Strach oznámit rodičům těhotenství. Prošel si tím někdo?

Mám podobný typ rodičů, ve štychu mě nenechají, pokud mě do něj ovšem nedostali sami 😄 (píšu to s humorem ale psychické problémy nějak nezohlednuji a už vůbec to, že by do nich někoho mohli dostat oni. Moje mamka má doktorát, vzdělávání dospělých, ale stejně, jak jde o její vlastní dítě, najednou nemá páru jak psychika funguje). Naštěstí když jsem ve svých 30 letech přišla s tím, že jsem neplánovaně otěhotněla, i když s nezodpovědným partnerem a ne úplně stálou prací, měli radost. Možná už se bali, že vnouce mít nebudou. Já se toho už tou dobou bála určitě 🙂 A když jsem byla s mým manželem (kterého si oblíbili) půl roku, už dostal klíče od jejich bytu "kdyby něco" a naši už se ptali kdy a jestli bude miminko, svatba... Hlavně ve smyslu jestli někdy bude, jestli plánujeme budoucnost 🙂
Ale dovedu si představit situace, ve kterých (by) mě rodiče stáhli z kůže, kdybych to jen zmínila. Postup je různý.
Třeba po rozchodu s tatínkem moji dcery jsem si z rodičovské koupila pozemek jako pojistku. Byt je sice můj ve vlastnictví, ale kdybych nesehnala práci po mateřské, byly by náklady na byt i dítě i tak vysoké a nechtěla jsem být na našich závislá. Tak jsem využila, že mi moje maminka něco málo k mateřské přidávala a dávala jsem si to stranou a když se objevila nabídka stavebního pozemku za teď už neuvěřitelných (i na tehdejší dobu krásných) 55.000 v úplném zapadakove ale pro mě celkem na strategickém místě, vzala jsem si na část té sumy půjčku a šla do toho. Kdyby to naši věděli, mamka by mě sežrala za živa a jsem nezodpovědná a kdo ví co, mé důvody by ji strach ani nedovolil vyslechnout, videla by rudě a mě by taky řekla spoustu věcí, na které se těžko zapomíná. Možná by jí to pak bylo líto, jako už kolikrát, ale už by to řečeno bylo a zase by se to dlouho léčilo. Jako už tolikrát...
Tak jsem půjčku platila, jablka jsem vozila "že mi jedna paní poradila že tam jsou dobrá" (což je pravda, paní sousedka poradila, že jabloň rozhodně nekacet), a pak, po splacení (za asi 2 roky) jsem jim teprve řekla, že mám pozemek, rovnou je na něj vzala a ukázala jim ho. No, byli zaskočeni, taky jim oběma učaroval jako mě, a nakonec mě dokonce i pochválili, že jsem jednala rozumně, když jsem se chtěla pojistit kdyby něco.

Těhotenství bych asi oznámila tak ve 3., nebo 4. měsíci. (u mě se to těžko odhaduje, první těhotenství zjistila první mamka když se mi udělalo blbě v práci a ona mě vedla domů a na dotaz "nejsi těhotná" jsem odpověděla "neeee, to asi ne, spíš mi teď má přijít menstruace a spojilo se to se stresem. I když test si radši udělám." A druhé jsme jim řekli už těsně před svatbou jak jsme se začali snažit 😄 takže ten odhad kdy to říct je ode mě veeeelmi orientační.)
Ale prostě ani moc brzo (kdy by mohli tlačit do potratu) ani moc pozdě aby byli naštvaní, že to nevěděli. 3. měsíc říkám i proto, že někdo do 3 měsíců neví že je těhu, MS chodí třeba slabší, ale chodí (jakoby). No a za tu dobu zařídit, aby si partnera oblíbili 😄 prostě ho jen přivést, po půl roce už je to cajk, představit ho s tím, že se znáte už dlouho (to nenápadně zdůraznit), udělat si krásné chvilky s rodinou, a zase odjet jako by nic. Klidně 2 návštěvy, pak třeba měsíc nebo 14 dní nic a pak oznámit těhu. (kdyby rodiče partnera nebrali, tak těhu oznámit klidně až třeba v 6 měsíci).
Tak bych to řešila já.

@jerrabina takže tady ta tvoje story s téměř nulovou pravděpodobností vylučuje lékařsky podložené fakty a statistiky, aha..

Takže tu malou nový partner vídá 6 dnů v měsici a ty nám tu budeš tvrdit, jak mají báječný a láskyplný vztah. Platí pro mě pořád to, že jsi nezodpovědná. 🤷🏼‍♀️ hele já fakt nechci být zlá, měj sebereflexi sama

Napíšu ti jak to bylo u nás.
Já dítě s prvního manželství, partner dítě z prvního manželství.
Jo prostě nám to jednou ujelo. Po půl roce vztahu .
Máme tři letého kluka a dítě je dar a nikdy bychom ho nedali .
Naši to tak nějak vzali, že je to můj život . Manžela mamka to ze začátku nedávala, první půl rok po narození malého taky ne . Snažili jsme se jezdit co nejvíc i přes rozepře . A teď ? Je nejšťastněji babička že malého má 😁
Jsme druhý rok manželé .

Když jsem zjistila že jsem těhotná, sedli jsme si a ujasnili co budeme- chceme dělat .

Prostě jsme se shodli že chceme být spolu, že jsme si souzeni a že to prostě dáme .

Člověk nikdy neví, jestli vstah vydrží .

@sinicka takže by bylo lepší kdyby situace byla taková,že partner by neměl rád malou a ona jeho taky ne nebo co? Já napsala, že spolu vychází zatím skvěle, což je holý fakt. Ale ty ve všem vidíš evidentně všechno jen negativní, což je trochu škoda, možná by se ti optimističtější pohled na svět líbil více🙂)

Co mi podsouváš? Jasně, že by to nebylo lepší a tvojí dcerce přeju jen to hezké. Už to, že máma a táta spolu nejsou je pro ni rána, natož tak aby se citila nechtěná novým “tátou”. Ale udělala sis další dítě s borcem, o kterém nevíš, jaký bude třeba po roce k dceři. Ani on to neměl možnost poznat pořádně.
Jen doufám, že kdyby se tvoji starší dcerce děla nějaká křivda, že zareaguješ adekvátně. Není výjimkou, že ze slepených rodin je upředňostňováno to společné dítě. A to je v podstatě to, kam směřuju.
Nemusíš mě tu o ničem přesvědčovat, můj život je fajn a moje děti jsou obklopeny milujícími lidmi.

@sinicka samozřejmě, dcera je pro mne prioritou.. ale jak jsem již jednou napsala, já mám na potraty svůj názor a sama bych na něj nešla a když už se stalo, tak budu hledat způsoby ať jsme všichni spokojení🙂

@sinicka Už dost, najdi si jiný cíl, autorce příspěvku jsi hnusných věcí napsala už dost a dost, jistě to pochopila, že TOBĚ se nelíbí, jak se ONA rozhodla. Tak i ty pochop, že o tvoje pocity a názory tu nikdo nestojí. Je to její život a ona se ve své životní situaci snaží chovat, jak nejlépe dokáže ona. To, jestli otěhotněla zodpovědně nebo nezodpovědně, je už jedno v situaci, kdy v reálném břiše roste reálné miminko. Když ubližuješ jeho mamince, ani tomu miminku zrovna nepomáháš. Přestaň.

@sinicka prostě se to stalo, názor si udělej sama 😉

@sinicka teď jsem četla cos napsala autorce... To nemyslíš vážně? 😯
Omlouvá to jen tvá přezdívka, všichni vědí, jak umí být sinice jedovaté a toxické.
Měla bys brzdit ve svých dohadech, o autorce nevíš absolutně nic, stejně jako my. Tak jí tady nepodsouvej svůj patent na pravdu, stejně o to nikdo nestojí.

@rebe budu si psát kam budu chtít, co budu chtít 🙂

Možná k té pravděpodobností ještě doplním, že téměř nulová neznamená nulová. I lékaři připouštějí nějaké procento selhání...
(A chyby uživatelů pokud se snaží aplikovat správně a nepovede se, to taky těžko jde řešit jinak, pokud věří, že to používají správně. Druhá věc jsou ty ženské co vynechají schválně, ty ať si sáhnou do svědomí, ale to do téhle diskuse moc nepatří)
Vlastně nemám potřebu to rozebírat, ale mela jsem potřebu doplnit, že ani lékaři neříkají, že je to 100%

@sinicka tak to doufám, že nemáš děti. Bylo by to dost nezodpovědné s tvým přístupem k respektu a toleranci 😇

@sinicka Samozřejmě, nikdo ti nemůže bránit chovat se hnusně. Slušný člověk se tak rozhodne sám od sebe, když dostane zpětnou vazbu. Chápu, že se ti v životě třeba stalo něco ošklivého nebo ti někdo ublížil, takže je ti jedno, že se chováš hnusně a ubližuješ druhým lidem. Možná máš dokonce rdost, že ti v tom nikdo nemůže zabránit. Ale ty sama se můžeš rozhodnout to změnit a chovat se slušně a být dobrým člověkem 🙂

Popasuji se s tím a budou z dalšího vnoucete uprdění🙃jen jim bude třeba chvilku trvat vstrebani, hlásila bych po screeningu, pokud mas s partnerem jasno, ze bejbo chcete, tak ač to muže byt nepříjemný, tak ten fakt ze chcete vy dva, zodpovědnost bude na vás … tak to bude na srovnání s tím, ze třeba rodiče nejsou úplně nadšeni dostačující