Udála se taková věc, že mě Modrý koník testuje vybral na testování Nutrimama cereálníych tyčinek. Ani jsem nevěřila, že se mi to může poštěstit. Vždy jsem v tomto typu věcí neměla úspěch. 

Modrý koník testuje mě suprově instruooval co a jak. Řekl, že v pondělí, nejdéle v úterý 23.05.2017 mi přijde balíček. A fakt že přišel. Paní co mi to předávala povídala, že tam byla už v pondělí, ale že me nezastihla. 

Doma samozřejmě netrpělivě otevírám balíček a tam dve krabice Nutrimama cereálních tyčinek. Jedny cerealní tyčinky brusinly a malinka a druhé brusinky s čokoládou.

Tyčinky jsou jen doplněk stravy. Bohužel i když to vím, tak jsem kolikrát byla ráda, že jsem snědla aspoň tu tyčinku. Hlad na nějakou dobu zahnala a to je hlavní. Ne na dlouho, jen tak na hodinku, ale to jsem už pak věděla že se musí jíst a udělala si jídlo.

Super bylo, že jsem si tyčinku dala k snídani ještě s jablekem a to dopoledne s mrňusem jsem zvládla skvěle. 

Tyčinka byla i nedílnou součástí při výletóvání a všech našich, no spíše zatím jen mých  aktivitách. 🙂 Šikovná věcička do tašky ke kočárku. 

Testovat „léky“ a psát o výsledku smysluplný výstup, je z mého pohledu trochu jiné, než povídat o tom, jak na nepůsobily hračky, nebo elektrické spotřebiče, či úklidové prostředky.

„Lék“ nebo doplněk stravy je prostředek, který působí na každého jinak a jeho hodnocení je velmi subjektivní.

Z počátku testování přípravku GYNIMUN Intim Protect jsem se snažila výstupy pro Modrého koníka pojímat trochu vesele a s nadsázkou, aby uživatelky bavilo si je přečíst. Dneska bych závěrečné shrnutí chtěla napsat naprosto vážně.

Tablety Gynimun jsem začala užívat zhruba 7 dní před menstruací. Měla jsem probíhající mykózu, tak jsem si řekla, že mi přijde smysluplnější je začít zavádět ve chvíli, kdy mám problém, než je pak užívat jen „preventivně“.

První dva dny jsem tablety zaváděla na noc, dle pokynů z příbalového letáku a stav mé „nemoci“ se nezhoršil, ani nezlepšil. Říkala jsem si, že dám přípravku čas a uvidíme.

Třetí den, cca hodinu po zavedení tablety u mě nastala kožní alergická reakce. Došlo k otoku vnějšího genitálu a připojila se mírná dušnost. Příznaky dušnosti odezněly po podání léku na alergii, otok genitálu cca o dvě hodiny později.

Tak jsem byla vybrána. K testování #test_nutricia2. Musím předem upozornit, že nejsem příliš velký příznivec průmyslově upravené stravy, teoreticky zastánce základních zdravých potravin. Mám 4 děti (9, skoro 5, 2, a skoro 1/2 roku). Pracovně podle věku označované čísly. 

Znáte to - teorie je krásná věc. A realita? Ráno odevzdajíc jedničku a dvojku do školního a předškolního ústavu rychle nakupuji v drogerii chybějící vybavení na děti. Mající hlad, kupuji tyčinku. No, tedy proteinovou. Ale tyčinku. Chutná mi. Přijedu domů a dopíjím slastně kávu s mléčnou pěnou a dvěma lžičkami cukru. Pak dojím po jedničce a dvojce snídani, pokud to už neučinila trojka s tatínkem. Ten si dává sladký koláček a jde do práce. Stravuji se tedy formou "co zbyde".

Po posledním porodu mi do mé původní váhy zbývají ještě dobré 4 kg. Těším se, že si vyšetřím čas na mé intenzivní tréningy a běhání. A - do toho přijde balíček s tyčinkami, které bych si asi sama nekoupila. Ani nevím proč, přijdou mi takové "vědecké" - názvem i obalem. Ale radostně ihned otevírám krabici a vybírám příchuť "Brusinka & čokoláda".

Čekám sladkou chuť, čekám, že budu cítit umělé vitamíny. Ale ono mi to prosím chutná. Pečlivě koušu, poctivě se snažím jazykem identifikovat chutě. Musím říci, že jednoznačně a překvapivě mi tyto tyčinky chutnají více než proteinové tyčinky ze syrovátky, které jsem občas volila "jako nouzovku".  Na dlouhou dobu mě opravdu zasytily. Překvapilo mě, že chutě u těchto tyčinek nejsou "zesíleny". Na obalu je doporučení jíst jednu tyčinku denně. Opravdu by mě nenapadlo jíst jich více, obsahují potřebné vitamíny a jakási DHA - dokosahexaenová mastná kyselina.. Ač je o "uměle" dodaných vitamínech a minerálech povědomí, že nefungují, že jich tělo většinu vyloučí, mám pocit, že mě tyčinky opravdu "nakoply".

Protože po třetím dni jsem dostala konečně chuť začít znovu po porodu běhat. Zvítězila odhodlanost nad pohodlností a možná, že tyčinky od Nutricie byly právě tím správných impulzem a já do toho šla. Zatím běhám a střídavě jdu a za týden jsem zhubla asi 1/2 kg váhy, zpevnil se mi zadek, mám radost a energii. I když jsou všechny tyčinky z testovacího balení už snědené (a to výhradně mnou - nikomu jsem nedala), určitě si je koupím a budu dál užívat. Nestanou mou každodenní stravou, ale už vím, že je dobré je mít - jako pojistku a možná zopakuji "kůru" 10 ks.

Jsem přesvědčena, že vitamíny a minerály si moje tělo z těchto tyčinek opravdu nabralo. Z testovaných příchutí - Brusinka & čokoláda nebo Brusinky & maliny mi chutnaly více druhé uvedené, ale nutno říci, že velký rozdíl - díky brusinkám jsem nezaznamenala.

Ahojky jmenuji se Martina a jsem maminkou dvou kluků. Tříletého Tadeáška a dvouměsíčního Matyáška.  Kromě toho, že jsem šťastnou maminkou, jsem i pěkně unavenou maminkou, kluci mi dávají zabrat a často nemám čas dát si alespoň malé sousto jídla, natož si vařit zdravé výživné obědy, hodné kojící matky.

Osobně bych se charakterizovala jako maminka, která ráda mlsá.  Jenže to dilema mlsat, nebo se vzdát své neřesti na dobu kojení Matyáška aby mlékem do svého těla nezískával zbytečně velké množství jednoduchých cukrů. Všechny víme, jak je těžké se takové neřesti vzdát.

Na modrém koníkovi jsem si všimnula, možnosti vyzkoušet si cereální tyčinky od společnosti Nutricia, které jsou určeny pro kojící matky. Mohu tedy mlsat a zároveň získat živiny potřebné pro správný vývoj svého dítěte? Skvělá zpráva, ani chvíli jsem neváhala a zúčastnila jsem se výběru o možnost testovat pro modrého koníka cereální tyčinky Nutrimama Profutura.

Utekl týden a já se dočkala, byla mi domů doručena zásilka. Uvnitř se nacházelo balení pěti kusů cereálních tyčinek s příchutí brusinky a maliny, a balení pěti kusů cereálních tyčinek s příchutí brusinky a čokolády. Každá tyčinka o hmotnosti 40 g. Do ruky se mi tak dostaly cereální tyčinky od společnosti Nutricia, která je spíše známa pod názvem svého hlavního výrobku, kojeneckého mléka Nutrilon.Doma již mám už pár týdnů i instantní nápoj od Nutricia. 

Doporučenému dennímu příjmu omega-3 mastných kyselin pro dospělé, tj. 250 mg omega-3 mastných kyselin (DHA a EPA). No abych řekla pravdu, složení na mě působí sympaticky, všechny tyto látky jsou skutečně potřeba, raději sním tyčinku, než po ránu sníst lžíci rybího oleje.

Konečně nastal čas, a já vybalila z obalu první tyčinku s příchutí brusinky a čokolády, tyčinka nebyla vůbec suchá, při pohledu bylo patrné, že se v ní nachází skutečně brusinky a na horní části tyčinky byla mléčná čokoláda.

Mé princezně jsou 4 měsíce a přes den už toho moc nenaspí, tím pádem mě nezbývá moc volných chvil na dělání svačinek. Většinou sáhnu pro nějakou sušenku nebo čokoládu a měla jsem z toho špatné svědomí. I proto jsem měla velkou radost, že jsem byla pro testování tyčinek Nutrimama vybrána.

Balíček přišel rychle a dovezla ho moc milá paní a já jsem se těšila, co bude uvnitř. Součástí balíčku byla dvě balení tyčinek po 5 ks, takže svačinky na dlouhou dobu. Velkou radost mi udělala také mapa psychomotorického vývoje od 1 měsíce do 1 roku, která se mi líbila už v porodnici.

Musím přiznat, že nejsem velký milovník müsli tyčinek, protože mi všechny přijdou hrozně uměle navoněné, a tak jsem byla zvědavá, jak u mě Nutrimama dopadnou. Jako velký milovník čokolády jsem si na první procházku vzala variantu brusinka – čokoláda. Musím přiznat, že jsem byla velmi překvapená. Tyčinka byla šťavnatá, tak akorát sladká a moc mi chutnala. Jako svačina byla dostačující a já jsem opravdu neměla hlad až do oběda.

Další den byla na řadě varianta brusinka – malina. Oproti čokoládě byla nakyslejší a bohužel mi přišlo, že má trochu umělý ocásek, ale ne nijak výrazný. Rozhodně ne tolik, aby mě to odradilo od dalšího ochutnávání, ale pro mě je prostě čokoláda jasným vítězem.

Tyčinky bych doporučila všem maminkám jako zdravou variantu svačinky, kterou můžete mít pořád v kočárku nebo kabelce. Skvěle chutná, zasytí a dodá energii na naše prťousky.

Ještě jednou děkuji celému týmu za zaslání tyčinek. 

    Ahoj maminky. Chtěla bych se s vámi podělit o zážitek ze svého druhého porodu, protože to nabralo velmi rychlý průběh a málem jsem to do porodnice nestihla.

    Termín podle MS jsem měla 12.5, podle UTZ z 13tt 5.5. Porodnice se řídila podle termínu dle UTZ.

    V útery 2.5 jsem byla na plánované kontrole v porodnici. Byla jsem 39+4. Monitor mi natáčeli na 3x, první dva se jim nelíbily kvůli vysokému tepu miminka a tuším nízké aktivite miminka. Doktoři řešili, jestli si mě tam už mají nechat a porod vyvolat nebo mě ještě pustit domů. Až ten třetí monitor byl ukázkový a nakonec mě pustili domů. Doktorka mi ještě udělala "malého" hamiltona po mém svolení (já, která ho nikdy nechtěla) a objednali mě na pátek na kontrolní monitor.

    V úterý v noci jsem potom najednou začala krvácet jasnou krví. Dost jsem se lekla, tak jsme s manželem radši jeli do porodnice na kontrolu. No bylo to spojené s tím hamiltonem, monitor i vyšetření ok, tak jsme se vrátili domů.

    Ve středu odpo jsem ještě byla víc jak dvě hodiny se starší dcerou Simonkou na hřišti, celkem nic mi nebylo.

    Večer potom začaly bolesti, byly i dost intenzivní, ale interval dlouhý. Nepravidelné, někdy 10 minut, někdy třeba 45 minut. Šli jsme s manželem uspat Simonku a já zjistila, že vleže mi je celkem fajn. Nakonec jsem i spala 2x víc jak 30 minut mezi kontrakcema.

...a neb svět se zbláznil a jak to vidím já.

Lesana = žena, co má děti

Biomatka = žena, co má děti

Mamynka = žena, co má děti

Maminka = žena, co má děti

Všechny jste/jsme matky, neřeště se na vzájem a přestaňte být podlé...je to trapné, mnohdy urážlivé a nevhodné.

Konik_testuje si mne vybral pro otestování vaginálních kapslí Gynimum a mé srdce (a nejen to) zaplesalo! Díky za tu možnost. Od svého porodu mám neustálé problémy se svěděním, pálením nebo štípáním. Kdo to zná, ví, že to není nic příjemného. Ozkoušela jsem různé čípky, koupele a efekt téměř žádný nebo klid jen na dva dny. Upravila jsem i stravu, ale ani to nebylo nijak platné.

Za pár dnů kapsle dorazily, překvapil mne velmi maličký balíček, ale bylo v něm vše, co bylo potřeba. Ocenila jsem, že příbalový leták je velmi přehledný, výstižný a stručný. Zjistila jsem z něj vše, co jsem potřebovala během pár minut. Žádné složité slohy. V malém praktickém uzavíratelném dávkovači je deset kapslí. V letáku se uvádí, že je potřeba minimálně užívat léky devět dní. Případně je možné léčbu protáhnout. Trochu mne zmátl vzhled kapslí, prvotně jsem si myslela, že se polykají. 😀 Ale ne, v návodu jsem si ověřila, že se klasicky na noc zavádí do pochvy.

Samozřejmě mě zrovna trápilo nepříjemné svědění (poprvé se to docela hodilo), takže jsem hned natěšeně večer kapsli zavedla. Kdo má zkušenost s vaginálními čípky, tak u těchto kapslí ocení, že si na noc stačí vzít pouhou intimku a pak i přes den. Po kapsli se objeví slaboučký výtok a vlastně skoro nevíte, že jste nějakou kapsli použila. 

První dva dny jsem moc nepozorovala žádnou změnu, ale naději jsem neztrácela – ještě je brzy! Třetí den to bylo už lepší a další dny postupně obtíže totálně vymizely. Dobrala jsem všechny kapsle. Zatím hurá! A dál? Musím říct, že do dnešního dne nemám žádné problémy. Neskutečná úleva, pohoda a paráda! Dokonce jsem se jeden den naládovala sladkým a světe div se, svědění a pálení se nekonalo. Takže za mne kapsle Gynimun jednoznačně doporučuji a jestli mě zase něco začne „tam dole“ trápit, tohle bude to první po čem sáhnu.

Určitě čekáte i nějaká negativa. Pokud ano, zklamu vás, žádná jsem opravdu neobjevila.

Konečné a jednoduché shrnutí pozitiv :

„Dala mi miminko do náručí a já necítila nic, vůbec nic kromě obrovského zmatku v hlavě. Ano, byla nádherná, ale bylo to, jako když Vám dají do náruče jakékoliv cizí dítě.“

Sen každého adoptivního rodiče je přivést si domů krásné, zdravé miminko přímo z porodnice. Rodiče tak zažijí s miminkem vše od prvního úsměvu, přes první krůčky až do dospělosti. Je to úžasná životní zkušenost, která s sebou ale alespoň na začátku nese velkou pachuť strachu z toho, aby se miminko nevracelo zpět do biologické rodiny.

Někdy je ale celá zkušenost s adopcí mnohem komplikovanější ve smyslu směsice pocitů a zkušeností, které přinese. Více už se dočtete v příběhu, který nás dnes zavede do blízkého zahraničí a za který moc děkuji adoptivní mamince dnes tříleté holčičky, kterou přijali s manželem přímo z porodnice …

Cesta k adopci

V době, kdy jsme s manželem měli za sebou už velmi dlouhou cestu za miminkem a dozvěděli jsme se, že ani poslední pokus o umělé oplodnění nevyšel, jsme se rozhodli podat žádost o adopci.

Přípravy ani všechno to papírování, které proces schvalování obnášel, nás vůbec nestresoval nebo nezatěžoval. Naopak vnímala jsem obrovskou úlevu v podobě naděje, že na konci celého tohoto procesu určitě budeme rodiči!

Když čekám návštěvu nebo se u nás koná nějaká větší akce, nikdy mě nenapadne začít mísit ingredience na koláč nebo chystat obložené talíře či mazat chlebíčky. Vždycky se chopím hadru a vysavače a za půl dne si říkám, že já jsem někoho nepozvala už mnohem dřív, že my nezveme návštěvy častěji. To bychom doma měli stále krásně čisto. Studená plotna nechává i mě chladnou, bábovka ze supermarketu to jistí.

Můj muž je pravý opak. Mohl by návštěvu hostit v kůlničce na dříví, ale slušnost by mu nedovolila, abych ta supermarketová bábovka vůbec přišla návštěvě na oči, natož na talíř. Když je času víc, vyvařuje a maže o sto šest, když méně, šoupne do trouby nějakou sladkou rychlovku. Coby hostitelé jsme tedy ideální pár.

Co se každodenního domácího vaření týká , už to není taková legrace, jako nachystat se na víkendovou návštěvu. Tam si nějaký ten nezdravý hříšek nebo pracnější chystání člověk může dovolit. Dětem ale potřebujeme vařit zdravě a hravě, rychle a efektivně. A hlavně tuto činnost během dne skloubit s tisíci jinými povinnostmi.
Jak to zařídit, abychom doma měli navařeno, ale netrávili u plotny celé dny?

Za svítání

Uživatelka @kaleilah má recept pro ranní ptáčata: "Ráno vstát, udělat dětem snídani a zatím hodit sprchu. Mezitím už mi ale bublá polívka - někdy jediný jídlo, děti nepotřebují polívku a hlavní chod..." Pokud ho ale dospělí vyžadují, ani to není překážkou při brzkém vaření, jak dosvědčuje uživatelka @drzticka81: "Vařím polévku na dva dny a k tomu každý den druhé jídlo - to, znamená, že hned jak se probudím než vyjdeme do školky, mám navařeno - celé dopoledne jsme pryč, teď až bude hezky, budeme venku celé odpo až do večera." A pozor, to není recept jen pro maminky jednoho dítěte, ale autentický návod od maminky tří dětí! Obdivuhodné, já se se třemi dětmi ráno ani nenasnídám.

Po soumraku

První po čem jsem toužila, když mi bylo oznámeno, že mám v prsu zhoubný nádor, bylo, aby mi ho proboha co nejdřív vyndali. Nakonec jsem si na to musela počkat půl roku, až tam vlastně žádný nádor nezůstal. Chemoterapie si s ním poradila, ale operaci jsem stejně musela podstoupit. Už kvůli metastáze v uzlinách v axile (podpaží, pro ty co nemluví latinsky🙂 a kvůli jednotlivým buňkám, které nelze zjistit žádným vyšetřením.

Operaci už mám tedy za sebou. Ač mi všichni drželi palce na operaci a po operaci všichni říkali - "Super!!! Máš to za sebou"!!, tak operace byla to nejlepší, z celého procesu kolem toho. To vás prostě uspí a ač se snažíte, seč to jde, zůstat vzhůru, abyste alespoň koutkem oka zahlédli kdože vás bude operovat, tak během pěti vteřin jste odtáhnuti do říše snů a je vám srdečně jedno jestli vás bude operovat řezník nebo špičkový onkochirurg. O to horší je následné probuzení. První, co si pamatuji, je děsná zima. Tu, když sestřička vyřešila tím, že přes mně přehodila alobal, který rozdávají na běžeckých závodech (rozuměj nějakou aluminiovou přikrývku), vystřídala celkem výživná bolest. Takže moje třetí věta (hned po tom, že mi je zima a kde to vlastně jsem) byla "dejte mi nějaký dryják proti bolesti"!!! Má prosba byla vyslyšena....upěnlivě jsem sledovala hodiny (bolestí se mi vyostřil zrak a zcela jasně jsem viděla na hodiny, které byly od mně 15m a ráno jsem na ně už neviděla😀 a přemýšlela, za jak dlouhou dobu zaberou opiáty pouštěné přímo do žíly. Po 45 minutách, kdy jsem stále přemýšlela, přišla sestřička a oznámila mi, že jsem si pokrčenou rukou skřípla kanylu a opiáty mi do těla neproudí...hmmm...okamžitě jsem ruku narovnala a pak jsem s ní už ani nehnula, abych o přívod té blahodárné tekutiny do těla nepřišla. A tak jsem vydržela do rána...Hodinu co hodinu mně tedy budil tlakoměr, celou noc mě otravoval oxymetr na prstu, ale díky opiátům jsem byla tak oblblá, že jsem vždy jen zamžourala a spala dál. Nějaký hlad, kterým jsem trpěla před začátkem operace mně vůbec nezajímal...ať žije jídlo do žíly!!!

Ráno přišla fyzioterapeutka (ehm...raději bych ji nazvala jinak, abych nám fyzioterapeutům nekazila pověst, ale nenapadá vhodné jméno🙂)...no nebudu tady popisovat její postup vertikalizace, ale měla jsem reálné obavy, aby mi nevytrhla nějakou hadičku, které ze mě vedly...Docela ji bavilo tahat mi za cévku a řeknu vám, není to nic příjemného...ale vzhledem ke svému povolání, každá zkušenost a tím spíše špatná, je pro mě přínosem. Ale přežila jsem, stoupla jsem si, přesunula se k umyvadlu a tím jsem se kvalifikovala k přeložení na normální oddělení a vyndání cévky. Hurá!!! Jedna hadička pryč!!! S přesunem na normální oddělení se pojila jedna smutná věc - zastavení přísunu drog přímo do žíly a dohadování se se sestřičkou, jestli už mám nárok na další čípek či prášek proti bolesti. Jednou jsem kvůli tomu raději podstoupila i injekci do zadku, s vidinou toho, že to bude fungovat déle😀. No zadek mě bolí ještě teď. Ale první den jsem přežila. Sice jsem s redony (to jsou ty hadičky, které mi odváděly odpad z operované rány), chodila jak robokop a neustále jsem se bála, že je někde zapomenu (což by bylo dost nemilé, když mi vedly z těla), ale zvládla jsem to a další den jsem se jich zbavila. A to si pak připadaté volná a ladná jako lesní víla🙂. Ještě jsem je ukecala, aby si mě tam jeden den nechali, užila jsem si nemocniční pohodu a další den hurá domů!!! Musela jsem se dát dohromady, abych mohla na sobotní koncert Ennia Morriccona. 

Koncert jsem zvládla a byl parádní, teď tu polehávám jak lemra, normálně si nenamažu ani chleba...Nevím jestli jsem precitlivělý simulant nebo to fakt bolí??? No, zítra jdu na kontrolu tak se asi zeptám...Mohla bych si teda stěžovat, jak je to děsný a tak, že nemůžu nic, o všechno musím někoho prosit, kolem mě bordel...Ale já si ještě před rokem přála, abych mohla jen tak ležet a nemuset nic dělat, takže teď držím ústa a krok 🙂)) A snažím si to v rámci možností užít, čtu a koukám na blbý film, protože vím, že brzy zas nebudu moct...Ale taky se už dost těším zase na roli matky na plný úvazek se vším všudy, on je taky docela vopruz, pořád někoho prosit a žádat, jestli by mi sem nepřijel pomoct...Sice všichni (rozuměj babičky především) tvrdí, že to dělají rádi...ale...😀 Prostě člověk vždy touží po tom, co nemá...že???

No, ale abych to shrnula🙂) Jsou horší věci, třeba bolest zubu, poporodní bolest, nebo kocovina po opravdu velké párty...😀 Takže operace byla další zkušenost do života. A zkušenosti, ty nám nikdo nevezme. Prsa mám obě, jedno navíc vyzdobeno krásnou jizvou, takže vlastně super🙂 

Update: kdyby vám neseděli časové osy, je to tak..článek je z února 😀DD