Jak zvládnout malé děti s věkovým rozdílem dva roky?
Ahoj holky,
Potrebovala bych se poradit, pred par dny jsem tu založila diskuzi ohledně interrupce, ze mam doma malou dceru a necítím se na to. Jde o to, ze jak jde den po dni, momentálně to vim asi týden, tak se najednou začínám sžívat s tou představou druhého miminka a asi nebudu nakonec mit tu silu na potrat jit. Nejsem si ještě jistá, ale mam strach a pocit ze s tim pocitem a výčitkami nebudu umět žít a ze budu cítit velkou prázdnotu.
Chci se zeptat tech co měly věkový rozdíl mezi dětmi okolo 2 let - jak jste to zvládaly? Mam strach protože nechci aby dcera skončila odsunuta na druhé koleji, protoze se musim prece divat hlavně na ni, mam pocit ze me potrebuje jen pro sebe, ale neni to jen hloupý pocit? Říkám si ze jednou treba bude rada ze bude mit sourozence docela blízko k sobě.
♥️ zvládnout se to dá, lásku mezi ně rozděliš úplně stejně; mezi mými holkami je rozdíl 2 roky a 1 měsíce; moje zkušenost - ano, bylo to náročnější než s jedním, hlavně na začátku, ale cca od 2-3 měsíce už to bylo fajn, líp jsem si to zorganizovala, stíhala jsem více věcí než s jedním dítětem (na tom jsme se shodli i s kamarádkami, když jsme pak měly dvě děti), prvorozená byla dost akční a hodně si pro sebe ukrajovala pozornost, mou, tatínkovou, babiček, okolí, takže netrpěla. Na miminko návštěvy koukli a starší už je odtáhla do pokojíčku pro sebe. Ten pocit - že by s druhým sourozencem trpěla, přišla o pozornost - jsem nikdy neměla. Mladší se pak spíš vezla s ní, hodně ji pozorovala, rychle začala lézt, chodit, zajímaly ji její hračky, v roce skládala lego duplo k sobě. Odmítla brzy kočárek, chtěla stejnou rostoucí židličku jako ségra, oblíkání, jídlo taky zvládala mnohem dřív sama. Byla jsem u druhé už klidnější a jo, v něčem benevolentnější 😉🙂 hrály si spolu celkem hezky, občas si tedy vjely i do vlasů, provokatér byla ta mladší, vzájemne spolu soupeřily - co měla jedna, musela mít i druhá (častěji ta mladší). Nicméně se měly rády, myslely na sebe. Od cca 7-8 let starší se to ale změnilo, přestaly si tak trochu rozumět - už si spolu nehrály, starší v té době definitivně přestaly bavit panenky, atd + přibyl třetí sourozenec (měl v té době už 2 roky), prostřední začala víc tíhnout k němu, už ji stačil v hraní víc. Teď už jsou holky v pubertě a respektují se. Každá je úplně jiná, společné maji tak max hry v mobilu, které spolu hrají. Půjčují si věci, vychází spolu hezky, respektují se. Velké kámošky ale nejsou. Jak to budou mít v budoucnu, neumím odhadnout. Takže zvládnout se to dá, miminko bude druhé jen chvíli, pár měsíců, rychle prvorozenou dožene, tím pádem s nimi můžete pak dělat podobne věci, věnovat se jim při stejné činnosti...a bude i čas na individuální věnování se. Když si budou spolu hrát, budeš mít čas i na sebe😉 Nejhorší může být začátek, šestinedělí až první tři měsíce - závisí, jestli to bude klidné miminko nebo spíš to neklidné, uplakane. Moc se možná nevyspis, budeš pít studené kafe, pít polívku z talíře - je to rychlejší (bacha, budou to pak dělat ve školce 😀🙈); já jsem si neměla třeba možnost jít si přes den lehnout - starší spala, když miminko nespalo, a naopak, brzy přestala starší spát po obědě úplně, dodnes je to nespavec. V noci od těch tří měsíců druhé spaly ale hezky, takže to šlo. Nebyla jsem nijak extra unavená, zvyklá jsem si na ten režim. 😉 Šlo to a fakt platí, že na ty horší dny rychle zapomenes😉Přeji, ať se rozhodneš správně ♥️
Ahoj, mne to ted taky ceka. Obe miminka jsme chteli a budou spolu o necele dva roky.
Kdybys chtela, muzes napsat. Mela jsem taky tezke zacatky. 🙂
@anonym_autor mám radost, ze nad tím aspoň uvažuješ 🎊❤️ já bych byla šťastná za takový rozdíl, vždy jsem si přála, aby k sobě děti měly věkově blízko, víc si budou rozumět, spolu se krásně zabaví. Bohužel se mi to nesplnilo, ale nevadí. Představ si, že tvá dcerka bude hrdá starší sestřička, která se bude o malé starat a pečovat o něj. Jasně, o něco málo příjde, ale strašně moc získá 💑
Mezi starším synem a dvojčaty máme rozdíl 2 roky a 4 měsíce. Bylo to náročné, ale byla jsem celkově více v klidu než jen se synem, který byl náročné mimino. Syn někdy dost žárlil, ale snažila jsem se mít vždy čas jen pro něho, výhoda byla, že byli všichni dost podobně zájmově, takže se dobře vybíraly různé aktivity apod. Ono si to prostě sedne. Paradoxně jsem je kolikrát měla raději všechny doma, než když syn chodil do školky na dopoledne, přinesl nemoc a nikam jsme nemohli a ještě nám bylo zle kvůli nemoci. Mě vlastně být s dětmi bavilo, i jsem měla poměrně dlouho poloviční úvazek v práci.
Máme rozdíl 22m a ze začátku to bylo náročné, ale starší je dcera, která malého bráchu od začátku zbožňovala. Teď mají 9 a 7 a je to naprosto dokonale! Strašně moc si spolu vyhrají, mají toho dost společného a na dovolené si vystačí samidva. Já bych rozhodne větší věkovy rozdíl nechtěla...
@anonym_autor nečetla jsem komentáře...ale napisu ti mou zkušenost... mam dcery od sebe přesně o dva roky...kdyz jsem čekala druhou dceru, v 6m od nas ted uz exmanzel odesel. A ja zůstala sama s 1,5 letou a druhou v bříšku... mesic pred termínem jsem se stěhovala do jiného města... no bylo to šílené období, náročné období... ale ZVLADLA JSEM TO. Za kratko bude holkám 6 a 8let a jsou to skvele partacky... jasne ze začátky s miminkem a 2letym prckem byly těžší, vse jsme se učily za pochodu...ale absolutně nemam pocit ze by starsi dcera byla odstrcena...naopak ja ji do všeho zapojovala...a myslim ze právě díky tomu mame vsechny tři fakt krasny vztah ...Holky si pomáhají, vždy mysli jedna za druhou, kolikrát se zavřou do pokoje a cele odpoledne o nevím.. stejne tak se ale umí pohádat, postekat, ... proste decka ze jo 😃
Ja bych na potrat byt tebou nešla. Vnitřně bych to neuměla zpracovat a nikdy bych si to neodpustila..
A navíc pokud nad interrupci premyslis hlavně z důvodu, ze se necítíš, a aby starsi dcerka nebyla zanedbana a odstrcena.. tak se bojis zbytecne. Bude to náročné ale prijde doba, kdy si zahrají a budes neskutečně rada , ze jsou děti tak blízko u sebe.
Drž se a přeji at se rozhodneš tak, abys byla ty i tvá rodina šťastná ❤️
Jasně že ten začátek je masakr. Ale miminko nebude potřebovat tvou pozornost tolik, jako ji potřebovalo první dítě, protože navíc bude mít i pozornost a lásku staršího sourozence. A starší nemusí trpět úbytkem tvé pozornosti, protože pro mladší se brzy stane božstvem, nejsbožňovanější bytostí na světě, a to jí všechno vynahradí. Neboj se toho. Ty začátky jsou šílené, ale dát dítěti sourozence je prostě nejvíc, pro toho mladšího, i pro toho staršího. Dneska mám děti tři a fakt nejvíc lituju tu nejstarší, sice mě skoro dva roky měla sama pro sebe, ale nikdy neměla lásku a péči staršího sourozence. A té nejmladší zase chybí mladší sourozenec 🙂
@anonym_autor ahoj, mně se druhý syn narodil, když měl první 16m. Bylo to náročné, to neříkám, ale zvládnout se to dá. Když jsem dělala nějaké aktivity s větším synem, dávala jsem si malinkého na zem na koberec v hnízdečku. Chodili jsme hodně ven. Když malý spal, byla jsem se starším. Teď mám ještě dvouletou dcerku, a je pro mě hodně těžké učit něco pětiletého, následně se dostatečně věnovat čtyřletému, a pak stíhat ji. Ale opět, člověk to nějak udělá.