Psychiatr/psycholog v těhotenství
Ahojky, zdravím Vás...
jsem tu nová, a přesedlala jsem se z jiných stránek, protože co sleduji diskuze, jsou tu o něco jinačí reakce než tam (udělají z vás uplného blba během vteřiny...).
Ráda bych se svěřila s jednou věcí a zároveň se zeptala:
Minulý rok ke konci jsme měli s manželem větší krizi. Byla větší než jiné, doufala jsem ale, že to nějak zvládneme. Tehdy jsem udělala přešlap já, do té doby jsem odpouštěla spíše já jemu, což by se mělo mezi lidmi dělat 😉 obzvlášt mezi těmi, co se milují.
Doufala jsem, že to nějak přejdeme, zrovna jsme se stěhovali, kupovali štěně (před 4 lety jsme přišli o dítě a od té doby to nešlo a nešlo) a já se snažila vše nějak udržet a pospravovat. Co se nestalo, štěnátko asi pomohlo a v březnu jsem otěhotněla, i když tak nějak uplně nechtěně a neplánovaně, tentokrát se to vážně nehodilo. Nejdřív byl rád, potom začala etapa, že dítě není určitě jeho a že bude chtít testy otcovství (dnes už je nechce - jsem 29 tt). S tím jsem neměla problém, spíš mě dostávalo, že mě tím deptá a nadává mi v mém stavu a vůbec nemyslí na to, že neubližuje jen mě, ale i malému. Druhý den se vždycky omluvil po nějakém takovém nebo podobném výstupu, pak se to uklidnilo a vypadalo to, že už to docela půjde. Dnes mi ale do zpráv vyčetl (pracuje v zahraničí) opět uplně vše. Nejsme na tom ted finančně nejlépe, a bylo mi předhozeno, že je to má vina. Následovně mi vyčetl uplně všechny mé chyby a prohřešky co jsem kdy udělala a následovala ostřejší výměna názorů, ve které se mísilo to, že se mnou vlastně nestojí o to být..když jsem ho prosila at mi řekne, jestli se mnou už být nechce, že odejdeme s malým, tak mi na to řekl proč by mi to jako měl říkat...a at už jsem zticha že nemá zájem...ještě dvě hodiny před tím mi psal že mě miluje a pak následovalo tohle tornádo. Načež jsem mu na závěr řekla, že si vybral opět "vhodnou" chvíli, on se omluvil že nechtěl a rozloučil se......a ted k dotazu: Zažila jste některá něco podobného? Šla jste s tím někam? Psycholog, psychiatri? brali jste nějaké léky? V noci špatně spím, pořád přemýšlím co bude a nebude, co budu dělat když....je mi každou chvíli do breku..jsem schopná se rozbrečet na ulici ted hned z toho všeho, mám pocit že mi pukne srdce a modlím se, aby aspon s dítětem tentokrát dopadlo vše dobře, protože bych jinak asi už na všechnu tu tíhu umřela....:( měla jsem psychické problémy kdysi v pubertě, ted je to ale mnohonásobně horší...mísí se tam manželská krize, finance, strach o malého a v neposlední řadě mě štve i to, že těhotenství jsem si představovala jinak...ne ve stresu a chaosu, v slzách a hádkách.
Omlouvám se, jestli nemá můj příspěvek hlavu ani patu. Mám někdy pocit, že jsem v koncích a nemám to ani komu říct. Vídám se často s maminkou, ale ta má ted takovou kupu starostí že tohle už by bylo asi moc.
Děkuji a hezký večer
@ludonna to je dost obtížná situace v čase, který by sis měla užívat... Dost těžko radit, ale zkoušela jsi mu to třeba napsat jako dopis? Že by si měl uvědomit, v jakém jsi teď citlivém rozpoložení a už třeba jen ten test otcovství by byl na vraždu? A ať třeba radši chvilku přemýšlí, než řekne, co chce říct? A on si to bude číst a v hlavě mu bude šrotovat, jestli se s ním na konci dopisu nerozejdeš- léčba šokem 😉.
Vypadá to, že je z toho miminka očividně nesvůj, možná proto se chová tak nepřijatelně. Měla by ses případně kam na chvíli uklidit? Teď máš mít ten nejhezčí čas a ne se nervovat. Kdybys měla kam odejít, třeba jen na týden dva, tak bys mu mohla říct, že pokud se bude chovat takhle, že to dál nevydržíš a ať ti dá vědět, až se dá do kupy. No a pak se uvidí, ty budeš mít pokoj a klid a oba si to v hlavě srovnáte 😉.
Máma ti pomůže, svěř se jí- jestli je na světě někdo, komu není lhostejné, jak prožíváš své těhotenství, tak by to měla být ona. A neboj, jeden dárek už jsi dostala, teď ho "jen" musíš dovést do konce, držím pěsti 😉
@ludonna znam to... zajdi nekam a mamce se mozna sver, v tomto bys nemela zustavat sama. hlavne, prosim Te, ochranuj to miminko. moje ctvrte ted uz expartner take nechtel (take predtim ano) a ja kdyz plakala, vzdy jsem pohladila brisko, ze miminko miluju a neplacu kvuli nemu, ze se na nej moc tesim, a jen me neco trapi. mam veseleho spokojeneho chlapce... zachranila jsem ho 🙂
chlap je nevyzraly a hrabe se v emocich. potrebuje take psychologa. od takoveho jsem po sestinedeli utekla, protoze to bylo uz nadmiru, hazel na me veskery svuj vztek, asi doted se s tim synem nesmiril (mame jeste starsi dvouletou dceru, tu chce, my se o deti soudime).
dopis bych mozna napsala a psychologa urcite objednej, psychiatra ne, leky v tehotenstvi nemuzes a ti to resi prevazne jen lekama. miluj to miminko a od muze se co nejvic odpoutej, dej nos nahoru jako zena, jako matka a chlapa upozornuj, vysvetluj, necekej od nej nejake velike milovani a pochopeni... smutne, ale jedine tak to vydrzi... ja to v tech hormonech neumela a uz jsem sama 🙂
@ludonna...ahoj, je mi moc líto, co prožíváš. Teď je nejméně vhodná doba, aby si na Tobě manžel vybíjel svoje nejistoty a problémy. Teď je v zahraničí, o to těžší to je. Určitě se objednej k psychologovi na co nejdříve, s ním to všechno prober. Je možné, že Tě nasměřuje i k manželské terapii, ale určitě Ti poradí, jak s tím nakládat i jinak, než jen plakat. Stres neprospívá ani Tobě ani miminku. Říci problémy mamince můžeš, ale bude to vidět tak, že její holčičce někdo ubližuje, navíc sama má spoustu problémů... Spíše bych to řekla nestrannému odborníkovi a s tím se poradila, co a jak říci mámě a jak jednat s manželem. Pokud psycholog zjistí, že trpíš depresí, antidepresiva v těhotenství můžeš, je to rozhodně lepší, než se trápit a nevidět východisko, nasměruje Tě i k psychiatrovi. Jen na přechodnou dobu, neboj. Drž se, hlavu vzhůru, nosíš pod srdcem zázrak... Přeju Ti všechno dobré. 🙂
Mamka tak nějak víc, co se mezi námi děje, ale neříkám vždy úplně všechno. Nabídla mi, že můžu jít k ní. Je v bytě sama s bratrem, který ted začal pracovat a mohli bysme prý mít každý jednu místnost. Ale je to těžké. Muž mi hází klacky pod nohy a někdy dělá naschvály, přesto jsem ted ve fázi kdy vzpomínám na to jaké to bylo kdysi..jak jsme se nakonec s tou první ztrátou miminka srovnali a byli v pohodě, loni jsme se vzali a letos je vše v háji :( vyštěká na mě všechno co má na srdci, v zápětí se omluví...ale já jsem pořád jako na trní a čekám co zase bude. O té psycholožce přemýšlím hodně, jen se bojím, že tam budu více brečet než mluvit... ☹
Jinak všem moc děkuji 🙂
Ještě podotýkám, že co se porodu týče, vždy u něj chtěl být, a ted když se někdo zeptá, tak schválně nahlas vykřikuje jak tam teda určitě nebude, že to nedá, že bude někde jinde radši atd. A že co když to kvůli práci nestihne atd...kdyby mi řekl doma mezi 4 očima, že na tohle prostě nemá, že si myslí, že to nezvládne, tak to pochopím, ale tohle mě štve...všude samé fotky od známých z porodnice jak jsou tam všichni tři a štastní a my budem bojovat a už ted bojujeme sami....:( za celý těhotenství mi neřekl vlídného slova...dovedl mi říct akorát že jsem tlustá a když jsems e zhrozila nad striema na břiše,které mi ted vyskočily, řekl mi jen co jsem jako čekala..někdy mi připomíná tyrana, kterého jsem měla kdysi....ale nechce se mi tomu věřit ☹
Nějak se mi zdá, že tu všichni nadávají na toho chlapa, ale zkus se vcítit do jeho kůže, i když je to těžké, protože chlapi berou nevěru mnohem hůře než ženy. Hůř se z ní vzpamatovávají, přece jenom jsi ranila jeho ego. To, že situace byla někdy obráceně, takový argument na ně nepomáhá. A chce to bohužel jen čas. To, že jsi do té krize ještě otěhotněla, to samozřejmě neni úplně skvělé načasování. Je úplně normální, že s chlapem to teď cloumá ze strany na stranu, očividně s tebou chce být, ale neví, jak to udělat, jak odpustit a zapomenout. A do toho ví, že moc na výběr nemá, protože čekáte malý, takže se s tím bude muset poprat a neví jak.
Ty teď bohužel budeš muset být trpělivá, vim, že je to těžký, zvlášť v jiném stavu, ale chlap se s tim musí vypořádat po svém, každému to trvá jinak dlouho. Když má svoje nálady, tak ho buď ignoruj nebo přitakávej, i když ti to je absolutně proti srsti, protože vyvolávat hádky nepomůže.
Pokud k psychologovi, tak bych šla společně jako pár. Protože ty samotná žádný problém nemáš, máte ho společně.
Asi se mnou nebudou všichni souhlasit, ale prošla jsem si tím, takže vím, jaké to je.
@ludonna U psychologa breč, co můžeš, od toho je, mají tam spoustu kapesníků, neboj... Dost se Ti uleví a hlavně uslyšíš nezaujatý názor. Souhlasím i s taptap82, vždy je problém někde mezi... Poté, co si sama ujasníš s psychologem, co Ty chceš a za co má cenu bojovat, pak tam určitě jděte spolu. Zkus teď netlačit na pilu, manžel si potřebuje ujasnit sám v sobě spoustu věcí, pere se to v něm, dej mu čas. Pokud to jde, mysli na to hezké dál, nevyčítej, zkus dělat doma pohodu... Zkus neutíkat z domova, to moc řešení nepřinese.
Že nechce jít k porodu, to nevadí! Ještě to vůbec není aktuální. Ať hlásá, co chce a klidně na veřejnosti. Zkus si to nepřipouštět a jen se nad tím škleb, že než vyvalený chlap na sále, to tam raději budeš sama 😉 Nebo si domluv na sál kamarádku, to je možné, manžel může být venku, můžou se střídat, to jde. Můj manžel taky nechce být u porodu, nenutím ho. Požádala jsem ho, aby tam se mnou byl první dobu porodní a jakmile se kdykoli bude cítit, že už to nedává, tak ať se sebere a jde pryč. Zlobit se nebudu, je to lepší, než abych se mu zprotivila. A na vlastní porod ať jde do předsálí a tam si odpočine. Ty fotky všech tří šťastných na sále jsou vždy až po porodu...určitě tam všichni tatínci byli i u vlastního porodu??? Nebo až potom šťastná fotka??? Že by to nestihl z práce, to bych neřešila... a i kdyby ne, tak pak se to řeší všechno samo a uděláte šťastnou fotku po porodu, do porodnice to stihne určitě, bude na to mít tři dny. V pozadí na fotce máznutá špitální postel... a kdo ví, že to nebylo hned po porodu? 😉 Drž se!!! (taky mám za sebou spoustu proplakaného...)
P.S.: a bříško maž 2x denně nejlépe něčím co nejvíce mastným - já používám olejíček od Yves Rochera, nemůžu na něj dopustit, nemám jedinou strii. Bi-oil mi přišel moc drahý, ve složení žádný zázrak. Asi jsem ta šťastnější, ale pečuj o kůži, ať je vyživená, pečuj o sebe, ať se manželovi líbíš, tlustá nejsi!!! Jsi těhotná... a krásná 🙂
zkus psychologa, ten ti pomůže se v situaci zorientovat, jak pracovat se stresem, z části za to mohou i hormony..chlap, co neví, co chce radosti koukám nepřidá. A léky, ano, pokud jsou potřeba, může ti psychiatr napsat antidepresiva, co se smí jak v těhotenství, tak u kojení. Pokud by na to došlo, hlavu vzhůru, nejsi jediná a miminko bude potřebovat fungující maminku.