Obstrukční bronchitida je onemocnění, kdy z různých důvodů otékají průdušky, vzniká překážka, díky které je zhoršené dýchání - dušnost.

Poprvé jsme se s ní setkali začátkem srpna u mého tehdy 9 měsíčního synka Damíska. Jednoho pondělního večera byl velmi neklidný a plačtivý, nemohl usnout a hůř dýchal. Během hodiny už se nebyl schopný skoro vůbec nadechnout a vyštěkával pláč. Až později jsem zjistila, že to bylo proto, že nemohl vydechnout. Vyděsila jsem se poprvé v životě volala sanitku. Diagnóza byla obstrukční bronchitida s akutní laryngitidou. Saturace kyslíku jen 89%. Tomuhle celému předcházely 2 dny rýmy. Jelikož se v nemocnici moc nelepšil, podstoupil výtěry, odběr krve, dostal první kanylu a první rentgen. Celou dobu byl moc šikovný, klidný. 3x denně měl inhalace, odsávání. Dostával kortikoidy, ventolin - inhalačně a jelikož ve výtěrech našli streptococcus pneumonae, tak i antibiotika. Na rentgenu byl vlevo patrný významný stín. V nemocnici jsme byli celý týden, než nás pustili domu, hlavně proto, že brouček zvládal antibiotika v sirupu, zvládla jsem mu dávat inhalátor sama a měli plné oddělení. Doma jsme postupně dobrali antibiotika a vysadili Ventolín a vše se zdálo v pohodě. Zakoupila jsem nám domů zvlhčovač vzduchu a inhalační přístroj na vincentku. Měla jsem obrovský strach, že až nám nejstarší dcera začne tahat ze školky různé nemoci, že by se mohla bronchitida vrátit.

Nečekala jsem, že to bude trvat pouhý měsíc a pátek ráno, po 2 dnech rýmy jsem hned poznala, že začíná Damík dýchat hůř. Byl pátek a proto jsem hned volala na pediatrii, že mám podezření na opakující se obstrukční bronchitidu, jestli by si ho doktorka mohla poslechnout. Sama mám doma fonendoskop a zdálo se mi, že tam slyším významné vrzoty a pískoty. Doktorka slyšela totéž, aplikovala Ventolin a odeslala nás do nemocnice na konzilium. Obrečela jsem to, sbalila si věci do nemocnice, protože mi bylo jasné, že nás domu nepustí. 

Když jsem se v autě loučila s rodinou, dcery hodně plakaly a já to v čekárně rozdýchávala ještě asi hodinu. Cca po 2 hodinách jsme přišli na řadu, oddělení plné, sestra unavená, už dávno měla být doma a přesto byla moc milá a vstřícná- respekt!!! 

V ordinaci byla stejná doktorka, jaká o nás pečovala v srpnu a pamatovala si nás (a očividně i to, jak moc jsem se každý den ptala, jestli už nás pustí domů). Podívala se na mě lítostivě, že nás přeci jen bude muset hospitalizovat. Sedla jsem si a začali jsme si povídat. Říkala jsem jak jsem do té doby léčila a na to přišel nečekaná zvrat. Doktorka mi oznámila, že si myslí, že jsme dostatečně vybavení, že jsem šikovná a zkušená a pokud budu chtít a Damík dobře zareaguje na Ventolín, který mu budou podávat 3x po 20 minutách, pak po hodině, tak nás pustí do domácího ošetřování s kontrolou a rentgenem v sobotu ráno. A Damísek skutečně zabral a jeli jsme po 4,5 hodinách na ambulanci domu.

Proč vlastně nechci být v nemocnici? Nemáme tam soukromí, nemůžu tam nechat Damíska si svobodně hrát, chybí mi moje malé dcerky, všechny nemocniční procedury zvládnu doma a při zhoršení bych okamžitě sedla do auta a jela - nemocnice je 10 minut odtud. V nemocnici se vše podřizuje chodu oddělení, celkem pravidelně se stávalo, že sotva jsem malýho uspala, budili ho na léky. Tady vidím, že chce jít spát, a léky za 10 minut - žádný problém, dám je hned a může jít v klidu spinkat. Nikdo nebudí nás, nikoho nebudíme my. Když chci sprchu, manžel dohlédne. Prostě, doma je doma a já jsem doktorce vážně moc vděčná, že nám toto umožnila. A jídlo. Vážně nechápu, jak se tam mají lidi uzdravit, když vás cpou bílými jedy a prázdnými kaloriemi. Strava pro děti - skleničky. Tím nic proti oddělení, jen je vidět, že prostě opravdu nemají moc peněz. Tady se cpeme ovocem, zeleninou, masem a luštěninami. Můžeme jít ven na procházku na čerstvý vzduch, zalézt si do vany.

Na první pohled bych řekla „krásná dětská lampička“ do pokojíčku. Pravdou ovšem je, že se za touto lampičkou skrývá daleko více. Není to jen obyčejná dekorace na zeď – byť je na pohled opravdu krásný. Je to obláček, který bude vaše dítě nejen uspávat, ale bude s ním zvládat denní rutinu. Navíc v noci, když se dítě probudí, může stisknout pouze jediné tlačítko a Lumalou je opět s ním. Zní to jako sen, pojďte se s námi podívat, jak jsme s Lumalou usínali, četli si, svítili, plnili úkoly denní rutiny a odměňovali se s hvězdičkou ⭐️

Instalace Lumalou🪛🔩

Na začátku jsme museli věnovat nějaký čas výběru místa a umístění obláčku na zeď. Co se instalace týká – je skvěle popsána v přiloženém návodu. Dokonce v tištěné příručce najdete list k vytržení s šablonou pro správnou rozteč k vrtání do zdi. Instalace je tím pádem velmi rychlá. Líbí se mi, že součástí balení jsou i bezpečnostní prvky k navynutí kabelu, aby nikde volně nevisel. Po instalaci kabel krásně přilne na zeď a neláká děti k dalšímu zkoumání. 

Obláček je na zdi (táta sklízí uznání) a já otevírám aplikaci Smart Connect ve svém telefonu a následně obláček páruji přes bluetooth (aplikaci již máme staženou, jelikož s ní ovládáme i našeho zajíčka na spinkání). Pro nastavení musím být v aplikaci, avšak pro další fungování být mobil v dosahu samozřejmě nemusí. V aplikaci mohu nastavit intenzitu a barvu světla, hlasitost a výběr hudby,  intenzitu jasu zobrazení hodin, vybrat rituály a jejich čas,...⏳

Uspávání (Sleep Trainer) 🛏

Obláček uvedete do akce stisknutím tlačítka na ovladači nebo se spustí automaticky s přednastavenou rutinou v daný čas (Lumalou začne svítit a hrát). V aplikaci ve sloupci „Sleep Trainer“ můžeme nastavit čas pro usínání, vstávání (budíček), případně pro odpolední siestu. Jakmile začne hvězdička svítit červeně – je čas jít spát. Zelená hvězdička naopak symbolizuje, že je čas vstávat. Nemusíme vědět kolik je hodin – stačí, že víme, co je vhodné v tento čas dělat.

Ahoj koníkovky,

v dnešní hektické době, kdy většina z nás musí zvládat těžkou roli matky, manželky a pracující ženy, oceníme my ženy každou vychytávku a nového pomocníka do domácnosti. Dnes jsem se proto rozhodla věnovat svůj článek VELKÝM pomocníkům do kuchyně - kuchyňským robotům. Upřímně nechápu, jak jsem mohla žít takovou dobu bez kuchyňského robota vzhledem k tomu, že miluji pečení a peču docela často. Pro mě to je opravdu skvělý pomocník a nedám na něj dopustit. Šetří mi čas i síly, které jako matka raději věnuji péči o dceru, a protože většina z nás nechce investovat do spotřebičů desítky tisíc korun, ostatně ani já ne, a co si budeme povídat, multifunkční kuchyňští roboti patří mezi relativně drahé srandy, tak jsem se rozhodla zaměřit se na roboty v cenové relaci do 6000,-. Udělají skvělou službu a nezruinují vaši peněženku.
To byly slova na úvod a teď se na to pojďme vrhnout!

SENCOR kuchyňský robot STM 3620WH-EUE3

Holky, pokud potřebujete, aby váš robot hlavně hnětl, míchal a šlehal, tak si myslím, že mám pro vás toho pravého favorita. Tento kuchyňský robot nabízí výkon 600 W, má 6 nastavitelných stupňů rychlosti a také nerezovou mísou o objemu až 4 l s krytem proti stříkání.

Výhody

• cena
• snadné ovládaní
• bezpečnostní pojistka

Křehké a nadýchané kukuřičné křupky bez soli REJ od pana Křupky – výrobek z přirozeně bezlepkových surovin vhodný jako alternativa různých snacků, vhodný pro děti již od kojeneckého věku jako svačinka, která je zasytí i zabaví např. při cestách autem, v kočárku apod. A složení? Jednoduché, jen kvalitní kukuřičná krupice a pár kapek řepkového oleje!

Skvělou alternativou křupek jsou i dlouhé kukuřičné tyčky stejné receptury. Dětem se výborně drží a ještě lépe papají. Výrobky jsou vhodné pro děti již od 6. měsíce věku.

Novinkou podzimu jsou originální křupky s mrkví a ananasem nebo banánové. Tyto křupky pro děti od jednoho ruku, mohou tedy mlsat ovocné křupky s chutí a bez starostí se složením.

Pro větší děti je v nabídce řada zajímavých chutí – jahodové, pomerančové, banánové s čokoládou a nebo jen lehce solené. Celý sortiment společnosti obsahující i cereální sušenky a další zajímavé produkty najdete na eshopu www.rejfood.cz .

KUKUŘIČNÉ KŘUPKY PANA KŘUPKY ZÍSKALY BRONZ V SOUTĚŽI MAMA VOLBA  2019 A ZLATO V ROCE 2020!

Nyní můžete s křupkami vyhrát skvělé ceny ve velké soutěži, která trvá až do poloviny září. Hrajeme o koloběžky a odrážedla Yedoo, celodenní rodinné vstupenky do Aquapalace Praha, plyšáky pan Křupka a hlavní cenou je úžasný rodinný pomocník do kuchyně Thermomix od Vorwerk. Tak neváhejte a pusťte se do soutěžení.

Napadlo Vás někdy, že tyhle zdánlivě odlišné věci mohou mít něco společného? 🙂 

I v současné době lze ve videohrách, ke kterým mají děti snadný přístup, spatřovat prvky hazardu. 

Tomuto tématu se věnoval například WEBINÁŘ: Děti a videohry – Přibližte se jim.
Pokud Vás toto téma zajímá, můžete se začíst také do článku O trochu bezpečnější internet, nejen pro Vaše děti a informovat se o možnostech jak lze dostat hraní videoher pod kontrolu 🙂

Buďte zodpovědným rodičem mladého hráče🙂

Jana

Pro více zajímavých faktů a informací mrkněte na

Učící věž. Moderní prvek, který se stal nedílnou součástí vybavení domácností, kde rodiče usilují o to, aby se jejich děti co nejvíce učily pozorováním, zkoušením, vlastním seberozvojem a tak nějak „na vlastní kůži”. Díky učící věži mohou děti bezpečně přihlížet všem dospěláckým činnostem, ať už je to vaření, nebo práce v dílně. Mají prostě na vše ideální výhled. (Anebo nadhled?)

My, v naší redakci, jsme měli možnost učící věž od ELIS DESIGN¹ vyzkoušet. Nebo, lépe řečeno, naše malá “redaktorka” Týnka. 

První, co ve vás určitě zanechá dojem, je sestavení věže. To je poměrně snadné. Vše, co je k němu potřeba, je přibalené. Šrouby a imbusový klíč. Ten mi během skládání vyskočil z ruky nejméně 300-krát. Ale přiznám se, že to není způsobeno konstrukčními nedostatky, ale nedostatkem mé šikovnosti. V krabici je přibalen i návod. Pokud bychom chtěli mermomocí hledat nedostatky, tak lze říct, že návod by mohl být podrobnější. Konkrétně jsem nevěděla, jak který kousek otočit. Zda mají být kovové cvoky z vnitřní nebo z vnější strany. Pomohl mi však obrázek složené věže na internetové stránce výrobce. Potom to už šlo jako po másle. O to větší radost byla, když jsem měla hotovo.   

Na první pohled zaujme nádherným zpracováním dřeva. Je dokonale hladké a příjemné na dotek. Navíc, nikde nic nečouhá, netrčí, nepřekáží… Na druhý pohled mě pak oslovilo, že věž jako taková působí bytelně, stabilně a kvalitně. Když se naše Týnka z ničeho nic rozběhla k věži, aby ji okamžitě vyzkoušela, byla jsem si jistá, že je o její bezpečnost náležitě postaráno. Přes nálet, za jaký by se nemusely stydět ani kmeny Tatarů, se věž ani nehnula. Stála stabilně, jako kdyby byla na zem přilepená. K bezpečnosti přispívají také zarážky a vysoké bočnice, které zabraňují dítěti spadnout v nehlídané chvilce. 

Praktický schůdek zabezpečuje velice snadné „nalodění” bez větších problémů. I slézání je díky němu brnkačka. Nicméně, jak jsem zjistila, to snadné dostávání se na místa, kam se jinak jen tak dítě nedostane, je v případě, že máte doma věčného hladoše, občas nevýhoda. Hlavně, když na lince necháte jídlo, které musí stůj co stůj zkusit. To pak můžete večeři pro manžela vařit znovu. :D

Ta naše turbo myš, ač se pro jisté činnosti dokáže fakt zapálit, u ničeho nevydrží dlouho. O to víc oceňuji, že tato učící věž, když dítě to koukání na domácí práce omrzí, poslouží i pro další aktivity, jelikož se rázem změní na stolek se židličkou a s obzvlášť prostornou plochou na hraní či tvoření.