3 týdny do porodu a deprese jako hrom
Ahoj holky...je mi mizerně...23.června mám termín na narození dcerky..ale jsem už tak unavená, vyčerpaná, začínám mít jakousi depku...nechci si nikomu doma stěžovat..mám krásného hodného syna doma-ikdyž poslední dobou mě umí pěkně pozlobit,ale jinak je úžasný a na malou se strašně moc těším...jen už nechci být těhotná, nemyslím to tak, že nechci malou to ani v nejmenším jen už chci aby to bylo za mnou a malá byla už s námi doma..zmáhá mě to..když se vidím v zrcadle jak vypadám, když nemůžu v noci spát a přes den se musím malému věnovat jsem fakt utahaná a do toho asi hodně hormony..jinak si to neumím vysvětlit, protože jinak jsem čupr a těhotenství jsem si až do teď užívala a a byla jsem z toho nadšená..nechci abyste si některá myslela, že se tu rouhám..jen by mne zajímalo jestli to tak také některá máte...
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Když to tak čtu, tak se mi ulevuje jenom tím, že nejsem sama. Mám dva týdny před termínem a jsem úplně vyřízená. Doma mám 13-ti měsíčního kluka, kterej začíná pomalu chodit, je hrozně akční a nechce být doma. Bydlíme za českými hranicemi, tudíž jsem tu sama, kamarádka žádná a ještě na vesnici. Nikdy jsem neměla deprese,ale teď je to šílený. Každou chvíli doufám,že už porodím. Manžel mě neskutečně štve a jsem vzteklá furie a mít u sebe rozvodový papíry,tak je v tom zápalu podepíši. Štve mě skoro denně a říkám si jakej je lenoch a sobec a jak by to ti chlapi potřebovali zažít,aby věděli co to všechno obnáší. Už mám jen bolesti, ale musím zatnout zuby a překonat to. Nejvíc je mi líto toho mýho prdíka malýho a říkám si,jak je hrozný že se už kvůli němu nedokážu ovládnout. Pak od všech poslouchám kecy ať už porodím jak se všichni těší,že jsem protivná a zpomínám a blabla, to už bych vraždila. Snad to bude po porodu lepší, tím se utěšuji. Takže eluska87 myslím,že rozhodně nejsi sama a nemusíš z toho mít výčitky.