• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Těhotenství - období strachu. Máte stejnou zkušenost?

19. března 2013 
Ahoj všem,
taky jste si naivně myslely, že jakmile objevíte dvě čárky na testu, začenete nejkrásnější etapu svého života? Ale spíš máte pocit, že žijete v neustálem strach, jestli je všechno v pořádku a jestli vše dobře dopadne? Nemůžete se dočkat každé další kontroly, aby se potvrdilo, že je vše v pořádku a umíráte hrůzou, že třeba vše v pořádku není? Bojíte se pro miminko cokoliv koupit, co kdyby... Máte stejné zkušenosti? Jak proti tomu bojovat?
12. únor 2013 v 11:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl neblbni!! vždycky se může něco stát!! takhle se sesypeš ještě než se mimčo narodí :frowning2: a co pak až se narodí!! představ si že bacily, viry, úrazy a zlí lidé na něj budou číhat za každým rohem!! takhle se přece žít nedá..... :wink:
12. únor 2013 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
souhlasím s kitinkou76, takhle to přece nemůžeš vše brát a hrotit. těhotenstvím to všechno vážně jen začíná a všechno to "horší" teprve přijde. to malé potřebuje i psychickou pohodu maminky a ne jen všelijaký vitaminy a kontroly. já to vůbec takhle nebrala. spíš až moc lehkomyslně naopak. v podstatě jsem si nic špatného za celou dobu nepřipouštěla. ber život jaký je, protože jsou v něm některé věci, které prostě NIKDY nemůžeš ovlivnit. řeš, co ovlivnit můžeš, abys věděla, že děláš pro sebe i prcka to nej a zbytek nech osudu, bohu nebo co je ti blízké.
12. únor 2013 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@oililygirl Jo, přesně tak jsem to měla.. A bohužel po porodu je to ještě horší. Zhruba 34tt jsem se uklidnila, že mimču v případě narození nehrozí už nijak vážné komplikace, ale za nějakých 14 dní mě chytil strach, aby se mu něco nestalo při porodu. No a teď je to přesně jak píše @kitinka76 Mám strašný strach, aby někde něco nechytil, aby mi neumřel na SIDS, neustále ho chodím kontrolovat, jestli dýchá - i když mám monitor. Když brečí, tak jsem v nervech, co mu je. Když nebrečí, taky je mi to divné. A tak pořád dokola. Za pár dní končí šestinedělí a já mám pocit, že jsem na tom trochu líp - ono taky pětitýdenní únava dokáže otupit :grinning: ale určitě se to časem zlepší. Jinak je to fakt na blázinec. V těhu jsem si koupila ten angelsounds, to mě hodně uklidňovalo.. Jak proti tomu bojovat. Myslet na hezké věci. Třeba když jsem šla do Tesca, tam mají spoustu mimi hadříků, tak to mi dělalo radost, vybírat mu něco, procházet bazárky, vybírat kočárek. A snažit se normálně žít. Těhotenství přeci není nemoc, to jsem si pořád říkala :slight_smile:
12. únor 2013 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@oililygirl já čekala na těhotenství dlouho, přes 3,5roku a přesto jsem se vůbec o miminko nebála.Ani mě nenapadlo negativně přemýšlet. To mimčo to cítí,musíš myslet pozitivně. držím palce ať se ti to podaří a máš krásně zdravé mimčo.
12. únor 2013 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Měla jsem to podobně. Furt jsem jen všude něco pročítala, abych dělala všechno 100% správně. Angelsounds mě uklidňoval. Ale pak jsem ho používala málo, protože malá kopala a převracela se viditelně navenek. nakonec se u nás objevily komplikace až úplně ke konci, kdy už jsem si říkala, že byh pomalu mohla být klidná...Musela jsem ležet jak placka, takže výbavičku nakupovala rodina..a kočárek jsme kupovali měsíc po porodu. Konrol jsem se taky bála..celou dobu mě stresovalo, že si malá roste pomaleji a neodpovídá tabulkám. Ale nakonec je krásná, pomalu všecko dohání. :slight_smile: Stejně bych si ji nechala i kdyby co kdyby. :slight_smile: Dělej všecho nejlíp jak umíš a zbytkem se nestresuj :slight_smile:
12. únor 2013 v 11:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Moc vám všem děkuju za podporu!!! Já vim, že sem jak blázen a snažím se být klidná, ale pak mě to chytne a sem na nervy. Ale pozor, ne že bych někoho otravovala, užírám se tím sama. Navíc mám i strach někomu o svém těhotenství říct, abych to nezakřikla. Ani moje rodiče to nevědí.

@arinikac Nikomu to nepřeju, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jak píšeš o tym syndromu, toho se taky děsim. Strašně! Monitor bude v mojí základní výbavě.
Nejhorší je, že to nemůžete ovlinit, ty špatný věci. Buď přijdou ne bo ne. Ale stejně mi to nedá.
Co jsou angelsounds?
12. únor 2013 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Žádný špatný věci nepřijdou! :slight_smile: Angelsounds je takový přístroj, přes který můžeš poslouchat srdíčko miminka doma. Dá sehnat přes bazar. Bude stát myslím tak okolo 800kč..
12. únor 2013 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
No je to tak, nesmí tomu ale člověk tak moc podlehnout. Já si pořád říkala, až přejde 1.trimestr, hodím se do klidu, pak byly nějaké komplikace, tvrdnutí, hrozba předčasného porodu a já si pořád říkala, až....Až porodím, budu to mít za sebou...Jenže jednoho krásného dne mi došlo, že nějaký ten strach v tobě bude už do konce života. O miminko, o děti i pak o dospělce, o jejich zdraví,...Jen se tomu člověk nesmí tak podat a musíme věřit, že vše bude v pořádku. Jinak bychom se z toho opravdu zbláznily. A problémy jsou od toho, aby se řešily, až když příjdou. Neboj, vše bude dobré.
12. únor 2013 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@oililygirl Ahojky, já jsem na tom hodně podobně. Nejdřív jsem se sesypala, že to přišlo neplánovaně moc brzy a teď jsem v nervu z každého píchnutí v břiše! :frowning2: A to jsem si dřív říkávala, že to nebudu nijak řešit, že těhotenství není nemoc atd.... Neboj, určitě bude vše v pořádku a čím více se budeme stresovat, tak to škodí miminku. Přeci pak nechceš mít uzlíček nervů. Zvládly to ostatní maminy, zvládneme to taky. A stejně, pokud se něco stane, tak s tím více méně nic nenaděláš. A co až bude dítko větší, taky si rozbije kolínka a ty to moc neovlivníš. :wink: Neboj, nejsi v tom sama, ale musíme být více happy, aby bylo i to malé šťastné. :grinning:
12. únor 2013 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@arinikac tak to chci !!! :slight_smile:
@lvicek2000 no právě!!! teď se budu bát až do konce života a musim si to nějak přebrat, nebo se z toho zbláznim
@andynka86 já to chápu, ale poruč té hlavě plné hormonů, koukala jsme na tvůj profil...ty jsi už takhle brzo všem oznámila, že čekáš miminko? já jsme o nějaký ten týden déle a zatím to tajím, řikám si alespoň do konce prvního trimestru
12. únor 2013 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem praktický optimista. Jasně že člověk obavy má, mnohem víc si všechno bere, vidí černé scénáře..taky jsem obrečela u prvního těhu, když mi řekli že mám Rh- a přečetla jsem si co z toho může být..nebo když bylo mimi ve 30tt hlavou nahoru nebo příčně..už jsem se viděla na císaři..podruhé jsem brala všechno ležérněji,víc s respektem a pokorou a negativa jsem nepodceňovala, ale příliš si je nepřipouštěla. Jinak bych se musela složit při první zdravotní komplikaci dítka a pak obden :sweat_smile:
12. únor 2013 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@oililygirl Měla jsme to stejně jako ty .. pořád strach a nejistota a někdy jsme i brečela, že Určitě neni něco v pořádku :frowning2: .. Ale bylo :slight_smile: všechny testy dopadly dobře a miminko je zdravé... Ale i když jsme už ve 26tt tak se pořád těším na každou kontrolu až uvidím jak mu krásně bije srdíčko :slight_smile: ... Bohudík už cítím pohyby takže mě vždy uklidní :slight_smile: .. Tak se neboj :wink: já jsem se taky zbytečně stresovala :grinning: Přítel mi říkal že mi zakáže Internet (jak jsme si někdy četla co vše se muže stát a pak mu doma hystericky brečela :grinning: ) ... Musíš věřit tomu že to dobře dopadne :slight_smile:
12. únor 2013 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@oililygirl my jsme měli rodinnou oslavu a já jsem docela známá tím, že jsem si ráda dala vínko a jsem takový bavič. Občas i tu cigaretku příležitostně a najednou tam sedím o vodě, tak jsem to musela nějak vysvětlit. Ono je to jedno, kdy to řekneš, nikdy nemáš 100%tní jistotu, že je vše v pořádku a že to dobře dopadne. Bohužel znám i pár špatných zážitků mých kamarádek. většinou to stejně neovlivníš. Já už jsem viděla na utz tlouct srdíčko, tak jsem si říkala, že už je správný čas to sdělit. :wink: Moje rodina se mnou sdílí dobré i špatné, tak alespoň vím, že když se něco stane, tak mě podrží a nebudu muset zdlouhavě vysvětlovat, proč musím k lékaři, nebo do nemocnice...
12. únor 2013 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@andelka tak císař by mi nevadil, hlavně, aby miminko bylo zdravé :slight_smile:
@sendoska VSECHNO DOBRE DOPADNE!
@andynka86 ja vim, zni to logicky, ale ja stejne pockam na ukonceni prvniho trimestru
12. únor 2013 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl no jasně, ale já byla naprogramovaná na přirozený porod, CS jsem si vůbec nepřipouštěla.
12. únor 2013 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl ahojky, já tě docela chápu, protože sem byla naprosto to stejný. celkově sem docela pesimista v životě a přesně, jak píšeš, bála sem se pořád, čekala sem na každou kontrolu, až se dozvím, že je všechno v pořádku. a navíc sem málo cítila pohyby miminka a to mě zneklidňovalo ještě víc. Angelsounds mám doma a bez něho bych asi nešílela :slight_smile: :wink: opravdu mě hodně uklidňovalo slyšet tlouct srdíčko miminka :slight_smile: rozhodně sem ráda, že sem do toho investovala penízky a nelituju toho :wink: :slight_smile: a určitě se snaž myslet co nejpozitivněj, akorát tím ubližuješ miminko a sobě. vím, že se to dobře říká, ale opravdu tím akorát sebe a mimčo nervuješ ještě víc. nevím, jestli je to tím, že sem byla taková vystrašená, ale tedka, co se mám narodila naše Julinka, tak je dost uplakaná a pořád by chtěla něčí přítomnost-možná je to právě i tím stresováním se v těhu. drž se a věř, že bude všechno v pořádku :wink: :wink: :wink:
12. únor 2013 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl ahoj, zkušenost s tímhle pocitem mám. První těhotentství jsem cítila, že není něco v pořádku a bála se radovat se, něco koupit (vlastně jsem nic nekoupila) a dělisla jsem se každékontroly. Skončilo to ve 14tt umělým přerušením, protože miminko mělo Downův syndrom a s největší pravděpodobností i špatné srdce.
Ve druhém těhotenství jsem se vyšetření bála taky, moc jsem si těhotenství nechtěla připouštět, protože jsem věděla, co se může stát. Ale vnitřní pocit byl oproti tomu prvnímu těhotenství o 100% jiný. Věděla jsem, že to prcek zvládne a bude krásný a zdravý. Někdy od 20tt, když jsme za sebou měly všechny genetické ultrazvuky jsem si to začala užívat a nakupovat. A jaká z toho vyplývá rada, dej na svůj vnitřní pocit. Protože kdyby se něco mělo stát, tak to, že nic nekoupíš, nebo se nepodělíš o tu zprávu s okolím, tu bolest pak nijak nezmírní. Věř intuici a těš se a užívej si, vybírej, kup sni a sen se ti splní :wink:
12. únor 2013 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Upřímně bych nejradši byla doma na rizikáči. V práci mě všechno neskutečně štve, jsem šíleně náladová a protivná. vím o tom, ale nedokážu to ovládat. Navíc moje práce obnáší občas tahat těžké věci (čemuž se momentálně snažím vyhýbat, jak jen to jde). Chtěla bych být doma v klidu.
Chtěla bych chodit na předporodní kurz nebo si zajít obhlídnout porodnice, ale kdy?!?! Dělám denně od 9-17.30.
To prostě nestíhám. Máte taky takovou zkušenost?
12. únor 2013 v 16:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@leeena_4 děkuju, ne vždycky všechno dobře dopadne, ale já věřím, že u mě ano, že to bude v pořádku...jen jsem vystrašená
12. únor 2013 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl tak vidíš, vnitřní pocit říká, že je vše OK, tak BUDE, věř mu a těš se :wink:
12. únor 2013 v 16:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl doma budeš akorát přemýšlet nad tím, co by se mohlo stát a porodnici si můžeš jít obhlídnout, až budeš na MD a kurzy bývají večer. Těžké bych taky netahala, ale na rizikáči se ukoušeš blbýma myšlnekama, pokud k tomu máš sklon.
12. únor 2013 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@leeena_4 No kurzy začínají kolem 17h, to fakt nestíhám. Já si chtěla porodnici prohlédnout před registrací, která je ve 14tt (v některých porodnicích). Nemyslim si, doma bych si to užívala a byla víc v klidu, než v práci. To denní vstávání a dojíždění mě hrozně unavuje.
12. únor 2013 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl tak to zkus, být doma :wink:
12. únor 2013 v 17:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
leeena_4 já nevim...asi jsem jen přetažená a práce mě ubíjí, ikdybych nebyla těhotná. Ale měnit místo teď nebudu.
12. únor 2013 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@oililygirl Upřímně chápu tvou nechuť v práci :slight_smile: Ale na druhou stranu-být doma na rizikáči není žádnej med. Z plnýho pracovního nasazení celkem šok. Hlavně má člověk strašně času přemýšlet nad tím, co by se vše mohlo pokazit a zvrtnout, sedíš u netu a hledáš a pak se děsíš ještě víc. Já byla v PN jen měsíc a stačilo to. TAkže pokud to bude zdravotně možné, doporučuju vydržet v práci, i když je to vopruz :wink: Uteče to!!
12. únor 2013 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lvicek2000 mě to právě vůbec neutiká, nevim, jak těch devět měsíců přežiju, sem teď šíleně unavená, na nějaké těhotenské cvičení můžu zatím asi zapomenout, přijdu domů z práce a padám na hubu rovnou do postele
13. únor 2013 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj. Úplně chápu tvoje pocity, mám to naprosto stejně. Člověk si říká, kde se v něm ty psycho stavy berou :frowning2: Já mám dost špatné zkušenosti s doktory, zanedbali péči o blízkého člena rodiny, který pak zbytečně zemřel a není to bohužel ještě dost dlouho. A od té doby mám z těchto věcí fobii. Takže když jsem zjistila dvě čárky na testu, byla jsem nadšená...ale pak to začalo.
Nejdřív bylo podezření na mimoděložní těhotenství, poležela jsem si v nemocnici asi týden. Pak mi našli myom, který narostl do obřích rozměrů, diagnoza rizikové těhotenství, hrozící předčasný porod, donosím dítě 50 na 50... atd atd. První trimestr jsem proklepala, jestli se mimčo udrží (špatné zkušenosti kamarádek se ZT, spontánním potratem apod). Po prvním trimestru jsem si na chvíli trochu oddychla. Pak přišly genetické testy, další stres, aby bylo vše ok. Než přišly výsledky, blížil se pomalu velký UTZ, takže další stres. Pak jsem začala cítit pohyby (to už jsem byla doma na rizikovém) a když jsem je necítila, opět jsem propadala panice (měla jsem možnost se celý den "pozorovat"). Teď jsem pro změnu v krizovém období, kdy by plod při případném předčasném porodu nemusel ještě přežít a mě předčasný porod hrozí již od začátku...prostě stále dokola. Říkám si, že až překlenu ten cca 28.,30 týden, budu pak víc v klidu, ale co čtu právě od maminek výše a v jiných forech, tak asi v klidu stejně nebudu :unamused: . Myslím si, že už jsem zažila dost špatného a i v těhotenství měla dost nepěkných zážitků, že už jiná asi nebudu. Jinak diskuze o potratech,špatných koncích těhotenství a podobných si vůbec nečtu...Jinak se opravdu hodně snažím, myslet pozitivně, občas ale přiletí mrak, který nejde prostě jen tak vymazat a já v tom zase lítám :sweat_smile:
13. únor 2013 v 10:09  •  čeká miminko, termín má v červnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@nik123 já ti rozumím, taky to nemáš jednoduchý...závidím maminkám, které proplují těhotenstvím, skoro o něm nevědí, pak v klidu porodí, bez komplikací zdravé miminko a je to, snadné...
Taky se snažím, myslím pozitivně a pak mě přepadne nějaká blbá myšlenka a mám strach, ale snažím se to potlačit, stejně to neovlivním...
13. únor 2013 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@oililygirl přesně tak. Pokud nemá nikdo žádné negativní zkušenosti a má pohodové těhotenství, tak chápu, že si ho může užívat. Když je někdo ale hospitalizovaný hned na začátku a ještě ke všemu jeho prognózy nejsou nejepší, těžko se pak do toho klidu hází :unamused: A upřímně nejsem nadšená z řečí svých kamarádek, které mě "školí" ať neubližuju miminku a jsem v klidu a přitom jim se nikdy nic ani vzdáleně podobného nepřihodilo, takže netuší, o čem mluví....to chápu, že pak mají optimismu plné žíly...ač jim to samozřejmě přeju a vím, že ony to myslí dobře :slight_smile:
13. únor 2013 v 10:49  •  čeká miminko, termín má v červnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@nik123 no,takové školení taky nemám ráda...
já ty špatné informace nevyhledávám, nechci číst o tom, jak to někomu špatně dopadlo, prostě to tak přichází, aniž o to stojim...a hodně blbě to na mě působí, napadají mě šílený myšlenky...to ani nechtěj vědět
13. únor 2013 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek