• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Neočekávané těhotenství. Nechat či nenechat?

(Zamčená)
7. října 2013 
@mihis To byla recnicka otázka.
6. říj 2013 v 19:32  • Odpověz
co se týče peněz.... když bych dala dítě do ústavu, každý měsíc stát tomu ústavu pošle 60-80tisíc, nám nedali ani desetinu té částky.....
6. říj 2013 v 19:46  • Odpověz
@moni32.

Rozhodni se dle svého srdce a na to všechno co jsi tu přečetla moc nedej.

Ono se to taky dobře radí z české kotlinky, kde sociální systém - ať už podpora tak (ne)pochopení veřejnosti vychází z úplně jiných zkušeností a tradic... Za pár let, a není to tak daleko nás Evropanů bude málo, takže porodům zdar :slight_smile:.

Má rada:
Zkus na netu projít možnosti podpory od neziskovek jak českých tak těch britských a hlavně zkuste se svěřit zvlášť španělské straně rodiny. Dokud ostatní neví, že je třeba s něčím pomoci, tak se nezapojí a přitom by se dalo spolenčými silami najít řešení!!! Opravdu, to tak funguje. Takže hlavu vzhůru, nažhavit klávesnici a telefon, vzhůru do boje a rozhoduj se srdcem :wink:.
6. říj 2013 v 19:52  •  1 dítě  • Odpověz
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
6. říj 2013 ve 20:04 • leniiis
@leniiis Bylas rychlejší. Klasika na Koni, někdo se tu na něco ptá a zvrhne se to ve vzájemný požírání :rolling_eyes:
6. říj 2013 ve 20:06  • Odpověz
No tak zrovna vy dvě jste přinesly přínosné příspěvky do diskuze.
6. říj 2013 ve 20:09  • Odpověz
@leni78 Tak já mám hlavně dojem, že diskuze měla být uplně o něčem jiným než je. A pokud sem někdo píše takový pitominy o postižených dětech a jejích rodičích, tak promin, ale jinej komentář se k tomu napsat fakt nedá.
6. říj 2013 ve 20:19  • Odpověz
@xveronikaxx autismus jako psychickou vadu poznali v těhu??? tak to za mě teda co názor, to perla.
6. říj 2013 ve 20:25  • Odpověz
Nedovedu pochopit, že se tady paní nebo slečna ještě obhajuje. Já napsala, že zakladatelka musí bojovat a postavit se tomu čelem, že rodiny např. s nemocným či postiženým dítětem "melou z posledního" a je to výzva a musí se hromadě těžkých věcí postavit čelem, stejně jako ona ke svému těhotenství. Potraty neodsuzuji ani nechválím,jen vím, a osobně znám ženy, které je měly a dodnes je to mrzí a i to jsem chtěla zakladatelce říct, to že má někdo jiný názor, to mu vůbec neberu, ba je to potřeba- je to přece diskuze o tom to je, ale co mě uráží, když se někdo nesmyslně chytne části o nemocných a postižených a okomentuje to ve stylu, že je lepší bezdětnost nebo šikovné využití kojeneckých ústavů, tak to je hyenismus.
Já osobně v kojeneckém ústavu pracovala a musím říct, že dodnes vzpomínám na batolata toužící po lásce a pozornosti.... znám i sama maminky nemocných či postižených dětí (ano, neměla jsem namysli, že se dozvím, že dítě má vážné postižení během těhotenství a nechám si ho - o tom to nebylo) a přijde mi to jako neskutečná urážka vůči těmto ŽENÁM vypustit vůbec z pusy to,co vypustila tady jedna osoba. Můj syn několikrát bojoval o život a kdo to nezažil a nemá zdravý rozum tak má, jak vidím asi názor jako na Furbyho s dvouletou zárukou... tečka dál se k tomu nebudu vyjadřovat a rozhodně nelituji věty, že osoba, která takto mluví by neměla mít děti.
6. říj 2013 ve 20:26  • Odpověz
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
6. říj 2013 ve 20:29 • leni78
@hansed Ono to tady nemá absolutně smysl.U mě jsi máma s obrovským srdcem,která obětovala svůj život pro dceru.Nemám ani slov,abych vyjádřila,jak velký člověk jsi!A každá máma by si z tebe měla vzít příklad.Protože takhle vypadá pravá nefalšovaná mateřská láska.Přeji hodně štěstí a sil
6. říj 2013 ve 20:31  • Odpověz
@hansed Jsi užasná máma :slight_smile: a to ti nikdo nevezme. Máš krásný dcery a mužeš být pyšná. Tot vše :slight_smile: a odcházím.
6. říj 2013 ve 20:33  • Odpověz
@dora13 no tak to každopádně nebo pro diskriminovany že:grinning:
6. říj 2013 ve 20:34  • Odpověz
Tak především je to hlavně tvoje rozhodnutí...ano..my se s bejvalym taky milovali a jak to dopadlo.....když spolu nejste tak dlouho,zkus v závorce uvažovat (co kdyby) jsi na to zůstala sama....vždycky se dá někam jít...těhotenství je dlouhá doba a je jen na tobě jak si to uděláš...taky jsem nečekaně otěhotněla ale miminko jsem si nechala...nemám hotovou školu ale syn je mi vším :slight_smile: bydlíme u našich. Máme tu jednu místnost sami pro sebe jinak zbytek s našima a taky žijem...nemám odmakáno tak mám rodičák a musíme vyžít :slight_smile: vždycky se to dá nějak udělat...Jinak...tvoji nebo přítele rodiče by vás nenechali nastěhovat k sobě???
6. říj 2013 ve 20:42  • Odpověz
@benjik Papírově, ale ve chvíli kdy ti na to přijdou je zle, v rámci EU platí že primárním státem k výplatě rodičovského příspěvku je stát ve kterém žiješ (a nemusíš tam mít nutně trvalý pobyt, stačí střed zájmů - děti, manžel, rodina atp.), potom v případě že vzniká nárok na doplatek z jiného státu, tak ten je vázán na trvající pracovní poměr v dané zemi. Takže ano pokud žiješ tady (nebo to min. tvrdíš úřadům a spoléháš na to, že se na to nepřijde...), tak máš nárok na RP ať už jsi, nebo nejsi zaměstnaná, jináč se to řídí dle toho co jsem napsala a s ohledem na to že na SSP podepisuješ papíry o bydlišti, v případě že ti na to přijdou, máš celkem po srandě, protože jsi uvedla klamné informace a jsem si 100% že v případech kdy je jeden z rodičů cizinec, to hlídají dvojnásob... Řešili jsme to taky :wink:
6. říj 2013 ve 20:58  • Odpověz
@xveronikaxx
"According to him Newton and Einstein were almost certainly autistic, so was blind pianist Derek Paravicini and, reportedly, the film director Steven Spielberg.
Hence, if prenatal screening were in fact possible for autism, and gave parents the opportunity of terminating the fetus, we might get rid of not just a difficult child but a potential genius according to Professor Cohen." :wink:

píšou že možná to půjde - a ještě u toho vyvstává tahle otázka... takže to nebude tak jednoduché....
6. říj 2013 ve 20:58  • Odpověz
@moni32 Vůbec nečti ty nenávistné příspěvky a názory, které se tvého příspěvku netýkají, od toho tu ten koník není, většina mamin zde je normálních a chtějí poradit. Tvoje otázka mě chytla za srdce, naprosto vidím sebe, když jsem zjistila, že jsem těhotná - ne, že by mě to překvapilo jako tebe a měla bych existenční problémy, ale čekala jsem, že ženská v našem věku prostě cítí a strašně chce miminko - neměla jsem to tak - že když otěhotní, radost a nesmírné štěstí převládá nad tím strachem a obavami - není to tak. Pokud nejsi z těch, které by se nedařilo otěhotnět a upínala ses k tomu a naopak si spíš ještě chtěla počkat a něco stihnout (já například nebyla v Paříži, zrovna jsem si koupila kolečkové brusle atd.) a tak jsem si taky říkala, kdy to přijde a bála se, že je se mnou něco v nepořádku. Všichni se pak těšili na porod a psali - ať už mám miminko u sebe a já si přála, aby zůstalo ještě chvilku uvnitř a já se mohla ještě vyspat, válet atd... Teď mám devítiměsíční miminko a je to opravdu to nejkrásnější na světě, měla jsem nádherné těhotenství, krásný porod (samozřejmě zpětně:slight_smile:) a teď jsem maminka, moje mimčo se na mě směje, povídá, je to nejvíc, co může ženská zažít, je to to, proč tady jsme, až když porodíš, zjistíš, že to je ten smysl života, že ti nevadí, že jsi necestovala, že nemáš peněz kolik bys chtěla a krásný velký barák, máš tu lásku a ta stačí. Věřím, že se nakonec rozhodneš správně - ať už to bude jakkoli - tímto příspěvkem jsem chtěla jen říct to, že se teď cítíš naprosto normálně a pokud bude těhotenství pokračovat dál, uvidíš fotky na utz, mimčo tě začne kopat - je to opravdová nádhera - a nikdo neříká, že je to lehké - nebudeš se vždy rozplývat nad voňavým spícím hodným miminečkem, bude to sakra těžký, ale opravdu to stojí za to - a to ti řekne každá máma, která porodila - a to i v případě, že se rozvedla, že se musela všeho vzdát - i matka kariéristka - prostě to tak je. To jsme my ženský, dítě ti obrátí život naruby vždy. A cestovat budeš - mimčo brzo vyroste - tak rychle, že si budeš přát, aby to tak rychle nebylo... a dnes už si zas užíváme života - a světe div se - ještě líp - cestujeme s ním a je to paráda - jen mi dělá větší radost úsměv mého syna než můj vlastní. Držím palce ať to dopadne jakkoli. Je to jen vaše rozhodnutí.
6. říj 2013 ve 21:01  • Odpověz
wau, tak tomu říkám diskuse :-/

zakladatelce: nikdo ti nemůže říct udělej to nebo to, ale v tvém věku a to se přikláním k některým holkám bych si miminko určitě nechala. Víš, je těžké říct, kdy je nejvhodnější doba pro miminko, někdo chce kariéru, někdo chce se usadit a pak miminko, ale je tady pořád to odkládání a potom, když už miminko chceš, tak to nejde:-/ také se přikláním k jednomu názoru, že pokud jste se milovali bez jakékoliv ochrany, tak jste museli částečně předpokládat, že k těhotenství může dojít.

Já po pravdě bych neměla na to, se postarat o postižené dítě a smekám hluboce před takovými rodiči, protože to je fakt nádherné.Když bych zjistila, že postižení je velké, šla bych asi na potrat, ale je pravda, že v ten moment žádná nevíte, co uděláte.
Když jsem byla poprvé těhotná, vše bylo jak má a ejhle - narodil se nám syn s rozštěpem. Nevěděla jsem to, nečekala a ani partner. Ano, někdo řekne, co je rozštěp proti jiným postižením celoživotním, ale v ten moment je to také vývojové postižení a nikdo neví, co se může dál dít. Může mít skrytou vadu srdce, může mít vývojovou poruchu CNS či zažívacího traktu, skryté další věci. Když mi malého donesli, byla jsem v šoku, ale byl to můj syn, mé srdce, můj život a doopravdy mě také dost pohoršuje názor, že postižené dítě patří do ústavu a pod:-/ bylo to těžké na začátku, ale nikdy bych ho nemohla někam odložit a ani mě to nenapadlo. absolvovaly jsme operaci v týdnu věku, pak rehabilitace, cvičení patra do nynějška, no ještě zcela to není o.k.

je mi líto, že jsou tady takové příspěvky, fakt byste se některé maminky měly nad sebou zamyslet, nepíši konkrétně které, protože doufám, že to tušíte :-/
6. říj 2013 ve 21:12  • Odpověz
@xveronikaxx ať čtu jak čtu, že lze autíky diagnostikovat prenatalní diagnostikou nenacházím :wink: max článek naznačuje, že může být autík jen kluk. no nic :wink:
6. říj 2013 ve 21:12  • Odpověz
Nemám žaludek na to číst všechny příspěvky v diskuzi, ale nedá mi to a napíšu svůj názor. Vždy jsem razila názor, že potrat je vražda a v žádnym případě ho nelze brát jako antikoncepci, ale pak jsem ve 20 letech otěhotněla. S přítelem jsme byli spolu krátce a ani nemůžu říct, že bych byla nějak extra zamilovaná a do toho jsem otěhotněla i přes užívání HA. Krátce před tím, než jsem otěhotněla, začaly příteli chodit exekuční příkazy, jeden za druhym a já byla bez práce. V tu chvíli mě napadlo jediné řešení- potrat. S těžkým srdcem jsem šla na gynekologii, kde jsem se paní doktorce sesypala jak hromádka neštěstí. Strašně ráda bych si mimčo nechala, ale prostě to nešlo, takže mě paní doktorka objednala na UTP, na kterou jsem měla jít tušim za 5 dní. 3 dny od návštěvy MuDR jsem začala krvácet a potratila jsem samovolně. Vyčítám si to, říkám si, že mě třeba "někdo" potrestal za to, že jsem tomu malému chtěla vzít život. Od té doby se bojim, abych vůbec mohla mít děti. Dnes mám jiného partnera, se kterym jsem šťasná a doufám, že se nám miminko podaří a já ho zvládnu úspěšně donosit. Takže za mě potrat z existenčních důvosů NE!
Ovšem co se týče potratu z důvodu zjištěného postižení miminka v těhotenství, tam si jistá nejsem. Obdivuju rodiče postižených dětí (v žádném případě si nemyslím, že by parazitovali na státu, nebo něco podobného, co jsem zahlédla v předchozích zprávách, tu pomoc státu si zaslouží a myslím, že i mnohem víc) a přeju jim hodně sil , ale já bych se o takové děťátko postarat nezvládla a to z několika důvodů. Vím co to obnáší. Dědův bratr má postiženou dceru a celý život se o ní starali s manželkou doma, nikdy ji nedali do ústavu, ale teď na stará kolena, kdy nevědí, jak dlouho tady ještě budou a budou se moct o dceru starat jsou nešťastni. Ta dcera je na nich závislá hlavně psychicky, nikam se bez nich nehne a oni nemůžou nikam jít bez ní a pokud by se teď s nimi něco stalo, tak ona to snad ani nepřežije. Neumí bez nich být a to je teď to, co je trápí. Co s ní jednou bude? Druhý pohled na věc: Moje maminka pracuje jako zdravotní sestra v ústavu sociální péče a tu práci miluje, miluje i ty lidi tam, je s nimi už přes 20 let, ale ta péče je tak vyčerpávající, že sama přizná, že by nechtěla mít vlastní dítě postižené, protože ta každodení péče je hrozná a nezvládla by to.
6. říj 2013 ve 21:52  • Odpověz
s tímto se naprosto ztotožňuji: http://svp-vzacnaonemocneni.cz/portal/wp-content/uploads/reflex.pdf

a k @paolin - asi máme každá jinou úroveň anglického jazyka..
6. říj 2013 ve 23:27  • Odpověz
@moni32 je tady spousta různých příspěvků různých maminek, ale spousta z nich v takové situaci nebyly...já ano a dceru jsem si nechala, přesto, že přítel nechtěl, pro mne to bylo jednoznačné, nejtěžší ovšem bylo říci to rodičům (bylo mi 17 a chtěla jsem jít na farmacii nebo medicínu - obojí 6 let studia, měla jsem velké šance), s těmi to málem seklo, myslím, že se s tím dosud nedokázali smířit, absolutně jsem hodila vlastní ambice za hlavu, ale ničeho rozhodně nelituji! Mám úžasnou dceru a ten pocit, když se narodila, ještě teď se mi chce brečet, když si nato vzpomenu, mám další dvě kamarádky, 3 kamarádky, které zažily podobnou situaci dvě v 16, jedna v 18 a jedna šla bohužel na potrat, nyní je jí 21 a pochybuji, že se s tím někdy dokáže vyrovnat (pokusila se i o sebevraždu), v případě zájmu ráda zodpovím jakékoli otázky, dám kontakty, rozhodně radím bojovat za miminko. Určitě sis zjišťovala hodně o potratech a já se neostýchám použít slovo vražda, ačkoli jsem si vědoma toho, že s tím mnozí nesouhlasí, zejména pak muži. Je to samozřejmě můj osobní názor, nikomu nemám právo ho jakkoli vnucovat, nemyslím to zle, je to jen rada, ale upřímně nechat si píchnout do dělohy jed, nebo rovnou si nechat vyřezat plod z těla (rozhodně nepřehání, když to takhle píšu), to je opravdu příliš, moderní doba je v některých věcech zvrácená...
6. říj 2013 ve 23:42  • Odpověz
Nečetla jsem všechny ty příspěvky přede mnou, jen si uvědom, že dítě je dar nikoliv věc, kterou máš nebo nemáš a pořídíš si ji v ideální chvíli kdy se ti to bude hodit. Hlavně to malé bezbranné stvoření vnímá všechny tvoje pocity, ať už viny, strachu, obav a to že neví co s ním bude... Takže se v první řadě uklidni. Je to náročný, ale možná si tě (vás) pro něco vybralo... A děti se rodily vždycky, i za války, takže i když je hektická doba tak to jde vždycky nějak udělat. Není těžká doba je jen jiná doba. To tím chci říct. A jestli chceš cestovat můžeš i s dítětem, byť ne hned. Možná jsi se toho jenom zalekla a vzdáváš to už předem... Máš volbu, ale rozhoduj srdcem nikoliv hlavou, protože láska, kterou tomu maličkému dáš je podstatnější než zázemí... Potřebuje klid, pohodu, souznění, soulad, harmonii spíš než značkovou výbavičku... Hodně štěstí :slight_smile:
7. říj 2013 v 00:08  • Odpověz
@moni32 ještě k tématu, vzpomněla jsem si, že jedna kamarádka žijicí právě v Anglii tento problém řešila minulý měsíc, nakonec se to ukázalo jako falešný poplach, ale i tak je to dobrý příklad, protože její přítel je Angličan a hned aktivně začal zjišťovat, jaké jsou jejich finanční možnosti, což ji velmi uklidnilo, zjistila, že všechno co by dostala by ji v pohodě uživilo a jeden plat by jim k tomu stačil, takže se rozhodli si dítě nechat (až pak se ukázalo, že těhotná není, myslela si to 3 týdny), každopádně určitě se optejte na úřadech, dávky tam rozhodně nejsou taková almužna jako u nás, zejména pak pro studující matky :wink:.
7. říj 2013 v 00:09  • Odpověz
@xveronikaxx :grinning: leda tak znalost dané problematiky, o které ty nemáš ani páru :grinning: mmch testosteron je mužský hormon ;)
7. říj 2013 v 06:51  • Odpověz
@moni32 A do ČR nemůžete? Rodiče by nepomohli? Co třeba popřemýšlet o tom, že bys dítě odnosila a dala ho k adopci? Pokud si ho vážně nebudete chtít nechat. Dala bys tím šanci na miminko někomu, kdo ho moc chce a mít ho nemůže.
7. říj 2013 v 07:03  • Odpověz
@paolin ooo nééé vázneeee, to že je testosteron? :slight_smile: moc nechápu, o co ti jde.. psala jsem, že moje aupair máma již v těhotenství zjistila, že bud bude čekat čekat plod s vývojovou vadou nebo s autismem, že to nevím přesně.. v 18 letech se opravdu nebudeš ptát A po jakých testech ti to zjistili a co konkrétně?? Zda se může nebo nemůže zjistit autismus v těhotenství jsem tehdá nebrala jako důležitou věc a do současné doby jsem ani neměla důvod po tom pátrat.
Následně jsi reagovala dosti rýpavým způsobem: "autismus jako psychickou vadu poznali v těhu??? tak to za mě teda co názor, to perla"
Na to ti jiní už reagovali, že se nejedná pouze o psychickou vadu, ale také mě to vedlo k zamyšlení, zda to skutečně rozpoznat v těhotenství lze (protože přeci je to 8 let nazpět, ale co si matně vybavuji, tak mi aupair mama říkala, že jí skutečně byl diagnostikován autismus ještě u nenarozeného dítěte a že se snad dokonce jednalo o jednu nejdřívějších (rozuměno nejvíc brzy) diagnostik autismu vůbec v UK - ale za to nedám ruku do ohně, je to opravdu dlouho nazpět a já to nebrala jako nějakou podstatnou informaci hodnou k uložení do paměti, nicméně tam odlítám na návštěvu příští měsíc, určitě se jí na to zeptám a dám vědět). Každopádně díky tvé (velmi neasertivní) poznámce, jsem se podívala na internet a zjistila, že opravdu nějaké testy jsou schopné detekovat autismus, samozřejmě stránek je plno, stačí se mrknout na net, a jako u všeho, určitě se nebude jednat o 100% přesnost a ne všechno se již dá aplikovat. Koukni na tuto problematiku na web, jestli tě to vážně zajímá, je toho docela mnoho i dost studií, kam se pokračuje, takže jestli tvůj komentář byl jen o tom, že autismus rozpoznat NEJDE, tak tě to třeba přesvědčí o opaku.... Ovšem jestli jsi chtěla být jen jízlivá za mé názory, tak bych tě ráda ubezpečila (stejně jako všechny ostatní), že na mém postoji vaše urážky/narážky/poznámky nic nezmění. Vaše moralizování nás totiž nenakrmí a vy nebudete ty, co by se musely 24/7 starat o naše případné postižené dítě. Se svým svědomím se případně budeme muset vyrovnat jen my dva s partnerem a nikomu dalšímu při takovém našem rozhodnutí do toho nic nebude.
A k @hansed ani v jednom ze svých příspěvku jsem nepsala, že bych všechny postižené děti zavírala do kojeňáku, nebo bych je jako za dob komunismu z hlediska vyššího principu zabíjela. v absolutně každém svém příspěvku jsem apelovala na ponechání rozhodnutí na každém z nás a vždy psala jen o sobě a svém vlastním postoji. Do kojeneckého ústavu bych JÁ odložila své postižené dítě. Pokud jsi zvolila jinou cestu, je to tvoje volba, ale mně osobně to přijde jako mrhání tvým životem a navíc na úkor tvé druhé dcery a z mého pohledu volba nešťastná. Většina to očividně vnímá jinak, ale to neznamená, že je to dostatečná obhajoba urážek, které tu na mne a dámy s podobným názorem valíte.
7. říj 2013 v 07:44  • Odpověz
Koukám, že zakladatelka už nepíše. Snad se ozve, jak to pokračuje.
7. říj 2013 v 07:58  • Odpověz
@mataharyy já jen,že když určité skupině občanů vše prochází.....Ale spíš jsem hledala jakoukoliv možnost financí,když ty jediné jsou u tazatelky problém.
7. říj 2013 v 08:31  • Odpověz
Jdi na stranu:   Zruš
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.