Fobie z krve, jehel apod. - co s tím v těhotenství?
Hezký den,
tak mám skoro jisté // na testu a... protože mám od mala opravdu, opravdu velikou hrůzu z krve, jehel, kapaček a tak podobně (každá návštěva u lékaře na odběr krve znamená drama, slzy, omdlévání, hysterické záchvaty) došlo mi, že vůbec netuším, jak se s tím vším vypořádat. Je mi jasné, že v následujícíh měsících se tomu nevyhnu (a ani nechci, zdraví miminka je nejdůležitější), ale nemáte některá podobnou zkušennost? Co vám pomohlo? Měli doktoři pochopení? Mám veliký strach jak to budu zvládat, ale hlavně zda vůbec takový stres může přežít miminko v bříšku? Budu moc ráda za názory, tipy a rady, jak na to. Děkuju!
@konipasek008 když bude vše ok, dá se celé těhu zvládnout se dvěma, max třema odběrama. S tím že podle mne je skutečně zásadní jenom jeden a na NT sreening. A v rámci jednoho odběru by se dala udělat klasická krevní obraz, štítná žláza a plus ten NT. Nějaký týden nehraje roli.
Podle mne nejvíc pomáhá odvést pozornost. A neboj, mimču tenhle krátkodobý stres nic neudělá 😉
Já tě naprosto chápu! Braní krve je pro mě děsný a vždy se musím na to psychicky připravit (žádné nečekané odběry). Já mám ještě tu smůlu, že mám blbý žíly a třeba z levé ruky mi krev nenaberou.
Já musím vždy ležet a prodýchávat to. Můžu říct, že když je víc zkumavek, tak mám co dělat abych tam nebrečela. Já vím, že si hodně lidí ťuká na hlavu, ale kdo nemá fobii, tak nepochopí. O kapačkách sní nemluvě.... Je zvláštní, že mi injekce do zadku tak nevadí, ale jak to má být do žily....
Co na strach neporadím, ptotože sama jsem na to nepřišla.
Já strach z odběrů sice nemám,ale chápu,jak jsem byla mladší a měla jsem jít na krev nebo očkování,tak jsem dva dny téměř nespala,bolelo mě ze strachu břicho,to asi do 20ti let,pak mě to nějak přešlo,akorát dle mě jsou odběry nic proti tomu co bude u porodu,tam se vás většinou nikdo neptá jestli se bojíte nebo ne.Já měla oba porody s komplikací a ruce komplet rozpíchané,takže bych se spíš soustředila na to,že tohle vše podstupujeme pro miminko,je to jen pocit.Když si vzpomenu,jak já se tehdy bála,tak se tomu dnes směju.
Měla jsem to podobně. Prostě jsem si zvykla. Během prvního tehu mi brali krev nebo dávali injekci nebo kapacku celkem asi 9x. Kdybych u každého hystercila.. Dvě tehu krátce po sobě mě ze strachu vyléčily. Sice pořád nejsem nadšená a mám blbe pocity,ale už to beru jako běžnou věc,kterou jsem zažila xkrat. Nekoukam se na to,povidam si s někým,potom jsem v klidu, sedim, hodně piju, protože mám nízký tlak.
Já jsem to měla podobně a při první holce mi brali krev tolikrát že jsem si na to prostě zvykla. Z porodnice jsem šla jak feťák obě ruce rozpíchané.
Ja mam fóbii z doktoru a nemocnic obecně a jakékoliv vyšetření me strasne stresuje. Domluvili jsem se s doktorem a postupují jen vyšetření na konci 1.trimestru ve 20 tydnu a pak kolem toho 30. tydne. U nás to s tim množstvím vyšetření přehání, v zahraničí je naprosto normalni ze absolvujes jen tyto tři... Ale te krvi, tlaku a tak se nevyhnes :( samozřejmě vse za předpokladu ze vse probíha v pořádku. Pokud je jakékoliv riziko tak se těm doktorum holt nevyhnes...
Tiez som na tom podobne. Na odber sa psychicky pripravujem a ani to niekedy nepomoze a mna musia kriesit 🙂 . Ale po prvom porode sa to trosku zlepsilo, strachu som sa nezbavila, no ked si poviem ze je to len chvilkova mala bolest, zatnem zuby a myslim na nieco prijemne. Teraz som opat tehotna a robim to pre drobca, takze som ochotna podstupit akukolvek bolest. Bala som sa infuzie pocas porodu, ale pravdu povediac ani si nepamatam kedy a ako mi ju zaviedli. A sitie som tiez velmi nevnimala, lebo to uz som mala svojho Olika pri sebe. Teraz mi hrozi sekcia, takze sa uz teraz pripravujem psychicky, viem ze tam bude nejaka bolest, ale stoji to za to! Drzim palce, zvladnes to, mysli na to krasne co vas caka....
Ahoj holky. Nevím asi to sem patří, ale zakládám novou skupinku Mám strach z.... anebo ty naše fobie. A hledám spolumoderátorku emoticon Samotřejmě jde o skupinku, která pomůže s různými fobiemi, strachem apod. Můžete se svěřovat, komentovat aj. emoticon
Mám to uplně stejné + neskutečný strach z doktorů😕 kazde vysetření, utz, brani krve, je pro mě utrpení😕kdyz preziju tohle zase se nervuji kvuli vysledkum. Rada bych Vam poradila jak na to ale sama nevim😃 hold vzdycky to nejak preziju ale treba muj tlak a tep to vždycky odnese😁 doma mam vse nizke a u doktora vysoke. Musime to proste vydrzet kvuli prckum. I kdyz ja sem hodne velkej realista a vim ze to je slaby odvar az pride porod.☺
@konipasek008 Hele já to mám taky tak. Syndrom bílého pláště. Čoveče můžu říct, že v těhu jak jsem byla plná těch hormonů a starosti o mimi, šla tak nějak moje panika trochu stranou. Nechci říct, že úplně, A
ale určitě to bylo lepší, vždyť se nejedná o tebe, ale o to malé v tobě 😉 a mě tak nějak okolní svět zas tolik netrápil 😉
@konipasek008 Mě teda pomáhá když jde se mnou muž. Miminko bude v pořádku neboj 🙂
Ráda bych znovu otevřela tohle téma... Je mi 31, na dítě se ještě nechystám, ale předpokládám, že jednou - třeba do 3-5 let - to "řešit" budu. Je tu někdo, kdo kvůli strachu z jehel, doktorů a vaginálního porodu uvažuje o tom, že děti nechce? Já bohužel jo. Je to strašný.. Bojím se:
- odběrů krve (nenechala jsem si vzít krev už 18 let)
- jakýchkoli vyšetření nadplán, který zahrnujou použití jehly (amnio)
- stydím se před doktory muži - neexistuje u mě muž gynekolog ani muž porodník, ale asi si v porodnici nebudu moct vybírat, když všechny doktorky budou na dovolený, že jo...
- neexistuje u mě infuze (dává se u porodu automaticky? - nechci ji!)
Jinak pro info: docházím k psycholožce a pomalu začínáme ty fobie řešit, ale bude to teda na dlouho. :(
@dante_alighieri
Ahoj.
Je fajn, ze sa na to pripravujes. Ja som matetstvo odkladala z rovnakeho dovodu (prveho syna som mala v 34). Ale nakoniec ta tuzba mat dieta je silnejsia ako strach. Ptoste jedneho dna som si nasla na teste dve ciarky a uz som nemohla (nechcela) cuvnut. Brala som to trosku ako boj, ktory proste musim vyhrat. Kazde prekonane vystrenie ma posuvalo blizsie k cielu a ta odmena je neopisatelna. Uvidis, ked budes drzat v rukach svoje mimi, nic ine pre teba nebude existovat...Kazda fyzicka bolest sa da prekonat, je to len docasny stav. "Tu a teraz je to bolest, prekonam ju, lebo to ma zmysel! " mne toto pomahalo. Drzim palce, aby si aj ty zvladla ten boj a verim ze to das!👍
Jana
@dante_alighieri Tohle znám. Taky se šíleně bojím a přesto mám tři děti. S těmi třemi, to se ještě nedělala z těhotenství nemoc, se odebírala krev jednou za těhotenství. Pokaždé jsem sebou pleskla a měla dokonce otřes mozku. Tak jsem potřetí odmítla. Amnio se mi netýkalo a cukrovka se za nás nedělala a nikdo Tě nemůže do ničeho nudit. Jsem už důchodového věku a přežila jsem i bez odběrů. 🙂
No já bych poradila asi co nejvíce se při těchto úkonech (jako odebírání krve) soustředit na miminko, třeba si i nosit s sebou fotku z UTZ a místo na sestru, jak připravuje jehly, koukat na obrázek miminka. Představovat si a stále opakovat, že to vše děláš pro něj... A snad mozek bude trochu spolupracovat a ten strach v tobě potlačí. Držím palce, to zvládneš🙂