• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod akutní sekcí, jak se s tím vyrovnat?

23. ledna 2017 
Já osobně musím říct, že mě taky potkal porod akutní sekcí. Po 11 hodinách porodních bolestí kdy jsme se dostali až do tlačící fáze, tak malej nechtěl postupovat porodními cestami dolů. Jeho ozvy najednou padaly a vypadalo to na to, že se ve mě zadusí, protože mu docházel kyslík. Osobně musím říct, že když jsem slyšela ten monitor jak skoro vůbec nesnímá srdíčko, tak jsem byla úplně paralizovaná strachy. Naštěstí v tu chvíli zakročil primář, který porodní asistentce a mladé doktorce, která při porodu asistovala řekl, že takhle to nepůjde a že buď budeme malýho vytahovat akutně zvonem pokud nám ještě klesne do porodních cest, ale že on je pro akutního císaře. Jsem za to rozhodnutí moc ráda. Vím, že jsem si neužila to prvotní přiložení na bříško a viděla jsem svýho syna až po 6 hodinách po porodu (protože byl císař prováděn v celkové narkóze), ale jsem vděčná za to, že je zdravý a živý. V hlavě to mám srovnané tak, že já budu mít raději živé a zdravé dítě císařem jak třeba postižené nebo nedejbože mrtvé proto, že bylo nutné rodit přirozeně.....
28. črc 2015 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
autor
@rybamrazena nevím co myslíte,tuhle diskuzi jsem zakládala před 3 lety,poslední příspěvek je rok starý,mezi tím se mi narodil krásným přirozeným porodem syn,zkousla jsem vše,už dávno řeším úplně jiné věci :slight_smile:
28. črc 2015 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@rybamrazena a opět jen honení si EGA,nic k tématu ale radit budete a totální kraviny,jste po sekci??Pokud ne tak nepruďte,tohle téma se vás vůůůůůůbec netýká
28. črc 2015 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@rybamrazena ahá,takže předpokládám že vy nemáte ani jedno dítě,tedy nevíte jak se rodí přirozeně ani sekcí,nevíte zkrátka vůbec jak se rodí,ale víte že jak říkala kamarádky o svém porodu ,že jim byl přirozený porod odporný a hnusný :grinning: To je gol dne opravdu jste zcela oprávněná zde cokoliv psát jakožto zkušenná matka :grinning:
28. črc 2015 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Ach...jak typické. Máte pravdu, o porodech nevím vůbec nic, protože potraty nejsou porody. A když o tom nic nevím, tak bych asi ani neměla nic studovat nebo se teoreticky připravovat na možné varianty. Myslím, že matky adoptivních dětí by vám, za tento váš přízemní názor, nepodaly ani ruku.
Ego si tu nehoním, jen Vy tu osočujete ostatní s jiným názorem, kteří tu už dávno nejsou kvůli vám, protože vy jste přece v poho! No, snad nám to jednou dokážete. Jenom prosím vás, když už si chcete brát moje slova do úst, tak se laskavě nejdřív naučte číst a chápat čtenému textu. Přeju vašim dětem vyrovnanou maminku!
28. črc 2015 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
28. črc 2015 v 15:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@schotja ..asi to admini smažou, páč toto opravdu není k tématu :(
28. črc 2015 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino S čím se chcete vyrovnávat? Buďte ráda, že máte zdravé dítě, to je přece hlavní. Kdybyste žila v dřívější době, kdy sekce neexistovaly, tak byste se možná vyrovnávala s horší věcí. Pokud byste sama byla naživu.....Věnujte se dítěti, buďte ráda, že ho máte, ono z vás tu negativní emoci pozná. Tak buďte pozitivní kvůli němu :wink:
28. črc 2015 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@schotja Já myslím, že na základě druhého příspěvku z odkazu na to nemají nárok :grinning: Teda, pokud Vás někdo samozřejmě nenahlásí....
28. črc 2015 v 15:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeee, to je krásná diskuze (az na ten konec) :relaxed: rada bych taky přispěla, i kdyz je to už tak dávno skonceno... Někam potřebuju napsat, ze se mi syn narodil akutní sekci, za tyden to budou dva roky a porad kojím. Ja prenasela a vydupala si i par dni navíc, klasika porodní plan, představa krásného porodu, bonding atd. Realita - opravdu mi začaly kontrakce den pred vyvolavanim, ja blba jela do porodnice brzy, ač jsem ji mela za barákem. Měli narvano, ač nikdy nemivaji a porad tvrdili, ze to nejsou kontrakce, dle monitoru. Ale ja mela úplně klidne těhotenství, jsem si jista, ze to kontrakce byly a ze mi je nějakou injekci zastavili na noc, ráno jsem u nich mela mit vyvolání porodu. Vim jiste, ze jsem začínala rodit, nemohla jsem od bolesti sedět, utekla jsem z pokoje na chodbu, aby me prevezli na hekarnu. Něco mi pichli, prý abych si na noc odpocinula a tim vse skoncilo a ja usnula. Ráno nasledovalo vyvolavani, vůbec jsem se neotevirala, kolem druhé mi pichli vodu a nic, pak mi dali i epidural, kotel oxytocinu a proste nic, otevrena na centimetr a pul. Bolesti z oxy byly priserne, už me bolelo cele břicho, spodek... V deset večer je ted už expritel pozadal o SC na radu me maminky, která s nim celou dobu komunikovala pres facebook a telefon. Primar tomu dal ještě hodinu a pak akutní sekce, u které jsem málem vykrvacela. Syna mi poprvé ukazali asi za hodinu na JIP, protože jak jsem se probrala, začala jsem se cela doblbnuta extrémně shánět, kde mam dítě :smile:pamatuju si, ze jsem si hned prohlížela ruku, jestli tam mam ten stitek s jeho udaji. Pak hned v pet rano po probuzení mi ho přivezli a sestřička me po krátkém pomazleni vzala do sprchy, řekla mi, ze když dojdu do sprchy, primar me propusti na sestinedeli. Tak jsem se zvedla a sla. Ve skutečnosti me ona víceméně táhla, ale došla jsem tam a v deset rano jsem byla přeložena. Cely můj porod byl zlo, včetně chování některých zdravotniku. Ale na JIP mi hrozne pomohli a na sestinedli jsem se bila jak lev. Vynutila jsem si syna do postele a ze kdyby něco, zazvonim. Vynutila jsem si noční i denní kojení podle jeho potřeby a ne co tri hodiny, s hrůzou jsem zjistila, ze nesaje proto, ze ho prikrmujou. A pak už bylo vse jak ma byt. Diky bohu můj syn je po mne a první rok života projecel tak nahlas, ze mi ho radsi dali hned, i když jsem sotva lezla a nemohla ho ani nosit :smile: myslím, ze jsem byla silná psychicky a tak jsem císaře a dny poté zvládla na jedničku. Co me trápí je, ze jsem dle meho císařem rodit nemusela. Trápí me, ze lékaři jsou schopni do porodu takhle zasahovat a maminky trápit. Dodnes se vyrovnávám ne s císařem a jeho dopady, ale s tim, ze jsem tam jela tak brzy, ze jsem se nechala obalamutit a něco si nechala píchnout, ze me tam trapili a nechovali se profesionálně.. Trápí me, ze spousta maminek po císaři nedostala kvalitní podporu kontaktu s miminkem, podporu kojeni, psychickou podporu, dle toho, co jsem si tu přečetla v předchozích prispevcich. Není to selhání, ze jsme rodily břichem, ale často je to selhání lékařů a okolí, ze maminky jako my se tak trápí. Věřím, ze jste už dnes všechny nade mnou s císařem jakž takž srovnane, doufám v to :relaxed: a dekuji za tuhle diskuzi. Pomohla mi zase si utribit myšlenky a posunout se dal. Jsem s malým sama a mozna už nezaziju žádný porod. O to víc se snazim vybavovat si z něj to dobre. Třeba tu sestřičku z JIPky, která mi pomohla byt se synem hned, jak to bylo možné. Tak doufám a věřím, ze si na tom každá najdeme něco pozitivního :wink:
21. čer 2016 v 01:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@soyovka Moc krásně jsi to napsala.. A v plném rozsahu souhlasím s tím, že v některých případech na sekci dojde právě díky různým zásahům a někdy možná i zbytečným indikacím ze strany lékařů.. I příchod na svět je byznys, a vykazovat se musí, že... Já jsem sice porodila přirozeně, ale už v těhotenství jsem věděla, že nebudu vůbec kojit (ze zdrav.důvodů) Dlouho jsem se s tím nemohla srovnat..a nejtěžší bylo, vysvětlovat něco, s čím člověk není vnitřně srovnaný.. Všude je něco, to si nevyberem.. Ale aspoň jsem dcerku hodně nosila v šátku, abysme nepřišly o tu vzájemnou "blízkost", která sice po porodu byla - na malý okamžik se i přisála :slight_smile: ale pak už nám bylo odepřeno... Jen jedna sestra z bečárny zřejmě nevěděla, z jaké indikace mám dceru na UM a byla na mě dost hnusná, asi si myslela, že je to jen můj rozmar a kojit nechci.. A s tím přikrmováním, to je velký nešvar v porodnicích, a pak ty maminky ani netuší, proč ty děti nesají z prsu a trápí se .. :(
21. čer 2016 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@schotja ano, presne tak, takové ty nesvary personálu jsou spousteci psychických poruch dost často. Člověk pochopí, ze je to náročná prace, ale spousta lidi ma náročnou praci a musi odvadet profesionální výkony. Kolikrát chybi vůle ridit se novými poznatky. Dnes už se přece ví, ze dítě se začne kojit kolikrát po třech dnech, není třeba dokrmovat nebo ze po sekci je třeba o to vice prikladat, ze prikladani po třech hodinách nestačí. Ze mi ho prikrmuji jsem zjistila v noci, otevřel pusinku a videla jde v ni zbytek tekutiny. Takže mi ho dokonce prikrmila pred tim, nez ho donesla na kojení. Tak proc by se prisaval, když nemel hlad, ze? Ospravedlnovala se tim, ze mi chtějí po císař dopřát odpočinek. Rozhodnuti za "pacienta" bez pacienta. Takových momentu byla spousta. Taky jsem ho nosila a nikdy nemela kocarek, ještě porad nosim :wink: blbe je, ze spousta maminek nema pořádně informace a není divu, ze se pak všechno pokazi vlivem okolnosti. Zvláště, když nejsou lékaři a sestry citlivi vůči matce, která prožívá hormonální změny a o to citlivější přístup potřebuje. Mame samozrejme zdravotnictví na vysoké úrovni, to nelze poprit, ale v těchto věcech jsou často mezery no :weary: když to člověk srovna se zahraničními přístupy, tak vidí, ze u nás se těhotná nebo matka po porodu opravdu zbytecne bere jako pacient bez vlastní vůle a schopnosti sama se postará intuitivně.
21. čer 2016 v 08:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino tak mě to bolelo asi tři roky. Bylo víc špatných a bolestivých vzpomínek, strach, pocity bezmoci... Lítost, výčitky, obviňování... bude líp! Hlavně že je dítko živé
21. čer 2016 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, čtu tady ty příspěvky, protože můj porod taky skončil akutně císařským řezem a nemůžu uvěřit tomu, co tady čtu za příběhy, co tu píše saminomimino, holma, jenny.kay, amj..... atak dále. Mě kdyby se stalo, že by mi bezprostředně po císaři nepoložili miminko na hrudník, neproběhl by 2 hodiny bonding ať už jsem po spinálce nebo stále ještě " v kómatu" po celkové anestezii, kdybych neměla od první do poslední chvíle dítě u sebe, tak bych takovou porodnici zažalovala za psychickou újmu na zdraví mne i mého dítěte!!!!!! Vždyť toto je úplně odporný přístup. Dítě zvláště první hodiny a dny po porodu patří výlučně k matce i když je po císaři a je oblblá a má bolesti. Také jsem byla oblblá a nemohla jsem se hnout, ale v pololeže na lůžku přeci dokáži držet své dítě!!! U mě byl babyrooming naprostou samozřejmostí. První den po porodu jsem měla miminko v náruči celý den. Sestra mě akorát chodila vyměňovat nádobku na moč a přebalovat miminko-přímo na pokoji, takže jsem všechno viděla. V noci spalo vedle mne na postel (měla jsem na boku zarážku aby mě miminko nemohlo spadnout-sestra mi ho tam sama dala)....to mě připadá jako samozřejmost a ne co tady čtu........promiňte ale to je jak někde z roku 1 2 3, jak kdyby se od dob příšerných komunistických porodnic nic nezměnilo.
23. led v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek