Těhotná ve 43 letech
Ahoj všem, za 2 měsíce oslavím 43 narozeniny a před 2 dny jsem zjistila, že jsem těhotná. Těhotenství je neplánované. Naposledy jsem rodila před 10 lety, dvě děti už mám. Používala jsem tělísko, které mi před rokem a pul vypadlo. Pak jsem měla určité gynekologické komplikace a dle lékaře otěhotnění nehrozilo, tak jsme antikoncepci nepoužívali. Partner má rovněž 2 děti, už dospělé. Naštěstí jsem na těhotenství přišla hned, takže máme čas na rozmyšlenou. Zatím se oba přikláníme spíše k přerušení. Nicméně bych ráda sehnala zkušenosti těch, kteří si stejnou situací prošli. Jak jste se rozhodli? Nelitovali jste svého rozhodnutí, ať už bylo jakékoli? Pokud jste se rozhodli si dítě nechat, jak to zvládáte? Já si nějak nedokážu představit znovu absolvovat ten šílený kolotoč přebalování, nočního krmení, nemocí... A to všechno s dalšími dvěmi za zády. Prosím, reagujte pouze ženy 40+, které si prošly tím samým. Můžete i do zpráv. Díky moc.
Neporadím, není mi ještě tolik, jako Vám. Ale mám ve svém okolí dvě, které neplánovaně otěhotněly po čtyřicítce. Jedna dokonce ve 46. Má starší vnouče než dítě. Obě na to přišly až ve vyšším stupni těhotenství - jedna v pátém měsíci a jedna dokonce v osmém. Obě řekly, že kdyby to zjistily v počátku, tak jdou určitě na přerušení. Ale s odstupem času - jedna je velmi spokojena, druha to bere jako povinnost. Ale každá má jiné rodinné zázemí, povahu atd. Jedna je prostě pohodářka, která má nyní kromě miminka 17ti letou dceru a tak nějak je pořád v pohodě. Mají dvojdomek, kde v druhé půlce bydlí její máma, takže hlídání má prakticky kdykoli potřebuje. Druhá má kromě miminka (dnes už tedy ne miminka) 4 další děti, z toho dva kluky v pubertě, se kterými je věčně najký problém. Manžel ji víceméně s ničím nepomůže a hlídání má nulové. Je to taková vystresovaná ženská, která se snaží tvářit, že je vše OK. Finančně na tom také nejsou zrovna nejlépe. Takže podle mne to hodně záleží i na jiných faktorech než na věku. Podle mne je důležité rodinné zázemí a zda pro Vás není myšlenka dalšího dítěte až tak nepřijatelná. Vedle ve vsi naopak plánovaně paní otěhotněla ve 44. Dcera ji vyrostla a oni si řekli, že by se jim líbilo si to dítě cituji "na strá kolena pořádně užít". A je třeba říci, že dítě si fakt užívají. Ale oni jsou takový harmonický pár, finančně nestrádají a jsou maximálně psokojení.
@smudlinka24 ja bych to nechtela cist ani jako jiz narozene dve deti....uf
@zaskocena43 áha..no tak není to dneska nic divnýho, s dalšíma partnerama našich rodičů atd..
no, asi budu zlá, ale jako mně přijde docela hustý odpovědět na tohle tou větou se služebkou...:D asi to docela vystihuje tvůj postoj celkově. než bys to pre-dítě nechala zemřít humánnějším způsobem, tak radši pojedeš na služebku...no co už. vypadá to, že bys víc litovala obětovat práci, čas, energii atd. než obětovat to mrně a riskovat pozdější potenciální psychostavy.
@normalnimatka ale tak ona psala predtim, ze veri v zasah shury... tak asi veri dal .-) treba je to pro ni ted stejne dost rychle... a treba na sluzebce prehodnoti a dite si necha...
Nedá mi to nereagovat. Když čtu tuhle diskuzi přemýšlím nad tím, ze se kazda naváží do mladých maminek jak nemají rozum atd a chcete po nás ať se umíme sami rozhodovat a přitom to neumíte ani ve 40...super příklad.
Znite jako rozumna zenska, ktera se na situaci dokaze podivat s nadhledem a vyjádřit sve pocity, priority, vlastni povahu apod. Nebyla bych ani tak kriticka (jako prispevky vyse) k tomu, ze vyckavate, davate si cas. Sama vnimate, ze je to vazne a nevratne rozhodnuti. Mam kamaradku, ktera je ted ve 42 letech tehotna. Prvni dite se ji podarilo po problemevh az ve 39 letech. Soucasne tehotenstvi bere za hranicni (vzhledem k veku, vlastnim silam atd.), ale vita jej, protoze poridi synovi sourozence, tj. nezustane pak na svete sam.. Vase situace je ale samozrejme jina.
Sama jsem byla na jednom preruseni tehotenstvi, bylo to z duvodu vyvojove vady plodu. Rozhodnuti tehdy bylo jasne a rychle. Nelituji. Pro nekterou zenu by ani toto nebyl duvod k preruseni... je to o tom, jak jsme kazda nastavena.
Vubec vam to rozhodnuti nezavidim. Preji vam, abyste nelitovala, at se rozhodnete jakkoli. To vsak nezhodnotite ani za rok, ani za dva, ale mnohem mnohem pozdeji. Bylo by fajn vzpomenout si i za 5, 10 let a napsat do teto diskuze, jak to u vas dopadlo... Preji hodne stesti!
@sarivojvodova Taky mi nedá nereagovat na tvůj příspěvek. Netuším, jestli píšeš z vlastní zkušenosti, ale pochybuji, že "každá" mamina kolem 40 se naváží do vás mladých. Myslím, že spousta jich má daleko jiné a lepší starosti. To, že se najde někdo, kdo si radši poslechne ještě názor cizích lidí( kdyz si není jistý jak se rozhodnout), přece není o ruzumu a o věku😉
@odula Zůstaneme u toho, že mě tohle plkání o právu na život shluku buněk (který btw. je fyzicky spojené s tělem matky pupečníkem a placenou, která je vrostlá do děložní stěny ženy, a kdyby to tak nebylo, zarodek/plod by nebyli schopni prosperovat, neboť fungují na bázi parasotismu) nedojímá, zatímco tebe ano, čili se nikdy neshodneme a je zbytečné tu diskutovat o tom, jestli potraty ano, nebo potraty ne.
@zaskocena43 Pokud to mate nastaveno takto, ze dite pro Vas neni prioritou a nejste ta klasická "Koníkovská" matka, které při narození dítěte přeskočilo srdce do jiného těla, tak bych do toho nešla a volila bych přerušení. Ono je prostě něco jiného, když má někdo první dítě ve 39 a ve 42 začne plánovat druhé a někdo, kdo má děti už relativně odrostlé a najednou má do toho kolotoče spadnou znovu. A pokud má někdo starší děti zlaté, tak je to taky jiné, než když máte hyperaktivní děti.
@blecha94 hele, já jsem to, že 6tt embryu bije srdce, nepsala s tím, aby to tebe (nebo někoho jiného) nějak dojalo. Po pravdě, když jsi to zmínila, vzhledem k tvému příspěvku se to ani nějak nedá moc očekávat. Já sama se u toho taky nějak zvlášť sentimentálně nedojímám. dokonce jsem s tebou ani nechtěla diskutovat o tom, jestli potraty ano nebo ne. O co mi šlo, bylo upozornit na věcnou nesprávnost toho co píšeš - nesnášim totiž takové ty fráze , ktery se snaží rozmělnit co potrat vlastně je (a tím ulevit svědomí, o kterým jsi kupodivu taky psala). Tedy - to že je embryo a plod závislý na těle matky a je s ní spojený placentou a pupečníkem a bla bla, to už se ke mně taky dostalo. To ovšem neznamená, že je to MATKY tělo, protože není - zárodek nese už od počátku naprosto jedinečnou genetickou informaci, která je pochopitelně odlišná od GI matky, takže to opravdu není JENOM JEJÍ tělo, o kterém rozhoduje, ale i tělo někoho dalšího, ať už s jejím tělem komunikuje placentou vrostlou do JEJÍ děložní stěny atd. To je jedna věc. Druhá věc byla upozornit na pro mě naprosto nevhodný eufemismus potratu a sice "vzdání se mateřství". které je navíc prý u nás "legální". Tak jsem jenom upozornila na to, že "vzdání se mateřství" je legální všude a že to je dost nepřesný popis potratu, který není vzdání se mateřství ale zbavení se dítěte. Ale to už se opakuji. Summa summarum - nechci s tebou diskutovat jestli potrat ano nebo ne, ale když už někomu radíš mírnix týrnix potrat, tak aspoň nazývej věci pravými jmeny.
@odula Tak když ti jde o to být do detailu přesná, tak potrat je zbavení se embrya, nikoliv dítěte. Je to zbavení se velice raného základu člověka, něčeho, co - pokud je interrupce vedená do 10. týdne gravidity - nemá ani tak primitivní dovednosti, jako je obyčejné vnímání bolesti, čili nazývat to dítětem, to je, řekla bych, pouhopouhé hraní na city.
@blecha94 ja bych to pouhopouhym hranim na city nenazvala. mám dojem že kontinuita od početí po porod je jasná a není potřeba o ni diskutovat. legislativu znam a ve vymezovani hranic kdy se člověk stava člověkem,případně co ho dělá člověkem, bych byla opatrná. On by potom taky jeden mohl být dusledny. víš jaké implikace má například tvrzení že "embryo není dítětem PROTOŽE nevnímá bolest, nemá primitivní dovednosti " atp.?
Ahoj, zajímalo by mne jak jsi se nakonec rozhodla?
Já zažila to samé, za pár dnů mi bude 43 a v listopadu jsem objevila //. Byl to šok a ještě větší, čekáme jednovaječná dvojčata. Doma již dvě holky a nyní též děvčátka.
Cesta k dětem byla trnitá. Začalo to v mládí mimoděložnim a málem jsem to nepřežila, v roce 2010 nám umřel syn, zcela zdráv a byl to nešťastný sled událostí. Pak 2 zdravé cácorky a teď nečekaně dvojčata. Myslela Jsem, že jsem v přechodu haha 😂. Dítě je pro mne dar a tak jsem se s mužem dohodla, těhotenství absolvovat. Jsem možná cvok, ale začínám se i trochu již těšit 🌞.
Ja sice nejsem 40+, ale kamarádka (27 let) je nejstarší z 5ti sourozenců, přičemž tomu nejmladšímu jsou ted cca 3 roky, mamince je 52!, otehotnela uz udajne po přechodu...takže naprosto naplánované a pro vsechny šok, ale jsou šťastná velká rodina ☺ za me, pokud jste zdrava, tak bych nechala, ale me se to ve 28 kecá, chapu ty obavy z toho
zase se tady rozpoutalo peklo na zemi.... zase reagují ženy, které reagovat vůbec nemusí, neb zakladatelka psala, že mají psát pouze maminky, co mají vlastní zkušenost.... a opět se to tady mele. Jinak tedy abych přispěla, tak kamarádka otěhotněla zcela neplánovaně, kdy už měla dospělé dcery, myslím, že právě ve 43 letech... také přemýšlela o potratu... zůstala nakonec sama, ale nikdy nelitovala, že si synka nechala, letos oslavila 10 let... dokonce letos bude kámoška i babičkou... a řekla bych, že na to že má 53 vůbec nevypadá, prostě dítě ji stále udržuje ve formě a fit.... je spokojená... jde o to, jak to máte doma, jaké máš zázemí a co na to manžel... pak bych se rozhodla a asi bych to už neřešila tady, jelikož tě jinak sežerou!!!!
@sun18 tak to je super a smekám... každopádně si myslím, že tím, že už máš nějaké zkušenosti, tak to bude fajn... asi to tak mělo být... věřím, že se vždy děje to co má....
Pokud se na to necítíš, tak to nelam přes koleno. Akorát já bych to teda na přírodě nenechávala, pokud jsi vnitřně rozhodnutá další dítě nemít. Čím déle to budeš odkládat, tím to pro Tebe bude horší, protože dítě bude na utz vypadat jako dítě namísto tečky, kterou je nejspíš teď. Nehledě na to, že teď máš možnost potratu pilulkou, což za pár týdnů mít nebudeš. Nemůžu Ti napsat, že si máš dítě nechat a jak je to po čtyřicítce super, když s tím nemám zkušenost. Je to jen na Tobě.
Mám zkušenost z druhé strany, jsem dítě rodičů po čtyřicítce. No byla jsem vymodlený dite, ale jsem ráda,že mamka na potrat nesla. Nebyla bych na světě
@vendelinka08 Děkuji 🙂. Už je obě cítím a na kontroly chodím každých 14 dnů a pevné doufám, že to bude bez komplikací jako dosud. Až se dvojčata narodí, tak mojim slečnám budou 4 a 3 roky. Jsem naskočená ve vlaku "děti", kdybych měla starší, tak bych asi víc zvažovala. Nicméně vše se děje z nějakého důvodu, jak píšeš. Hezkou dobrou noc.
J myslim,zemiminko ve 40+ neni problem 🙂,to ma clovek jeste dost sil a proste drobecci jsou zlaticka,ale pubertak v 60 uz ano :/,dite pujde na vysokou a ja do duchodu to fakt nevim,proto se to ve mne furt mele jestli dite jeste ano nebo ne a to je mi "teprve" 35...u prvorodicek to samozrejme chapu,to by byla jasna volba.
@bajunka Já to naprosto chápu. Zkusím k tomu dát opačný pohled. Já sama znám tolik lidí, co nejsou již vitální ve 40. Dnes se důchod posouvá a děti odcházejí dříve a mají své zájmy. Například, to co bylo za mých časů nemyslitelné ve 14 letech, to dnes dělají děti v 9-10 letech. Je to prostě individuální a každý si na to musí sám říct, zda na to má či ne, nejen fyzické síly. A samozřejmě to je závazek, celoživotní. Zase znám mnoho příběhů žen, které nemohou již od 25 let otěhotnět a podařilo se jim to, až po takové době. Takže, když se někomu podaří po 35-tce otěhotnět přirozeně, tak je to zázrak a je otázkou, jak s ním sám naloží 🙂😇.
@bajunka Vnímám to úplně stejně. Patřím sice so skupiny žen, kterým se ani po deseti letech nepovedlo dítě donosit, ale teď je mi 41 a už se o to ani nechci pokoušet. Protože hlavně puberťák potřebuje rodiče plné síly, a to si nejsem jistá, jestli bych byla... Ale kdyby se to nějakým zázrakem stalo, tak bych samozřejmě byla ráda🙂
@karja Ano, když jsem těsně po maturitě zjistila, že jsem v 10. týdnu těhotenství (prasklý prezervativ + Postinor, hormonální antikoncepci neužívám že zdr. důvodů, kdyby chtěl být někdo tak chytrý, aby mi poradil, že jsem tomu mohla zabránit), tak jsem se rozhodovala mezi tím stát se mladou matkou, nebo to řešit potratem. Protože jsem měla čerstvě maturitu, stálého partnera a poměrně příznivou finanční situaci, rozhodla jsem se dát životu zelenou a mám dceru. I tak jsem se ale měla problém a tím vším smířit, prošla si v těhotenství depresí a po porodu jsem si k dceři 3 měsíce hledala cestu.
Spontánní potrat za sebou žádný nemám, zažila jsem pouze jedno těhotenství a to dopadlo tak jak mělo. Ale srovnávat to s UPT mi přijde zcestné. Nevím, proč by někdo měl mít dítě, které neumí zajistit, a nebo ho prostě jen nechce a na roli řidiče se necítí, jenom proto, že na světě existují ženy, které by dítě chtěly a nemají. No a co? Život je prostě takový. Není fér.
Myslím, že žena má stejné právo dítě strašně chtít, ale i strašně nechtít. Spíš bych se měla ptát já tebe, jestli si někdy byla v situaci, kdy jsi z nějakého důvodu nebyla připravena na mateřství a i přes to, že ses velmi snažila nebýt těhotná, na tebe vykoukly dvě čárky. Není to úplně sranda. A právě proto, že já v ní byla, mám pro ženy, co dobrovolně těhotenství ukončí, celkem pochopení, i když jsem se nakonec pro potrat nerozhodla.
Ono to není černobílý. 😉
@sun18 mě nedávno bylo 38... poslední dobou jsem stále řešila, jestli mít třetí mimčo, strašně jsem chtěla.... minulé léto jsem nečekaně otěhotněla, ale v srpnu jsem musela v 9tt na revizi. Pak jsem to chvíli nechala být....a ted nevím... jsem plná různých pocitů... city říkají ano a rozum mi dává jasné odpovědi. Jde o to, že nám roky přibývají... mám kluky 9 a 6 let... tak jsem se rozhodla, že to nechám na těch vyšších... prostě buď to bude nebo ne.... nechci tlačit na pilu.
@blecha94 V žádném případě nezpochybňuji právo volby na to, zda jít či nejít na potrat. Jsou situace, kdy žena nemá žádnou jinou možnost. Jen mě zarazilo, pro mě velmi cynické, konstatování. Sama jsi příkladem, že často se ta situace zvládnout dá. I po všech těžkostech, jsi určitě ráda, že malou máš. A ano, byla jsem před takovým rozhodnutím. Rozhodla jsem se pro dítě, nicméně těhotenství nakonec skončilo předčasně.
Záleží jen a jen na tobě. Ve svém věku dítě zvládneš, ale... Dokážeš se omezit? Dokážeš omezit sebe, svou rodinu, svůj rozpočet, své koníčky? Já jsem sama trochu sobec a kdyby jsem už měla 2 větší děti a rozlet jako ty, už bych se na to vyprdla 🙂 Vyčítat si to budeš tak jako tak, ale ono to přejde. Zvaž pro a proti a držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv.
Toto je téma z ledna, zakladatelka tu už nemá ani účet
@normalnimatka o dalším dítěti jsme neuvažovali. S dětmi jsme o případném sourozenci mluvili kvůli tomu, že přišly ze školy a informací, že se jejich spolužačce narodil sourozenec.Tak měly potřebu to rozebrat.
Jo a ten měsíc to bude muset vydržet tak jako tak. Odlétám služebně do zahraničí.