Práce vychovatelky vs. těhotenství
Zdravím všechny, podle výpočtu jsem v 6. týdnu těhotenství (od doktora to zatím nemám potvrzené) a pracuji jako vychovatelka ve školní družině. Mám na starost žáky od 1. do 4. třídy, a jsou celkem neposlušní, pořád na ně musím zvyšovat hlas, a všeobecně se pořád rozčilovat, nic je pořádně nebaví, chtějí si jen hrát, ale u toho dělají hrozný "bordel"....chtěla bych se zeptat, jestli to nějak může ublížit miminku, to že se pořád nervuju, rozčiluju, apod? - vím že stres škodí. Chtěla bych v práci zůstat co nejdéle...Pracujete (pracovali jste) někdo na stejné pozici? Děkuji za odpověď
@apachee a jaké jsi měla děti ve školce? Mě tahle práce taky baví, když si s děckama povídám je to super, nebo když hrajeme hry, ale je tam pár dětí kteří opravdu narušují jakoukoliv činnost, a když jdeme třeba ven, mám co dělat abych je (některé) uhlídala, ale říkám, chtěla bych pracovat co nejdýl to půjde
já jsem dělala ve družině, vydržela jsem to až téměř do konce, pak do toho přišly letní prázdniny. musela jsem se naučit mít to trochu víc,, na háku,, a pak to bylo v pohodě 🙂
Ahojky, jsem ve 27. týdnu těhotenství a stále pracuji jako vychovatelka v družině. Termín mám 16. ledna, ale odcházim na konci října, ne že by mi nestačily síly, ale tak nějak už si chci užít svý, věnovat se sama sobě... V 6. týdnu tě nějaký rozčilování a stres fakt významně neohrožuje, ani to miminko.
Já se rozčiluju také v mezích, ale většinou jen na oko (doopravdy mě nenaštve, když si dítě zapomene v jídelně čepici 🙂 ) taky na ně zvýšim hlas, ale pokud nejseš vyloženě ve stresu z tý práce a nejseš opravdu rozčílená, tak si myslim, že pohoda... Já už neřvu, mám píšťalku a děcka na ni mnohem líp reagujou než na můj řev 🙂 Co se týče neposlušnosti, už je mám naučený a vycepovaný ještě před otěhotněním a jak píše kolegyně přede mnou, naučila jsem se mít věci trochu víc na háku. Loudají se na vycházce? Jejich chyba, nenervuju se z toho, zapískám. Zlobí? Jdu na to lišácky a nějak je zabavím, třeba vyráběním, ale neřvu...
Jako tahle práce se v těhotenství si myslím dá zvládat. Jediný z čeho mám obavy jsou ty dětské nemoci, kašlíčky, rýmičky, kterých je pořád dosti. Největší strach jsem samozřejmě měla v prvním trimestru a brala jsem homeopatika na imunitu....
No já teda zatím nemám moc hodný děti, ale tak snad si je ještě "vychovám":D taky se snažím na ně nekřičet, a včera jsem si už taky vzala píštalku, protože jsem skoro nemohla mluvit, a z davu dětí se potichu ozvalo - bacha, už je fakt naštvaná :D....a dost to pomohlo 🙂 a taky si myslím že mě něco jen tak nerozhodí, ale pokud se někteří opravdu neumí chovat, nemají v sobě žádný respekt k autoritě, tak je to celkem těžký....
Jak říkám, hlavně být v klidu a neřešit kdejaký výchovný prohřešky, toť můj recept 🙂
Jinak jak je ti takhle v začátcích, cejtíš se dobře? Já vlastně otěhotněla někdy v polovině dubna a ten první trimestr byl hrůza. Byla jsem furt unavená a navíc jsem nedávala to ranní vstávání...Bylo mi furt na zvracení, točila se mi hlava a tak...
Po prázdninách už je mi zase fajn, jen to bříško roste a já nejsem tak rychlá :D
No já vstávám každý ráno v 6.00, protože mám každý den i ranní družinu, no není to nic příjemnýho, včera jsem sebou málem sekla na záchodě, je mi pořád špatně, nezracím, ale přirovnala bych to k pernamentní kocovině :( jinak mám spíš strach z toho, jak se pořád nervuju....ale myslím že jsou horší práce
Já dělala v nízkoprahovým zařízení, tam o nějaké poslušnosti dětí nemůže být moc řeč 🙂 Ale mě to strašně bavilo, když jsem pak šla na mateřskou, bylo mi velmi smutno po těch capartech. Nejlepší je, že děti to miminko v břiše dost vnímají, takže i ti největší grázlíci se ke mě chovali moc hezky a všichni mi pořád poslouchali břicho a povídali si s ním... Proto bych ti doporučovala vydržet, stojí to za to.
@nick1234 Já pracovala jako učitelka ve školce, odcházela jsem až opravdu na poslední chvíli a bylo to super, ale já teda byla v práci moc ráda🙂