Chcete, aby vašeho chlapečka nebo holčičku fotografování bavilo a aby z výsledných fotek vyzařovala pohoda, radost a příjemná atmosféra? Chcete zachytit osobnost vašeho dítka tak,  aby byly snímky co nejpřirozenější?

 V dnešním článku se dozvíte 10 tipů jak na to.  

1.Připravte děti na to, že je budete fotit

 Než sáhnete po fotoaparátu, avizujte to dětem předem. Mluvte o hře na fotografa a modela nebo modelku. Děti se budou těšit a rychle docílíte toho, že si na foťák ve vašich rukách zvyknou a vy budete mít šanci pořídit přirozené fotky, na kterých budou vaše děti uvolněné a sami sebou.

 2. Uděláme fotky pro taťku, babičku nebo dědu

 Motivujte děti tím, že fotografiemi následně překvapíte a obdarujete ty, koho mají nejvíce rádi a na které se těší. Jejich chuť do focení to zvětší a nebudou moci dospat dne, kdy budou fotky babičce a dědovi předávat. 

    Je odpoledne 6.října 2011 (den před mým genetickým termínem), jdeme s přítelem a dalšími přáteli na pozdní oběd. Přítel se po pbědě chystá jet pracovat někam do čech, do místa vzdáleného asi 300 km. Před odjezdem mu říkám: " Ty odjedeš a já začnu beztak rodit. Smějeme se... A víš, že mám zítra ten genetickej termín?  On: " Prosímtě nestresuj za 3 hodiny jsem schopnej dojet k tobě. ... Pusa a šáteček, kápla mi slza.... Odcházím v poklidu domů, mám to asi 300 metrů. 

   Večer si telefonujeme, mám strach, že začnu rodit a nikdo tady pro mě nebude. Přítel mi říká, že náš velice dobrý kamarád Kája je nonstop na telefonu, že mě odveze a sám dojede za 3 hodiny, musí to přece stihnout, jsem prvorodička a budu rodit třeba celej den... 😀  Hm, OK, jdu spát...

   Je ráno 7.října 2011, 8:30 hodin, vyspinkala jsem se do růžova. Celá svěží si ještě v pelechu zapnu počítač, umýt se půjdu až pak, jsem závislák a honem něco potřebovala kamarádka. Tak vyřídím korespondenci, vstanu, a hle, co se to děje, já mám trošku mokrý kalhotky, popadá mě stres, nic mě nebolí, jdu na záchod, vyčůrám se, dále už ze mě nic neteče, tak hygiena, sebekultůra atd. Honem spěchám k internetu a hledám svoji kamarádku, je to zdravotní sestra, není tam, píšu sms, ať tam rychle dojde, že se něco děje a já jsem sama... Řekla jsem jí, co se mi přihodilo, mám si dát pod sebe zrcátko a zkusit na něho ukápnout, když tam budou bílý tečky, tak je to plodovka a rodím. Zamrazilo mě. Tak dle pokynů dřepím nad zrcátkem. Juchůůůů, kapka, tak to zkoumám a žádný tečky, jsem v klidu.

   Tentýž den 9:15 hodin, jdu opět na malou, zjišťuji, že jsem trochu zašpinila, znovu mě popadá panika a alarmuju kamarádku. Kamarádka říká, ať zavolám na porodní sál, že se přijedu ukázat, že to může souviset s porodem. OK, sestra mi do telefonu říká, ať si pohnu. Já si nic nepřipouštím, ale bojím se úplně všeho. Volám partnerovi, že se asi něco děje, že určitě rodím. Partner říká: "Prosím tě, zavolej Kájovi, jeď do porodnice, já teď nepojedu domů, nic se neděje, tak a z porodnice mi zavolej, jestli rodíš nebo ne a jestli jo, tak hned sedám do auta a jedu k tobě.

   9:30 Volám Káju.... "Kájo, musíš mě odvézt do porodnice, já asi rodím!!!" Kája: " No, to je v prdeli, já teď jedu do čech za Mirou (to je můj partner), už jsem 200km od tebe, ale na telefonu je Lukáš (náš známý, ne tak dobrý kamarád), neboj se já všechno zařídím, neboj se". Zavěsil. za minutu mi volá Lukáš: " Luci, ty už rodíš?" Já: "nevím". Lukáš: "Mám přijet, chceš odvézt k doktorovi?" Debilní dotazy!!!!  Domluvíme se, že dojede ke mě v 10:00hodin, musím si ještě nachystat nějaký věci a oblíknout se....

   10:00 Lukáš zvoní. Nevěřím tomu, že bych měla rodit... Jdu ještě čůrat. Mrknu na tašku do porodnice, vezmeme ji sebou pro všechny případy, leží na ní kočka a je celá chlupatá, beru teda ještě vysavač, donesu ho do chodby. Položím ho, chci ho zapnout do elektriky, v tom mě chytnou "poslíčci". Říkám Lukášovi, že to musí vysát, že mám poslíčky a hned tak to nepřejde, posledně mi trvali 2hodiny.... ha ha ha Lukáš vysává kočičí chlupy a moje bolesti jsou po 10minutách.

Nošení dětí prospěje všem

Dnes nám připadá zcela samozřejmé, že miminka patří do kočárku. Jenže opak je pravdou. Po celá staletí, co se lidstvo vyvíjelo, se matky obešly bez kočárků. Vystačily si s vlastním tělem a kusem látky. Mnoho kultur tuto šátkovou tradici drží dodnes a západní kultura se k tomuto trendu začíná pomalu ale jistě vracet. Důvod je jednoduchý. Nošení prospívá oběma stranám, a to ve všech ohledech.

Vztah matka - dítě je základním kamenem osobnosti dítěte. Utváří se v něm primární důvěra ke světu a sám bývá prototypem budoucích vztahů. Pro matku i dítě je zcela přirozené cítit svou vzájemnou blízkost, teplo, slyšet tlukot srdce. Devět měsíců je totiž dlouhá doba, po kterou byli tito dva jedno tělo, jedna duše. Náhlé rozdělení je sice přirozené, ovšem pro oba alespoň zpočátku řekněme šokující.

Drobeček si najednou musí zvyknout, že teplo netvoří máma, že kolem je spousta prostoru a zajímavých věcí. Novopečená matka se zas musí srovnat s tím, že dítě reaguje na podněty zvenčí a projevuje se zpočátku pouze pláčem. Každá matka se musí probojovat strachem a obavami, zda je děťátku dostatečně teplo, zda jej nic nebolí či není hladové. Je prokázáno, že dítě s matkou komunikuje hlavně neverbálně, jen jsme si za poslední staletí zvykli toto tak trochu přehlížet.

Nošení dětí a vliv na jejich vývoj

Nošení dětí je i dnes běžnou součástí přirozeného života mnoha národů, zejména v Africe a Asii. Děti tráví většinu času s matkou, doprovází ji při denních činnostech. V Evropě tato tradice postupně zanikala od dob našich prababiček, a to díky vynálezu kočárku. Ale i v Evropě si některé národy (např. Rumuni) tradici zachovaly a nosí děti dodnes. S postupným rozvojem modernizace a ekonomickou vyspělostí západní Evropa odkládala šátky a přiklonila se k transportování dětí v kočárcích.

Den na mateřské

Našemu pejskovi a ségře se chce čůrat. Taky se mi chce. Aby ne, když mě něco mokrého studí na pipině. Dám mámě vědět. Plínu si sundat neumím.
Chce se mi čůrat, musím ještě vydržet - plína ještě není dole. Není jednoduché trefit se – mám na to asi tak dvě vteřiny.
Máma sundavá plínu. Přichází moje chvíle.
Čůrám. Máma se usmívá a žertovně mi domlouvá.
„Ty lumpice, ty se vždycky trefíš, když máš dole plínu.“
Trpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky...
Líbá nožičky, ručičky, hlavičku, tvářičky.
řvu ať mě nechá …
vysvětluje si to jinak, vyndavá prso a cpe mi ho do pusy…SAJU
Pokládá mě do kolíbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie se mi moc nelíbí. Začíná mi svítit sluníčko do obličeje. Kdyby mě aspoň nehoupala. Upozorňuju na to mámu - vyndavá prso, cpe mi ho do pusy … SAJU
Pokládá mě zpět do kolýbky a pouští hrací kolotoč. Ta melodie mi začíná lízt na nervy - upozorňuju na to mámu.
Máma mě houpe – dělá se mi z toho blbě. Ozvu se - máma znovu pouští tu stupidní melodii. Hlava mě bolí jak střep, je mi zle od žaludku. Řvu.
Máma vytahuje prso, cpe mi ho do pusy... SAJU

Snídaně.
Kontroluju, co jí ostatní. Máma čerstvé pečivo se sýrem. Ségra jogurt, chleba s máslem, pes šunkovej. Tak proč jen já mám mlíko…. Stěžuju si na svůj úděl.
Dostávám prso. Cpe mi ho do pusy, co můžu dělat…SAJU.

Jedeme do města.
Chce se mi čůrat. Musím ale vydržet. Plína ještě není dole. Mám na to jen ty dvě vteřiny.
ČŮRÁM. Máma se neusmívá, shovívavě mi hubuje.
„ Ty dneska tý mamince dáváš, zase se musíme převlíknout.“
Netrpělivě mi sundavá počůrané bodýčko, punčocháčky, ponožky, dupačky a
Obléká to samé + mikinu, kombinézu, čepici, rukavice. Líbá mě na hlavičku.
Řvu, že je mi vedro.
Vysvětluje si to jinak, svléká mě a .... vyndavá prso. Cpe mi ho do pusy, tak co mám dělat …SAJU.
Maminka bere klíče od auta, ségru a psa. Béďa štěká, máma a ségra křičí. Nechápu, že jim taky někdo nenacpe prso do pusy. Vyjíždíme. TMA.
Asi jsme nikam nejeli. Probudím, se na přebalováku.
Sleduju, v které jsme fázi převlíkání. Málem jsem to prošvihla.
Čůrám. Máma se mračí, rozlobeně mi spílá.
„To snad není možný, ty na to snad máš radar.“
Máma ze mě rve bodýčko, punčocháče, tepláčky, ….
Nic nelíbá.

Oběd.
Máma a ségra maj brokolicovou polévku. No pane jo, to bude veselo. Nese na stůl druhý chod. No to nemyslí vážně - hrachová kaše s opečenou cibulkou, volské oko a párek. Zastavte někdo tu ženskou! Vždyť tohle mě roztrhne. Řvu - ať to nejí. Vysvětluje si to jinak a
Samozřejmě vyndavá prso....SAJU. (blbej sací reflex).
Řvu, saju, řvu, saju, - mlíko mi leze i ušima …
Máma si lehá na sedačku, ukotví mě polštářem, nacpe mi prso do pusy, nemám šanci se pustit.
Počkám si, až usne a pak jí to vrátím, za tu brokolicovou polívku.
Spí – počkám ještě pár minut, až spánek bude tvrdší.
Spouštím. Máma zmateně vyskakuje, řvu co mi síly stačí, snaží se mi nacpat prso do pusy, bráním se. Pochoduje se mnou po obyváku. Já ti dám spát. Řvu co mi plice stačí. Já ti dám hrachovou kaši. Takovej hnus...

Jdeme ven. Máma mě dává do kočárku. TMA.
Probudila jsem se na přebalováku. Asi jim do toho něco vlezlo, že se nikam nešlo.
Čekám na svou chvíli
Máma si připravuje plínu, koukáme si upřeně do očí - napětí by se dalo krájet - tak kdo z koho...
Máma během jedné nanosekundy, jedním pohybem vytahuje plínu , nadzvedává zadek, podkládá čistou plínu, tváří se vítězně a ….
Stejně jsem to stihla, ale bylo to těsně.
Máma brečí
Máma mi nechává počůrané bodýčko, tepláčky, ….
„já se z tebe …“ poslednímu slovu rozumím víc než dobře
a jo - dneska jsem málem zapomněla…Musím ale počkat na čistou plínu...
Nic nehubičkuje, řve na tátu ať si mě vezme, nebo že mi něco udělá.
Nic horšího, než mi nacpat prso, udělat nemůže, takže jsem v klidu …

Maminka říká u večeře našemu tatínkovi.
„Pane bože, už abych přestala kojit. Malá je takový žrout. Ona mě snad vysaje. Neustále řve – že má hlad. “

„Tak pane bože, vysvětli mámě, že to není z hladu, že už nechci bejt kojená, nebo aspoň udělej něco s tím sacím reflexem…“

( "ukradeno z FB" )

Ahoj 🙂

Už dnes se rozbíhá třítýdenní kampan s produkty značky Snoozebaby na Modrém Koníkovi! V průběhu celé kampaně se budete moci zapojit do velmi zajímavých diskuzí a nebo vyhrát mnoho hodnotných cen! Sledovat tuto kampaň budete moci opět v Kategorii fóra Měsíc se.... a tam také přispívat.

Už teď můžeme například prozradit, že jedním z hlavních bodů kampaně bude diskuze na téma Hračka, která pomáhá rozvíjet jemnou motoriku u dětí do 15měsíců. A pokud jste ještě na produkty firmy Snoozebaby nenarazily, zkuste se podívat na jejich webové stránky http://www.snoozebaby.cz/ a seznámit se s nimi třeba touto cestou pro začátek. 

Navíc budete moci po celou dobu kampaně využít 10% slevu na sortiment značky Snoozebaby, který si objednáte z nabídek partnerských shopů pro Českou republiku:

1. http://www.modrykonik.cz/katalog/firma/andilkove/
2. http://www.modrykonik.cz/katalog/firma/hrave_hracky/

Celou kampaň Měsíc se Snoozebaby budeme sledovat i přes naše facebook stránky http://www.facebook.com/Modrykonik.cz , kde mimojiné přibudou i nějaká ta kreativní alba právě z dílny Snoozebaby produktů.

Čím je odrážedlo YBike jiné?

Právě důmyslně promyšlené technické parametry, kterými oplývá odrážedlo YBike, ulehčí osvojování nových dovedností bez stresu. O vlastnostech a výhodách odrážedla se dozvíte více v následujícím článku.

Proč před pořízením prvního kola využít odrážedla

Mnozí rodiče se zamýšlí, jak naučit své děti jízdě na kole. Správně tuší, že se to neobejde bez nucení, přemlouvání a vysilujícího přemáhání. Může to však být zcela jinak.

My vám poradíme, jak na to. Tím klíčem k úspěchu je využití odrážedla jako startovního prostředku výuky rovnováhy. Koordinace těla a rozvoj hrubé motoriky jsou důležité předpoklady pro náročnější stupeň pohybové aktivity, kterou jízda na kole bezesporu je.

Sice by se dalo říct, že dětské kolo velikosti 12 palců by bylo díky balančním kolečkům ideálním nástrojem pro první cyklistické pokusy, jenže je tu jedna nevýhoda. Balanční kolečka sice udrží stabilitu, ale výška sedla je v nejnižší pozici stále 42 cm nad zemí.

r.2008

Brusle jsou dnes velice oblíbený sport.
Většina lidí má štěstí a na bruslích jezdí už léta bez jakéhokoliv úrazu.
Já měla smůlu začátečníka. 14.června jsem byla prvně na bruslích.
Pochopitelně jsem neopomněla žádné chrániče.
Chrániče na kolena - na ruce - na lokty - a pochopitelně nechyběla ani helma.
Co mi to ovšem bylo platné, když jsem spadla na zadek. Konkrétně na levou půlku zadku (čistý pád).
Ve Vinohradské nemocnici mi sdělili, že pádem jsem si roztříštila 12 obratel. Musím říct, že převoz a jakákoliv manipulace je setsakramentsky bolestivá. Tuhle bolest opravdu nikomu nepřeji.
Druhý den mě čekala operace, kde mi roztříštěný obratel nahradili štěpem z mých zad. Jako prémii mi přidali pár šroubečků a nějaký ten plíšek, aby to drželo všechno pohromadě (po roce by mi to železo měli operativně vyndat) Věřte mi, že jakýkoliv pohyb je velice bolestiví. Díky silným lékům na bolest a upoutání na lůžku, vám odchází svalová hmota. O to je velice namáhavější, když po vás chtějí jakýkoliv pohyb, kde musíte zapojit svalstvo.
Obléknou vás do korzetu a řeknou, že pouze s ním můžete vstávat z postele. I nandání není vůbec nic příjemného. Každopádně když už s obtížemi korzet obléknete, tak vám oznámí, že můžete vstát z postele. Háček je ovšem v tom, že vstávat můžete pouze z leže a to rovnou do stoje. Zkoušeli jste někdy vstát ať už z gauče a nebo z postele, aniž by jste si sedli a pak se teprve postavili. Zkuste to. Nic jednoduchého pro zdravého člověka natož pro někoho, kdo je po obdobném úrazu a nemá volby.
Prognóza doktora byla, že cca 3 měsíce si nebudu moct sednout. Takže buď můžu ležet, stát a nebo chodit. Ovšem stát a chodit je fyzicky vyčerpávající a namáhavé pro tělo, navíc za tím následuje bolestivá daň.
Další háček je v tom, že dokud se nedokážu zvednout z postele a dojít na toaletu, tak mě nepropustí z nemocnice. Podařilo se mi to po 10 dnech po operaci a 1 den před propuštěním.
Otec pro mé pohodlí vyvýšil moji postel u rodičů asi tak o 30 čísel. Máma se mnou byla měsíc doma, aby mě ošetřovala a bohužel musím říct, i obsluhovala. Nošení jídla, pití, pomoci se umýt (to mimochodem pouze v posteli s žínkou (do vany totiž nevlezete), převléknout ložní prádlo a pochopitelně, když to kvůli bolesti nejde, tak i pomoct otočit se na bok a nebo i na záda.
Dnes si mohu s korzetem sednout. Je to zhruba tak na půl hodiny. Mám dokonce povoleno chodit po bytě bez korzetu. Pro mě je to úspěch. Mám povolené procházky kolem domu i to je příjemné zpestření (bohužel stále s korzetem). Všechno s rovnými zády jako kdybych spolkla pravítko.
Jinak moje trávení času je s televizí, s PC a nebo s knížkou. Moc toho není co by šlo v leže dělat.
Takže opravdu dávejte pozor jak padáte. Tohle opravdu není příjemný zážitek.
Mimochodem jakékoliv převoz je pouze sanitou v leže. Pak záleží na sanitáři jak vám pomůže naložit se a jak s vámi jede po silnici. Tady je přesně vidět v jakém stavu jsou naše sanity a co jsou kolikrát v nich za .... (doplnit si může každý sám).

Abych podtrhla, že brusle opravdu nejsou jen zábava. Dneska mi volala kamarádka Martina, že včera byla na bruslích. Už na nich jezdila nějakou dobu. Kromě helmy měla též všechny chrániče a ani jí neochránily.
Spadla na pravou půlku zadku. Pádem si prý zlomila hrudní obratel. Doktoři v Krči jí sdělili, že pádem si obratel zploštila. Čeká na výsledky konzultace ze Střešovické nemocnice. Konzultace by měla rozhodnout jestli ji čeká operace a nebo ne. Každopádně útrapy jí čekají stejné jako mě. Vstávání pouze z leže rovnou do stoje. Opět doktor ji odhadem sdělil, že cca 3 měsíce si nebude moct sednout. Nošení korzetu atd.

Jen chci, aby jste si uvědomili, že se to může stát komukoliv a nejenom na bruslích. Stačí jeden nešťastný pád a dopad.

Spousta lidí si neuvědomuje, jak vzácné jsou pohyby které každodenně provádíme.
Jak je příjemné jít na toaletu a sednout si na ní.
Jak jíst v sedě a ne v leže nebo ve stoje.
Jak vstávat z postele.
Jak se vysprchovat.
Jak se procházet.
Jak se přepravovat autem, na kolen nebo i jen dopravními prostředky jako je MHD, vlak atd.
Dokonce i jak chodit do práce.

Ráda bych se podělila o novou zkušenost v mém životě a zároveň bych ráda zjistila Vaše příběhy a názory na stejné téma, které se před námi tento rok divotvorně otevřelo.

Bydlíme v Liberci na jednom z největších betonových sídlišť, které společně s námi obývá ještě cca 10.000 spoluobčanů (a asi milion psů, ale to je na jiné téma 🙂 V těchto místech existují tři mateřské školky. První (Kytička) měla koncem února zápis dětiček na školní rok 2012/2013. Protože mému synkovi budou v srpnu tři roky a doposud se nám nepodařilo pořídit mu sourozence, vypravili jsme se tedy k tomuto zápisu.

První nemilé překvapení - narváno, což se ovšem dalo čekat, tak jsme čekali. Myslela jsem si, že budou Honzíka nějak posuzovat, ale stačilo jen vyplnit žádost o umístění a mohli jsme jít domů. Verdikt měl padnout začátkem března. A padl. I já jsem málem padla, když jsem četla, že MŠ Kytička, kterou máme prakticky za dveřmi, přijímá děti narozené do 3.3.2009 (a sourozence těch, kteří již navštěvují školku). Nemusím být ani velký počtář, aby mi došlo, že tedy nejmladšímu dítěti, které do školky nastoupí, bude už skoro 3,5 roku...OK...co tedy máme dělat dál? Zákon, který tuhle "problematiku" (to jsem tedy netušila, že to skutečně PROBLÉM bude) upravuje, prý praví, že rodiče mohou žádost o umístění do školky podat pouze do jedné mateřské školky...ovšem zároven také neupravuje, jak budou trestáni rodiče, kteří i přesto své dítě do více školek zapíší. Takže plánujeme na duben zápis do druhé školky a abychom nevyšli ze cviku, ještě v květnu zápis do třetí školky. Tím vyčerpáme možnosti tady na sídlišti. Pokud i přesto bude Honzíček neumístěný, plánuji obvolat školky v centru a následně i v okrajových čtvrtích města, otázkou zůstává, s jakým výsledkem...

Posledním řešením je dát Honzíka do soukromé školky, jejíž měsíční školné včetně stravy vychází v našem městě od cca 7.000 Kč. Vrátím-li se do práce na částečný úvazek, jak jsem měla původně v plánu, asi se mi nepodaří na ni vydělat a pokrýt i všechny výdaje s chozením do práce spojené. Manžel už víc než teď pracovat nemůže, už i tak ho vidíme zřídkakdy bez toho, aby byl přilepený ke svému pracovnímu notebooku. Zároveň ovšem nechci, aby byl se mnou Honzík další rok doma, protože už teď je hodně zvídavý a aktivní a kolektiv už zkrátka potřebuje, mámu má rád, ale už se s ní docela nudí. Navíc mi v srpnu končí pobírání rodičovského příspěvku a ačkoliv není jeho výše nijak závratná, v rodinné kase bude v případě, že zůstanu doma, chybět. Protože jsem stále zaměstnaná, asi mám nárok na nějakou podporu v nezaměstnanosti, ale asi to bude spíš symbolická částka a bude asi kolísat v průběhu toho půlroku, po který bych měla na podporu nárok. Následný půlrok už od ÚP nic nedostanu a SSZ mi taky nic nedá, protože jsem vdaná a manžel vydělá více než je 2,5 násobek životního minima, takže žádná sláva...

Tak to vypadá, že máme minimálně do září o zábavu postaráno. Marně se zatím snažím hledat v tom, co se děje, nějaký vyšší smysl (všechno svůj smysl má, jen někdy jej chápeme později). Usilovně se snažím najít nějaké řešení, které mě dosud nenapadlo. Jedna babička nám ještě pracuje a bydlí 50 km od nás, druhá je v důchodu, ale bohužel krapet z ruky (400 km), takže to nám taky moc nepomůže.

Máte někdo podobné zkušenosti? Máte některá nějaké povzbuzení? Máte některá taky takové trápení a jste taky tak naštvaná, že zrovna Vaše úžasné dítě odmítli? Dnes jsem se dozvěděla, že bylo 105 přihlášených dětí, brali 52....A přijde mi celkem beze smyslu, vozit prcka někam deset kilometrů, když máme tři školky v docházkové vzdálenosti...

Vážené maminky a tatínkové na Modrém koníkovi,

 dovolte, abych Vám představila

 punčocháče Bambi - skvělou novinku v punčochovém zboží pro děti.

Prodejní cena v našem internetovém obchodě Bílé Slůně 99Kč

Punčocháče Bambi mají UV efekt, fresh efekt a jsou antibakteriální, protiplísňové a antistatické. Punčocháče jsou vhodné pro alergiky.

Antibakteriální účinek výrobku je způsoben nanočásticemi stříbra, které zamezují bakteriálnímu dýchání a tím zabraňují jejich množení a přežívání.

Jak na to?

Ahoj maminky, souhlasíte se mnou, že se děti nedají naprogramovat, a že vystihnout na fotografiích jejich přirozenost je opravdu tvrdý oříšek? Také je pro vás důležité umět zachytit na fotografiích emoce a osobnost vašeho mrňouska?

Poté, co byly publikovány rozhovory s námi v časopise S dětmi v Praze, na naši e-mailovou adresu začaly chodit dotazy od maminek s prosbou        o radu. Proto jsem se rozhodla blog na našich webových stránkách využít k předávání  zkušeností s fotografováním dětí. Věřím, že vám můžeme pomoci se právě ve focení dětí zlepšit. Ať už tím, že budeme zodpovídat vaše dotazy nebo prozrazením pár fíglů, jak na to.

Těším se na vaše otázky a podněty, které můžete psát přímo do blogu k jednotlivým článkům nebo na naši e-mailovou adresu lupefoto@lupefoto.cz. Na stejnou adresu posílejte své fotografie, o kterých se chcete „pobavit“ (do předmětu, prosím, uveďte slovo „blog“). Některé z vašich fotografií v blogu zveřejníme a i vy, ostatní maminky, budete mít možnost se k nim vyjádřit.

Ptejte se na cokoli, co vás napadne. Na techniku, kterou je vhodné zakoupit, na lokality, kde je fajn fotit, opravdu na cokoli… Věříme, že můžeme pomoci nejen my, ale že i ostatní rodiče rádi přispějí svou troškou do mlýna.

Článek s názvem "jak na to?" v našem blogu najdete zde: http://www.lupefoto.cz/category/blog/

Abych měla přehled co Eliška umí či neumí.Sice jí píšu do knížečky, ale tam není všechno.

Měříme 73.5cm a vážžme 7.771 kilo 🙂 drobounci, ale určo to doženeme. a máme 6 zoubků.

Umíme :paci paci, tak tak všelijak, indiana, čertíka dělat, vařila myšičku, tááák veliká neboli hurá,malá malá, lozit na gauč či postel a taky zpátky dolů, tuli tuli, pusinku, tany tany,pápá, nene,prosím prosím, podá danou věc co má v ručíčce když řeknem, miši miši- dělá že vaří v kuchyňce, chodime za prst a už uděláme 4kroky samy,a dokonce si i dlouho hraje a nebo tancuje bez drzacky, při oblékání nastavuje ručičky a protahuje ven a při vyslékání zvedá ruce a zakání hlavičku, někdy se podaří si sundat tričko,čepku zvladá bez problémů 😀

Říkáme: diej -divej, pej-pejsek, čiči-volá na kočičku, mnam mnam,ham ham,mama a mami,tata,dede-děda,tam,to,tik tak -ale to se ted uci takze jen nekdy rekne 🙂, nene, o o ee?- co to je? ď- děkuji.

Skoro umíme: udělat opičku jen ještě plete ručky🙂, prasatko chro chro.uči se zvuk 🙂,haf haf -řekne někdy af af,

Na trhu je nepřeberné množství dětských knih a většina z nich mají něco společného: hlavním hrdinou není jejich dětský čtenář.

Na trhu je nepřeberné množství dětských knih a většina z nich mají něco společného: hlavním hrdinou není jejich dětský čtenář. Personalizované dětské knihy tento zaběhlý stereotyp mění a umožňují dítěti prožít příběh osobně. Hlavním cílem takové knihy je motivovat malého čtenáře k další četbě, ale také ho pobavit a v neposlední řadě přinést poučení.

Jak jsou personalizované dětské knihy zastoupeny na trhu?

Na českém trhu je jen několik nakladatelství, které se touto činností zabývají, narozdíl od zahraničí, kde jsou personalizované dětské knihy v rukou malých čtenářů již dlouhou dobu.

Provozovatelé webu osobni-knihy.cz k tomuto dodávají: "Za dobu strávenou v zahraničí jsme pochopili, že nikoli uniformita, ale lidská individualita je klíčem k osobnímu rozvoji. Tento rozvoj je třeba podporovat již od dětství a jedním z důležitých nástrojů takového rozvoje je četba knih. Proto jsme se začali zabývat projektem osobních personalizovaných knih, které umožňují dítěti plné ztotožnění s hlavním hrdinou příběhu. Rodiče jsou často překvapeni, jakých reakcí se při četbě od dítěte dočkají. Osobní dětská kniha nutí malého čtenáře k přemýšlení a srovnání sebe samotného s hlavním hrdinou příběhu. Ve výsledku tak můžeme čtení personalizované knihy označit za interaktivní. Plně to vystihuje náš hlavní slogan - Čtení už nebude jako dřív..."

Jaká jsou však úskalí vydávání takových individuálních dětských knih?

Jednatel společnosti Lavion hovoří o hlavních problémech, které je nutno překonat: "Největším úskalím je cena. Každá kniha je vytištěna a svázána v jednom originálu a jedná se tedy opravdu o individuální zakázku. Náklady tisku i vazby se tak vyšplhají na násobky nákladů knih v běžné distribuci. Dalším úskalím je způsob distribuce individuálních knih. Prakticky jediným způsobem prodeje je internetový obchod, a tak si zákazník nemůže knihu osahat. Důvěra se proto buduje dlouhodobě a na základě doporučení. Jedním z dalších problémů je také poměr mezi kvalitou a cenou. Naštěstí jsme jako společnost navázali spolupráci s tiskárnou, která vlastní unikátní technologii vazby, která umožňuje vytvářet knihy ve srovnatelné kvalitě jako knihy v běžné distribuci, a to jak z pohledu tisku, tak i knižních desek. Zákazník tedy dostane individuální knihu ve vysoké kvalitě."

Jak taková osobní kniha vzniká?

Nejdůležitějším faktorem je příběh. Ten je originální a jedinečný, nejedná se o úpravu již známých příběhů. Stejně tak jsou originální i doprovodné ilustrace. Web "osobni-knihy.cz" například spolupracuje s talentovanými umělci, kteří veškeré ilustrace zpracovávají klasickými technikami. Kniha je tak opravdovým originálem.
Dalším faktorem je proces vlastní personalizace. Nejedná se o žádnou alchymii, ale o puntičkářskou práci, kdy se do tisku zamění veškeré prvky knihy, které lze personalizovat. Jedná se zejména o jméno hlavního hrdiny, jména kamarádů, věk hrdiny, místo, kde se příběh odehrává atd. Důležitým prvkem je věnování rodičů či prarodičů a v některých knihách také fotografie dítěte. Unikátní technologie, kterou využívají osobni-knihy.cz umožňuje také personalizaci knižních desek. Všechna data zadává zákazník osobně, prostřednictvím webových stránek. Jelikož jsou následně zpracovány lidmi, nemusí se obávat, že se jeho vlastní chyba promítne do výsledného produktu.

Personalizovaná dětská kniha je rozhodně zajímavým a originálním dárkem pro děti, a tak nezbývá než nějakou přečíst.

Milé těhulky i maminky, srdečně Vás zvu na svou besedu o těhotenství, porodu a šestinedělí....zajímavé informace a chvíle, které máte jen pro sebe.

Akce se koná 8. 3. 2012 od 17 hod. v rodinném centru Havránek ve Veltrusích, Palackého 117.

Moc se na Vás na všechny těším.

            Vaše DULA MVDr. Iva Kubíková

Naberte inspiraci pro nové účesy🙂

Factor base KIDS úžasná novinka

 Účel: doplnění vitamínů a minerálů do dětského organismu

(Zelenina i ovoce skladováním postupně ztrácejí svoji hodnotu, ovoce, které se k nám vozí přes "půl světa" se sklízí nezralé a nemá takovou hodnotu jako naše ovoce, které dozraje a nám pak chybí spousta důležitých vitamínů a minerálů)

 Dávkování:

děti od 3 do 6 let 1 tableta za den

děti od 6 let 2 tablety za den

Internetový prodej vlasové kosmetiky značky Loreal professionnel za bezkonkurenční ceny. Luxusní značka používaná především nejlepšími světovými kadeřníky se stává cenově dostupná pro každého.

Snoozebaby se nedávno stala partnerem organizace Made By, která prohlašuje, že všichni zaměstnanci pracující ve výrobě doplňků a hraček Snoozebaby pracují v bezpečných a spravedlivých podmínkách. Na výrobu produktů se používá k životnímu prostředí šetrná BIO bavlna a část obratu Snoozebaby se věnuje na dobročinné účely (prostřednictvím nadace Max).

Partnerství s organizací Made BySnoozebaby klade důraz na to, aby byly všechny produkty společnosti vyráběny technologiemi a postupy, které jsou ohleduplné k přírodě. Toho samozřejmě není možné dosáhnout okamžitě při celé produkci, ale ve spolupráci s organizací Made By se krok za krokem k tomuto cíli přibližujeme. Myslíme to skutečně vážně, a proto se snažíme být na naší cestě maximálně transparentní. Na konci roku vždy veřejně vyhodnocujeme náš pokrok v oblastech ochrany životního prostředí a ochrany sociálních podmínek nejen našich zaměstnanců, ale také zaměstnanců dodavatelů bavlny, kterou zpracováváme. Výsledky shrnujeme ve třech bilančních tabulkách. 

Bilanční tabulky obsahují informace o tom, kolik našich produktů bylo vyrobeno ve spolupráci s certifikovanými dodavateli, podíl produktů z BIO bavlny (v procentech i v kilogramech) a náš pokrok v oblasti využívání materiálů šetrných k přírodě. Tabulky obsahují informace za období jednoho kalendářního roku. Proto jsou vždy publikovány za konkrétní produktové řady, které byly vyráběny ve spolupráci s partnery Made By po dobu celého roku. Nezapomínáme však ani na produktové řady, které se vyrábějí ve spolupráci s Made By kratší dobu než jeden kalendářní rok. U nich uvádíme informace o zahájení projektu a aktuálním pokroku. 

Nadace Max 
Čistá pitná voda pro každé dítě

Každý má právo pít čistou vodu! – Všichni to považujeme za zcela samozřejmé, avšak v některých částech světa to neplatí. I v tomto okamžiku více než 1,1 miliardy lidí po celém světě nemá přístup k čisté vodě. Pitná voda je pro zdraví absolutně nenahraditelná a její nedostatek je příčinou chorob, zejména u dětí. Už v mladém věku tak mohou ztratit naději na budoucnost. Nadace Max bojuje s dětskou úmrtností realizací velkého počtu malých projektů s cílem zabezpečit dostupnost pitné vody v Bangladéši. Jako nejefektivnější forma boje s chorobami se ukázala kombinace projektů zaměřených na získávání pitné vody, budování latrín a organizování osvěty mezi místním obyvatelstvem. Cílem všech aktivit je trvale udržitelný rozvoj. Proto dobrovolníci z nadace Max staví studně v Bangladéši ve spolupráci s místními obyvateli, kteří získané zkušenosti a vědomosti mohou předávat svému okolí, a zabezpečovat tak lepší budoucnost pro celé oblasti.

Všechny administrativní náklady nadace jsou hrazeny přímo členy představenstva nadace MAX, proto každé euro, které nadace získá, putuje přímo do projektů na zabezpečení pitné vody. 

Bližší informace: www.stichtingmax.nl 

Vědecká studie o účincích Snoozebaby dečky na mazlení "sladké snění.“ 

Vědecký výzkum o účincích Snoozebaby dečky na mazlení "Sweet Dreaming - sladké snění" ukázal, že 64% rodičů mělo pocit, že Snoozebaby dečka na mazlení "Sweet Dreaming / sladké snění" má zklidňující účinek a až 54% rodičů ji přímo označilo jako "utišující".

Díky pomoci 114 respondentů, byly v rámci průzkumu spokojenosti s produktem Snoozebaby "Sweet Dreaming" resp. "sladké snění" zjištěny skutečně pozoruhodné výsledky. Celkem bylo použitých 59 plyšových hraček Sweet Dreaming a 54 testovacích plyšových hraček bez charakteristických Snoozebaby štítků.

Cílem studie bylo ověřit, zda štítky na výrobcích skutečně vyvolávají u dětí pocit klidu a pohodlí. Jinými slovy - zda hračky Snoozebaby se štítky skutečně mají přidanou hodnotu v porovnání s hračkami bez štítků. Výzkum jednoznačně prokázal, že produkty Snoozebaby mají pro své malé uživatelů (děti a batolata) přidanou hodnotu.

Tabulka 1: Podle údajů uvedených rodiči je tím nejlepším důvodem pro používání produktů Snoozebaby uklidnění děťátka. V otázce názorů na uklidňující efekt se názory různí. Jen čtyři respondenti považují utišující efekt jako nejdůležitější vlastnost produktu Sweet Dreaming.

Avšak hned v další otázce průzkumu mezi rodiči (jmenujte další klíčové vlastnosti produktu, které hodnotíte pozitivně) patřila vlastnost "utišující" mezi nejpopulárnější. Nejlépe hodnocenou vlastností produktů Snoozebaby je "zklidnění, navození pocitu pohodlí", hned druhá nejlepší "utišení miminka".

Rozzařte své vlasy šampony z řady Lumino Contrast.

Ceny až o 50% levnější než v kadeřnictví.

Hračky a potřeby pro nejmenší Snoozebaby 0+

Snoozebaby je moderní a inovativní holandská značka, která vyvíjí textilní a plyšové hračky (nejen) pro nejmenší děti. Každá hračka obsahuje hned několik štítků různých velikostí a barev a z různých materiálů, které miminka velice ráda prozkoumávají. Hraní miminka nejen uklidňuje, ale také stimuluje a podporuje jejich jemnou motoriku a zručnost.

Sortiment Snoozebaby
Sortiment Snoozebaby je velmi pestrý. Jeho základ tvoří plyšové hračky na mazlení, ale obsahuje i hrací a přebalovací deky, zavinovačky do autosedaček a nejnovější stylový baby košík na nošení. Nabídka se pravidelně obměňuje, minimálně 2krát za rok.

Snoozebaby podporuje také rozvoj dítěte
Produkty Snoozebaby  významně ovlivňují rozvoj smyslů dítěte, především hmat. Zároveň dítě hra s hračkou Snoozebaby velice uklidňuje, a proto jsou spokojeny nejen děti, ale i jejich rodiče. Ve vědeckém výzkumu zaměřeném na funkčnost štítků až 64 % rodičů uvedlo, že jejich děti jsou s hračkami Snoozebaby klidnější a spokojenější.
 
Štítky
Pestré štítky se liší velikostí, barvou a použitým materiálem. Nejvíce se využívá satén, hedvábí, manšestr a šustivé materiály. Většina produktů je vyrobena ze základních materiálů, jako je velur a česaná bavlna, které pohlcují přirozenou vůni děťátka a které jsou nádherně měkoučké. Všechny materiály a výrobky jsou samozřejmě důkladně testované a jsou certifikované dle nejpřísnějších norem evropských standardů. 
 
Cílem Snoozebaby je nabídnout bezpečné a ekologicky šetrné výrobky podporující tvořivost, které děti i rodiče budou milovat. Proto jsou hračky Snoozebaby vytvářeny ve spolupráci s dětmi.
 
Děti hračky Snoozebaby milují, uklidňují je a pomáhají jim usnout! Stávají se jejich nerozlučnými společníky.

Bezpečnost
Je samozřejmé, že jsou všechny materiály a výrobky důkladně testovány a certifikovány podle nejpřísnějších evropských standardů. Bezpečnost dětí je absolutní prioritou, proto jsou všechny produkty vyráběny za dodržení těch nejpřísnějších norem kvality.
 

Historie   

Prvotní idea ohledně Snoozebaby se zrodila celkem náhodou v hlavě zakladatelky značky Marleen Rameckersové. Jako každá matka se Marleen snažila dát svým dětem to nejlepší. Chtěla, aby byly šťastné, veselé a spokojené. S překvapením zjistila, že jejího malého, tehdy jen několikaměsíčního syna nejvíce zajímají štítky, které jsou součástí plyšových hraček nebo oblečení. Marleen byla svým objevem nadšena. Její synek s velkou radostí svými malými prstíky prozkoumával štítky – a to nejen při usínání, ale i v době, kdy byl vzhůru.

Tento objev ji tak okouzlil, že si umínila koupit svému synovi hračku s mnoha pestrobarevnými štítky. Velice ji překvapilo, když se jí takovou hračku nepodařilo sehnat! Zklamání z takového výsledku však její nadšení nezastavilo. Rozhodla se přijít s konceptem štítků na trh sama. A tak se zrodila značka Snoozebaby. Po rozsáhlém průzkumu trhu v roce 2005 se první výrobky na pultech prodejen objevily už po roce snažení. V Holandsku vyvolaly téměř okamžitě obrovský zájem. Produktová řada se rychle rozrůstala, přičemž společnost Snoozebaby vstoupila i na mezinárodní trh. Produkty Snoozebaby jsou aktuálně k dispozici ve více než 450 obchodech ve 20 zemích a jejich počet neustále roste.

Jupííííí..... Po několikaměsíčním snažení jsme se s přítelem konečně dočkali a já byla těhotná!!!

Pondělí 14. 12. 2009 jsem se odvezla do 20 km vzdálené porodnice a spolujezdce mi dělala tchýně, už týden jsem totiž bez ní nesměla autem málem ani do garáže. 😀 Po dlouhém čekání a přeměřování mi úžasná paní doktorka sdělila, že tedy opravdu čekáme děvčátko a že tedy rozhodně nemá tři a půl kila, jak mi bylo týden před tím sděleno, ale minimálně 4 600 g, koukala jsem jak zjara a čekala tedy na pana primáře, který měl mimi ještě přeměřit a konzultovat případný císařský řez. Když vešel do dveří, tak se jen vysmátý zeptal  "Tak co, maminko, porodíme to?" Odpověděla jsem, že nevím, že on je tu doktor, ale že mě to docela vyděsilo, i když si moc přeju rodit přirozeně a do vody. Jen pokýval hlavou, objednal mě na středu, protože do té doby měli plno a řekl, že to tedy zkusíme, ale při jakémkoli náznaku komplikací pojedu okamžitě na sál. Ruku na to a jela jsem zase domů.

Středa - konečně - už jsem se nemohla dočkat a bohužel ani dospat, do jedné jsem koukala na TV a od čtyř už chodila od ničeho k ničemu a čekala až zazvoní budík. V šest jsme vyjeli cesta byla najednou hrozně dlouhá a ještě jsem si stihla postesknout Mirovi, že jsem chtěla sněhovou královnu, Sněhurku, zimní miminko, ale žádnej sních není, i když jsou za pár dní Vánoce.

V sedm už jsem byla ubytovaná, převlečená a usazená v sesterně, kde ze mě PA páčila veškeré informace, které potřebovala. V půl osmé jsem už ležela na lůžku a nechala si zavést tabletu, po které mě do deseti minut začaly pálit a bolet kříže.... No paráda, to asi nebudou ty bolesti co jsem potřebovala, že???? Do jedenácti jsem měla takové lehké kontrakce a četla jsem při tom na pokoji knížku a sem tam jsem si u toho oddychovala jak lokomotiva. Na monitoru nebyla ani vlnka, přestože jsem zřetelně cítila kontrakce, tak jsem čekala, že to ještě potrvá..... Kolem půl jedné jsem si tak ležela na boku na posteli, když mnou od spoda nahoru prošla bublinka a najednou druhá větší, když jsem se postavila, voda rupla úplně a já stála v kaluži vody. Téda, myslela jsem, že se to děje jen v amerických filmech. Cinkla jsem tedy na sestru, že mi praskla voda a ať s sebou vezme i mop, nebo rovnou celou uklízečku. Vím, že ta tam byla dřív než sestřička, ale moc si to nepamatuju, protože jsem dostala snad půl hodiny trvající kontrakci, nebo co to bylo, nemohla jsem ani mluvit, do toho se malá v břiše mlela, jak kapr, co mu vypustí vodu z vany....  Asi je to tady!!!

Sestřička koukla a odvedla mě na porodní sál, ať si můžu napustit tu vanu a rochnit se tam. bylo asi půl druhé.... První jsem si dala horkou sprchu... Po obrovské kontrakci nebylo ani památky, ba ani po malých, nevěděla jsem, zda je to tou sprchou, nebo jsem se prostě zasekla.... Najednou se semnou všechno zamotalo a bylo to jasný, nic mě nebolí, ještě aby jo, vždyť omdlívám!! Stihla jsem jen zazvonit a svést se na zem, přiběhla PA, zahlásila, že žádná vana nebude, že mám tlak akorát tak na císaře a jestli se do pěti minut nedá do kupy, tak jedu. Sedla jsem na míč, houpala jsem se a zhluboka dýchala, tlak se uklidnil, já i PA taky, tak jsme zase čekali. Už pár hodin jsem byla, i přes silné kontrakce, na tři prsty, tak mi sestra přišla zavést YAL a domluvily jsme se na oxytocinu do žíly, že teď už to nebudeme zastavovat. Doktorka pořád chodila a mlela něco o EPI, za ní PA kroutila hlavou, že neeee.... Pak mi řekla, že to zvládám a že to půjde i bez toho, že do sedmi počkáme a pak ho kdyžtak dáme, když se nepohnem, ale pohnuly, ve čtyři jsem volala Mirkovi, ať v pět vyjede z domu, a přijede za mnou. V pět už stál v mundúru ve dvěřích, protože seděl před nemocnicí v autě od jedné... 😀 Musel zmrzat chudáček.... Tak bylo zase veseleji, jedna PA mě předala druhé s nálezem 4 prstů v půl sedmé večer a už nademnou visela hrozba epi a v deset císaře. Mira počítal kontra, zapisoval a seděl daleko ode mě, jak jsem chtěla....

Ještě jednou jsem zkusila sprchu, jen tak lehce teplou a najednou PUK a vyvalil se najednou zbytek vody s krví. První jsem koukla na zachvilkutatínka a málem jsem se udusila smíchem, myslela jsem že mu vypadnou oči, začal skákat, co má dělat, ježííííšmarjáááá.... 😀 Nevěděla jsem, jestli mi břicho skáče kontrakcema, nebo smíchem.... Utíkal pro PA a ještě se cestou málem zabil o dveře. Když ji dostrkal zpátky na sál, tak jsem už ležela na lůžku a čekala na ně. Jen koukla, řekla ať se projdu, ať malá správně dorotuje a půjdem na to.... Juchůůůů, nezapoměla teda poznamenat, že poslední půlhodinka byla asi hodně krušná, když jsem se otevřela ze 4 na 10 prstů za 35 minut... Bylo 19:11 a já jsem si konečně mohla lehnout a začít rodit... 🙂

Trápí Vás zpihlé vlasy bez objemu?? Zkuste šampon Volume expand od Loreal jen za 169kč !!!!

Při nákupu nad 1500kč poštovné zdarma.

Tak dneska má Dorotka půl roku. Letí to letí.

Když si vzpomenu jaký to byl uzlíček, když my jí prvně ukázaly.A  teď když se kouknu jak spinká v postílce. Řekla bych že vyrostla strašně rychle.

Co za ten půl roku už zvládla někomu to přijde že nic moc, ale pro rodiče je toho spousta. Přetáčí se na bok , potom na bříško . Vypracuje to tak že ,nám válí sudy po obýváku 😉 . Nebo i to jídlo uměla pít s prsu a teď už krásně baští se lžičky.  Dále si umí podat hračku dlouho si sní hrát. Povídat si umí taky krásně. Je toho mnohem víc, co už zvládne. Ale kdo by to před tím půl rokem řekl. Co všecno se za ten čas dá naučit. A co se ještě novích věcí naučí.

Je to krásné pozorovat jak rostou a kde jakou novinku vítáme s úsměvem.

Dorotko přejeme ti jen krásné dny plné poznání a radosti. Máme tě všichni moc rádi, jsi naše kočička kterou tak rádi mazlíme. Jsi naše všechno stejnak jako tvá sestřička Adélka. ♥♥♥♥♥