Kamarádka mě zklamala. Měla bych to přejít?
Ahoj holky,
jdu se sem svěřit a chtěla bych znát váš názor.
Jsem teď těhotná a když jsem se to dozvěděla, řekla jsem to samozřejmě manželovi a svoji “dobré” kamarádce. Žádala jsem jí, aby to nikomu neříkala, protože se může ledacos stát.
No, jsem teď v 15tt a ještě před pár dny jsem žila v domnění, že o tom nikdo neví. Teprve nedávno jsme to oznámili mým rodičům a manželova strana se to má dozvědět až na Vánoce.
Teď o víkendu byl manžel pracovně pryč, a když se vrátil domů, byl nějaký zaražený. Nakonec z něj vypadlo, že v kolektivu 25 lidí za ním přišla kolegyně a přede všema mu začala podávat ruku a gratulovat. Dopadlo to tak, že mu většina z nich řekla, že už o tom ví několik týdnů. Byl tam i jeho jeden z nejlepších přátel a ten to zrovna nevěděl. Manžel mu to chtěl říct sám a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Bylo mu to líto. A já to naprosto chápu..
Jsem teď opravdu strašně zklamaná a vůbec nemám chuť se s kamarádkou vidět. Nejdříve jsem ji chtěla okamžitě napsat a zeptat se jí, proč to musela hned jako čerstvou novinku vyžvanit svojí sestře a muži, kteří jsou pověstní tím, jak neskutečně drbou! Proto jsem ji žádala o diskrétnost. Ano, můžete mi teď napsat, že když vím, co je její příbuzenstvo zač, neměla jsem jí to ani říkat. Ale víte co, myslela jsem, že jsme přátelé a já ji fakt upřímně věřila.
V létě jsem prodělala biochemické těhu a řekla jsem jí o tom. Po téhle zkušenosti jsem si téměř jistá, že o tom ví taky všichni 😥.
Manžel mi řekl, ať to nechám být a vezmu si z toho ponaučení. Ale já mám stále takový pocit, že to tak nemůžu nechat..
Dnes jsem to byla oznámit druhému zaměstnavateli a ten se netvářil překvapeně. Je mi jasné, že se to k němu taky dostalo. A jediní, kteří o tom ještě netuší, jsou manželovi prarodiče a bratr se ženou, ach jo..
Měla bych to přejít?
Ja bych to presla 🙂 resp jednou vetou bych ji “podekovala” za zkazene prekvapeni a poucila se pro priste, ze nic vic nez bezne veci s ni probirat nebudu. Stalo se, stalo. Zivot jde dal a je “jen” o jednoho duvernejsiho pritele mene...
@zizibou každý občas udělá nějakou chybu pokud to je dobra kamaradka neřesilia bych to
nevím jak správně poradit, ale řeknu ti asi jen, jak bych se zachovala já sama za sebe... dokážu si to představit, protože už jsem si taky s "kamarádkami" leccos zažila... od jistého věku, když mě někdo z přátel zklame, tak se od něj celkem dost distancuji... mám problém zajít s někým na kafe pokecat, když vím, že mu nemůžu říct, co potřebuji a musím si vlastně na něco hrát před ním a dělat, že nic.. u mne je to problém, protože jsem hodně sdílný člověk... a ano, mám díky tomu opravdu poskrovnu přátel, ale díky tomu jsem se také už řadu let nezklamala a pokud ano, tak už dělám radikální řez.. když vím, že tomu člověku nemohu věřit, tak už si ho nepouštím k tělu, ano, bavím se s ním dál, když se potkáme, ale žádné kamarádičkování už nezvládám... vím, že je to někdy asi možná škoda, odpouštět se má, i dát druhou šanci, každý může jednou ujet.. ale zase kolikrát se člověk musí spálit, aby mu došlo, že pokud někdo vědomě udělá opak toho, o cos ho prosila, tak to není přítel a klidně to udělá zas... já se svými zkušenostmi od takových lidí jdu prostě dál, pozdravím, odpovím na to jak se mám a jdu zase dál... je jen na tobě, jak to cítíš ty, jaké máš zkušenosti, jak moc si jejího přátelství ceníš a celkově jak pevné to přátelství před tímto bylo a myslíš, že jsi schopná ji to časem odpustit a dát ji tu druhou šanci.. určitě ji sděl, že to víš a jak tě to zklamalo, uvidíš sama její reakci a třeba se to časem spraví, ale asi bych si už dala před ní pozor na to, co ji říkám, což mě opět přivádí na začátek toho, co píši.. k čemu mi je takový člověk, se kterým nemohu sdílet své radosti a strasti vůbec dobrý? někteří se z přátel sami svými skutky zařadí do kategorie "známí"...
@zizibou Hele já bych s tím měla obrovskej problém. Pokud svému blízkému člověku sdělím důvěrné info, které se týká čistě jen mě a důrazně ho požádám, aby si jej nechal pro sebe a že mi na tom opravdu záleží, tak nevyslyseni takové prosby beru jako obrovskou zradu. Není důležité, jak moc důvěrné to "tajemství" vyhodnotí okolí, nebo kamarádka (ála "vždyť se vlastně nic nestalo, šlo jen o těhotenství"), jde o to, že vám! na te diskrétnosti záleželo a ona slíbila! informaci udržet v tajnosti. Jen vy víte, co je pro vás důležité a nikdo jiný nemá právo to hodnotit. Asi bych si ve vašem stavu nervala játra a nevrhala se do otevřené konfrontace, ale ochladla bych ve vztahu.
Pro mě je svěřené tajemství svaté. Je těžké ho nesdělit partnerovi, proto se vždycky zeptám, jestli můžu🙂 Když ne, tak to prostě neudělám.
A rozhodně nesouhlasím s tím, že byla kámoška takovouhle informací s žádostí o embargo neúměrně zatížena. Jednalo se pouze o vás, vaši životní situaci, ve které neměla být zainteresována jinak, než coby privilegovaná blízká duše, které se od vás dostalo takové důvěry a blízkosti, že to mohla od začátku prožívat s vámi, to většinou lidi vnímají jako čest🙂 Mohla to spoluprozivat s vámi jako podpora, ale evidentně radši zacilila na publikum....
@eleanora84 už se nějak necítím s ní dál o téhle věci hovořit a tak nějak mám pocit, že důvěrné přátelství pro mé skončilo..právě mám taky problém s ní jít na kafe a dál se bavit, jakože nic a navíc bych s ní nic soukromého sdílet nechtěla. Děkuji za tvůj pohled na věc 🤗
@saoirse moc Vám děkuji za ta slova 🌷. Přesně takhle to vnímám a ano, ve finále nešlo o to, co komu řekla, ale jakým způsobem s tou informací naložila.
Na otevřenou konfrontaci se momentálně necítím. Nechci před ní působit jakkoliv hystericky, ani jinak nestabilně. Bohužel si myslím, že by to pro mě bylo jen horší. Asi by se o tom opět pochlubila a nakonec by manžel v práci poslouchal, že se mnou asi dost cloumají hormony..
@zizibou určitě bych ji to řekla co si o tom myslím a proč neudržela zobak.