Ahoj čtenáři a čtenářky, nedávno koník vyhlásil testování na letitou, všemi známou značku a my měli to štěstí, že jsme se stali součástí vybraného týmu a teď vám napíši pár řádků, jak u nás obstály vybrané produkty.

Testovaly se dva prostředky, a to Savo dezinfekce bez chlóru s praktickým rozprašovačem a Savo dezinfekce bez chlóru na podlahy.

Jako první a častěji jsme zkoušeli a používali Savo bez chlóru s rozprašovačem . U nás jedou dezinfekční prostředky celkem ve velkém, takže si u nás určitě našlo své stálé místo. Na rozdíl od konkurenčních značek totiž přinejmenším příjemně voní. 

Za mě osobně je vůně velice příjemná a na rozdíl od obyčejného Sava nevyžene z místnosti vše živé, teda až na bakterie, ty by totiž mělo zahnat téměř na 100 %, alespoň to se píše na obalu. Samozřejmě chci zdůraznit, že to, že voní mě, neznamená, že bude vonět všem. V uzavřeném prostoru bude vůně velice agresivní. Já jí třeba moc nezvládala ve sprchovém koutě a nejednou sem si zhluboka zakašlala a zalapala po dechu na chodbě.

Nejvíc jsem ho používala na záchody, nočník a jídelní židličku, které jsou u nás nejvíce namáhané. Stačí nastříkat, nechat pár minut působit a pak setřít vlhčeným hadrem. Na židličce překvapil vážně moc mile. Vzala jsem s ním i dětský pracovní stolek a i zažrané barvičky slezly dobrovolně dolů.  

Během testování jsme odjeli na rodinnou dovolenou a už během jízdy nás zachránil, naše mladší princátko totiž už pár minut po jízdě začalo házet nevídané šavle :/ Takže jsme s ním vzali gumové koberečky a jemu velké díky.

Ahoj všem, které zajímá recenze na SAVO bez chloru.

Testovala jsem 2 produkty:

1. SAVO dezinfekce na podlahy (s odměrkou ve víčku)

2. SAVO dezinfekce antibakteriální (ve spreji)

Jako první musím vyzdvihnout to, že SAVO bez chloru není cítit po klasickém savu, jak jsme zvyklé, takže úklid je jiný, než s klasickým savem - nicméně - vůně, jestli to lze nazvat vůní 🙂, je dost silná a mně jako těhotné to přijde asi až trochu dost.

Když jsem použila SAVO antibakteriální sprej v garáži do auta, kde mi v kelímku od ledové kávy, vyrostla taková malá velká plíseň - bylo to akorát, sprej opravdu vyčistil vše, doufám, že tedy i ty bakterie, to už nevím 🙂 A vůně byla na vzduchu snesitelná. S výsledkem jsem byla opravdu moc spokojená.

Při pořizování baráku jsme už měli Natálku. Každý mi říkal, že udržet takhle velký dům čistý bude náročný, natož se psem. A my? My si pořídili ještě Žvejku 😁 A pak jsem pochopila, jak těžký je udržet barák čistý, hlavně podlahy. A teď mi na tom záleží o chlup víc, připojí se k nám v listopadu miminko a samozřejmě chci, aby vyrůstalo v čistém prostředí.

                     Naše dvě největší nepořádnice 

Když jsme byli vybraní na testování Sava, těšila jsem se. Ráda střídám prostředky k úklidu, přesto jich není mnoho, které mám v oblibě. Ráda však dávám šanci novým, nevyzkoušeným. 

Savo bez chlóru na podlahy

Upřímně jsem byla skeptická, Savo má v naší domácnosti své místo - používáme ho na praní i do bazénu, ale vždycky mi vadil jeho zápach. Při otevření tohoto prostředku jsem byla příjemně překvapená, že se nedusím a vůně je opravdu decentní. A co víc - po naředění vodou a vytření - ta vůně je dokonce příjemná! Odzkoušeli jsme jeho účinnost na nejšpinavějším místě našeho domova - Žvejky koutku s jídlem. Oba pejsky krmíme masem, je pro mne tedy důležitý i dezinfekční aspekt čistícího prostředku, který samozřejmě nedokážu objektivně vyhodnotit, ale věřím tomu, co píší. Vytření šlo samo, špína hezky pouštěla. Podlaha se krásně leskla. Po zaschnutí jsem vyzkoušela můj největší problém s některými prostředky - lepení. A nic! Podlaha se po Savu nelepí.

Savo bez chlóru na plochy  

Nejprve chci poděkovat Modrému koníkovi za možnost otestovat tyto dvě, pro mě, novinky - Savo desinfekce bez chloru na podlahy a antibakteriální sprej. A proč? Zkrátka proto, že jsem v obou výrobcích objevila skvělé pomocníky při úklidu našeho bytu se dvěma malými rarášky.

Nám maminkám vždy záleží na čistotě, v současné době ještě více, než kdy jindy. Děti jsou důkladnými průzkumníky okolního světa a naším úkolem je zajistit jim bezpečné prostředí.

Savo desinfekce na podlahy lze použít i na laminátové podlahy, které máme v bytě, takže jsem tento prostředek použila při vytírání nejen koupelny a kuchyně, kde máme položenou dlažbu, ale i v ostatních místnostech. Celý byt byl dokonale vytřen a navíc ho naplnila velice příjemná vůně. Pro mě obrovské plus, že se nejednalo o štiplavou vůni desinfekce. A mohlo mě hřát u srdce, že 99,9% bakterií z naší domácnosti je pryč 🙂

Opravdovou pravou rukou se pro mě stala Savo desinfekce ve spreji. Lze použít na veškeré omyvatelné povrchy v domácnosti. Díky absenci chemického zápachu a chloru ve složení je přípravek vhodný i na povrchy, se kterými přichází do styku děti - dětské židličky, postýlky či hračky, můžete ho použít i na kuchyňské povrchy, které přichází do styku s potravinami.

U nás ale teď je jeho hlavním úkolem desinfikování záchodu, pomocného prkénka na záchod, nočníku a jejich okolí, protože synek se konečně naučil fungovat bez plenek. Leč samozřejmě ne vždy skončí vše v místech k tomu určených a je třeba vše dokonale umýt, protože si sám chce zvedat prkénko, sám chce splachovat, sám chce vylévat nočník. Už je to zkrátka velký kluk!

Přejeme krásné léto!

Milé maminky, tentokrát jsem si pro Vás připravila velmi jednoduchou a zábavnou soutěž. 😊

Nejdůležitější žena v životě každého z nás je naše MAMINKA. VY! Maminka dává život, vychovává, pečuje o své děti, o svou rodinu. Maminka se své děti snaží naučit vše, co sama umí. To maminka nese celý život velmi těžký úděl, ale je kvůli tomu milována a uctívána jako bohyně – nebo by měla být! ♥ 

Jak řekl Johann Gottfried Von Herder :

,,Jedna dobrá matka znamená víc než sto učitelů."

Každá maminka je dokonalá a každá maminka je jedinečná. Pojďte nám říci pomocí 10ti emotikonů jaká MAMINKA JSTE VY! 😊♥ 

Jednoduchá pravidla soutěže :

Toto je můj intimní příběh a sdílet ho nebylo úplně lehké. Ovšem doufám, že jeho sdílením třeba někomu pomůžu. 

Než se mi narodil Maverick, nechápala jsem, jak může mít tolik žen potíže s kojením. Co je na tom tak těžkého dát dítě na prso, opřít se do křesla a chvilku tam sedět? Proč tolik žen tvrdí, že jim to nejde? Vždyť je to ta nejpřirozenější věc. Nebojte se, realitu kojení jsem zjistila na vlastní kůži po narození syna a všechny tyto otázky mi byly zodpovězeny vlastní zkušeností.

Maverick se narodil císařským řezem, ale na hrudníku mi ležel do pěti minut a do třiceti minut jsem kojila. Sestra, zároveň školena jako laktační poradkyně, nás moc chválila. Líbilo se jí přisátí, poloha a víceméně neměla námitky. V USA je běžné, že dítě zůstává s matkou na pokoji i po císařském řezu, takže jsem kojila co to šlo. Z nemocnice jsem odcházela sice psychicky a fyzicky vyčerpaná, ale říkala jsem si, že alespoň to kojení dáváme slušně. A zakřikla jsem to. Syn začal žloutnout, byl spavý, nechtěl jíst a začal nebezpečně ubírat na váze. Pediatr mi také doporučil přestat na chvilku kojit a odsávat, neboť přišel na to, že mám "breast milk jaundice" (omlouvám se, neznám český termín...žloutenka z mateřského mléka?). Dvě různé laktační specialistky se mnou strávily několik hodin. Obě řekly, že "breat milk jaundice" je sice velice pravděpodobná (sdílela jsem s nimi detaily od pediatra), ale zároveň také na mě koukaly jako kdybych se snad rozhodla dávat synovy drogy, když jsem řekla, že pediatr doporučil dávat dočasně UM. 

Čas šel dál. Život s miminkem byl náročný. To tady asi ani nemusím psát. Přišlo mi, že žiji v cca 3 hodinovém intervalu - jíst, hrát, spát. Byla jsem přesvědčena, že to nikdy neskončí. Neuměla jsem se z ničeho radovat. Kojila jsem a dokrmovala lahví (žloutenka se rapidně zlepšila, syn začal přibírat a kojit bylo "bezpečné"). V náručí mi leželo zdravé miminko, ale já jen myslela na to, že se určitě něco špatného stane. Proč? Nevím...Parkrát jsem usnula v sedě u kojení s Mavrickem v náručí. Strašně mě to vyděsilo. Bála jsem se, že ho upustím. A všimla jsem si, že téměř vždy mám stravy úzkosti, když kojím svoje dokonalé miminko. To mi úplně zlomilo srdce. 

V tu dobu jsem to ještě nevěděla, ale začala mi poporodní úzkost a deprese. Nebyly to jen "baby blues". Nyní přeskočím pár nepodstatných událostí pro tento příběh a přenesu vás do momentu, kdy jsem seděla v koutě, můj manžel mě držel a já hystericky brečela a vydala ze sebe “I HATE BREASTFEEDING!!” (nesnáším kojení). A řekla jsem mu proč. Cítila jsem se, že jsem selhala. Všechny ženy tvrdí, že období miminka bych si měla vážit, milovat každou sekundu a kojení je ten nejintimnější moment jejich dne. Ale já to tak neměla. Viděla jsem černé scénáře spojené s úzkostí. Například jsem VĚDĚLA, že až si ho ponesu na kojení, tak zakopnu, zraním ho, všude bude krev...Neuměla jsem tyto scénáře vytěsnit z hlavy. Na druhou stranu jsem ale také byla zlomená z toho, že by si někdo myslel, že Mavericka nemám ráda a proto mu nechci dávat prso. Nebo snad proto, že mi přijde kojení nechutné. To vůbec ne. Jak říkám...bála jsem se. Kojení pro mě byl psychický teror. Neuměla jsem si přiznat, že krmení z lahve, pro mě bylo vysvobození. Ale zároveň jsem se radovala z každé vypité lahve. Strašně mě to nakoplo a odsávala jsem jako blázen. Nastudovala jsem si techniky odsávání, jak často a atd. Možná bych měla zmínit, že odsávačka (breast pump), je tady běžná věc do výbavy. Ženy si kupují elektrické odsávačky s několika výkony a přisátím. Matky se vracejí brzy do práce a kvalitní odsávačka je nezbytná. I já jsem ji měla ve výbavě, ale vlastně jsem si vůbec nemyslela, že ji nějak extrémně využiji.  Moje první odsávačka byla tato Spectra S2.

Můj muž se mě zeptal, jestli mě baví odsávat. A tomu jsem se zasmála. Nedalo se říct, že by mě bavilo být připoutaná ke křeslu, ale naplňoval mě dobrý pocit. Dodám, že jsem opakovaně zkoušela kojit z prsu. Hlavně přes noc. Jenže vždycky mě dohnaly strašně černé myšlenky. Například - Maverick leží vedle mě v posteli na kojení. Teď určitě spadne a zraní se. Ano, připadala jsem si jako blázen. Našla jsem si terapeuta specializujícího se na poporodní úzkost a deprese. Tam jsem tedy pochopila, že moje bláznění má název a nejsem v tom sama. Bohužel. Dokázala jsem se tam rozpovídat a zjistila, že tohle bude běh na dlouhou trať. Jak jsem již zmínila, moje černé myšlenky téměř vždy vedly k tomu, že jsem VĚDĚLA, že se syn nějak zraní. Začali jsme tedy pracovat na tzv. Spouštěčích. Pro mě jeden z nich bylo právě kojení. No a abych to zkrátila. V té době jsem tedy přestala sama sebe týrat a přestala s kojením z prsu. Odsávačka se stala mojí nejlepší kámoškou.