Na začátku března jsem zjistila že jsem těhotna. Věděla jsem že přítel dítě nechce ale možná koutkem duše sem doufala že ho to obměkčí, ale spletla jsem se. Ten den co jsem mu to řekla se semnou rozešel. Byla sem na dně ale pak sem si řekla že ve mě roste živý tvor který mi bude říkat maminko a bude mě milovat stejně jak já jeho. Samozrejmě když sem přemýšlela nad tím co řeknu až se bude ptát na tátu. Nechci mu říct že ho táta nechtěl že nechtel aby bez jeho svolení neco JEHO( jak on říká) chodilo po zemy. Když my řek abych podepsala papíry o tom že po něm nebudu nic chtít a já odmítla protože mě slovně i fizicky napadal tak řek že jestli to budu řešit přes soud tak se zabije aby všichni vědeli jaka jsem pry s...ě. Nevím co dělat jeste bydli porad v našem byte protože si nic jiného nenašel. Nevím jak dál na potrat nechci pokuď genetika neprokáže nějaké nemoce, ale žít jen s mateřské a nechci ani aby mi vyhrožoval smrtí. Prosím poraďte mi vím na 100% že na potrat pokuď nebudu muset nepůjdu...

Hola heeej chuť volá, tak neváhej!

Je to tady - velká dubnová soutěž se Sunarem!

Jak jistě víte, naše skupina Sunar zná tajemství dobré chuti je hodně o dětech. Výrobky Sunárku jsou složeny z vybraných cereálií, super ovocných kombinací a skutečně dětem chutnají! Pojďme si připravit i něco dobrého pro nás maminky, naši rodinu a další (velikonoční) návštěvy... 🙂

Velikonoce se blíží mílovými kroky a nevím jak vy, ale já vždy něco peču... chcete se inspirovat od ostatních, nebo ostatním poradit, něco suprového na zub?

Pojďme si vytvořit on-line kuchařku z vašich ozkoušených tipů na (nejen) Velikonoční dobroty.

PODMÍNKY:

Lässig je německá rodinná firma, kterou před více než deseti lety, v roce 2007, založili manželé Lässigovi. Od té doby posbírali množství ocenění, jejich produkty se prodávají po celém světě a v Německu patří k nejvýznamnějším značkám na trhu potřeb pro rodiče a děti. K tomu, aby se z jejich značky, při vyslovení jejíhož jména se nám Čechům jazyk zkroutí do ruličky, stala moje srdcovka, ale vedlo něco jiného. Co?

1. Top kvalita. Kolikrát v životě jsem si jen koupila kabelku, batůžek nebo cokoli jiného, co se po dvou letech rozpadlo… Tenhle koloběh se mi nelíbí. Je neekonomický, neekologický, ale hlavně mě nutí rozloučit se se svými věcmi v době, kdy si je opravdu zamiluji.  Věci s kolouškem, které máme, jsou po dvou a víc letech jako nové – a to je nešetříme!
2. Inovativní design. Lässigu nestačí dělat věci kvalitní. Nestačí ani, aby byly krásné. Ani propracovaná funkčnost se spoustou vychytávek by nestačila. Musí se to všechno spojit dohromady. A zjevně se jim to daří, protože několik jejich produktů dostalo ocenění za design Red dot a firma pak Top Innovator nebo Best brand award.
3. Týmový duch. U žádného jiného výrobce jsem ještě neviděla takový zájem o názor zákazníků. Lässig dokonce založil internetovou komunitu, kde ostatním ukazuje vyvíjené produkty a ptá se na jejich názory na použité materiály, funkčnost či vzhled. Také tam odtajňují připravované novinky. Jsem členkou a budu se starat, aby vám nic neuniklo!
4. Ohleduplnost k životnímu prostředí a udržitelnost. Jop. Kdo v posledních letech nemá udržitelnou kolekci, ať už je realita jakákoli, že ano. Ale Lässigovým to věřím. Vyrábějí z recyklovaných materiálů. Své produkty pečlivě testují, a to nejen těsně po výrobě, ale i po půl roce, aby měli jistotu, že se z použitých materiálů neuvolňují žádné škodliviny. Nestačí jim splnit limity dané německými normami. Nesmí se uvolňovat ŽÁDNÉ škodliviny. Osobně navštěvují továrny, kde se jejich zboží vyrábí, a dohlíží na výrobu i na to, že zaměstnanci pracují za férových podmínek.
5. Dobročinnost. Svůj úspěch sdílejí i s těmi, kdo měli v životě míň štěstí. Charita, dobročinnost, na to já slyším. Před Vánoci zabalili na podporu akce „Vánoce v krabici od bot“ hradbu z krabic, za kterou by se schoval celý tým spolupracovníků. Commit and Act, mezinárodní organizace, která podporuje traumatizované dívky a ženy v nejchudších zemích světa. Dále podpořili či podporují výsadbu stromů, budování studní, výstavbu a provoz dětských hospiců či terapii plaváním pro revmatické děti. Podporují postižené sportovce a snaží se postižené motivovat ke sportu, v rámci projektu Switch Kids posílají děti na čtyřdenní pobyty do rodin z jiných kultur, pomáhají iniciativě chránící žraloky nebo koloušky a útulek pro zachráněná zvířata, financují fotbalovou školu. Jasně, většina těch projektů míří na Německo. No a co? Na mě dělá dojem, že v tom byznysu neztratili srdce a dělají dobré věci. Na dobré věci u nás v České republice ráda přispívám ze svých peněz.
6. Srdeční záležitost. Tenhle bod nedovedu úplně přesně vysvětlit. Možná je to tím kolouškem ve znaku. Možná drobnými detaily – jemnou paspulkou kolem podsádky, citátem pro lepší den vedle cedulky. Možná kombinací všeho, o čem píšu v tomhle článku. Ale je snadné se do výrobků téhle značky totálně zamilovat. Tak pozor na peněženku!

Upřímně, jsem samozřejmě ráda, že práce ambasadorky na Modrém koníku je placená. Z působení ostatních ambasadorek je mi jasné, že je to docela náročná práce a občas budu muset pracovat i na úkor rodiny. Ale ta částka by nikdy nestačila k tomu, abych své jméno a tváře svých dětí spojila se značkou, které bych nevěřila. Součástí týmu značky Lässig se ale stávám s hrdostí a nadšením.

Tak konečně mám chvíli sepsat, co nás potkalo.. Bylo 22. října 2018, a my se s partnerem těšili na 3D ultrazvuk, že konečně uvidíme jak vypadá a komu je nejvíc podobné to naše zlato.. Do této chvíle celé těhotenství probíhalo bez problémů, obě předchozí screeningová vyšetření vždy dopadla na jedničku a nic nenasvědčovalo tomu, že by něco nemělo být v pořádku.. 

Když si nás pozvala paní doktorka dovnitř, tak už při prvním nějakém měření se jí nezdálo množství plodové vody, tak si vyžádala ještě názor pana doktora, který normálně pracuje v nemocnici U Apolináře. Mezi tím nám vytvářela krásné fotky, i když chvíli malý dělal drahoty.. No musím říct, že díky tomu množství vody máme nádherný fotky, poslední kterou nám paní doktorka chytila byla, jak se na nás malý usmívá, asi už tehdy nám chtěl naznačit, že všechno bude v pořádku Pan doktor opravdu potvrdil větší množství vody, které k mému týdnu těhotenství vůbec nesedělo.. Hned si nás vzal do vedlejší místnosti, kde nám udělal 3 screeningové vyšetření.. Krásně nám zase popisoval, co kde má, co je v pořádku, musím říct, že to na mě v tu chvíli působilo, jako by povídal pohádku... Takže když přišel na ten problém, který nám hned popisoval a vysvětloval, tak jsem ani já, ani partner hned nepochopili, že je to špatně, spíš to na nás působilo, že to tak má být.. Tak tedy k problému.. Hezky na ultrazvuku nám ukázal, jak malý polyká plodovou vodu, jak teče do žaludku, dál do duodena (dvanáctníku) a dál už nepokračovala, ale bylo krásně vidět, že se vrací zpět do žaludku, který byl kvůli tomu větší.. Ultrazvuk ukázal tzv. Double bubble - místo tenkého dvanáctníku byla jedna bublina a že žaludku druhá.. Všechno to pak vzalo rychlý spád... Hned z Hloubětína nás poslali na Karlovo náměstí, kde na nás čekala paní doktorka z genetiky.. Kde jsme spolu probrali možné i nemožné nemoci v rámci obou našich rodin.. Protože jsme se dozvěděli, že tato vývojová vada je ve většině případů přidružená vada. Tedy malému hrozil Downův syndrom a další vady srdce.. Panem doktorem nám byl doporučen odběr plodové vody, ke kterému se paní doktorka tedy moc neklonila, protože výsledky z prvního screeningu jsem měla riziko 1:13500. Srdíčko a všechny ostatní orgány měl malý v pořádku a pro můj vlastní klid jsem se rozhodla, že odběr plodové vody podstoupím. Hned ve středu mě objednali v nemocnici U Apolináře, kde mi zákrok provedl pan doktor ze screeningového centra.. Co se týče mě, tak jsem pondělí i úterý probrečela, protože jsem se strašně o malého bála, kdyby se potvrdila jiná a větší vada, tak jsem si nedovedla představit, že bych ho musela porodit, protože jsme byli s partnerem za jedno, že by jsme těhotenství ukončili.. Partner mi byl od začátku velkou oporou, a když jsem se v úterý málem složila, jak jsem samu sebe vynervovala, tak se chtěl balit z práce a přijet za mnou.. To už jsem ale seděla skoro na balkóně, zabalená v dece a musela zhluboka rozdýchávat.. Ve středu mě doprovázel na zákrok, který byl tedy dost rychlý a můžu to opravdu přirovnat k odběru krve z ruky.. Dokonce bych řekla, že to ten doktor uměl napíchnout líp, než nějaká sestra, kam chodím normálně na odběr krve.. Pan doktor i sestry byli moc milí a srandičkami mi situaci dost ulehčili.. Vodu jsem měla krásně čirou a zákrok proběhl rychle a o první část výsledků jsem si mohla volat už ve čtvrtek.. Takže jen přežít noc a vydržet asi do 10 dopoledne.. Byla to naše nejdelší noc.. Bylo to mnohem horší, než když jsme podzim předchozího roku čekali, jestli nám potvrdí mimoděložní těhotenství.. Tady už šlo totiž o naše skutečné miminko, o malou kopii svého táty, o fotbalistu, který mi dělal v břiše bubliny a dokázal šťoucat na několika místech najednou. Tolik jsme se báli.. Ale jsem vděčná, že mám vedle sebe skutečného chlapa, mojí oporu, mojí lásku.. A spolu zvládneme všechno. Druhý den jsem si volala sama o výsledky, doktorka nevolala, což bylo dobré znamení, protože kdyby volala, tak víme, že je něco hodně špatně.. Konečně když jsem se dovolala, a doktorka našla výsledky, tak mi spadl ten největší kámen ze srdce.. Malý je jinak v pořádku, pak čekat ještě měsíc na zbylé výsledky.. Ale těch už jsme se nemuseli bát, protože tyto vady nejsou běžně přidružené k malého vývojové vadě.. Od pondělí jsme si toho s partnerem o vadě dost načetli, já si pro svůj klid sepsala 2 stránky A4 otázek, protože hned v sobotu jsme měli domluvenou schůzku v Motole s paní doktorkou z dětské chirurgie.. Měli jsme opravdu štěstí, že všechno vzalo tak rychlý spád.. V sobotu nás paní doktorka více uklidnila, vlastně nám neřekla nic nového - všechno už jsme měli načtené.. Co jsme se tedy dozvěděli.. 

* Hrozí nám předčasný porod. 

* Malý se musí narodit nejpozději do 37tt, protože by jinak byla placenta moc slabá na jeho vypuzení. 

* Malého čeká nejpozději do 24 hodin po porodu operace. 

* Dle jeho stavu ho budeme moct mít po porodu chvíli u sebe. 

Vzpomínky na dětství… Ty drobné maličkosti jako prázdniny u babičky a dědečka. Skákání gumy. Céčka, pogy, anebo to, co právě bylo v módě. Odřená kolena a nerozlučná přátelství. Běhání venku, dokud se nezačalo stmívat. Hračky jako mončičáci a tamagoči. Sladké vzpomínky na dětství, které nám vykouzlí úsměv na tváři. Očistí duši. Dobijí baterky. Přesně tyto vzpomínky ve mně vyvolaly nákupy v drogerii. Jak? Jediným pohledem…

Hledala jsem olejíček pro mého malého špunta. Prohlížela jsem si celou nabídku obchodu, až mi pohled spočinul na starém dobrém Aviril dětském oleji. Po pár minutovém útěku do říše vzpomínek na dětské časy jsem zvedla ruku a bez přemýšlení sáhla právě po tomto oleji. A jak to u mě občas (dobře, celkem často) bývá, když jdu pro jednu věc, odešla jsem s plnou taškou. Znáte to i vy? Jinak to nebylo ani tentokrát. Když v poslední době nemám možnost rozšoupnout se na nákupech oblečení, bot, či jiných potřebných nepotřebností, užívám si i takovýto běžný nákup. Praktický. Protože když jste na mateřské, i nákup potravin nebo drogerie je snadno vrcholem socializace, blaha a nákupního ráje. Hlavně bez dětí. S umytou hlavou. V čistém, nedomácím a nepoblinkaném oblečení. A tak jsem si to dovolila, nechala se unést tímto ne tak častým pocitem a nakoupila jsem další produkty z této řady, které ve mně vyvolaly ten příjemný nostalgický pocit vzpomínek na dětství. Přihodila jsem tak ještě dětský zásyp a krém na opruzeniny. Spokojená s nákupem jsem přešla na další položky v mém pomyslném nákupním seznamu. Co dalšího potřebuji jako matka? Přece vlhčené ubrousky. Hodně ubrousků. A tu jsem objevila, že Alpa, která je tu s námi už od roku 1913, má speciální řadu Batole pro ty nejmenší. Vzala jsem tedy vlhčené ubrousky a šla uspokojovat své nákupní chutě dál. Koupila jsem ještě dětský šampon, koupel a pleťové mléko s olivovým olejem. Tak a je to, nákupy mám hotové. Moje ženská stránka prahnoucí po marnotratném utrácení a chvilce klidu je uspokojená. Aspoň částečně 🙂

Doma už na mě čekal můj malý poklad, který mě přivítal s otevřenou náručí a křikem „mama“, který jsem ten den slyšela aspoň 348x. Chvilku o samotě jsem si užila, potřebovala jsem ji jako sůl, ale to jistě taky znáte. A přestože se vracíte zpět do známého kolotoče povinností a chaosu, netoužíte po ničem víc. Odpočinutá jsem se chystala otestovat své kosmetické úlovky na svém nejmenším. A rovnou všechny najednou. Na využití vlhčených ubrousků nebylo třeba čekat dlouho, příležitost se našla hned. Večerní rituál koupání, který u nás vždy vypadá divoce, jsme si zpříjemnili produkty Batole a Aviril. Všude bylo hodně vody, smíchu, vůně a dobré nálady. A když jsem po tomto náročném úkolu ukládala moje malé voňavé klubko spát, ještě dobrou půlhodinku jsem u něj ležela a užívala si jeho miminkovskou vůni. Protože přesně tak voní přípravky Batole. Jemně. Čistě. Miminkovsky. Není divu, že jsem při dalším výjezdu do obchodu doplnila náš arzenál o další produkty. A že jich je dost 🙂

A víte co? Vlastně jsem u nich (nejen) v ten večer zůstala o něco déle. Čekala sice na mě kuchyně jako po výbuchu, prádlo v pračce, které bylo třeba pověsit, a i ten večerní film jsem chtěla vidět. Aspoň do prvních reklam. Ale řekla jsem si, že všechno počká. Kuchyně nikam neuteče, prádlo dám vyprat ještě jednou a ten film i tak nemám šanci dokoukat celý. Za to tyto krásné okamžiky tu nebudou napořád. Zpomalte, nehoňte se za dokonalostí a nesnažte se přizpůsobit této hektické době. Vychutnávejte si chvíle s těmi nejdůležitějšími. Užívejte si drobnosti a nasávejte vůni dětství a vzpomínek. A tak jsem tam teda ležela, užívala jsem si toho malého spícího človíčka, očichávala ho a vzpomínala…

Zastavte se na chvilku i vy a zavzpomínejte si na své dětství. Co vás napadne jako první? Popište nám tyto vzpomínky na vaše dětství a možná právě vám pošleme štědrý balíček přípravků, které se o vašeho mrňouse postarají od hlavy až k patě 🙂

-----