Asi jsem těhotná

Určitě nejdříve k doktorovi, psychika-nepsychika, aby ti sdělil všechny možnosti. Potom budeš mít na přemýšlení dost času. Můj názor je takový, že nechápu, proč si lidi pořizují děti a pak je dávají k adopci. Pokud jsi v raném těhotenství a necítíš se na roli matky, tak běž na potrat a pokud si to dítě budeš chtít nechat, tak nedělej blbosti, přestaň kouřit, řekni to mámě a ta ti určitě s péčí o dítko pomůže. A přítele kopni do zadku a najdi si jiného..

@zebrush vážím si toho, že nechceš jít na potrat a zvažujes adopci. Každopádně znám holku, co byla v mnohém horší situaci než ty, dítě si nechala jen proto, že na těhotenství přišla moc pozdě, přítel ji okamžitě opustil, doma zázemí nula a přesto to zvládla, syna sama vychovala, pak si našla partnera... Všechno jde, když se chce. Tohohle rozhodnutí nikdy nebudeš litovat, dítě ti vše vrátí. Když se rozhodneš pro adopci, uděláš tím nějaké rodině neskutečnou radost a tvoje dítě ti jednou bude vděčné, žes mu dala šanci na život. Promysli to kouření a energitaky, to miminku hodně škodí, oboje mu snižuje okysliceni krve, což je pro mimi špatně, nevycitej si co bylo, ale už to nedělej. Mám v okolí dvě miminka kuracek a obě měly velké potíže.

@kriistl a vis, ze takova pro tebe nepochopitelna adopce udela stastne jine lidi, kteri mit deti nemohou? Nebo si myslis, ze adoptovane deti by chtely byt radeji ,,potracene", kdyby si mohly vybrat?

@panickatlamicka presne tak....nazor radsi jit na potrat nez dat dite k adopci jsem teda hodne nepobrala.....

@zebrush Mozna mam nejakou malou zkusenost 🙂 Ze jsem tehotna jsem se dozvedela v 21 letech (partner 24). Zrovna jsme se stehovali a ja mela jeste k tomu zapal plic. Stehovali jsme se od sebe, protoze ja zdedila stary dum po dedovi, ktery se ted snazim opravovat a pritel zpet k rodicum. Navic studuji vysku(ted ji mam prerusenou), pracuji a partner streamuje a dela neco pres pocitace. Take jsem miminko neplanovala a v prvnich momentech i plakala nad teh.testem, jak to zvladneme financne, mame navic hodne zvirat, kde budeme pro zatim zit nez se dum opravi atd. Ale tak nejak jsem tusila, ze nemuzu jit na interrupci, protoze bych s tim neumela zit a tak stejne jsem to i podala partnerovi..ted cekame kazdym dnem na porod, pritel se zmenil, kdy z pc maniaka je starostlivy muz, ktery pracuje, male by koupil vse, je pozorny atd. Nestresovala bych se asi pritelem, protoze muzi k takovemu kroku potrebuji cas. I pro ne se preci zmeni zivot 🙂 Preji ti hodne stesti a at se rozhodnes jakkoliv, tak si to nikdy nevycitej 🙂

@zebrush Ja tedy zkušenost nemam,ja osobne bych si dite nechala.tohle si musíš rozhodnout sama.K lekari bych sla co nejdriv,pokud třeba zvazujes potrat,nicmene pokus se rozhodnes pro adopci tak bych teda když uz nejsi schopna prestat aspoň to koureni hodne omezila,sice si dite třeba nenecháš ale ohrozovat zdravi mu teda fakt nemusíš.

Myslím, že to je spíš takový počáteční zmatek, který za nedlouho přejde a uvidíš věci jasněji 🙂. Těhotenství je dlouhé (aspoň mě přijde strašně dlouhé), časem se tyhle věci srovnají. Máš jasno v tom, že si dítě nenecháš vzít, toho se drž, adopce je možná, ale uvidíš, že ti časem přiroste k srdíčku, zvlášť až ucítíš pohyby. Zatím si tu možnost nech jen otevřenou, ale nerozhoduj se už teď, bylo by to pak o dost těžší, pokud ten vztah k miminku najdete (ty i přítel)
Ohledně těch věcí, co těhotné nemůžou... Mě teď lidi div nezapíchnou pohledem, když vidí, jak si s tím břichem dávám kafe 😀. Prvních 5 měsíců jsem strávila na cole, což je samozřejmě plné kofeinu, ale dítě přijímá živiny přes placentu až okolo 10.-12. týdne. Kouření samozřejmě není ideální, ale můžeš zkusit to omezovat postupně. Pravděpodobně ti ale záhy zápach z cigaret začne vadit sám, ono těhotným zanedlouho začne smrdět vše potencionálně škodlivé 🙂.

@panickatlamicka
@pet359
Ano, je to můj názor a za tím si stojím. Kolik je dnes kojeneckých ústavů, kde jsou tisíce dětí, čekající a nikdo je nechce, protože jsou třeba romské, postižené a podobně. Ti, co nemohou mít děti, by si měli vzít to co je a ne furt čekat, že se bude rodit a dávat a rodit a dávat. A co ty děti v dětských domovech bez rodičů. Ať si adoptují ty větší, když vlastní mít nemohou....ale to je jasné, všichni chtějí voňavá miminka, které jsou tvárná a nezkažená. Lidi by se ohledně dítěte měli rozhodnout svědomitě, a nedoufat, že když se nepostarám já, postará se jiný.

Samozřejmě se bavím o tom, že je slečna v raném těhotenství. Pokud v pokročilém, pak adopci chápu, ale nesouhlasím s ní. Lidi se tak jak tak mají chovat zodpovědně, existují dneska HA, kondomy a vše možné, když to ujelo, vždy existuje pohotovost, kde předepíšou prášek, aby se nic nestalo. Kdyby lidi více přemýšleli, nebylo by dneska tolik dětí v domovech apod. Podle mě by jak slečna, tak přítel měli převzít zodpovědnost za své jednání a o dítě se postarat. Takhle se totiž chovají dospělí lidé.

@kriistl A Ty, kdybys nemohla mít děti, by sis vzala to postižené dítě? Nebo to, které není právně volné? Protože tak je to vhodné a spravedlivé? I kdyby se zdravé děti (ta vymazlena vonava miminka, jak pises) narodila, protože by to ta matka vyřešila interrupcí, tak by stejně počet postižených a romských dětí v dětských domovech neklesnul. Byly by tam pořád, i kdybys nakrasne donutila vsechny žadatele, aby si je vzali. Kdyby to měli fungovat, jak pises, tak by se stejně tak musely zrušit screeningy vývojových vad. Protože rodič nemá pravo si vybírat, jestli chce postižené dítě nebo ne. Má brát to co má... Ale to bys pak musela zakázat zas i ty interrupce na začátku těhotenství. A jsme zase na začátku toho kruhu. Myslis, ze ty větší deti mohou do adopce? Nenech se mýlit, nemohou. Nejsou právně volné, mají sourozence a připadá pro ne v uvahu maximálně tak pestounka. Prosím, nenavazej se do nás, adoptivních rodičů, kteří se museli před úřady svléknout téměř do naha. Odsouhlasilo jsme, ze si vezmeme i dítě se zdravotním handicapem (protože ať chces nebo ne, téměř vsechny adoptované děti maji nějaký druh zdravotního handicapu, který plyne z poruchy attachementu, kouření matky v těhotenství a deseti jiných "drobností"). Není to fer.

@kriistl Vůbec nevíš o čem mluvíš. Ano, kojeňáky a DD jsou plné dětí, ale většina z nich bohužel není právně volná. To, aby si lidi brali "to, co je" je fakt mimo. Víš, co to je starat se o postižené dítě? Troufám si tvrdit, že nevíš, jinak bys to nenapsala. I když si vezmeš "normální" zdravé dítě do adopce, tak tě velmi pravděpodobně čeká tolik problémů s výchovou, že komplikaci ve formě postižení zvládne málokterý adoptivní rodič. Sorry, ale tvoje příspěvky jsou slušně mimo 😨

@zebrush S rozhodnutím ti bohužel nikdo nepomůže, to je jen a jen na vás. Myslím, že pokud to budete chtít zvládnout, tak to zvládnete. Teď jsi v šoku, ale třeba až se s myšlenkou miminka sžiješ, začneš se těšit. Určitě to půjde, neboj. Za sebe bych si miminko určitě nechala, sama zažívám, že mít dítě v dnešní době bohužel není samozřejmost.
Přeju ti, ať se správně rozhodnete a ať to dopadne tak nebo tak, tak svého rozhodnutí nelitujete.

Jsi zmatená. To je normální. Já byla jen o rok starší, když jsem zjistila, že jsem v tom. Měsíc po maturitě, absolutní šok. Byla jsem si na 100 % jistá, že tohle nechci, že půjdu na interrupci, že nechci být ani těhotná, že chci žít stejně, jako by se to nestalo.
K doktorovi jsem se vydala s tím, že si rovnou nechám vypsat papíry. Ale pak jsem viděla ultrazvuk a začalo mi to šrotovat v palici. Na obrazovce bylo dítě (11 tt). Do tý chvíle pro mě bylo imaginární cosi, co mám v břiše a nechci to tam a až na tý koze mi došlo, že bych mu měla dát šanci. Aspoň na život, když už nic.

Do porodu je to dlouhá doba, dost času na uspořádání situace. Řekni to rodičům, partnerovi oznam, že dítě hodláš porodit a uvidíš, jaký budou jejich reakce a s kým/čím můžeš počítat. A doktora neodkládej, až to dítě uvidíš, určitě ti dojde, že si zaslouží, abys mu dala šanci na život. I kdyby si nakonec usoudila, že u jiných lidí mu bude lépe a ty nejsi připravená, pořád budeš mít zásluhu na tom, že JE. A to není málo.

Já si dítě nakonec nechala. Nic lepšího jsem udělat nemohla, je to šílený, ale skvělý.

@kriistl Jojo, když to ujede, předepíše se prášek... Jak jednoduchý, co? Taky mi to přišlo takhle jednoduchý a ten prášek jsem si sehnala. A víš co? On není 100%. Ale to se moc neví. A pak čumíš jak tele na nový vrata. ;)

V DD jsou často děti, které k té adopci právě že nikdo nedal. Jsou to děti, které právně patří rodičům, kteří se o ně nemohou/nechtějí starat, ale ani je k adopci nenabídnou.

Po zdravym volnym miminu se ihned zapráší, to mi věř. Novorozenců a kojenců je mnohem méně, než čekatelů.

Btw, jsem adoptovaná. Moje bio. matka nebyla uplně skvělá partie a to nejzodpovědnější, co udělala, bylo právě to, že mě nechala jít do rodiny, která mi narozdíl od ní mohla zajistit ten nejlepší život. Je pro mě cizí, ale za to, že mě donosila a po porodu podepsala papír, že mě nechce, jí budu na vždycky vděčná. ;)

@kriistl vubec nevite, o cem mluvite...

Ahoj holky, muzu uz povazovat, ze jsem tehotna?

@snazilka01 Ano, jsi.

@blecha94
Ale já se tady nebavím o 3% procentech náhody (nezafunguje prášek), já se tady bavím o těch 97%, co se mají chovat při sexu zodpovědně a když ne, tak nést následky a případná rozhodnutí. A říkám, že když je mladá a necítí se na výchovu, ať jde na potrat, pokud to je možné. Taky by měl té holce někdo napsat, že když dá dítě k adopci, třeba si do konce života ponese výčitky svědomí....

@pet359
jasně, já nevím a vy víte všechno. Ta holka musí znát možnosti i to, že když dá dítě k adopci, nemusí skončit v dobré rodině. Kdyby podle Vás nikdo nechodil na potrat a všichni ti, kdo se na roli rodiče ještě necítí, dávali děti k adopci, tak by to bylo podle Vás super, že?

@journals
no já si určitě myslím, že pokud vy osobně nemáte v péči adoptované dítě a nechodíte po kojeneckých ústavech a domovech dětí, tak víte taky prd. Diskuze je o tom, aby lidé diskutovali a sdělovali své názory a pokud se zrovna Vám ten můj nelíbí, tak na to samozřejmě máte právo. Já tady slečně sděluji, že rodit dítě kvůli adopci, je dle MÉHO NÁZORU nezodpovědnost. Samozřejmě má slečna právo jak na tu adopci, tak na ten potrat, tak na to, to zvládnout společně s její rodinou (pokud v ní může mít podporu a pomoc).

@kriistl o prispevek niz pisete, o cem je diskuze..tak se toho laskave drzte. Stejne tak vy respektujte nazor nas a nebudte "husta". Ja vas nikde o svoji pravde nepresvedcuji, tak ze me nedelejte debila, ze vy nevite nic a ja vim vsechno. Jen jsem SDELILA SVUJ NAZOR- dle vasich slov. Nikde jsem nenapsala, ze kdyby davali vsichni deti k adopci...blablabla...adopce nemusi treba skoncit dobre, stejne tak jako potrat....ja nejsem striktni odpurkyne potratu, kdyz neni zbyti....ale radsi nabadat k potratu nez k adopci....to je proste mazec. To se nezlobte...a nebo se zlobte, je mi to fuk.

Být tebou, tak se nad tím reálně zamyslím, promluvím s přítelem a pak zajdu k doktorovi. Ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, je to tvé rozhodnutí a nikdo tě za to nemůže soudit. Ať tak jako tak, aspoň než se rozhodneš tak přestaň kouřit a pít alkohol. Každá situace je nějak řešitelná....
Já sama jsem teď v 29tt a kafe piju (jak tady někdo psal o kamenování těhotných, když pijí kafe), ale nikdy bych nekouřila a nepila extra hnusy (trocha coly nevadí 🙂) Víš, taky jsem si to těhotenství plánovala a říkala si, že až budu chtít, tak to půjde.... a ono šlo, otěhotněla jsem hned napoprvé, kdy jsme chtěli a po velké radosti přišlo zklamání a já v 10tt potratila, jasně, byla to jen blbá náhoda (všichni mě tím utěšovali) a tak jsem se z toho psychicky dostala a za 4 měsíce jsem znovu na první pokus otěhotněla a historie se opakovala.... stále se to bralo jako náhoda i když fakt blbá.... nebudu to dál rozepisovat, nakonec jsem o miminko přišla 4x po sobě (poslední jsem musela na kyretáž) a pohled na celý život i těhotenství se mi úplně otočil. Nakonec mi zjistili několik zdravotních problémů a v začátku jsem snídala i obědvala hrst léků, teď už jsem na nižších dávkách, ale břicho mám za tu dobu jak jehelníček, protože píchám každý den i injekce.... Chci ti jen říct, že my jsme miminko moc chtěli a moc se na něj těšíme, už jsem si kvůli němu prožila dost ale stejně to stojí za to ale upřímně ti řeknu jedno, stejně mám stále vzadu v hlavě takového "červíka pochybností" zda jsem na to připravená a zvládnu to a takové pochybnosti bude mít člověk asi vždy....

@kriistl Takze kdyz da dite k adopci, bude mit vycitky svedomi, ale kdyz pujde na potrat, tak je mit nebude?! Aha...

@zebrush Rikas, ze nemuzes dite zabit po zkusenostech mamky a uvedomujes si, ze delas nektere veci spatne a snazis se je napravit, takze mam pocit, ze potrat by pro tebe byl hodne emocionalne narocny a asi bych ho v tvem pripade nedoporucila. Ale samozrejme ty si musis srovnat sve priority a nejlip sama citis, co pro tebe bude nejlepsi.

@kriistl Jsi vedle jak ta jedle. Já právě bohužel po těch DD chodím, měla jsem tu čest v něm pracovat a v kojeňácích jsem byla taky. Taky jsem dělala u lidí postižených a tak píšu to, co píšu. Ono "kdyby" je pěkné, ale "kdyby" fungovalo, je svět ideální a to bohužel není. Pravda, dítě adoptované nemám, ale mám okolo sebe v blízkém okolí 10 dětí a můžu posoudit..
Já s tebou souhlasím v tom, že každý má být zodpovědný za svoje chování a že ne vždy se lidi chovají zodpovědně, ale už jsme zase u toho kdyby. A adopce zdravého miminka by udělala radost mnoha bezdětným rodičům. Ten zbytek co píšeš je prostě fakt mimo a je vidět, že nemáš nejmenší představu, jak tohle funguje... Posílat někoho na potrat jen proto, že je to z tvého úhlu pohledu zodpovědné...? Nesouhlasím s tím, že potrat je zodpovědný.

@luciza
no tak určitě je bude mít menší, ne-li žádné, když to dítě ani neuvidí, ani neucítí kopání atd.

@kriistl Ano, rozhodnout se pro adopci je opravdu velice psychicky náročné a člověk musí po zbytek života žít s vědomím, že jeho dítě žije bez něj. Ale ani ten potrat není o tom, že do týdne zapomene, že něco bylo a jede se dál. Samozřejmě, sama zakladatelka si musí promyslet, co je pro ní horší - jestli vědomí, že dítě "někde" má, nebo že ho nemá, ale mohla mít. Obojí je svým způsobem na prd a určitě by bylo lepší, kdyby se ochránila, ale 100% ochrana neexistuje a radit jí "chraň se", když už je těhotná, je fakt mimo mísu. Neboj se, tahle zkušenost jí určitě do budoucna vychová líp, než tvoje morální povídačky. :D

@zebrush
slečno, rozhodněte se dle vlastního nejlepšího vědomí a svědomí. Určitě se svěřte lékaři a mamince a zeptejte se na jejich názor. Jak můžete vidět v diskuzi, píší sem zasloužilé matky, snažilky, normální matky, bezdětné, ale pochybuju, že kterékoliv z těch, co zde přispěly, je 19let a mají před sebou takové dilema jako vy. Jsou to názory možná 30 letých žen, které již dítě mají, nebo sis jej přejí a tak je jasné, že Vás budou nabádat k tomu, abyste dítě porodila (protože to je přece požehnání a ne každý dítě může mít).
Dokavaď jsem byla takto mladá, dávala jsem si veeelký pozor, ale kdyby se mi náhodou přihodilo, to co Vám, byla jsem rozhodnutá, že do 25 let půjdu na potrat, po 25. roku už ne.
Osobní zkušenost tedy nemám, jen vím, že mnoho mých kamarádek se takto rozhodlo a nelitují toho rozhodnutí. Dostudovaly vysokou, cestovaly, bavily se, těšily se ze svobodného mládí a víte co? Dneska jim je přes 30, zakládají rodiny a jsou naprosto v pohodě. Nic by neměnily . Dítě je velká životní změna, obrátí Vám všechno naruby, to si jistě uvědomujete. Adopce je taky možnost, ale během těhotenství si určitě k děťátku vytvoříte vztah a bude hrozně moc těžké se ho vzdávat. Naopak i lékaři tvrdí, že potrat do určitého vývojového stáda není vlastně zabití člověka. Zjistěte si více informací u Vašeho lékaře.
Já se jdu z tohoto fóra odhlásit, protože zřejmě racionální uvažování se zde nenosí anebo mi možná ještě hormony dostatečně nezbláznily mozek...
Přeji hodně štěstí v rozhodování!

@kriistl jakoze zivot diteti dam nebo nedam podle toho, kdy mam narozky??? Jdu blejt, hormonama nezpacifikovana a ,,racionalne" myslici damo .