Maminkou v 18, aneb velký bojovník v bříšku
Ahoj!
Jsem v poměrně složité situaci a chtěla bych se pod tímto tématem dočíst všechny možné názory a rady mladších i vyzrálejšich maminek a poprosit Vás o shovívavost.
Je mi za pár měsíců 18 let. S mým přítelem jsme nedávno oslavili 9 společných měsíců. Používáme kondomy a musím zmínit,že hormonální antikoncepci moje tělo odmítá a proto jí brát nemůžu. Zkoušeli jsme i jiné dostupné metody antikoncepce,ale nevyhovovaly nám. Ale to jen pro objasnění,teď už k jádru věci.
Přestože jsme kondomy používali jako jakýkoliv jiný pár,dvakrát jsme se vypořádávali s jeho protržením a následným stresem kvůli těhotenství. Poprvé jsme to řešili ‘pilulkou po’, postinor fungoval a všechno až na psychické slabší chvilky proběhlo v pořádku. Podruhé jsme se taky rozhodli pro tuto pilulku, jednoduše protože jsme oba ještě na střední škole a v tuto chvíli by bylo miminko samozřejmě velký převrat v životě. JENŽE ne vždy jde všechno tak,jak má. Postinor tentokrát neúčinkoval a já se za pár týdnů dozvěděla,že jsem těhotná. Přítelova prvotní reakce byla,v kolikátém jsem týdnu.. jestli stihnu jít na interrupci. Zaskočilo mě to,ale rikala jsem si,ze první reakce muže být přehnaná. Ovšem během následujícího týdne proběhly nejhorší hádky našeho vztahu se slovy “zničila jsi mě, zničila jsi mi život” “zkazíš tím budoucnost mně, sobě i všem okolo”. Slyšet něco takového bylo samozřejmě neskutečně zraňující,ale musím ho obhájit tím,že už od mala žije v finančně,sociálně i morálně zajištěné rodině,kde byl od mala veden k jasné studijní i profesní budoucnosti a měl naplánovaný celý život. V podstatě nikdy neřešil žádný vážný problém a ani neměl vážnější vztah. Ovšem asi ho to neomlouvá, život je nevyzpytatelný ve všech směrech a s tímhle se vyrovnat zatím nedokázal. Nicméně jsem teď v 7tt a situace je jasná. Já jsem pro miminko, on je proti. Moji i jeho rodiče už to ví a reagovali dle mého názoru úžasně. Všichni řekli,že mě podpoří,ať už se rozhodnu jakoliv a udělají všechno proto,abych byla já a popřípadě i miminko v pořádku. Nakonec jsem i od přítele po promluvě s rodiči slyšela,že se k tomu nějak postaví. Ale samozřejmě každým krokem a každým slovem cítím,že je jednoznačně proti a že to takhle nechce. Já si bohužel neumím představit jít a nedat tomu cvrčkovi,co si tahle vybojoval cestu,šanci. Obvzlášť když vím, že jsem schopná odmaturovat a studovat například dálkově i dál na nějaké VŠ, finančně všechno potřebné zařídit. Ikdyž nebude nic lehké, dát miminku všechno,co budu moct. Samozřejmě s pravděpodobně potřebnou malou pomocí mého okolí. Všechno se podle mého názoru děje z nějakého důvodu a všechno je tak,jak to má být.. i když tomu občas nerozumíme. Jako například my teď úsudku mého přítele. Doufám,že se to vše obrátí k lepšímu a budeme se za nějakou dobu těšit společně a že si uvědomí,že to není konec života,ale začátek.
Prosím vás tedy o jakoukoliv reakci,radu,pozitivní i negativní názory. Myslim,ze bych rozhodně neměla možné negativní věci spojené s touto situací přehlížet. Ráda si přečtu i vaše podobné příběhy. Děkuji všem,kdo to dočetl až sem a přeju všem krásné,sluníčkové dny 🙂
Ahoj,
Ja o miminko v 18 letech prisla, ta bolest se neda popsat. Ted je mi 20 a snazim se otehotnet. Pokud te podpoří rodina, a miminko chces, prestan resit pritele a zanet se na to aby bylo malicky i ty v poradku.
Me tyhle stresy, ohledně pritele, a jeho pohodlnosti dohnaly az k potratu.
V 16 tt mi zacala unikat plodovka. A to co nasledovalo, uz ani popisovat nechci.
Takze klid❤️
Moc ti fandím a verim ze se zimnice poperes a budes skvela mama.
Treba pritel dostane rozum a budete rodina. Hlavne na nej netlac, to chlapy všeobecně nemaj moc radi.
Ja byla těhotná v 16ti porodila jsem měsíc po 17 narozeninách neměla jsem školu vůbec nic. U mě byla situace podobná jako u vás přítel proste miminko nechtěl stějně tak i jeho rodiče byli proti a u něj existovala pouze možnost potratu na ten sem nešla ikdyž jsme se rozešli miminko sem si nechala a jsem za to ráda moji rodiče mě podpořili hrozně mi pomohli se vším jsem jim vděčná za to teď dodělávám školu a nelituji toho že sem si dcerku nechala. Pokud ti rodiče pomůžou nevidím v tom problém si mimi nechat ikdyž to bude zezačatku těžké ale věřím že to zvládneš. Dělej jak se sama cítíš mimi je dar ♡
Já jsem první dítě měla až ve dvacetisedmi letech. Kdybych otěhotněla v osmnácti, nechala bych si ho, protože mám skvělou babičku a maminku. Na nějakého ocáska bych se zvysoka vybodla. Ty vypadáš, že máš víc rozumu než já ve Tvém věku, takže si školu doděláš levou zadní. Tak ať Ti vše vyjde a pokud budeš chtít poslat nějaké oblečení na dítko, tak klidně pár kusů pošlu, až začnu vyřazovat po malém 🙂
@theuska_18 Tak jak to u vás vypadá? Častokrát si vzpomenu, jak bojujete 🙂
Moc vám všem děkuji. Musím říct, že jsem ani nečekala, jak dokáže pár subjektivních názorů z okolí uklidnit moje tehdy dost napjaté nervíky. Pár uživatelek mi psalo s otázkami, jak to všechno dopadlo a jak to vypadá s přítelem. Takže to napíšu takhle hromadně sem😊 Své rozhodnutí jsem nezměnila a miminko si nechala. Teď jsem už skoro ve 12tt a nosím v bříšku už maličkou limetku. Ze zdravotního hlediska je všechno v naprostém pořádku. A s přítelem se to dost obrátilo. Už to bere spíše jako ‘další metu života’ a těší se obzvlášť na společné bydlení a soužití. K miminku samotnému se ještě tolik nevyjadřuje a ani se ještě necítí na to, jít se mnou třeba na ultrazvuk nebo se bavit o věcech, které s tím jsou spojené. Každopádně jsem ráda, že je to mnohem lepší než zpočátku. Teď jediné naši spory jsou o velikosti postele, barvě závěsů a o tom, že se mu teď docela prodražím, co se jídla týče, hihi😄 vypadá to, že to jde vše dobrým směrem, a tak ťukám o zoubky.. snad to tak vydrží. Mimochodem už to ví i širší rodina a jakmile všichni přejdou prvotní šok, jsou z toho nadšeni a není nikdo, kdo by se netěšil. Ale myslím, že se nikdo netěší více než já✨ Ještě jednou děkuji všem za podporu a přeju vám, stejně jako na začátku, krásné sluníčkové dny💛
@oveckaluky 👆🏻🌷
@dancamich ta podpora rodiny je opravdu nesmírně důležitá. Vidím to teď více než kdy jindy😊 s přítelem je to naštěstí mnohem lepší, tak snad to tak zůstane i nadále. Jste moc hodná, toho si opravdu vážím. Když bude potřeba, určitě se ozvu😊
@theuska_18 To je krásný, moc držím pěsti 😘
A z "prvotního šoku" si nic nedělej, mně je 38, mám dvě už velké holky, a v šoku byli všichni, že jsme do toho šli ještě jednou a čekáme dva prcky najednou - někteří, jako třeba tchýně, se z toho ještě nevzpamatovali 😀
@theuska_18 mam z vas obou obrovskou radost a preju vam hodne stesti do spolecneho zivota 🙂 Drzte se a mejte se radi!
Držím ti palce, vypadá to, ze víš co chceš 🙂 nechci tě strašit ale počítej s tím, ze se ti svět s mimčem úplně změní (a neříkám, ze k horšímu!). Pokud chces studovat tak to zvládneš, jen to bude chtít vetsi ci menší sebezapreni (dle oboru, povahy mimca, tvého zapaleni, moznosti hlídání)...a preju ti, aby se tatínek vzchopil, protože mit oporu a někoho kdo tě zastoupi je velká pomoc...
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
je moc hezké jak se k tomu stavíš. Určitě budeš dělat co budeš moct abys byla dobrá máma. Ale musím říct že toho kluka je mi líto, nemá na výběr a v podstatě mu to ovlivní celý život. V 18 je to v podstatě ještě dítě, takže chápu že to tak v nímá, nejspíš nedokáže a nechce se vidět v otcovské roli, chce si užívat mládí a cestovat, já ho chápu, donutit tě k potratu nemůže. Asi bych mu to ani nezazlívala, bohužel není ve zralém věku pro rodičovství. Spíš bych počítala s tím, že na dítě zustaneš sama.