Jak se smířit s pohlavím miminka?
Vždy jsem chtěla holčičku. Doma mám už 1 syna, miluju ho, za nic bych ho nedala. Ale čekám teď druhé a opět toužím po holčičce. Zatím nevím, co to bude, jen se mi jednou zdál sen, že mám zase syna. V tom snu jsem byla zoufalá... Vím, že pokud to bude kluk, budu ho milovat stejně, jen bych si chtěla začít užívat těhotenství bez toho, aniž bych se modlila za holčičku a odmítala kluka a potom na utz zažila opět to obrovské zklamání, pokud se objeví pindík. Prosím, neodsuzujte mě, rozumově vím, že tento přístup je strašný, rozumově si dokážu obhájit, že 2 kluci jsou také úžasní, že hlavní je, aby bylo miminko zdravé a že co by mnoho žen, které buď mají nemocné děti, nedaří se jim otěhotnět či mají různé jiné problémy, dalo za to, aby zjistilo, že je to zdravý chlapeček. Rozumově i vím, že je to nefér vůči tomu miminku, že bych se na něj měla těšit stejně, ať je to on nebo ona, ale emocionálně mi to stále nejde. Pořád doufám v holčičku. Strašně bych chtěla jít na utz s tím, že budu spokojená s oběma variantami. Překvapit při porodu se nechat asi nechci, potřebuji čas na případné smíření se s klukem, bojím se, že bych po porodu byla zklamaná a to opravdu nechci. Moc by mi pomohly buď vaše vlastní zkušenosti nebo nějaké rady, prostě jakákoli slova, která by mi pomohla změnit přístup. Děkuji moc.
ještě mě holky napadlo - koho toto téma zajímá, doporočuju knížku Kateřiny Janouchové "Dcera na přání." Je to hodně o tom a o nemožnosti mluvit na toto téma s druhými lidmi. Moc pěkně jem si početla. Osobně jsem toto přání po holčičce taky pociťovala, nevidím na tom nic špatného. Všichni mi prorokovali druhého kluka, tak jsem se utěšovala těmi racionálními argumenty a v duchu doufala. A podařilo se!
já od začátku jaksi pořád mluvila o ní a kdesi cosi a až nám řekli že to bude chalpeček.. tak sem si řekla tož co aspon bude mít ten starší klučina kamoša a řeknu vám... že i když to máme s problémama s krvou... kluci je maj a holky ne tak se na toho malýho špuntíka mooc teším.. i když vím že to nebude lehké...a teším se možná eště víc než kdyby to ta holčička byla na kterou sem byla tak natěšena.... já bych si to být tebou nechala říct a proste vybrala bych jmeno a od začátku co bych to vedela bych na to miminko mluvila pekne jmenem... budme rádi že to vubec šlo mít mimi 😉
@anezkanovakova Ja pohlavi znam. Ale naposled jsem se na nej ptala v 23tt, tak uvidime, zda vydrzi az do porodu🙂)))
u nás je to spíš tak.... dle doktorů.... holčička zdravá ma přenašečka a kluk bude mít na padesát procent hemofilii.... tzn.... se očekává kritický začátek jak u toho prvního....
tak by mi dali pokoj a tak toho klidu co se týče lekařské stránky moc nemám...
ale i když sme jako vždy chteli do párečku holčičku tak se moc těšíme aj na toho malého drobulku
Holky napíšu vám, co pomohlo mne. Já se bála mít holku, protože jsem měla velmi špatný vztah se svojí mámou a bála jsem se, že s dcerou nebudu umět vytvořit hezký vztah. Když mi řekli, že čekám holčičku, tak jsem se ještě víc sama sebe bála, že ji nepřijmu, jako máma mě.
A jedna věc mi moc pomáhala. Chodit si vybírat věci na holčičku, chodit sama, bez kamarádky, bez manžela. Probírat se těma věcma u růžového stojanu, být ta která vybírá oblečky pro svou holčičku, ta která je ve frontě a může si to koupit, protože je fakt těhotná a nechodí tam jen na kukačku. A pak se na sebe usmát s prodavačkou a být děsně důležitá a nést si to v tašce domu a doma si to rozbalit. Ono to v těchhle chvílích začalo naskakovat. Cítila jsem, že se děje něco ozdravného. Je jedno, jestli jsou to věci nové, nebo ze sekáčku. Může to být i z netu, ale větší účinek bych řekla, že má jít si proto osobně, fyzicky si ty věci osahat. Možná na to někdo není, ale mne to pomáhalo snad ze všeho nejvíc. Proč zrovna tyhle dupačky, zrovna tahle čepička, protože to tak cítím, to je to správné pro mé dítě. 😉
Bohužel měla jsem to ztížené tím, že hadříky začala ve velkém nakupovat i moje matka a vnucovala mi to, přesto, že jsem se jí snažila vysvětlit, že ten proces sama potřebuju zažít. Odpověď byla nejdřív řev a brek a další fáze další taška hadrů se slovy, že až uvidím jak krásný věci vybrala, že se pos..u. Nutila mito a já k těm věcem neměla dobrý vztah a jaksi jsem nějak neměla dost sil si to nevzít nebo to prodat. Byly to pěkné věci, ale já potřebovala opak. Takhle mi do toho vztahu s malou zase lezla ona, jako by nestačilo, že jsme měly tak špatný vztah spolu, ještě mě hrozně znejišťovala. myslím, že z toho byl pak bolestivější porod než musel být a plno úzkostí, ale co je hlavní, že vztah s dcerou naskočil! Příroda vám pomůže, jako pomohla mne. Radím vám, vyvarujte se komentářů, že co jste to za matky, že máte být vděčné za cokoliv. Vy nepotřebujete jakkoliv srážet, ale pomalu si hledat svojí vlastní cestičku k tomu pohlaví, kterého se třeba víc bojíte jako já, nebo které už naopak máte a chtěli jste jiné. Je asi potřeba najít si to své, co vám pomáhá, třeba jen malinko. u mne to byly ty oblečky. A i to jsem měla komplikované kvůli mate a stejně se všechno dalo do pořádku🙂 Chce to čas, trpělivost k sobě samé, nenadávat si a najít odvahu zkoušet, co pomáhá ty emoce obrátit🙂 Všem, co tohle řeší držím palce🙂
@pincola musím říct, že mě fyzické nakupování oblečků i doplňků hodně pomáhalo.. a teď mám připravenou tašku pro prcka do porodnice a pokaždé když jsem se těmi věcmi probírala věděla jsem přesně kde jsem ten kousek koupila nebo od koho ho mám.. ještě na začátku týdne jsem je měla volně rozložené na připravené postýlce a aspoň pohledem jsem je pokaždé pohladila. Teď jsou už zabalené v tašce a mě ten pohled chybí, takže občas neodolám a z tašky vytáhnu aspoň tu čepičku, a představuju si, jak tomu našemu klukovi bude slušet.. že to bude fešák, až si ho povezeme domů.. a hlavně mu každý večer před spaním říkám, že musí být hodný kluk, že pro něj udělám první poslední... a zrovna včera jsme s partnerem probírali, že už se nám to blíží mílovými kroky.. a pak máme minimálně na 20 let vystaráno.. a když bude chytrý a šikovný, tak možná i na dýl.. a strašně se na to těším..
@cattus To jsem ráda, že nejsem jediná!😀 A mla jsem to stejně. I jsem si to žehlila a těšila se z toho. Máma mě furt atakovala naléhavými nabídkami , že to bude žehlit ona. Ale já chtěla sama. jsem ráda, že miv tomhle někdo rozumí. taky jsem si to furt vybalovala a vzpomínala na t emoce s kterýma jsem to kupovala a vždycky mě to roztěšilo. Máma do dnes nevím, v čem byl problém. přece každá jiná by byla ráda, kdyby jí maminka koupila takové krásné věci...
I s kočárem byl problém, udělala scénu, že jsme si ho koupili s manželem sami, ona že měla vyhlídnutý a vybraný jiný kočár. Ale pro mne to vybírání kočárku byl tak silný zážitek, včerně toho, že jsme si ho fakt odvezli. Vzpomínám, jak jsme ho nakládali do auta. Byl to tak zvláštní den.
@pincola já můžu naštěstí říct, že se můj vztah s mámou urovnal o hodně dřív než jsem otěhotněla.. ale taky jsme to mezi sebou neměly jednoduché. Moji rodiče se rozvedli v době, kdy jsem je potřebovala oba nejvíc.. v době puberty. Máma nás tenkrát opustila, protože si přestala s tátou rozumět a po 20 letech manželství se prostě rozvedli, a já jí to nedokázala odpustit. Trvalo mi to dlouhých 10 let, než jsem se s tím vším dokázala smířit, pochopit ji, vyrovnat se s tím vším co se kolem mě, jako nedospělého dítěte dělo, že ze dne na den jsem se musela začít starat o domácnost, že najednou nejsem pro mámu její holčička, ale jak mi jednou vyčetla, a to mě hodně dlouho bolelo, nechtěnej parchant, se kterým byly vždycky jen problémy atd atd atd.
Máma je už tři roky znovu vdaná a minimálně 5 let už spolu udržujeme dobré vztahy. Tohle je její první vnouče a strašně se na něj těší a i když občas proti jejímu výběru protestuju, oceňuju, že se snaží mi pomoct.
V jiné diskuzi jsem psala, že mamka (babička) pro prcka nakoupila všechno potřebné do postýlky, posháněla po známých a kolegyních spoustu dalších věciček a drobností. A popravdě, moc ji potěšilo, když jsem jí posílala fotku s věcma, co mám připravené pro prcka na cestu domů, že mezi nima je i jeden teplý overálek, který mi přivezla. A když se na to teď podívám zpětně, tak vlastně tam má od každého z rodiny něco. Buď že mu to skutečně fyzicky přinesl, nebo jsem dostala peníze a z nich to pro něj pořídila.
A i pro to, naprosto chápu, že jsi měla strach z navázání kontaktu s holčičkou, jestliže jsi neměla jako dítě s mamkou dobré zkušenosti. Já když se ohlédnu zpátky, tak si říkám, že ať to se mnou bylo jakkoliv, měla jsem naprosto úžasné dětství, to že puberta a dospívání se zrovna nevyvedlo - no možná to ze mě udělalo, to co jsem teď - ale je moc krásný, když člověk pak vidí, jak se ta cestička pomaličku tvoří, jak se pouto upevňuje a pak drží silně a pevně.
Držím palce, aby všechno probíhalo jak má a měla jsi pohodové těhoteství a mateřství si užila s radostí.
@cattus Děkuji moc za povzbudivá slova🙂 jsi silná, že jsi dokázala mámě odpustit a moc ti přeju, že váš vztah vylepšil. Maminka s dětma svojí mámu potřebuje a pokud je to možné, měly by se vztahy urovnat. 😉 Taky si užij krásné těhulkování a hlavně klidný a rychlý porod a nádherné mateřství🙂
Ahoj holky, tak jsem tu katijku - zakladatelku utěšovala, v čem může být výhoda mít dva kluky a hned mi to mrcha karma pěkně nandala. Mám manžela, synka a kocoura, jsem v totální menšině 🙂 Moc moc jsem si přála ke klukovi holčičku, tak moc, že "pracovní název" pro mimi je holčičí, tláskám denně sladkosti, skoro nejím maso, kdejaká babská povídačka mi sedí na holku, včetně všech těch "kalendářů" a dnešní utz v 16tt ukázal sílu autosugesce - pan doktor tipuje kluka a ukazoval mi, co přesně si myslí, že je pindik. Samozřejmě to mám brát a beru s rezervou a budu doufat ještě do velkého utz, ale už to vnitřně teda stejně asi vzdávam.. Můj doktor je vtipálek a když viděl, že jsem zklamaná a přiznala jsem, že chci holčičku, utěšoval mě, že si kdyžtak koupím fenku pejska 😀
Budu doufat, že to byla třeba pupeční šňůra.. Nebo já nevím co teď, cítím se vůči tomu miminku hrozně, bojím se, aby to nějak nevycítil nebo tak. Jsem dost emocionální člověk a city hodně pouštím. Určitě se s tím "smířím" a budu ho milovat, to je jasný, ale teď zklamání cítím a už teď se bojím, že budu muže tlačit do třetího dítěte a skončím s Klabzubovou jedenáctkou... 🙂
Uf, úleva..
@magdalenan Neboj, dej si čas a zvykneš si. Myslím, že přichází, to co přijít má a že oni to tam s námi nahoře myslí dobře. Jen nemohou splnit každé naše přání. Přála sis dítě,zdravé dítě a k tomu holčičku. Třeba to je tak, že dítě ti dát mohli, ale kdyby ti daly holčičku nebyla by třeba zdravá, nebo byla s nějakým velkým povahovým problém a možná nějaký tvůj advokát tam nahoře rozhodl, že tedy berete samozřejmě kluka. Myslím, že v životě dostáváme ty nejlepší možné varianty. Držím palce🙂 Nic si nvyčítej, ono se to určitě poddá. Ty hlavní přání v životě se vyplní na úkor těch menších a pokud to tak je, buďme rádi. Špatné pocity si nevyčítej, bojuješ s tím, jsi dobrá máma 🙂
@pincola Šmankote, to je skvělý vysvětlení! Budu si to s tím advokátem opakovat jako denní mantru. Moc díky za povzbuzení!
@magdalenan smíříš se s tím.. já sice mimčo ještě nemám, ale protože to vypadá, že nejspíš budu mít dítko jen jediné, a přítel si moc a moc přál holčičku, přála jsem mu ji taky.. všichni mě od začátku tipovali na kluka.. máma, táta, babička, kolegové z práce.. a pak přišel den D.. a kluk.. na posledním UTZ ve 32tt i kdyby mi to předtím doktor neřekl, tak bych to poznala sama.. byla jsem strašně zklamaná, ale pak jsem si řekla, že to vlastně je dobrý.. tím nejlepším chlapem v mým životě je můj táta, nejúžasnějším chlapem je můj partner.. no a teď budu mít od obou něco v malém provedení.. pomalu už stříhám metr, kdy budu držet toho našeho kloučka v náručí.. a těším se čím dál víc.. samozřejmě úměrně těšení je i strach jak to všechno zvládneme.. ale věřím, že s pomocí těch dvou výše jmenovaných toho nejmladšího vychovám ve správnýho chlapa...
@magdalenan Když mi řekli, a bylo to přesně den před štědrým dnem, na UTZ ve 13. týdnu, že budu mít chlapečka (už druhého)... úplně mě to zpražilo. Ale pořád jsem si říkala, že je brzo, že se mohli splést... No nespletli. Mám 2 krásné zdravé kluky! Manžel tou dobou, v roce 2010-2013 cca, nechtěl o 3.dítku ani slyšet!!!! No a jak je to teď? Jsem v 32.týdnu a nejspíš čekáme tu holčičku. Kluci jsou od se 22 měsíců a jsou to prostě nej parťáci, jsem tak šťastná, že je mám a že jsou stejného pohlaví. No a pokud opravdu v březnu vykoukne slečna, tak bude mít 2 velké bodyguardy! Už se na to moc těším 🙂
Drž se, hledej pozitiva a pokud tomu tak má být, jednou ta holčička přijde! Hezký den! 🙂
Ahoj holky,tak jsem si to přečetla od začátku až do konce ,a uklidnila jsem že nejsem sama🙂 od začátku jsem chtěla holčičku, hodně lidí ji na mě i tipovali ,že začátku mi bylo pořad špatně a už jsem viděla jak vytahneme můj barbie domeček ,který schovavam a plno věci,cincani, nakupování, možná je to i tím že mam super vztah s mamcou,v pubertě jsem teda neměla hezky vztah ani k jednomu hehe všechno mi zakazovali ale s odstupem času chapu proč🙂 s mamcou jezdime nakupovat, peceme ,kecame no supr vztah se segrou ho mamca tak nemá, možná pro to jsem si i strašně přála holku.s tatkou jsem si moc nikdy nerozumnela ,bylo to na ostří noze kord v té pubertě🙂 i proto se možná bojím mít kluka,že si s ním nebudu rozumět:(autíčka a vláčky mi nic neříkají🙂 ale pak si rikam kdyby byl po manželovi že to bude paráda ,vždy mě rozesmeje ikdyz mě naštve, vždy mi je oporou a miluje mě nadevše🙂 rikam si že vychovat dalšího takové chlapaka by bylo fajn🙂 manzel se aspoň vyzije, zatím je zastánce toho že jedno dítě staci,ja sama nevim zda ještě chci další( ted momentálně se na dvě necitim), určité me srdíčko by torekla mít i tu holčičku ale tu mi nikdo nezaruči:Dze?jediné se dat na kalendáře a výměnu krve:Dodnes jsme byli na velkým ultrazvuku ve 21 týdnů pani doktorka řekla že si malej hraje na schovku měl mezi nohama pupeční šňůru, ale nakonec rekla že to na toho pindika vypadá🙂 tak uz chci něco puvidove ,zatím mam tak plus minus univerzální vecicky, tak ve 30 uvidime,v dnešní dobe se ale už Urco neplatou když je 3 D ultrazvuk;) moc mi pomohlo i to že nejsem sama kdo má v hlavě tyhle myšlenky🙂 KLuci budou p,rdacky,mají snadnější život,a nebudu se o něj bát taak jak o holčičku, jen se bojím že nebudu naplněna tak jak kdyby se mi sen splnil🙂
@pincola presne jsi to napsala jak to citim, taky jsem si ted malinko vic prala holku(2 kluciny už mám) no ted mam mizerný screenink a byla jsem na CVS(ktere se nepovedlo )a musim na plodovku, jedině co si přeju at je mimčo zdravé a i kdyby 3.kluk hlavne at je prtě zdravé o nic jiného nejde
Ahoj holky,já vždy toužila po holčičce, musím říct že když jsem byla ve 20tt a dr mi oznámila že je to kluk jako buk,cítila jsem v sobě zklamání, na druhou stranu když jsem viděla manžela jak je šťastný že bude mít syna,bylo mi hned lépe, je pravda že mi to trochu trvalo ale na malého jsem se začala hned těšit a teď je to můj parťák,je to moje sluníčko (v březnu bude mít tři roky) a já jsem šťastná že ho mám, teď v listopadu jsem znovu otěhotněla,bohužel to nedopadlo a v 8tt jsme o miminko přišli, říkala jsem si že to teď třeba vyjde a já budu mít tu vytouženou holčičku, po tom potratu jsem ale hodně věcí prehodnotila a musím vám říct že je mi to teď opravdu jedno co budeme mit, hlavně aby miminko bylo zdravé a já ho dokázala donosit.Pro mě tohle byla velká zkouška od života a teď vím že pokud se znovu zadaří tak se budu radovat ať to bude holka nebo kluk 🙂
@magdalenan skvele napsano.... ja mam 2 kluky,jsou od sebe 22 měsíců a je to přesně tak jak pises... neuskuteční partaci.... tatínek s nima tráví hodně času a já mám klid pro sebe. Teď čekáme 3. a pořád nevíme pohlaví. Trochu doufám v holčičku,ale když to bude zase kluk, budu taky šťastná 🙂