Čekám trojčata.
Ahoj, čekám trojčata a jsem z toho úplně na dne. Mám strach že to nezvládnu, štrašne se toho bojím. Občas přemýšlím že dám jedno nebo dva děti k adopci. Vím že je to blbost,ale fakt hodně se toho bojím.
zvládneš to! držím pěsti ❤
Sice jsem neměla trojčata, jen k dvouletému prckovi dvojčata, ale některé myšlenky chápu. Já si třeba do 12 tt napůl přála, aby jedno dvojče zaniklo, a napůl zase doufala, že vydrží obě. Jsem toho názoru, že někdy nejde uspokojit všechny děti najednou a děti se s tím zvládnou vyrovnat. Prostě občas byly situace, kdy doma brečeli všichni tři najednou a nedalo se tomu úplně vyhnout. Vždy jsem si říkala, že dělám, co můžu a někdy to perfektní není. Ze začátku třeba holky brečely při přebalování před kojením, vždy ta, co jsem ji nepřebalovala. Tak jsem je začala převalovat na posteli místo na přebalovacím pultu, že jsem je tam mohla mít obě a líp na mě viděly, ale i to pomohlo jen napůl. Tak víc už nešlo, tak to tak prostě bylo. Přebalit potřebovaly obě a čtyři ruce jsem neměla. Časem už jim kolikrát stačilo i slyšet můj hlas na uklidnění. Dvojky teda byly donošené, takže v tom to bylo jednodušší, ale celkově jsem měla pocit, že i když to bylo v něčem pracnější, bylo to víc v klidu než s prvním, kdy jsem nevěděla co a jak a k tomu byl starší hodně náročný. Teď jsou holky parťačky a se starším jsou věkově blízko, tak se dobře plánují rodinné akce. Určitě je dobré využít jakoukoli možnou pomoc a nemít na sebe přehnané nároky. Držím palce, ať to zvládnete.
Pokud jste z jižních Čech, zkuste se obrátit na lektorku jemného zrození Helenu Tůmovou Machačovou, sama má ke staršímu synovi trojčata kluky přirozenou cestou.
@mzacikova vážně si myslíš, že nechat si některé myšlenky a věci pro sebe, když mě tíží a mám z nich strach, je dobré řešení? Autorka se tady svěřila s obrovským pochopitelným strachem, je zoufalá, protože je to opravdu nelehký situace, a ty máš vážně pocit, že by bylo lepší, aby to někde dusila v sobě a nechala se tím sežrat? By si mohla zadělat na pěkný deprese atd. Takhle to vypustila, přečetla si názory druhých, možná se jí trochu uleví, že si přečte, že její pocity jsou normální a její myšlenky neodsouzenihodne, protože jsou to pořád jen myšlenky a ona to neudělá, jen ji to letí hlavou a potřebuje podporu, že to zvládne, zkušenosti jiných, kteří to třeba zažili atd. a tu podporu jsi jí ty svým komentářem opravdu příliš nedala a spíš to znělo jako výčitka, která rozhodně není na místě!
Prvni dcera mela cerstve 2,5 roku, kdyz jsem se dozvedela, ze cekam dvojcata. A jeste k tomu vysoce rizikove jednovajky s jednou placentou. Nikomu nepreji ty myslenky, ktere ma zena v hlave, kdyz se tohle dozvi. To je hotovy miš maš, strasne protichudne pocity nekolikrat denen... A to jsou dvojcata jeste slaby odvar oproti trojcatum. Ze vseho nejdriv jsem se strasne bala komplikaci v tehotenstvi. A to az tak, ze jsem uvazovala o interupci/redukci. Fakt strasny, obrovsky strach z toho, ze porodim drive a budu mit doma dva postizene prcky. Coz se nakonec stalo, porod ve 30.tt a dvojky v kritickem stavu. Ale vykresali se z toho kluci... Prvni rok byl mazec. Moc simz nej nepamatuju a vim, ze jsem nenavidela vsechny, kteri rikali, ze dvojcata jsou dar a nadhera. To sice jo, ale kdo by je dobrovolne chtel? Malokdo... Prvni dva roky byly opravdu tezke, narocne a vubec se nedivim, ze uz v tehotenstvi ma z toho zena obavy. A uprimne...pomoc rodiny je sice super, ale stejne je ta mamina porad na to svym zpusobem sama. Nema sanci si piradne oddechnout, odskocit, vlastni zivot nula nula prd. Ale to je - pravda, i bez trojcat ci dvojcat. Ja na tom byla psychicky velmi spatne. Stresujici tehotenstvi, komplikovany porod, deti malem umrely, pak dva mesice na neonatologii, prvni rok litani po doktorech...prvni rok porad same diagnozy a spatne prognozy. Skoncila jsem na psychiatrii a na antidepresivech. Uplne v tomto zakladatelku chapu. Mne je treba i lito toho, ze jsem nemohla (nebo bylo prilis slozite) s dvojkama delat veci, jake bych mohla delat s jednim prckem. Nenosila jsem, kojila jsem jen velmi kratce, nejake mazleni a dlouhosahle koupani, baby masaze apod. to vubec nehrozilo. Tam to bylo fakt rychle okoupat, oblect, dat flasky, dat spat a hodit nohy hore. Bylo i docela slozite chodit s kamoskama na kafe, porad jsem chodila pozde, vsechno mi trvalo. Holky pokecaly a ja litala kolem dvojek. Fakt zadny med to teda nebyl.
Ale abych nebyla tak pesimisticka. Je treba zatnout zuby a prijmout fakt, ze budou (a jsou) proste tri. Clovek bude delat vsechno 3x. Ale obr vyhodou, jak uz tu bylo zmineno, bude, ze budou mit ty potreby naprosto stejne. Psychomotoricky vyvoj (pokud nebudou komplikace) by mel byt taky podobny atd. Starsi ditko bude orisek. Tam jsem nekdy fakt i brecela, kdyz jsem nemela na dceru cas. Ale ty prvni tri roky utekly jako voda. Ted maji moji kluci 3,5 roku a jsou skveli. Vsechno si to sedlo, zapadlo do sebe a konecne v tom mem nekolikaletem usili vidim vysledky a znovu nachazim samu sebe. Jesli je nejaka vec, na kterou bych na sebe mela byt ve svem zivote pysna, tak je to tohle. Ze jsem to vsechno zvladla a “prezila”. Sice velmi tezko, byly chvile tezkych depresi, ale fakt jde jen o to nejak preckat a zvladnout ty prvni roky a pak uz bude dobre.
Kdybys trojcatka rozdelila, urcite bys toho jednou litovala. Prezit tech par let toho sileneho kolotoce za ne stoji! Drzim pesti a pokud budes mit fakt pocit, ze to nezvladas a mas psychicky problem, tak se nevahej obratit na odborniky o pomoc. Neni to zadna ostuda a premahani je zbytecne.
Ahoj, kdyby jsi chtela povzbudit. Mam kontakt na maminku, s kterou jsem lezela v porodnici a ktera ted ma trojcatka. Za par mesicu budou mit dva roky. Je hrozne mila a urcite by Ti poradila. Poskytla podporu. Drz se, je to narocne, ale pozehnani.
@mzacikova Bez si moralizovat jinam. Spousta zen bere tyto v podstate anonymni diskuze jako jedine misto, kde si muze naplno ulevit a vypustit ze sebe i to, co ve svem realnem zivote nemuze. A je to dobre, pomaha to zbavovat se frustrace.
Trojcata jsou mazec, jedny znam. Holky jsou uz dospele a doted nepoznam ktera je ktera 😁 strach a obavy mi prijdou normalni, a to i u zen, ktere cekaji jen jedno, natoz 3! Coz bohuzel zatim nekdo nechape, ale casem pochopi. Drzim palce at to zvladnete! Jestli mas podporu partnera, rodiny okoli, zvladnout to jiste pujde 🌸
@mzacikova prave, nektere myslenky si zeny maji nechat pro sebe. Nechci byt drsna, ale jsou diskuze ve kterych clovek nema co rict, netykaji se ho a komentovat by nemel. Verim, ze az se ti povede otehotnet, budou chvile, kdy se budes sama sebe vydesene ptat jak vubec peci o miminko zvladnes. A bude to uplne normalni obava.
@alcar Hele vidíš, a mě třeba s dvojkama nijak extra nepřišlo, že bych staršího tolik šidila, naopak mu to spíš prospělo a pořád prospívá, protože jinak by z něj byl prostě moc velký mazánek a takhle se musí víc osamostatnit. U nás byl rozdíl dva roky a 4 měsíce mezi dětmi, syn už naštěstí vyšel schody do 4. patra sám, ale jinak nezvládl nic sám, dokonce se ani pořádně nenakrmil. Když jsem začínala u holek s příkrmy, měla jsem oběd se všemi najednou a bylo to jedna lžička první holka, druhá lžička druhá, třetí lžička nejstarší, jedna lžíce já. Jako trochu náročné, ale byli jsme všichni najedení najednou a holky jsem pak už jen dokojila, všechny nás uložila do postele a spali jsme spolu. A navíc to syna brzy motivovalo, že se začal konečně krmit i sám a holky se dokázaly z větší části samy nakrmit už od roka a půl. Byl čas i na mazlení, nošení, i když tam najednou jen v nejhorších chvílích a obvykle to naštěstí nepotřebovaly obě najednou. Hodně se zapojoval i muž, když byly holky nejmenší a potřebovaly utišit, často jsme si je dělili. Ani pro mě paradoxně nebyla úleva, když starší nastoupil ve 3,5 letech do školky, doma jsem je většinou dokázala zabavit a nemoci celé rodiny mě daleko víc vyčerpávaly. Za mě to bylo mnohem lepší, než jsem se obávala.
@hafika cekala jsem, ze tu nekdo napise i protichudny nazor, ze to neni “tak strasne”. Kazdy to vnimame ruzne, kazdy resi s detmi jine veci atd. Ja napsala, jak jsem to mela ja. Kdyz se me nekdo zeptal na ulici, jak to zvladam, tak jsem samozrejme rikala, ze jooo, dobre, da se to. Ale ve skutecnosti jsem si sahla na dno. Hlavne diky tomu, ze byli predcasne narozeni. Pokud by se narodili v terminu a byli bez komplikaci, tak by to byla asi pohoda. Takhle to opravdu zadna pohoda nebyla. Tvoje dvojcata se narodila v terminu?
@alcar Ano, naše holky byly v termínu. Já to spíš píšu proto, že když člověk začne hledat o dvojčatech a vícerčatech, tak naráží hlavně na ty problematické případy. Pro mě to bylo hrozně stresující a od pátého měsíce jsem si to zakázala číst. A bylo pro mě hodně důležité, když mi sousedka od rodičů řekla, že to nakonec s dvojčaty nebylo tak hrozné, že jen první měsíce, než si zvykla na tři děti (taky měla ještě starší, i když s větším rozestupem než u nás). Jako jasné, nebyla to vždy procházka růžovým sadem, občas to bylo celkem fyzicky náročné, ale celkově to prostě bylo lepší než poprvé.
Chápu, že s nedonošený mi dvojčaty to je prostě těžší. Ale někdy se lidé snaží zvládat víc než je rozumné a zbytečně se trápí tím, co není úplně nezbytné a vyčerpávají se. Zažila jsem třeba svou kamarádku, které nešlo kojení, byla v kolotoči kojení, dokrmování, odsávání, kdy hodinu běhala kolem dítěte a další hodinku měla na spaní, ale ona místo odpočinku žehlila oblečky pro mimino a uklízela byt a pak se složila s laktační psychózou. Prostě je potřeba si určit priority a nedělat si pak výčitky.
@hafika tak nedonosenci (coz se da predpokladat prave i u trojcat...to je proste fakt) jsou uplne jiny level. S donosenou dcerou to byla tezka pohoda se vsim. S klukama jsem pohodu diky jejich diagnozam nemela. Ono prave mozna neni spatne si cist ty horsi pribehy, aby pak nebyla mamina prekvapena. Ja se priznam, ze pro me jsou takove ty maminy od dvojcat, ktere na rovinu reknou - hele, byl to mazec, co ti budu povidat... duveryhodnejsi. Ale jak jsem uz psala, taky jsem kazdemu na potkani nefnukala, ze je to ve skutecnosti des. Ale slo o tri roky. Ted uz je to celkem na pohodu. Asi to bylo fakt tou nedonosenosti. Nemam srovnani s maminama dvojcat, ktere nemusely resit rehabilitace a doktory 2x tydne a dalsi hospitalizace atd.
Ahoj maminko, chci se zeptat jak si se rozhodla s adopci dítěte či děti. My o takovou adopci máme zájem. Vezmeme si klidně i dvě. Napiš. Budeme čekat. Jinak přejeme všem hlavně hodně zdravíčka ❤️
@martiniquest ano a VÁM se mě to kritizuje, že jo.
Pardon, to mě nikdy teda nenapadlo 😉 Po 3 potratech během třičtvrtě roku už vůbec ne.
Napsat, že zvážím adopci jednoho nebo dvou, abych měla jen to, co určitě zvládnu a dát děti od sebe?
Zakladatelce přeji jen to nejlepší, určitě se rozhodne děti si nechat. Ale některé myšlenky si nechat radši úplně pro sebe, i když je pochopitelně zoufalá. Zlá jsem na ni nebyla 😉