• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Depka v těhotenství, jste na tom některá podobně?

1. dubna 2014 
Ahoj těhulky, jsem ve 24. týdnu, jsem už měsíc doma na neschopence kvůli zaměstnání, jinak jsem zdravá a téměř každý den brečím. Přepadá mě depka, že už mě manžel tak nemiluje jako dřív, že se ze mě stává domácí puťka, která má vždy navařeno a perfektně uklizeno, nikam nechodím do společnosti, jelikož tady v Praze stojí všechno prachy a bloumat po Petříně jen tak tak bez cíle mezi 13-19h, kdy mám vycházky, mě jaksi neba. Budeme si teď pořizovat barák na hypotéku (teď bydlíme v činžáku v nájmu). Mám strach, že to nebudeme schopni splácet, bolí mě příšerně záda, jsem pořád sama a poslušně čekám doma, až manžel přijde z práce v osm večer. Já jsem samozřejmě nadržená na jeho společnost, chci být objímána a hýčkána, ale on je unavený po celodenní šichtě a tak ta pozornost není taková, jakou očekávám, což se mě dotkne a začnu brečet. Co mě drží nad vodou, abych se z toho všeho nezbláznila je, že se naštěstí na to ještě umím kouknout trochu s nadhledem a vím, že přece to, co prožívám není žádná katastrofa. To, že manžela pozoruju, zda mi dal za večer jen dvě pusy místo pěti, je způsobeno tím, že nechodím do práce, nejsem tak unavená a tak mám spoustu času přemýšlet nad hovadinami. To, že se z bordelářky, pařmenky, cestovatelky a akční holky stala v těhotenství dobrá hospodyňka, je jen dobře a je to přirozené a žádoucí. Akorát je to na mě hrozně radikální přechod. Těšila jsem se, jak už budu konečně doma, protože ta práce mě neskutečně unavovala, ale teď bych se do práce klidně vrátila, jen abych měla pocit, že jsem nějak užitečná a hlavně bych neměla čas na sebelítost. Ale to už teď nejde, tak se s tím musím nějak vyrovnat. Nežádám ani tak radu, protože vím, že to je jen v mé hlavě a řešení je spousta, jen by mě zajímalo, jestli jste na tom některá podobně a řešíte podobný hovadiny jako já.
27. únor 2014 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, já za chvíli už budu taky měsíc doma na nemocenské. Už jsem nechtěla chodit do práce kvůli velkému stresu, chci být v klidu a poslední dobou jsem měla i obavy, co kdyby se mi něco stalo cestou z práce nebo do práce (jezdím autem, někdo do mě nabourá a bude to...) a to bych si vyčítala. Beru to tak, že dítě není jen mé a nerozhoduji o něm jen sama, tak jsme se doma dohodli, že už budu doma. Navíc jsem se vždycky přiřítila večer domů a to pak člověk nemá ani čas pořizovat výbavičku :grinning:. Každopádně máme společné to, že večer taky čekám až MM dojde z práce a požaduju pozornost (a to se o něho ještě musím dělit se dvěma psicema) :grinning:. Ono taky když je člověk celej den sám doma, tak prostě chce mít nějakou společnost (ti psi mi nestačí). Taky jsem měla ze začátku tendence přemýšlet nad hovadinama a pozorovat MM :grinning:. Ale pak jsem to zapudila (bych se z toho zbláznila), nesmím myslet na kraviny a snažím se dělat něco užitečnýho. Však chlap vždycky ocení, když se vrátí z práce a má co jíst a nechodí doma v nepořádku a tím jsi užitečná :wink: (a člověk má na to taky čas, když nechodí do práce!). Já se celkem taky zabavím hledáním informací (jak se starat o dítě, jakou výbavičku koupit, co a jak abych byla připravená atd.). Každopádně jedna věc je jistá - to malý se narodí a tím se vše změní. Budeš se muset o něho postarat, chodit s ním na procházky, nebudeš sama doma.... :sweat_smile:
27. únor 2014 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to velká změna z aktivního života do samoty. Ale jak píšeš, je to přechodné.... bude mimčo, domeček ... Tak co ten čas využít... zavzpomínat, co jsi chtěla dřív a nebyl čas... Naučit se hrát na kytaru, začít háčkovat, roztřídit fotky z cest... psala jsi, že jsi cestovala... tak možná nějaký blog na netu se zážitky by byl pro mnohé zajímavý... Psala jsi o obavách o finance... tak se porozhlédnout, jestli není něco čím by se dala kvalifikace zvýšit, udržet... samostudiem nebo nějakými kroužky ... Cizí jazyky, psaní všema deseti :slight_smile:)) apod... Najít maminy v okolí nebo na netu s podobnými zájmy... Asi nejhorší je upínat se na domov, sebe, dítko a manžela... Člověk by měl mít asi širší rozhled... a pak je i víc témat pro povídání s manželem a člověk není jak pijavice :slight_smile: Hlavně se nepoddávat depce ... za chvíli máš velikonoce... a můžeš tvořit mraky zajíčků, vajíček, dekorací :slight_smile:) Držím palečky :slight_smile:
27. únor 2014 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kralovnainna Ahoj, naprosto tě chápu, já sice chodím do práce, ale to je asi jediný můj sociální kontakt (a hodně chabý, jsme tam 3 a je hodně práce, takže na nějaký pokec to není), a pak jsem tak unavená, že na nějaký koníčky není chuť a síla, dojedu domů, a padnu. Navíc jsme se před 3 měsíci přestěhovali do Prahy, tak tady ani nikoho neznám a já sama říkám, že těhotenství ze mě udělalo asociála. Ano, umím se doma zabavit, využít ten čas, ale chybí mi lidi, a upřímně lituju manžela, když večer dojde a já se na něj vrhnu :slight_smile:
27. únor 2014 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
DÍKY za to označení pijavice! To je přesná trefa do černého. Přesně tak, člověk se musí zaměřit na své aktivity a nespoléhat na to, že manžel přijde po dvanáctce domů a bude bavit svoji znuděnou ženušku. Mít vlastní zážitky a být v pohodě, jinak se z člověka opravdu stane psychická pijavice. :slight_smile: Teď se mi vybavuje tolik věcí, co jsem vždycky chtěla dělat a stěžovala si na to, že nemůžu, protože nemám čas, když chodím do práce. Teď to všechno můžu dohnat. Na kytaru hraju už dlouho, ale je pravda, že teď jsem dlouho nehrála a nezpívala. Jo, ty jo, já si to všechno uvědomuju, že to je jen v hlavě a jak člověk moc zabředne do té sebelítosti, tak je to pak na prd. Zároveň se strašně těším na našeho malého Kubíka, který mě vesele kope v bříšku. Psychika dokáže pěkně člověka zmanipulovat :wink:
27. únor 2014 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jinajana Ahojky.. a jak to řešíš? Taky mi děsně chybí "lidi", sociální kontakt a vrhám se na manžela, který naopak po celém dni v práci chce ticho a klid... :slight_smile: Někdy se směju, že si pořídím papouška, abych si měla s kým pokecat :slight_smile: Sice jsem introvert, ale přemíra izolace je náročná.. :frowning2:
27. únor 2014 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@willow4 Blbě to řeším, nijak. Jednou za 14 dnů jedu k našim, jednou za 14 dnů do Brna, kde mám všechny kamarády. A pak už jen ten pseudosociální kontakt ve formě facebooku, nic moc teda :frowning2:
27. únor 2014 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, já jsem strávila na nemocenské dva a půl měsíce a teď jsem už na mateřské, ale mimčo ještě nemám. Na jednu stranu Ti rozumím, na druhou stranu moc ne.... Těhotenské hormony umí s člověkem pěkně zacvičit, co si budeme povídat. Všechno pak vidíš v těch nejčernějších barvách. Ale myslím si, že tohle by mělo už brzo přestat, alespoň u mě to okolo toho 24. týdne přestávalo. Co se týče sosiálního kontaktu, respektive nekontaktu, ten je dobrovolný a nemá s těhotenstvím co dělat. To jsi dříve měla hromadu kamarádů a sociálního vyžití a s neschopenkou to najednou přestalo? Tomu prostě nemůžu uvěřit.... Když jsem byla na neschopence, dvakrát týdně jsme k nám zvali návštěvy kamarádů a pořádali herní večery. K tomu jsem chodila na kafčo s dalšími maminkami a budoucími maminkami, co jsem se s nimi seznámila přes net. A samozřejmě jsem nezanedbávala ani své původní kamarádky. Vycházky jsem trávila prakticky celé venku (rep. "venku" - v obchodech, v kavárnách, o víkendech u rodičů) a domů chodila až k večeru. Kolikrát jsem byla opravdu ráda, když jsem měla čas sama pro sebe. Pokud jsi měla dříve nějaké kamarádky, máš je přece stále a to, že s nima nemůžeš na panáka nebo na disko na tom nic nemění..... Pokud jsi je neměla, je ideální čas je najít. Komunita maminek a budoucích maminek je obrovská a skvěle se takhle seznamuje. Ani ta vycházka na Petřín už ve dvou nemusí být taková nuda.
27. únor 2014 ve 12:53  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Taky jsem ve 24 tt a doma jsme teda zatím týden a taky se bojím, jak to zvládnu. Do práce jsme chtěla chodit do konce, ale doktroka mě nechala doma, nebylo mi dobře. Nejvíc se bojím depek, mám za sebou hodně ošklivou událost a bojím se, že když budu sedět doma, že to na mě padne. Manžel naštěstí pracuje kousek od baráku, tak chodí domu an obědy nebo za ním můžu zaběhnout. A jestli to klepne, tka se budeme za chvíli stěhovat, tak se snad zabavím stěhováním a v novém bytě pak zabydlováním,...Ještě řešíme hypošku a podpis smlouvy,tak je člověk dost unavený z toho,...
Ale doufám, že to rychle uteče, občas dám sraz s nějakou kamarádkou, zajedu za švagrovou,... přečtu si nějakou knížku a něco uháčkuji,...až tu bude miminko, tak člověk nebude mít na sebe tolik času.
27. únor 2014 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jinajana Tedy to jsi mě nepotěšila a hodně překvapila... Já mám tedy děti už velké a právě jsem si myslela, že tím, že půjdu do práce tak sociální kontakt zase obnovím.. a ty jsi v práci a máš stejně sociální absťák... Tedy taky nepředpokládám, že by byl čas na nějaké vybavování, ale už jen ten pocit, že jsem součástí něčeho jiného než domova, by mohl být fajn... Tak nevím, jestli si pomůžu :frowning2:
28. únor 2014 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mysicka_lb Ahoj, přesně, souhlasím s tebou, že sociální kontakt primárně s těhotenstvím nesouvisí. U mě ale celkem jo, staré známé mám 200km daleko, takže ano, když tam jedu na víkend, jsem na roztrhání, sejdu se s co nejvíc lidma, a pak to týden dospávám. Jinak přes týden prostě po návratu z práce už nemám sílu jít s někým někam na kafíčko. A co se týče hledání nových známých, tak mám trochu blok v hlavě, že jsem nezařaditelná, už to se mnou není na žádný pořádný sportování a zároveň se ještě necítím na to probírat s ostatníma těhotnýma či matkama, kde rodit, jak kojit atd atd. Je to prostě v hlavě :wink:
28. únor 2014 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@willow4 Víš co, je to hodně o tom, jak se k tomu člověk postaví. V minulý práci se taky hodně makalo, ale přesto se prostě našla chvilka na pokec při vaření čaje v kuchyňce, společný oběd, čas od času nějaká ta vinárnička nebo výlet o víkendu. Tady je jednak trochu jiný věkový rozsah, takže moc nevím, jestli bych šla do vinárny s mamkou 3 dětí, která po práci utíká domů, aby nakoupila, navařila, zkontrolovala úkoly, no a pařit s mladýma do noci taky nepůjdu. Jsem trochu mimoň, ale to je můj problém. Záleží hodně na tom, do jakýho kolektivu se vrátíš.
28. únor 2014 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jinajana Díky... taky si připadám jako nezařaditelný mimoň, ale to je můj problém. Chci jít pracovat do manželovi firmy, kde jsou samí chlapi.. nepočítám s nějakou extra společností, ale jenom vypadnutí z domova už považuji za záchranu svého duševního zdraví... Možná si nabiju čumák.. ale kámošky došly a sama sobě už nějak nestačím.
28. únor 2014 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@willow4 Jo, v mužským kolektivu to určitě bude jiný, ale pokud se ti podaří přepnout a nemít tendence mluvit o dětech a řešit "ženský" kraviny, tak by to mohlo být super. To víš, že je lepší potkat v práci pár lidí a prohodit dvě tři věty, než čučet doma do zdi :wink:
28. únor 2014 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jinajana :slight_smile: tak s manželem za zadkem to má jistá rizika :slight_smile:) Ale hodně spoléhám na to, že potkám lidi v MHD, u obchodu a tak.... třeba i nějakou kámošku na oběd zlákám, když budu v té Praze :slight_smile:) Jsem blázen co? :slight_smile: Ale doma, na vesnici, ve zlaté kleci, čumět do zdi... je děsný... (mám sice svůj e-shop, začala jsem studovat, věnuju se dětem, ale to mi přijde furt málo). Tak se těším, že mi budou lidi šlapat v metru na nohu a budu mít sociální kontakt :slight_smile:)) Zlatý dr. Chocholoušek z Bohnic :slight_smile:)
28. únor 2014 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@willow4 Úplně se vidím :slight_smile: Já kdysi pracovala v práci sama, a největší uspokojení pro mě bylo, když jsem šla na oběd do restaurace a mohla jsem promluvit se servírkou :grinning:
28. únor 2014 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já jsem teprve v devátém týdnu, ale od začátku na rizikovce.Prvních měsíc jsem depku měla, musela jsme více ležet, byla to velká změna, strach a těžce jsem se nudila, i když bylo brzo, četla jsem všechno o dětech a pak tím prudila manžela (výbavička, jména, kočárek...). Zároveń ještě moc lidí o rizikovce nevědělo, takže jsme ani nechtěla s někým mluvit.
Teď už je to v pohodě a začínám si to užívat :slight_smile: Odpočinu si, jen mi budou chybět hory a výlety a dovolené. Ale ten jeden rok to člověk přežije :wink:
Bydlím na vesnici, auto má manžel v práci a bohužel autobusové spoje mi neumožňují v době vycházek dojet za kamarády (po odstěhování je mám všechny cca 30 a víc kiláků daleko). Vždycky to bylo o tom, že my jezdili do města za nimi, jen občas někdo dojel na vesnici. Teď se to kvůli nemocenské otočilo. Je to o ochotě kamarádů a rodiny. Víkendy máme vesměs plné návštěv, a pak jsem ráda, že odjedou, jak jsem vyčerpaná. Kamarádka si dokonce vzala i volno a dojela sem v týdnu. S některými jsme bohužel závislí jen na netu.
Mám dva psy, takže část vycházek trávím na polích a pak prací na zahrádce. Starám se o domácnsot, peču, při rekonstrukci pomáhám aspoň s drobnostma, které můžu z hlediska zátěže udělat, zjišťováním informací, stavebním deníkem.....
Konečně mám čas na knížky, háček, lenošení :slight_smile:

Říkáme, že jsem domácí manažerka na plný úvazek :slight_smile:
28. únor 2014 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jinajana :slight_smile:))))))))))) hele a pošťačka je taky fajn :slight_smile:))
28. únor 2014 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,ja jsem na tom stejne,doma me to nebavi,strasne bych se chtela vratit do prace,ale uz maji nekoho jineho..takze musim nejak naplnovat svuj denni program.je to strasny nezvyk,kor kdyz jsem byla v praci tak spokojena...ted uz je venku krasne,kdyby jste nekdo chtel treba na prochazku po praze,tak dejte vedet :slight_smile: :slight_smile:
1. dub 2014 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek