Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Potřetí těhotná a nevím, jak dál

xy58
23. pro 2017

Ahoj holky, přišla jsem se poradit. S velkou pravděpodobností čekám ne zcela plánovaně třetí dítě. S manželem jsme měli minulý víkend nechráněný pohlavní styk ve 28. DC, menstruaci jsem měla dostat ten den, ale už nepřišla. Těhotenský test je zatím negativní, ale už týden mám divné pocity v podbřišku, a protože takovéhle zpoždění nemívám, mám vážnou obavu, že jsem těhotná ☹

O třetím dítěti jsme se v teoretické rovině s manželem bavili, já jsem o něm uvažovala více, manželovi se do něj chtělo méně... u mne hrál roli pocit, že mi starší děti rychle odrůstají, velká rodina by byla fajn apod. Vše z toho samozřejmě platí i teď.... ale dostihl mne strach, jestli to dáme. Naše rodinná situace: máme dvě děti (2 a 5 let), hlídací babičky hodně daleko, obě děti nám jako maličké daly hodně zabrat, měli jsme s manželem při obou dětech velké krize, moc nechybělo a rozešli jsme se. Bojím se, že se to teď bude opakovat, až na nás zase spadne břímě v podobě nočního vstávání, uspávání, nedostatku času na sebe i navzájem :( Navíc plánujeme na jaře začít stavět rodinný dům (ne svépomocí, ale stejně) a bojím se, jak se říká, že to je pro manželství náročná etapa, aby nás to v kombinaci s třetím dítětem úplně nepoložilo. Hodně se bojím i odsunutí mého návratu do práce o další 2-3 roky... měla jsem před dětmi kariérně hodně dobře našlápnuto, pracovala jsem ale jen krátce (2 roky po VŠ), sice za parádní peníze, ale popravdě mne to až tolik nebavilo (asi se budu profesně v životě trochu hledat). Nyní jsem už přes 3 roky s dětmi a bojím se, jak budu za dalších pár let shánět dobrou práci. Finančně bychom třetí dítě dali, manžel vydělává slušně, ale máme i vysoké provozní náklady - bydlíme v nájmu, máme dvě auta, čeká nás celkem vysoká hypotéka na dům... nemám radost, že by zodpovědnost za uživení rodiny byla i dalších pár let jen na manželovi.

Jak jsem si první dny po vynechání myslela, že to dáme, tak teď se to ve mne mele víc a víc a začla jsem uvažovat i nad potratovou pilulkou. Absolutně nevím, jestli nám další dítě nezkomplikuje život (časově, finančně, organizačně) a jestli není rozumné zavčas vycouvat. Zároveň jsem dost cíťa a nevím, jestli bych se k potratu po letech v hlavě stále nevracela.

Máte někdo zkušenosti z (byť částečně) podobné situace?

sarkoc
25. pro 2017

@bayt
o tom kadeřníkovi jsem psala já, ale to je jedno....byla to reakce na příspěvek
@konvalinka_vonna , že někdo s nadprůměrným příjmem to leckdy nedává a myslí si, že by dítě neutáhl, ačkoli by se měl kde uskromnit, a pak jsou rodiny, co musí vyjít opravdu s málem a jsou všichni šťastní hlavně proto, že jsou spolu...a nemá to být kritika ani jednoho, prostě každý má své priority ;)

petronelka20
25. pro 2017

Tak pokud nakonec budes tehotna, tak rozhodnuti je jen na tobe a na manzelovi, sednete si a poradne si promluvte a vymyslete, jake reseni je to nejlepsi. At se rozhodnete jakkoli, tak je to vase rozhodnuti a nejvic spravne pro vas. Ja treba uznavam volbu. V mych oci je lepsi jit na potrat, nez mit nechtene dite. Ja osobme treba vim, ze bych treti dite nedala. Mame s manzelem dve deti (5 a 3), obe byly chtene, milujeme je, ale jsou a hlavne byly to strasne narocny deti, takze pri predstave, ze treti by bylo byt z poloviny jako ony, tak by me uz asi odvezli do nejaky psychiatricky lecebny 😀. Obe deti mi nespaly, trpely na boleni briska, vyzadovaly neustalou pozornost, kdyz uz usnuly, tak byly neodlozitelny.......takze jsem ctyry roky spala max. tri hodiny denne a to jeste tak na dvacetkrat. A pro zachovai meho zdravi uz dalsi nechci. Je v tom sobeckost, ale radeji stastna a spokojena matka pro dve deti, nez nestastna pro tri. A hlavne nechapu reci typu, ze kde se naji jedno dite, najedi se dve, tri, ctyri....treba maly dite tolik nestoji (i kdyz u nasich to nebyla nokdy pravda 😀), ale pak u starsich je to skola, krouzky, skolni vylety....

sedmiteckas
25. pro 2017

Souhlasím s @petronelka20. Je asi hlavní řídit se vlastním pocitem, jestli další dítko zvládnu. Psychicky, fyzicky, finančně... Každý má priority jinde. Někdo chce jen jedno díte, nekdo velkou rodinu a jsou i lidi, kteří třeba děti nechtějí vůbec a vidí smysl života v necem jiném. I posledně jmenované mám kolem sebe. Podle mě to není o sobeckosti, nemít děti nebo mít jich méně, než je obecně uznávaný průměr. Autorku příspěvku čeká náročné obdobi, stavba, hlídací babičky nemají, ty výdaje budou, tři děti, to je třikrát platba za kroužek....

bayt
25. pro 2017

@sarkoc Já si nemyslím, že zakladatelka má pocit, že by dítě neutáhla ve smyslu, že by jí umřelo hlady. A taky si opravdu nemyslím, že v rodinách s podprůměrnými příjmy by vyskakovali nahoru z neplánovaného třetího potomka. Řekla bych, že to zaskočí každého i z té materiální stránky, protože vždycky hospodaříš s tím, co prostě máš.

sarkoc
25. pro 2017

@bayt Vím, že to zakladatelka nemá jen z finančních důvodů, ostatně chápu to naprosto, zistila jsem, že čekám druhé a z mojí strany taky není zrovna chtěné...ale ta reakce byla čistě na ty finance... 🙂

kecalka2
25. pro 2017

Zakladatelko,nečetla jsem všechny příspěvky,ale já tě chápu.Teď zrovna jsem měla dva dny zpoždění.Dítě máme zatím jedno s tím,že kdyby se zadařilo,tak si ho necháme.Provozujeme prerušovanou soulož,dvě děti si přejeme oba,ale s tím,že tak za rok,dva.Kdyby se podařilo dřív,tak co jako 🙂 budeme mít dvě děti.Teď jsem měla dva dny zpoždění.A jak jsem vždy myslela,že je mi jedno,jestli otěhotním teď,nebo až za rok,tak jsem měla docela strach,že jsem v tom.Chápu tě,taky se chystám do práce,být na RD 7 a více let by mě trefilo...Mám plány po Novém roce posledních pár kg sundat,užít si poslední léto na RD,pak pracovat,vydělávat korunky,jet na dovolenou...V lednu si poběžím pro prášky,zjistila jsem,že nejsem zatím připravena.Kdybych teď byla těhotná,nechala bych si jej,ale neříkám,že bych nebyla v šoku.Co ale vím,že až bych se trošku uklidnila,začala bych se těšit...Pokud jsi těhotná,začni to řešit,až to budeš vědět na tuty.Ono to taky z tebe opadne a budeš vidět i ty lepší stránky....Nikdy bych žádnou ženu neodsoudila kvůli potratu z pohodlnosti,nebo z jiného důvodu.Raději být spokojená máma dvou dětí,než unavená a uječená od tří..A ano,jsem sobec co myslí na své blaho...

kecalka2
25. pro 2017

@petronelka20 Přesně,hlášky typu kde se nají jedno dítě,nají se i tři taky nechápu.Ani nechápu,jak tohle může někdo napsat.Max.matky od hodně malých dětí.Určitě ne mámy školáků...Pak to taky vypadá.Většina velkých rodin nemá ani na kroužky(neříkám že všichni!!!!!!)Výlety,pomůcky do školy.Většina z nich fňuká,jak je vše drahé a časem kupovat vše 3x.Po té psychické stránce je to taky hodně důležité.Když cítím,že jsem unavená ze dvou dětí,tak na co mít tři?A takové to,zvládneš to,protože musíš,nic jiného ti nezbyde,je taky na hov.o.Já chci mít i klidné manželství a ne se stále stresovat a být hnusná na chlapa a ostatní děti....Jasně,někdo miluje mít velkou rodinu a cítí se na to jak fyzicky,tak psychicky a tak je to v poradku

normalnimatka
25. pro 2017

@xy58 no....píšeš "My nejsme ochotni jít pod určitý standard pro nás a naše děti, a pokud bychom museli, raději do třetího dítěte nepůjdeme." - to je moc hezký, akorátže to dítě už tak nějak přišlo, no.. a teď se musíte rozhodovat v jinejch souvislostech.

je fakt, že živit tři předškoláky, resp. dva a ejdnoho kojence, je něco jinýho, než živit dva vysokoškoláky a jednoho středoškoláka, budoucího vysokoškoláka:D ale zase ty děti aspoň nemáte úplně u sebe, že se to prostě tak nějak rozmělní. holt budete šetřit, ze začátku děti jsou fakt dost finančně nenáročný, zvášť, když už skoro všechno máte po těch prvních dvou. prostě kdo chce, ušetří dost. a holt se budete snažit mít rezervy, abyste nebyli vystrachovaný z toho, co přijde.

ale samozřejmě by bylo ideální mít vztah s mužem v pohodě. to je asi primárnější, než finanční stránka. nicméně, jestli stejně plánujete stavět, tak se asi rozcházet úplně nehodláte...

hofida
26. pro 2017

@xy58
Hm, tak toto už není pohodlnost, ale vyloženě rozmazlenost.
Sama to na rovinu píšeš.... nesnizime si standart kvůli dítěti.
Přístup k potratum je také především o osobním nastavení, někdo by nedokázal dát pryč šesté dítě, někdo je ochoten zbavit se třetího, protože chce peníze a klid. Každého volba a každého svědomí.

bayt
26. pro 2017

@hofida
@normalnimatka Hele, fakt to nemyslím jako kritiku, ale jak jste se rozhodovaly, jestli mít další dítě? Je tady někdo, kdo se rozhoduje čistě podle toho chci/nechci a hotovo? Takže plodím, dokud chci? Já myslím, ža každý se rozhodujeme i podle toho, jestli na to máme, resp. jestli na to chceme mít. Každý z nás by mohl mít určitě ještě jedno dítě navíc, ne? Myslím, že v dnešní době s klidem i tři navíc. A proč ho nemáme? Rozmazlenost?

hofida
26. pro 2017

@bayt třetí dítě mám, protože prostě přišlo. Naplánovali jsme, byli jsme sezdani každý jinde, ani jsme spolu nežili, znali jsme se totiž jen pár týdnů. Životy jsme oba přizpůsobili během pár měsíců tak, abychom to překvapení mohli spolu vychovat. A určitě jsme oba museli hodně slevit ze svého komfortu. Zda bude čtvrté nevím, necháváme to osudu. Nejmladšímu je teď rok.

normalnimatka
26. pro 2017

@bayt mám jen jedno, ale druhý určitě chceme, byť nemáme nijak nadstandardní příjmy. snad jsem autorku nekritizovala, že je rozmazlená, samozřejmě, že bychom každej měli posoudit, jaký jsou naše finanční možnosti. já jsem hlavně chtěla upozornit na to, že dobře, když se rozhoduju dopředu, je na místě si říct - chci/nechci třeba i hlavně na základě financí. ale když už těhotenství přišlo, do hry by měly vstoupit jiný otázky. jsem schopná připravit to mrně o život? nebudu si to vyčítat, a co vyčítat, nedostane mě to totálně na kolena? a když ne teď, co třeba za pár let? rozuměj, autorka má samozřejmě nějakej smysl pro zodpovědnost. budou se mít děti dobře? a to nejen finančně... budu jim moct dát tolik pozornosti, kolik chci? budu moct jim umožnit rozvoj v čem bude potřeba? to jsou zodpovědný otázky. ale já mám taky velkej smysl pro zodpovědnost, kterej by mi asi hlavně říkal - udělala sis dítě - byť tak trochu omylem, tak se k tomu musíš postavit čelem a nýst následky.

není to snadný rozhodování, všecko je pořád v intencích coby kdyby, ale já si myslim, že třeba potrat nepostihne na psychice jen totálně zmrzlý lidi s EQ a IQ nula nula prd. prostě tušim, že já bych si to tak snadno neodpustila. a to už musí každej posoudit konkrétně u sebe.

a beztak je to osud, ať tak či onak. já bych v tom viděla spíš to - mělo přijít dítě, tak ho tady máme. ale osud může bejt i to, že mělo vzniknout dítě, odžít si ve mně pár tejdnů a zase putovat dál. 🙂