Osobní zkušenosti s neplánovaným těhotenstvím: Nechat si dítě?
Krásný víkend všem!
Chtěla bych se zeptat na osobní zkušenosti žen, které neplánovaně otěhotněli. Jestli si dítě nechali nebo ne a popřípadě jako zpětně vnímají své rozhodnutí.
Ocitla sem se v této nelehké životní situaci, čakám své třetí dítě. (Zlyhala ochrana). Další dítě sme v žádnem případě nechtěli. I když vím, že by sme třetí ditě uživili tak mám strach protože pomoc od babiček je minimální, manžel pracuje ve firmě, která dost možná do pár měsíců zkrachuje, já sem před dvěma měsíci nastoupila do práce po RD, moje těhotenství byli příšerné, RD sem si taky moc neužívala. V posledné době sem se těšila, že děti už jsou větší a samostatnejší a máme s manželem více času pro sebe. Momentálně nevidím moc důvodů proč si dítě nechat (kromě etického hladiska).
Manžel nechal rozhodnutí na mně, řekl, že bude rád tak i tak.
Prosím slušnou debatu a nestojím o odsouzení. Situace je pro mně těžká sama o sobě.
Je to strašně těžké rozhodnutí , ale z tebe cítím, že to dítě opravdu nechceš, tak ho nemějte. Každá to máme v životě jinak, já jsem třeba s dcerkou doma byla ráda a nikdy by mě nenapadlo říct, že jsem kvůli ní snad ztratila nějakou svobodu. Ano, začátky bývají většinou těžké, ale vždycky se to srovná. Každopádně držím palce, ať je to vaše rozhodnutí správné.
Nečetla jsem vše.
V 19 jsem neplánovaně otěhotněla, dítě jsme si nechali. Druhé bylo plánované. Během RD jsem vystudovala VŠ.
Pak jsem nastoupila do práce (skolstvi) a hned zjistila, že jsem potřetí těhotná. Selhala ochrana. Dítě jsme si nechali.
Stát se to počtvrté, hodně uvažuji. Ale je mi 26 a energie mám dost. Nevadilo by mi i 5 dětí, i 10.. Kdybych na ně měla a kdyby ony mohly žít na nějaké běžné úrovni. Ale můj muž uz by čtvrté asi nezvládl. Prý kam bychom ho dali 😀😀 Třetí je miláček, jako by k nám vždycky patřil. Zlepšil se i vztah starších.
Můj muž jde na vasektomii.. Rozhodl se sám. Ale až v zimě. Tak snad se do té doby nic nestane 😀😀😀
Jinak držím palce.
Je to vaše rozhodnutí a nikoho jiného. ❤️
Otázka taky je, jestli víš určitě, že bys toho v budoucnu nelitovala. Já otěhotněla se 4. ve 40 letech, vůbec jsem se na to už necítila, zrovna jsem se vyhrabala z psychického srabu a pak zjistím, že jsem v tom... Ale já jsem věděla, že by mě do konce života provázely výčitky svědomí a litovala bych hrozně. Takže tu už rok a půl máme prcka, samozřejmě že je úžasná, jako všechny děti, všichni ji milují a rozmazlují..., ale nebudu tvrdit, že já jsem úplně v pohodě, prostě ten věk a zmíněné psychické problémy mi vzaly veškerou energii a kolikrát si i pobrečím, že už nemůžu... Ale přesto všechno vím, že pro moje svědomí jsem se rozhodla správně a nelituji toho. Prostě si myslím, že pokud to není vyloženě situace, kdy není možno dítě uživit nebo vychovat, měla by ses rozhodovat především srdcem. Ještě teda taková poznámka..., zřejmě je to všechno čerstvé, takže je to pro tebe šok, ale až to v sobě zpracuješ, možná získáš úplně jiný pohled na věc. 😉 Přeji správné rozhodnutí ❤️
Napisu to asi takhle,z pohledu cloveka,ktery ti radi na netu,tak si kazda napise,ze by si ho nechala,ale zadna se uz o to dite starat nebude.Nepises kolik ke tobe a manzelovi let,to je taky dulezite.Ja ted mela zpozdeni a ducha na testu ale nakonec z toho nic nebylo byl vadny test,ale na vyvolavacku jsem musela,nicmene se doma toto tema otevrelo a oba jsme se shodli na tom,ze dalsi uz ne,ze dve staci,ze by se to muselo vyresit jinak,navic mne je pres 38 a manzelovi 41 a jedna dcera ma teprve rok a jestli bych litovala,asi ne,nejde o penize,ale o fyzicke sily se o dite postarat,navic mame oba za sebou vekovou hranici,kdy bychom do toho jeste sli.Ale nerikam,ze by to bylo jednoduche a nezamavalo by to s nami,nicmene urcite vim,ze bych to vyresila co nejrychleji uplne v pocatku...At se rozhodnes jak chces,nemyslim si,ze to bude spatne rozhodnuti,bude tvoje a idealne,aby bylo i manzelovo (nepsala jsi co preferuje on,ale je dulezite shoda obou partneru)...
Ja jsem pomerne mlada (manzel ma o 10 let vic), prostor by se nasel i kdyz by sme museli preogranizovat dum a financne bych nas zaradila asi stredni trida. Takze v tomto urcite problem neni. Prave po teto strance si rikam, ze kdo jiny nez my. To co pro dite nemame neni jednoduche zmerit - cas, fyzicku silu, trpelivost a urcite mi chybi uz i takova ta chut jit do toho zase od zacatku. Ale plne si uvedomuji, ze kdyz si dam dite vzit tak to bude hodne sobecke rozhodnuti.
Tri deti vypadaji krasne na fotke na instagramu. Pak si ale zacnu uvedomovat co vsechno mne ceka, jake situace zazivam se dvema a pridam k tomu i mimino a vim, ze tohle nechci. Kolik krat sem na pokraji sil i se dvema detma.
A jasne kdyby se dite narodilo tak ho budu milovat a urcite bych si vycitala myslenky a potrat a nevedela si predstavit zivot bez nej. Tak proste funguje lidska mysl.
Ku gynekolozce sem objednana, nicmene jeste mam cas na rozmysleni protoze tehotenstvi je uplne na zacatku a jeste by nebylo videt ani na utz.
Tak pokud jeste neni ani videt, tak to mozna pujde vyresit nejakymi pilulkami? A treba nebude nutna revize delohy a tim padem i psychická zatez mensi.
Podle mě jste si odpověděla sama:
"Přidám k tomu mimino a vím, že tohle nechci. Jsem na pokraji sil s dvěma."
Není co řešit.
A než se trápit a být třeba i psychicky na dně z toho, že jsem si dítě nechala, nejsem šťastná, manžel není šťastný, nemám svobodu, nemám sílu...
@martiniquest no potratova pilulka a velke bolesti z toho,jak popisuji nektere zeny mi z meho uhlu pohledu prijde horsi nez se nechat uspat a vyresit to revizi,ale to je muj pohled,nezazila jsem to,navic co jsem se docetla,kolikrat je to neuspesne a stejne se na tu revizi musi...
Reknu ti to takhle,pokud i tvuj partner se priklani z duvodu fyzickych sil k tomu,ze ne,tak nemate co resit,ale sla bych na to co nejdriv,cim mensi tim spis to bude jen shluk bunek treba jeste i bez srdicka by pro me prislo snesitelnejsi nez potrat po 6 tt,do toho 8 tt je to miniinterrupce,pak uz je to pro me osobne vnitrne problematicke...a jestli si to budes nekdy vycitat,nesmis se divat na okoli,nejsi krkavci matka,ze nechces 3.dite,proste kazdy tolik deti nechce,jeste bych teda zauvazovala o tom,zda pokud mate konecny pocet deti neni na miste rovnou u toho podstoupit sterilizaci,at se to neopakuje...
@marcicek84 zažila jsem oboje skrz řešení SP a za mě nebyl fyzicky problém ani jedno. Psychicky nvm jestli je horší pár hodin hospitalizace a výkon nebo krvácení. V úplném začátku by to bylo jak menstruace. To asi záleží na osobním nastavení.
@marcicek84 Ja vubec netusim, co to obnasi, ale napadlo me, ze by to mohla byt moznost. Nic vic
@martiniquest ja prave taky ne 🤷🏻♀️ asi to bude o psychickem nastaveni...
@inssomnia netusim,nezazila jsem,mozna pro nekoho mensi zatez pilulka,ale co jsem cetla i tak musi byt v nemocnici na pozorovani,jak to krvaceni zacne probihat,pak uz mi prijde jedno jestli tohle nebo revize....
@marcicek84 ta pilulka taky není žádný med je to prý pěkný hormonový hnus a není záruka že se děloha vyčistí čela u revize taky může něco málo zůstat je to takove podobné a cenově +- na stejno
@lencaa11 no mi se prave taky zda,ze ta pilulka az takova vyhra nebude...
Jsem nechtěné a neplánované dítě. Asi proto jsem hodně vděčná za život a za to, jak to pro mě dopadlo, že bych z důvodu svého pohodlí na potrat nešla. Máma mi byla a je velkou inspirací, že (skoro) všechno jde, když se chce. Ona k tomu měla kdysi opravdu podstatné důvody a rozhodla se vše risknout. Byla po těžké nemoci tbc (2 měsíce v léčebně a na pokraji života a smrti), s často nemocným synem, měla za sebou porod mrtvého dítěte, odebraný čípek a za manžela chlapa, který jí řekl, že jestli si dítě nechá, tak odchází. Už měli 2 děti. Jsem jí tak strašně moc vděčná, když si uvědomím, jak těžké rozhodnutí to muselo být, že díky ní žiju a mám krásný život a tři úžasné děti...Pokud se ale nechce, pak nemá cenu nic řešit. Zásah do pohodlí i financí by to byl, do rozdělení času a partnerství taky. Kdybych nebyla ovlivněná vlastní zkušeností, určitě bych to brala jako běžný zákrok, tak jako to bere většina lidí. Pokud Tě mateřství úplně nenaplňuje, asi je ukončení lepší volba než tím všechny trápit. Kdyby mě máma kdysi nechtěla, tak prostě nejsem a z ničeho se neraduju ani nejsem smutná. Bylo by to jen o ní a o tom, jestli se jí ulevilo nebo ne - nakonec proč ne? Podle toho, cos psala, asi rozhodnutá jsi, takže není co řešit. Těhotenství by byl zásah do těla, porod je riziko a nemusí to vždy končit happy endem. Můžeš vykrvácet při porodu, dítě být těžce postižené, rozvést se s manželem a být na 3 sama...Věřím na intuici, takže když někdo cítí "ne", bude to správná možnost.
@marcicek84 manzel je taky pro potrat. Ja sem cekala, ze si bude chtit dite nechat (je ze tri deti) ale vubec ho to nenapadlo. Oba vidime, ze uz ted se nam to sype na hlavu. Cela rodina v zahranici a my tu sami. Je to narocne. Nekdy si deti predavame na minuty presne aby sme vsechno stihli.
Podle toho co pises, to mas taky tak,ze ne,jen je to ten blby pocit,ze jdes na potrat,porad se to v teto spolecnosti stigmatizuje,aby si clovek pripadal jak odpad,ale jsem pro to,aby zena mela pravo volby a to i nemit neplanovane dite,kdyz se chranila...volba je to tezka,nikdo za tebe nerozhodne tak ti preji hodne stesti pri rozhodovani...
Poslednim prispevkem jsi si odpovedela, ze je lepsi jit na potrat a uprimne. Radeji jdu na potrat nez, aby me opustil manzel, ktery je mi oporou.
Poslední syn nebyl plánovaný,na ukončení jsem nešla,ale těhotenství jsem si vůbec neužila,možná trochu jak byly pohyby jsem si uvědomovala těhotenství,pak před porodem,spíš jsem to chtěla mít za sebou,po narození to byla láska na první pohled.
Bohužel se mi tam někdo nahoře odvděčil za nechtěné dítě a syn je autista,ale nikdy jsem nelitovala,že jsem se rozhodla tak jak jsem se rozhodla.
Dcera není plánovaná. Já chtěla jedno dítě, přítel měl už tři a se mnou chtěl taky jedno. Ideální stav, že. A pak se narodil syn: vzácná genetická nemoc, bum. Během těhotenství se na nic nepřišlo. První 4 měsíce jsem strávila v slzách....A najednou jsem si začala uvědomovat, že nikdy nezaziju normální porod, normální mateřský starosti, normálně se vyvíjející dítě. .A přišlo mi to strašně líto. Přesto další nepřipadalo v úvahu. Navíc syn měl tisíc doktorů a bylo to hodně náročné...A pak zasáhl osud. Otěhotněla jsem skoro zázrakem (jeden sex v měsíci, kondom zhruba v polovině). Nechápu to...Dvě čárky se ukázaly, když syn neměl ani 7 měsíců..... Napřed oba že potrat, že to nezvládneme. Další dítě tak brzo a vůbec se s tím nepočítalo (byt, auto, peníze...navíc nežijeme v ČR a já jsem doma zadarmo). Tři týdny jsme se rozhodovali. Už jsem byla skoro objednaná na potrat. Ale v hloubi duše jsem už věděla, že si tohle dítě strašně přeju, že bude zdravé! Že pomůže mé psychice, že pomůže i bráchovi, že ho jednou potáhne dopředu....A nakonec jsme si ji nechali. Děti mají mezi sebou 15 měsíců bez šesti dní. První půl rok peklo, pak se to trochu zlepšilo. Teď bude mít syn za pár dní 3 roky a dcera 21m. Není to pohoda a pořád je to náročné, ale jsem fakt ráda, že jsem dostala příležitost poznat, jaké je to mít zdravé dítě, pozorovat, jak se vyvíjí samo bez cvičení a doktorů, jak se učí sama... prostě to, co znáte všichni a prijde vám to samozřejmé. Hrozně si toho vážím. A teď i začínám vidět, že ho opravdu začíná táhnout dopředu.
Nicméně já jsem byla v jiné situaci. Být syn zdravý, tak by tady asi malá nebyla a já byla po potratu.....
Myslim,ze sis odpovedela sama.Necetla jsem v tvem prispevku ani jediny duvod proc si dite nechat.
@zelenaesmolda myslim, ze racionalni duvody na treti dite se hledaji tezko. To proste clovek musi chtit srdcem.
Jestli bych si dite nechala tak pro to, ze nechci podstoupit interrupci.
Autorko, to je chaby duvod,pokud to clovek tak neciti v srdci,nema si dalsi porizovat,taky se totiz muze stat,ze to budou dvojcata a bude mit razem deti 4 a to je pak teprve zahul..
Nastoupila jsem po rodicaku do prace a po par mesicich jsem zjistila, ze jsem neplanovane tehotna. Vzdy jsem chtela jedno dite a z tveho popisu jsem podobne povahy jako ty. Byla jsem od zacatku rozhodla pro potrat, ale nez k nemu doslo, tak jsem porad brecela. Jeste na sale mi tekly slzy. Ale po probuzeni mi neskutecne spadl kamen ze srdce. Nikdy jsem tohoto rozhodnuti nelitovala. Jsou to uz 4 roky. Vim, ze jsme ve 3 kompletni.
no ale ty to tak necitis tak proc se do toho nutit?
Osobně jsem ráda, že tu legální možnost ukončení těhotenství je. Ale vnímám to jako naprosto krajní řešení naprosto krajní situace. Že na sebe s chlapem ještě tři roky nebudete mít čas? A? No tak nebudete. Tak ho budete mít potom, no. Jinak u nás neplánované dítko přišlo do čerstvě rozjetého podnikání, ke třem sourozencům mladšího školního až školkového věku, rozbombardovaného starého baráku a také do zcela nulové pomoci babiček a spol. Nad potratem jsem neuvažovala ani vteřinu, to dítě už je tady. A ne, fakt se nejedná o moje tělo (čtu to casto... ale sorry, co je tohle za kravinu?), ale o život někoho dalšího, a to jsme přecejen trochu někde jinde. Tohle ,,tvoje tělo, tvoje rozhodnutí" bude za 20 let maturovat, pokud ho preventivně nezabiješ v zájmu vlastního pohodlí, protože jiný důvod tady není.
Já tohle opravdu nevnímám jako konec světa. V neposlední řadě neznám nikoho, kdo by litoval, že nějaké svoje dítě má. Zato znám více žen, které během let brutálně dohnalo jejich rozhodnutí vědomě ukončit dítěti život. Máma se s tím doteď nesrovnala, je to pětatřicet let. Taky si tehdy připadala strašně zodpovědná vůči sobě, rodině, existenci. Prd. Zodpovědné je postavit se k situaci čelem, ne se zbavit problému a něco si namlouvat.
@nefertiti20 to jsem si myslela taky...
Zadanka zaplacena, predoperacni taky, termin objednanej... Den pred jsem volala ze neprijdu. Nedokazala jsem to.
Neplánovaně jsem otěhotněla několikrát. Přes HA (druhý syn) , přes tělísko dokonce 2x (jednou spontánní potrat, podruhé se narodil třetí syn) a poslední těhotenství, které jsme tedy plánovali se vydařilo dvojitě, to už po manželovi chtěli, aby daroval spermie 🤣. Ten spontánní potrat jsem hodně těžko nesla a dlouho jsem se s tím nemohla smířit.
Nicméně k tématu. Jsem šťastná, že je máme, jsem opravdu ráda, že jsem je nedala pryč. Dohromady máme 5 dětí, po dvojčatech už jsem si nechala udělat sterilizaci. Ale to že přišli, byla ta nejlepší věc, která mě mohla potkat. Osud prostě věděl co potřebuju, líp než já.
Holky ti tady můžou radit a psát své zkušenosti, ale rozhodnutí stejně zůstane na tobě. U dvojčat mě manžel taky nechal rozhodnout samotnou, teď jsou holky jeho největší miláčci. Já věděla hned, že je pryč nedám, ani jsem nad tím moc nepřemýšlela.
Ať už se rozhodneš jakkoliv, přeji hlavně aby si toho nelitovala.
Hodně štěstí 🍀