, Houseňák, Valibuk, Srdcová královna, dvojčata a další mají se současností víc společného, než se na první pohled zdá. A v tom je právě více než stopadesátiletá obliba a přitažlivost Carrollovy knížky.

Napínavý děj je doprovázen skvělou hudbou Vašo Patejdla. Scénář k jevištní adaptaci Alenky napsali Alena a Jan Pixovi, autorkou textů je Kristýna Pixová. Vypočítavou, zlou i svůdnou Srdcovou královnu ztvární Sabina Laurinová v alternaci s Martinou Pártlovou. Její protějšek, laskavou Bílou královnu představí Dagmar Patrasová. Role uspěchaného Bílého králíka se ujme Bořek Slezáček a Ernesto Čekan. Velkou Alenku zahraje mj. dcera Dagmar Patrasové, Anna Julie Slováčková, jako Houseňák vystoupí její bratr, Felix Slováček jr.

Scénu muzikálu připravuje Martin Černý, který se podílel i na předchozích muzikálech společnosti Pixa-pro. V aktuálně připravovaném představení se však poprvé stane také tvůrcem a návrhářem všech kostýmů. Černý je v současné době jedním z nejvšestrannějších umělců, v libereckém divadle F. X. Šaldy si zkusil režii a zároveň je i uměleckým šéfem technického provozu Národního divadla. Režie se ujme mladý režisér Matěj Balcar, který je absolventem oboru režie, scenáristika a dramaturgie Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Za film Podoba lásky byl v roce 2013 nominován na cenu Český lev v kategorii Nejlepší studentský film. V roce 2015 pak zabodoval spotem Obědy pro děti, za který dostal zlatou medaili na EFFIE 2015.

Pocity strachu nebo úzkosti se objevují v nějaké míře v životě každého z nás, jde o přirozenou reakci na stres. Pokud se ale pocity vyhrotí, dochází k úzkostné atace. Další úrovní je panická ataka - ta může být velmi vážná, navíc se spouští nečekaně, zdánlivě bez příčiny. Oba typy atak jsou velmi nepříjemné a mohou probíhat zároveň s depresí nebo přispívat k jejímu rozvoji.

Příznaky ataky jsou psychické (pocit ohrožení, vnitřní třes, katastrofické myšlenky, pocit že vše je neskutečné, potíže se soustředit, lekavost atd.) i fyzické (obtížné dýchání – mělké nebo zrychlené, svírání na hrudníku, mžitky, potíže s polykáním, pocení, napětí až bolest ve svalech, třes, závrať, bušení srdce, reakce trávení a vylučování – průjem, zácpa, časté močení, náhlá potřeba se přejíst nebo odpor k jídlu, někdy také zvracení, potíže se zrakem a brnění v rukou a nohou). Silná tělesná reakce pak může vést buď k nabuzení energie (nadměrná bdělost a potíže se spánkem) nebo naopak k vyčerpání (až apatii).

Pokud se tyhle situace opakují a my je ignorujeme, mohou se prohlubovat.  Prakticky to znamená, že časem dochází k omezení v životě – potíž je dojet někam autem nebo autobusem, jít někam kde je větší množství lidí nebo naopak třeba být sami atd. Negativní myšlenky mohou být nutkavé, vytvářejí začarovaný kruh kdy je nám fyzicky špatně - to nás stresuje - stres vyvolává ještě silnější reakci v těle.

První pomoc při úzkostné nebo panické atace:

• Dýchejte pomalu a zhluboka do břicha. Dejte si ruku na břicho, budete tak dýchání více vnímat.
• Užijte co nejdříve Bachovy esence – 4 kapky pod jazyk / do sklenice vody

Nejúčinnější je směs namíchaná na míru přímo pro vás, každý máme totiž jiné reakce a spouštěče atak. Pokud je ataka silná, můžete za dalších zhruba 10-15 minut užít další dávku. (Pozor, oblíbená krizová esence není určena pro úzkosti a panické ataky.)

Asi skoro jako každá holka jsem si hrála s panenkou, že to je mé miminko. Chovala jsem ho, převlékala a mazlila. 

Když mi bylo 22 let, zjistila jsem, že jsem těhotná. S (ex)přítelem jsme v té době byli spolu 4 měsíce. Narodil se nám krásný zdravý syn Sašík. Starala jsem se o něj, jak jsem nejlépe uměla a dělám to dodnes. Jenže ... 

Asi mám trochu pomalejší myšlení, ale vdžycky jsem si říkala, že JÁ budu mít dítě. Ale nikdy jsem si neříkala, že dítě bude mít MĚ. Že to jsem já, kdo ho povede celý život. Jsem to já za kým přijde, když se něco stane. Jsem to já, kdo tu pro něj vždy bude s otevřenou náručí. A to samé pro mého druhého miminkovského syna. 

Uvědomí si tohle každá máma, když toho malého cvrčka nosí pod srdíčkem? Musí tu pro své dítě být v dobrém i ve zlém. Je to nádherný pocit, který mě zároveň svírá dech. Ráda bych ze svých dětí vychovala slušné lidi. Nechci jim ublížit. 

Někdy mám pocit, že tátové takové pochybnosti nemají. Někdy si ani neuvědomí, že i oni tu jsou pro své dítě. Znám takové pány, které jen dali semeno a své děti si berou, kdy se jim ho zrovna hodí. A myslím si, že to není dobře. Táta by tu měl být pro své dítě úplně stejně jako máma. Bohužel si to asi neuvědomují. Často rodinu opustí a jdou si dál svou cestou. A některé maminy bohužel své děti proti tátovi očkují. Nedivím se pak, že z dětí rostou takoví parchanti co bohužel někdy vídám. Vždyť to rodinné zázemí chybí. Ta jistota. Bezpečí. Otevřená náruč. 

Je dobré se na sebe podívat očima svého dítetě. Představit si jaká jsem máma pro své dítě, jak to cítí. 

Článek obsahuje reklamní sdělení společnosti GlaxoSmithKline, s.r.o.

Rotaviry jsou velmi odolné a rychle se množící viry. Jsou nejčastější příčinou akutního průjmového onemocnění a zvracení u kojenců, batolat a malých dětí. Téměř všechny děti se během prvních pěti let života s rotavirovou infekcí setkají.

Toto onemocnění, známé jako gastroenteritida, může vést kvůli častému zvracení, horečce a vodnatému průjmu k dehydrataci organismu, což u malých dětí může skončit hospitalizací. Většinou se jedná o 4 až 5 dní v nemocnici, kdy jsou děti napojeny na infúzi. V České republice je ročně hospitalizováno přibližně 4000 dětí s rotavirovým průjmem. Bohužel i v našich podmínkách se výjimečně vyskytují úmrtí na rotavirózy u jinak zdravých dětí. Rotavirům se nedá vyhnout, jsou součástí našeho běžného života. Tyto viry jsou odolné proti většině běžných čisticích a dezinfekčních prostředků. K přenosu dochází především ústy z kontaminovaných předmětů, nejčastěji hraček, kde může rotavirus přežívat celé týdny. 

Proto se doporučuje očkování kojenců, například vakcínou Rotarix, která pomáhá chránit před těžkým průběhem onemocnění. Toto očkování se aplikuje formou suspenze do úst. Jsou možné nežádoucí účinky (např. řidší stolice po dobu sedmi dnů), většina dětí ale žádnou reakci po tomto očkování nemá. Vakcína Rotarix se užívá ve dvou dávkách již od 6 týdnů věku. Očkování musí být dokončeno do 24. týdne věku. Ochrana přetrvá až po 3 roky, což je věk, kdy je výskyt rotavirových průjmů největší.

Další zdravotní komplikaci pro malé děti mohou představovat pneumokoky. Streptococcus pneumoniae (neboli pneumokok) je častým původcem běžných zánětů nosohltanu, ale i invazivních infekcí. Pneumokok je součástí běžné flóry na sliznici dýchacích cest až asi u poloviny dětí. Invazivní infekce vznikají průnikem pneumokoků do normálně sterilních částí těla, např. do krve či mozkomíšního moku. Onemocněními způsobenými pneumokoky jsou nejvíce ohroženy děti do dvou let a osoby starší 65 let věku. V naší republice ročně onemocní na respirační pneumokoková onemocnění desetitisíce až statisíce lidí.

Infekce pneumokokem se šíří kapénkami z dýchacích cest při kašlání, kýchání nebo mluvení. Pneumokokům se velice dobře daří tam, kde viry nejdříve oslabí imunitní systém a poškodí sliznice. Tím umožní bakteriím (pneumokokům) způsobit další komplikující onemocnění. To znamená především záněty nosních dutin, záněty středního ucha a záněty průdušek, ale také spektrum vážných nemocí, jako je zánět mozkových blan, otrava krve a závažné formy zápalu plic.

Dnes je 1. září 2016… prázdniny oficiálně skončily a i chladný noci už nám nějaký ten den dávají najevo, že s létem už to jde taky z kopce. 🍃🍁🍂 I když přes den si ještě pořád sundáváme vrstvy, které jsme si oblékli když jsme v osm ráno docházeli z domu. Děti jdou do školy. Ty šťastnější až v pondělí🙂 I já si vzpomínám, jak jsem nenáviděla konec prázdnin, ale zároveň s velkou nervozitou a zároveň těšením vyhlížela první školní den, kdy uvidím všechny ty obličeje okolo, budu mít svůj penál s ořezanýma pastelkama a nový sešit. 📝 Je to pro mě taková příjemná nostalgie a o to víc, když tenhle článek píšu “doma” v bytě, kde jsem vyrůstala a na základní školu se dívám z okna..🙂

I dneska mám v sobě tu známou nervozitu a těšení, protože od pondělí mě čeká takový malý nástup do “školy” 🙂 Mám zas chuť ořezávat pastelky, jít si koupit novou propisku a sešit a zvýrazňovače, desky a penál… Ještě mi chybí pytlík na bačkůrky… 😀 Ale teď vážně, bude to náročný, ale moc se na to těším!!! Spoustu nových důležitých informací a zas o kus blíž mým snům... I když by mi k tomu pravděpodobně stačil počítač, stejně si o víkendu připravím aspoň zvýrazňovače, propisku a vkládací desky s velkou zásobou papíru a lepíků… to jsem prostě já ☺

S podzimem přichází nižší teploty a víc vrstev oblečení, to ale neznamená, že je čas přestat se o sebe starat a spoléhat na to, že se ty špíčky schovají! 🙂 Žádný takový!💪

O to víc je potřeba začít makat, aby jsme se hezky zahřáli a mohli si pak na Vánoce bez výčitek dát svařák, cukroví a nebo řízek se salátem 😝 Pro mě se cvičení a zdravé jídlo stalo už rutinou, něčím, co je pro mě 80%. Těch zbylých 20% jsou kávičky a dortíčky s kamarádkou v kavárně, oběd u babičky nebo rodičů, romantická večeře s manželem nebo filmový večer s pizzou… 🙂 Naopak je pro mě podzim takovým “vysvobozením” od letních lákadel (vy víte o čem mluvím🍦🍻🍰 ) a hodlám toho pořádně využít ve svůj prospěch. Takže doufám, že se vám budu moc brzo pochlubit nějaký progresem! 🙂 Pojďme v září zazářit díky dobrému jídlu a pohybu. Věřte mi, že budete mít mnohem víc energie! 💃

☀Užívejte teplých dní a nechte se inspirovat ☀

Na začátek opět moc děkuji za Vaší přízeň. Moc si vážím toho, že jste si udělali čas k přečtení mých článků.

     Dnešní téma bude těch nekonečně dlouhých pár týdnů před porodem. V tomto období byste na místě zastřelila každého, kdo vám začne vyprávět o tom, že těhotenství je krásné…a nejlépe když to řekne chlap…vrrrrr… Když opomenu to, že je člověk opravdu velký a kulatý, tak jste k tomu ještě nevyspalá, ufuněná, učůraná a už vás to prostě nebaví 😀 Já jsem si říkala, že to ta příroda skvěle zařídila….už jsem se nemohla dočkat porodu a to, že to bude bolet mi bylo úplně jedno, hlavně aby už byl ten satan venku 😀

    Nejhorší byly noci, když si lehnete na záda ( což by těhotné neměly, hrozí syndrom dolní duté žíly – vysvětlím na konci článku) tak se vám blbě dýchá, na levém boku vás bolí levá kyčel, na pravém boku pravá…a ve všech polohách vás ten malý miláček kope pod žebra, popřípadě kroutí hlavičkou do močáku…a to pokusy o spaní končí a jdete se vyčůrat. My máme doma ložnici v patře a koupelnu se záchodem dole…takže  jsem si hezky vždycky seběhla (no pokud se tomu dá ještě říkat běhání) dolu a pak jsem se vyškrábala po schodech do ložnice a jelikož jsem měla anemii, tak jsem se vždycky parádně zadýchala a dopadala jsem do postele funící jak lokomotiva…a to se opakovalo tak 3x až 5x za noc… Naštěstí mě minuly oteklé nohy… ale vy, co to teď čtete s nohama jak konve a tiše závidíte, tak buďte v klidu….já jsem otekla až po porodu a konve jsem si nesla z porodnice 🙂  Další problém, který ženy trápí ke konci těhotenství, jsou bolesti v oblasti symfýzy (spony stydké)…s tím se bohužel nedá nic moc dělat, pánev se před porodem přirozeně povoluje, aby umožnila průchod plodu….je to velmi nepříjemná věc a po porodu se časem většinou vše upraví.

    No a v neposlední řadě už vás trápí takové to napětí a čekání…kdy už to začne a jak to začne a poznám to vůbec? Teorii znám skvěle….dokud nebudou kontrakce po 5 minutách nebo neodteče plodová voda…no fajn už chápu proč se na mě všechny těhotné koukaly tak zoufale, když jsem jim to říkala 😀 Břicho mi tvrdlo a pobolívalo už od 20. týdne a od cca 36. týdne to bylo takové kontinuální tvrdnutí a jak se Míša pořád mlel a někdy do mě opravdu šťoural hodně brutálně, tak mě to neustále pobolívalo….a teď babo raď, ale vzpomněla jsem si, že  nastávajícím maminkám vždycky na poradnách říkám s úsměvem, jako bych vlastně věděla o čem mluvím: "… to nepřehlédnete…" …a teď když už vím o čem mluvím, tak to budu říkat dál…protože TOHLE opravdu nepřehlédnete 😀

   Co sem opravdu musím napsat je pár věcí, o kterých se moc nemluví…ale myslím si, že jsou problémem nadnárodního rozsahu…tak za prvé jak to udělat, aby člověk neměl na nohou nehty jako zapomenutý voják v zákopu ? Je to dost oříšek a musím říct, že než abych riskovala, že třeba přijdu o nohu, když oslovím přítele, tak jsem se párkrát dovalila na pedikůru…Další problém je, jak si zkultivovat "spodek". Nechci tady rozvádět diskuzi, zda se holit či neholit….to je samozřejmě každého věc, ale já si osobně neumím představit, že bych dorazila ke kolegovi na prohlídku a neměla to tam dole upravené. Zkrátka necítila bych se dobře. No jo ale jak na to…kamarádka mi radila a sáhodlouze popisovala, jak to dělala sedící ve vaně s jednou nohou vystrčenou ven a se zrcátkem opřeným o sprchový gel…což znělo dost nadějně….no do té doby než mi doma došlo, že máme sprchový kout :-O.  Tak jsem si řekla, že jako gynekolog mám tyto partie skvěle v oku a tak to dám i poslepu….škoda, že nemáme tu vanu a evidentně jsem už nebyla panna, protože jsem si mohla dát krvavou lázeň a vypadat stále mladě jako Čachtická paní. No a rozsvítil to můj přítel, když se ho ptám, jestli by se na mě nepodíval….  jestli to tam dole vypadá v pohodě, tak mi odpověděl…,"no hele máš to tam nějaký takový buclatý…"   No néééé asi, jsem celá buclatá…ty chlapy umějí vždycky potěšit ….

   Poslední důležitá zkušenost, o kterou se chci s vámi podělit je vyšetření a věta, kterou my gynekologové často říkáme a to : "tak tady si vyskočte"….Opravdu se hodně divím, že mě  dosud žádná těhotná pacientka  neposlala do pr…. Co je to za blbost,  jak mám někam vyskočit, když za svůj vrcholný výkon považuju to, že jsem se zvedla  v čekárně ze židle ??? Myslím si, že dostat se na tu ,"kozu" ke konci těhotenství je výkon srovnatelný s dosažením vrcholu Mount Everestu. A na Everestu taky nikdo v základním táboře neřekne, že si vyskočí na vrchol…. Takže já už nikdy žádné z vás tuhle šílenou větu neřeknu a tímto se omlouvám všem, kterým jsem už řekla 🙂