Přidám svůj názor na očkování (nejen) atopiků aneb na co dát pozor:

- nikdy do akutní/subakutní fáze ekzému
- nikdy nemocnému dítěti (vadí i rýma)
- nikdy dvě vakcíny najednou, mezi nimi odstup alespoň 14 dní
- u silně alergikých na vejce (když je riziko anafylaxe) nedávat běžně používanou vakcínu proti příušnicím, zarděnkám, spalničkám (pěstuje se na kuřecích embryích), ale tu, co se pěstuje na psích ledvinách (Trivivac)
- minimálně týden před očkováním i po něm dávat přímo dítěti probiotika
- tři dny před očkováním a tři dny po něm dávat Fenistil kapky
- lze jako podporu použít i homeopatika, konkrétně thuya occidentalis, a to v dávkování podle typu vakcíny (delší podávání u živých vakcín)

Určitá reakce je fyziologická, je znakem toho, že imunita reaguje a protilátky se tvoří. Pokud je reakce silná (silné zhoršení ekzému, průjem, dušnost, kopřivka, zvracení atd.), je třeba to řešit s pediatrem, další očkování  by mělo být řešeno individuálně, zvolen by měl být šetrnější očkovací kalendář, rozložení vakcíny, očkování v očkovacím centru (Motol) apod.

Zda dát atopikovi i nepovinná očkování? To je na zvážení každého rodiče, můj osobní názor je ten, že nepovinná očkování ne, že pro imunitu je přínosnější si nemoci prodělat. I povinná očkování moje děti dostávají s delšími časovými rozestupy, po pečlivém zvážení aktuálního zdravotního stavu.

http://www.mimibazar.cz/recept.php?id=56739

http://www.toprecepty.cz/recept/11367-prosedla-buchta-s-tvarohem-a-povidly/

http://www.mamincinyrecepty.cz/s-tvarohem/domaci-pribinacek

http://www.toprecepty.cz/recept/3606-andelsky-nadychany-pernik/

http://nadrevo.blogspot.com/2009/11/piti-mleka-2dil.html

Pro každou maminku je porod určite ten nejkrásnejší a nejemocnejši zažitek jaký múže v živote zažít..Každá z nás ho prožíva jinak . Pro mně je to určite něco na co nikdy nezapomenu.Poprvé když jsem viděla dvě čárky na testu neveřila jsem vlastním očim.Vůbec jsem nevěrila,že zrovna nám se to povede hned na poprvé.Stačil jenom jeden pokus🙂)Otázku porodu jsem vůbec neřešila.Byla jsem štastná.Celé těhotenství probíhalo bez problému.Potrápili mě pouze nevolnosti skoro až do konce 4.měsíce.Břisko rostlo pomalu a ja si pomalu uvědomovala.že budu opravdu máma.Kolem 30 týdne jsme začali na gynekologii řešit otázku porodu.Jsem astmatik a moje plice nejsou úplně v pořádku.Zvažovali jsme co bude pro nás obě lepší..Nakonec jsem se měla rozhodnout sama.Rodit přirozene s tím,ze jsem měla brát silné léky a nebo sekce.rozhodla jsem se pro klasický porod.Něco mi říkalo,že léky potřebovat nebudu tak jsem je nebrala.vždyt mi taky nic nebylo tak proč by jsem se nimi cpala🙂Užívala jsem si posledné měsíce,nakupovala hadřiky,dudliky....Posledný měsic se ale neskutečne vlekl. Okna jsem měla umýte,vytřeno a vyluxovano snad každej den a bramburka ne a ne se vyklubat.celej 8 měsíc jsem musela brát mg aby jsem neporodila a ted nic.

Venku už sluničko pořádne hřálo a mně to vedro vubec nedělalo dobře.Byla jsem protivná.manžel pořád na telefonu,co kdyby náhodou něco.Termín jsem měla 9.6. V sobotu 4.6. jsme jeli na nákup .manžel nakoupil dobrutky na grilovačku a jsem si koupila Hoegardna,Večer jsem měla jednu ze svých protivných chvilek tak jsem zůstala sama doma.Večer jsem si dala ledové pivo se spoustou citronu a šla si lehnout už v 20,00.V noci mě vzbudil manžel jestli nechci Elince trochu pomoct na svět.🙂)Bylo přesne 23,50.ja jsem šla na zachod.než jsem tam došla měla jsem na kalhotách mokrý flek.Ale po chvilce jsem pochopila ,ze to bola plodová voda která doslova praskla.Udělala jsem testík a papírek byl modrej,co znamenalo opravdu plodovka.Vzbudila jsem manžela otázkou kolik  piva vypil.on říka,že asi 6 🙂))Že proč jse ptam??Po chvilce pochopil .Udělal si kafe a sendvič.Očka mu ale hezky svitili.Ja jsem si zatim umyla hlavu ,oholila a vyzazili smer porodnice.Bolesti žadne.Naštestí nás nepotkal žadnej policajt.

Do porodnice jsme dorazili kolem 2 v noci.Doktor mě vyšetřil a říkal,ze rodit tak brzy nebudu.to jsem zrovna nechtěla slyšet ale co už.Sestra mě odvedla na pokoj.Prý mám spát.Před tím mi natočila monitor.Ale vuuuubec nic se nedělo.Ráno mě vyšetrila pani doktorka a zavedla půlku tabletky aby se to trochu rozjelo.Poprve jsem měla bolesti kolem 14 hodin.Ale vůbec jsem je v podstate nevnímala.Kolem 16 hod.jsem si dala Algifenovej čípek ,prej aby jsem si pospalaHA,HA.sestra mě vyšetrila,otevřená jenom na 4 cm..A pak se to rozjelo..bolesti po 5 minutach ,bylo 16,45 .na monitore stromečky jako v alpách.a ja jsem začala rozdýchavat.Šlo to vydržet.Kolem 17,20 mě vyšetrila pani doktorka a říkala honem na sál.otevřená na 8 cm.Zavolala jsem manželovi ať hned jede,že je to tady. Na klystýr pry už vůbec není čas.Na sál jsem došla po vlastných jedno patro po schodech(cca 18,00).Na sále jsem se moc nerozkoukala a už jsem ležela na křesle a tekla mi infuze s oxytocinem.Kontrakce po minute,monitor mě v té chvíli desně rozčiloval.

Manžel dorazil 18,10 na sál.Držel mně za ruku a pomáhal dýchat.Ješte jednu kontrakci prodýchat a múžu tlačit.Dvakrát jsem zatlačila a už jsem jenom cítila jak Eliška krásne vyklouzla.Nepopsatelnej pocit štestí.Narodila se 5,6 2011 v 18,21..

Placenta vyjela úplne sama, Pani doktorka mě ošetrila zašila pouze tri stehy(ani nevim,že nastřihla).Elinku zatím ošetřili a po chvilce mi ji přinesli.Krásne na nás koukala a ja jsem v tom momentě veděla ,že je to láska na celej život.

Bylo to krásne a ja moc děkuju manželovi a personálu porodnici v Krči.

1) Okna myji málokdy, protože miluji ptáky a rozhodně nechci, aby si zbytečně rozbíjeli hubu.

2) Podlahy nevoskuji, protože myslím na bezpečnost svých hostů.

3) Hmyz mi nevadí. Každý brouk má jméno a souhlasí se vším, co řeknu.

4) Jarní úklid nedělám. Mám ráda všechny roční sezony a nechci, aby ty zbylé žárlily.

5) Nepleju zahradu, protože nechci mařit Boží úsilí.

6) Nevařím moc chutná jídla, protože nechci vystresovat své hosty, cože mají uvařit oni, až přijdu já k nim.

7) Nevyhazuji staré věci. Manžel nemůže nic najít i tak, nač ho plést ještě víc.

Viděla jsem dva pořady na PRIMALOVE. Hrajou ve středu kolem půl 10, jsou to životní příběhy... To co jsem viděla já bylo, Má vlastní kůže mě zabíjí a Život bez kůže... Sledovala jsem to a brečela.... Je neuvěřitelné, co někteří lidé dokážou zvládnout... Byly tam děti, co se jim tvořila nadbytečná kůže, neměli vlasy a jejich kůže je bolela a byla úplně červená... Nebo tam byla holčička, která neměla kůži... Měli doma požár, kvůli nedopalku cigarety její matky a ta malá holčička spala v postýlce v ložnici. Neměla kůži, neměla nosánek vypadala vážně hrozně... A její matka od nich utekla a holčička zůstala sama s otcem... No prostě bylo to hrozné a moc smutné...

Uvědomila jsem si, že děkuji za každou minutu života, mé zdravé krásné holčičky 🙂 Člověk si to ani neuvědomí a přitom, když se narodí zdravé miminko, tak je to ta největší výhra na světě... Ty děti nemohly dělat vůbec bežné věci, co dělají děti... A my?? Oblečeme miminko dáme je do kočárku a jdeme ven, vememe děti na hřiště a hrajeme si atd...  Je pravda, že to co se stane ve vašem životě za příhody, tak ty jsou pro vás ty nejhorší co znáte, protože jste je sami prožili...Jsou to blbosti my na ně někdy zuříme, ale naopak měli by jsme být štastní za ty chvíle.. Např.. miminku rostou zoubky a celé dny a noci pláče, bolest břiška, jen tak pláč miminka. Je toho hodně, ale jsou to ty věci, co k zdravému miminku a tomu životu patří...Jsme unavené a někdy protivné s těchto věcí, ale já teď jsem šťastná, že je můžu s mojí dcerou prožívat...Dívám se na ní, jak si hraje směje se, zuří nebo pláče a jsem hrdá na to co mám... Ona je smysl mého život. Človíček, co mi pokaždé co se na něj podívám, dodá sílu...Podívám se na její krásný upřímný obličejíček, její rozzářená očička a jsem nejšťastnější na světě... To vše jsou běžné věci a my je nevidíme a někdy je ze zlosti jen přejdeme...

Poprvé jsem dělala domucí šunku a protože se povedla, dávám svůj postup:

1 kg libové vepřové kýty

2 lžičky mořské soli

obal na tlačenku (průměr 16 cm)

potravinářský provázek

teploměr do hrnce

-          mastný krém na akutní fázi - červené fleky, pupínky, mokvání (mastný krém neléčí!)

-          olej na jakoukoli fázi ekzému (nepropustný film na kůži)

-          parfémovaná kosmetika (riziko senzibilizace, alergické reakce)

-          syrovátka do koupele u alergika na BKM (riziko celkové reakce!)

-          mast z pravého konopí (pravděpodobnost intoxikace!!!)

-          nová kosmetika ne velkou plochu kůže bez tolerančního testu (riziko alergické reakce)

Uvědomuji si, že naším základním cílem je dobrovolnost v očkování a že nic méně by nás nemělo uspokojit. Přesto však přemýšlím nad jednou věcí, pokud stát nařizuje pod hrozbou sankcí povinné očkování, měl by také zajistit jeho maximální bezpečnost pro všechny děti, tedy i pro ty, které jsou očkováním ohroženy více než ostatní, ale u kterých se kontraindikace k očkování zatím neprojevila, což je v tak nízkém věku jistě dost časté. Pokud stát nařizuje děti očkovat, měli by jím pověření odborníci v případě, že dojde k zdravotním problémům u dítěte v časové následnosti po očkování, jasně prokázat, že tyto problémy s očkováním nesouvisí, a to znamená najít a prokázat jinou příčinu těchto problémů. Dnes je tomu přesně naopak, očkování má jakousi presumpci neviny, dokud se nenajde a neprokáže příčinná souvislost s očkování, pokud se nenajde, očkuje se dále, očkování se považuje za nevinné, což podle mě vede k dalším a často mnohem větším škodám na zdraví takového dítěte, neboť neprokázání příčinné souvislosti s očkováním neznamená, že tam není. Pokud má být očkování pro všechny děti skutečně co nejvíce bezpečné, pak je třeba v případě následných zdravotních problémů očkování považovat za nejpravděpodobnější příčinu, dokud se neprokáže příčina jiná, v případě že se neprokáže, pak je třeba toto dítě začít očkovat šetrnějším způsobem nebo ho přestat očkovat vůbec.
Mnozí z nás se postavili systému právě z tohoto důvodu, že odmítli dát dále očkovat své dítě kvůli jeho reakci na očkování a zdravotním problémům z toho vzešlým a často tvrdě narazili, ačkoliv co už je oprávněnější požadavek než toto? V novele zákona o veřejném zdraví je formulace, že "zákon neumožňuje výjimku z očkování na základě předchozí špatné zkušenosti s očkováním", toto je jedna z důležitých věcí, ke kterým bychom měli jako rodiče zaujmout odmítavé stanovisko. Mnohým z nás bylo a je stále předhazováno, že se nenašla příčinná souvislost zdravotních problémů dítěte s očkováním, když pominu fakt, že se v mnoha případech ani nehledala, nebylo by snad jen spravedlivé vůči nám poškozeným, aby právě stát měl povinnost nade vší pochybnost dokázat, že to nebylo způsobeno očkováním, pokud nás chce nutit do dalšího očkování. Stejně tak případné odškodňování obětí povinného očkování by muselo fungovat na stejné principu, když stát vnucuje očkování, pak v případě poškození zdraví nebo smrti v časové následnosti po očkování by měl mít povinnost buď jasně prokázat, že očkování nebylo příčinou a nebo odškodnit. V případě dobrovolného očkování by to nemuselo být takto striktní, protože rodiče se rozhodují pro očkování s vědomím rizika, na které dobrovolně přistupují, ale u povinného vnuceného očkování bychom měli požadovat výše nastíněný přístup.

S těmito všemi tvrzeními jsem se nejednou setkala (bohužel i od lékařů) a na základě zkušeností si dovolím tvrdit, že se nezakládají na pravdě!

• Atopie znamená ekzém.

Jenom částečně. Atopie je zděděný sklon k rozvoji alergických onemocnění, mezi které patří alergická rýma, astma a ekzém.

• Dítě s atopickým ekzémem se rodí rodičům ekzematikům.

Bohužel, přítomnost ekzematika v příbuzenské linii není nutnou podmínkou k jeho rozvoji, stejnou roli ve hře genů hrají u blízkých příbuzných všechny typy alergií, potravinových, inhalačních, kontaktních, pak samozřejmě také astma i jiné problémy na imunologickém podkladu. Někdy se bohužel stává, že atopické dítě se narodí i v jinak zcela zdravé rodině. Proč v naší populaci alergie, ekzém a příbuzné potíže vznikají (tak často), je předmětem mnoha vědeckých bádání zatím s nejednoznačnými výsledky.

• Ke zvládnutí atopického ekzému u dítěte stačí mazat kortikoidy a promašťovat.

http://www.zbozi.cz/vyrobek/ohrivac-lahvi-janosch-by-beurer-jby-52/?q=oh%C5%99%C3%ADva%C4%8D%20lahv%C3%AD

Maminky prosím praďte mám tenhle ohřívač lahví, jelikož dávám nutrilon HA1. A nevím zda ho ohřívám dostatečně. Dávku máme 60ml,, tu zapínám na 6 min a 37 stupňů, prosím poraďte zda stím máte nějaké zkušenosti. Každou radu uvítám. Jelikož nevím zda nás díky špatnému ohřívání netrápí bolení a blindění. V nemocnici jsme byli krmení tři týdny taky takhle a prdy ani bolení jsme neměli.

Díky

Bylo jednou jedno dítě připraveno, že se narodí.

Jednoho dne se to dítě ptalo Boha: "Slyšelo jsem, že mě už zítra posíláš na Zemi? Ale jak tam budu žít, když jsem tak maličký a slabý?"

Bůh odpověděl: "Mezi mnohými anděly vybral jsem jednoho pro tebe. Bude tě čekat a starat se o tebe."

"Ale," ptá se dítě, "tady v nebi nic nedělám, jenom si zpívám a směji se. To je to, co potřebuji, abych bylo šťastné."

Bůh řekl: "Tvůj anděl ti bude zpívat každý den. A budeš cítit lásku svého anděla a budeš šťastné."

A dítě odpovědělo: "Jak budu rozumět, co lidé říkají, když nemluvím jejich jazykem ?"

Včera mi mailem přišel zvláštní článek, který je níže okopírován (beze změn a zásahů).

Možná se při čtení budete nevěřícně divit, i já jsem se po přečtení prvních řádků tvářila tak, jako kdybych četla názor přinejmenším E.T.-ho, ale když se člověk zamyslí hlouběji, dá některým věcem zapravdu.

Určitě i mně přijde něco postavené na hlavu, asi bych dítě neprolévala hektolitry C-C a P-C, ale ........

Udělejte si svůj obrázek samy, přidejte názor, jak je libo, ale zajímá mě, jestli má někdo podobnou, a třeba i ověřenou zkušenost, pokud se řídí jen některými uvedenými návody.....

Rozhovor redaktora s pediatrem MUDr. Petrem Lukešem z Boskovic:

B o s k o v i c e (Jim) -

Je neuvěřitlné, jak to letí a ty jsi starší a chytřejší...Je to úžasný pocit mít tě velde sebe. Jsi krásná, chytrá a hlavně všemi milována.Všechno kolem sebe dokážes rozveselit :o). Mám tě pořád u sebe a jsme, jako jedno tělíčko...

• Jsi smysl mého života...
• Jsi človíček, pro kterého žiju...
• Jsi andílek, co můj život dělá lepší...
• Jsi čertík s andělem v těle...
• Jsi dáreček, který mi spadl z nebe...
• Jsi ta nejúpřimější princezna...

Jsi naše vysněná holčička. Nikdo tě nikdy nebude milovat tak, jak maminka a tatínek....

Vše co spolu děláme, jak se směje a hrajeme, mě naplňuje a uklidňuje.... 

JSI TEN NEJVĚTŠÍ ZÁZRAK :O)

Miluji tě tvá maminka....

♥♥ Přesně před rokem o půl 4 ráno to začalo kontrakcemi po 5 minutách a ve 13:49 jsme Tě konečně po 9 měsících poprvé uviděli naživo. Nepopsatelný zážitek! Dnes je tomu krááásný 1 ROK co se Leošek narodil a mě se tím změnil celý život. Přejeme Ti s tatínkem moooře zdravíčka, lásky, pohody, úsměvu, štěstíčka. Neskutečně Tě MILUJEME!!!!!!!!♥♥♥ Neskutečně pro nás moc znamenáš!!!!!

Jedním z největších zdravotních problémů současnosti je obezita. Považuje se dokonce za onemocnění, jehož závažnost je porovnatelná s ischemickou chorobou srdce. Obezitu jako zdravotní či estetický problém dnes řeší asi čtrnáct procent populace, smutné však je, že nemluvíme jen o dospělých, ale i o dětech, kterých se to týká stále více. Nesprávné stravovací návyky, které si děti osvojují již od raného věku, způsobují, že stále větší počet dětí má problémy s nadváhou, a tím také s dalšími zdravotními problémy. A jak reagujeme my rodiče? Častokrát místo toho, abychom problém řešili, zavíráme před ním oči a necháme děti trpět. Protože při dlouhodobém nadměrném přísunu kalorií, či už v tuhé nebo tekuté podobě, se dítě v konečném důsledku trápí. A přitom stačí udělat pár malých změn a naše děti mohou být zdravé a šťastné. Stačí se jen zamyslet.

Chyba je v nás / Odborníci odhadují, že každé třetí dítě narozené v roce 2000 bude mít během svého života diagnostikovanou cukrovku. Diabetes bude nejčastější nemocí mladých lidí v 21. století. A souvisí právě s nárůstem dětské obezity, za kterou často mohou rodiče bez toho, aby si to vůbec uvědomili. Možná dětem zakazujeme tlustá a mastná jídla v domněnce, že je tak chráníme před obezitou, na druhé straně jim to ve velké míře vynahrazujeme kalorickými slazenými nápoji, které děti tak milují. Nebezpečí těchto nápojů potvrzuje svými slovy také Mgr. Katarína Stergar, psycholožka, která se ve své praxi často setkává s problémem dětské obezity. „Právě slazené nápoje mají významný podíl na přibírání, pokažených zubech či nežádoucím chování dítěte. Dnes se nikdo nepozastavuje nad tím, že školák za den vypije jeden až jeden a půl litru malinovky, džusu nebo koly. Takové množství nápoje má často větší kalorickou hodnotu než samotný oběd. Avšak jeho výživová hodnota je prakticky nulová.“

Začněte od sebe / Podle dětských lékařů jsou první tři roky života dítěte klíčové pro vytvoření správných stravovacích a pitných návyků. „Pro organizmus je nejpřirozenějším a nejvhodnějším nápojem neochucená voda. Kojeneckou vodu je možné koupit v každých potravinách. Dokonce ji nabízejí novinové stánky, abychom se nemohli vymlouvat, pokud ji zapomeneme vzít na procházku. Každá kojenecká voda má snížený obsah minerálů a dusičnanů, takže zbytečně nezatěžuje citlivý dětský organizmus, hlavně ledviny,“ potvrzuje Mgr. Stergar. Pro děti je však neochucená voda, či již kojenecká nebo voda z vodovodu, přirozeně neatraktivní volba. Většinou si myslí, že nemá chuť, je bezbarevná a „nudná“. Obtížně zlomíme tento dětský názor, pokud se budeme k vodě chovat stejně. Naopak, pokud naše ratolest uvidí, že si vodu vážíme a vychutnáváme si ji, bude snazší přenést pozitivní postoj k pití čisté pramenité vody na celou rodinu.

Základní výbava:
-4x kojenecké body vel.56,2x košilka 
-1x balení separačních plen,
-20x bavlněná plena 70x70
-10x bavlněná plena 80x80/vhodné na širší balení/,
-2x rychlozavinovačka
-5x dupačky vel 56
-1x deka + polštářek do kočárku
-5x kojenecký kabátek vel 56
-3x plenková osuška možnost 3 dezenů
-3 páry ponožek
-2x bavlněný overal na spaní
-1x spací pytel(doporučujeme používat od začátku,aby si miminko zvyklo)
-1x fusak dle typu kočárku
-1x zavinovačka do autosedačky(možno zimní nebo letní verze)
-1x bavlněné rukavičky
-2x bavlněná čepička.

Možnost dokoupení ve stejném dezenu k výbavičce:
-vaničku
-2x žiňka froté
-2x žiňka plenková
-1x lehátko (bavlněné,molitanové,plastové,froté)
-nůžky na nehty
-1x sadu hřebínek+kartáček na vlasy
-2x dudlík ve tvaru bradavky
-1x teploměr na koupání
-1x teploměr digitální nebo ušní na měření teploty dítěte
-1x přebalovací podložka dle vlastního uvážení
-1x froté potah na přebalovací podložku
-1x polohovací váleček
-1x klín do postýlky
-2x prostěradlo(bavlna nebo froté)
-1x chránič matrace do postýlky
-2x povlečeni do postýlky
-1x deka+polštář do postýlky (proti alergické-duté vlákno).

Kosmetika pro miminko:
-navlhčené ubrousky
-1x šampon
-1x dětský olej
-1x krem na opruzeniny
-1x anatomické tyčinky
-1x baleni podložky Fixies
-1x nosní odsávačku hlenů
-1x skleněná lahen 250ml
-1x skleněná lahev 150ml
-1x štětka na mytí lahviček a dudlíků
-1x termoobal
-1x schránka na dudlík

Na tyhle události už ¨můžu otevřeně vzpomínat.

Ve středu 3.11. jsem dorazila na obyčejnou těhotenskou poradnu v 32.tt. Sestřička mě zvážila, změřila tlak a poslala do kabinky. Doktor se zeptal jak se cítím a co pohyby, pak mě vyšetřil. Vyšetřování mu trvalo trochu déle a tak jsem trochu znejistěla. Jeho verdikt zněl okamžitý nástup do nemocnice. Čípek se zkracuje, začínám se otvírat a hlavička naléhá na děložní branku. Se slzami v očích jsem ještě aspoň ukecala výběr nemocnice, protože tyhle případy většinou bere Fakultní nemocnice v Porubě a tam by mě nikdo nedostal!!! Jela jsem si tedy domů sbalit nejnutnější a cestou napsala manželovi.

Na příjmu mě vyšetřil moc milý pan doktor a hned mi nasadil hromadu léků a nařídil ležet. Nezbylo mi nic jiného než poslechnout. Malé se zatím dařilo dobře. Byla jsem uložena na pokoj, v kterém jsem strávila 26 nekonečných dnů. Pacientky i návštěvy se střídaly jako na běžícím páse. Po každém jejich odchodě mi byo psychicky hůř, nemocnice totiž špatně snáším. Připadala jsem si jako zvíře v ZOO. Všichni mě chodili navštěvovat a krmit (kdo zná nemocniční stravu, tak ví, o čem mluvím). Malá se naštěstí rozmyslela, tak nebezpečí předčasného porodu kleslo. Vídala jsem ji na utz docela často, protože jsem souhlasila s tím, že se na mě můžou zaučovat medici. Dařilo se jí dobře a sílila. Primář se nakonec rozhodl mě v pondělí 29.11. propustit.

Domů jsem vyrazila celá nadšená, že snad ještě porodím v termínu - 3.1. Ve středu jsem vyrazila na další těhotenskou poradnu. Doktor mi sdělil, že malá má kolem sebe málo plodové vody. Tudíž opět zpět do Vítkovické nemocnicena příjem. Tam mě opět vyšetřili a zhodnotili, že je vše v pořádku, tak mě poslali domů a mám přijít se ukázat v pátek.

V pátek 3.12. mě vyšetřoval jiný doktor, ale opět bylo vše v pořádku a poslal mě domů s tím, že příští kontrola další pátek. Porod stále hrozit neměl!!!

V sobotu 4.12. jsem se ráno probrala s velkou kaluží pod sebou - praskla mi voda. Malá se rozhodla už na nic nečekat. V 10 hod ráno mě přijmuli ve Vítkovické nemocnici pro porod. Končila jsem zrovna 36.tt. Manžel i já jsme byli odvedeni na porodní box a po velmi krátkém čase v 13:48 se s velkým křikem narodila naše dcera!!!! Po přestřižení pupeční šňůry mi ji položili na břicho. Byla jedním slovem nádherná!!!!!!!!!!! Do inkubátoru nemusela, protože vážila 2700 g a měřila 46 cm.

Spinkání

-          Postýlka – 120 x 60 cm – po Jirkovi

-          Madrace  - kokos + molitan + kokos

-          Chránič madrace – prodyšný, na gumičky – 120 x 60 cm

-          Mantinel – jen částečný za hlavičku

-          Cestovní postýlka – kupovali jsme až dodatečně před prázdninami, na dovolenou

Tak jsem se dnes rozhodla, že už opravdu asi rezignuji na idyku společných rodinných výletů. s těma mužskýma to nemá cenu...

Manžel si asi zvykl, že JÁ to prostě všechno zvládnu bez něj... Těhotná, netěhotná zologická zahrada či výlet lanovkou sama s dvěma dětmi, když je tři týdny v Bavorsku či hraje uraženého...  Ja si vždy představovala, jak budeme s manželem a dětmi dělat výlety, bude to obrovská zábava...No, je sice pravda, většinou je to stres a děti, protože jsou ještě malé, tak jsou i kolikrát protivné, ale ve výsledku si myslim, že jsou spokojené, že se něco dělo, mají nové dojmy, tak mi to za tu námahu stojí a nedá mi to... Tak jsem dnes manželovi dopřála trochu klidu, když jsem se třemi dítky( Amálka v šátku, Filípek v kočárku a Sofinka, která má ve školce dva týdny prázdniny pěšky) a kamarádkou dopoledne vyklidila pole, šly jsme s dětmi na snídani pro maminky s dětmi a do hracího koutku...Po poledním spánku dětí a manžela, kterého jsem se ale neúčastnila jsem místo zamýšleného úklidu, během něhož měl být manžel s dětmi venku, jsem navrhla, že by bylo přeci leší, kdybychom zašli na nedaleké lesní hřiště a opekli si tam pár buřtů, udělali si piknik... Byla fajn nálada, zbalili jsme se, kamarádka taky chtěla jít (taky je doma sama s dvěma dětmi) a i její přítel se chtěl zůčastnit. Stáli jsme už ve dveřích, bylo skoro pět hodin a manžel oznamuje, že ale musí být v šest doma, že se hraje fotbal a musí ho sledovat. Hmm, cesta tam trva skoro půl hodiny, tudíž by nást tam vlastně jen doprovodil a šel zpátky.. a před sedmou vas vyzvednu, v sedm začíná další třetina...Aha, tak to můžeš zůstat rovnou doma, mu říkám mírně nasr...ě...No a tak jsme šly s kamarádkou a pěti dětma sami. její manžel dorazil a nadšený zrovna nebyl, že tam můj manžel nebyl...a ja nevěděla co dřív: kojit, chovat Amálku, opékat dětem buřta, tišit Filípka, ketrý měl strach z tamního psa...Jsem si to fakt užila...☹ a to mělo být rodinné odpoledne, když jsme celý víkend stěhovali obývák a já tvrdla sama s dětmi celý den na hřišti a muž si zařizoval v obýváku svou  "kancelář". No, dětem se to prý líbilo, naštěstí, Sofinka to i tátovi vyprávěla, tak snad alespoň ona má hezký zážitek! ale ja jsem tedy velmi zklamaná a už nemám chuť se vůbec snažit jej do nějakých aktivit zapojovat... A to má za dva týdny odjet na tři týdny pryč, Sofinka má prázdniny a měla by snad taky něco zažít s oběma rodiči, ne? Já tomu nerozumím, kde je to nadšení do rodinného života, který měl před 5ti lety, když chtěl se mnou mít děti, krásnou rodinu... To, že je to pro mne fyzicky naročné, je jedna věc, to já se kvuli dětem i obětuju, ale štve mě, že dá klidně přednost fotbalu před dětmi...Rozumíte tomu, někdo? Chlapům to asi dojde až tehdy, kdy mají děti jenom na víkend...☹ po rozvodovém jednání...

Tak jsem se rozhodla také popsat svůj první porod – ráda si čtu příběhy ostatních, tak tady je ten můj.

Ve středu 2. března měl můj manžel promoci. Já jsem byla ve 39. týdnu a na kontrolách v porodnici mi pořád jen (k mé nevoli – už jsem to tak chtěla mít za sebou) říkali, jak se porod ještě rozhodně neblíží, že Jiřík ještě ani nesestupuje, tak jsem se vůbec nebála promoci absolvovat. Byl to dlouhý a náročný den – promoce, pak společný oběd a pak jsme byli do večera u manželových rodičů. Večer, když jsem si chtěla sundat ponožky, koukám, že mám místo noh cosi, co manžel později nazýval jako „Šrečí“ nohy – nikdy jsem nic takového neviděla. Byl už večer a tak jsem si říkala, že je to asi dost podmíněné tím náročným dnem a šli jsme spát. Druhý den byly ale nohy snad ještě horší – byly tak oteklé, že mě bolela kůže, jak se natahovala, tak jsem si pro jistotu změřila tlak – měla jsem 150/100 a papírkem se mi i potvrdila bílkovina v moči. Nedalo se tedy nic dělat, dobalila jsem tašku do porodnice a po velkém naléhání kamarádky na co nejrychlejší přesun do porodnice jsem tak učinila.

V porodnici si mě už nechali, nejprve mi vysoký tlak nenaměřili, tak řekli, že tam budu jen na pozorování do druhého dne, ale pak se vysoký tlak ukázal i tam a tak už jsem se domů nepodívala. Do porodnice jsem tedy byla přijatá ve čtvrtek, v pátek se toho moc nedělo – jen mi udělali utz – na kterém měl Jiřík už 4,5kg! No a pak přišel víkend – o kterém se toho na oddělení rizikového těhotenství moc neděje – jen mě občas někdo zkontroloval, ale na každou otázku mi bylo odpovězeno – Pan doktor vám to v pondělí vysvětlí. Čekala jsem tedy napjatě na pondělí – to mi pak pan doktor Koucký (do kterého jsem se (i přes to že jsem vdaná) „zamilovala“🙂) řekl, že tlak leze nahoru, takže během jednoho dvou dnů půjde Jiřík určitě ven. Byla jsem tak ráda – těšila mě představa, že už to budeme mít za sebou. V pondělí mi ještě udělali zátěžový monitor, který prý nedopadl úplně nejlíp, tak bylo jasné, že úterý 8.3. bude náš den🙂.

Kvůli Jiříkově velké váze nám byl doporučen císařský řez, ale prý bychom mohli porodit i normálně, protože mám širokou pánev. Já jsem tedy řekla, že bychom to mohli zkusit normálně – a tak jsem v úterý v 9h ráno dostala gel k hrdlu, který to měl odstartovat🙂. Bylo mi řečeno, že to asi nezabere, že pak dostanu další a pak kapačky s oxitocinem apod., tak jsem se připravila na dlouhý den – a to zcela bez jídla a pití, protože pořád hrozil císařský řez. Manželovi jsem řekla, ať přijede v jednu, že to začínají návštěvní hodiny, že do té doby se stejně nic dít nebude a šla jsem si ještě lehnout a kupodivu jsem ještě usnula. V jedenáct za mnou přišla sestra, že mám jít na prohlídku – tak jsem šla – a už jsem byla otevřená na 5cm – do té doby jsem měla jen slaboučké bolesti podbřišku – jako při MS – kterým jsem nevěnovala pozornost. Takže se prý mám rychle sbalit a na sál – v tu chvíli to ale začalo – já myslela, že už se ani nesbalím, strašně mě začala každá kontrakce bolet, pokaždé jsem se svalila k zemi a snažila se to nějak rozdýchat, ale v podstatě nic moc nepomáhalo. V rychlosti jsem ještě volala manželovi a řvala do telefonu, ať maká, jinak to nestihne. Kolem dvanácté jsem se tedy dostala na přípravu, kde jsem dostala klystýr (který do mě lili v kontrakci – což bylo strašně příjemné:(). V té době jsem myslela, že s každou další kontrakcí umřu – objímala jsem tam známou porodní asistentku se slovy, že už jsem si to rozmyslela, že už rodit nechci (ku podivu mi porod nikdo nezastavil🙂). Tak mi řekla, ještě dvě kontrakce a půjdeme na sál – to jsem myslela, že si dělá srandu, že za dvě kontrakce už budu mrtvá – no, kdo by to byl řekl, přežila jsem, tak jsem se osprchovala, vzala košili a šla na sál.

Na sále jsem se zuřivě začala dožadovat epidurálu, který mi k mému zděšení nechtěli dát, protože už jsem byla na konci první doby porodní a prý by se mi porod mohl zastavit. Začala jsem tak žalostně škemrat (já se pak tak styděla), že se uvolili, že mi trochu dají. Měla jsem si lehnout – jenže to vůbec nešlo – i mezi kontrakcemi mi bylo tak zle, že jsem si lehnout nebyla schopná – tak mi ho píchali v sedě. Naštěstí se to povedlo a mé bolesti z části ustoupili – rozhodně však ne úplně, jak jsem si bláhově myslela. Po epi mi protrhli plodovou vodu a pustili na sál manžela, kterého jsem už v tu dobu stejně vůbec nevnímala – ten mi pak říkal, že se mě trochu lekl, že jsem byla úplně mimo.

Zhruba po 10min jsme tedy šli na věc. Ze samotného porodu si toho zase tolik nepamatuji – byla jsem vážně jak ve snu – mezi kontrakcemi jsem začala usínat, nebo padat do bezvědomí – ani nevím. Jen si pamatuji, jak se mnou občas zatřásli, že mám začít tlačit, tak jsem se ze všech sil snažila a pak zase nic nevím. Pamatuji si, jak mi jedna porodní asistentka ležela na břiše a pomáhala tlačit. Najednou manžel ze sálu odešel – vůbec jsem netušila proč, ale asi za 20s jsem pochopila – vrazili do mě kleště. Na tu bolest nikdy nezapomenu. Nikdy jsem nic takového nezažila – jako by mě zaživa roztrhli – úplně jsem cítila, jak jsem se po celé délce pochvy roztrhla – jak kdyby mi prostě někdo řezal za živa nohu. Zařvala jsem jako snad nikdy – to mi pak říkal manžel, že jen slyšel ten výjek. Pak už bylo jen jedno zatlačení a Jiřík byl venku – to bylo ve 13,52. Vážil 4700g.

Bylo 6.dubna 2011 a já šla na UTZ ve 30.tt,odhad váhy Matyáška byl 1180g a byl stále koncem pánevním ☹

12.dubna 2011 ( 31.tt ) jsem šla na kontrolu ke svému Dr.,ten se podíval na výsledky z UTZ,nelíbila se mu váha Matýska a tak mě předal na starost do rizikové poradny :(

22.dubna 2011( 33.tt ) jsem šla opět na UTZ a do rizikové poradny,Matyášek měl 1290g,což bylo pořád málo :( a je stále koncem pánevním,už jsem ani nevěřila,že se otočí,už jsem měla i málo plodovky !

6.5.2011 ( 35.tt ) jsem šla na další kontrolu a UTZ,Matyášek měl 1750g a bohužel polohu nezměnil, takže už jsem věděla, že císař mě nemine :(

20.5.2011 ( 37.tt ) jsem šla na další kontrolu a UTZ, Matyášek má 2100g,doktorka ho měřila 4x,pak se měřili průtoky pupečníkem a bylo to špatný,doktorka si zavolala přimáře, aby si to změřil ještě on a rozhodnul,co se bude dít. Primářovo měření bylo ještě horší a tak mi sdělil,že pokud bude i monitor špatnej,tak si mě tam nechají. Monitor byl naštěstí v pořádku a tak mě pustili domů.

24.5.2011 ráno jsem šla opět na kontrolu,na UTZ na měření Dopplera,bohužel to bylo hodně špatný :( S výsledkem jsem šla do poradny a tam mi Dr. řekl,že ještě dneska mám přijít,že si mě v nemocnici už nechají a rozhodne se co dál ! Takže jsem došla domu,ubrečená a plná strachu,co se bude dít. Manža mě odvezl a ve 14h už jsem byla v nemocnici na pokoji s moc príma holkama, aspon,že tak 🙂 Večer byla vizita a byla tam zrovna jedna hodně nepříjemná doktorka,jen mi řekla : „ miminko je malý,je to špatný,zítra uvidíme co dál „ Nevědět,že je to doktorka bez citu a vše přehání,tak by mě její slova asi položila !

Klasická metoda mimotělního oplození původně vyvinutá pro léčbu tubárního faktoru - neprůchodnosti vejcovodů. Dnes je prakticky využitelná téměř u všech poruch plodnosti. Zahrnuje odběr vajíčka, inseminaci spermiemi mimo tělo ženy, kultivaci a pak přenos embrya zpět do dělohy.

Lidově se pro IVF vžil pojem oplození ve zkumavce, protože proces spojení vajíčka a spermie probíhá v laboratorních podmínkách.

Postup IVF

1. podávání léku na hyperstimulaci ovarií
2. ultrazvuková a laboratorní kontrola cyklu
3. odběr vajíček
4. smíšení spermií a vajíček
5. přenos embryí a nebo zmražení nadbytečných embryí

Před samotným počátkem IVF je pár pečlivě testován a obeznámen s možnostmi léčby.

Hyperovulace: Při prvním cyklu je důležité, aby v těle ženy dozrálo dostatek funkčních vajíček. Na dozrávání spolupracují hormony hypotalamu, hypofýzy a vaječníku. V hypotalamu se vytvoří hormony, které stimulují sekreci gonadotropinu (FSH, LH) v hypofýze. Těmto hormonům se říká gonadotropiny uvolňující hormon (GnRH). Gonadotropiny řídí zase zrání folikulů (váčky s vajíčky ve vaječníku). Rostoucí folikul produkuje estrogen, který zpětně tlumí uvolnění hormonu z hypotalamu. Tato regulace způsobuje, že při přirozeném cyklu dozraje pouze jedno vajíčko.

Intrauterinní inseminace je zavedení spermií do dutiny děložní. Tato technika asistované reprodukce patří mezi základní metody. Sperma partnera a nebo dárce je speciálně upraveno. Před inseminací obvykle podstoupí žena stimulaci vaječníků.

Jedná se o jednu z nejstarších technik léčby neplodnosti. K oplodnění se buď používají spermie manžela (AIH – artificial insemination by husband), jehož spermiogram (diagnostické vyšetření ejakulátu) dosahuje alespoň hraničních hodnot, nebo se využívají spermie dárce (AID – artificial insemination by donor). Ty se vpraví trubicovým nástrojem přímo do děložní dutiny ovulující ženy. Pro zvýšení procentuální úspěšnosti je dobré, aby pacientka podstoupila stimulaci ovulace.

Postup

Hormonální terapie

V prvé řadě se zahájí hormonální terapie. Její pomocí se docílí, že během jednoho cyklu v ženském těle dozraje více vajíček. Pokud žena přirozeně ovuluje, není tato stimulace nutná, ale zvyšuje naději na úspěšnost léčby.

Clomifen citrát CC

Tak 3.3 2011 ve 4:06 přišli první kontrakce čekala jsem další byla po 20 minutách a další už po 5 ti tak jsem šla do sprchy a pořád to bylo po 5 ti tak jsme se nachystali a jeli jsme ještě jsem to šla říct našim vedle že jedem ať nás nehledají.dojeli jsme tam a o pul sedmé nás vzali šla jsem na monitor a porad to bylo po 5 ti minutách čípek 3 cm tak doktor říkal že se to sice chystá, ale že si myslí že ještě to odezní a ještě to porod není. ale že jestli chceme můžeme zůstat a nebo jet domu a kdyby to do odpoledne nepřestalo tak zase dojet.tak jsme jeli k přítelovým rodičům ty jsou v brně pač my to máme 35 km takže sranda. Tak jsme byli tam dala sem si u nich vanu teplou co mi řekl pan doktor tam sem byla pul hodinky pak sem si lehla k tv a když sem neměla bolesti snažila sem se spát, ale byli pořád po 5 ti minutách pak po třech a pak zase po 5 ti a pak po 2-3 tak jsme se rozhodli jet zpátky. Dojeli jsme tam ve 12 šla sem opět na monitor a zrovna tam byli dvě maminy a já tam funěla jak prase jak to na mě přišlo takže sem je asi vystrašila chuděry no a pak už řekli že si mě tam nechají. Šli jsme teda na porodní sál. Úplně luxusní.je to jeden jak na 1 dobu porodní tak na 2 a na 3tí takže bomba byla tam postel velká manželská, to křeslo porodní pak přebalovák, žínka, žebřiny a balón a záchod tam taky byl na tom pokoji. Takže úplnej luxus.tak jsme si tam lehli za chvíli přišli že mám úplně úžasný porodní plán že kdyby jim ho dal každý tak jsou spokojeni. Tak mi dali klystýr a ani mě neholili což sem se i divila no tak mě přítel musel masírovat záda protože jsem měla jak křížové bolesti tak v podbříšku ale ty křížové byli daleko horší. Po klystýru a půl hodinovém sezení na wc sem začala mírně krvácet tak mi praskly plodovou vodu to bylo 14:30 a říkali že do hodinky nebo tak bude venku, ale že má ještě vysoko hlavičku ať jdu do sprchy tak jsme šli tam jsme byli asi 20 minut a pak jsme šli na pokoj pac už sem mela pocit tlačení. Tam sem se zavěsila na ty žebřiny, ale seděla sem na balóně, aby  hlavička  klesla a pak už to šlo rychle, hlavička padla dolů,  a já už jen chtěla tlačit tak sem šla na křeslo a na 4 tou kontrakci byla venku začala jsem 16:00 a 16:07 byla venku.proste paráda. Přesně 12 hodin od první kontrakce. Přítel byl velká podpora, sama bych to nezvládla protože mi masíroval  záda takovým masážním kolečkem co tam měli. Sestřičky chodili pořád za námi a říkali, že sem úžasná na to že sem prvorodička tak vše zvládám. Pak sem mela ale velké bolesti.tak mi nabízeli čípek nebo injekci na uklidnění , ale odolala sem a zvládla sem to úplně bez ničeho.tak sem na sebe pyšná, ze ani uklidňovačku sem si nevzala a epidural už vůbec ne ten sem ani nechtěla. Takže tak probíhal náš porod. Jediné co tak sem hodně krvácela a měla málo železa tak sem dva dny mela kapačky a malou měli u sebe sestry a mně ji nosili na kojeni abych si odpočinula. Ale ani to mě neodradilo od dalšího porodu 🙂

Nyní už manžel od začátku těhotenství říkal že se prcek narodí na jeho svátek 3.3 na Kamila a měl pravdu. počkala si na jeho svátek, takže budeme slavit narozeniny Elisky a manželův svátek. Paráda úplně.

A dodatek. Porod mě vůbec neodradil a doufám že do 4 let budeme mít dalšího prcka a snad chlapečka ať máme páreček🙂

Začalo to tak....Bylo mi čtrnáct a našla jsem si svého přítele (Tatínek Naomi), ale bohužel (pro všechny kolem mě i mou rodinu) byl rom, tak to vše začalo... Prvních pár měsíců mi nic nepřišlo, chodila jsem sním veřejně, to vše trvalo rok... Jeden dne se to dozvěděla má mamka...ZAČALO 2 ROČNÍ PEKLO... Byla jsem hlídáná na každém kroku, poté i zavíraná doma... Jednou jsem chodila akorát do školy a po škole mě čekal taťka před šklou a šla jsem domů to trvalo asi 2 měsíce... Problečela jsem celé dny i noci... Byla jsem úplně vysílená...Nebavil mě život...Celá rodina proti mě...Každý mě nenáviděl, ale mě to bylo jedno milovala jsem ho tak silně, že vše co se dělo kolem mě mi bylo jedno...(Dokážete si představit, že někoho milujete, tak silně a nemůžete ho políbit, nebo být jen vedle něho??...)Byla jsem zavřená doma celé prázdniny (2 měsíce)... Jeden den už jsem to nemohla vydržet, napsala jsem doma dopis a utekla poprvé... Pak jsem přišla domů bylo kolem 8 večera, ale doma nic nebylo vše běželo jak má... Řekla jsem si dobrý, asi to tak bude pořád... Potom jsem utíkala na noc, celé dny...Bylo po mě i vyhlášeno celostátní pátrání...Mě bylo vše jedno, byla jsem zamilovaná, jako nikdy v životě... Pokaždé co jsem se pak vracela domů, sedla jsem si do kuchyně a dostávala jsem pásek...Já jen seděla a viděla se vedle svého miláčka...Neřešila jsem nic...Jednou mě napadla věc, která by mě vysvobodila ... MIMINKO... Přítel s tím nesouhlasil, že nemáme zázemí a nic, ale já trvala na svém...Nešlo to...Jednoho dne mamka potkala sousedku a tá jí řekla, už přestaňte vy tu holku zničíte (měla jsem 42kg)... Mamka jsi to vzala do hlavy a pozvala ho k nám zabarák...Jednou, dvakrát, třikrát...Pak ho pozvala domů, aniž by o tom taťka veděl...Poté přisel taťka a uviděl ho sedět v kuchyni...Horor...Za nějakou dobu to ustálo, uvědomyli si, že dnešní doba je vážně hrozná...Každé třetí ditě bere drogy fláká se po diskotékách atd... Ale já ne... Snažili jse ho poznat...Došlo to k tomu, že ho přijal otec a mamka ostatní stále ne...Po ročním snažení o miminko jsem v 17 otěhotněla, byla jsem miminkem posedlá... Den kdy jsem si udělala test, jsem myslela, že se štěstím rozpustím...Další horor začal oznámit to rodičům... Trvali na potratu, ale mě to bylo někde :o) měla jsem to, co jsem chtěla...uplynul měsíc dva a rodiče se s tím začali smiřovat...Rostlo my bříško a já byla štěstím bez sebe i přítel... Nastal ten den D 31.12.2010...Ráno 2:30 hod... A začalo to... V 5:00 jsem jela do porodnice... 7:28  VYSNĚNÁ DCERA NAOMI BYLA NA SVĚTĚ... Tatínek Naomi brečel štěstím...14:00 Stojím u okna v porodnici a brečím u ona a čekám, až za mnou přijedou... Otevřely se dveře a já uviděla Mamku Taťka Babičku jednu i druhou Přítele... Rozbrečela jsem se jak malé dítě... Všichni mě objali a těšili se na maličkou...Maličkou dovezli a každý se rozplíval... A já citěla, jak vše je v pořádku, že mám klid a vysněné miminko... Moje maličká krásná dcera mi změnila život od základu a pomohla mi ulehčit život... Byla jsem posedlá mít miminko a neměla jsem ani dodělanou školu... Vše jsem zvládla malá má 6 měsíců a školu má dodělanou.. Moji princezně nic nechybí...A ani tatínkovy.... Mám vlastně dvě miminka :o) a ráda se o ně starám, jsem šťastná, když jsou šťastní oni...Dělám si dálkově maturitu a mála mi roste před očima... Jsem šťastná mám tu nejmilovanější a nejkrásnější dcerku na světě... Ten maličký nevinný človíček mi dodal do života sílu...Jsem ráda, že jsem to vše špatné přežila...Mám krásnou rodinu...Je jedno jestli je člověk černý nebo bílí nebo zelený :o)...Každý člověk se má posuzovat individuálně...Lidé jsou zlí bez rozdílů barvy...