Pocity a obavy před narozením druhého dítěte. Jaké jste měly?

To jsme na tom podobně 😄. Také čekám druhé mimi a jsem z toho nesvá, jak to budeme všechno zvládat. Syn se tedy na miminko těší, ale je malý a úplně to nechápe. Do toho ještě menší farma a kůň 😂 no říkám si, že ono to nějak dopadne. S prvním jsem si taky říkala, jak to všechno bude a šlo to. Bude to náročnější než s jedním, ale ono si to za pár týdnů sedne. Snažím se nad tím tolik nepřemýšlet, nic se nejí tak horké jak se to uvaří a představy můžou být horší než skutečnost. Stejně se s tím nedá nic dělat.

@guliii to si napsala moc hezky ☺️
ja se tesim, protoze kdybych se bala, bude to akorat dvoji utrpeni 😅 takhle to treba prijde az po porodu 🤭 ale treba ne, stejne dopredu nemuzes vedet, jake mimco bude. a ja sem si objednala hodnoucke a spici, miloucke a zcela bez problemu 😄 takze ja sem v klidu 😅🙈

Myslím, že tohle fakt dělají hormony... probrečela jsem na toto téma celý devátý měsíc a půlku šestinedělí...

Jo, ten skok z jedináčka do dvou dětí je nejhorší šok, chvíli to trvá, než si to sedne a všichni si zvyknou. K tomu ještě hormony, člověk už nemá takovou pohodu jako před porodem prvního a už to jede :D

@gbp to je dobré si objednat hodné mimi 😄 taky to zkusím, i když břicho mi skáče jak divé tak nevím nevím 😂

Jsem akorat 18dni po porodu, prvni dceri je 5. Nekdy je to hukot, nekdy mam chut odjet pryc a nekdy se sakra tesim az si naleju večer dvojku. Ale je to lepsi a lepsi, chce to cas, aby si to sedlo. Navic mam rada uklizeno, takze kdyz bych mohla hodit nohy nahoru, suruju, abych se z toho pak neposra.. pac to pradlo nikdo nevypere, koupelny nikdo neumeje atd.... Nicmene nemenila bych. Je to krasny , hlavně kdyz spej obe naraz 😄🥳♥️

Já se bála před prvním i teď 😁 a zatím žijeme, tak snad dobrý... Určitě to bude v pohodě, je normální mít z toho strach nebo být nervózní co a jak bude, je to prostě opět krok do neznáma 🙂

Já se teď zpětně i stydím za to, že když jsem otěhotněla, tak jsem si přála, abych potratila. Hrozně jsem se bála, že to prostě nezvládnu. A teď už máme skoro 6 týdnů druhou princeznu a neměnila bych.

Presne takove myslenky jsem mela taky. Ano, druhe jsme chteli vsichni tri vcetne syna, ale porad jsem mela myslenky na to, jestli to byl spravny krok... A vetsi skok mi pak prisel z zadneho ditete na jedno. Druhe k nam tak nejak zaplulo a ja prestala vsechny tyto veci resit a proste zijeme, proplouvame, vse klaplo 🙂

Já mám taky obavy jak to všechno zvládneme. U mas teď teda už ze dvou na tři. Když se narodila druhá dcera tak první byly dva roky a ze začátku to byl hukot, ale proste jsme najeli na nějaký systém a časem jsme si na sebe všichni zvykli 😁🤷‍♀️. Chvilku trvá než miminko zapadne do zajatých zvyku, ale dá se to zvládnout tak verim, ze to zvládneme i teď po třetí. Já mám teda tolik litani kolem děti, ze na obavy a strach zatím nemám moc čas 🙈. Snad se v sestinedeli nezhroutim 😁🤨

V těhotenství jsem měla občas takové pocity, ale to, co přišlo v šestinedělí jsem nečekala. Několik dní jsem brečela, že nemám na prvorozenou dceru tolik času jako dřív a hrozně jsem si to vycitala. Při tom jsem se jí věnovala a ona sama byla spokojená...jenze hormony jsou hormony. Preslo to asi po 3 týdnech. Teď si tak občas postesknu, ale snažíme se si opravdu dělat i delší chvilky jen pro sebe bez miminka. Ale to jde jen díky tatínkovi, který se postará o malou

No jasne 😉 Plus muj nejvetsi strach byl, jestli budu i druhe tak moc milovat. Prislo mi, ze uz to neni mozne. Hormony jely na plne obratky... Taaak se mi ulevilo, ze i dalsi otrepana veta "Materska laska se nedeli, ale nasobi" je pravdiva. 🥰

U nás byl druhý syn naprosté překvápko, chlap říkal že se to ani nepovede (20% šance) a ejhle ono se to povedlo 😅 a jelikož jsem nastoupila do práce a zjistila to ve zkušební době, tak mě propustili, nemohla jsem tam pracovat, fyzicky náročná práce, a během covidu co teď? No jistili to brigády, bohužel jen nějaké, starší pořád nemocný, finančně jsme na tom byli dost špatně, takže tyhle myšlenky mi běhali cele těhotenství hlavou, ale i tak jsme se těšili a kupodivu to zvladame líp než s jedním dítětem, trošku náročnější je to se starším teď, byl přes 3 roky sám a zvyklý, že veškerá pozornost se točila kolem něj a najednou se má dělit, nebylo by to tak těžké, kdyby moje matka z něj neustále nedělala mimino a přestala ze staršího delat středobod vesmíru. A teď mě spíš napadají myšlenky co bude až budu muset do práce, auto nemáme, chlap auto mít nesmí (epilepsie), a tady moc práce není, vše na dojíždění.
Ale víš co? Ať to bude jak chce tak se to dá vždy všechno zvládnout, nevím jak, ale jde to a neboj se zvládnete to taky, naši rodiče to taky zvládli 😉

@tehulinka91 budu mit take deti o 3,5 r a susime kazdou korunu, i kdyz auto mame. Nicmene chci napsat jedno - mate muj obdiv za ten nadhled <3

Máme 5.5letou dceru a teď v dubnu se nam narodil syn. Měla jsem strach půlku těhotenství 🙈 jak ho malá přijme, protože má specifickou lehce egoistickou povahu a jeste je kozoroh 🙈 hlavně si přála ségru, takže bylo všechno špatně. Ale musim říct, že si vše opravdu sedlo malý má 4,5mesice a dcerka ho nezmezně zbožňuje 🥰 a i občas pomáhá. Neříkám že je to růžové všechno, ale dá se to zvládnout i ty horší dny. Holt s úklidem už musí víc pomáhat táta pokud chce taky občas jíst a tak 😃😃😃

@belmonka tak hlavně to zahrnulo stěhování do menšího bytu (43m2, 2kk) a je nám tady dobře 😊Je to otravné, ale nebude to trvat věčně 😊 kluci mají co potřebují, my taky a vždycky se to zvládlo a věříme že to zvládneme vždycky 😊🙃 nic jiného nám stejně nezbývá 😃
A děkuji