• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod akutní sekcí, jak se s tím vyrovnat?

23. ledna 2017 
@hehena Volila jsem levnou alternativu stahovacího obvazu z lékárny, ten nejširší, trochu se zhrnoval, ale vydržela jsem to 3 dny v kuse, ve dne i v noci, a pak už nebylo třeba, už po první noci to bylo poznat a mně hrozně pomáhalo, že to břicho bylo stáhnuté a pevnější a tím pádem se mi hlavně při chůzi tolik netřáslo, to mě bolelo. Jinak možná máte pravdu, že víc bolelo asi jen to zavinování, podruhé jsem asi byla víc unavená i ze starání o starší dítě, tak jsem se asi 14 dní cítila jako nemocná při chřipce, všechno mě bolelo, a je pravda, že poprvé jsem měla trochu potíže s bolestmi břicha asi dva roky a po druhé jsem za dva měsíce už nevěděla, že mě operovali, ale fakt nevím, jestli to bylo šikovnějším operatérem nebo čím. Já nejsem moc trpělivý člověk, tak to bylo podruhé asi taky spíš psychicky, že už jsem celkově té bolesti po císařích a tak měla dost a chtěla jsem to už mít za sebou, tak mi to víc vadilo, poprvé jsem to tolik neřešila, nevěděla jsem do čeho jdu a jak dlouho to bude bolet a potřebovala jsem být brzo fit, abych mohla běhat za malým k inkubátoru s mlíčkem, měla jsem prostě víc psychických i fyzických sil, člověk si řekne, že to projednou snadno vydrží. Mám taky od dětství zdravotní potíže, takže jsem v nemocnicích a zdravotnictví jako doma :frowning2: A Vás čeká císař i podruhé kvůli zdravotním potížím?
10. srp 2012 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@2hanah taky. kvůli srdci. sice mi kardiologové říkají, že jsem vlastně zdravá (měla jsem jen slabý infarkt), ale porodníkům se do norm. porodu vůbec nechce. stahovat zkusím. poprvé mi dělaly potíže i pevnější gatě, hned mě to bolelo, tak jsem měla pocit, že bych to stahování vůbec nedala. takže jsem to nechala být. teď to zkusím vydržet, třeba půjde jen o překonání toho prvního dne a pak už to půjde. taky jsem se asi 3 týdny cítila dost mizerně, ale přičítala jsem to větší krevní ztrátě a taky tomu, že jsem píchala ty injekce na ředění krve, kvůli vysokýmu riziku trombozy. prostě tělo toho mělo zřejmě dost co na práci...
11. srp 2012 v 00:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena Tak to je jasný, srdíčko potřebujete mít zdravé pro děti a ne ho zbytečně zkoušet a přepínat, není to sranda, taky bych volila císaře, při porodu je prý pro srdíčko námaha jako když vystoupáte na Mont Everest. Já byla před prvním porodem hrdinka, a pak když jsem měla 21 hodin ty bolesti a zhruba poslední 4 hodiny byly tak strašné, že se to nedalo vydržet a navíc jedna křečovitá kontrakce přes druhou bez jakékoliv maličké přestávky už jsem byla tak vysílená a zoufalá, že jsem děkovala za toho císaře, vnímala jsem jen tu hroznou bolest a nic víc, trochu to zlepšil Epidural, ale to už měl maličký taky pupeční šňůru projistotu 4krát kolem krku, takže rychle na operační sál, jinak jsem mohla porodit normálně a u dcerky přestávala okysličovat placenta ve 37.tt, takže hrozilo udušení nebo nedostatečné okysličování při klasickém porodu a nemusela by být normální, jinak by to šlo taky normálně porodit, o to víc mě to štvalo :frowning2: Jasně, že to příšerně bolelo a člověk si sáhne na dno, ale já to chtěla společně se svým manželem zvládnout a překonat se, vydržet to a říct si ,,porodila jsem je". Na druhou stranu, sex nám s manželem úžasně funguje dál a manžel je po dvou císařích nadšený beze změň tam ,,dole" u mě :slight_smile:
11. srp 2012 v 01:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena Třeba Vás napodruhé tolik nepohmoždí a nebude Vás to břicho tolik bolet, s tímhle jsem potíže naštěstí nějak neměla, že bych si nemohla bolestí sahat na břicho a ten obvaz mi s tím trochu pomáhal, že to břicho bylo schované pod ním, a tak mě vnější podněty na tom břiše tolik nevadily a nebolely, jako když jsem si ovázala bolavou ránu.
11. srp 2012 v 01:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Téma přesně pro mě... ještě vás musím dočíst, ale je to skoro 8 měsíců a stále to cítím jako traumatickou zkušenost a je mi to líto... Popravdě myslím, že časem to asi zajdu probrat s nějakým profesionálem, abych měla na další těhotenství a porod čistou hlavu...
11. srp 2012 ve 02:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dočítám začátek a zaráží mě, kolik maminek, které si tím samy prošly, napíše "si to tolik neber" a "hlavně, že jste zdraví"... za tyhle rady jsem lidi kolem sebe nesnášela a považovala jsem je a doteď považuji za značně neempatické... Každá maminka je samozřejmně ráda, že je miminko zdravé, což ovšem nic nemění na tom, jaké zklamání ze sekce prožívá (plus výčitky, že nebyla s miminkem atd.).
Jdu spát, zítra dočtu, ale tohle jsem napsat musela.
11. srp 2012 ve 02:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@rebelie přesně jak píšeš věty do okolí " hlavně že jste zdravé" a "že to dobře dopadlo" a "hoď to za hlavu" od lidí co to nezažili to ještě beru ale když mi to řekne někdo kdo si tím sám prošel,jistě že zdravý a dobrý konec toho všeho je to nejpodstatnější ale to neznamená že to pro maminku není trauma,a tím že to bude v sobě dusit a házet to za hlavu,na radu "odborníků" to samo nezmizí a může se z toho stát větší problém :frowning2:

ani netuším že jsi po císaři,můžu se zeptat proč??
11. srp 2012 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Oficiálně nepostupující porod. Já jsem bohužel přesvědčená, že k tomu dojít nemuselo (a o to hůř to nesu). V tu chvíli, co mě fikli, asi už nebylo jiné cesty, ale předcházel tomu úplně zbytečný den plný stresu v porodnici, dohadování se s doktorkou (která se se mnou dohadovala, zda jsem příčetná či nepříčetná podepsat informovaný souhlas a ignorovala, že už mám kontrakce), a pak jsme bohužel podlehli tlaku na to, aby pustili vodu, čímž se mi zastavil porod...
11. srp 2012 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja si tu diskusi zacla cist spis pro zajimavost, sekci jsem mela naplanovanou u druheho porodu kvuli KP, nastesti se dcera na posledni chvili otocila a ja mohla rodit normalne, ale i tu planovanou sekci jsem obrecela a mela z ni strach a co teprv necekany neprijemny zazitek, ktery @saminomimino mela... Ja nemela prvni porod idealni a dost jsem se v tom hrabala (a v druhem taky ,ten byl naopak lepsi a diky nemu jsem pozapomnela na ten prvni, kde jsem si rikala, co vsechno jsem mohla udelat lip apod.) A to probehl prirozene, dopadl dobre a nebyl to zas takovy horor, co tu nekdy ctu) Porod je silnej zazitek na obe strany,nemohla jsem to dostat z hlavy. Sami se chce vypovidat, pokecat s temi, co to maji stejne a ne poslouchat tyhle rady... Ja jeji reakci jeste ani necetla, predpokladam, ze nejak na tebe reagovala, ctu to postupne... Tvoje reakce mi prisla zbytecna a rada "mrkni do temat, kde maji maminky deti nemocne..." proc proboha? Ja mam nemocne obe deti, proto nemam mit pochopeni pro jiny trapeni? Nebo mam byt zticha, protoze mi neumrely :sweat_smile: ? Kazda prece resime predevsim to, co trapi nas :wink: To bych mohla setrit vsechny ty zastupy , co tu resi svuj uz ctvrtej kocarek, kdyz ten treti vyhodily proto, ze mel nevhodnou a nemoderni "barvicku" :stuck_out_tongue_closed_eyes: a predstav si, ze nekomu to, ze si o tom promluvi a opakovane to probere, pomuze! Tenhle pristup "nevrtej se v tom, neres..." ma dost mych pribuznych a nechteji se mnou resit tema nemoci mych deti a ver, ze mi to jen ublizuje
@sonia79
Pokud jste to dale v tematu uz nejak resily a upresnovaly, omlouvam se, dal jsem necetla...
12. srp 2012 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@saminomimino Pořád nemám dočtěno, ale teprve teď jsem si všimla, jak krátce po porodu máš... Můžu říct jediný - bude líp... ne hned, ale bude... Já šestinedělí probrečela - v noci plakal malej, pak usnul a plakala jsem já... Pro mě teda bylo hodně důležitý, aby manžel pochopil, jak se cítím a uznal moje pocity (on hlavně zdůrazňoval, ať jsem ráda, že jsme zdraví, ale myslím, že časem pochopil a ví, že je to pro mě doteď těžké). Byla jsem i na takovém povídání pro ženy, co rodily císařem... a fakt si myslím, že časem asi zajdu k nějaké psycholožce, abych se zbavila těch pocitů, že jsem neporodila, že jsem to nezvládla a tak... už v tom nevězím tolik, ale někdy, když je mi smutno, tak se to znovu rozjede... A samozřejmně to celé bylo o to těžší, že jsem chtěla rodit přirozeně, ideálně ambulantně... a nakonec jsem stejnak podlehla tlaku doktorky a bylo to v pr... nunto teda říct, že to bylo po dlouhém přenášení, kdy jsem taky pořád musela odolávat tlaku doktorů a taky po tom hrozným dnu v porodnici... Já si především vyčítám, že jsem za sebe, za nás víc nebojovala... a možná to trochu vyčítám i manželovi, to nemám nějak zpracovaný, to možná rozkreje nějaká ta terapie, pokud se k ní odholdám (ale obávám se, že v zájmu dalších porodů musím).
12. srp 2012 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@rebelie děkuji :wink:
tak já měla tentokrát naplánovaný ambu porod,po druhém bezproblémovém porodu,mně ani ve snu nenapadlo že se něco stane,no a vše během minuty bylo jinak,vůbec jsem to nechápala dva normální porody a ted mně mají řezat,pořád si říkám že jsem ji mohl i porodit,ale doktoři to zcela zamítli,s takovou polohou se dnes už děti nerodí,kdysi ano a mělo následky...
ttvoje sytuace byla zcela jiná a řekla bych že oproti mé i horší,vím co umí tlak lékařů a ještě při rozjtém porodu,člověk je viděšený všude milion sester a doktorů,velký stres,mně třeba píchnutí vody porod strašně urychlilo,no a pak mi ho zase zastovovali chemickým koktejlem kvůli císaři :frowning2:
mně teď paradoxně pomohlo shlédnout video s císařem,ne moje,nějak se mi objasnilo ca se asi tak dělo s mím tělem co s malou a jen mně to utvrdilo v tom že malá musela zažít velký stres a to nemluvím o lécích,to mně na tom štve teď nejvíc a na malé to velmi pozorují,dokonce uvažuji o koupi homeo pro děti porozené císařem
13. srp 2012 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@jasekd děkuji za tvůj milý a chápavý příspěvek,krásně si to vystihla,každý má to své trápení a nikomu nepomůže slyšet chytré rady a ani odkazovat na to že jsou na tom lidé hůř,toho jsem si vědoma a nezlehčuji ničí trápení.....i když malychernosti kolem materálních věcí pro děti asi nemají takovou váhu jako nemoci či smrt,nicméně vypovídat se potřebuje každý
že máš nemocné děti mně mrzí,rozhodně to jednoduché ale zníš jako velmi silný člověk,nevím jaká trápeníčka děti mají,tak posílám pohlazení :dizzy_face:
13. srp 2012 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@rebelie a hlavně mně trápí že v tomhle nemám oporu ani u muže aji se mu stydím říct že mně to trápí,poslední dobou ho odsebe odháním,ale může s za to sám,nemá moc empatie přílišné pochopení,vím že by mi řekl nějaká soucitná slova ale o upřímnosti to moc nebude,on to zkrátka neumí,o to je to pro mně těžší :frowning2:
13. srp 2012 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Vubec neni zac :slight_smile: My jedem s malym pozitri do Phy na operaci kvuli vade ledviny, resp. mocovodu. Dcera ma taky vadu zatim neznameho puvodu, ma spatnou nozicku (a uz ma za sebou mensi operaci u ocicka, ale to s tim nesouviselo) takze ja s ni pojedu do Motola na konzultace a manzel pujde do nemocnice na Karlak s malym, jsme si je rozdelili, jeste ze nemame 3 :sweat_smile: I kdyz bych je jinak celkem brala :slight_smile: Kor kdyz vidim ty tvy krasny decka, obcas se na ne mrknu :slight_smile: Hlavne ta Jasmi, ona mi totiz pripomina nasi Vendy.
Obecne jsem sem prispela ani ne tak proto, ze by se me tykala akutni sekce, jen se o me otrela planovana, a i to me docela porazilo, uf, jeste ze to nakonec dopadlo... Ale proste si myslim, ze kdyz nekdo zalozi takovou diskusi, ze vola po tom, popovidat si, hleda porozumeni, pochopeni. Tohle mi prislo jak volani o pomoc, a nejhorsi je, kdyz se nad tim mava rukou. I v tech diskusich s nejsmutnejsimi tematy si holky stezuji, ze okoli jen rekne "to prejde, bude lip, jini jsou na tom hur..."
Moc vam preju, abyste se z toho holky, Sami, @rebelie a dalsi (dal jsem necetla, kdyz se me to vlastne netyka...) co nejlip vyhrabaly, a to hlavne ty, co jeste porod planuji, aby byl jiny, lepsi, jako jsem ja mela ten druhej :slight_smile: Byl delsi, boelstivejsi (indukce), ale naprosto nekomplikovany a i lepe zvladnuty z moji strany, a prebil i ty horsi pocity z prvniho, takze uz se v tom nerejpu a i na ten prvni kdyz uz vzpominam, tak jen na to pekny, coz predtim nebylo, predtim tam ten pocit selhani byl (a to nebyla sekce ani kleste ani VEX, "jen" nepostupujici porod, pak 2PA tlacici na bricho, velky nastrih, dite v podstate vytazene personalem, ne mnou porozene, protoze slo o minuty a mne neslo tlacit).
13. srp 2012 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@jasekd já tak rodila syna, vex,tahali mu jen hlavu,zbytek jsem porodila,neměla jsem šanci ho vytlačit,měl omotaný pupečník,leželi na mně dvě sestry,a už tekrát tam byl velký pocot selhání :unamused:
13. srp 2012 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Bude to lepší a lepší, máš to všechno ještě strašně čerstvé, musíš se z toho tisíckrát vymluvit, vybrečet a ten smutek bude slábnout, může to trvat týdny nebo měsíce, ale vybledne to. Přebijou to jiné silné zážitky (doufám, že jen samé pozitivní !!!!!) , teď to prostě musí ven. Podesáté, po padesáté, po sté, pořád dokola. Jestli to zmizí úplně, to netuším, asi ne, aspoň teda já to tak cítím. Jen se vyvaruj to probírat s moudrými, co si ví se vším rady, hlavně s tím, co nezažili a úplně nejvíc s tím, jak se máš ty cítit, přemýšlet atd.
Je zvláštní, že i když to se mnou seklo poprvé i podruhé strašně, tak pocit vlastního selhání byl minimální a netrval dlouho, myslím, že to byla dobrá práce doktorů, větu, že bych dříve nebo později porodila z mojí strany bez potíží, ale s katastrofálním výsledkem pro dítě, jsem slyšela několikrát, v obou případech (v prvním případě to byl nesmysl a bylo to fakt jenom utěšování, abych si to nevyčítala). Ale kdoví, prostě já jsem nejvíc bojovala s takovým debilním pocitem nějaké křivdy, proč já, proč moje děti - jak k tomu chudinky přijdou, jak se to mohlo stát, vždyť všechno bylo pořád OK a pak poplach, tisíc proč.
13. srp 2012 ve 13:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky,
taky já vás chápu.......žádné výčitky nemám, doktorovi moc děkuji....... malému začaly klesat ozvy, takže pro jistotu :wink: .

Každopádně mé tělo ten den utrpělo ŠOK ...... že se něco děje...... něco je špatně..........
Neumím to pojmenovat...... a snažím se toho zbavit. Děkuji moc za tuto diskuzi......... :wink: :wink: :wink:
13. srp 2012 ve 13:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@marketka.27 no vidím že ty pocity nás po SC se velmi schodují a ano,slábne to,ta samotná událost je více a více v pozadí ale to trauma,to tam zůstane jen nebude tak moc hlodat
13. srp 2012 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kocka5 jj přesně tak byl to šok se vším všudy,ještě když mně ani ve snu nenapadlo že by to tak mohlo skončita zároveň při představě SC jsem měla husí kůži,byla to má noční můra a stala se realitou
13. srp 2012 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@saminomimino Hezký den, taky přidám svůj příběh. Celé těhotenství jsem měla pohodové, o porodech (ale jen přirozených) načetla hromady, chodila na předporodní kurz se cvičením, pila maliník, cvičila s Epi-no, odmítala jakékoliv medikace k porodu...na porod jsem se těšila a ani ve snu by mně nenapadlo že se může něco podělat. V den termínu se nic nedělo, a já šla s úsměvem poprvé do nemocnice na monitor a UTZ, podle odhadu navážili 4000g miminko a já měřím 153cm, do toho prý méně plodové vody...podle doktorky problém.Závěr: musíme porod vyvolat.Já blbá se nechala ukecat, že to pro miminko bude nejlepší a ať nehazarduju s jejím zdravím, že ji jen trošku pomůžeme na svět. zajela si domů pro tašku (ano sama autem, bylo mi suprovně) a ve 12h mi dali první tabletu. No abych to zkrátila, celé odpoledne a noc jsem se otvírala, pomalu, ale otvírala, bolesti šílené, cpali do mně různé sračky, pak jsem po probdělé noci svolila s epiduralem, který mi však neulevil, málem jsem chodila po stropě, a nikdo mi nevěřil že mám strašné bolesti. Jen mi chodila anestezioložka připichovat dávky a bez úlevy. Manžel už totálně na nervy, proč to tak trvá a že mám bolesti...Ale doktorka byla pozitivní, že už jsme na 6cm, a pícheme vodu, ejhle, žádná už tam nebyla, kde se poděla nikdo (ani já) netušil. Ve finále jsem se otevřela na 10cm, zašla branka a jupí, půjdem zkusit tlačit, to mně nesktučně nabilo energií. představovala jsem si, jak mi malou dají na břicho, ale v tu chvíli se mi zeslabovaly kontrakce a bylo tam podezřele moc lidí (už tam za mnou chodil i primář). Najednou rána jak z čistého nebe, porod nepostupuje, slábnou ozvy, verdikt: akutní císař. Rozbrečela jsem se, ani nevím jak jsem se ocitla na sále. Zkoušeli mně umrtvit od pasu dolů, pomocí toho supr epiduralu! ale nešlo, zvedli dávku, nešlo, dotřetice všeho dobrého a já pořád cítila, řekli jen že je jim to líto a proběhla celková narkóza. Z té jsem se vzbudila na chodbě, kde stál manžel a v tu chvíli jsem si myslela že jsem spala 10let, ano takhle zestárl. Totální troska s krvavýma očima, ale pokusil se nahodit úsměv a že máme Zuzanku, spadl mi kámen ze srdce, ale jen na chvíli. Než mi pak po troškách servírovali, jak na tom malá je...apgar score 5-7-10, resuscitovaná, v inkubátoru! U mně nastal pocit totálního selhání, výčitků a hrůzy. Ten pocit trvá dodnes a nikdy na to nezapomenu! Už před otěhotněním a porodem jsme chtěli jedno dítě a tento luxusní zážitek nám to potuploval! Zuzanka je báječná (trošku náročné, hyperaktivní uřvané miminko), jestli to na ni zanechalo nějaké následky netuším, ale na vždy zůstane otřesná vzpomínka na to, jak se dostala na tento svět. Omlouvám se za dlouhý román! Cítím s vámi.
13. srp 2012 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem byla za císařský řez neskutečně ráda. Druhé dítě jinak už nechci. Za pět minut bylo mimčo venku a bez problémů. Kéž by si mohly ženský sami vybírat variantu porodu.
13. srp 2012 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@majinka1981 To je pro mně třeba naprosto nepochopitelné:slight_smile: dobrovolně bych na sekci nešla. je ale úžasné, jak jsou lidi rozdílní, ale vlastně proč ne, každý by si měl moct vybrat, i když je to sporné ....
13. srp 2012 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tanak já měla tak hrozně bolestivý porod, že tohle byla strašná úleva potom trápení.
13. srp 2012 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tanak nejsem zdravotník, jen mám bohužel nebo vlastně bohudík...dva císaře za sebou, ale možná díky bohu, že se u Tebe začalo vyvolávat, kdyby Ti malou nechali ještě nějaký den v bříšku, než se rozjede porod sám, mohlo vše dopadnout špatně. Rozhodli, že musí ven. To jak to nakonec skončilo...to je věc jiná, divný pocit budeš mít v sobě asi napořád, jak píšou i ostatní holky, bude se to měnit, pocit selhání bude slábnout víc a víc a pohled na Zuzanku chmury vždy zažene. A další porod můžeš mít přesně podle toho, jak se budeš cítit. Zkusit vaginální nebo rovnou znovu císaře, tentokrát třeba se spinálem :slight_smile:
p.s. mám ve svém okolí dost podobný případ, tam akut. císaře udělali bohužel už pozdě :pensive:
Miminko - holčička - po dvou dnech zemřela.
13. srp 2012 v 15:22  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blueapple pořád si člověk bude říkat co by kdyby, ale jak píšete, hlavně že je Zuzka zdravá, na manželovi to krom pár vrásků navíc stopy taky nezanechalo, a myslím že ji jednou bude jedno jak jsem ji porodila :slight_smile: i když takovou story ji raději ani nebudu říkat...no a co se dalších porodů týče byl první a zároveň poslední. no, každé zlo je k něčemu dobré a asi to tak mělo být, ale na mysli to mám stále i když vzpomínka slábne...:slight_smile:
13. srp 2012 v 15:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj, tahle diskuse mě hodně překvapila, a jsem ráda, že s těmito pocity nejsem sama. :slight_smile: Ve zkratce popíšu to své. Nikdy jsem porod neřešila, prostě jsem se k tomu stavěla tak, že dítě musí nějak ven. Samozřejmě přirozeně a že to nebude nic super. První dcera šla nakonec pro nepostupující porod (díky jedné mladé kr..., která si říkala MUDr.) akutním císařem. Je tedy fakt, že po 8 hod kontrakcí jsem zkušenou doktorku prosila, ať už jí ze mě vyndají a je mi jedno jak. Jen si pamatuju, že jsem si měla přejít na sál, akutní císař.... a pak až probuzení na JIPce, kde jsem si vše dávala dohromady. Po pár dnech na JIPu, kdy jsem dcerku viděla tak 3x za den na přiložení (jak ale se naučit kojit, když se nemůžete sami hýbat, to byl fakt nadlidský výkon) a pár dnech na oddělení jsme šli domů. A tam začal ten "správný kolotoč života", kdy doteď pořádně netuším, co se první 3 týdny doma dělo. Matně si vzpomínám, že jsem jen brečela, že se nemůžu ani pořádně postarat o sebe, o dítě (malá nechtěla jíst) a hormony pracovali o 106. Přesně jsem řešila, kde je ta mateřská láska, proč zrovna já jsem musela rodit takhle a že už nikdy nic podobného nechci zažít. 3 měsíce mi trvalo, než jsem např. překonala psychický blok, abych si šáhla na jizvu. Další dítě jsem po této zkušenosti opravdu neplánovala a o to byl můj šok větší, když jsem na podzim zjistila, že čekám druhé. Po pár diskusích s lékařem, jsme se shodli na císaři v umrtvení od pasu dolů (pro velké riziko prasknutí jizvy). Opět tedy zklamání, ale už tak nějak připravované předem. Výsledek? Prckovi je dnes 1. měsíc a stále jsem definitivně rozhodnutá, ŽE UŽ NIKDY VÍC, jakýkoliv porod. Naivně jsem si myslela, že tentokrát bude vše o.k, ale opak je pravdou. Fyzicky to bolí mnohem víc, psychicky trošku míň, ale prostě jsem opět tam, kde jsem byla po prvním porodu. Opět otázky, proč to nešlo normálně, jestli mi ten prcek za ty šílený bolesti stojí, do toho ten bezmocný vztek a zároveň lítost, že kvůli těm bolestem (ještě teď cítím při prudším pohybu stehy) si ani nemůžu pořádně pohrát s dcerkou.... Vím, že časem to bude lepší, ale občas to na mě stejně padne. :slight_smile:
13. srp 2012 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@leg Souhlasím s Vámi, já sice neměla psychické potíže a napodruhé mi sám primář udělal operaci opravdu výborně, že za dva měsíc (narozdíl od prvního císaře) jsem byla naprosto v pohodě a s pěkným bříškem, ale i tak to podruhé opravdu bylo pro mě horší, bolestivější a taky bych už tu bolest a rekonvalescenci znovu neabsolvovala. Je to trochu nefér, že maminy, které porodí ani neví jak a hned běhají a můžou si bez problémů užít miminko a žádné vytahané bolavé břicho to mají mnohem lepší a jednodušší, ale jestli jich nebude málo. Zatímco my ,,císařky" proděláme složitou operaci a dlouhou bolavou rekonvalescenci ještě plus péče o prcka a jsme jako přejeté parním válcem, když mít dítě je naprosto přirozená věc a do té nemocnice jdeme úplně zdravé, vždyť těhotenství není přece nemoc.
13. srp 2012 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@saminomimino Musím říct, že já jsem svoje dva císaře i tu bolavou rekonvalescenci brala psychicky dobře, ale určitě nikdy mi nepřestane vadit, že jsem si svoje děti ,,neporodila", že nevím, jaké to je, přivést je na svět přirozenou cestou, ta záplava hormonů a štěstí, když se to povede a poprvé ho uvidíte a můžete u toho mít manžela... Byla jsem připravená na bolestivý přirozený porod a chtěla jsem to zvládnout, bohužel okolnosti a můj zdravotní stav mi to nedovolili a já si také občas ještě přemítám v hlavě, všechny ty důvody a je to skoro pět a dva roky.
13. srp 2012 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@majinka1981 tak to je nad moje chápání,a může to říct jen ten kdo nikdy nerodil normálně,to je totiž zážitek,ten pravý koktejl hormonů a neskutečná úleva a radost a hrdost sama na sebe že jsem to dokázala,já bych nikdy nevolila aby si ženský mohli vybrat,přirozené je pro dítě vaginální porod,pevně věřím že císař je pro dítě otřesné trauma
13. srp 2012 v 16:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já taktéž patřím do této skupinky, u mě to bylo opravdu akutní - v 11hod. řekla gyndařka na středisku že na UTZ (povinný UTZ ve 30tt) je něco špatně, vypsala žádanku do nem, ve 13hod jsem šla na řadu, následovaly UTZ, monitor ozev, kortikoidy na dovývin plic, injekce na ředění krve atd.. Nakonec ale vše jinak, na dovývin plic se čekat nebude a v celkové narkoze s injekcí na ředění krve a po jídle a pití jsem šla pod kudlu. Na břišní operaci opravdu ideální stav :( Malá se narodila v 15:35 s váhou 730g.
Musím říct, že když má člověk před sebou ještě min. 2měsíce těhotenství a najednou jde pod kudlu, na nějaký stres není ani moc čas :( S císařem jsem se neměla čas ani nijak vyrovnávat, spíš jsem se srovnávala s tím, jak to bude s malou, zda přežije, jak to bude dál, co se může stát atd.
Normální porod jsem nikdy nezažila, z císaře jsem se fyzicky dostávala min. měsíc a další cca půl rok trvalo než jsem byla schopná se naplno vrátit do stavu před císařem, psychicky to nevnímám nijak zle, císař jsem původně chtěla, ale určitě ne tak narychlo.
13. srp 2012 v 16:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek