Dobrý den, dobrý?? Teď už můžu odpovědět ANO. Ale v sobotu 1.12.2012 byl hodně zlí. Ale začal jako obvykle, nic nenormálního. Na odpoledne jsme se chystali na oslavu strýčkových 70-tých narozenin, ale co se nestalo. Přímo oslavenec se tam vyvrátil a bylo zla, museli jsme volat sanitku, rychlá pomoc přijela a strýčka si odvezli. I přes to vše jsme dál pokračovali v už né tak dobré zábavě a za strýčkem odjeli jeho nejbližší, aby zjistili co s ním je. Takže nakonec měl hrozně nízký tlak, ale ještě dnes tam pořád je. Byli jsme na oslavě asi do 18:3č a šli jsme procházkou domů. dále pokračovalo vše jako obvyklí den, koupání večeře a následně pohádky s nášupem jablíček a mandarinek. Jenže pak se to stalo museli jsme volat záchranku Nelince, chudinka se dusila jablíčkem, a ne a ne, to dostat ven otočila jsem jí hlavou dolů a mlátila jsem snad ze všech sil do zad a ona furt ne a ne se nadechnout, bylo to hrozné, Honzík plakal, já hledala telefon, že volám záchranku, a do toho jsem řvala na Pavla, Nebyl doma-šel ven, trvalo to hrozně dlouho, pak přestala dýchat úplně a začala modrat, otékal jí obličej a oči v sloup, v ten moment už jsem volala 112- znovu jsem jí mlátila do zádíček a prst jsem jí chtěla strčit do krku, ale vůbec to nešlo měla strašně zuby v křeči a nešlo to uvolnit mám pořezaný prst od zoubků, pak sem tam se trochu nadýchla, pak chvíli vypadalo, že už je to dobré, že začala plakat, ale pak nanovo oči mimo, tak znovu hlava dolů a mlácení do zad, já jí domlátila, že má na zádech podlitiny. A celý obličej má takový krvavý skvrnky, to jak nedýchala. Než se záchranka dostavila, Nelinka už jen plakala, a měla celou pusinku od krve a všude po zemi kousínky jablíček a taky krvavé hleníky. Pan doktor jí poslechl, vyloučil zbytky jablíčka v plicích a říkal že už je to dobré, žebírka tak trochu pohmatal, že se snad nic nezlomilo, že jsou děti dost pružné, a že ze zadu a rukou, teda prý jestli jsem jí mlátila rukou, že sem to zlomit nemohla. asi si myslel že jsem jí mlátila kladivem. tak pak jestli nechceme do nemocnice na rentgen atd.... já teda že když říkal že tam nic nemá jsme teda zůstali doma a jak psal zprávu o výjezdu chtěli kartičku pojišťovny a už mi jí ale nevrátili, tak jsem pak znovu volala- že se druhý den pro ní stavíme, jak půjdeme na procházku..........................

Moje pocity byly strašné. Myslela jsem že umře, že už jí neuvidím, že jí nikdy neobejmu, že je konec, jak chvílemi nedýchala, já jsem začala už brečet do toho začala plakat i Honzík. Byla to bezmoc pomoct jí. Připadalo mi, že to vůbec nezabírá. Už několikrát se nám stalo, že se zakuckala tak že šla hlavou dolů, ale nikdy tak že jsem volala 112. to bylo fakt hnusný, teď jak to píšu strašně brečím, bo si tím jak píšu uvědomuji, jak to bylo zlé, jak jí to muselo všechno bolet a jak potom přišli ti záchranáři, tak hrozně plakala, ale aspoň prý slyší jak pláče-že dýchá už dobře a ten kropenatej obličej je prý z toho jak nedýchala. Celou neděli jsem furt za ní chodila nechtěla jsem jí navteřinu pustit z očí jak moc se teď o ní bojím. šílené, šílené, šílené ☹.

Dnes je úterý, Nelinka se chová už té strašné věci úplně normálně, ale já??? Já nejsem schopná nic, i oběd spálím, těstoviny rozvařím, a když krájím nožem tak se pořežu, sjem furt mimo, stále přemýšlím a říkám si coby kdyby?? Byla to vše otázka pár minut, ale nekonečných. 20:21 jsem volala 20:23 přijali hlášení 20:24 vyjeli k nám a 20:28 byli u nás, nezdá se to, není to ani 10 minut, ale těch dlouhých 10 minut zachránilo Nelince život a naopak během těchto minut mohla o život přijít!

Proto, proto si svoje děti hlídejte, hýčkejte, pusinkujte a milujte je. Nikdy nevíte kdy.....................................☹.

U nás vše dopadlo dobře, díky tobě BOŽE a andělíčkům strážníčkům

Po dlouhém čekání (které na naší straně znamenalo spoustu práce s laděním materiálu, barev a střihů) na našem e-shopu najdete první kousky úžasných bambusových triček . Můžete si vybrat mezi tričky s dlouhým a krátkým rukávem ze silnějšího materiálu v přírodní nebo lehčího v zářivě modré a úchvatné fialové barvě. Brzy se pak můžete těšit na další barvy, střihy i typy oblečení. A my se zase těšíme, že Vaše děti nebudou chtít trička sundat - tak jako ty naše.

Vážení zákazníci, do 20. 12. 2012 máte možnost využít 10% slevy na všechny produkty přírodní kosmetiky firmy ATOK.

Nenašli jste v naší nabídce produkt nebo balení, o které máte zájem? V objednávkách do 10. prosince stačí tuto informaci uvést v poznámce. Produkt nebo balení vám objednáme a dodáme i s 10% slevou.

Když jsem na jaře před třemi lety  prožívala nejhorší chvíle svého života, po zamlklém těhotenství v šestém měsíci a porodu holčičky, jejíž hlásek nám nebylo dopřáno slyšet, moc mi  pomohl toto "vysvětlení" od jedné maminky andílka.

"Každá duše má na světě vyměřený čas.Některá kratší a některá má času víc. Není to doba jednoho lidského života, je to doba daleko delší. Někdy se stane, že duše prožije několik životů a chybí jí už jen kousíček, jen pár týdnů nebo měsíců. Takovéto dušičky jsou pak nenarozená  miminka. Miminka, jejichž krátký čas v bříšku pomohl dušičce, aby se dostala tam kam bylo potřeba, pro některé třeba do Nebe a byla tam spokojená "

A protože se tady najde spousta maminek, co si něco podobného prožily, snad to některé pomůže alespoň tak, jako tenkrát mně. Sice to bolest v srdíčku nezažene, ale možná to smaže jeden otazník u slovíčka Proč.

Histamin je látka, která je obsažená v řadě potravin a všichni ji máme také v těle, kde se účastní řady dějů, zejména těch alergických (říká se mu také nosič, mediátor alergických reakcí). Díky histaminu bolí po červeném vínu hlava a zčervenají tváře, díky němu nám při leknutí klesne tlak a nebo nám kvůli němu naskáčou pupínky po sáhnutí si na kopřivu. Kdo absolvoval alergologické testy, ten dostal histamin jako ten kontrolní vpich při kožních testech.

Histamin se v těle obvykle rychle odbourává, díky enzymu zvanému histamináza. Nicméně existuje v populaci určité procento lidí, kteří nemají tohoto enzymu dostatek a trpí histaminovou intolerancí. Další možnost, jak mít s histaminem potíže, je zablokování činnosti histaminázy pomocí léků či potravin nebo dojde k prostému uvolnění většího množství najednou ve střevech po požití některých jídel (histaminoliberace).

Jak se potíže s histaminem projeví? Často k nerozeznání od alergické reakce (svědění kůže, vyrážky, otoky, rýma, svědění očí, pokles kr. tlaku, zažívací potíže pestré škály, dokonce i ovlivnění nervových buněk – neklid, panika, nevolnost až kolaps). Potíže mohou ale být i chronického charakteru, například bolestivá menstruace, bolesti hlavy - migrény a astma.

Pokud máte některé z těchto potíží a nebyla vám zjištěna žádná alergie ani jiný jejich důvod, určitě stojí za zamyšlení problém s histaminem. Největší potíž je v tom, že diagnostika je svízelná a nejednoznačná a jediná spolehlivá metoda je eliminační dieta, kdy se na 4 týdny vyřadí z výživy vše, co negativně hospodaření těla s histaminem ovlivňuje.

Pro bližší informace doporučuji knihu Histaminová intolerance (autor Thilo Schleip) nebo knihu Alergie číhá v jídle a pití (autor Martin Fuchs).

Milé maminky,

mnohé z Vás doposud oleje ve spreji nikdy nevyzkoušeli a neznají způsob užívání olejů. Právě pro Vás, jsem připravila novou sekci - "Video", a myslím, že není třeba žádného komentáře.

Užívání olejů ve spreji se pro každou kuchařku či kuchaře stane hračkou a produkt si oblíbí natolik, že už jej nebudou chtít vyměnit.

Moje heslo zní: Stačí vystříkat, nalét těsto a můžeme péct 🙂

Žádné složité vymazávání tukem a vysypávání moukou, jak nás to učili naše babičky.

Kdo nevyzkouší, neuvěří.

Ve Fotoblozích přibudou skupiny, které mají spojovat maminky podle místa bydliště a termínu porodu. 

Místní skupiny

Je mnoho informací, které nás zajímají jen z toho důvodu, že někde bydlíme. Zajímají nás, kde jsou v našem okolí dětská hřiště, jaké akce se kde konají, kde je dobré dělat nákupy, kam jít na procházku. Na druhé straně nepotřebujeme vědět kde a co se děje v Praze, když bydlíme v Ostravě.
Místní skupiny mají pomoci maminkám vyměňovat si informace, poznávat se a organizovat se v rámci daného okresu. Tím získáte informace, které se vás týkají, jsou aktuální a to od lidí, kteří bydlí tam, kde vy. 

Termínové skupiny

Na koníku je vytváření skupiny podle termínu porodu dlouholetou tradicí - od Lednovek po Prosincovky každý rok. Budoucí maminky ve stejném měsíci těhotenství a nebo maminky s dětmi ve stejném věku si určitě mají co říct o tom, co právě prožívají, sdílejí své zkušenosti a pomáhají si. 

Jiné skupiny

Nabízíme TIP jak nejen zhubnout, ale i pročistit tělo a obnovit energii !

Neera je účinná a osvědčená detoxikační a revitalizační dieta, která stimuluje pročišťovací proces našeho těla a zároveň uspokojuje náš pocit hladu nahrazením pevné potravy čistým, přírodním a výživným nápojem. Dietu vyvinul před více než 50 lety zkušený havajský naturopat Stanley Burroughs. Od té doby se stala velmi populární v mnoha zemích světa

Ke každému balení této jedinečné léčebné kúry dostanete od nás jako dárek Kayenský pepř a samozřejmě také návod k užívání kúry.

Pak už se stačí jen rozhodnout, jak často a jak dlouho budete chtít nápoj Neera užívat. Možností užívání je několik: např. jednou týdně – vhodné pro lidi, pro které je představa desetidenní kúry příliš obtížná. Proto si každý může vybrat pro začátek tu verzi užívání, na kterou se cítí a postupně časem prodlužovat interval.

Tento jedinečný sirup byl vyroben ve Švýcarsku z čistého kanadského javorového sirupu stupně C+ a několika druhů palmových sirupů z Jihovýchodní Asie. Trvalo 5 let a tisíce testů než byla vytvořena směs dokonale odpovídající potřebám NEERA Detox kúry. Tento sirup proslavila mj. i Beyonce Knowles, americká zpěvačka a herečka.

V případě dotazů nás neváhejte kontaktovat na tel. : 608 528 265

Prosím poradíte mi, kde bych sehnala dekoraci se sovým dekorem? Povlečení, závěsy..prostě cokoliv. děkuji...konkrétně tuto látku, v jysku už jí nemají ☹

Víte, která tzv. éčka nejčastěji alergizují? Tady je máme:

E 102 tartrazin
E 104 chinolinová žluť
E 107 žluť 2G
E 110 žluť SY (gelborange S)
E 120 košenila, kyselina karmínová, karmíny
E 122 azorubin (carmoisin)
E 123 amarant (viktoriarubín 0)
E 124 ponceau 4R

E 127 erythrosin
E 128 červeň 2G
E 129 červeň Allura AC
E 131 patentní modř V
E 132 indigotin (indigocarmin)
E 133 brilantní modř FCF
E 142 zeleň S
E 151 čerň BN
E 152 čerň 7984
E 154 hněď FK
E 155 hněď HT
E 160b annato, bixin, norbixin
E 210 kyselina benzoová
E 211 benzoan sodný
E 212 benzoan draselný
E 213 benzoan vápenatý
E 214 ethylparahydroxybenzoát
E 215 ethylparahydroxybenzoát sodná sůl
E 216 propylparahydroxybenzoát
E 217 propylparahydroxybenzoát sodná sůl
E 218 methylparahydroxybenzoát (metylparaben)
E 219 methylparahydroxybenzoát sodná sůl
E 220 oxid siřičitý
E 221 siřičitan sodný
E 222 hydrogensiřičitan sodný
E 223 disiřičitan sodný
E 224 disiřičitan draselný
E 225 siřičitan draselný
E 226 siřičitan vápenatý
E 227 hydrogensiřičitan vápenatý
E 228 hydrogensiřičitan draselný
E 282 propionan vápenatý
E 230 bifenyl
E 231 orthofenylfenol
E 232 orthofenylfenolát sodný
E 233 thiabendazol
E 310 propylgallát
E 311 oktylgallát
E 312 dodecylgallát
E 321 butylhydroxytoluen (BHT)
E 375 kyselina nikotinová, niacin, nikotinamid
E 407 karagenan
E 413 tragant
E 414 arabská guma
E 416 guma karaya
E 430 polyoxyethylenstearát
E 553b talek (mastek)
E 901 včelí vosk
E 903 karnaubský vosk

Zdroj: Wikipedie.

Vypíchla bych zejména kysl. benzoovou a její soli a deriváty ("parabeny"), kys. sorbovou a sorbany, oxid siřičitý a siřičitany. Vše jsou zejména konzervanty, které najdete i v dětských sirupech, nejen v potravinách a kosmetice.

Určitě si extra upozornění zaslouží kys. glutamová E 620 a její soli - glutamany (E 621 - E 625), které velmi nepříznivě působí na malé děti a další osoby s narušenou hematoencefalickou bariérou.

Diskutabilní je i hojně používaný E 250 dusitan sodný (obsahují ho všechny uzeniny, včetně těch "dětských"), který může způsobit vyrážky, bolesti hlavy, trávicí potíže.

Další informace najdete například zde v odborném článku: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/aditiva-barviva-konzervacni-latky-a-riziko-hypersenzitivity-458488

- Věříš v život po porodu?

–       Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

–       To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá, a jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.

–       Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel, na jeho konci světlo...

Swedish National Road and Transport Research Institute (VTI) spolu so Swedish National Society for Road Safety (NTF) vyvinuli tzv. Plus test, ktorý dokáže zmerať pôsobenie sily, ktorá vzniká pri náraze a pôsobí na oblasť krku dieťa.

Švédsky Plus test stanovuje vysoké požiadavky na bezpečnosť a získal prívlastok „najprísnejší test“ bezpečnosti detských autosedačiek. Cieľom Plus testu je zaručiť skutočnú bezpečnosť detí pri cestovaní. Autosedačky, ktoré prejdú Plus testom zaručia rodičom bezpečnosť ich detí a rodičia sa tak môžu spoľahnúť, že ich dieťa nebude pri  kolízii vážne zranené. Pri Plus teste sa používajú zdokonalené figuríny a  testovanie pokrýva všetky oblasti, na ktoré sa vzťahujú štandardy nariadenia Európskej únie ECE R44. Navyše je doplnené o meranie sily pôsobiacej v oblasti hlavy a krku  dieťaťa v prípade kolízie. Autosedačky, ktoré prešli týmto testom majú nasledovné označenie: 

Používanie Plus testu  je najviac rozšírené v škandinávskych krajinách. Jeho používanie je dobrovoľné a používa sa ako doplňujúci test k povinným európskym testom detských autosedačiek.

V Európskej únii sa vykonávajú testy detských autosedačiek (tzv. zádržných zariadení) v súlade s predpisom EHK č. 44.03. Niektorí odborníci tieto testy  kritizujú, pretože nemerajú silu, ktorej je vystavená oblasť krku a hlavičky dieťaťa počas nárazu. Kritika testov rastie aj vzhľadom k tomu, že štatistiky poukazujú na vysoký počet vážnych poranení krku u detí.

Ďalšie informácie nájdete aj tu: http://www.vti.se/en/vti-offers/crash-safety-testing/child-car-seats/

Konečně mám čas sepsat to, co jsem si zažila od porodu až dosud. Odkud začít, třeba rovnou od porodu..V sobotu 13.10 mi praskla v 21,30 voda - původně jsem se bála, že to nepoznám, a musím říct, že jsem se obávala zbytečně, páč to byl přímo vodopád. Přítel mne tedy odvezl do nemocnice v Porubě, ale neměla jsem kontrakce, tudíž ho poslali domů, že mu dáme vědět, až se porod rozběhne. Ve 23:20 mne dali na pokoj na porodní sál, kde ležely dvě paní s rizikovým těhotenstvím. Nemusím ani psát, že jsem vůbec nemohla spát, ráno mne natočili na záznam a to už jsem cítila něco jako pravidelné křeče před menstruací, ale sílilo to. Dle záznamu jsem si potvrdila, že to jsou začínající kontrakce. Při snídani se opakovy již po 5 min., to už jsem se nemohla ani najíst, jak to bolelo, jak se to zkrátilo po chvilce na 3 minuty, šla jsem za sestrou, ať mne prohlédne lékař, že se už něco děje. Doktorka potvrdila rozjíždějící se porod, přestěhovali mne na porodní pokoj a já volala příteli, ať přijede. Mezitím proběhla předporodní příprava-klistýr-musím říct, že sedět na záchodě a mít kontrakce byla fakt síla, myslela jsem, že vyrvu ty madla ze zdi. Pak přijel přítel a dohodli jsme se, že ze zdravotních důvodů (měla jsem kdysi zlomené 3 obratle) si vyžádám epidurál. Ten mi měl být poskytnut až po natočení kontrolního záznamu. Po 20 minutách mne doktorka opět prohlédla a zjistila, že jsem otevřená na 7,5 prstů, tudíž epidurál již nestihneme a budu za chvíli rodit. Kontrakce se rozjely na plné obrátky, já dýchala jak radila PA, přítel mi byl obrovskou podporou, bez něj bych to měla sakramentsky těžší. No, pak kontrakce začaly ustávat, tak mi museli napíchnout kapačku oxytocinu, pak se zjistilo, že malá ma hlavičku moc vysoko, takže musím vydržet, to už se nedalo, ale zvládla jsem to a malá se narodila 14.10. ve 13:13 s porodní váhou 3920g a 49 cm. Původně byla váha odhadována na 3400 🙂

Tímto šťastné období končí a začíná trápení s názvem kojení.

Po porodu mi chtěli maličkou Elišku přisát, ale zjistilo se, že mám ploché bradavky, tudíž to bylo v tu chvíli nemožné. Přítele poslala dětská sestra pro kloboučky do lékárny. Po 2 hodinách mne přestěhovali na oddělení šestinedělí, kde jsem měla skvělou spoluležící, takže mne podporovala jak mohla. Sestry mi řekly, že s mými prsy můžu kojit leda přes kloboučky, snažily se mi 10 minut malou přisát-ta kloboučky odmítala, tak mne tam nechali tak, ať to zkouším, a přikládám, ať se mi rozjede laktace. Podepsala jsem papíry, že mi ukázaly jak kojit, koupit, oblíkat a tím to končilo. Po 3 dnech malá začala plakat hlady-já mléko nikde, kloboučky mi rvala z prsou, tak nakonec jsem musela začít s příkrmem. Malá ubírala, měla váhu 3500g, sestry byly neochotné a protivné, jen dvě byly příjemné, ale bohužel neměly často směnu...Malá měla navíc žloutenku, tak pořád spala a já ji dokrmovala přes stříkačku. 5. den se mi přes noc nalily prsa, jako balvany, musela jsem odstříkávat, byla jsem šťastná, že můžu malé dát aspoň moje mléko, a ne bebu. Druhý den, jsem ji dokonce nakojila přes klobouček-navnadila jsem ji na mléko, které jsem do něj nastříkala. Oznámila jsem to sestře, že se mi to podařilo a tentýž den mne pustili domů. Až později jsem v Eliščině zprávě našla, že byla propuštěna jako plně kojící....

Doma to bylo teprve peklo. Malá přestala zase přisávat ke kloboučkům, já odsávala el. odsávačkou, ale úplně jsem si zničila bradavky. Nakonec se mi podařilo odsáváním vytvarovat jednu bradavku, a Eliška se k ní přisála. Mlíčko pila a pila a já byla šťastná, že jsem konečně kojící maminka 🙂 Bohužel za pár dní mne začla bradavka bolet a zjistila jsem, že ji mám celou rozžužlanou a plnou ragád. Z levého prsa jsem vůbec nekojila-klobouček odmítla už úplně....Našla jsem si na netu laktační poradkyni z Ostravy. Ta dojela tentýž den-večer, naučila mi malou přisát na klobouček, spíš taková psychická podpora. Zaplatila jsem za 2 hodiny konzultace a cestu 1000 ale byla jsem ráda i za těch pár rad.

Malou jsem mezitím začla vážit na vypůjčené váze, bohužel jsem zjistila, že mi klesla s váhou na 3400g. V zoufalství jsem ji začla více přikládat k popraskané bradavce, trpěla jsem jako kůň, brečela od bolestí, ale nechtěla jsem ji dávat nutrilon. Včera jsem zjistila, že mám zánět prsa, který se dostal přes popraskané bradavky, které jsou teď celé zhnisané. Vyfasovala jsem antibiotika a pak paralen a byla smířena s tím, že začnu malou zvykat na UM.

Volala jsem i na laktační linku do FNO, kde mi sestřička chytře poradila nechat malou spát tak jak dlouho chce, max.po 4 hodinách budit a dát ji krmit...

KISS2 je populárna autosedačka od fínskeho výrobcu Klippan. Kompaktná a zároveň flexibilná sedačka, ktorá bude vaše dieťa sprevádzať počas celého obdobia, kedy je najzraniteľnejšie - od narodenia až do 4 rokov. Umožňuje upevnenie pomocou pásov aj cez ISOFIX. Vysokú bezpečnosť zaručuje oceľová konštrukcia sedačky. Autosedačka pozostáva z integrovaného vajíčka (od narodenia do 9 kg), ktoré sa vkladá do pevnej konštrukcie.

U novorodenca sa používa sedačka s priloženou oporou pre krk. Keď dieťa podrastie, k sedačke pripevníte podporu pre hlavu. S rastom dieťaťa je na sedačke možné prispôsobovať aj jej sklon od vodorovnej do zvislej polohy. Sedačka má aj ďalšiu jedinečnú vlastnosť - umožňuje jednoduchý presun mimo auta tým, že ju môžete použiť ako sedačku na kolieskach, čo ocenia najmä mamičky, ktoré by inak museli sedačku, spolu s dieťaťom namáhavo prenášať.

KISS2 je jedna z troch autosedačiek na svete, ktoré úspešne prešli švédskym "Plus testom", ktorý zisťuje dopad kolízie na krk a hlavu dieťaťa. Výborné výsledky bezpečnosti pri čelnom a bočnom náraze potvrdil aj test nemeckého časopisu dTest. 

V autosedačke otočenej dopredu je telo dieťaťa pevne pripútané, avšak v prípade kolízie nie je podpora hlavičky dostatočná.

Zatiaľ čo zadné nárazy bývajú spravidla menej intenzívne, najvážnejšie zranenia spôsobujú čelné kolízie. Hlavička dieťaťa je pri nich vymrštená smerom vpred a následne narazí veľkou silou vzad do sedačky. Hlava dieťaťa je v pomere k telu veľmi ťažká a chrbtica ešte nie je dostatočne vyvinutá. Kombinácia týchto faktorov vedie u detí k ťažkým poraneniam krku, hlavy, trupu a brucha.

Odborníci sa zhodujú, že týmto rizikám možno predísť protismerovou autosedačkou, ktorá aj v prípade čelných a kombinovaných nárazov hlavičku fixuje a chráni. Výskum aj prax dokazujú, že takéto sedačky rovnako dobre chránia aj dolnú časť tela dieťaťa.

Dnes ráno jsem u FB plakala... A myslím, že to nebyly nadarmo prolité slzy - snad si to budu dlouho pamatovat...

.....................

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"
SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?"
......MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?"

Odpověděla žena nazlobeně.
SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu."
SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
"Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal.
Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
"Už spíš, synku?" Zeptala se.
"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.
"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
"Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec
spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
"Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času?
Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.

Život bez iluzí i tak stojí za to...

Veronika Žilková: Milujte život, dokud je čas!

Ano, milujte život! Nebojte se, dnešní fejeton nebude nábor ani do řad „jehovistů" ani „hipísáků“. Je to vzkaz od mého 53letého kamaráda, který zazněl na jeho pohřbu.

21. 05. 2012 Veronika Žilková

Věděl, že brzy umře, a tak napsal pár vět na rozloučenou. Ten jeho poslední vzkaz byl: Milujte život!

Kolikrát slyšíme v reklamě, jak bude život skvělý, úžasný a nádherný, pokud:

„Milý Bože, chodím každý den do práce a dřu 8 hodin, zatímco má žena si pěkně sedí doma. Chci, aby věděla, co musím vydržet, tak tě prosím, dovol, aby její tělo bylo prohozeno na jeden den s mým. Amen."
Bůh, ve své nekonečné moudrosti, splnil mužovo přání.
Příštího rána, se muž probudil jako žena.
Vstal, udělal rychle pro svého druha snídani, nakrmil psa a kočku, probudil děti, připravil jim šaty do školy, dal jim snídani, zabalil svačiny a odvezl je autem do školy.
Přišel domů, sebral věci na čištění, vzal je do čistírny a stavil se v bance, aby uložil peníze.

Šel na nákup k zelináři, k řezníkovi a do mlékárny, pak jel domů, vyložil nákup, zaplatil účty a zapsal vše do účetní knihy.
Vyčistil bedýnku na kočičí výkaly a vykoupal psa.
To už byla 1 hodina a on spěchal, aby ustlal postele, vypral, vysál prach, zametl a vytřel podlahu v kuchyni.
Běžel do školy vyzvednout děti a po cestě domů se s nimi pohádal.
Připravil jim mléko a sušenky a postaral se, aby udělaly domácí úkol.
Pak vyndal prkno na žehlení a při žehlení se díval na televizi.
V 16.30 začal škrábat brambory a čistit zeleninu na salát, obalil vepřové řízky a nakrájel čerstvou fazoli na večeři, večeři připravil, prostřel pro druha a děti.
Po večeři, nakrmil psa a kočku, uklidil kuchyň, pustil myčku na nádobí, poskládal prádlo, vykoupal děti, uložil je do postele a přečetl jim pohádky.
Ve 22.00 byl vyčerpán, ale jeho každodenní povinnosti ještě neskončily; šel do postele, kde se od něj očekávala soulož, což zvládl, aniž si postěžoval.
Dalšího rána, sotva se probudil, poklekl u postele a řekl:
"Bože, nechápu, co jsem si představoval. Jak jsem se mýlil, když jsem záviděl své ženě, že si může být celý den doma. Prosím, snažně tě prosím, mohl bys to vrátit zpátky?"
Bůh ve své nekonečné moudrosti odpověděl:
„Můj synu, vidím, že sis vzal ponaučení a velmi rád bych všechno změnil, jak to bylo, musíš ale počkat devět měsíců. Včera v noci jsi totiž otěhotněl."

"Okopírováno z www stránek"

Někdy si muži opravdu neuvědomují, co z té papulinky vypustí 🙂

Je to, co mě cele ráno bavilo. Pamatujete ještě, jak nakaždem sidlišťu byly klepače? To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najitnejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by  to tušil, že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho  zajimaly take cypoviny? Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera  obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne  zdravi. Muj tata s mamu neměli žadne bezpečnostni šraky, abych  nevypadnul z postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se jebnul.  Každopadně sem neměl žadnu flašku na pití, kera by byla zajištěna proti  temu, aby sem se nezalknul, nebo aby sem nepokypal drahu plovuci  dlažku.
Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne specijalni pojistky, aby sem nevypadnul z okna, nebo aby sem se nešel dobrovolně upect do truby. Na cypoviny nebyl čas, bo bylo třeba vyvařit posrane plinky. Koho by dneska napadlo vrazit použite pampersky do tatramatky nebo do  hrnca na sporaku? Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně nosit každy až do domova  duchodcu. Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo arozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci právnické kanceláře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam. Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo z koryta a dupu utiral lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu? Či by mě napadlo, že děcka fčil nemožu z baraku bez  pitička schovaneho v sofistykovanym zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a potřisněni gaťat??Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl  sem v kapse chleba z maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu slazenu sodovku!Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si nepamatuju, že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu a on zas pruboval  moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo blbě? Nikdy!Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali  preventyvně jelenim lujem a podobnýma cyparnama. Žižaly zme taku malu rybyčku řezali na poloviny, bo nam ve školeřikali, že žižala je užitečny tvor a že když se rozpuli, tak doroste! Škoda, že nam neřekli, že doroste jen ta jedna polovina. Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her (třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet.V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem žumpa. Když kamošpřitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl pan buch. Okamžitě na něm viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact. Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na hřišťu.Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali sihnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidane. Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene, šťovik chutnal dokonale a třešně zme kradli susedovi anebo v aleji. Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by tež lazil s mamlasem?Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince. Zustavalyz nich fajne placky. Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak dluho, až tam jakysik cyp namontoval ty špičate zabrany. Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni bandži džamping. Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni. Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju banany, bo stejně byly akorat parkrat za rok – v době, kdy opravdu dozravaly. Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška. Z buřtu při opekani vykapaval poctivy praseči tuk a přestože zmeto žrali černe připalene, bylo nam fajně a neměli zme pocit, že žereme polyvinylchloridovy bazmek.
Tak si řikam, jak je ku*va možne, že vlastně ještě žiju. Jak zme to mohli bez předpisu EuroSajuzu přežit?

Jak se blíží doba Vánoc, začínají se, jako každý rok, ozývat hlasy: Jéje, zase Vánoce, jak já je nemám rád/a. Nebo: Nesnáším Vánoce a ten stres okolo, když jsou doma děti, tak je to dobré, jinak jsou Vánoce jen o shonu a penězích.

Vážení, já vám ten názor neberu, ale...

Například u nás jsou Vánoce ve znamení pověstného klidu a míru odjakživa. Ten samý klid a mír jsem přenesla i do své rodiny. Není to tak těžké. Dárky začínám nakupovat na podzim a ke konci listopadu je mám většinou i zabalené. Mikulášská nadílka čeká na děti i manžela (ano i na manžela 🙂 ) zabalená 14 dní předem. Vánoční výzdoba je pečlivě zabalená v krabicích ve sklepě od loňska. A pak to přijde. Advent. Hned první adventní neděli se na stole rozsvítí svíčka na věnečku a adventní výzdoba je na svém místě. Vánoční dárky jsou zabalené v úkrytu a já během prosince jen dokupuji to co mne na poslední chvíli cvrnkne do nosu. Cukroví napeču dva druhy a půlku vymněním s mamkou za druhy jiné. Jsem v klidu, protože jediný úkol, který do Štědrého dne mám, je napsat nákupní seznam. Nákup na Vánoce řeším  tři dny před svátky kolem desáté hodiny v supermarketu, kde v tuto večerní hodinu potkávám jen pár lidí a regály jsou po odpolední špičce zase doplněny. Den před Ježíškem uvařím veškerá jídla a jediné maso čeká v ledničce na osmažení těsně před Štědrovečeří. Stromek v klidu ozdobím když jdou děti spát a když jdu do postele já, je všechno připraveno na Štědrý den. Celý prosinec  jsem bez stresů a užívám si těšení na Vánoce, vychutnávám pocit malého dítěte, těšícího se na Ježíška. Po městě si v klidu procházím trhy a okukuji. Nemusím na poslední chvíli řešit peníze. Prostě ta pravá Vánoční pohoda.Na samotný Štědrý den pak s rodinou užívám chlebíčků, pohádek, procházek a na poslední chvíli nebalím dárky, nevařím. Prostě si jen užívám rodinné pohody.

Manžel můj přístup ocenil, o dárky pro celou rodinu se starám já, jemu zbývá jen něco pro mne.

8.8.2013

V Shopech jsme upravili některé kategorie a přidali nové značky. 

• Nová kategorie "Dětské módní doplňky": dětské taštičky, kabelky, kufčíky, deštníky, opasky, peněženky, kapesníky, hodinky, brýle, čelenky, sponky, všemožné okrasy a bižu.
• Kategorie "Dospělí: kabelky, tašky, opasky, peněženky" se změnila na "Dospělí: Módní doplňky" a rozšířil se sortiment 🙂
• V kategoriích "Šátky, nosiče, klokanky"  a "Dětská výživa, potravinové doplnky" je podrobnější dělení podle typu
• "Dospělí: Knihy" se dají dělit podle jazyka
• Přibyly značky: Moby, Boba, KiBi, Beco, Stokke, Esprit, Ergo Baby, Setino, Lady Ann, POMPdeLUX, Coonoor, Pull&Bear, Roxy, Mayoral

Více info v tomto článku

26.7.2013

Dnes jsme spustili novou funkci v "Můj Shop" - Zájemci. 

VAŠE TĚHOTENSTVÍ:

Oblečení

1. dítě -  Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.

2. dítě -  Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.

3. dítě -  Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

Jméno

Márkétka se narodila 22.11. 2011 po vyvolávaném porodu. První termín byl 5. 11, druhý 12. 11. Jenže Markétka pořád nechtěla ven. Zkoušela jsem všechny finty, z posledních sil jsem se s přítelem dluho a pravidelně milovala, pila červené víno... Podle měření měla mít 4 kg, takže povol zněl jasně 21. 11 nastupte i s taškou do porodnice, počítejte s císařským řezem při vaši výšce (jsem drobná postava, 156 cm). 

Stále si pamatuji tu noc před nástupem, strach z neznámého, z bolesti, z toho jestli to zvládnu a budu dobrá matka. Rychle jsem si pohledala všechny články o porodu, jak dýchat, masáže, co mi pomůže a podobně. Teď když se k tomu  vracím měla jsem se raději prospat, čekali mě tři náročné měsíce se dvěma hodinama spánku denně. Ale prostě to nešlo. Částečně jsem to i obrečela, už se nebudu chlubit velkým bříškem, prostě tam to bříško nebude! Hodiny se vlekli, až v 5 zazvonil  budík. Oblékli jsme se s přítelem, udělali základní věci, dochystali věci do porodnice (papuče a další drobnosti) a jelo se. 

V porodnici nás příjmuli po půl hodině. Každá minuta byla nekonečná, každá sekunda byla hodinou. Nervozně jsem chodila po čekárně a tásla se co se bude dít. První nám natočili ozvy, sem tam se objevila děložní činnost ale nic významného, porod se sám od sebe nechystal. Potom nastala klasická prohlídka, která se dělá v porodnici, zvážení, vnitřní kontrola, čurací papírek, ultrazvuk. Doktorka byla úžasná, celou dobu jsme si povídali a zapomněla jsem na to neznámo co mě čeká, aspoň na chvíli. Už jsem jenom v sobě měla pocit že za chvíli budu mít malou u sebe. Rozhodnutí doktorky bylo: Ráno gel a večer gel na přípravu porodu, a zítra ráno tableta na vyvolání porodu. Zkusíme to přirozeně. Ale větší pravděpodobnost bude ten císař. Tak jsem se převlékla do nemocničního pyžama, dostala první gel a šla na "hekárnu". 

Na hekárně byli již dvě maminy, jedna měla předčasně rodit a druhá čekala na 10 hodinu na císaře. Přítel tam mohl být se mnou. Byla jsem jenom ráda. Opět jsem byla nervozní jako sáňky v létě a bála se co bude. Tak jsme čas krátili pospáváním, vykládáním, nebo jsme si četli. Činnost dělohy byla nulová, takže jsem se ještě více bála toho že Markétka půjde císařem a já si neužiju porod se vším všudy, jak jsem si celé těhotenství představovala. 

Nastala sedmá hodina večer, čas se přes den vlekl, jako bych tam byla týden, dostala jsem další dávku gelu, primář (primáře jsem měla na protekci ze známosti) mi dal další dávku gelu, udělal Hamiltonův chmat (to byl můj snad 10 za celé těhotenství) a šla opět na pokoj. Bála jsem se další bezesné noci. Malá se jinak vrtěla v bříšku, jako bych tam měla 10 miminek a ne jedno. Bylo mi to zvláštní, ale přisuzovala jsem to těm nervům. Jakmile jsem došla na pokoj, uvelebila jsem se do jediné polohy, která mi ještě při mých 30ti kilech sedla, že si zdřímnu. Usínala jsem s bolestmi jako při menstruaci. Nic hrozného. Asi za hodinku mě probudila silnější bolest, už jsem nemohla spát. Do toho jsem začala mírně krvácet (hlenová zátka mi odešla již v 31 týdnu takže zátka nebyla), dala jsem si sprchu na záda, protože všechna bolest šla přes kříže. Strčila si vložku do kalhotek a chodila po pokoji se stupňujicími se bolestmi. V tu chvíli jsem myslela na jediné, malá bude už brzy tady, bude nejspíš přirozeným porodem a skončí mi bolesti. Na nějaké články, kurzy a rady jsem si v tu chvíli ani nevzpomněla. Do toho pocit zděšení, že toto je teprve začátek, bude to více bolet a neznámo co bude poté. V 10 hodin jsem nebyla už ani schopná chodit. Spoluobyvatelka pokoje zavolala sestřičky, sama bych to asi nezvládla. Udělali kontrolu (myslela jsem že je v tu chvíi zabiji, jak kontrolovali na kolik prstů jsem otevřena. Výsledek byl otevřená na 2 prsty, můžu jít rodit na box. Zavolala jsem z posledních sil Jardu (odešel před večeří). Dostala klistýr (nejhorší vzpomínka na celý porod), po klystýru jsem mohla do vany (měli zrovna akci, kdy se za vanu neplatilo, tak proč toho nevyužít, ušetřená 1000). Na porodní box mě museli skoro odnést, do toho ze mě museli mít legraci, protože mi vadí pokypaná zam a jak jsem začala krvácet, byli kapky i na zemi... 

Jarda přijel, kolem 23tí hodiny. Masíroval mě ve vaně, chvíli jsem ve vaně i usla. Kolem půlnoci přišel primář na kontrolu a s úsměvem od ucha k uchu a s pochvalou prohlásil, že budeme praskat vodu a malá bude co nevidět mezi náma. Poté jsem přestala vnímat čas, vím jenom že jsem poslouchala co mi radila sestřička, střídala polohy v dřepu, na bok a oddychávala to. Potom to přišlo, ucítila jsem silný tlak na spodek. Oznámila jsem to sestřičce, okamitě zavolala primáře a já si mohla konečně tlačit. Chytla jsem se uchopu (myslela jsem že to jsou takové ty úchopy, ale byli to od Jardy ruce...) silně zabrala a tlačila ze všech sil. Sestřička mi musela pomoct tlačením na břicho, zatlačila jsem 3x a najednou úleva pocit volnosti. Nevím proč, ale první otázka byla: "Je to holčička?" Dali mi ji na břicho a hned nato vzali. Uvědomila jsem si, malá nepláče, kolem ní se seběhlo snad 5 sestřiček a najednou slabounké zakňouraní. Přítel v tom zmatku hledal foťák, celý vyklepaný 🙂 Markétku, která se narodila v 1:13 ráno, 22. 11. 2011, posledního dne znamení štíra, dávali do pořádku (myli, vážili, měřili, apod). Měla krásných 3650 g a 51 cm. Neplakala pouze knourala, apgar skore měla 7-9-10. Já mezitím porodila zbytek těhotenství a byla jsem zašita (druhá nejhorší věc na porodu). 

http://www.anjeliky.sk/jakoubek.htm

Vzpomínková stránka na našeho andílka

Milovaný Kryštůfku.

Včera jsi se narodil. Jen po třech měsících v bříšku jsi z něj vyklouznul. A já pláču a pláču a volám Tě zpět.

Vlastně jsem ještě ani nechtěla být těhotná, ale najednou mi začalo být divně a na těhotenském testu jsem našla dvě čárky. Byla jsem z toho hodně překvapená. Netušila jsem, jak se to mohlo stát. Dva týdny jsem to tajila tatínkovi, ale potom jsem mu to řekla. Měl obrovskou radost. Koupila jsem Ti první hrkotku, aby sis měl s čím hrát až přijdeš na svět.

Byla jsem sice trochu v obavách, protože Vojtíšek bude ještě maličký, až se narodíš a budeme potřebovat větší auto, ale i tak jsem se na Tebe těšila. Hladila jsem to neviditelně vypouklé bříško a představovala si, jak se narodíš. Jak Tě budu kojit a Vojtíšek si bude hrát u mých nohou jako dříve Honzík, když jsem kojila Vojtíška. Snila jsem o tom, jak Tě budu v babyvaku nosit do školky. Jak Ti budu dávat první mrkvičku. Jak uděláš své první kroky. Jak se poprvé projedeš na kole zděděném po brášcích.

Ale teď už vím, že se nic z toho nesplní. Včera jsi se stal naším andílkem. Narodil ses 21. září 2012, v 17 hodin (11. – 12.tt). Ale v tu chvíli jsi už měl svou dušičku v nebi.

Celé těhotenství probíhalo bez problémů, dokonce se mi vyhnuly i těhotenské neduhy, nezvracela jsem, nebylo mi skoro vůbec špatně, unavená jsem byla jen malinko. Užívala jsem si to. S nadšením jsem sledovala, jak se mi v posledních dnech začalo rýsovat bříško. Na příští týden jsem měla v plánu vytáhnout tašku s těhotenským oblečením. Honzík i Vojtíšek už o Tobě věděli a moc se na Tebe těšili, až se narodíš.