Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Ahoj holky, podstoupilo nektere z vasich deti biopsii ledviny? Dcerka ma krev v moci, nic se nehorsi a doktorka pozaduje toto vysetreni. Mate nektera zkusenosti? Dcerce je 5 let. Dekuji
Enterobióza - onemocnění vyvolané roupem dětským je nejčastějším střevním parazitárním onemocněním u nás. Červ vyvolávající toto onemocnění parazituje pouze v lidském střevě - jde tedy o onemocnění výhradně lidské. Roup je poměrně malý červík (sameček max. 0,5cm, samička max. 1,3 cm), přesto dokáže pěkně potrápit. Oplozené samičky naplněné vajíčky (obsahují jich 10 tisíc a víc) totiž cestují střevem směrem ven a zejména v nočních hodinách vylézají z konečníku, aby mohli svá vajíčka uložit do kožních záhybů v jeho okolí. Svým pohybem působí úporné svědění, díky němuž dochází k poruchám spánku, bolestem hlavy, u dětí se může objevit i noční pomočování, či celkové neprospívání. Díky přítomnosti červů ve střevě bývají i bolesti břicha.
K nákaze dochází pozřením vajíček - tzv. orofekální cestou, tedy znečištěnýma rukama (vajíčka ulpí na rukou a za nehty při škrábání). Člověk pak může opakovaně nakazit sám sebe, nebo přenést vajíčka na potraviny, různé předměty, hračky apod.
Zásadní je tedy mytí rukou po každé toaletě, u dětí zamezení olizování rukou, hraček, kousání nehtů atd. Larvy totiž ve vajíčku vydrží ve vlhkém prostředí při pokojové teplotě naživu až 3 dny.
#phyteneo
Překotný porod vypadá asi takto:
Dnes ve 2:30 ráno mi zazvonil telefon ,,Ahoj Jani asi už je to tady, asi mám kontrakce...
Odpovídám: Vyraž k Apolináři, porodní asistentka tě vyšetří a zavolej mi, kdyžtak sedám do auta a jedu za tebou.
Ve 3:30: Jani tak nejezdi, je po všem, porodila jsem při tom vyšetření 😀
Holky susicka na prádlo se zapojuje jen do elektriky nebo od ni vede i voda? Zitra mi ma přijít tak ať vim co na chystat dekuji.
Víte, která značka při výrobě produktů omezuje dopad na životní prostředí, podporuje šťastné a zdravé děti po celém světě a pomáhá prospívat komunitám? Pomáhat a být zodpovědní bychom měli být celoročně, nejen během svátků.
Daří se to značce Pampers, kterou již za týden budete mít jedinečnou příležitost otestovat. Který ze zmíněných bodů jejich sociálního a environmentálního programu vás zaujal nejvíce? Dejte nám vědět v komentáři a pošleme vám několik malých milých srdíček.
Více se o Pampers dozvíte na: https://www.pampers.cz
Ještě předtím než se z člověka stal "zdroj", který pohání obří soukolí globální ekonomiky, žil člověk svůj "malý život" v rámci své rodiny a své komunity, kde znal své místo a cítil se v bezpečí v péči svých blízkých.
Když se z člověka stával zdroj, nebylo to jen tak. Člověk se přirozeně bránil takové dramatické změně, protože byl zvyklý žít jinak. A najednou ho vytrhli z kořenů a přesadili do města, dali mu zaměstnání a naměstnali ho do malých krabic a dopravních prostředků. Naučit člověka novým zvyklostem si žádalo tvrdý režim...a ten začínal dávno předtím než se takový člověk narodil.
Zvyk je totiž železná košile!
Člověk postupně otupěl stejně jako otupí zvířata zavřená v kleci. A přestal vnímat, co se mu stalo. Zapomněl.
Začínáme si vzpomínat na ten starý život. Objevujeme znovu své skutečné kořeny a to bolí, když si snažíme sundat tu železnou košili, která nás tak pevně svírá.
Buďme k sobě laskaví. Není snadné být člověkem!
Tak už od zítřka jednociferně 😍 👶
Ejchuchuuu, ejchuchuuu, svršky letí do vzduchuuu!
Rodičovství a intimní život.
Na toto téma byl jeden z mých postů na FB. Na to někdo položil otázku, že jako jestli rodičové opravdu mají SEX??
A můj tatínek na to odpověděl:"Nevím, ale zeptám se našich"
No, nic si nenalhávejme, asi to nebude veselé čtení..
Kdysi, v dávných dobách, kdy televize byly jenom černobílé a po poli za barákem se proháněli dinosauři - takhle si Tonda představuje moje mládí - jsem "to" zažila prvně. Ale i tak jsem tomu pak ještě dala šanci....
A vlastně se to tehdy nelišilo od té doby teď! Taky jsme hledali místa, kde nás nikdo nenajde a moc se nehrálo na kvalitu, ale na čas.
Miláček jménem BeatBo
Hračka je výrobcem určena pro děti již od 9 měsíců věku. Nutno podotknout, že právem. Pro nejmladšího to byla volba č. 1 - a zatímco housenka ho zajímala, smál se, blbnul s ní atd., tohoto mazlíka ihned po vybalení chňapnul a utíkal se s ním schovat, aby mu ho nikdo nevzal. Prostě od začátku je „jeho“. Rád se s ním tulí, rád ho přenáší a velmi rád si s ním hraje.
Vhodnost pro malé děti naznačuje i celkový design – zaoblené tvary, robustní a odolné tělo, krásné a rozmanité barvy. Přestože je hračka relativně těžká, dítě ji může tahat za měkoučká látková ouška, která skvěle padnou do dětské ruky, nebo obejmout a takto snadno přemístit. Jen se obávám, že v případě znečištění těchto látkových částí bude obtížnější je vyčistit. Nicméně přenášení doposud zvládají bez náznaku jakéhokoliv vznikajícího problému.
Malým dětem je podřízena i velká interaktivita hračky – přehrává především různé fráze či popěvky, ale také písničky jsou relativně dost krátké, takže dítě může znovu a znovu mačkat a čekat, co přijde.
K tančícímu robotovi (jak jej děti přezdívají, název BeatBo si nedokáží zapamatovat) je přiložen kromě anglického také samostatný český návod. Ovládání je ale natolik snadné, že jej ani nemusíte číst. K jeho provozu budete potřebovat 4 baterie typu AA.
BeatBo má k dispozici celkem 4 tlačítka s rozdílnými funkcemi:
„Tanec a pohyby“
Dobrý den. Nakonec jsme se rozhodli zrenovovat starou pororozpadlou dřevěnou postýlku pro panenky, protože kvalita, která byla před 20 lety, se už dnes nesežene. Rozhodla jsem se jí přidělat i nebesa. A ráda bych se zeptala, kdo máte postýlku s nebesy, jak dlouhá je tyč držící nebesa? Zhruba do třetiny délky postýlky? Event. to jde porovnat i s postýlku pro mimčo 😉 Děkuji
Někdy kořeny našich současných trablů sahají hluboko do minulosti...
Mate radi horory? Kdyz jsem s mladetem zustala vecer sama, nevypadal ale vuuubec, ze by se chystal spat, dostala jsem chuť na něco ,,bubackyho". Jiricek vyzbrojeny čajem a ja kelimkem čokoladove zmrzliny jsme odvazne zmackli to proklety tlacitko play... Reknu vam, ze horor zacal teprve po skonceni filmu.. Ač veskere sceny kdy jsem cekala ,,lekačku" (rozumej vetsinu děje) mela pretazenou perinu pres hlavu, pri kazdem vrznuti dveri od sousedu mi vstavaly vlasy hruzou a kdyz pod oknem zatroubilo auto, malem jsem si krupla do pyzama. Davam za pravdu tomu, kdo pronesl moudro - Kdyz se nekdy budes citit sam a opusteny, pusť si horor a je zaruceny, ze si najednou v mistnosti sam pripadat nebudes.. Rano si Jirka starsi ťukal na čelo proc tu svitim jak na hrade, ale uznejte,mohla jsem mu rict to co mi celou noc znelo v usich? ZHASNI A ZEMRES? No nemohla..A vite, co je na tom vsem to uplne nejhorsi?Zrovna tu noc, kdy ja strachy nemuzu usnout, si mladej vybere jako tu PRVNI, kterou prospi bez probuzeni... Ne, spravedlnost neexistuje a dnes vecer to vidim na Hrisny tanec nebo tak neco...
Strihate nehtiky?
Miminko 14 dni.
Hezký prodloužený víkend všem ☺ Jak si ho užíváte? U nás rozhodně nuda není. Včera dopo velké vaření - polívka, normální bramborový knedlíky, bezlepkový knedlíky, špenát, zelí, pečené kuře, pečený králík, upečený bzl.perník ke kafíčku. Přijela babička na oběd, děti si užívaly, prostě pohoda. K večeru rychloakce - oslava a kamarádů. Teda tolik dětí nemaj ani ve školce. Večer prostřední začala pokašlávat. Dneska v 5:30 budíček, nejstarší bolelo bříško. Léky, nahřívání, odpočinek a už jsme se pakovali, že jedeme k druhý babičce na oběd a slavit svátek. Nejstarší žaludek se rozhodl to sabotovat a veškerej vypitej čaj musel ven. Pohoda - je to venku, teď už bude líp. Dobaleno, soukáme se do auta, dcerka postává u lilií a ani nové dávce čaje se v bříšku nelíbilo. Takže jsem vyložila její věci z auta a manžel s ní zůstal doma a já jela jen s prťatama. U babičky se druhá dcerka rozkašlávala víc a víc. Takze po rychlý kafe a jelo se domů. A to si babička k svátku přála, aby u ní holčičky byly na víkend. No nic, tak třeba jindy. Po příjezdu domů kontrola pacintky - teplota 37,1, bolesti břicha, zad, nohou, hrudníku.. Po půl hoďce teplota 37,8, takze jsem tentokrát zabalila nejstarší a jela s ní na pohotovost. A víte co? Vůbec nic jí nezjistili. Takze máme jen srážet teplotu a na bolesti brufen. A to máme dnes s manželem výročí - 6 let. Krásně si to užíváme. Aspoň že nejmadší je držák. Snad zítřek bude klidnější. Krásný zbytek víkendu vám všem, co jste dočetli až do konce. ☺
Víte, který ze střevních parazitů se vyskytuje nejčastěji a to hlavně u dětí?
Kdo tipuje roupa dětského, má pravdu 🙂 Tři roky jsem pracovala přímo v parazitologické laboratoři a musím říct, že jsem byla z počátku velmi překvapená, jak často jsme měli pozitivní nález právě tohoto parazita. Tedy konkrétně jeho vajíček z análního otisku. K průkazu tohoto nezvaného návštěvníka se totiž používá právě tato metoda (na konečník se otiskne průhledná lepicí páska, která se pak přelepí na podložní sklíčko a může se přímo mikroskopovat).
Více o enterobióze - jak se onemocnění vyvolané roupem dětským nazývá, napíšu příště. Každopádně i proti tomuto parazitovi se dá bojovat pomocí přípravku Vermophyt značky Phyteneo.
#phyteneo
Rick sel vcera s dvema kamarady na veceri a pak parit. Nechala jsem mu odemcene dvere od loznice, jako vzdycky, kdyz jde ven. Ve 3:36 zvoni zvonek u hlavnich dveri. Otevru a tam dva policajti s mym manzelem. Nejdriv strach, ze se neco stalo, ze ho nekdo napadl. Pak hruza, ze napadl nekoho on a museli ho zatknout... Nakonec se ukazalo, ze ten blbec se snazil doklepat domu k nejake stare pani, ktera bydli cca 10 minut od nas. A to ho taxi vysadilo 20m od naseho domu. 😒
My proti všem
Tak přesně takovou auru si kolem sebe stihlo vytvořit kontaktní rodičovství za těch pár let. Často se můžeme setkat s tím, že si úplně hýčká svou domnělou jedinečnost a vyžívá se v tom, když může být tak trochu za mučedníka, kterému přeci rozumí jen zasvěcení, kteří jdou po té společné cestě na jejímž konci má být veselé a šťastné dítě, které miluje světový mír a Matku Zemi.
Nechat se zasvětit do kontaktního rodičovství často znamená jít až za hranice vlastních možností. A s tím jde ruku v ruce i vyhoření. Ani se nedá spočítat, kolik rodičů se v zoufalé snaze o malého Buddhu dostává pod neuvěřitelný tlak, který nedokážou vydržet ani oni a často ani jejich manželství či partnerství. O dětech nemluvě, protože i děti kojené do tří let, nošené ergonomicky a s jantarovými korálky na krku trpí všemožnými neduhy a poruchami. Jen se o tom taktně mlčí, protože je příliš těžké přiznat si, že to, co jsme druhým dávali sežrat jako tu jedinou správnou cestu, se nějak zvrtlo.
Když chceme být "kontaktní rodiče" je nepsaným pravidlem, že se stáváme součástí odboje, který bojuje proti všem těm dudlíkům, kočárkům a kojeneckým mlékům. Tiše se předpokládá, že si dokážeme odškrtnout všechny bodíky na seznamu, jinak je s námi ámen. Jakmile nejsme podle kontaktní šablony, projíždíme to. Jsme kontaktní jen tak napůl a nemůžeme si na hruď připlácnout nálepku "hrdá biomatka".
Nedej bože, aby nás někdo spatřil s visítkem. To se pak dav semkne a nebojí se lynčovat. Nijak se v tu chvíli neliší od opovrhovaných lékařů, kteří nás citově vydírají, když říkají: "Chcete si to dítě zabít, mamko?!". Postavení kyčlí v nostíku je najednou mnohem důležitější než fakt, že chceme být svému dítěti nablízku. A ke slovu se dostává staré dobré: Kdo chce psa bít, hůl si najde.
Když se snažíme být kontaktními rodiči a děláme všechny ty přešlapy, které k rodičovství neodmyslitelně patří, málokdy nacházíme porozumění a pochopení, že se vážně snažíme. A že je to kolikrát i marná snaha, protože sílu své vlatní výchovy nedokážeme odpárat ani když se snažíme sebevíc.
Ale poslechnout nějakou radu od rodičů nebo prarodičů? Chraň nás ruka páně! Vždyť ti to všecičko dělali úplně špatně. A výsledkem jsme my, citoví deprivanti zmítající se životem bez ladu a skladu. Toho bohdá nebude, abychom tohle my udělali svým dětem!
Bájné spokojené dítě ještě ani neodrostlo dětským střevícům a nikdo z nás nevidí do budoucnosti, aby se přesvědčil, že se za dvacet let nebude ládovat antidepresivy na červené pohovce doktora Freuda s tím, že mu máma nikdy nerozuměla.
Jisté je jedno, stejně jako i naši rodiče i my chceme pro svoje děti to nejlepší. Jenomže jak máme poznat, co je skutečně dobré? Z hlubin internetu se ozývá: "Následuj instinkt!".
"Děkuji pěkně, ale kde se to prosím kupuje?!"
Jsme-li kovanými citovými deprivanty, pak je pro nás instinkt nedobytná pevnost. Nemůžeme se divit, že pak sledujeme kohokoliv, kdo se tváří, že má patent na rozum a odpovědi na všechno od vtělování duší přes kvantovou fyziku po křupavé rohlíčky. Je to mnohem snazší než pochopit sám sebe a vydat se hledat cestu do nedobytné pevnosti vlastního nitra, kde v příšeří čekají naše odpovědi.
Stává se pak, že za každou cenu chceme vyhovět virtuálnímu předobrazu a jsme v koncích, když nám to pořád nejde.
"A sakra on po tom nádherném přirozeném porodu pláče! No do háje!"
Začínáme se stydět za svůj vlastní obraz, který v porovnání s obrázky z interntu vypadá uboze a strašně. Pozvolna si v sobě pěstujeme nemoc, která se plíživě vkrádá do všech oblastí našeho života a okrádá nás o radost. Místo abychom žili, snažíme se žít JAKO někdo jiný.
Můžeme se pak divit, že naše vlastní děti i přes všechny naše snahy nejsou spokojenými andílky? Děti si totiž říkají, když je máma "jen jako", co když není skutečná?! Co když jsem i já jen přízrak? A bojují proti přízračnosti ze všech svých sil! Ještě se divíte, že vám nevýchovné poučky nefungují? 🙂
To, co nám zatemnilo zrak jsou miliony vizuálních vjemů a informací, které nás formují k nepoznání. Najednou se už nepoznáváme my sami a nepoznávají nás ani naše děti.
Jeden starý moudrý člověk kdysi řekl: Poznej sám sebe!
Otázkou tedy zůstává, proč se toho stále tak bojíme?
"Mami, vyprávěj ještě, jak děda našel toho medvídka ve sklepě!"
"A tati, taky jsi měl rád pistáciovou, když jsi byl malej?"
"Sakra, nevotravuj, přece vidíš, že mám práci ne?"
"Miláčku, teď maminka dělá knedlíky, teď nemá čas!"
Vážně si myslíme, že nám pak pomohou poučky? Když nejsme ochotni učit se z vlastních příběhů? V každému vyprávění je totiž vždycky skrytý i klíč k napravení chyb, které udělali ti, kteří tu byli před námi. A děti to ví. I proto si tak rády vylezou k nám na klín, chytnou nás kolem krku, podívají se nám hluboce do očí a řeknou: "Vyprávěj ještě!"....a jestli je pro mě kontaktní rodičovství o tom, jak kdo kojí nebo nosí? Vůbec ne...je o tom nakolik dokážeme sdílet sami sebe s otevřeným srdcem. Nakolik jsme skuteční se vším, co k nám patří. To je totiž kontakt, spojení, které nás k sobě poutá pevnými kořeny, které ani ta nejsilnější bouře nedokáže vyvrátit.
PS: obrázek jsem našla na IG Happyhealthcare a volně jsem ho přebájila 🙂
Prosím o tipy🙂 Zítra jedeme s malou, 2roky, do Prahy do mořského světa. Kam je fajn se jet ještě podívat,aby jsme ji zabavili. Může být cokoliv, klidně i hernicka, kde dáme s taťkou kávu 🙂
Ahoj. Dáváte mýt příbory do myčky? A nekoroduji vám. Máme hodně staré a ty reznou. Teď jsem koukala treba na ikeu a tam u všech píšou, že po použití oplachnout, aby nerezli. V tescome nedoporučují mýt v myčce. Tak teda nevím. Dekuji
Holky prosim SOS....mala ma 6 mesicu a nejspis chytla strevni chripku od nas 😔 ma prujem. Co ji mam davat jist, kdyz jsme na UM a s prikrmy jsme zacly pred tydnem, takze nesni vic jak 3 lzicky 🙈 na pohotovosti kdyz jsem volala radili, at ji nedavam mliko (haha kdyz je vlastne temer jen na nem) a mam dat nemlecnou kasi (tam je ale pro pripravu napsano, pridejte mlicko, na ktere jste zvykli ?) rano dostala enterol, ale ten muze 1-2denne....bananu snedla tak 2 lzicky, brambor s mrkvi temer vubec. Vse je pro ji nove a necekam zazraky, ze bude bastit hned v plne davce ze. Diky za rady
Posledním přípravkem značky Phyteneo, kterému se budu věnovat, je Vermophyt.
Je vhodný k zajištění normální činnost gastrointestinálního traktu a střev a také k jejich pročištění. Obsahuje vyváženou kombinaci aktivních látek rostlinného původu - silice saturejky zahradní, hřebíčkovce vonného a tymiánu obecného a dále extrakty bylin s antihelmintickými učinky - semena tykve obecné, černuchy seté a kořen omanu pravého. Proto můžeme Vermophyt považovat za přírodní přípravek k eliminaci parazitických červů – helmintů, mezi které mimo jiné patří roup dětský, škrkavka dětská, tasemnice, nebo např. hádě střevní.
#phyteneo
Můj druhý porod (sekce)
Ahoj maminky, tak jsem to během krátké doby podstoupila znova... další porod.. no porod prostě mi jí ze mě vyndali...
No vezmeme to od prvního porodu, ten byl normálně (vaginálně), William se narodil o 6 týdnů dřív, já rodila s horečkou, rýmou, kašlem, bolením krku... těsně před finálním tlačením mě přesunuli na hekárnu ať se prospim.. na to mi tam každých 15 minut chodila porodní asistentka na ozvy miminka.. přišla naposledy zahlásila nesjou ozvy volejte okamžitě dr.. zničeho nic se kolem mě objevilo asi 10 lidí a dr.. ta oznámila 8cm a píchla vodu, voda zkalená.. a to už si pak moc nepamatuji jen to jak mi při každé kontrakci strčila ruce dovnitř a roztahovala porodní cesty.. to byla taková blest, že kontrakce o proti tomuto bylo pohlazení... a tak přišel 6.1.2017 v 17:22 na svět můj prvorozený Willíček, nebylo to lehký 14 dní na JIP ale byl moc šikovný, doma uřvaný ale je to miláček. Teď má 10m leze, staví se, chodí kolem nábytku, a už se pustí nábytku a vydrží stát bez opory...
A teď dva dny po šeštinedělí a absolutním půstu, kvůli možnému předčasnému porodu jsme na to vlítli, no vlítli... Aby jste se taky pobavili: Byla noc a já vyčerpaná uspáváním malého a z jeho neustálého křiku spim. zničeho nic mě probouzí přítel a doráží. trvalo to asi 2 minuty (chudák měl skoro půl roku půst), ale údajně vše šlo ven, na břicho. Moc si to nepamatuji byla jsem v polospánku. Za další dva dny jsem měla kontrolu po 6-ti nedělí a nechala jsem si napsat Azalii a vesele ji brala. Partner odjel na 3m do USA a během jeho pobytu tam jsem zjistila že jsem po druhé těhotná. Já v šoku, nevěděla co mám dělat, udělala jsem 4 testy a fakt tam byli 2 čárky.. píšu do Chicaga jsem těhotná.. podle dr už se s tim nedá nic dělat.. jsem v 13tt.. ja vyděšená že to šílené těhotenství co jsem měla s Willíkem bude znova a že porodim druhé dítě v tom samém roce jako první... no začala jsem se na to připravovat... Partner tomu pořád nemoh uvěřit, že je jeho tak jsem mu to spočítala a řekla jestli si pamatuje tu prvni noc po 6-ti nedělí a prej, že jo, že byl straně nadržený a asi si ustřík. Co z toho plyne stačí kapka a je z tebe taťka... :D. celé těhotenství jsem si říkala, že rodit normálně nechci, že to peklo znovu zažít nechci, že bych nejraději prospala ( jsempo operacích páteře, nesmím epidural ani na sekci). To jsem ale blbá co...
Den před neplánovaným porodem mi udělá přítel radost a vyráží do práce s malym... já doma v klídečku čekám až přijede pán pro jidelní židličku. Zvoní hurá, zvedám se a ukopávám si malýček o kočárek, co mám doma místo košíku.. podívám se na něj a on uplně vybočenej do leva, boli to jako křeč, na začátku, tak ho vracim zpět a ono to nejde. začíná to bolet jak prase, natýkat, a vybarvovat modřina... se slzami v očích volám partnerovi, že jsem si nejspíš zlomila malíček u nohy. Chudák přijíždí a ja nohu jak tenisák. Odvážíme syna k babičce a jedeme na pohotovst.. neví zda je to vykloubený nebo zlomený, jsem v 36+2tt tak můžu jít na rtg obalují me snad třema vestama.. vracíme se k dr ukazuje mi brutálně zlomený malíček. Kdybych nebyla těhotná tak ho zdrátují, ale teď nemůžou. prý to sroste ale malíček už navždy bude nakřivo.. tak to je den před porodem, vše dělám hlavně rukama opírám se hlavně o ruce a je to zápřah i na břicho.. nosit malýho, koupat ho, domácnnost... druhý den co jsem vztala s malym tak jsem začala mít nepravidené bolesti, říkám si to budou poslíčci, nevěnuji tomu pozornost a dál dělám s občasnými bolestmi, přijela návštěva, odjela.. přítel byl v práci přijel kolem 19h a ja už ty bolesti měla docela silný ale pořád dost nepravidelný.. Dávali zrovna zelenou míli tak jsme na ni koukali.. potom jsem šla dát vanu jestli bolesti zmizí.. no to byla ale blbej nápad, bolesti zesílili a byli pravidelné.. říkám uvidíme do rána a šla jsem si lehnout.. no moc to nešlo, když už ty bolesti byli nesnesitelný, začala jsem chodit po bytě a sbírat věci. Budím přítele, no moc mi to nejde.. budím ho něžně ať není vyděšený, mezitím shaním hlídání na syna, sousedka není doma, volám sestře, ta přijede teda přítel ji přiváží. jedeme na Bulovku. přijeli jsme tam asi ve 3:30. než mi přítel přines papíry do porodnice tak to nějaky čas trvalo. v místnosti kde jsou monitory mi dělá sestra vyšetření říká otevřená na 10cm půjdete rovnou na box, počkat cítím v brance nožičky, půjdete na UZ, a ptá se jestli vim, že dítě neni hlavou dolu.. samozřejmě že jsem to veděla ale pořád jsem doufala, že se otočí, kontrolu jsem měla ve čtvrtek a měli mi jí otočit růčo, k tomu už nedošlo... Doktroka zjišťuje polohu miminka - příčka. Tak mé přání se vyplňuje, já to prospím. při ceste na operační sál mě už slíkají, obvazují nohy, mačkají zlomený malíček, a já mám pernamentní kontrakce (mám ten pocit), mé tělo se začíná nekontrolovatelně klepat, pan přimář se ještě probouzí, anesteziolog má otlačený polštář na obličeji. Primář me patlá desinfekcí snad uplně všude, a jak jsem byla čerstvě oholená tak to pálilo jak sviňa.. mačká mi břicho tak silně, že vyjeknu bolestí. Naštěstí mě uklidňuje anesteziolog a povídá mi: za chvilku už budete spinkat.. jen vydržte.. a zničeho nic jsem v limbu. Probouzí mě hlas přítele, Lásko máme nádhernou dceru, ja brečím nevim jestli štěstí, spíš bolestí, a říkám jak ožralá, že mám hrozný hlad. Malá se narodila 6.11.2017 v 4:11 měla 2.500g, bohužel ji nemohlli změřit byla strašně zkroucená a nechtěli ji ty nožičky rvát. Při propouštění měla 46 cm, probouzí mě vizita na JIP. Mám neskutečný bolesti, jen nevím co bolí víc jestli malíček nebo rozpáraný břich. nemůžu se pomalu ani hnout, mám knedlík v krku, nemůžu si odkašlat.. panebože já se budu muset zvednout postele, vždyť se nemůžu ani otočit na bok. No nic, rehabilitační sestra přijde až zítra snad se to zlepší. No nezlepšilo, při raní vizitě mi vyndavají dren, říkají kašlejte, jak asi mám kašlat když to bolí, vytahují ten odporný dren a já jen hýkám bolestí, zatím nejhorší zážitek z celého porodu(sekce). No to jsem netušila jaky bude zvedání z postele. Přišla a začali přímo u mě. to zvednutí, ta bolest, peklo.. donutili mě si jít vyčistit zuby, ale trvalo mi dost dlouho než jsem se postavila na nohy mě se tak točila hlava. Co krok to neskutečná bolest..ten samí den mě přesouvají na oddělení 6-ti nedělí, těším se na malou, na JIP nám je vozili jen na chviličku. Zvedání z posetele na záchod, docházet na novorozenecký, neskutečný peklo, jak se mi tam hrabali nesutečně mě boleli střeva, kroutili se mi to byla bolest.. naštěstí už se můžu zvedat vcelku bez problémů.. můžu nosit i když bych neměla svýho kloučka. z porodnice nás propouštějí po 5 dnech.. Malá ač neměla na začátku kvůli žloutence sílu sát, musíme používat kloboučky, je plně kojená mlíko se mi udělalo do tří dnů díky pravidelnému odsávaní.. žloutenka mizí, sluníme když svítí sluníčko, krásně přibírá..
Kdybych si měla možnost si vybrat mezi normálním porodem a sekcí, tak už jedině klasicky. Radši vydržím bolest při porodu než zažívat bolesti po operaci. Další děti v plánu nejsou a teď oba máme strach spolu spát. Pak, že nikdy nebudu mít děti přirozenou cestou, pan doktor se šeredně spletl... Mám rovnou 2. 2 děti v jednom roce na den přesně 10 měsíců od sebe.. Máme před sebou ještě spoustu práce..
Maminky vy co chcete dobrovolně císaře a bojíte se porodních bolestí, věřte že pooperační bolesti jsou tisíckrát horší než ty porodní. A proč? protože trvají 3x delší dobu než porodní, a miminku se nemůžete věnovat na 100% stejně jako po klasicým porodu. Teď mě čeká ještě jedna dost nepříjemná věc a to je vyndání stehu, pokud to není vstřebatalený a ten zarostlej uzlík upadne sám.. uvidíme..
V utery cisar a ja sem na prasky,hrozne zvlastni vedet kdy je den D.Ale psychicky nic moc.Na malou se strasne tesim jen aby bylo vsechno v poradku tak jak ma chlap bude po nocni a v 9h mam nastup chudak bude cekat kdy prijde prdelka na svet.Tak nam drzte palce ❤🍀.Bracha se tesi ale hlavne na to ze bude u babicky 😂 .Je tu nekdo ci partner byl u cisare?Chteji za to 1300,- jako ke to dost ale cert to vem ale domluvili jsme se ze si chlap pocka byt jim asi bych u toho nebyla stejne budu jak sjeta ☹.
Jak bojujete s neprijejmnostmi pre menstruaci...me mini upadnout spodek
Problémy, které nastaly po porodu.
Ahoj, konečně jsem našla chvíli času na to abych napsala svůj příběh. (nejsem na psaní slohovek, ale tak nějak jsem to chtěla zvěčnit)
Celé moje těhotenství bylo bez problému, kdyby mi nerostlo bříško tak bych ani nevěděla že jsem těhotná. Dokonce ani v den termínu. Porod byl vyvolávaný a trval 13hod. O porodu ale napíšu jindy. 5. 9. 2017 v 3:15 ráno se nám narodilo to největší štěstíčko Richard, s váhou 4020g. Rodila jsem přirozeně a museli mě nastřihnout.
A teď už k tomu co se dělo po porodu. Strašně moc mě bolel ten nástřih, to sešití (šili mě pod narkozou). Chodila jsem co 8 hodin pro čípek nebo pro ibalgin. Ptala jsem se jestli je to normální že mě to tak bolí a prý jsem podle sestřiček měla jenom snížený prah bolesti, a ráno na vizitě mi řekli že to bolí že tam mám modřiny. Fakt se to nedalo bolestí vydržet, nemohla jsem sedět, chodit... pomalu jsem nevstala z postele až mi na 3 den zjistily zánět a nasadily antibiotika, po nich se mi hned ulevilo. Tak si tak s malým Ríšou ležíme už bez bolestí kdy k nám přijde doktor mi oznámit, že se mi močový měchýř nevyprazdňuje tak jak má. Prostě jsem šla na záchod, chtělo se mi čůrat, vyčůrala jsem se ale ne tak moc jak bych měla ale já už jsem se cítila prázdná. Kvůli tomu jsem byla v porodnici celkem 7 dní. Cele 4 dny v porodnici jsem musela po každém vyčůraní jít za sestřičkou aby mě vycévkovala... musela jsem chodit na wc co 4 hodiny a bylo to fakt nepříjemné. Moči mi zůstavalo 400ml, 300ml.... někdy 500ml... někdy 150ml a hned potom zase 350ml... limit je 50-100ml. Doktoři na mě přišli s tím že mě nepustí domů dokud se to nespraví a nebo se nebudu cévkovat sama doma. Sami říkali že si to nedokážou představit. Tak jsem se to naučila a cévkovala se sama tak nás pustily. Hned další den jsem měla kontrolu na urologii kde mi dali cévku na týden, kterou jsem měla týden v kuse a jenom vypouštěla moč. Nebylo to nic příjemného :( ale nezbývá nic jiného než to zvládnout a po 3 týdnech se to dalo uplně do pořádku.
Měla jsem po 6ti nedělí a šla na kontrolu k dr. která mi zjistila že mám zase zánět ale teda né ten se šitím ale ten vnitřní, tak jsem dostala čípky. A za týden jsem měla jít znovu na kontrolu. Šla jsem tedy s tím že už bude všechno v pořádku, ale to bych nebyla já abych neměla zase nějaký problém. Trošku jsem krvácela uplně jako kdybych měla menstruaci ikdyž jsem plně kojila. Doktorka říkala že to může být, že můžu mít poblbnuté hormony a že se to stává nakonec jí to ale nedalo a udělala mi vnitřní ultz na kterém zjistila že tam mám něco v děloze. Asi zbytek placenty. Dostala jsem 2 injekce oxitocinu jestli se to náhodou neuvolní samo a neuvolnilo.
Takže jsem měla nástup do nemocnice pod narkozu krátkou, s tím že mi udělají revizi. Malého jsem do té doby plně kojila tak byl se mnou a byl na kojeneckém. Tím že jsem měla naplánovanou krátkou narkozu tak jsem jednu dávku měla odstříkat po narkoze na prázdno a večer už mohla kojit a jít domů. Napsala jsem tedy manželovi že už mě budou odvážet na sál... byli tam na mě hodní a 1injekcí mě uspali. Vzbudily mě po 2,5hodinách s tím že nastali komplikace. Doktorka mi to řekla hned jak mě vzbudila protože jsem to chtěla vědět, moc jsem z toho nepobrala tak mi to vysvětlily ještě ráno.
Když mi chtěli ten kousek dát pryč, zjistily že je přirostlý k děloze a při mé smůle na takovém místě kde musí být děloha na 100% pevná. Vytáhli ze mě co mohli z té placenty (9x9mm) a porušily mi dělohu. Přes břicho laparoskopicky mi museli tu dělohu zašít na 2 stehy a operaci museli ukončit s tím, že ten kousek neodstranily celý kvuli té poškozené děloze. Teď mám 2 měsíce na to jestli se ten zbytek uvolní sám, a nebo půjdu znovu. Já už ani nedoufám že by se to uvolnilo samo. Další dítě můžu mít až za 3 roky kvůli té oslabené děloze. Teď prostě otěhotnět nesmím. No a ještě další věc co se stala po operaci? 24hodin po operaci jsem měla zavedenou cévku a můj močák je na tom zase tak špatně jak byl. Bylo to pro mě velmi stresující období ty 2 měsíce... a to mi ještě narkoza a to že jsem dlouho nic nejedla dodrbalo kojení... ale stále kojím ikdyž přikrmuji.
