Neplánovaně těhotná. Nevíme, jestli si dítě nechat
Zajímalo by mě, jestli má některá z vás podobnou zkušenost jako já. S manželem jsme si koupili na hypotéku byt a po dvou letech marného snažení se mi díky IUI podařilo otěhotnět a porodit našeho vysněného krásného a zdravého chlapečka. Vzhledem k finanční vytíženosti a toho, že nám "nefungují" babičky, jsme se rozhodli, že si druhé dítě nepořídíme. Ovšem po 8,5 měsících po porodu jsem zjistila, že jsem těhotná a my se rozhodujeme, jestli si jej nechat nebo ne ☹ . Zajímal by mě názor maminek, které se rozhodovali v podobně situaci, jak ji vyřešily a jestli svého rozhodnutí někdy litovaly, ať už ve smyslu, že se nesmířily s interupcí nebo naopak jsou na pokraji zhroucení, protože situaci nezvládají. Obou situací se děsím a mrzí mě, že jsme podcenili ochranu před otěhotněním, ale už to nelze vrátit zpět. Moc děkuji za příspěvky.
Milé pisatelky, všem které mi poslaly podporu, strašně moc děkuji. Potřebovala jsem slyšet vaše příběhy. S manželem jsme to probrali a rozhodli se, že na interupci nepůjdu. Manžel se mi omluvil, snad se omluví i moje máma. Je opravdu potřeba myslet pozitivně a nevidět vše v černých barvách. A s tím, že přijdou krušné chvíle musí člověk počítat, život není jen o tom krásném, ale třeba těch krušných chvil tolik nebude a taky mi nikdo nezajistí, že když bychom druhé dítě neměli, že krušné chvíle nenastanou. Nestydím se za to, že jsem nad interupcí uvažovala, psychický nával dělá své a u každého se to projeví jinak. Důležité je, že jsem to neudělala a určitě se rozhodla správně. A moralistkám z této diskuze pouze vzkazuji, ať neodsuzují ostatní. Já se nikdy nechtěla dostat do situace, kdy budu rozhodovat o interupci a přesto se to stalo, ač se vám zdá, že z malicherných důvodů. Pro mě malicherné rozhodně nejsou. Ale to jsou ty křižovatky života, které nám dávají možnost vybrat si správnou nebo špatnou cestu...
@vojteska1 Ještě jsem si vzpomněla na poradnu pro ženy a dívky, http://www.poradnaprozeny.eu/. Poskytují poradenství a pomoc v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím. Osobně jsem moc ráda, že jsi se takto rozhodla. I to nejhorší vyčerpání z dětí se nevyrovná tomu, jak se můžeš cítit po potratu... a to jsem letos v létě z totálního vyčerpání skončila na JIP. Ale pracuji i se ženami, které prožily potrat a málokdo si to dokáže srovnat, udělat za tím čáru a neohlížet se zpět. Držím palce s těhulkováním a ať to potom všechno zvládnete. Uvidíš, přijdou chvíle, kdy budeš plakat radostí a budeš na sebe hrozně pyšná, že ses rozhodla dát miminku šanci.
@vojteska1 ahoj, prvnho syna mam s jinym partnerem, s manzelem jsme se snazili o miminko marne a nakonec se nam pres ivf narodil loni syn. kdyz jsme resili antikoncepci po porodu, shodli jsme se, ze nic proti delat nebudeme, kdyby se to nekdy naaaahodou povedlo, bude to zazrak, protoze sance je dle doktoru naprosto minimalni. v zasade jsme se ale shodli, ze dalsi dite nechceme, rozhodne ne v nejblizsi budoucnosti. buch ho, hned prvni mesic po dokojeni pozitivni tehotensky test. Bydlime v pronajatem byte, deti od sebe budou ani ne rok a pul, ja mam klidovy rezim a nedojdu pomalu ani do kramu pro rohliky, je to vazne dost narocne. Kazdopadne kdybych si mela nechat tenhle zazrak dat pryc, musela bych byt uplny blazen! vzdyt je to zazrak! Raduj se z neho! vsechno zvladnete, vsak deti nepotrebuji zit v luxusu a jak psala @veruska007, co bychom meli nemit je? Ja sama jsem taky ze tri deti, nasi setrili kde to slo, rozhodne jsme nemeli to co ostatni spoluzaci atp., ale nic z toho bych za sourozence nevymenila. Jsem strasne stastna, ze je mam! Drzim palce a preji, at se to ve vas brzy zlomi a radujete se z toho stesti!
@vojteska1 ahoj!držím strašně moc pěsti ať to všechno zvládnete!máme neplánovaně Honzíčka a nikdy nepřestanu pánu Bohu děkovat,že nám ho poslal:o) je to neuvěřitelné štěstí! vždycky když si vzpomenu jak jsem obrečela těhotenský test, oznamování těhotenství rodině-všichni si ťukali do hlavy,jestli jsme normální-v naší situaci-hypotéka,fakt žijeme od výplaty k výplatě a celé to těhotenství bylo celkově neštastné-nedokázala jsem se radovat a těšit,když to bylo takové neplánované-navíc doma 3 +1,5roku kluci,kteří neposedí....teď prostě každý den děkuju za to štěstí, jako kdyby to věděl,že ty začátky byly takové těžké-všechno mi to vrací-pořád se tulí,mazlí a já jenom lituju,že jsem si to neužívala hned od toho těhotenského testu!!!a všechno se dá zvládnout-jak píšou holky-nebudete jezdit 2x za rok na dovolenou,nebudete mít všechno luxusní...ale uvidíte že budete šťastní!!!!hrozně mě to vaše rozhodnutí udělalo radost 😵
@vojteska1 gratuluji k rozhodnutí!!! Myslím, že ještě nějaké ty pochybnosti v hlavě budou, ale opravdu jen do doby, kdy ho uvidíš mrvit se na UTZ.
Co se týká mamky, mám skvělou mamku, která nám pomáhá, i tatky, ketrý hlídá. Ale taky pro mě bylo velkým zklamáním, když i po té, co jsme se rozhodli, mi naznačovala, že je to chyba. Očekávala jsem, že mě podpoří at se rozhodnu jak chci. Vůbec se o tom u nás nemluvilo, neptala se co u doktorky, nic. Dost jsem kvuli tomu v záplavách hormonu probrečela a slíbila si, že se tak k dceři nikdy nezachovám. Na jejím názoru mě hodně záleží, proto jsem to nedokázala hodit za hlavu. Změna nastala, až uviděla fotku z UTZ ve 12tt, kterou jsem ukázala jen bbičce a ta jí to hned řekla, tak ji chtěla taky vidět. Přijala to a už jsem viděla i náznaky starostlivosti, jako at netahám to a to, at ještě nekupuji kočár, at se něco nestane.... Nikdy na to nezapomenu, ale už je odpuštěno. Každej jednou šlápne vedle. Ber to tak i s tvou mamkou.
Nemluvila jsem o tom s kamarádkama, myslela jsem, že u nich v rodině by se to nikdy nestalo. A pak začala jedna sama, že když čekala neplánovaně třetí (do velkého baráku, finančně dobře zajištění), tak to měla s mamkou stejně, a ta to přijala až po porodu, pak jí začala moc pomáhat, v domácnosti, s hlídáním.... Hodně mě to překvapilo a uklidnilo, že to tak asi u těch matek je. Ta kamarádka těhu před náma strašně dlouho tajila, ale protože má 20kg i s postelí, bylo to na ní brzo vidět. Myslím si, že důvod byla ta její mamka, že s tím nesouhlasila. Tak se s tím kamarádka sama nemohla dlouho smířit. Ted by se pro ně roztrhla.
Takže mamce odpust a začněte se všichni těšit. Ten prcek v břiše už se na vás určo taky těší 😉
Mějte se krásně a víc radostí než starostí!!!!
tak si říkám, děti se rodily i za války a to byla situace k přemýšlení, jaký bude život , a ne,že se narodí tak brzo děti po sobě, hlídání babiček a podobně..měla jsi první cestu trnitou k dítěti, umělé oplodnění, nyní ti život dává šanci a ty ještě přemýšlíš..
@vojteska1 držím Ti palce!!!
a musím říct, že mě hřeje u srdce jak uvažuješ, máš to v hlavě opravdu srovnané a s tím to jde vždycky líp
já když jsem hotová, tak vypnu a zpívám si "Jednou si dole, jednou nahoře".... velmi pravdivá písnička
jinak na psychiku s dětmi jsou super Bachovy květové esence, mně to ohromně pomohlo a i děti je párkrát měly, mám s tím velmi dobrou zkušenost, vřele doporučuju... jsou tam esence na strach, úzkost, obavy o děti, pocit přemíry úkolů, vymezení si hranic, depresi, vyčerpání, sebevědomí, stavy kdy neustále jede hlava a člověk třeba nemůže spát starostmi atd.... výborná věc 😉
třeba se tyhle pocity vůbec nedostaví, ale dávám jako tip 🙂
@lilithka co píšete se mi stalo u třetího dítka u tchána, přijde mi, že to pořád nemůže skousnout. Hned od začátku říkal, že jsou tři hodně, že jsme blázni, že to nezvládneme.....Jinak zbytek rodiny celkem koukal překvapeně, ale nic neřekli.....teď už se ptají, kdy bude čtvrté 🙂 Tak nevím co si o tom mám myslet 😀
@vojteska1 jenom jedno: NEBUDETE LITOVAT svého rozhodnutí 🙂
Nás bylo 5 sourozenců...nepříjde mi, že jsem byla o něco ochuzená, vyrůstala jsem v milující rodině a to je nejvíc, co dítěti rodiče mohou dát... To jen tak, když rodiče píší, že chtějí svému potomkovi dát vše materiální, co jim v dětství chybělo. Dítě potřebuje především, aby se jim rodiče věnovali a trávili s něma čas..Žádné kroužky nenahradí rodiče 😉
@vojteska1 hodně štěstí, at se vám daří a vše je jen dobré..bude🙂
@vojteska1 - já jsem tu nepročítala všechny příspěvky, ale sama za sebe bych radila si mimčo nechat. Jak píšeš - "rozhodujeme se" - takže ti manžel nedal žádné ultimátum, tápete, zda to zvládnete - nejlépe bude, když si to všechno sepíšete na papír - příjmy, výdaje, kde se můžete uskrovnit a udělejte vše pro to, aby jste si mimčo nechali, s hypotékou by se třeba taky dalo něco dělat, snížit splátky a pod...Podcenili jste ochranu, tak se sakra snažte, vždyť jste o první tak bojovali...... 🙄
Že nefungují babičky - to nefungují i jiným a taky to zvládnou. A taky mysli na to, že výbavičku už máš po prvním dítěti, na druhé už toho moc pořizovat nebudeš. Já jsem na druhý koupila jen modrý dudlík a dvoje modrý dupačky, jinak chodil chudák celej růžovej 😅 Já bych se asi nejvíc bála toho, že bych si ten potrat do smrti vyčítala. Sice nejsem věřící, ale myslím si, že vše se dějě z nějakého důvodu a asi to tak mělo být 😉
@sabuse1 ahoj ,tak nějak jsem ve stejné situaci.Mám 2 děti z prvního manželství s přítelem jsem plánovali mimi(on žádné děti nemá),ale že to přijde takhle brzy jsme nepočítali... své těhotenství jsem zjistila až v 6 týdnu a když mi to řekla doktorka neuměla jsem si představit,že dám pryč něco ,co ve mě začalo růst.....Nevím jestli náš vztah s přítelem vydrží,kdyby ne aspoň si z něho odnese mimi,které vždy chtěl.
@vojteska1: to se krásně čte🙂 určitě to zvládnete🙂 za úvahy o interupci se určitě stydět nemusíš, prostě jsi v situaci kdy si potřebovala zvážit jestli je to pro vás po všech stránkách únosné a je skvělé,že jste se takhle rozhodli🙂 já když poprvé uviděla Emu tak jsem si říkala jak málo stačilo a nebyla tady a říkala jsem si jak jsem o tom vůbec mohla uvažovat, dneska je to asi můj největší rozpatlánek🙂
Ráda bych se tu i já s vámi podělila o svůj problém.Bohužel nemám žádnou kamarádku,které bych se mohla svěřit.Před třemi týdny jsem zjistila,že jsem v pátém týdnu.Doma již dvě děti mám (7 a 5).Dost mě to šokovalo protože jsem byla na konizaci a vynechání menstruace pro mě nebyla žádná novinka.Hlavním problémem ale je,že po oznámení těhotenství manželovi,zněl jeho verdikt jednoznačně ...jít co nejdřív na potrat.Ani se nezeptal co já.Když jsem mu napsala (řešíme to přes ICQ,protože je přes týden pryč ),že na potrat nechci,že mám strach,byla jsem naivní idiotka.Na jednu stranu ho chápu,finanční situace stojí za prd.Musíme prodávat byt a ještě na prodej doplácet nějakých padesát tisíc.Poté jít do podnájmu.Takže toho není málo.Na druhou stranu si ale myslím ,že jsou na tom lidi i hůř a žijou.Manžel ale o tomhle nechce ani slyšet .Přitom si vydělává docela slušně.Bere zhruba 30000,- a teď argumentuje tím ,že půl roku bude brát nějakých 25tisíc.A ze další dítě nemůžeme mít ,protože se nejdřív bude muset splatit jeho švagrovi částka kterou nám půjčí na doplácení toho bytu.Teď mi ale tvrdí,že pokud se uskromníme ,splaceno by to mohl mít už o Vánocích a pořád vymýšlí jak půjde na tetování a nevím co všechno .Jsem z něj už zmatená a nevím ,jak bych ho ještě přesvědčila ☹ Je mi z toho docela smutno protože teď začínám osmý týden a čím dýl to trvá ,tím je pro mě všechno horší,zvlášť když vím ,že tento týden to budu muset jít "utnout".Díky za názory a podporu.
@anonymka1990 Ahoj, držím palce, aby všechno dopadlo dobře. Na dítě se nedá pohlížet pouze jako na "spotřebitele peněz". Určitě Vám dvě předchozí děti udělaly spoustu radosti. Z mého pohledu by bylo dobré manželovi vysvětlit, že dítě by mělo dostat šanci, když už se k Vám dostalo, že to není jen tak pro nic za nic, že jsou dvojice, které by dali dnes nevím co, aby dítě čekali, že to dítě může být obrovskou radostí pro Vás jako pro rodiče i pro své sourozence. To, že se zrovna nehodí, po stránce pár tisícovek (i kdyby pár desítek tisíců), tak neznamená, že by jej měl někdo (jak píšeš) "utnout"... Ať už to dopadne jakkoliv, držím palce 🙂
@anonymka1990 Já bych si dítě prosadila....už jen tím, že TY s tím pocitem budeš žít...a neznám žádnou ženu at starší či mladší, která by litovala, že má tři děti....spíše je to naopak, že litují, že šly na potrat....
Ohledně financí, není to snadné, ale v podnájmu žije kde kdo...navíc na začátku se dá ušetřit i ttím, že bud máš oblečení po předchozím nebo si najdeš maminku, která ti bude prodávat kousky po třeba 15 až 30kč.....
že první rok budeš unavená, hotová o tom žádná, ale čím bude starší, tím bude šikovnější a samostatnější....a až pujde do školky, ty pujdeš do práce...
mě se navíc líbí i teorie, že deti ti vždycky zůstanou....chlap se může sbalit a odejít, ale deti budou držet vždycky při mámě...a až Ti bude 50, 60 i víc, vzpomeneš si na mě...budeš štastná, že máš tři....
a navíc pokud mimi přijde, vždy to má důvod....
na začátku to snadné nebude, ale nemyslím si, že pokud ne už na začátku, tak čím bude starší, budeš ráda, že ho máš....
Tak se drž a když si chlap řeší tetování a jistě i další "svoje" věci, tak bych o dalším dítěti nepchybovala....
Já o tom ani nepochybuju ...vím ,že by to bylo náročné finančně i fyzicky.Hlavně teda pro mě když on pracuje mimo ale on o tom prostě nechce ani slyšet .Říká mi,že už ho nezlomím v jeho názoru.Takže je to myslím konečná.Bohužel já se tím budu trápit asi hodně dlouho .On je spláchovací,ale já ne ☹ .Už jsem i přemýšlela,že mu řeknu že mi mudr. potrat zakázala ale obavám se,že to neprojde.Jsem vážně na dně ☹
@anonymka1990 podívej, jaký nezlomí?? dotáhnout násilím te tam nemuže....nedej se neřeš to s ním už, máš právo do toho taky dost mluvit...navíc byl u delání miminka snad taky ne??? je to manžel v rodném liste bude automaticky uveden...a kdyby odešel musí platit....
nedej se....jemu se to rozleží v hlave zpetne...a bude pozde
@anonymka1990 tak bude chvíl.i doma dusno...ale to přejde...Přece ty bys mimi chtela, tak ho nezabiješ jen kvůli tomu, že manžel chce tetování a že mimi nechce....On s tím žít nebude...Ty jako žena a matka ano a veř mi, mám známou, která mohla mít třetí díte a dodnes vzpomíná a je hotová, že si ho nenechala....
čím je starší tím je to horší...
@anonymka1990 a ještě máš rodiče nebo kohokoliv, kdo by pomohl v případe potřeby??? Navíc on je doma na víkend....tak stejne bude starost a péče na tobě...a narovinu, pokud to je takový sobec, tak bych se zamyslela, proste si dupla....víém, že to vyzní hrozne, ale ty budeš jednou ráda, že tři deti máš....vždy budou držet při tobe...a vezmi si, máš už je velký, příští rok jim bude 6 a 8, to už jsou rozumné deti....máš holky nebo kluky?
Obavám se,že pokud si opravdu postavím hlavu,dojde na nejhorší ...Abych byla přesnější a tak nějak ho citovala,napsal,že pokud chci dítě ,mám ho mít .On že ale dítě mít nechce,tak jo mít nebude.Takže tak.Prej je ode mě nezodpovědné chtít v naší finanční situaci dítě.Tak nevím jak se k tomu postavit.Nechci o něj přijít ale na potrat taky nechci.Prekérní situace tohle ☹
Ano,mám mamku ale té kdybych řekla že jsem těhotná,asi by mě přetrhla vejpůl.To samo tchýně a zbytek rodiny.A starší je holka,mladší kluk 🙂
@anonymka1990 pokud te má rád, tak to pochopí...pokud je to sobec a vydírá Tě..co napsat...žádný slušný člověk tě nepostaví před rozhdnutí já nebo dítě....co bude příště? co bude za dva roky?? přijde s tím, že pkud neudeláš tohle, odejde??
Já bych se nenechala...řekla bych mu narovinu, že ho miluju, ale že nedokážu zabít svoje/naše dítě. Že bych s ím nedokázala žít. A pokud ho mám dle jeho slov mít, OK, budu ho mít. tečka.
@pigpeppa Fandím lidem, kteří se toho nebojí. At se vám daří🙂