Omlouvám se, nejsem spisovatel, ale chtěla jsem se vypsat 🙂

Dneska jsou to dva týdny, co jsme se v 6 tt rozloučili s naší Fazolkou. Asi si někdo řekne, že to bylo ještě brzy, aby se dalo embryo považovat za člověka, ale pro nás se jednalo o nový život, o zhmotnění naši lásky, na který jsme se s manželem těšili a pomalu plánovali, jak tu radostnou událost oznámíme rodinám.

Vše začalo 29.4.2020, kdy jsem si ráno náhodou změřila BT. Byla jsem 28 DC, 13 DPO, v tu dobu obvykle teplota klesá a připravuji se na přicházející MS. To ráno se ale teplota držela kolem 37 stupňů. Ze zvědavosti co se děje, jsem udělala ovulační test. Testovací čárka byla silná jako při ovulaci. Wow, co se to děje, hmm zkusím si těhotenský.... no a na něm dvě čárky 🙂 Bohužel nemůžu říct, že jsem byla šťastná. Ihned mě přepadl strach, co teď, jak se mám chovat? Manželovi jsem ale vše řekla a když jsem viděla jakou má radost, začala jsem se decentně radovat i já. 

Nevím jestli to byla ženská intuice, ale neměla jsem z těhotenství takovou radost, jakou bych měla mít. Čárka postupně sílila, ale já pořád měla ten nepříjemný pocit, že něco není v pořádku. 22 DPO jsem zkusila digitální těhotenský test, který mi měl oznámit 3+ týdne těhotenství, ale test ukázal 1-2. To jsem začala mít nepříjemný pocit, že má intuice byla správná. Celý víkend jsem byla jako na trní a někde uvnitř sebe jsem se pomalu loučila. :( V úterý vše odešlo samo... a revize nebyla nutná.

Uplynul týden a moje nálady byly jako na horské dráze. Veselá a šťastná, jakého mám empatického manžela a na druhé straně smutná, zraněná a obviňující sama sebe. Proto jsem se rozhodla navštívit skvělou psycholožku, která mi už jednou pomohla.

Za další týden, tedy dnes 27.5.2020, jsem navštívila paní psycholožku. Ze začátku jsem si pobrečela, zraněná a zklamaná sebe samou. Vždycky na mě byl kladen důraz perfekcionismu a tak jsem měla pocit selhání. Přeci já jedničkářka nemůžu selhat v něčem takovém, jako je těhotenství. Byla to pro mě prohra. Pohodlně jsem se posadila a zavřela oči. Začaly jsme hlubokým dýcháním a uvolněním se. Moje mysl najednou byla bez mráčků a paprsky slunce začaly pronikat přes celé mé tělo. Postupně jsem se věnovala svým vaječníkům, vajíčkům a děloze. Vše jsem vnímala jako rozkvetlou měkkou zahradu. Děloha byla prostorná a pohodlná. Vůbec jsem necítila strach, smutek. Naopak radost, štěstí a připravenost těla. Začala jsem si uvědomovat své tělo, to co se stalo mi najednou dávalo smysl. Pochopila jsem o co tělu šlo. To vajíčko byla zkouška. Zkouška mého těla, mé psychiky. Tělo zjistilo, jak funguje a že otěhotnění je přirozené, ale zároveň požehnání. To ztracené vajíčko byla jenom předpříprava na skutečné těhotenství, které jistě brzy přijde. Pomalu jsem se rozloučila s energií, kterou jsem v sobě měla a poděkovala. Neskutečně se mi ulevilo. Cítím se jiná, silnější a sebejistější. Vím, že na své tělo se můžu spolehnout. Ono totiž moc dobře ví co dělá.

Také maminky a jejich miminka teď tráví nejvíce času doma v bezpečí. Pokud nutně nikam nemusíte, třeba do města vyřídit něco důležitého, je úplně nejlepší zůstat s dětmi doma. Ať už budete s miminkem uvnitř nebo venku, nezapomeňte na společné aktivity, dobrou náladu a čerstvý vzduch. Kromě obývacích pokojů můžete využít také zahradu, parky, lesy a louky, jednoduše všechna místa, kde je málo lidí a ideální prostředí pro odpočinek. Pravidelný pohyb totiž potřebuje úplně každý z nás. A tak jsme pro vás připravili pár tipů, jak naše nejmenší lásky zabavit a vykouzlit jim úsměv na tváři s každým jejich pohybem. Tady jsou!

1. Tancujte

Společné tanečky a jiné srandičky vykouzlí úsměv na tváři vám i vašemu dítěti. A nebude to jen úsměv, ale také pravidelný a tolik potřebný pohyb vás obou, případně všech (jestli těch malých čertíků máte doma více). Udělejte si to zábavné. Ať už tomu budeme říkat tanec nebo jen pohyb na vybranou hudbu (pokud je miminko ještě malé), vždycky u toho můžete zažít plno legrace. Pusťte si oblíbenou písničku a dejte se do toho. Miminku ukažte, jak na to a zahrajte si na lektorku tance. A nezapomeňte, tancovat nemusíte jen doma, oblíbené písničky zapněte na mobilu (samozřejmě ohleduplně k ostatním), když budete na zahradě, v parku nebo kdekoli jinde na čerstvém vzduchu.

Mnoho maminek souhlasí s tím, že přirozený pohyb a smích dítěte jsou stejně důležité, jako jeho pohodlí a komfort. Proto záleží také na tom, jakou plenku pro miminko vyberete. Roli hrají správně zvolená velikost, ale také materiál a druh pleny. Výběr plenky totiž může mít přímý dopad na pohyb dítěte. Důležité je, aby se miminko v plence cítilo příjemně, plenka mu opravdu padla, umožnila se miminku volně pohybovat a měli jste jistotu, že neproteče. Velice dobře se děťátku a především jeho bříšku, jehož rozměry a tvar se v průběhu dne mění, přizpůsobí plenkové kalhotky. 

2. Vstávat a cvičit

Vymyslete si každodenní rituál v podobě lehké rozcvičky, kterou si spolu s miminkem naplno užijete. Rozcvičku je ideální přizpůsobit věku vašeho dítěte tak, aby pro něj byla rozcvička vhodná a aby ho bavila. Uvidíte, že z času, který každý den při cvičení společně strávíte, budete mít skvělou náladu a každý den se na cvičení budete těšit. Pořádně si společně protáhnete tělo. Miminka se naučí koordinovat své pohyby a vy se postupně budete zase dostávat do formy.

Ahoj, 

ráda bych se podělila o zkušenosti z testování výrobků Fridababy. 

Nejvíce mě zaujala rektální rourka, tudíž začnu jí. 

Použití velice snadné, ale co je důležité, nečekala jsem až tak rychlý účinek. Syn měl ihned po trápení s prdíky. Ulevilo se mu, stačilo opravdu jen málo skrčit nožičky a bylo to. Velmi nám to pomohlo, tahle zkušenost byla příjemná, teď vím, co zaručeně funguje a nemusím dávat kapky, u kterých jsem měla pocit, že má snad ještě větší trápení. 

Určitě s rektální rourkou mám jen super zkušenosti, už ani nemám v plánu kupovat kapky, protože tohle aspoň u mého prcka zabírá opravdu okamžitě, kdy se mu uleví a je mu dobře, po kapkách jsem myslela, že půjdu koupit ještě něco jiného, aby se mu trošku ulevilo. Byl to boj, za tenhle produkt jsem velice ráda. 

Dále chci říct o dalším produktu, a to o tzv. "prsťáčku", úžasná věcička, malému se to strašně líbí, aspoň si nestrká celé ručičky do pusinky, ale s tímhle si vyhraje, jemně kouše, je to úleva pro jeho dásně, později určitě super věc při růstu zoubků, k tomu samozřejmě parádní gel na zmíněný "prsťáček". 

Zdraví afirmace (podprahová nahrávka) relaxační a meditační hudba 528 hz (regenerace a uzdravení)

Podprahová nahrávka pro zlepšení zdraví a uzdravení. Pečlivě vybrané afirmace, relaxační hudba a meditační hudba laděna na frekvence 528 hz podporuji regeneraci, hluboké léčení a plné uzdravení na všech úrovních.

TIP OD NÁS:

Tato hudba se hodí velice pro meditace a to zejména se záměrem léčení, nebo uzdravení, protože podprahová nahrávka ještě několikanásobně zvyšuje účinnost samotné meditace.  

Milý Modrý koníku, ráda bych ti s Timejkou poděkovala za důvěru, kterou jste v nás vložili a my tak mohly otestovat a vyzkoušet, pro nás doposud neznámé, produkty Fridababy.

Testovaly jsme ústní odsávačku hlenů s výměnnými filtry, rektální katetr a ještě nás čeká, až nastane ta příhodná doba, testování prsťáčku na první zoubky.

Nosátko

Největší úspěch u nás sklidila odsávačka do nosánku. Tak, jak už jsem se v průběžné zprávě zmínila, jsme nadšení a odsávačka u nás pořád frčí. Malá trpí na rýmičku, neustále má něco v nose a z používání klasické odsávačky na vysavač jsme byli doma už všichni hodně unavení. Ústní odsávačka zaručí stejný výsledek za nulového rámusu, rychlost odsávání i dodržení hygieny je naprosto v pořádku. Velice příjemný je i sprejík do nosu, který v průběhu odsávání používáme, Timejku vůbec nedráždil a zvlhčil sliznici. Nenahraditelné je i balení a možnost snadného použití v době cestování, teď už nemusím řešit, jaký typ vysavače atd mají naše babičky, teď už si sami pomůžeme a vystačíme.

Rektální katetr

Díky vyzkoušení rektálního katetru spí naše Timuška dlouhé noci. S jeho pomocí se krásně vyprdí, vykaká a tu a tam jsou bolesti bříška, které se u nás objevovaly. Na zkoušku jsem vysadila i probiotika, které jsme na břicho do teď používali a hle, je klid. Ano, třeba za to může i stáří, Timejka dokončila třetí měsíc, toto období mohlo být taky zlomové, ale s pomocí katetru se úleva dostavila rychleji. Perfektní je návod na krabičce, který usnadnil manipulaci s trubičkou, co si budeme povídat, před první aplikací jsem se bála, ale podrobný popis mi pomohl k pozitivnímu a zdárnému konci.

Život je složitý a často se neodvíjí zrovna tak, jak jsme si kdysi naplánovali... Ne, to nemá být objevné moudro, protože to už víme všichni, že to tak je... Kdysi jsem si naplánovala velkou rodinu, viděla sebe sama jako spokojenou babičku, kolem které se hemží vnoučata a která servíruje na stůl svíčkovou. 

Pominu-li, že mě potkala intolerance na laktózu, takže svíčkovou v budoucnu rozhodně servírovat nebudu, začínají mi v tom příběhu zásadně chybět potomci, kteří by veselá svíčkovou milující vnoučata povili. 

O alternativních léčbách neplodnosti bych mohla vydat román a o našich veselých i méně veselých zážitcích z reprodukčních klinik napsat scénář k dlouuuuhému sitcomu s prvky hodně černého humoru.

Když jsme konečně pochopili, že všechna mimina čekající někde v miminkovské čekárně na vhodnou dělohu, do které hopnou, mají nároky, které asi jako budoucí rodiče schopni uspokojit, vrhli jsme se  do boje posledního. Rozhodli jsme se stát rodiči náhradními. 

A tady začíná diskuzní příspěvek... Když jsme před 7 lety (v mých 36 letech) navštívili první CAR, lékaři sršeli optimismem a odcházeli jsme domů s příslibem brzkých těhotenství (a taškou nekřesťansky drahých) léků. Když jsme se v mých 40letech rozhodli pro poslední, nevím kolikátý, pokus, lékaři nás (s taškou plnou ještě dražších léků) ujišťovali, že není důvod, proč by to tentokrát nevyšlo. Nevyšlo to ani tentokrát. Nechci rozpoutat diskuzi o tom, že jsem dítě chtěla buď moc a nebo málo a tím jsem vlastně všechna svá těhotenství i pokusy o ně odsoudila k nezdaru. Chtěla bych rozpoutat diskuzi o tom, jak se dokázat vzdát naděje na vlastní dítě a zkusit se stát rodičem nebiologickým, náhradním.

Vím, že začít IVF ve 36 letech je relativně pozdě. Ví to i gynekolog, který mě do CARu poslal. Gynekolog také ví, že 99% žen touží po vlastním dítěti. A CAR bývá jediná možnost, kterou mnoho párů má. Ale možná by nebylo od věci, aby se k párům, které se dostanou do kolotoče IVF, dostaly i relevantní informace o procesu adopce. Jen tak pro sichr, kdyby to nevyšlo. Což si samozřejmě nikdo nepřipouští. Přemýšlím, jestli bych se byla ochotná pustit naděje, že budu mít vlastní dítě a zároveň během IVF podat žádost o zařazení do evidence osvojitelů. Jestli bych na ten kolotoč testů, pohovorů, psychotestů, kurzů měla vůbec energii. 

11.4.2020 jsem měla termín porodu. Ovšem nic se nedělo. Po pár dnech přenášení jsem se tedy s lékařem domluvila na vyvolání. 16.4. 2020 jsem tedy nastoupila do nemocnice, kdy ještě v době pandemické nebylo jisté zda můj chlap bude moct být se mnou. Měla jsem štěstí a o půlnoci téhož dne byla přítomnost další osoby povolena. Takže jsme došli, mě napíchli na monitor a poté dali 1.tabletu. A nic. Chvíli nějaké pobolívání, ale nic extra. Tak probíhal celý den. Druhý den, 17.4 mě teda zavedli 2.tabletu, a opět nic. Tak jsme si s chlapem četli, odpočívali, sem tam mě píchlo v břiše, ale to bylo vše. Klystýr, hmaty, nic nepomohlo. Když toto viděli dr, začli mluvit o císařském řezu. Já ho stejně chtěla, vzhledem k mému 1.porodu (viz. 1.článek). Tak teda dne 18.4. mě připravili na císařský řez. Já chtěla lokálni umrtvení, nicméně pro špatné výsledky, jsem musela do celkové. Pocit zvláštní, nikdy jsem na operaci nebyla, vyjma revize loni v květnu. Uspali mě tedy a já se vzbudila až na Jip. Moc si toho nepamatuji, ale vím, že malý byl úžasný. Druhý den, mě už nutili se pohybovat, to jsem s sebou 2x sekla, ale nic co by se nedalo vydržet. Jasně, že to bolelo, ale oproti 1.porodu pohodička. 4. Den po nás pustili domů. 

Malý Marek Josef se narodil s váhou 4150g a 52 centimetry. Jako bonus měl 2 spodní jedničky zoubky. Ty mu ale ještě v porodnici vypadly. 

Já prostě nikdy normálně rodit nebudu, ale já mám vždy něco extra 😆. Teď měsíc po, jsem plně funkční, malý úžasné mimino, co vstává jednou za noc na mlíčko a už se na nás krásně směje. Malá, velká ségra ne nejlepší ségra, kterou může mít. 

Za. Mě tedy druhý porod dlouhý a dle dr kdybychom neprovedli cs, zkončilo by to stejně blbě jako první porod, ale vzhledem k sekci, kdy tuto zvládám ok, naprosto v pohodě. 

Miluji své děti maximálně