Mimi nemusí nikdy přijít - dá se s tím vyrovnat?
Ahoj, o dítě se s přítelem snažíme již šestým rokem. Vyjma jednoho biochemického těhotenství po 2. IVF bez jiných dalších dílčích "úspěchů". IVF jsme vyzkoušeli celkem 3x + předtím 5 IUI. Máme za sebou genetiku, imunologii, já i laparku a psychoterapii - dodnes nevíme, proč se nám nedaří, což je asi to nejhorší, když netušíte proti čemu bojujete. Holky mladší než já, které začaly po mně, mají už 2 děti. Dneska jsem ve stavu, kdy si postupně připouštím, že to opravdu nemusí nikdy vyjít a přesto vždy ke konci cyklu znovu a znovu doufám, že třeba už to konečně vyšlo. Úplně rezignovat se mi zatím nepodařilo, spíž se mi podařily minimalizovat projevy každoměsíčního zklamání, kdy už s každým 1.DC neprořvu celý den.
@niklaus - úplně s tebou souhlasím - stejné pocity, stejné dotazy a kdy druhé - nenáviděla jsem to. Jako by ti někdo vrazil kudlu do zad!. To, že to ještě jednou zkusíme jsme tajili dlouho úplně všude a přede všemi A teď nosím pod srdcem druhý poklad - a je to moje 8. těhotenství. Tři potraty před prvním, 3 před druhým. A doufám, že těch 6 týdnů do porodu už zvládneme 😵 😉
@suzix držím palce, ať už to do konce zvládnete
Zdravím všechny, pokud bych mohla nějak přispět, zkuste se podívat na semináře, hormonální nebo lunární jogy, jednak se človek přitom odreaguje a navíc velmi působí na ženské orgány a naučí se to během 1 víkendového semináře cvičit a pak si může cvičit sám doma nebo jí po absolvování kurzu na opakovací lekci pro oživení. Nejedné ženě co už nevěřila se touto cestou zadařilo. Zkusit se má vše a toto je spojení příjemného s užitečným a pohyb pro zdraví. Dávám odkazy, tam první joga je na fungování a vyladění ženských orgánů, ta druhá (ale tu jsem ještě nezkoušela) prý dokáže vyvolat ovulaci, když potřebujete a posunout ms bez hormonů. U té první hormonální se mi srovnal cyklus, ms zkrátila, pms zmizel, zmizelo hormonální špinění nejen v době ovulace, ale i mimo ní. Cvičím od května 3x-5x týdně 40 min. denně i s relaxací v sestavě k tomu, to samotné cvičení je v rytmu a dá se do 30min. odcvičit, ale ta harmonizace - relaxace tam musí být k vyladění a působení energie. Zabírá to i na hubnutí a štítnou žlázu. Sama cvičitelka měla polycistické ovarie a doktoři s s ní nevěděli rady, vůbec neměla ms a tímto se dala dohromady. Nejsou to nějak krkolomné cviky, sama jsem zkrácená a mám problémy s bedry a není problém. Jinak držím všem vám palce a zdravím Lucka PS: Jsem absolventka kurzu, který byl pro mě přínosný, tak se chci podělit o zkušenosti 😀.
http://www.jogahormonalni.cz/hormonalni-joga/ve...
http://www.centrum-hormonalni-jogy.cz/dalsi-inf...
http://www.lunarnijoga.cz/index1.html
Jen info, různá videa na youtube nemají ucelený a po sobě správný sled cviků, který je nutno dodržet. Takže i kdyby někdo chtěl to nějak po domácku začít, tak by to nemělo správný efekt.
@dzungala
@dzungala
dobry den, vystihla jste to presne, kdo to neprozil nevi, jake bezbrehe zoufalstvi to je. Zazila jsem neco jineho, dite mi po chybne diagnoze slepeho streva doslova vyrizli z tela v 25tt, kdo nezazil ty nervy, ten 3 mesicni dennodenni boj o zivot ditete, nikdy nemuze pochopit...a prave nejvic me stvali lidi co rikali: prezili jste, tak vse v poho, ne? ale ono to az tak v poho neni, budeme cekat nekolik let, zda dite bude ci nebude bez nasledku, dalsi uz nejspis nelzei (bylo to u prvniho)a doted jsem se s tou bolesti nevyrovnala. Co poradit? snad jen: nevzdavejte to nikdy...i pres hruzy, co jsem videla, tak tam bylo par maminek, kterym doktori rekli: nikdy nebudete mit deti a ony presto otehotnely, vetsinou jim bylo pres 40....moc bych vsem prala, aby to jednou vyslo...co nejdrive.
My zažíváme též něco podobného máme 2 těžce vymodlené děti a rozhodly jsme se ještě pro jednoho prcka a dopadlo to 2x špatně :( první miminko 27 tt + 0 předčasný porod a druhý neštastná placenta měla jsem tam v placetně hematom až při pitvě v 23týdnu a zemřelo nám znova tentokrát mně šlo o život a musela jsem okamžitě jít na císaře, ale nutili mně prvně rodit, ale nakonec miminko tam dalo ruku a udajně mně zachránilo. Achjo tak máme 4 měsíce se rozhodovat zda ano nebo ne, ted už se to ví udajně asi to minule těhotenství dopadlo též špatně kvůli vývoji placenty, aspon to tvrdí na hematologii.
No fakt nevím co mám dělat,tak bych je ráda zpátky, ale mám obavy, že to je už fakt nemožné. Přesně obě 2 děti jsem rodila v 39tt, ale trpím krvácivými stavy. A mám protrombinovou mutaci krve. To jsem se dozvěděla před 3 těhotenství nevadí bude se to hlídat. Proto ty problémy a pomalu růst obou děti a spousty komplikací.
Achjo sama nevím co mám dělat. Manžel chce at jsem doma s dětma a čekám. Mám pocit, že není na co čekat, že je to zbytečné.
No jela bych i do Prahy kvůli předčasnými porodům, ale přjde mi to až šílené, ale možná bych zjistla proč nám zemřela dcera a nezachránili ji v inkubátoru. Nezemřela mi v bříšku, ale po 5 h.
Sem ráda, že jsem se vypsala a srdce říká ano, mozek říká zastavit a smířit se s tím.
Holky, nevzdávejte to! Nebudu se rozepisovat, ale má diagnóza byla "Nikdy nebudete mít děti" - Reprofit - Mudr. Machač. Varianta vajíčko od dárkyně taky nešlo, protože mi nenarostla sliznice ani po kilech hormonů.
S cizím vajíčkem a adopcí jsem se vnitřně NIKDY neztotožnila. Myslím, že má vnitřní víra (podotýkám, že nejsem klasická věřící), byliny od bylinkáře Wojnara a netlačení na pilu = Syn - nyní 4 roky a dcera 1,5 roku.
Když jsem přijela do Reprofitu v 11. tt poprvé, tak doktorovi málem vypadly oči z důlků 🙂
DRŽÍM VÁM PALCE.
Zkus kontaktovat Wahlgrenis 🙂 (kontakt najdeš přes google) je to zazračná paní
@nikinelinaty 27tt - tam už je to se statistikami sice trošku lepší, ale pořád dosti špatné, nicméně samozřejmě zjistit víc o tom, co přesně se stalo a jak se tomu příště vyvarovat, se hodí.
udajne brat utrogestan nevim proč se nerozhodly po 3 neuspěchu, udajně jsou nějaké babivit vitamíny pro předčasné porody nevím zda to není reklama dr, a udajně dle kouckeho brat miniheparin jenže dle hematola nesmím mít krvácivý projevy a já krvácím skoro furt. Tak spíš možná jet se ujistit, že moje tělo asi není stavěné mít asi vubec děti a líp se s tím smířím. Ale zdá se mi to příliš střelené, starší dcera jak slyšela, že se jede na výlet do Prahy byla tam ted s tatínkem tak prý jedeme a miminko mít budeme. Co ji mám říct, že budu čekat 20 let než se dočkám ? Udajně by měla dost vážné zdravotní problémy miminko na jednu stranu jsem si vydechla, ale druhý den se mi to rozložilo. A bohužel plíce nestačili dostatčně dozrát a špatně lékaři malé podaly kyslík do plic.
Nevím spíš se s tím smířit, nebot asi se to už nikdy nepodaří.
Při třetím nic neřešili náhoda při čtvrtém se z pitvy konečně zjistila příčina a přisoudili tuto přičinu placentární hematom i dceři, že důvod byl v placetně tam sem ve stejné době krvácela a krvácela a pak se posunula a najednou stejný postup zkrácený čípek a za 3 dny se to rozjelo a konečná.
Děkuji za vyspání po 8 měsících jsem to už musela ze sebe vypustit manžela už neobtěžuji ten tvrdí uvidíme co lékaři dočkáš se,ale to je spíš nesmysl. Už ho neposlouchám.
Hlavně hodně zdaru přeji ostatním.
@smallinka ahoj, k tomu psychologovi bych jenom doporucila, najdete si zenu psychologa 🙂 ja predtim chodila k chlapovi kvuli uplne jinym problemum, takze kdyz jsem byla uplne znicena z toho, ze ani po 3.5 letech nemame dite, tak jsem si taky nasla chlapa. Osudova chyba: nebyl schopny se do me vcitit, nedokazal to jako chlap pochopit, i kdyz se snazil. nakonec jsem na sezeni k nemu prestala chodit, nic mi to nedavalo. Jestli pujdu do budoucna znova k psycholozce, tak jedine k zene, pokud s ni budu chtit resit tenhle problem, nikdo jiny to tak nepochopi jako zena 🙂
My mame za sebou 3.5 roku snazeni, dve IUI, do IVF jsme ani jeden jit nechteli, protoze uz to IUI jsem spatne snasela, bylo to pro nas tehdy dost spatne, skoro jsme se s manzelem rozvedli. kdyz to ani napodruhe nevyslo, tak jsme se na to vykaslali, zacala jsem cvicit Mojzisku, podstoupila dve mobilizace patere, bylo to super, loni v srpnu jsem otehotnela, po tydnu potrat. Od te doby nic. Zacala jsem navstevovat homeopata kvuli vleklym kvasinkovym infekcim, zjistil, ze mam v tele stafylokoka, tak uz se ho rok snazim vypudit pryc, po vsech tech bylinkach a cajich se citim mnohem lepe, i moje imunita a zdravi se zlepsili, nicmene mimco neprichazi. Pred mesicem u nas padlo definitivni rozhodnuti a jdeme s manzelem do adopce. Uz jsme si byli pro papiry na urade, ted je postupne vyplnujeme, pristi tyden bychom uz je mohli mit vyplnene a podane na urade. Pokud pujde vsechno dobre, do dvou let budeme mit doma sveho prcka 🙂 vsem preji, aby se jim zadarilo, at uz s vlastnim nebo adoptovanym ditetem, nebo i bez ditete, zit spokojeny a stastny zivot 🙂
@obyvatelka tak to každopádně ohledně tohoto problému určitě jen žena...po pravdě by mě ani muž nenapadl. ikdyž odborník 🙂 ale jinak jsem také byla kdysi u psychologa muže kvůli uplně něčemu jinému a naopak mi pomohl, protože zase moje panické záchvaty úzkosti by mě žena podle mě asi spíš podpořila, chlapi tolik věci neřeší takže v tomto zase lepší muž 😉 jinak obecně doktory mám raději muže, s doktorky mám špatnou zkušenost, přece jenom jsou trošku vytřepané - mají děti, hormony atd. a chlapi se umí více soustředit na věc a jsou dle mě klidnější. Je to pouze můj názor a zkušenost.
@obyvatelka nechápu že jdete hned do adopce bez zkoušky IVF? vždyť tam je veliká šance, popravdě se ani nedivím že IUI nevyšlo, to je pomalu zázrak když vyjde, u IVF je šance veliká. Jinak mojžíšovka super schvaluji také jsem cvičila 😉
@smallinka nechapu, co je na tom nepochopitelneho 🙂 Nechci si huntovat telo hormony, uz tak mam zdravi vite kde a horkotezko si ho davam dohromady. Kdyz vim, ze mi uz IUI nedelalo dobre, nechapu, proc bych to mela podstupovat dobrovolno v mnohem vetsi mire a rvat si do tela hnusnou chemii a doufat, ze to vyjde. Popravde me vase reakce zaskocila, vyznelo to, jako kdybych nemela pravo jit do adopce, dokud nevyzkousim vsechno, co je potreba, pro normalni otehotneni. Nekteri lidi nejsou ochotni udelat vsechno pro to, aby meli vlastni dite ;) Kdyz mi ocividne neni prano mit dite prirodne, tak si to asi priroda nepreje, a ja dam tudiz domov jineho bobkovi, ktery mel zase smulu na matku, ktera ho odlozila. Jednoduche jako facka 😀
@obyvatelka je to obdivuhodné adoptovat dítě to je bez pochyb. Takoví lidé si zaslouží metal. Pro mě pouze nepochopitelné že nejdříve neuděláte vše pro to abyste měla vlastní.
@smallinka Už jsem jednou těhotná byla a potratila, takže přírodně to očividně jde. Zbytečné do toho tahat chemii. Snažím se mít zdravé tělo, ať už pro své nebo adoptované dítě. Pokud mé tělo není schopné donosit dítě, tak nevěřím tomu, že by chemie pomohla. Pokud to má přijít, tak to přijde. Pokud ne, bude adoptovaný špunt 🙂 jednoduché. nechci si zničit zdraví kvůli něčemu, co není stoprocentní. Ty peníze dám radši na dětské spoření do budoucna, aby mělo jednodušší start do života, než jsem měla já 🙂
@obyvatelka no jeden potrat přece nic neznamená, kdyby jste měla třeba 3 neřeknu. také jsem jednou potratila. a mám nyní zdravé děti. no to je fuk. prostě je velmi obdivuhodné že chcete adoptovat dítě, to dítě vám bude do konce života vděčné. o tom žádná. jen prostě nedokážu pochopit proč nejdete do IVF. Kdyby Vám třeba nevyšlo IVF tak to pochopím, ale toto prostě nechápu. ale holt každý jsme jiný. to že máte nějaké předsudky vůči hormonům z IVF že si ničíte tělo, to je podle mě přehnané. někdo je holt ochoten píchnout do sebe nějaký hormon s tím že má 40-60% na otěhotnění (u IUI je to kolem 25 % - normální styk je na tom podobně). Když to tedy berete takhle to bych mohla říct, že jsem si zhuntovala tělo těhotenstvím. Nechci být hnusná, jen nad tím dumám proč nezkusíte IVF..... v dnešní době když ta možnost se tu naskytuje. Každopádně Vám přeji hodně štěstí s adopcí. Znám rodinu, která má vlastní děti i adoptované a opravdu je obdivuji.
@obyvatelka Moc se mi líbí váš přístup! Držím palce ať se vám daří !!!
@obyvatelka
Ahoj, chtěla jsem Ti říct,ze Tve rozhodnuti obdivuji. Ja sama se snazim o mimco 2,5 roku - mam za sebou jedno IUI, jedno IVF a ted čekám na výsledek druhého. Taky jsem mela obavu jak budu tu hormonální smršť snášet a jestli to nezanecha nějaké následky do budoucna.Nicméně touha po miminku je silná a na negativa IVF se tak snazim nemyslet a musim říct,ze zatim jsme vše snasela dobre. Nicméně si člověk uvědomí,ze ani IVF neni vsemocne a ze ne všem se musi zadařit..Ze jsou proste asi veci mezi nebem a zemí,na které jsme proste kratcí..Ja sama do stadia adopce jeste nedospěla..a porad si říkám,ze to proste jednou vyjde.Ale jak jsem psala Tvoje rozhodnuti upřímně obdivuji,protoze to určite neni a nebude lehké..Takze moc přeji at to vše dobre dopadne a děťátko vam děla jen samou radost. A za me teda respekt vůči všem,kteří se rozhodnou adopcí pomoct nějakému opuštěnému dítěti.
@smallinka Chápat mě nemusíte, ale zkuste pochopit, že každá jsme jiná a co je přijatelné pro vás, není přijatelné pro mě 🙂 Stačil mi i jeden potrat na přehodnocení mého života a stylu, a ani ten jeden potrat nebyl jednoduchý, takže to prosím neshazujte a nesnižujte, jakože jeden potrat je naprosto v pohodě, tři už jsou horší. Každý potrat je špatný. IVF pro mě není cesta, pro Vás může být, Vaše věc, já vás o opaku přesvědčovat nebudu, tak nepřesvědčujte ani vy mě 🙂
@smallinka a myslím, že hormony z přírodního těhotenství nemůžete srovnávat s hormony z IVF, to je naprosto jiná liga a zátěž pro tělo. Jak říkám, tolerance je důležitá, myslím, že přehnané na mých názorech není nic 🙂
@obyvatelka Já vás naprosto chápu a držím palce.Mám hodně podobné pocity,už jsem zde psala zkráceně náš příběh.Podstoupila jsem dvakrát IUI,nakonec IVF které se zadařilo a v 38 týdnu jsem porodila dvojčátka,bohužel jedno mrtvé.Dnes bych nešla na IVF,IUI ani do normálního těhu i když by se nám možná zadařilo,už 6let beru antikoncepci.Před půl rokem jsme si přivezli z KÚ krásného chlapečka a lepší způsob jsme si nemohli vybrat.Držím vám palce 😉
@niklaus jak čtu opravdu jste si prošli peklem, ale ten nádherný zázrak za to přece stál 😉 . Jen jsem ti chtěla napsat, že moje mamka prošla něčím podobným. Velice lehce vždy otěhotněla, ale donosit miminko se jí čtyřikrát nepodařilo, takže 4 potraty, jako ty. Ona většinou o mimi přišla až kolem poloviny těhotenství. Nikdy doktoři nepřišli na příčinu. Já jsem její "páté" miminko, ale první, které porodila živé. Ležela se mnou celé těhotenství v porodnici a řekla si, že u tohohle pátého těhotenství udělá prostě všechno, a když se to nepovede, už víc udělat nemůže. Takže když zjistila, že je opět těhotná, nastoupila do porodnice a celé těhotenství se mnou ležela tam, aby nezavdala příčinu tomu, že opět potratí. Nakonec ji pustili domů až se vědělo, že miminko by se narodilo již v pořádku. Říkala, že to bylo opravdu strašné proležet celou tu dobu zavřená v porodnici a vidět stále kolem sebe maminky, které tam přišly porodit a s miminky šťastné odcházely domů. Nakonec jsem se jí narodila já a když mi bylo půl roku, otěhotněla znovu. Tentokrát si řekla, že nikam už ležet nepůjde, že se nenechá ochudit o to, aby se mnou vše prožívala, když si mě tam 3/4 roku "vyležela". A světe div se, i když mě stále zvedala, tak bráchu donosila v pořádku až do konce těhotenství. Myslím, že v těchto případech je hrozně důležitá psychika. Když člověk potratí, hrozně ho to srazí (také jsem si jeden potrat prožila na vlastní kůži), a pak, když znovu otěhotní, má strašný strach a to je samozřejmě pro tělo špatný, ale z hlediska psychiky se s tím vědomě nedá nic dělat. A když už je potom člověk v pohodě, podaří se i "nemožné".
Moc držím pěsti, ať už jsi jenom šťastná 😉