Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Neužívám si těhotenství

neomenia
24. lis 2018

Ahoj všem. Chci jen vypustit svoje myšlenky ven, snad mě nikdo nebude odsuzovat. Čekám koncem února svoje druhé dítě. Z prvního těhotenství mám 4 letou dcerku a co si pamatuju, bylo pohodové, špatně mi skoro nebylo, nic mě nebolelo, nebyla jsem zas tak moc unavená, bříško jsem měla akorát, dobře jsem spala. Jen ke konci, jak jsem přenášela, mi haproval krevní tlak. Porod byl vyvolávaný, ale v pohodě, po porodu jsem se rozkojila a vše bylo fajn.
Zato teď...třeba je to tím, že jsem přeci jen o 5 let starší ( ale zas tak stará nejsem, je mi 32 let), ale od začátku mě těhotenství deptá, otravuje a unavuje.Nevidím na něm nic pěkného, ako všichni kolem. Od začátku nepřekonatelná únava a časté zvracení,to už nastěstí ustoupilo, teď už tak dva měsíce tlak na spodek, jako bych měla hned porodit, je mi nepříjemné kamkoli déle jít , i mě píchá v boku, jsem bez enrgie a výdrže, jsem hlavně doma a jenom kynu, mám obrovská prsa a břicho už teď v 27. týdnu, jako bych měla jít rodit skoro. Jsem k tomu věčně nevyspalá, protože nevím, jak si mám v noci lehnout, vydržím jen na levém boku, jinak jsem dušná, ale pravidelně se ve spaní přetočím na záda a vzbudím se s tím, že nemůžu dýchat. Jsem co dvacet minut vzhůru, je to děs.
Jsem otrávená a protivná, bývala jsem štíhlá a aktivní sportovkyně, teď je ze mě rozkydlá hromada. Možná za ty pocity může i určitá izolace - dřepím teď doma, za 14 dní mám důležitou zkoušku v rámci mé profese, na kterou se učím a už z toho šílím. K tomu mám pocity typu, jestli jsme to druhé dítě vůbec měli mít. Mám výčitky svědomí, že se neraduju a rouhám se. Co by za to jiné daly, čekat zdravé miminko, co pěkně kope, roste jak má...... Zadařilo se nám hned, všechny kontroly u lékaře zatím v pořádku. Tak si nadávám, že jsem nevděčná a měla bych se víc radovat. Jenže jak? Je tu někdo, kdo si to prožil podobně?

syrinxka
24. lis 2018

Myslím, že jsou vaše pocity normální. Každé těhotenství je jiné a třeba až se nebudete muset učit na tu zkoušku, celkově se vaše nálada zlepší. Já to měla takhle u prvního, sice to bylo vytoužené dítě ale od začátku do konce mi bylo špatně, nešlo spát, nešlo jist a šíleně jsem se těšila až porodim, na to vysvobození. Nakonec jsem taky prenasela. Teď čekám druhé a i když mi bylo že začátku špatně, konecne jsem přišla na to z čeho mi bývá blbě. Užívám si, že zatím ještě spím bez problémů a celkově mam fajn náladu protože vím co mě čeká a jsem vděčná za každou chvilku kdy mi je dobre. Takže se to i u mě obrátilo. Chce to hold vydržet. Ne každá žena bere těhotenství jako nejkrásnější období svého života 🙂

fly80
24. lis 2018

@neomenia já to mám až na to kynuti úplně stejně. Já ani druhé dítě nechtěla ☹️ ale byla to taková blbá náhoda a velké zdravotní problémy a já pak zjistila, že jsem ve druhém měsíci. A od té doby je to špatný ☹️ taky mám jedno dítě, kterému bylo teď 5let a já se tak těšila, jak už je velká, jak spolu začneme cestovat a užívat si takové ty holčičí věci a teď to zase nepůjde. První těhotenství super, ani jsem o něm nevěděla, teď šílenost. Deprese, tlak, cukr, bolesti, v noci nespím úplně jako ty a prostě se nějak neumím radovat. Taky je mi dost špatně z toho, že jsem taková, ale i když se snažím, prostě to nejde. Termín mám v lednu, tak snad potom to bude dobré a celé to přejde. Strašně mě to štve, protože moje hodně dobré kamarádky menuzou mít děti a vím, že bych měla být šťastná, že nemám žádné jiné problémy, ale jak to udělat ☹️

j.a.n.i
24. lis 2018

Klid, je to normální 😉

alena2109
24. lis 2018

Já myslím, že ne pro každého jsou to nutně nejkrásnější měsíce v životě. Já jsem na tom stejně, čekáme druhé mimčo a už se modlím, ať je půlka ledna a porodím.. Asi je to opovrženihodné, ale pro mě je těhotenství "nutné zlo", které musí být, jestliže chci mimčo 🙂 Nemůžu spát, jsem unavená, všechno mě bolí, funím do schodů... o tom, že vypadám jako hroch nemluvně...ale řikám si, že ještě těch pár týdnů to musím vydržet. Držím palce, ať všechno dopadne dobře a narodí se krásné mimčo, které to vynahradí 🙂

neomenia
autor
24. lis 2018

Moc děkuji všem za reakci, pomáhá mi vědět, že v tom nejsem sama, budu myslet na miminko, jak se ma a ze se na nej tesim. Zkusím to brat tak, ze mimčo bude za odměnu po tehle drine a neaktivite🙂

jennyska
3. pro 2018

Ahoj @neomenia a ostatní těhotné maminky. Už nějakou dobu máme na koníkovi Online poradny s odborníky - nyní se tedy můžeš optat i porodní asistentky v naší poradně https://www.modrykonik.cz/forum/category/poradn...

Všechny otázky jsou u nás v poradnách zdarma a anonymní a každý z odborníků odpovídá téměr denně 🙂 Navíc, Tvoje otázka pomůže i dalším maminkám, které něco podobného řeší také.

Věřím, že Ti naše porodní asistentka dobře poradí a pomůže.
Hezký den přeji! 🙂
Jennyska
Modrý koník team

balet
3. pro 2018

Mam to uplne stejne. Je mi 31a doma dvou a pul letou slecnu. Jsem zatim v patnactem tydnu a doslova padam na hubu. Prvni tehu uplne v klidu a ted uz bych klido porodila hned...(obrazne receno). 🙄

jitule1984
30. led 2019

Ahojky vsem. Jsem rada ze nejsem jedina mamca s depresemi. Ze zacatku jsem hodne premyslela zda si dite nechat nebo jit na potrat. Nakonec jsem se rozhodla nejit. To jsem si nasledne vycitala. Musim bohuzel priznat ze i ted kdyz na me obcas padne deptese si rikam ze to bylo spatme rozhodnuti ale spis kvuli tomu zda to s manzelem zvladnem....nebo spis hlavne ja. Je mi 34 a nevim jak se k detem chovat. O cem s nimi mluvit....jako by to pro me byli snad martani. Snazim se ale nejde mi to. Jako bych ani nebyla na materstvi pripravena. A taky hodne mam strach az se me ditko zepta zda bylo chtene. Lhat mi prijde divne ale ublizit bych mu 1000000% nechtela.
Nechci aby dopadlo jako ma mamka kdy ji babca stale ...nebo spis casto rikala a davala najevo ze byla nechtena, protoze sla poprve s chlapem a hned ji cekala. To bych si radeji nafackovala.

Sem začni psát odpověď...

Odešli