Používáme cookies. Více informací zde. OK

Psychika v druhém těhotenství

elu
15. únor 2015
Holky, základnám diskusi na téma psychika v těhotenství při druhem či dalším diteti, možná budu osamělá ve svem problému, ale k věci, od doby kdy vim, ze jsem podruhé těhotná ...plánované, jjsem porad tak nějak s nervama v pr....li, honí se mi hlavou hnusny otázky, jestli to druhy dítě vlastně chci a jestli ho budu mít rada jako to první, ze budu zase doma atd....jdou na me mrakoty a jsem na sebe naštvaná, ze to nedokáží prožívat normá.lně a ze jsem taková padavka
jaja01k
15. únor 2015
@elu Ahoj, já jsem to měla na začátku druhého těhotenství. Trápila mě strašná únava a nevolnosti a do toho jsem se musela starat o syna, kterému v té době bylo půl roku. Měla jsem pocit, že kvůli druhému miminku se mu nemůžu věnovat tak jak bych chtěla a byla jsem za to naštvaná na sebe i na to nenarozené. A nad tím, jestli to druhé chci, jestli nebyla chyba pořídit si druhé tak brzy a jestli ho dokážu mít tak ráda jako první, jsem taky hodně přemýšlela. Ale postupem času se to začalo zlepšovat a já se na druhé miminko začala těšit. Teď jsem v 8. měsíci a už jsem si naprosto jistá, že ho budu taky milovat a moc se na něj těším 🙂 I když pořád mám pochybnosti, jak to budu zvládat a jestli se oběma dokážu dostatečně věnovat, myslím že to je normální 🙂
elu
autor
15. únor 2015
@jaja01k tak to jsem moc rada, ze už jsi v období teseni se, doufám, ze k tomu taky brzo dorazim, jsem teprve na začátku a k tomu ty hnusny nevolnosti
lrg
15. únor 2015
Měla jsem to téměř stejně, naštěstí 9 měsíců je dost dlouhá doba, aby se člověk srovnal se svými obavami a začal se těšit🙂 Jsem taky v 8. měsíci a pořád nemůžu říct, že cítím lásku a že jsem si naprosto jistá, co budu cítit po porodu. Taky starší dcerka je hodně citlivá a náročná a neustále mám obavy, jak ponese, že už tu nejsem jen pro ní a jak to ponesu já. Ale věřím, že si to všechno sedne a bude to fajn. Nedělám si iluze, že by ty první týdny a měsíce byly nějak snadné, proto myslím na vzdálenější budoucnost, až si budou děti spolu hrát a bude u nás ještě více legrace 🙂
vjerca
15. únor 2015
@elu
@jaja01k
@lrg mám to podobně!!! připadám si občas jak hnusná ženská :-S asi je to přirozené...tím jaká je dnes doba a všechno se to na nás valí...věřím, že příroda to překoná, nastoupí ty správné mateřské hormony a jako ženské zvládneme všecko 😉 zase! 🙂 :-p
amazonka.k
15. únor 2015
Určitě to samo přijde 🙂 Já to mám tedy trošku jinak, když se dívám na Kubíčka a vidím jak je skvělej, těším se na to co se nám vyprofiluje z toho druhého raubíře, jsem zvědavá a nedočkavá, děsím se porodu a neprospaných prvních nocí, přemýšlím jak je oba budu zvládat, ale těšení se převládá. Ovšem může se stát, že vy, které tedˇ propadáte splínu, budete po porodu ve stavu blaženosti a já se budu utápět v beznaději, tak hlavu vzhůru, jen jsme každá jiná a to je vlastně docela pěkné, vždytˇ by to byla jinak nuda 🙂
petule12
15. únor 2015
@elu jestli tě to uklidní, tak jsem si rozhodně druhé těhu neužívala tak jako to první. Únava hrála asi také velkou roli, protože u prvního když jsem přišla z práce, tak jsem "nic nemusela". U druhého prostě nebyl na nějaký odpočinek čas, odpoledne už jsem občas usínala pomalu vestoje. Do toho přesně myšlenky, jestli ho budu mít ráda jako to první a spoustu dalších "maličkostí". Druhé těhu mi tak nějak svým způsobem proběhlo mezi prsty ani nevím jak. Prostě nebyl moc čas se tím zabývat. Což mě teď zpětně i někdy mrzí. Ale když byla druhá holčička na světe, prostě všechno bylo pryč a obě princezny bych sice někdy zaškrtila 😉 ale nevyměnila za nic na světě 🙂
elu
autor
16. únor 2015
holky díky za reakce, jsem ráda, že v tom nejsem sama, zitra jdu poprve na gyndu jsem cca v 7 tydnu a nevolnosti šílený po celý den, navíc je mi 35, tak si říkám, že já stará kráva se do toho ještě hnala 🙂 🙂
petule12
16. únor 2015
@elu jsem taky rodila ve 36 😉 no ale třetí už asi teda nedám.
Ať je vše v pořádku. A neboj, to bude dobré. 🙂
emisekkk
16. únor 2015
@elu já jsem se do toho hnala skoro v 39 letech a těhu (krom nevolností) bylo super! A mimi taky - užívala/užívám si ji nejvíc ze všech dětí. Člověk si jen musí sám na sebe zvyknout, že je zase těhu 😃
elu
autor
27. únor 2015
holky, ach jo, kdy to přejde, jsem ze sebe zoufala, že se nedokážu těšit a chovat se jako normalní máma
tulipanecek
27. únor 2015
Nejsi v tom sama...Mám doma 7leteho klučinu a ted jsem v 10tt a nevím,jestli jsem připravena na další... 😞 Syna mám z prvního manželství, druhé mimčo čekám s přítelem, který ho strašně chce i Tadeáš chce sourozence,jen já nevím,jestli to chci a zvládnu... |-| Teď jsem prodala byt ,řešíme kam se přestěhujeme,mám práci,která je fajn a nevím,jestli mám nervy zažít všechno znovu....Měla jsem těžký rozvod a hodně nervů potom...a ten strach,že zůstanu sama s dvěma dětma,je větší než radost z miminka...Přeji ti hodně štěstí a užívej si těhotenství 👍 🌷 😃
elu
autor
28. únor 2015
@tulipanecek je blby, říkat, že jsem ráda, že je na tom někdo stejně, když se jedná o neradostné věci, ale stejně mě to vždycky trochu uklidní, když to čtu, dceři jsou 4 roky a pul a je s ní už pohoda, ja jsem byla rada, že jsem v práci, protože trpím úzkostnou poruchou a pomáhá mi, když jsem v zápřahu (intelektuálním), ted při představě, že budu zase doma, nevyspalá, nasraná, no...je mi z toho úzko, jen jak rano vstanu a jsem ráda, že je večer a můžu jít spát, ted jsem jela na vikend k nasim, aby me nekdo obskakoval, tak jen ležím a řízky se mi nosí pod nos...ale predstava, že zítra to končí a zase domů, kde je bordel ...ach jo....navíc je mi tech 35 a cítím se fakt stará
ehh
5. bře 2015
@elu
@tulipanecek
Zdravím, tak to jsem ráda že v tom nejsem sama. Já to tak Mam taky . všichni Jeeee to je krásný ,uzivej si to.. no moc si to neuzivam.. Jsem Jak balón a kazdej me furt pozoruje jaky mam břicho jak vypadám a hádají pohlaví.. A hlavně mam depky ze ho zanedbávám ze v sobe nemam tolik citu. No prostě to tak neprozivam ale i přesto se těším az bude venku
tulipanecek
7. bře 2015
@ehh Jj mě taky každý říká, jak je to super a jak se mám těšit atd. No a mě to nějak nejde...a to mám termín až v říjnu do té doby se buď ze všech zblázním nebo budu šťastná....Taky mi to přijde sobecké, ale prostě to nebylo plánované a já se s tím nějak nemůžu vyrovnat...Je ze mě úplná hysterka a to myslím úplně doslova 😞 Teď jsem přítele poslala na pivo, abych byla sama...je mi tak líp... :-| Doufám, že to přejde, že se uklidním a začnu se těšit 😉 🙂
elu
autor
7. bře 2015
holky, tak dneska jsem měla první pěkný den těhotenství, jela jsem za kamoškou, ktera je taky podruhé těhotná, postěžovaly jsme si jak je to všechno na hovno a mě je nádherně, nemůže předstírat radost, ale ty negace musí ze mě ven a pak se to snad spraví a bude to o.k.
tulipanecek
7. bře 2015
To je super, jen tak dál 😉 Nakonec si to snad užijeme 🙂
lasenka01
17. říj 2015
Ahoj holky, u druhého těhotenství me bylo desne nechutenství, zvracení, malatnost, boleni břicha, krvácení na začátku těhotenství. Neměla jsem žádnou pohodu ani klid byl v tom bývalý pritel, který me vecne ponizoval a Já byla úplně vyřízena největší kapka byla kdy me na konci druhého měsíce nechal se slovy, že by bylo nejlepší abych potratila a kdyby mohl tak by me i zabil.Bylo těžko vse zvládnout sama, ale byla jsem silna a pomohla mi rodina a kamarádi. V 32 týdnů jsem mela úraz a ošklive jsem upadla, hned mi volali sanitku, miminko bylo v pořádku, ale Já byla cela dobita. Na odvoz jsem nikoho neměla a rodiče byli v práci tak mi nezbývalo nic jiného než zavolat debilovi bývalému, radši jsem mela dolulhat na bus než snim jet hned me serval co jsem si dovolila spadnout a ohrozit dítě. .Ke konci těhotenství jsem znovu začal v vracet tak me poslali na internu nikdy vic bych tam už nesla des a hrůza V 38 týdnů jsem porodila. Vse v pořádku az na dvě placenty, myslím si že jsem ani o tom nevěděla a ze na URL neslo ani videt a zaniklo kvůli tomu debilovi. Po porodu mi desne pracovali hormony a začala jsem blaznit ze mala je bez otce a ze dam ještě šanci. Další chyba kdy me zas srazil na zem. Začaly mi deprese, kdy mi začalo připadat ze jsem ani neporodila a, ze mi dítě jen podstrcily. Zaclo se to stupňovat tak , az jsem přestala komunikovat s okolím a byla jsem vecne nervní na cely svět a vse kolem me stalo. Potom mi přišly strachy z výšky ktete byly spojene ze malou zhazuju dolů. Nebyla jsem schopna jít ani po moste nebo navštívit někoho v paneláku. Nedalo se to vydržet byl to horor. Došla jsem cela vyřízena k psychiatricce a ta me vzala hned jak me viděla diagnóza jasna deprese a obsesni porucha, jasne ze způsobena sokem z rozchodu atd. Ted už jsem v pohode a snažím se věnovat svým dětem. Jsou to moji milacci

Sem začni psát odpověď...

Odešli