Nečekaně těhotná. Nechci se ukvapit a v budoucnu litovat

Zdravím,

je mi devatenáct let a před pár týdny jsem úspěšně ukončila střední školu. Těchto pár týdnů jsem brala jako předčasné prázdniny a myslela jsem si, že po letních prázdninách skočím do "dospěláckého" života - najdu si práci, samostatné bydlení a budu se moc spolehnout sama na sebe.(což defakto dělám od 16 let,kdy si vše platím sama - brigády, kromě bydlení, to mám společné s mámou, která jak tvrdí nedokáže žít sama) Ale vzalo to zcela jiné obrátky, když jsem předevčírem zjistila, že jsem těhotná. Jsem těhotná s přítelem se kterým jsem se před pár měsíci dala dohromady po dlouhé pauze. Znamená pro mě hodně. O naší situaci se bavíme otevřeně a narovinu. Postavil se za mě a řekl, že bude respektovat mé rozhodnutí, ať je jakékoliv, že chce být se mnou a pokud bych chtěla, tak bychom byli tři, že on by se vůbec nebránil. Naše situace je ale ubohá, nebydlíme společně, nemáme stálé zaměstnání, nemáme finanční prostředky k zajištění dítěte (já ani on - nemluvím teď o rodičích). Mé největší obavy jsou z mého rozhodnutí. Kdybych se rozhodla stát se mámou, nevím zda bych to zvládla. Mám nestálý příjem a to z hlídání malých dětí, ale to je nic oproti rodičovství. Bojím se, že přítel se zalekne a dá ruce pryč, ale upřímně to očekávám.(nechci být hloupá mladá holka s utopickými představami) Zvládla bych se o dítě postarat v této době sama? Na rodinu se nemohu moc spoléhat, rozvedení rodiče, nešvary v rodině, táta má momentálně 3 letého prcka a nevelký zájem o své předchozí děti, máma je sebelítostivý člověk, který mě psychicky ničí řečmi o svém konci života, náklonosti k alkoholu aj. Mám starší sestru na kterou vím, že se mohu spolehnout ve všem, ale je to vysokoškolský student a ani bych to po ní nemohla žádat např. finanční pomoc. O potratu nechci přemýšlet, ale co když je to to správné řešení? Nechci abych svému dítěti nemohla dát maximum hlavně jistotu, lásku a oddanost OBOU rodičů, kterou já sama neznám, strašně mi chybí a dle mého názoru je moc důležitá. S rozumem jsem v koncích, nevím co dělat. Omlouvám se, jestli jsem svou situaci vylíčila chaoticky a je nesrozumitelná, Nikomu jsem zatím nic neřekla. Smolím to tu už hezkou chvíli, klepu se jak osika, nenacházím slova která by dokázaly vyjádřit jak se cítím. Očekávám vaše názory, rady i kritiku mého uvažování a mých názorů... Děkuji každému, kdo bude ochotný se nad mým osudem alespoň chvíli pozastavit! Bára
ined77
4. črc 2012
ahoj 🙂 ,
vše co bych sama napsala, už napsáno je 🙂 .
nezbývá než ti/vám popřát mnoho štěstí a radosti!
fandím ti x-)
jop
4. črc 2012
ahoj, vše bylo řečeno, souhlasím s příspěvky, jenom si dovolím podotknout, že by sis vše měla srovnat v hlavě - opravdu se ujistit, že dítě chceš, že toho nebudeš litovat, že dítě chceš i kdyby se s tebou partner rozešel. Hodláš porodit a vychovávat novou lidskou bytost, což je krásná ale zároveň velmi zodpovědná úloha. Dítě by nemělo pociťovat, žes ho nechtěla, že bylo v tvém životě překážkou tvých plánů. Přeju hodně sil a spolehlivého partnera,protože ve dvou je to vždy o něčem úplně jiném.
keckemet
5. črc 2012
Báro, drzim moc palce, bude to krasa, neboj 🙂 Nekdy je to narocne, ale miminka a male deti toho v realu materialne zase az tolik nepotrebuji. Hlavne moudre, trpelive a milujici rodice 🙂 A to temer nic nestoji 🙂 Mej se prima a dej vedet, jak jsi se rozhodla 🙂 paaa 🙂
fiallinka
5. črc 2012
No, myslím, že to zvládneš, podle toho, jak píšeš 🙂
ciernavila
6. črc 2012
ja som tiez za miminko. Bude to urcite tazke, ale verim ze to zvladnes, drzim moc palce.
katerinanov
6. črc 2012
Já rodila měsíc před dvacátýma narozeninama. Výbavičku jsme částečně dostali po mojem malém bráškovi, něco jsme dostali nového od rodiny, něco jsme koupili - některé starší tady na bazarku a něco nového. Výbavičku jsme pořizovali postupně asi už od 10 tt. Sice se to nemá ale neudělalo to moc vítr v peněžence. Bydleli jsme v podnájmu, manželovi neprodloužili smlouvu a já jsem byla kvůli rizikovému těhu doma a bez příjmu. Manžel začal podnikat a postaral se o mě. Mimčo jsme chtěli přivést do svého, něco jsme měli a tak jsme si vzali překlenovací úvěr a koupili byt. Poplatky dohromady za byt i úvěr vyjdou jen o něco málo víc než podnájem. Dnes má malý 2 měsíce a jeho úsměv je to nejhezčí, co jsem v životě viděla! Já pobírám rodičák a i to je přísun do rodinného rozpočtu. Nechybí nám nic, žijem si, myslím fajn. Sice nekupujem vždy to nejdražší a na běžných věcech se snažíme ušetřit ale to si myslím, že není dneska nic neobvyklého. Takže držím pěsti a doufám, že se rozhodneš správně.

Začni psát odpověď...

Odešli