Psychika po nevolnostech. Může se to vrátit?
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale je to mi to nepříjemné přiznat. Prožila jsem pekelné nevolnosti a zpustilo mi to úzkosti. Ta hlavní obava je teď to, zda se to nemůže vrátit? A pokud jo, zda to může být stejné peklo jako v 1. Trimestru? Jsem teď v půlce těhotenství, žaludek už je hodný, ale psychika se ne a ne srovnat.
Opravdu se prvotrimestrální nevolnosti obvykle nevrací ani během těhotenství, ani po porodu, při kojení a pod... Ale používáš slovo "úzkost", což zní dost zásadně... dokážeš si rozmyslet, čeho se nejvíc bojíš? Jde o nějaký pocit ohrožení?
@cilkat bylo mi hodně zle, myslela jsem ze to nedám. Zpětně se divím, ze jsem to vydržela a jsem si jistá, ze znovu už to prostě nezvládnu ( fyzicky i psychicky) proto jsem použila Úzkost. Do TP je daleko a já vůbec nevím co bude, zatím mě to těhotenství položilo na lopatky :(
Obě těhotenství mi bylo dost zle... stejně jsem do toho šla znovu a možná ještě pujdu, ač poprvé po prvním trimestru jsem si říkala, že rozhodně nikdy více. Proč narážím na to slovo "úzkost"... moje zkusenost je mimo jiné ta, že se hnou hormony a nutí mě se bát... částečně je to asi přirozený stav, ale pokud by to mělo přerůstat v opravdu "nedávám to", chce to fakt řešit s doktorama. Minimálně sehnat někoho, kdo vás pohlídá, aby tě to nesemlelo třeba v šestinedělí, kdy je ta houpačka ještě rychlejší a navíc máš vedle sebe drobečka, který je na tebe plně odkázaný. Hormony jsou fakt svině.
@cilkat a když tě to pustilo a začala si zase jist a nebát se, že všechno vyhodíš, byla jsi hned v pohodě psychicky? Já tomu možná po těch X týdnech ani nemůžu uvěřit, že už bude třeba jen dobře. :( Hormony v tom mají asi taky prsty
Právě, že nebyla. Pamatuju si z těhotenství spoustu obav z toho, co bude dál, jak to bude, jestli to zvládnu, jestli bude mimi v pořádku... ale i třeba jestli se manžel vrátí z práce a podobně (je doktor... ne třeba voják...)
@cilkat hlavou mi jdou i jiné strachy, to je pravda
Hormony. Držte se, fakt to je časté. A opravdu se nebojte to s někým probrat, kdyby se to zhoršovalo - odhadnout u psychiky, co je ještě v normálu, nebývá z vlastního pohledu snadné.
Zive si pamatuju, jak mi bylo, kdyz jsem cekala syna. Lezela jsem na dlazdickach u zachodu, klepala se jako ratlik, brecela a myslela si, ze uz nevstanu.
Rikala jsem si, ze tohle uz nikdy nechci zazit.
No a jsem tehotna znovu a spatne mi bylo taky, sice mene, ale bylo.
Zenska vydrzi fakt vsechno, drzim palce, at se z toho co nejdrive zotavis- jak dusevne, tak telesne.
@lentilkah byly to takové stavy jako popisuješ :( Děkuju
První těhotenství jsem prozvracela.Skoncila jsem j na kapackach.Porod byl příšerný.Bylo to nejhorší období mého života.Vzpamatovala jsem se z toho rok.Ale syn byl úžasné miminko a je to bezva kluk,který za to všechno stál.Kdyz mu byli tři ,tak jsme se rozhodli pro druhé děťátko.Nasteští jsem otěhotněla hned a těhotenství i porod byl lepší.Mame krásnou dceru.
Neboj bude líp 💙❤️❤️ Zkus dělat něco co Ti dělá radost.... čti si nebo koukej na seriály , filmy a odpočívej.Pak už na to nebude čas 😉
V takove mire jako na zacatku uz by se to vratit nemelo, ale muzou zacit jine "lahudky" jako paleni zahy, bolesti zad atd.