22.9. opětovně naměřen vysoký tlak. Okamžitá PN, vypsán Dopegyt :o((. Kontrola za týden.

Na další kontrole léky změněny na Vasocardin, protože Dopegyt nezabíral. Od té doby kontroly každý týden :o((

Ve čtvrtek 14.10. jsem začala krvácet. S přítelem jsme jeli na pohotovost, kde si mě nechali na pozorování. Řekli nám, že budeme mít holčičku (aspoň něco pozitivního). Dle lékaře se začala odlupovat placenta :o((. V neděli ráno špinění, v pondělí opět- užjen hlídají, abych nezačala krvácet- opět.

Zatím občas trošku špiním, ale krvácet jsem nezačala. Naštěstí. Po týdnu hospitalizace propuštěna domů. Ležet budu muset asi až do konce. V pondělí 25.10. jdu na vyšetření a UTZ, které mělo být už 18.10. Holčička je ale v pořádku, vrtí se už výrazně až se mi začíná boulet bříško :o))

Silně mi tvrdlo bříško už od 16. týdne, beru stále 6 tbl. denně magnesia a ascorutin.

Dneska 24.10. jsem poprvé ani nezašpinila. Jaká úleva :o))

28. týden těhotenství

Koncem tohoto týdne vstupujete do třetího trimestru. Vaše miminko má teď na délku 35-38 cm a váží 1000-1100 g.; rozhlíží se kolem sebe a otvírá a zavírá oči. Ostatní smysly má už také připravené – funguje mu chuť, hmat, vnímá bez problémů Váš hlas.
Týdně naroste okolo 1–2 cm. Vysokým tempem přibývá i plodové vody, a tak se děloha rychle zvětšuje. Vaše dítě pije po malých douškách plodovou vodu – odhaduje se, že v průběhu jednoho dne jí vypije celý litr!

Co se děje ve vašem těle

Máte za sebou období ranních nevolností, velkých hormonálních výkyvů a přicházejí další nepříjemné symptomy těhotenství. Není se co divit – vaše děloha, která normálně váží okolo 50 g a obsahuje méně než 14 g tekutiny, narostla několikanásobně tak, aby se stala dočasným domovem dítěte, placenty a plodové vody. Rostoucí děloha je víc a víc aktivní, napíná se, začínají se objevovat první stahy. Kromě už popisované inkontinence, hemoroidů a zácpy se možná setkáte s častým močením, výtoky, bolestmi zad, opuchnutím nohou a článků prstů, křečovými žilami, vysokým krevním tlakem, pálením žáhy, svrbící pokožkou na bříšku a reflexem. Můžete pociťovat tlak na bránici a únavu. Většině žen se uleví až v poslední fázi těhotenství, kdy tlak ustoupí. Kolem tohoto období můžete mít nepříjemný pocit v nohou, kdy budete pociťovat neodolatelnou touhou při odpočinku či spánku s nimi hnout.
Pokud trpíte tzv. syndromem nepokojných nohou, zkuste nohy protahovat, masírovat a snažte se omezit přísun kofeinu. Otoky v tomto období těhotenství jsou běžnou záležitostí. Snažte se proto končetiny uvolňovat a vřele vám můžeme doporučit plavání.
V tomto období budete mít pocit, že jste těhotná věčně. Pomalinku vám odpadává počáteční radost z těhotenství a vy budete nejspíše netrpělivě očekávat porod.
Váš hmotnostní přírůstek od začátku těhotenství je 7—9 kg.

Vyšetření

• Krevní tlak (TK), puls (P), tělesná hmotnost a vyšetření moči chemicky, papírovým proužkem,
• U Rh negativních žen opět kontrola protilátek

Skôr ako moje žitie odsúdiš, obuj si moje topánky a prejdi moju cestu,prejdi moju minulosť, pocíť moje slzy, zaži moju bolesť,moju radosť,prejdi roky,ktoré som prešla ja, potkni sa na každom kameni, na ktorom som sa potkla ja... Za každým vstaň a choď ďalej, tak ako som to urobila ja.A až potom...môžeš moje správanie s...údiť a tvrdiť,......... že ma poznáš...!!!

Tak výsledky z OGTT dopadli špatně. Máme těhu cukrovku. Jdeme do dia poradny tak uvidíme co nám řeknou. Tak je to zlé musíme držet dietu a každý 3 týdny na kontrolu.

28/5 vše začalo, když jsem na testu konečně našla // 🙂

15/6 potvrzeno těhotenství doktorem

12+30/7 NT screening. budoucí tatínek viděl první utz a byl z toho naměkko. Výsledky negativní, jupí.

7/8 jsem absolvovala "frontu na banány" a po dvou hodinách se registrovala do UPMD. Čekání se s knížkou dalo v pohodě zvládnout.

Postupně kontroly u dr, který těhotenství hodnotí jako bezproblémové a má pravdu. Těhotenské nevolnosti jsem nezažila, pouze více únavy a větší chuť na sladké ;)

Září: Už jsem si jistá pohyby miminka. Zprvu sice jen takové lehtání, ale pomalu přibývají na intenzitě.

Na dnešek jsem byla  objednaná na druhý  povinný sceening ve 30 až 32 týdnu, byla jsem na 9,30 ale opět jsem tam strávila 2 hodiny čekáním, nějak už si začínám zvykat. Aspoň, že tam jsou všichni milý a pan doktor co mě vyšetřoval, potvrdil, že Snehuláček roste tak jak má a opět přibral už váží 1872 gramů. I mě se konečně povedlo přibrat kilo a půl, to bude mít paní doktorka příští týden radost 🙂

Ráno jsem se stavila u nás na poliklinice, abych se koukla jak tam jsou doktoři, aby jsem Snehuláčkovi taky už nákýho vybrala. Podle internetu už jsem měla své favority. Stojím u dveří pana doktora Holuba a opisuju si čas, když vyleze sestřička, tak jsem se hned zeptala, jestli berou další pacienty, a že samozřejmě. Hned mě pozvala dál, pan doktor nás zaregistroval, byl velmi sympatický i sestřička. Dal mi na sebe veškeré kontakty (mail, skype, ICQ) čímž mě velmi mile překvapil. Máme poslat smsku až nám pustí z porodnice a na první návštěvu se na nás přijde podívat domů. Tak z toho mám velkou radost, že další věc je zařízená 🙂)

i když jsme mimčo s manželem plánovali, tak jsem nemohla uvěřit, že se to povedlo tak rychle.

Loni 9.9.2009 jsme si na zámku Hrádku u Nechanic řekli své ano. Po svatbě už netrvalo dlouho a rozhodli jsme se pro stavbu rodinného domku, sice máme krásný velký byt v centru města, ale vlastní domek s velkou zahradou na okraji města je opravdu lepší. I potom pro děti, mají si kde hrát, pobíhat, místní park mě totiž odrazuje od toho, nechat tam děti jen tak volně si hrát. :o( však to znáte ..  A po roce od svatby už máme skoro hotovu hrubou stavbu, tak jsme si řekli, že mimčo zkusíme .. moc tomu nepředcházelo .. já se už dva roky léčím se štítnou žlázou,výsledky byly ale na otěhotnění příznivé, doktor mi pro jistotu ještě léky navýšil. Takže jsem v srpnu vysadila HA, již v červenci jsem si začala měřit bazální teplotu, abych věděla, kdy ovulka přichází. Ale po vysazení HA jsem ovulaci už poznala podle bolesti v podbřišku. Srpen byl tedy měsíc "zkušební" jak říká manžel. A v září jsme se na to vrhli už pořádně. A zadařilo se.. Menstruace nepřišla, tak jsem hned druhý den testovala, a další a další .. když už jsem měla tři testíky a všechny pozitivní šla jsem se objednat k doktorovi. Tam mi vzali krev a objednali na další týden.

Krev mi těhu potrvdila, při kontrole se však doktor podivoval,že prý mám asi zvětšený vaječník. Taky začal mluvit o mimoděložním těhu, takže ač mě ujišťoval,že se může mýlit, z kontroly jsem šla vystresovaná .. je to hrozný pocit, když člověk neví, co se děje :o(( takže abych se uklidnila, na netu jsem si nastudovala co nejvíc informací o mimoděložním, abych byla kdyžtak připravená .. ale zatím nepřišlo ani špinění, krvácení nebo snad bolesti jen na jedné straně, takže si říkám, že to musí být OK :o)) těhulky, musíme myslet pozitivně, doktoři snad vždycky říkají tu horší variantu.. Po potvrzení těhu jsem ale hned zas pádila na krev na endokrinologii, tím že mám léky navýšené, tak hodnota TSH byla dobrá, spíše prý trochu nizší, ale ono se to v průběhu těhu srovná, takže na další krev jdu až za dva měsíce..paráda :o)) 

V pondělí 11.10. jsme měli nastoupit preventivně na rizikové oddělení u Apolináře s dvojčátkama 37+5 tt, abysme byli před porodem pod kontrolou. Den předem my začala odcházet hlenová zátka a už jsem tušila, že dlouho nevydržíme 🙂 Ráno při nástupu však nález 1,5cm pootevřená (což už jsem byla týden) a od pana dr řečeno, že určitě do středy neporodíme. Následoval utz a zjištění, že Samík se pootočil a je na příčku a tím pádem naplánován císařský řez na středu. V klidu jsem si vybalila věci a zabydlela se...kolem 17.hod mi odtekla plodová voda..po prohlídce mi bylo řečeno ať manžel jede v klidu domu, že to bude ještě dlouho trvata byla jsem přestěhována na porodní box. Znovu utz a tentokrát zjištěno, že pokud bude vše postupovat podle plánu, šli by dvojčátka přirozeně. Mezitím nastoupily kontrakce a já už si nebyla tak jistá, jestli chci být za hrdinu a rodit spontáně 🙂). Rozhodli jsme se to nechat na přírodě a v případě, že bych neporodila do půlnoci následoval by císařský řez. Šla jsem do přípravy a kontra tak zesílili, že volali manžela už po hodině zpět...pak přišla ta nejhezčí věc na světě Epidural...takovou úlevu jsem vůbec nečekala.

Od té doby byl pro mě porod nádherným zážitkem, kontra jsem cítila, ale opravdu jako MS bolesti, jen jsme s manžou leželi v boxu a prodýchávali. Pak už šlo všechno rychle, otevírala jsem se krásně a když už jsem došli takle daleko bylo zbytečné přistupovat k CS. Po půlnoci jsme už věděli, že se to rychle blíží, když jsem byla na 9 prstů otevřená mohla jsem začít tlačit...následujících 20 min nevím co se dělo, vím jen že jsem se soustředila na dýchání a na pokyny doktorky. A pak jsem cítila obrovskou úlevy a slyšela ten nejkrásnější pláč na světě..pláč mojí dcery..ještě teď se mi derou slzy do očí. Byl to nepopsatelně nádhernej pocit...nelze slovy vyjádřit a kdo neprožije nepochopí. Za chvilku přišel manžel s Vanesskou v ruce..tolik pýchy a dojetí jsem u svého muže nikdy neviděla, pořád jen opakoval že je nádherná, že to vůbec nečekal, že bude tak krásná..brečeli jsme oba. Na chvilku ustaly kontrakce, protože bříško se tak zmenšilo, že už bylo těžké rozpoznat kdy nastupují, jeden dr držel Samíka přes bříško v prostřed, aby se nám neotočil a doktorka přidržovala hlavičku a rotovala s ní...pak už stačilo jen 2x pořádně zatlačit a moje štěstí bylo dokonalé...uslyšela jsem pláč mého překrásného chlapečka, věděla jsem, že je konec a my vše v pohodě zvládli. Teprve ted se dostavil pocit úlevy a neskonalého štěstí..držela jsem Vanessku a čekala až manžel přinese Samíka......co se dělo potom nemusim popisovat nejkrásnější hodina v mém životě nastartovala nejkrásnější období v mém životě..děkuji svému muži, že to se mnou zvládl..děkuji svým dětem za to, že jsou, že dali mému životu smysl.................

Vývoj embrya před transferem

• O vývoji embrya se žena informuje telefonicky každý pracovní den mezi 10 a 11h na telefonním čísle uvedeném v rozpisu léčby.
• V nepracovní dny volají embryoložky samy.
• Vývoj embrya nemusí být vždy stejný, není dobré se srovnávat s tabulkami - vždy je zde ideální průměr a individuální stav.
• Pokud je získáno více oocytů a ty se oplodní, potom je vhodné provést prodlouženou kultivaci (neproplácí pojišťovna). Prodloužená kultivace slouží k tomu, aby byla vybrána ta nejlépe se vyvíjející embrya.
• Pokud je získáno méně oocytů - 1-2, pak jsou transferována 3. den po punkci. Prodloužená kultivace zde nemá smysl, protože není z čeho vybírat a v přirozeném prostředí v děloze je embryím nejlépe.

Video: http://www.lekari-online.cz/lecba-neplodnosti/video/monitoring-vyvoje-embryi-v

7.10. se měla dostavit MS. 9.10. těhotenský test // sice slabá, ale byla tam.  14.10. další těhotenský test opět dvě // a sílí. 15.10. návštěva paní doktorky na UTZ nebylo nic vidět. Mám přijít za týden. Tak doufám, že už bude mimmčo vidět. Dle MS jsem dnes 5tt + 2. Uvidíme jak bude pokračovat. Hlavně ať je vše v pořádku.

Do nemocnice jsem nastoupila v pondělí 27,9,2010.Po prohlídce mi primář řekl,že se vůbec neotvírám a nejlepší by bylo dát mi vyvolávačku.Vyvoláváčku jsem dostala kolem 8-9h a na další prohlídku jsem měla jít ve 12h.Zatim jsem ležela na pokoji a žádné bolesti nepřicházeli.Ve 12h jsem šla za doktorem a opět se nic nezměnilo :(( Takže další vyvolávačka.Už jsem byla z těch vyvolávaček unavená a zeptala jsem se jestli mi nemůžou udělat císař.Ale to se nesmí pokud neni matka nebo dítě v ohrožení.Takhle se to opakovalo až do středy,kdy konečně 5 vyvolávačka zabrala.Den předtím jsem měla od 18h bolesti a trvali až do 6h.Kontrakce jsem měla po 30min a pak po 10min.Ale na monitoru mi nic nenaměřili.Ráno jsem šla za primářem a konečně mi bylo sděleno,že jsem se otevřela ale pro jistotu mi dá ještě jednu.V 8h jsem šla zpátky na pokoj a v 8,30 se dostavili bolesti.Rychle jsem si zbalila pár věcí a sotva jsem došla za doktorem.Naměřili mi monitor a opět žádné kopce se neukázali ale já bolesti měla.V 9,00h mi praskla voda a já ihned volala manželovi,že do 16h budu rodit.Manželovi zrovna ten den skončila dovolená a rychle scháněl náhradu.Na pokoji jsem už měla kontrakce po 10min a furt jsem lítala do sprchy a do postele.Jenže jak jsem ve sprše nahřívala pupík tak pak jsem měla strašnou zimnici,že i doktorka se mi nemohla trefit píchnout injekci.Dostala jsem injekci na utlumení bolesti a ve 12h se ve dveřích objevil manžel.Měla jsem ohromnou radost ale zároven sem ho moc nevnímala jak jsem byla oblbnutá po té injekci.Asi po 2h jsem měla hrozné tlaky na konečník a už jsem neměla ani sílu rozdýchávat kontrakce.Doktorka mi řekla at ještě vydržím a dostanu kapačku na vyvolání větších kontrakcí.Jo ale to bych musela mít vidět žíly :( Až po čtvrté se konečně trefila a  už mě v 15,00h vedli na sál.Porod byl pro mě dost těžký.Malej byl furt vysoko a  moc se mu vykouknout na svět nechtělo.Musela jsem si lehat i na bok ale nic nezabíralo.Manžel mi moc pomáhal,furt mě otíral a podporoval.Pak mi začala pomáhat sestra,že mi lehala na břicho a po 45min byl Martínek na světě.Martínek měl 2x omotanou pupeční šnůru kolem krku a ještě přes celé tělíčko :((( A pak jsem uslyšela ten krásný pláč a manžel běžel hned Martínka fotit.Následovalo už jen šití,to bylo docela nepříjemné a 2h jsme ještě byli na sále a manžel obvolával rodinu,že už se nám naše štěstíčko narodilo 🙂))) 

Spermiogram

Spermiogram se provádí před vstupní konzultací tak, aby se mohl posoudit postup. Pokud jsou hodnoty spermiogramu dobré, potom je možné použít klasické IVF, při kterém se získaná vajíčka a spermie zjednodušeně řečeno "smíchají" a nejlepší spermie samy oplodní vajíčko. Jestliže se objevují problémy, pak je většinou doporučena metoda ICSI, při které se vybírá vhodná spermie, která je vstříknuta přímo do vajíčka.

U spermiogramu se hodnotí především koncentrace spermií, jejich pohyb (dělí se na rychlý a pomalý) a morfologie (tvar spermií). Hodnoty spermiogramu mohou kolísat. Vliv na něj má například užívání nějakých léků, momentální zdravotní stav (chřipka), ale také stres. Hodnoty normálního sprmiogramu a možné odchylky viz http://www.lekari-online.cz/lecba-neplodnosti/zakroky/spermiogram

Jak vylepšit hodnoty spermiogramu

Pro zlepšení spermiogramu se obvykle doporučuje užívat různé vitamíny, minerály apod. Kromě užívání podpůrných látek je vhodné dodržovat zdravý životní styl, nekouřit, nekonzumovat alkohol či drogy, omezit saunu a teplé koupele, nenosit těsné spodní prádlo a kalhoty, nepoužívat notebook na klíně, mít pravidelný styk nebo se pravidelně "vyprazdňovat" (2-3x týdně).

Na trhu jsou dostupné preparáty, které potřebné dávky obsahují "v jedné tabletě". Jsou však poměrně drahé a obsahují poměrně nízké dávky (Profertil, Fertilman apod.).

Injekce při stimulaci:

• V průběhu léčebného cyklu si pacientka sama aplikuje injekce. Jde o podkožní injekce, které se píchají do kožní řasy na břiše. Jehla je velmi tenká a krátká, některé léky jsou podávány v aplikačním peru.
• Postup aplikace injekcí předvede sestřička v konzultační místnosti, kde si žena aplikuje první dávku.
• Nejdříve je třeba si připravit dávku. Záleží na druhu léku, který se aplikuje. Je dobré si všechno připravit před sebe - z krabiček vyndat ampule, nachystat desinfekci, otevřít PET láhev, kam házíme použité injekce a ampule.
• Pero: sundáme kryt, nasadíme jehlu, u Puregonu točením konce nastavíme dávku a tím se dávka připraví k aplikaci. U Gonalu zkontrolujeme nastavení dávky a vytáhneme píst.
• Míchací injekce: nejdříve odlomíme vršek u ampule s práškem (barevné plastové kolečko). Pak si nachystáme míchací injekci - použijeme delší a silnější jehlu. Odlomíme ampuli s rozpouštědlem (ampuli je dobré držet v pěsti tak, aby ven koukala jen odlamovací vrchní část značkou k sobě, odlamujeme druhou rukou směrem od značky, tj. od sebe), roztok natáhneme do injekce a vstříkneme ho do ampule s práškem (propíchneme pryžovou zátku). Jehlu necháme v ampuli a mírnými pohyby rozpustíme (není dobré třepat - vznikly by bubliny). Poté natáhneme zpět do injekce. Jehlu vyhodíme do připravené PET lahve a nasadíme kratší a tenší aplikační jehlu. Injekci podržíme jehlou nahoru, vyklepeme případné bubliny a pomalu posunume píst injekce tak, abychom všechen vzduch z injekce dostali ven - dokud se na vrcholu jehly neobjeví kapička (pozor, posunovat pomalu a opatrně, abychom nevystříkli moc dávky).
• Po přípravě injekce vydezinfikujeme místo, kam budeme injekci aplikovat (jednorázové dezinfekční polštářky se dají koupit v lékárně, v případě nouze je možné použít Alpu apod.).
• Přidržíme kožní řasu ("špek") a vpíchneme. Pícháme kolmo k tělu, nebo s mírným sklonem. Záleží na každém, co mu vyhovuje, je možné píchnout "švihem", nebo injekci zapichovat pomalu. Píchnutí nebolí, ale než se propíchne svrchní vstva kůže, může to jít ztěžka, poté jehla jakoby sama vklouzne hlouběji. Jakmile je jehla celá pod kůží, pomalu vstříkneme roztok. Jehlu nevytahujeme hned, vyčkáme cca 10 sekund a pak pomalu vytáhneme. Může se objevit kapička léku nebo kapička krve. Místo otřeme dezinfekcí.
• V závislosti na typu léku a na individuální citlivosti se může objevit krátká reakce - začervenání, svědění apod. Po chvíli odezní.
• Pokud aplikujeme více injekcí najednou, každou aplikujeme na jinou stranu břicha (pokud aplikujeme tři injekce, tak by vpichy měly být od sebe asi 5 cm).
• Injekce nebolí, není třeba se bát!

Videa přípravy dávky a její aplikace

• Puregon (video výrobce): http://hcp.organon.com/start/puregonpenINT.asp?C=87341402236739699074
• Menopur (video výrobce): http://www.menopur.co.uk/index.php?option=com_content&task=view&id=12&Itemid=26
• Gonal (pokyny a instruktážní obrázky): http://www.ivf-worldwide.com/Education/instruction-to-inject-of-gonal-f.html 
• Cetrotide (video): http://www.youtube.com/watch?v=XSKgpv9DgK0

Injekce po punkci

Pročítám si tu příběhy o trnitých cestách k vytouženému uzlíčku. Občas na něco narazím třeba na Novinkách. A vždy to skončí slzičkami. Nebyla jsem taková vždy. To až poslední rok, možná dva. Určitě od té doby, co máme Kubíčka.

Když jsme se s manželem "snažili", zdálo se mi, že to jde pomalu. Když jsem neotěhotněla během tří cyklů, chtěla jsem, aby mě gynekolog poslal na vyšetření. Po půl roce jsem to vzdala a objednala nás sama do CARu. Na návštěvu už nedošlo, protože jsem dva dny po objednání zjistila, že jsem těhotná. A to bylo poprvé, kdy jsem kvůli svému synovi štěstím plakala.

Když pláču nad články, je to směs slz. Jsou to slzy štěstí, protože jsem neskutečně šťastná, že mám syna. Radosti, protože tu z něho mám neustále, i když mě kolikrát vyčerpává a dostává do kolen. Smutku, protože si vzpomínám na ty oplakané negativní testy, období, kdy se touha měnila v posedlost, a myslím, že alespoň trochu vím, jak se cítí ta, která to psala. A také pokory, protože dnes už vím, že přirozeně otěhotnět po půl roce ve věku 36 let není zase až tak běžné. A mám-li být upřímná, také hormonů.

Když píšu "alespoň trochu", je to proto, že právě ta pokora mi nedovolí napsat, že to vím "moc dobře". Nevím. Nemám za sebou léta pokusů a zklamání, ať už přirozenou cestou nebo s pomocí lékařů. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se už s podstatným bříškem kutálela chodbou u Apolináře cestou na předporodní cvičení a nevědomky prošla kolem CAR. Seděl tam pár. On na moje bříško koukal smutně a odevzdaně, ona zoufale a se slzami v očích. I když jsem neuděla nic špatného nebo záměrně, v tu chvíli jsem se cítila strašně, nejraději bych si nafackovala a nikdy už jsem tudy na cvičení nešla.

Tyto stránky jsou pro všechny snažilky, těhulky a maminky, případně (na)stávající tatínky. Ale jsou to právě ty bolestné příběhy s naštěstí velice často šťastným koncem, které nás zaujmou, sledujeme je a pamatujeme si je. A nejde jen o příběhy o dlouholetém snažení, ale také o ty, kdy těhotenství z různých důvodů nekončí ideálně. Jsou to příběhy, které nám všem, kterým se něco takového vyhnulo, připomínají (nebo by aspoň připomínat měly), jaké jsme měli štěstí.

Po přečtení takových příspěvků někdy pisatelce napíšu, ale někdy raději ani ne, protože nevím, co psát. Prázdná slova útěchy? Ať napíšu cokoliv, bolest to nezmírní a mnohdy mám spíš strach, abych naopak neublížila.

Ten nejkrásnější den v mém životě, byl ten den, kdy jsi přišla mezi nás.

Celých devět měsíců, které jsi byla u mě v bříšku, bylo těch nejkrásnějších devět měsíců v mém životě.Celé těhotenství bylo krásné, vyhnuly se nám všechny ty nevolnosti, které většinou těhotenství doprovázejí, takže já jsme si ho vyloženě užívala.Od třetího měsíce jsem byla doma na nemocenské, takže jsem měla spoustu času, se na tebe dostatečně připravit a krásně mi těšení se na tebe utíkalo.Chodily jsme spolu na dlouhé procházky, chodily cvičit na těhotenské cvičení, navštěvovaly mateřské centrum, chodili s tatínkem na předporodní kurz, chystali ti výbavičku, pokojíček a moc moc jsme se těšili až budeme konečně tři a budeme mít tebe, náš malej uzlíček štěstí u sebe.

Na pocit kdy nám pan doktor oznámil, že budeš nejspíš holčička nikdy v životě nezapomenu, bylo to něco nádherného, holčičku jsem si vždycky moc přála, těšila se na svojí krásnou panenku, a když pan doktor řekl, že nejspíš budeš holčička, byla jsme nesmírně šťastná, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit.Když si na to vzpomenu, vždy si vybavím ten nádherný pocit, který mě zaplavil.

V květnu na pravidelné kontrole pan doktor zjistil, že se nějak nedočkavě chceš podívat na svět, tak jsme musely ležet 3 týdny v nemocnici.Ale zvládly jsme to, nakonec jsi si to rozmyslela a přesně v den mých 30 narozenin nás pustili domů.

Termín porodu byl 28.7., byla to středa, byli jsme už všichni nervózní a netrpělivě očekávali, kdy se rozhodneš přijít mezi nás. V pátek 30.7. jsme šli s tatínkem do jedné zahradní restaurace na grilování.Dali jsme si tam do nosu, pochutnávali jsme si na grilovaných krevetách, kukuřici, masíčku a já si k tomu všemu dala skleničku červeného vína.Když jsme odcházeli z restaurace, cítila jsme vlhko na kalhotkách.Nějak jsme tomu s tatínkem nevěnovali pozornost a šli v klidu domů.K ráno mě opět vzbudilo vlhko mezi nohama, došla jsem si na záchod, nezdálo se mi nic neobvyklého, tak jsem se vrátila zpátky za tatínkem do postele:Nevydržela jsme ale spát dlouho, za hodinu mě to vzbudilo znovu, tak jsem šla opět na záchod a to už jsem si říkala, že to asi opravdu bude plodová voda.Vlezla jsem si do sprchy, umyla se a připravila, kdyby jsme přeci jen náhodou jeli do porodnice.Dál se ale nic nedělo, tak jsme neplašili a zůstali v klidu.Cítila jsem, že se už brzy začne něco dít, bříško pobolívávalo, tak jsem byla ve střehu.Nikomu jsme nic neřekli, abychom zbytečně nestresovali.Odpoledne tatínek odjel na fotbal a já byla s mamkou u babičky na zahrádce, byl nádherný sobotní prázninový den, sluníčko pálilo, tak jsme se dohodli, že si večer uděláme grilpárty.Odjela jsem do Tesca nakoupit nějaké maso a zeleninu. Přesně v půl 8 když jsem byla u pultu s masem jsem ucítila jak ze mě vytekla voda.Už to nebylo jen vlhko, úplně jsem cítila proud vody.V tu chvíli mě to už dost znervóznilo.Nákup mě v tu chvíli přestal zajímat, začali se mi klepat nohy, začala jsme si uvědomovat, že už nebude dlouho trvat a začneme rodit.Zachovala jsem ale klidnou hlavu, odjela zpátky k babičce na zahradu, kde už všichni byli, nikomu jsem nic neřekla, až tatínkovi, když se vrátil z fotbalu.Na gilovačce jsme ještě chvíli zůstali, tatínek se najedl, já do sebe nedostala ani sousto, měla jsem stažený žaludek, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát.Kolem půl 10 jsme odjeli domů, já se šla vysprchovat a připravit do porodnice, ještě jsem na internetu hledala nějaké informace o tom, co dělat když odtéká plodová voda, abychom do porodnice nejeli zbytečně brzy.Tatínek byl naprosto v klidu, za tu dobu co já se sprchovala a připravovala, si ještě spokojeně schrupnul.Vzali jsme tašku a vyrazili směr porodnice.Přesně v 00.00 1.8. nás přijímali.Sestřička mi natočila monitor, který ale nic nenaměřil, žádná kontrakce, prostě nic.Pan doktor polil mou vložku vodičkou, která má reagovat zbarvením na plodovou vodu, ale vložka se nezbarvila.Tak nás poslali domů a nemocničními vložkami a tou vodičkou, abychom si test kdyžtak udělali doma, kdyby to zas teklo.Přijeli jsme domů a hned mezi dveřmi jsem cítila opět vlhko, tak jsme hned provedli test a vložka se okamžitě zbarvila.Tak jsme se otočili a jeli zpět směr porodnice.To si nás tam už nechali a hned nás poslali na hekárnu.Ještě jednou mi natočili monitor a ten už krásně zobrazoval kontrakce, které já jsme ale vůbec necítila.To vše swe seběhlo během jedné hodiny a hned takový obrat.Tatínek zůstal se mnou v nemocnici do půl 3, pak jsem ho poslala domů vyspat, s tím, že pokud se začne něco dít, budu mu hned volat.Byla jsem dost unavená, ale spánek nějak nepřicházel.Nebálala jsem se.Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, spíš naopak, moc jsem se těšila a pořád si říkala, že to musím zvládnout, vždyť se na tebe strašně moc těšíme a my dvě jsme se za těch devět měsíců sehrály, že to prostě spolu zvládneme.Musíme.A pak jsme obě dvě usnuly, potřebovaly jsme načerpat sílu na porod, který se blížil.Ráno nám sestřička přinesla snídani, daly jsme si kakao s vánočkou a čekaly na vizitu až přijde pan doktor.Vůbec nic mi nebylo, žádné bolesti, prostě nic co by nasvědčovalo tomu, že budem za chvíli rodit.Asi kolem deváté hodiny dorazil tatínek, přivezl snídani a spolu jsme čekali.Kolem půl 11 přišel pan doktor, vyšetřil mě, bylo to dost bolestivé, ale co, bolest k tomu prostě patří.Řekl, že za chvíli by se měl pomalu začít porod rozjíždět.S tatínkem jsme šli chodit po chodbě, a za chvíli, neuběhla ani půl hodina jsme začala cítit kontrakce.Nejprve byly celkem v pohodě, ještě se to dalo rozchodit.Přišla sestřička, zeptala se mě, zda chci klystýr, že prý napomůže tomu aby se porod začal rozjíždět.Souhlasila jsme.Vůbec to nebylo tak strašné, byla jsme za něj docela i ráda.Potom se na mě přišel podívat pan doktor a praskl mi plodovou vodu, aby porod ještě víc urychlil.To už začaly být kontrakce celkem silné, tak jsme šla zkusit balon, zda tím kontrakce nezmírním, ale ten nefungoval, tak jsem si napustila vanu a bylo to o něco lepší.Kontrakcde začaly poměrně rychle sílit, přišlo mi, že jsou nějak moc často po sobě.Bolest to byla celkem velká, ale pořád jsem si říkala, že za chvíli odezní a snažila jsem se na to nemyslet a nepodávat se jí, věděla jsem, že se s ní stejně musím poprat sama, že mi nikdo nepomůže, tak to prostě musím vydržet.Bolelo to.Dost. Ale pro tebe bych trpěla daleko, daleko víc, beruško moje.Chviličku jsem si pohrávala s myšlenkou, že si snad nechám dát nějaký lék, snižující bolest, ale nakonec jsem se rozhodla, nže to zvládnu i bez pomoci.Když už bolest byla nesnesitelná a měla jsme pocit, že to už nevydržím a že už to je asi porod, řekla jsem tatínkovi ať jde pro pana doktora ať se na ně podívá.Doktor přišel, vyšetřil mě, bylo to dost nepříjemné, vyšetření při kontrakci, kdy jsme se potřebovala různě choulet a tu bolest nějak zvládnout, ale muselo to být právě v kontrakci.Pan doktor mě vyšetřila  ahned mě hnal na sál.To jsem věděla, že to nejhorší je za námi a že za chvíli už budeš mezi námi.Nějak mi ani nedocházelo, že už vlastně začínám vážně rodit.Položila jsem se na stůl, před sebou okno, vnímala jsem, že venku je krásně, že svítí sluníčko a hlavou se mi honily myšlenky, že teď, právě teď je tady ta chvíle na kterou jsem se celých devět měsíců staršně těšila, a že si ji musím užít ať už mě čeká, co mě čeká.Přišly porodní asistentky a pan doktor a šli jsme na věc.V té chvíli ale jako když mávne kouzelným proutkem a bylo po kontrakcích.Sestřičky se snažily kontrakce vyvolávat, ale nebyly dostatečně silné, aby stačily na to, abych tě vytlačila ven.Napíchli mi nějakou kapačku, která opět rozjela kontrakce.Samotný porod trval asi 35 minut, tím, že se zastavily kontrakce, jsme nějakou dobu čekaly, ale jakmile opět začaly, jsme se všichni snažili.Já se snažila ze všech sil, tlačila jsme jak jsen jsem uměla, pořád jsem měla strach, že dělám něco špatně, myslela jsem na tebe, abych ti nějak neublížila, aby to netrvalo dlouho, aby jsi tam někde nebyla, mohla dýchat, no prostě jsem se snažila jak jen to šlo a dělala pro to vše co bylo v mých silách.Sestřičky mi pomáhaly, tlačily na břicho, pak nám přišel na pomoc i pan doktor, když už to trvalo asi příliš dlouho viděla jsem pohled porodní asistentky na pana doktora nevěděla jsem co se děje, v tom vzala sestřička do ruky nůžky a střihla.Cítila jsem to, né že ne, asi možná proto, že jsem viděla co se chystá udělat.Tatínek mi hopdně pomáhal, vnímala jsem ho vedle sebe, otíral mi čelo, pusinkoval mě a podporoval, říkal, že to dělám dobře a to mi hodně pomáhalo.Poslední zatlačení než vylezla hlavička si pamatuju, tlačila jsem, tlačila a říkala jsem si že musím co nejvíc to půjde, že jakmile bude venku hlavička, máme vyhráno.A najednou byla hlavička venku a pak už jen jedno zatlačení a  byla jsi venku celá.Nechtěla jsem tomu ani uvěřit.MY jsme to zvládli🙂 My máme krásnou zdravou holčičku.Ten pocit, to je prostě nepopsatelné, to se musí zažít.Hned mi tě odnesli, měřili, vážili, omývali, oblékali a až potom mi tě přinesli.tatínek to celé dokumentoval, tak máme krásnou památku.Porod placenty, byl už v pohodě, jen šití bylo celkem bolestivé, ale to jsem už tolik nevnímala, sledovala jsem co mi dělají s  tebou a těšila se, až mi tě přinesou ukázat.To štěstí, když jsem tě držela poprvé v náručí, bylo veliké.KONEČNĚ.Konečně jsem tě na vlastní oči viděla, viděla jsem, že jsi v pořádku, a že už jsi konečně s námi.

A od té doby, žiju jak v krásném snu, ten cit, který jsi ve mě probudila, je něco nádherného, nevěřila jsem tomu, že tě budu takhle moc milovat, miluju tě víc než svůj život, jsi moje malá, krásná panenka, o kterou se budu pořád strachovat  a nikdy nikomu nedovolím aby ti ublížil, pořád tě bude opatrovat a ochraňovat.Miluju tě Natálko moje a děkuju za to, že tě mám.Jsi to největší štěstí v mém životě a já si nepřeju nic víc, než aby jsi byla zdravá a šťastná holčička.Slibuju ti, že ti s tatínkem uděláme krásný život stejně tak, jako ho naši rodiče udělali nám.

Naše cesta za miminkem....

O mimčo se snažíme již 3 roky, byli jsme odesláni do caru, kde jsem od roku 2009,  bylo mi  zjištěna nepravidelná ovulace, proto nám byla nejdříve doporučena 2 mesíční  snažení s clostilbegitem a naplánovaným stykem, bohužel neuspěšně.Následovala laparoskopie která byla v prosinci 2009, podle dr vše ok , udělány do vaječníků několik direk a mělo by se zadařit.  Na přelomu unora a března 2010 jsme podstoupili naše 1 ivf, stimulka byla provedena fostimonem a cetrotidem z 16 foliků bylo 16 vajíček, oplozeno bylo 10 bez icsi a do 48 hodin zbyli jen 2 embryjka a ty mi zavedli, po 14 dnech test negativní☹, kontrola krve,nějaý hcg tam je, jedná se o biochemické těhotenství, dorazila ms, která s dvou denní pauzou trvala mesíc(mezitím  neustále odebírání krve a utz, zda hcg klesá.V kvetnu bylo již vše ok a tak jsem byla odeslána na imunologii, kdy bylo po 2 mesících zjišteno, že mám zvýšené nk bunky, před dalsím pokusem máme nasadit prednison. V červenci se chystáme na druhý pokus ivf, zkusíme dlouhý protokol, po injekci dipherelinu nastal opačný efekt, místo k utlumení vaječníků se na kontrolním utz objevily 3 cysty 3 cm a spodek mam zavodnený, počkáme prý měsíc a uvidíme zda cysty zmizí. Kontrola dopadla na 1* cysty zmizeli, vše je ok, dostala  jsem injekci agolutinu aby přišla ms, měla by se dostavit do 14 dnů.( už jsem ji dostala několikrát a vždy přišla do 5 dne) nyní ms nikde,  zkouška testem zda nejsem těhotná - bohužel ne.Kontaktovala jsem dr. tem udělal kontrolní utz a odebrána krev zda je hladina hormonů nízká, vše ok začneme s krátkým protokolem.

14.9.2010 začíná stimulka na 2 ivf - stimulace fostimonem po 6 dnech kontrola + cetrotid, na kontrolním utz  je kolem 8 foliku, vypada to dobře, tentokrát bude opu dříve již 10 den. odebráno 10 foliku, z toho 8 vajuch, pro jistotu jsem dali icsi ačkoli to prý není potřeba.Následující den volají je jich 5, další den to samé stále se jich drží 5, když už tam byli 4 den tak zustali jen 2 takže nakonec po 5 denní kultivaci embryjka putují ke mě prý krásný blastocysty.

To bylo 28.9. Test má být proveden  12.10.2010, nevydržela jsem a testla 12 den, nic tam není, zázrak se nekoná. 13 den po et  11.10.2010 sem začla  navečer špinit, následující den to samé. Pro jistotu ješte dojdu na krev výsledky budou v pátek 15.10.Tak krev negativní konzultace  ohledně dalšího postupu 2.11. 2010.Kontrola proběhla ok kontrolní utz  taky v  pořádku, prý musíme vydržet dr to neviděl tak černě  pokud jsme dospěli při ivf k pk a zustali 2 embryjka tak šance je. v prosinci jsme podstoupili iui abychom jentak nečekali a výsledek jak jinak než opět negativní, takže nás nejspíš někdy po novém roce bude čekat další ivf to se ještě dohodneme. Ptala jsme se na novou metodu a prý není problém takže bychom příště zkusili picsi tak snad se zadaří...A máme tu rok 2011 tak snad pro nás bude veselejší a konečně se dočkáme toho po čem toužíme na leden jsme si dohodli iui to proběhlo 22.1.2011 a ted čekáme na výsledek..no a jak dopadl samozřejmě test negativní, navíc mi byly nalezeny 2 cysty na vaječníku takže ivf se odkládá, dostala jsem na mesíc antikoncepci a pak se mám objednat na kontrolu. Jak dlouho tohle ještě vydržím to vážně netuším.

NEVÍTE KDE BYCH SEHNALA TUTO SADU?NIKDE NA TO NEMŮŽU NARAZIT

Dneska jsem byla na 3D ultrazvuku v Podolí, Sněhulda si furt zakrýval obličej ručičkami, ale nakonec se povedlo ho na DVD na točit, dokonce se i usmál. Máme z toho 4 krásné fotečky. Hezky roste a už ve 29 + 2  váží 1440 gramů. Za to já stále nepřibírám.

Tak jsem se konecne dockala a nakonec jela na dlouho ocekavanou kontrolu ve 12. tydnu o den drive (Dr. K. mela 5.10. kongres, a tak me narychlo pozadali, abych prijela uz v pondeli). Specham z prace a doma se rychle prevlekam do mych kalhot s vysokym pasem z M&S (stezi, ale navleknu je - to hned prida na nalade). V ordinaci je jako obvykle klidna atmosfera, docela balzam po hlucne hekticke nemocnici.

Sestra se pta, jestli bych rada prvotrimestralni test. Bere mne krev a domlouvame se, ze mne necha poslat vysledky domu postou. Pak nasleduje konecne ultrazvuk. Je to zvlastni pocit - najednou je i u me v podbrisku mozne nalezt aktivniho clovicka, ktery stoji na hlave a  u toho si poskakuje. Meri 6.4 cm a ma velmi uzke projasneni sije 1,4mm. Placenta je na zadni strane, ne moc nizko a cipek ma 5cm. Vsechno perfektni. Jen kazi profilovou fotku tim, ze si podpira levou rukou hlavicku. Dr.K. slibuje, ze pristi fotky budou jako z atelieru. Dostavam dva obrazky domu a loucim se. Nashle za sest tydnu. (Nevadi, stejne budu smirovat na ultrazvuku v praci).  

Nejprve mi Kubík zase vyrazil dech tím, že sám stál. Sice v širokém rozkročení a prdelkou vystrčenou, ale stál:.o))) Už se mu to jednou povedlo, ale to bylo takové, že stál a jen se pustil. Tentokrát něco lovil v tašce a začal se s plnýma ručkama zvedat a prostě stál:o)

A dnes poprvé "skákal" do bazénu. Posadila jsem ho na kraj, nožičky nad vodu a on se naklonil a skočil mi do náruče. Postupně jsem stála dál a dál, až skočil tak, že se potopil a já ho chytala až pod vodou:o)))

A dnes také poprvé jsem Kubu pod vodou "posílala". Na povel se potopil a já ho skrz obruč poslala instruktorce. Máme doma delfínka:o)))

Dmu se pýchou a jsem nekritická, ale přejte mi to:oD

4.10. na moje narozeniny mi pan doktor předepsal po kontrole Proveru na zkrácení cyklu a růstu sliznice. Za dva měsíce se na UTZ bude dívat, jestli roste folík a probíhá ovulace.

Takže tady je náš porod číslo 2 Termín jsme měli přesně na dnešek 5.10. 14 dní před termínem v pátek jsem byla na kontrole v porodnici, monitor byl v pořádku, sem tam nějaká kontrakce se ukázala, já cítila, že se tam rozhodně už něco děje a po vyšetření paní doktorka řekla, že se to tam hezky chystá, otevřená jsem na 2 cm a že se myslí, že to do termínu bude. Ať už začnu pěkně uklízet, dlouhé procházky atd. ať se tomu pomůže. Cítila jsem, že se tam pořád něco děje, tak jsem doufala, že se to třeba běhěm víkendu rozjede. Malýho jsme dali na noc k babičce ale večer to všechno ustalo. Takhle se to opakovalo následující celý víkend celý týden do středy. Od pondělka jsem se každou noc probudila zhruba kolem 2 hodiny ráno bolestma, nemohla jsem sedět, stát prostě jsem chodila po bytě, nakonec jsem vždycky skončila v horké vaně, která to většinou rozehnala a byl klid. Ale stačilo dělat sebemenší aktivitu, jít ven a hned se to zase začalo ozývat. Hlavně jsem pokaždé musela ošéfovat kde kdo je, jako manžel, babička...abych mohla udat Fildu na hlídání. No ve středu navečer jsem byla domluvená na návštěvu ke kámošce, pote co jsem tam přijela jsem opět propadla panice, protože se to opět fest ozvalo. Pak to zase přešlo takže poplach zrušen. V noci ve 2 ráno mě jako obvykle vzbudily bolesti a říkala jsem si v duchu, já už se nenechám rozházet, měřit to ani nebudu ale stejně mě to nutilo to hodně rozdýchávat chodit a byly fakt intenzivní. Když jsem to začala měřit tak to vycházelo po 6 min a ob jednu po 3 minutách. tak jsem si říkala no jasně zase nepravidelný poslíčky. Vlezla jsem do horké vany a měřila jsem po 3 minutách - tak jsem si říkala, to je přece blbost začínat po tak krátkých intervalech, no ale v 5 jsem radši zavolala mamce, ať radši dojede, že je to možná zase planech poplach ale že nevím.Manžel po ni jel, já se mezitím pobalila už jsem to musela fest rozdejchávat spíš jsem dělala takový pohyby, že jsem se opřela o linku a dělala jsem jako kliky ve stoje - no to musel být pohled.. No v 6 jsme vyrazili do porodnice, byla jsme tam kolem pul 7, natočili mi monitor a PA říkala že tam jsou nějaký kopečky, ale zase ne moc po sobě tak že uvidíme, že mě vyšetří pan doktor. Tak  mě vyšetřil pan doktor a říká mě, jste otevřená na 8 cm za chvilku porodíme. No já na něj koukala jak zjara! Pak se mě PA ptala jestli chceme nadstandart tak jsem říkala, že jo a ona mě začala přemlouvat, že je to zbytečný že jako za chvilku porodíme. No mě to furt nedocházelo, byla jsem z toho uplně v šoku že by to mělo být tak rychle. Musela jem se v duchu usmát když jsem šla na ten porodní box a míjela jsem hlouček sestřiček a PA které byly nastoupené na směnu a teď si mě tak všechny prohlíželi a jen jsem slyšela, hmmm 8cm, šikovná 🙂) tak jsem si říkala v duchu dobrý co? 🙂 Na boxu jsme dostali přidělenou úúúžasnou hodnou mladou porodní asistenku studentku 3. ročníku a k ní  zkušenou taky hrozně hodnou PA. Byly na mě moc příjemné, hodné, nikam mě netalčili , všechno v klidu, ať jdu do sprchy no a že píchneme vodu a porodíme. No a já jim říkala, že mi to furt nedochází, že budu mít dvě děti, že to ještě píchat nebudeme....no tak naměřili srdíčko mimča, říkali že je vše v pořádku tak jak chci, takže jsem si to ještě asi o 15 minut protáhla protože jsem se na to fakt zatím necítila. No a domluvili jsme se, že v 8,15 tu vodu píchneme. Tak jsme ji píchli a mohla jsem začít tlačit. Myslím že to bylo tak na 3 kontrakce vždycky po 2 zatlačeních a malá byla 8,25 na světě 🙂. Hned mi ji dali n břicho, byla hrozně příjemné teploučká 🙂. Pak jsme porodili placentu, natrhla jsem se, takže šití - to bylo teda docela dost nepříjemný ale dobrý. Oproti prvnímu porodu mi přišlo, že by bolesti byli menší, že jsem pořád čekala , že ty kontrakce zesíli, ale co bylo horší ta bolest po porodu a zavinování dělohy. Fakt jsem si první dva dny nechala dávat algifen kapky, protože to fakt fest bolelo. Teď už jsem 2 dny, břicho u kojení už ani nebolí, za to bradavky pořád, ale to ktomu prostě patří. Malá je moc hodňoučká, jen si každej den nebo spíš noc střihne nějakou řvací 2 hodinku, ale já mám hodně mlíka, ona bohužel moc nebrká takže ji to pak trápí v bříšku. To musíme vychytat. Už jsem nakoupila olejíček na bříško, Sabíka tak kapem a masírujem 🙂   Uf to jsem se rozepsala, ani nevím jestli to bude nějak záživný..

V roce 2007 jsme si koupili byt. Sice na sídlišti a na šílenou hypotéku, ale po rekonstrukci, skoro 75 m2, krásný, světlý, velká lodžie, okna na obě strany domu.

S bytem přišla krásná kuchyň, i když vybírat ji já, rozhodně bych nevolila odstín třešeň/kalvádos. Stejně tak ne plovoučku v podobném odstínu. Mám ráda světlé dřevo. Kuchyň a obývací pokoj tvoří krásný otevřený prostor a umožňuje to, co jsem vždycky chtěla: ráda vařím pro návštěvy a když přijdou a já nemám hotovo, mohu vařit a přitom se s nimi bavit a ne být jako Popelka zavřená v kuchyni. A šestimetrové jižní okno kompenzuje tu tmavou barvu kuchyně a podlahy. Koupelna má rohovou vanu, zrcadlo přes celou stěnu, což oceňuji zejména, když lezu do/z vany - bílá hrošice jde brát lázeň. Ale má to stejný účinek, jako svého času nápis na ledničce "Nežer!!!", tedy veškerý žádný. Obklady se snaží evokovat řecké lázně, včetně tří Grácií. Taky bych je tam nedala, ale což, koupelnu kvůli tomu hned překopávat nebudu. Je světlá a čistá a to mi momentálně stačí. Za pár let to uděláme jinak.

Zařídili jsme si ho tak, aby se to líbilo a vyhovovalo nám, i když lidé pohybující se v oblasti designu by nejspíš skřípali zubama a mnohý samozvaný arbitr by ohrnul nos. Knihovny IKEA Expedit, starý kulatý rozkládací jídelní stůl a židle z první republiky, který je nenahraditelný, když pořádáme kulinářské párty, starý rozkládací gauč, který vypadá tak strašně, že na něm pořád musím mít přehoz, abych ho neviděla, ale je neuvěřitelně pohodlný a jak se na něm spí - kam se hrabou naše supervysoké moderní matrace. Ke gauči je i konferenční stolek. Stejně strašný, ale přehoz přes něj jde těžko. Oboje jsme dostali od kamarádky, abychom alespoň něco měli, "než si pořídíme nové". Dost velkou část obýváku zabírá "pět švestek", jak říkáme sedacímu vaku Sakypaky. Také tam máme "bobíka" což je něco z IKEA. Koupili jsme to v levném koutku a nevíme úplně přesně, co to je. Odhadujeme, že buď velká podnožka, nebo nějaká součást gauče. Každopádně to bylo za hubičku koupeno jako místo, které bude patřit Hopce, aby neskákala na gauč. Prdlačky. Hopka na to prdí, ale každý, kdo přijde, si na to okamžitě sedne.

Z jednoho pokoje jsme si udělali ložnici, z druhého pracovnu/šatnu. A postupně jsme byt dovybavovali a nahrazovali provizorní věci. Vzhledem k tomu, že jsme vše museli zaplatit vlastními penězi, šlo to pomalu, ale šlo to a to větší radost jsme z výsledku měli radost. Nejdéle nám trvalo, než jsme vybrali novu sedačku. A stolek, protože měl ladit se sedačkou. Konečně jsme našli to pravé. A nekoupili, protože jsem zjistila, že jsem těhotná a finanční plán byl přehodnocen a peníze se začaly strkat z pochoptelných důvodů jinam.

Takže krásný byt, možná trochu chaoticky zařízený, ale zabydlený a my jsme byli s výsledkem spokojeni. Ale v létě loňského roku to začalo. Bylo třeba dát dohromady dětský pokoj. Takže zrušit špajz, do bývalého špajzu přesunout pracovnu. Mohu vřele doporučit - není nad to, když 12 m2 přesouváte do 3 m2. Kde vám ještě z původního uspořádání zbyla dvě horská kola. Ale po odhodlaném selektivním eliminačním procesu se povedlo. NASA koutek byl na světě. Ze začátku jsem měla strach tam chodit, protože jsem si tam připadala jak ve Vesmírné odysee a čekala, kdy se z těch všech krabic a drátů a monitorů ozve "HELLO, DAVE". A dali jsme se do pokojíčku. Trvala jsem na tom, že pokojíček musí být do porodu hotov, protože vím jak to chodí: to se udělá "až" a nakonec svatý Až nikdy nedorazí. I to se nám povedlo. Jen záclony a povlečení košíku jsem viděla až po návratu z porodnice, ale bylo to tam.

A bylo to moc hezké a já si říkala, jaká je to paráda, máme hotovo a je to fajn. Věci mají své místo, ne všechno úplně ladí, ale jsou to věci pěkné, kvalitní, neponičené. Sice to minimálně dvakrát týdně vypadá jako v prádelně, ale co, to k mimi patří. Jenže pak se z našeho malého hodného ležícího miminka stal meloun na gumicuku a bylo po ftákách.

Dnes jsem se dostala k tomu, aby jsem popsala můj porod Kristýnky.

Začalo to návštěvami v porodnici, když mě můj gynekolog odeslal do porodnice na monitory, jaké bylo moje překvapení, když mi paní dr. řekla, že malá má váhový odhad 3,5 kg a to v 38 tt. Dva týdny do porodu a malá má váhu jako moje první dcera, když se narodila. Vím, že druhé dítě bývá větší ale zase o tolik to jsem teda netušila.

Tak po tomto šoku jsem si přála aby už šla ven...na další kontrole jsme se s paní dr. domluvili na tom, že když to do 23.9. nebude tak se domluvíme na vyvolání porodu. Když jsem přišla na kontolu, natočili mi monitor, malá byla tak akční, až jí tep skákal kolem 180-200 no mazec asi vycítila, že je mamka nervózní. Tak nás pozvali za dvě hodiny na kontrolní monitor s tím, že když bude dobrý tak druhý den v 7 ráno mám nástup do porodnice na vyvolání. Krček byl nachystaný malá dostatečně velká tak neviděli komplikace. Monitor dopadnul dobře tak jsme se těšili, že 24.9 se nám narodí další dcerka.

24.9 ráno jsme nastoupili do porodnice Bohunice Brno. Natočili další monitor a přijali mě na porodní box. V 9 hodin mi PA zavedla tabletku na vyvolávání porodu a začali kontrakce. Ze začátku to bylo ještě dobrý dali se rozdýchat a byli jsme celkem v klidu. Dostala jsem klistír a hnedka se kontrakce začali prodlužovat a byli po 2 min. Zalezla jsem do sprchy a manžel mi krásně masíroval teplou vodou kříže co mi hodně pomáhalo. V půl 11 mi PA praskla vodu a začal masakr motorovou pilou 🙂 Manžel masíroval záda a pak jsme šli opět do sprchy tam jsme udělali trochu potopu ale kontrakce se dali snést ve sprše. Nakonec jsme si šli zase lehnout a už to netrvalo dlouho.  PA přišla skontrolovat jak jsme na tom a manžel se ptal kdy to tak asi vidí a ona že do hodiny... no odešla a asi za pár minut jsem křičela na manžela a´t jí pípne, že už cítím jak jde hlavička. Přiběhla a opravdu už mě jen trochu upravila postel a šli jsme na to. Začala jsem tlačit a asi na potřetí jsem porodila hlavičku. Další dvě zatlačení a malá byl 12,20 hod. na světě.

Já byla štastná a hooodně unavená, manžel přestřihl pupeční šnůru a darovali jsme pupečníkovou krev a pak jsem se konečně uvolnila, když mi dali malou na bříško. Najednou začali kolem mě lítat, já nevěděla co se děje ale začala jsem jim hodně krvácet - stráta 700 ml. Nemohli mi napíchnout žílu, nakonec se jim to povedlo a dostala jsem něco na zastavení krvácení a glukózu a oxitocin na zatažení dělohy. Mezitím si manžel povážil a poměřil Kristýnku která vážila 3830 g a měřila 52 cm. Pak jen porození placenty a šití a už byl klid. Malá se krásně přisála ještě na sále a pak jsme se ještě hodně mojkali než pro ni přijela sestra a odvezla ji na kontrolu na novorozenecké. Já ještě odpočívala, a pak mě převezli na oddělení šestinedělí.

To je v kostce vše jsem ráda, že ačkoliv byl porod bolestivější než první ale byl krátký a máme z něj krásnou zdravou holčičku.