Používáme cookies. Více informací zde. OK

Těhotenství - hrůza, že to nezvládnu. Je to stresem?

pecinkaandulkova
4. led 2018
Ahoj,chci se zeptat zda to měla nebo pociťovala některá z vás. Otěhotněla jsem neplánovaně ale na miminko se celkem těšila,prvni kopanecky,ultrazvuky..brisko atd..
Ted nam 60dni do, porodu cca tedy,a s casem zacaly i pocity že to nedám. Přítel ma blbou práci a jezdi jen na vikendy nekdy i to ne. A me prepadla takova hruza že to nezvladnu,nemam uz radost z oblecku a kopancu z bricha spis naopak. Vim ze se to vse muze změnit po porodu. Ale celkove spis uvazuju jake by to bylo kdybych tehotna vube nebyla. Myslite ze to je jen stres z toho vseho? Nebo bych mela mluvit s dr. Ze neni neco semnou v poradku? Opravdu si pripadam jako blazen,a mela bych se spis tesit nez premyslet nad opakem.
nafuka
Autor odpověď smazal
Zobraz
deninka87
4. led 2018
Buď ráda, že jsi těhotná, každá druhá žena má s početím problém a musí vyhledávat lékařskou pomoc, aby se to povedlo, já jsem jedna z nich. Z nám ten pocit o mimi přijít a to je 100x horší. Práce byla a vždy bude, ta se dá změnit kdykoliv, důležité je, že ji přítel má a že vás zabezpečí 😉 raduj se z toho, že je mimi ještě v bříšku, že si to můžeš užívat, starosti hoď za hlavu a zbytečně se nestresuj, to nedělá tobě ani malému dobře. Tyto momenty už nikdy nevrátíš zpátky, proto se raduj a užívej si to, aby si nemusela jednou vzpomínat na to, jak ses na své dítě netěšila ☹ navíc ty pocity, které máš teď, přenášíš na dítě a ono je má potom stejné vůči Tobě 🙈 ... Těš se na své děťátko, jako ono na Tebe a určitě to všechno zvládneš 👶
kafr
4. led 2018
Prvni dite? Taky zacinam trochu plasit. Aby taky ne! Vzdyt se vsechno meni, ja jsem jina, doma taky jinak- vznika detsky pokoj- pripravovat vybavu a pritom si jen mlhave predstavuju, co me asi ceka?! Stihnu dojet do porodnice? Stihne pro me manzel prijet z prace, nebo budu volat sanitku? Bude tam manzel s semnou? Co vsechno nachystat doma? Co vsechno do porodnice? Ted me mala 2noci kopala tak, ze jsem se vubec nevyspala- cokdyz to pak bude furt?! Bude ze me zombie!
Osobne zacinam sepisovat seznamy a odskrtavam! Dava mi to pocit jistoty, ze mam aspon neco pod kontrolou a ze na nic nezapomenu. A co ovlivnit nemuzu, to at se staraji vsichni svati... Jsem jen clovek.
Zkus prijit na to, co te plasi, sapsat si to a vymysli strategii, jak to zvladnout, s kym si o tom promluvit, kdo ti muze pomoc, kdo bude poruce... A hlavne si musime verit! My to zvladnem! Proc by taky ne? A taky, my proste musime, nikdo to za nas neudela 😉
maaadar
4. led 2018
Ahoj, myslim, ze takove myslenky obcas napadnou temer kazdou. Taky jsem si tesne pred porodem rikala, ze jeste nejsem pripravena, i kdyz jsem se na miminko celou dobu moc tesila. Spis se snaz hledat pozitiva, pomalu si pripravuj oblecky a veci pro miminko a hlavne v klidu. Dobre to dopadne! 😉
poah
4. led 2018
Ja myslm,ze to je normalni,nic si nevycitejte. Kazda z nas ma nekdy pocit,ze to nezvladne. A stejne to vzdycky zvladneme!!! Protoze jsme mamy a nic jineho nam nezbyva. Je to nartocne, mnohokrat budete padat unavou na hubu,budete s nervama v kyblu,ale stoji to za to. Az vam da pusu,prijde se pritulit,nakresli vam obrazek....v tu chvili jim odpustime vsechno.
odula
4. led 2018
hele určitě to je stres, strach z neznámyho,taky něco čemu se říká zodpovědnost...😉 je to pochopitelný. nová role,už na celej život, nic nebude jako dřív... obavy jsou asi celkem normální. kdyby ti to ale prerustalo pres hlavu,určitě si promluv s dr. není to nic za co by ses měla stydět. důležitý je o tom mluvit,nebejt v tom sama. je možný, že porodem se to změní, ale je taky možný že ne - ale ani to není nenormální. někdo si prostě hledá vztah k dítěti dyl. absolutně zásadní je nemít z toho výčitky (velká část těch uzkostnych stavu je hormonalniho původu) nebát se o tom mluvit a NEBYT V TOM SAMA. to je zásadní. moje osobní rada nevyzadana - snaz se zit přítomnosti a nestresuj se tím co bude pze a) to nemůžeš vědět b) to z velky casti neovlivnis . hlavne se neboj, nakonec bude všechno ok. tím jsem si celkem dost jistá😉
pecinkaandulkova
autor
Autor odpověď smazal
Zobraz
odula
4. led 2018
@pecinkaandulkova takže stres já blázen 😞 zkus to nějak řešit na prvním místě s partakem,evidentně nemá ponětí o tom jak působí tehotensky hormony. a neboj se,fakt ne. podle my ho kde fakt o reakci na stres,strach z toho všeho... nenervuj se z toho co bude. ja si fakt myslim ze budete obě holky ok 😙 a kdyby přeci jen to bylo těžký i po porodu,tak to můžeš řešit PO porodu, obratit se o pomoc atd. neboj 😘
pecinkaandulkova
autor
4. led 2018
Holky moc dekuji za podoporu,ale ja uz se netesim fakt na nic..bojim se ze malou nebudu, treba chtit po porodu a podobne..jak o tom vsude ctu tak jsem z toho akorat na nervy jeste vic. Na vse jsem sama a uz mi to prechazi proste pres hlavu, jak se nekdoto zepta ohledne male tak jsem vytocena. Nebavi me otazky jak se mam atd. Proste jsem alergicka na bricho.😢 asi zcvoknu nebo se zblaznim..vse mi lezeto krkem..😞
moxha
4. led 2018
Vyhledejte pomoc u psychologa.Určitě Vám pomůže...
kafr
4. led 2018
@deninka87 no to je teda rada na reseni problemu.... 😞 ja se o miminko snazila 7 let, vim co je to zoufalstvi a beznadej, ale stejne mi jde hlava kolem a rikam si jak to muzu vsechno zvladnout...
@pecinkaandulkova rekni o tom na kontrole mudrovi, urcite neco poradi, dopuruci. Jeste me napadlo, ale to vubec nemusi byt tvuj problem, mi pomaha B-komplex- pokles poznam, ze jsem nervozni, uzkostna a podrazdena. Ma velky vliv na nervy obecne.
pavlinar
4. led 2018
Ahoj, já se taky moc bojím. A čím víc se to blíží, tak si kolikrát říkám, to byl teda zas nápad (dítě plánované). Pomalu se chystám pořizovat výbavičku. nejsem do toho moc žhavá, snad se do toho dostanu. Celkově nákupy nemusím. Ale čím víc se o to zajímám, o výbavu a celkově péči o dítě, čtu si.. tak si říkám, že to nedám, na to nemám.
A dotazy jak se mám, poznámky že mi narostl pupek..a moudré komentáře, ať se vyspím dokud můžu a podobně.. už mě taky pomalu nervují. Zas je to normální, že se zeptají.. kdyby se nikdo nezajímal, tak je mi to líto.
Bojím se porodu... a abych pak dítě přijala jak to má být... různé ty laktační psychozy atd...
No je to hukot. Zároveň se ale těším.
Pokud ti přijde, že ti ty pocity rostou přes hlavu, určitě to s dr. prober. Podle mě je to do jisté míry normální.. ale aby to teda tu míru nepřekročilo. Držím palce 🙂
pecinkaandulkova
autor
4. led 2018
Tak vam dekuji za kometare,podporu...budu ted jenvazne doufat zeze se do toho nejak dostanu,mudr se taky zeptam a snad mese neco bouchne do hlavy za vcasu..🙂 clovek nevi, doa ceho jdechtela dokud, si to nezazije..😉
mariti
4. led 2018
@pecinkaandulkova Neboj, já čekám třetí a taky neprožívám jen úplně super stavy a těšení. Teď zrovna vybírám porodnici, a říkám si, jak to všechno bude. Navíc manžel dost pryč (i v zahraničí), zima mě dost vyčerpává a starší děti mě samozřejmě taky hodně potřebují. I když vím, že se to stejně nedá všechno naplánovat (porod, co se staršími dětmi, manžel pryč, babička daleko, případné komplikace), občas mě to děsí. Sice jsem si začala taky psát seznam, co vše je potřeba zařídit ale nevím, zda mě to uklidnilo, spíš naopak. Na druhou stranu třeba mě to vyburcuje z mé "lenosti", dnes jsem měla celý den volno a nestihla vůbec nic.... Však ono to nějak dopadne.
aidelina
5. led 2018
Ahoj, myslím, že obavy jsou normální. Určitě nejsi divná! Příchod miminka je velká změna v životě a samozřejmě taky velká nálož zodpovědnosti za někoho dalšího a každý se s tím musí nějak vyrovnat. Já teď čekám druhé, je mi 35, staršímu synovi bude už skoro 9, máme dobré zázemí atd., ale přítel je taky pracovně velice často v zahraničí a počítám, že budu na spoustu věcí sama. Někdy si taky říkám, jestli jsem se nezbláznila, že čekáme další dítě a hlavně ze začátku se ve mně míchala radost se zoufalstvím... 🙂 A to to bylo plánované a chtěné.
Během těhotenství se starším synem jsem měla šílený stres, zažívala totální psychoteror s bývalým manželem, těhotenství snášela i špatně, ale po narození syna jsem nikdy ani vteřinu nelitovala, že ho mám. Je to láska, kterou ti nic nebo nikdo nenahradí. Držím palce a kdyby ses necítila dobře, nestyď se zajít za psychologem, od toho tady jsou 🙂
deninka87
5. led 2018
@kafr no určitě to rada je, nevidím v tom žádný problém, nebo vy snad jo??? jde hlavně i o to maličké a je lepší být v psychické pohodě a nestresovat se, ikdyž je to těžké, v opačném případě je lepší vyhledat radu psychologa....
gorda
5. led 2018
Chapu te. Vsude kolem ty stastny milujici matky, vybuchy lasky pri porodu, nekonecne stesti a smysl zivota. Clanky o tom, jak je vsechno ruzove a materstvi je to nejkrasnejsi obdobi v zivote zeny. Matky na prochazkach, na kavickach, s prateli, s manzeli, usmevave deti v kocarcich... Neni vsechno zlato, co se trpyti. Nejsi o nic horsi, jestlize mas obavy a pochyby pred necim, o cem nevis vubec nic. A nebudes o nic horsi, kdyz te jednou napadne, jaky by byl zivot bez ditete. Ale neboj, neres to, nech cas plynout, stejne co s tim udelas? Dite prijde tak jak tak a i kdyz ten zacatek bude mozna peklo, ver tomu, ze potom prijde chvile, kdy se podivas do postylky a vsechno to o cem slychavas a ctes a co ted necitis, tam bude. 😉
jitkadavidekterka
6. led 2018
Ahoj jsem tu prvně,a chci ti jen napsat ze jsem na tom uplne stejne možná hůř,rodim zacatkem kvetna,mozna uz duben. Mam syna 8let,zustala jsem snim sama a ted s druhym partnwrem cekam holčičku moc jsem ji chtela.....ale i druhy partner...se na me vykaslal.... stejné pocity mam jako ty, ze by bylo lepsi nemet to druhe atd. Snad me ty pocity taky prejdou...mam strah z porodu větší nez prvně...asi proto ze tu uz mam synka nebo nevim...musim si furt rikat ze to zvladnu a ze to bude v pohodě jinak bych uz byla asi ve Štemberku....😉 Držme si pěsti jsme prece silné ženské....
pecinkaandulkova
autor
6. led 2018
To me mrzi takove problemy..vim zeze asiasi nejsem jedina s divnym pcitem..kazdopadne drzim palce i ja tobe..😉 ase snad to prezijem vsechny 😃
bibina774
25. led 2018
Myslím, že v tomhle psycholog moc nepomůže. Vaše starosti jsou castecne opodstatnene -asi na to opravdu budete většinou sama,budete mit min penez. Nemůžete si o tom promluvit třeba s mamkou,nebo tchýní?Třeba vůbec nevědí, že se bojíte, a rády Vam pomůžou. ..
koblizek3666
11. únor 2018
Tak to jsme na tom úplně stejně..... Přítele taky vidím max. dva dny za týden. Občas mi z toho taky hrabe -. -. Nejhorší je ta samota. Všichni říkají tak chod někam s kamarádkami atd. Ale ty taky nemají čas věčně :/

Sem začni psát odpověď...

Odešli